Dekret presidenta republiky 62/1945 Z. z. o úlevách v trestním řízení soudním.

Čl. I.

Trestní řád ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., se mění a doplňuje takto

1.

V § 13 se poslední odstavec zrušuje a předposlední odstavec zní

„Sborové soudy první stolice se usnášejí ve sborech tří soudců, z nichž jeden předsedá.“.

2.

V § 15 zní poslední věta

„Sborové soudy druhé stolice se usnášejí ve sborech tří soudců, z nichž jeden předsedá.“.

3.

Za § 34 se vkládají §§ 34 a) a 34 b) tohoto znění

㤠34 a.

Od stíhání činu veřejnou žalobou může býti upuštěno, jestliže trest, k němuž stíhání

může vésti, nemá význam vedle trestu, jenž obviněnému byl pro jiný čin již pravoplatně

uložen nebo který ho, jak lze očekávati, pro jiný čin postihne.

§ 34 b.

Jde-li o čin, o němž přísluší rozhodovati okresním soudům, budiž od jeho stíhání veřejnou

žalobou upuštěno, jestliže pachatelova vina je nepatrná a následky činu jsou bezvýznamné,

leda že by si veřejný zájem potrestání žádal.“.

4.

Do § 48 se vkládá jako poslední odstavec ustanovení tohoto znění

„Soukromému účastníku nepřísluší právo podati veřejnou žalobu místo státního zástupce,

upustil-li státní zástupce od stíhání podle ustanovení §§ 34 a) a 34 b).“.

5.

V § 270 zní první odstavec

„Rozsudek budiž do osmi dnů, počítajíc ode dne prohlášení, sepsán a podepsán předsedou

a zapisovatelem.“.

6.

§ 283, odstavec první zní takto

„Odvolání možno vznésti toliko proti výroku o trestu, není-li tu důvodu zmatečnosti,

uvedeného v § 281, č. 11, a proti výroku o nárocích soukromoprávních. Proti výroku

o trestu se mohou odvolati všichni ti, kdo jsou oprávněni vznésti zmateční stížnost.“.

7.

Za § 363 se vkládá § 363 a) tohoto znění

㤠363 a.

Bylo-li od stíhání veřejnou žalobou upuštěno podle ustanovení § 34 a) a nepominula-li

ještě trestnost činu promlčením, může býti trestní řízení proti obviněnému na návrh

veřejného žalobce bez podmínek a formálností obnovy zahájeno nebo v něm pokračováno,

avšak jen za těchto podmínek

1.

jestliže v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu, jenž obviněnému

byl pro jiný čin již pravoplatně uložen, s tohoto trestu sešlo;

2.

jestliže se v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu, jenž obviněného

pro jiný čin pravděpodobně postihne, trestní řízení zahájí nebo se v něm pokračuje

do tří měsíců od právní moci rozhodnutí, jímž řízení o onom jiném činu bylo skončeno.“.

8.

Do § 449 se vkládá jako poslední věta ustanovení tohoto znění

„Toto právo soukromému účastníku nepřísluší, bylo-li od stíhání činu upuštěno podle

ustanovení §§ 34 a) a 34 b).“.

Čl. II.

§ 1.

(1)

Měl-li by býti za zločin krádeže, zpronevěry nebo podvodu, uložen trest podle trestní

sazby přesahující pět let jen se zřetelem k částce nebo ceně toho, co bylo předmětem

činu nebo k čemu směřoval vinníkův úmysl, může veřejný žalobce v obžalovacím spise

navrhnouti, aby bylo užito trestní sazby těžkého žaláře od jednoho roku do pěti let,

uzná-li tuto sazbu hledě k povaze vinníka a okolnostem činu za přiměřenou.

(2)

Ukládá-li soud trest podle nižší trestní sazby uvedené v odstavci 1, nevylučuje se

tím jeho právo trest zmírniti a přeměniti podle §§ 54 a 55 trestního zákona.

§ 2.

V případech, kde veřejný žalobce podle čl. II., § 1, odst. 1 navrhl, aby bylo užito

trestní sazby těžkého žaláře od jednoho roku do pěti let, rozhoduje krajský soud.

Čl. III.

§ 1.

Konati hlavní přelíčení a rozhodovati o zločinech a přečinech náleží podle dalších

ustanovení tohoto článku samosoudci.

§ 2.

(1)

Pro všechny zločiny a přečiny, při nichž se podle zákona má uznati na trest žaláře

do pěti let, může státní zástupce v obžalovacím spise navrhnouti řízení před samosoudcem,

lze-li podle okolností případu míti za to, že nebude nutno uložiti přísnější trest

než trest na svobodě nejvýše jednoroční nebo trest peněžitý. Takovému návrhu nepřekáží,

že se nadto může nebo musí uznati na tresty vedlejší.

(2)

Státní zástupce učiní takový návrh zvláště v případech, že trestní oznámení bylo

učiněno na obviněného veřejným úřadem nebo veřejným úředníkem na základě jejich vlastního

služebního postřehu nebo na základě doznání, které před nimi učinil, anebo byl-li

obžalovaný postižen s předměty, které svědčí o jeho účasti na trestném činu, anebo

vůbec v případech, kdy, jak možno předpokládati, bude lze jeho vinu snadno dokázati.

§ 3.

Pro obžalovací řízení platí obdobně ustanovení hlavy XVI trestního řádu (§§ 207 až

219) s těmito odchylkami a doplňky

1.

Samosoudce má práva a povinnosti předsedy nalézacího senátu.

2.

Má-li samosoudce pochybnosti o přípustnosti řízení před samosoudcem (§ 2, odst. 1

tohoto článku), vyžádá si rozhodnutí radní komory.

3.

Prohlásí-li radní komora řízení před samosoudcem za nepřípustné, má státní zástupce

ve třech dnech učiniti nutné návrhy k zavedení obecného řízení nebo pokračování v

něm.

4.

Usnesením radní komory, jímž se uznává přípustnost řízení před samosoudcem, není

nalézací soud vázán.

§ 4.

O přípravě k hlavnímu přelíčení, o hlavním přelíčení a o rozsudku platí obdobně ustanovení

hlavy XVII a XVIII trestního řádu (§§ 220 až 279) s těmito odchylkami a doplňky

1.

Samosoudce má práva a povinnosti nalézacího senátu a jeho předsedy.

2.

Samosoudce nemůže pod zmatečností (§ 281, č. 11 trestního řádu) uložiti přísnější

trest než trest na svobodě nejvýše jednoroční nebo trest peněžitý; v obou případech

může nadto uznati na vedlejší tresty. Pokládá-li však za nutné, aby obžalovaný byl

odsouzen k trestu přísnějšímu, přeruší hlavní přelíčení. V tom případě učiní státní

zástupce ve třech dnech návrhy k zahájení obecného řízení.

3.

Ani v případě § 278 trestního řádu nemůže samosoudce uložiti trest přísnější než

ten, který je uveden v čísle 2.

§ 5.

O opravných prostředcích proti rozsudkům samosoudcovým platí obdobně ustanovení §§

280 až 296 trestního řádu s těmito odchylkami a doplňky

1.

Důvod zmatečnosti podle § 281, č. 6 je dán též tehdy, provedl-li samosoudce řízení

o zločinu, na který je v zákoně stanoven trest žaláře nejméně pětiletého. V takovém

případě zruší nejvyšší soud rozsudek a odkáže věc sborovému soudu první stolice. Tento

zařídí zahájení obecného řízení (§ 3, č. 3 tohoto článku).

2.

Vyhoví-li se odvolání podanému v neprospěch obžalovaného proti výroku o trestu, nelze

ani tu zvýšiti trest nad míru stanovenou v § 4, č. 2 tohoto článku.

§ 6.

O obnově trestního řízení a o navrácení v předešlý stav při prošlých lhůtách platí

obdobně ustanovení hlavy XX trestního řádu.

1.

O přípustnosti obnovy rozhoduje samosoudce.

2.

Také všechna ostatní rozhodnutí, která se činí mimo hlavní přelíčení a k nimž je

jinak povolán sborový soud, příslušejí samosoudci.

3.

Pořad opravných prostředků proti jeho rozhodnutím se řídí všeobecnými předpisy platnými

pro řízení před sborovými soudy.

§ 7.

(1)

Samosoudce ustanovuje president sborového soudu prvé stolice.

(2)

Za samosoudce mají býti podle možnosti ustanovováni jen soudcové, kteří byli alespoň

dva roky činni jako vyšetřující soudcové nebo nalézací soudcové ve věcech trestních.

§ 8.

V trestních věcech mladistvých ustanovení tohoto článku neplatí.

§ 9.

V trestních řízeních projednávaných podle dosavadních předpisů před samosoudcem, která

nebyla v první stolici skončena, učiní veřejný žalobce, řídě se již předpisy tohoto

dekretu, návrh, zda trestní řízení má býti dále provedeno před samosoudcem či senátem.

Totéž učiní v trestních řízeních, provedených podle dosavadních předpisů samosoudci,

jež se po zrušení nejvyšším soudem vrací do prvé stolice.

Čl. IV.

Nebyl-li v řízení před okresními soudy ohlášen proti rozsudku žádný opravný prostředek,

není třeba sepsati odůvodnění zprošťujícího rozsudku vůbec, odsuzujícího pak rozsudku

za podmínky, že rozsudek byl vyhlášen v přítomnosti obviněného.

Čl. V.

Tento dekret nabývá účinnosti třetím dnem po vyhlášení a platí jen na území zemí České

a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti.