Zákon 61/1948 Z. z. o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose.

§ 1

(1)

Ústavu národního zdraví po případě ústavu pověřenému jeho úkoly zřízeným podle

§§ 3

a

7 zákona ze dne 19. března 1947, č. 49 Sb.

, o poradenské zdravotní péči (dále jen „ústav národního zdraví“), jest hlásiti

a)

každé onemocnění aktivní tuberkulosou nebo podezření z takového onemocnění,

b)

každé úmrtí na tuberkulosu nebo úmrtí osoby léčené na tuberkulosu.

(2)

Hlášení jest učiniti do 3 dnů od zjištění některé ze skutečností uvedených v odstavci

1 ústavu národního zdraví příslušnému podle bydliště hlášené osoby, který je neprodleně

odevzdá příslušné protituberkulosní poradně (dále jen „poradně“).

§ 2

(1)

Hlášením jest povinen

a)

v léčebných a ošetřovacích ústavech, poradnách a ambulatoriích vedoucí lékař nebo

lékař, který ho zastupuje,

b)

ve výchovných, kárných, vězeňských a jim podobných ústavech ústavní lékař; není-li

ho, ošetřující lékař,

c)

jinak každý lékař, který onemocnění, podezření z onemocnění nebo úmrtí na tuberkulosu

zjistil.

(2)

Nebyla-li osoba zemřelá na tuberkulosu před smrtí v lékařském ošetření, hlásí její

úmrtí státní obvodní (obecní, městský) lékař (úřední ohledač mrtvol).

(3)

Hlášení podle

§ 1, odst. 1

jest povinen učiniti též každý veterinář a lékárník, který při výkonu svého povolání

nabyl podezření o zdroji nákazy tuberkulosou u lidí a veterinář, který zjistil tuberkulosu

u domácích zvířat.

(4)

Způsob hlášení a údaje, jež má hlášení obsahovati, stanoví ministerstvo zdravotnictví

vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.

§ 3

(1)

Tuberkulosní nemocný (dále jen nemocný), po případě, není-li schopen tak učiniti,

osoba, která o něho pečuje, jsou povinni hlásiti ústavu národního zdraví příslušnému

podle dosavadního bydliště nemocného nejdéle do 15 dnů každou trvalou změnu bydliště

(bytu).

(2)

Okresní národní výbor může na návrh ústavu národního zdraví uložiti osobě onemocnělé

nakažlivou tuberkulosou, aby hlásila ústavu národního zdraví příslušnému podle místa

jejího trvalého bydliště i přechodné změny pobytu, trvající déle než 1 měsíc.

(3)

Vedoucí lékař léčebného nebo ošetřovacího ústavu nebo lékař, který ho zastupuje,

je povinen hlásiti každé přijetí a propuštění nemocného tuberkulosou ústavu národního

zdraví příslušnému podle dosavadního bydliště nemocného.

(4)

Přednostové ústavů výchovných, kárných, vězeňských nebo jim podobných jsou rovněž

povinni hlásiti každé propuštění nemocného tuberkulosou ústavu národního zdraví příslušnému

podle bydliště nemocného. U osob bez stálého bydliště budiž hlášení učiněno včas před

propuštěním ústavu národního zdraví příslušnému podle místa propouštějícího ústavu.

§ 4

Úkolem poradny (

§ 1, odst. 3 zákona č. 49/1947 Sb.

) je zejména

a)

vésti v patrnosti hlášené nemocné,

b)

vyšetřiti a sledovati zdravotní stav nemocných tuberkulosou a jimi ohrožených osob,

zejména spolubydlících, usměrňovati jejich řádnou životosprávu, zprostředkovati jejich

řádné léčení, zařizovati případnou isolaci a dozírati na její dodržování, pátrati

po zdroji nákazy a činiti veškerá opatření pro zvýšení zdravotní a sociální úrovně

nemocného a jeho rodiny,

c)

pátrati po nezjištěných případech tuberkulosy,

d)

působiti k tomu, aby bylo zamezeno šíření tuberkulosy, a to zejména poučováním jednotlivců

i hromadnou výchovou.

§ 5

(1)

Okresní národní výbor učiní prostřednictvím poradny opatření, aby byla provedena

veškerá vyšetření, nutná pro zjištění přesné diagnosy a zdroje nákazy.

(2)

Veřejné ústavy léčebné a ošetřovací, jakož i zdravotní ústavy výzkumné a bádací,

které patří veřejnoprávním korporacím nebo veřejným fondům, jsou povinny provésti

vyžádaná šetření a sděliti výsledek příslušné poradně.

§ 6

(1)

Osoby hlášené jako nemocné nebo z nemoci podezřelé (

§ 1, odst. 2

), jakož i všechny osoby, které byly nebo jsou s nimi v trvalém styku, jsou povinny

oznámiti poradně na její dotaz všechny okolnosti důležité pro zjištění zdravotního

stavu nemocného a zdroje nákazy, a dále se podrobiti všem opatřením, nutným k lékařským

vyšetřením, jakož i dozoru poradny [

§ 4, písm. b)

].

(2)

Orgány poradny jsou oprávněny vstupovati za účelem pátrání po zdroji nákazy na místa,

kde se zdržovaly nebo zdržují osoby hlášené jako nemocné nebo z nemoci podezřelé (

§ 1, odst. 2

), zejména do bytů a na pracovní místa. Při tom musí býti šetřeno zákonných předpisů

o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství poštovního a listovního, jakož i dbáno

toho, aby provoz na pracovním místě nebyl rušen.

(3)

Osoby, které byly v trvalém styku se zemřelou osobou tuberkulosní, jsou povinny se

podrobiti po dobu nejméně pěti let od její smrti, pokud jde o osoby mladší osmnácti

let a po dobu dvou let, pokud jde o osoby starší, šetřením a kontrolním opatřením

poradny prováděným podle odstavce 1.

§ 7

(1)

V zájmu ochrany zdraví před tuberkulosou může krajský národní výbor učiniti všechna

potřebná a vhodná opatření. Zejména může naříditi

a)

povinné tuberkulinové zkoušky,

b)

povinné roentgenologické prohlídky na tuberkulosu, a to jak hromadné, tak u jednotlivých

osob,

c)

povinné ochranné očkování proti tuberkulose.

(2)

Hromadné prohlídky osob podléhajících veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění provádějí

ústavy národního zdraví (poradny) v dohodě s nositeli veřejnoprávního nemocenského

pojištění.

(3)

Ve smyslu opatření podle odstavce 1 může krajský národní výbor naříditi, aby tuberkulosní

zvířata byla usmrcována nebo jinak odstraňována. Za usmrcená nebo jinak odstraněná

zvířata poskytuje státní pokladna odškodnění nebo podporu podle všeobecných předpisů

o odškodném, podporách a některých dalších opatřeních při nákazách a jiných nemocech

zvířat. Podrobnosti stanoví krajský národní výbor v dohodě s ministerstvy vnitra,

zemědělství a financí a vyhlásí je v Úředním listě republiky Československé.

§ 8

Osoby a orgány, kterým přísluší péče o školy, veřejné budovy, dopravní prostředky,

potravinářské a stravovací závody a zařízení, komunikace, hřiště, lázně a vůbec o

místa, kde se zpravidla shromažďuje větší množství osob, jsou povinny se postarati

o to, aby nevzniklo nebezpečí šíření tuberkulosní nákazy. Podrobnosti určí krajský

národní výbor v dohodě se zúčastněnými ministry vyhláškou v Úředním listě republiky

Československé.

§ 9

Isolace.

(1)

Osoba onemocnělá nakažlivou nebo z nakažlivosti podezřelou tuberkulosou jest povinna

se podrobiti isolaci v bytě nebo ústavu pro léčení tuberkulosy nebo jiným nutným omezením

ve způsobu života a ve volbě místa pobytu.

(2)

Isolace v bytě se provádí podle pokynů poradny. Není-li dbáno těchto pokynů, nařídí

okresní národní výbor jejich provedení, neuzná-li za nutné učiniti opatření podle

odstavce 3.

(3)

Není-li možno provésti isolaci v bytě nebo nezachovává-li nemocný, jemuž byla nařízena

isolace v bytě, pokynů poradny, může okresní národní výbor na návrh příslušné poradny

nebo úředního lékaře naříditi, aby byl nemocný umístěn v nemocnici, především na odborném

plicním oddělení.

(4)

Tuberkulosní osoby uvedené v odstavci 1, léčené nebo isolované v ústavu, mohou býti

propuštěny do domácího ošetření pouze se souhlasem okresního národního výboru příslušného

podle bydliště nemocného, který jej udělí jen tehdy, zjistí-li příslušná poradna,

že lze nemocného isolovati v bytě. Osoby, u nichž léčením (isolací) pominuly podmínky

uvedené v odstavci 1, mohou býti propuštěny do domácího ošetření bez tohoto souhlasu.

§ 10

Provádí-li se isolace v bytě (

§ 9, odst. 2

a

4

), může okresní národní výbor naříditi na návrh příslušné poradny odloučení dětí od

matky nebo od jiného rodinného příslušníka, jsou-li tyto osoby stiženy nakažlivou

nebo z nakažlivosti podezřelou tuberkulosou, jakož i přemístění dětí do vhodné rodinné

nebo ústavní péče na dobu nezbytné potřeby.

§ 11

Omezení výkonu povolání nebo zaměstnání.

(1)

Okresní národní výbor může na návrh poradny naříditi zaměstnavateli, aby osoby nemocné

nakažlivou nebo z nakažlivosti podezřelou tuberkulosou byly zaměstnány na odděleném

pracovním místě podle pokynů lékaře pověřeného hygienickou kontrolou pracovního místa.

(2)

Okresní národní výbor zakáže na návrh příslušné poradny osobě nemocné nakažlivou

tuberkulosou zcela nebo částečně výkon povolání nebo činnosti, při níž by mohla šířiti

nákazu.

(3)

Okresní úřady ochrany práce jsou povinny se starati osobám postiženým zákazem podle

odstavce 2 o vhodné náhradní zaměstnání.

(4)

Okresní národní výbor zruší svůj zákaz vydaný podle odstavce 2 na návrh příslušné

poradny.

(5)

Podrobnosti k provedení odstavců 1 až 4 určí ministr zdravotnictví v dohodě s ministry

sociální péče a průmyslu vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.

§ 12

Vláda může nařízením stanoviti, zda a pokud se pro nastoupení některých zaměstnání

nebo zahájení některých činností vyžaduje předložení potvrzení poradny, že uchazeč

není nemocen nakažlivou nebo z nakažlivosti podezřelou tuberkulosou.

§ 13

Povinné léčení.

Osoby nemocné aktivní tuberkulosou jsou povinny dáti se léčiti v ústavu nebo mimo

ústav za podmínek, které stanoví vláda nařízením.

§ 14

Desinfekce.

Po dobu domácího ošetřování jsou nemocný a osoby, které o něho pečují, povinni prováděti

běžnou desinfekci podle pokynů příslušné poradny. Při změně bytu a v případě úmrtí

provede se závěrečná desinfekce podle všeobecných předpisů o potírání přenosných nemocí.

§ 15

Výstavba protituberkulosních zařízení a přeškolování tuberkulosních osob.

(1)

Ministerstvo zdravotnictví se postará o vybudování pavilonů a oddělení pro léčení

a isolaci tuberkulosních osob při všeobecných veřejných nemocnicích, léčebných sanatorií,

specialisovaných léčeben pro doléčení a přeškolování tuberkulosních, preventorií pro

osoby ohrožené tuberkulosou a zvláštních osad pro osoby tuberkulosní, pokud o to není

jinak postaráno.

(2)

Přeškolování tuberkulosních osob se provádí podle směrnic, které vydá ministerstvo

zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče a s ostatními zúčastněnými ministerstvy

a vyhlásí v Úředním listě republiky Československé.

§ 16

Hospodářská výpomoc tuberkulosním.

Vláda určí nařízením, za jakých podmínek a jakým způsobem poskytne stát (zdravotní

správa) peněžité i věcné podpory v případech, kde nepříznivé poměry osob tuberkulosních

a osob povinných podle zákona je živiti brání úspěšnému provádění ochranných opatření

podle tohoto zákona nebo znemožňují řádnou výživu nemocného a osob odkázaných na něho

svou výživou.

§ 17

(1)

Náklady a škody, které vznikly prováděním opatření podle tohoto zákona nebo předpisů

vydaných podle něho, hradí stát (zdravotní správa), pokud není v odstavci 2 stanoveno

jinak.

(2)

Stát (zdravotní správa) nehradí

1.

náklady isolace prováděné v bytě (

§ 9, odst. 2

a

4

),

2.

náklady, které vzniknou zaměstnavateli provedením ochranného opatření podle

§ 11, odst. 1

,

3.

náklady běžné desinfekce (

§ 14

),

4.

náklady ústavní isolace (

§ 9, odst. 3

) a náklady spojené s léčením a ošetřením tuberkulosních osob, pokud nejsou splněny

podmínky

§ 18, odst. 1

,

5.

ušlý výdělek přesahující hranici stanovenou v

§ 19, odst. 2

,

6.

náklady spojené s výplatou přídavků a náhrad podle ustanovení

§ 21, odst. 1 až 3

, pokud nejde o zaměstnance státní.

§ 18

(1)

Ošetřovací výlohy za osobu isolovanou z úředního příkazu, po případě dobrovolně na

návrh příslušné poradny v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu (

§ 9, odst. 3

), hradí stát (zdravotní správa) pokud není povinen nositel veřejnoprávního sociálního

pojištění podle příslušných předpisů poskytovati nemocenské ošetřování nebo úhradu

nákladů jím vzešlých.

(2)

Stát (zdravotní správa) hradí též náklady povinného léčení a ošetření osob nemocných

tuberkulosou (

§ 13

), pokud jsou splněny podmínky odstavce 1.

§ 19

Náhrada ušlého výdělku.

(1)

Stát (zdravotní správa) poskytne náhradu za pracovní výdělek ušlý následkem ochranných

opatření nařízených a provedených podle ustanovení tohoto zákona nebo předpisů vydaných

podle něho osobám, u kterých součet ročního důchodu, spolu s důchodem osob povinných

je živiti nepřesahuje částku 72.000 Kčs. Tato částka se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého

dalšího rodinného příslušníka, který má nárok na výživu.

(2)

Ušlý pracovní výdělek se uhradí v celé výši, pokud náhrada takto poskytnutá nepřesahuje

spolu s případným ostatním příjmem poškozeného částku 36.000 Kčs ročně. Tato částka

se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého dalšího rodinného příslušníka, který má nárok na

výživu.

(3)

Přísluší-li oprávněné osobě podle jiných předpisů nárok na náhradu ušlého výdělku

proti třetí osobě, poskytne jí stát (zdravotní správa) pouze případný doplněk na míru

uvedenou v odstavci 2.

(4)

Poskytnutí náhrady za ušlý výdělek podle odstavce 1 může býti při opatřeních podle

§ 11

vázáno na podmínky, zejména na povinnost přijmouti vhodné náhradní zaměstnání (

§ 11, odst. 3

).

(5)

Nárok na náhradu ušlého výdělku je třeba uplatniti do 60 dnů po provedení výměrem

nařízeného ochranného opatření u okresního národního výboru, jinak zanikne. Výměr

okresního národního výboru o nařízeném opatření musí obsahovati poučení o propadné

lhůtě a následcích jejího nedodržení.

(6)

Podrobnosti o poskytování náhrady za ušlý pracovní výdělek, zejména se zřetelem na

sociální poměry postiženého, určí vláda nařízením.

§ 20

Náhrada za škody způsobené desinfekcí.

O náhradě za předměty poškozené nebo zničené při desinfekci platí obdobně ustanovení

§§ 26 a 27 zákona ze dne 20. března 1948, č. 60 Sb.

, o potírání nemocí přenosných na lidi.

§ 21

Přídavky a náhrady osobám zaměstnaným v zařízeních pro osoby nemocné tuberkulosou.

(1)

Osobám zaměstnaným v poradnách, léčebných a ošetřovacích ústavech a ambulatoriích

pro osoby nemocné tuberkulosou, přísluší po dobu jejich zaměstnání v takovém ústavu

nebo zařízení infekční přídavek. Výši infekčního přídavku určí vláda nařízením.

(2)

Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1 při výkonu svého povolání dočasně neschopným

práce pro onemocnění tuberkulosou nebo pro poruchu na zdraví způsobenou roentgenovými

paprsky, poskytne mu zaměstnavatel po dobu takové neschopnosti jako náhradu pracovního

výdělku doplněk k dávkám sociálního pojištění, a to nejvýše do částky jeho posledního

pracovního důchodu, pokud mu podle jiných předpisů nepřísluší nárok na plný služební

plat (mzdu). Po dobu takové neschopnosti nesmí býti zaměstnanec propuštěn z důvodů

uvedených v § 21 zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o soukromých zaměstnancích.

(3)

Zaměstnanci uvedenému v odstavci 1, který při výkonu svého povolání onemocněl tuberkulosou

nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými paprsky a jest proto, ač byl uznán schopným

práce, nucen přejíti do jiného zaměstnání, poskytne zaměstnavatel jednorázovou náhradu

za škodu utrpěnou na zdraví, a to i tehdy, když se jeho pracovní důchod přechodem

do jiného zaměstnání nesníží. Pro výši jednorázové náhrady jsou rozhodné stupeň invalidity

a výše posledního pracovního důchodu poškozeného zaměstnance. Podrobnosti o poskytnutí

náhrady a její výši určí vláda nařízením.

(4)

Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1 trvale neschopným výdělku, poněvadž při

výkonu svého povolání onemocněl tuberkulosou nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými

paprsky, přísluší mu 50 % přídavek k odpočivnému platu (invalidnímu důchodu); zemřel-li

následkem těchto onemocnění, přísluší jeho oprávněným pozůstalým tento přídavek k

zaopatřovacímu platu (vdovskému nebo sirotčímu důchodu).

§ 22

Všechny osoby účastné při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho,

jsou bez újmy ohlašovací povinnosti podle ustanovení

§§ 1 až 3

povinny zachovávati naprostou mlčenlivost o onemocnění tuberkulosou. Porušením tajemství

není, upozorní-li orgány poradny na tuto okolnost osoby, které jsou ve styku nebo

přicházejí do styku s osobami nemocnými nakažlivou nebo z nakažlivosti podezřelou

tuberkulosou. Úřední písemnosti, které se pořizují při provádění tohoto zákona, pokud

obsahují údaje o tuberkulosních osobách, jsou důvěrné.

§ 23

Ustanovení

§§ 21 a 22

se vztahují na zaměstnance státu a svazků zájmové a územní samosprávy, jejich ústavů,

podniků a fondů, jakož i ústavů, podniků a fondů jimi spravovaných jen potud, pokud

přiznání výhod plynoucích z ustanovení

§ 21

a povinnosti uložené v

§ 22

nejsou upraveny zvláštními zákonnými předpisy nebo předpisy vydanými na jejich podkladě

nebo podle obdoby uvedených předpisů.

§ 24

Osvobození od poplatků.

(1)

Žádosti o poskytnutí peněžité nebo věcné podpory podle

§ 16

a podání, jimiž se uplatňují nároky podle

§§ 17 až 21

, jsou osvobozeny od poplatků.

(2)

Poskytnutí peněžité nebo věcné podpory podle

§ 16

jest osvobozeno od daně darovací.

§ 25

Ústav národního zdraví je povinen upozorniti osoby hlášené jako nemocné nebo z nemoci

podezřelé na práva a povinnosti plynoucí jim z ustanovení tohoto zákona nebo předpisů

vydaných podle něho.

§ 26

(1)

Okresní národní výbor potrestá pro správní přestupek, pokud nejde o čin přísněji

trestný, pokutou do 10.000 Kčs nebo trestem na svobodě do 1 měsíce toho, kdo

1.

nesplní ohlašovací povinnost, uloženou mu podle ustanovení

§§ 1 až 3

,

2.

jedná proti ustanovením

§§ 6

a

22

nebo

3.

se nepodrobí ochranným opatřením nařízeným podle ustanovení

§§ 7 až 14

.

(2)

Byla-li podle odstavce 1 uložena pokuta, vyměří okresní národní výbor podle míry

zavinění pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě do 1 měsíce.

§ 27

Vláda vydá nařízením podrobné předpisy k provedení tohoto zákona, a to zejména

§§ 12, 13

,

16

,

19

a

21

.

§ 28

(1)

Pokud ministr (ministerstvo) zdravotnictví všeobecně upraví podle předcházejících

ustanovení některou věc, učiní tak pro Slovensko po vyjádření pověřence (pověřenectva)

zdravotnictví, který se po případě dohodne se zúčastněnými pověřenci (pověřenectva).

Vyjádření musí býti podáno v přiměřené lhůtě podle povahy věci.

(2)

Ministr (ministerstvo) zdravotnictví vykonává svou působnost podle tohoto zákona

na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušného pověřence (pověřenectva), který se

při tom řídí směrnicemi a rozhodnutími vydanými ministrem (ministerstvem) zdravotnictví.

(3)

Vyhlášky ministra (ministerstva) zdravotnictví v Úředním listě republiky Československé

ve věcech upravených tímto zákonem uveřejní pověřenec (pověřenectvo) zdravotnictví

též v Úradnom vestníku.

§ 29

Činiti opatření podle tohoto zákona v oboru vojenské správy náleží orgánům státní

zdravotní správy za součinnosti vojenských zdravotních orgánů podle směrnic, které

vydá ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem národní obrany.

§ 30

(1)

Platnost (použivatelnost) předpisů odporujících ustanovením tohoto zákona, se zrušuje.

(2)

Nedotčena zůstávají ustanovení § 108, odst. 2 a § 124, odst. 2, písm. m) zákona ze

dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona).

§ 31

Tento zákon nabývá účinnosti třicátého dne po vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví

v dohodě se zúčastněnými členy vlády.