SK
5/1948 Z. z.
Table of Provisions (90)
Statutory Text (90 Articles)
Článek 2.
Hranice mezi Italií a Francií, tak jak byly dne 1. ledna 1938, budou upraveny takto
1.
Průsmyk Malého sv. Bernarda.
Hranice budou sledovati vodní předěl, odbočí od nynějších hranic v bodě ležícím asi
2 kilometry na severozápad od Hospice, překročí cestu asi 1 kilometr na severovýchod
od Hospice a vrátí se k nynějším hranicím asi 2 kilometry na jihovýchod od Hospice.
2.
Náhorní rovina Mont Cenis.
Hranice odbočí od nynějších hranic asi 3 kilometry na severozápad od vrcholku Rochemelonu,
překročí cestu asi 4 kilometry na jihovýchod od Hospice a vrátí se k nynějším hranicím
asi 4 kilometry na severovýchod od Mont ďAmbin.
3.
Mont Thabor - Chaberton.
a)
V prostoru Mont Thaboru hranice odbočí od nynějších hranic asi 5 kilometrů na východ
od Mont Thaboru a poběží na jihovýchod, kde se připojí k nynějším hranicím asi 3 kilometry
na západ od Pointe de Charra.
b)
V prostoru Charbertonu hranice odbočí od nynějších hranic asi 3 kilometry na severozápad
od Chabertonu, běží po jeho východní straně, překročí cestu asi 1 kilometr od nynějších
hranic, k nimž se vrátí asi 2 kilometry na jihovýchod od vesnice Montgenevre.
4.
Horní údolí Tinée, Vesubie a Roya.
Hranice odbočí od nynějších hranic u Colla Longa, budou sledovati vodní předěl po
Mont Clapier, Col de Tenda, Mont Marguareis, odkud poběží k jihu po Mont Saccarello,
Mont Vacchi, Mont Pietravecchia, Mont Lega a dosáhne bodu ležícího asi 100 metrů od
nynějších hranic blízko Colla Pegairolle, asi 5 kilometrů na severovýchod od Breilu;
pak poběží k jihozápadu a vrátí se k nynějším hranicím asi 100 metrů na jihozápad
od Mont Mergo.
5.
Přesný popis těchto úseků hranic, na něž se vztahují úpravy uvedené shora v odstavcích
1, 2, 3 a 4, jest obsažen v
příloze II. této smlouvy
, a mapy, na něž se vztahuje tento popis, tvoří část
přílohy I
.
Článek 3.
Hranice mezi Italií a Jugoslavií se stanoví takto
1.
Nové hranice sledují čáru vycházející z boru, kde se stýkají hranice Rakouska, Italie
a Jugoslavie, jak byly 1. ledna 1938, a postupující na jih podél hranic Jugoslavie
a Italie z roku 1938, až k bodu, kde se tyto hranice setkávají se správními hranicemi
mezi italskými provinciemi Friuli (Udine) a Gorice;
2.
od tohoto bodu hraniční čára spadá v jedno s řečenými správními hranicemi až bodu
ležícímu asi 0,5 kilometru na sever od vesnice Mernico v údolí Iudria;
3.
opouštějíc v tomto bodě správní hranice mezi italskými provinciemi Friuli a Gorice,
běží čára dále na východ k bodu ležícímu asi 0.5 kilometru na západ od vesnice Vercoglia
di Cosbana a odtud na jih mezi údolími Quarnizza a Cosbany k bodu ležícímu asi 1 kilometr
na jihozápad od vesnice Fleana, při čemž se zahýbá tak, že přetíná řeku Recca v bodě
ležícím asi 1.5 kilometru na východ od Iudria a ponechává na východě silnice z Cosbana
via Nebola do Castel Dobra;
4.
čára pak pokračuje na jihovýchod, přecházejíc přímo k jihu od cesty mezi kotami 111
a 172, pak na jih od cesty z Vipulzana do Uclanzi prochází kotami 57 a 122, pak překročuje
tuto cestu asi 100 metrů na východ od koty 122 a zatáčí se na sever směrem k bodu
ležícímu 350 metrů na jihovýchod od koty 266;
5.
čára dále probíhá asi 0.5 kilometru na sever od vesnice San Floriano, jde k východu
k Monte Sabotino (kota 610), ponechávajíc na severu vesnici Poggio San Valentino;
6.
od Monte Sabotinu jde čára dále k jihu, překročuje řeku Isonzo (Soču) v městě Salcano,
které ponechává v Jugoslavii, a běží přímo na západ od železniční tratě z Canale ďIsonzo
do Montespino až k bodu asi 750 metrů na jih od cesty z Gorice do Aisovizzy;
7.
čára pak opouští železniční trať, zatáčí se na jihozápad, ponechávajíc v Jugoslavii
město San Pietro a v Italii Hospic a cestu, která se ho dotýká, a asi 700 metrů od
stanice Gorizia S. Marco překročuje železniční spojku mezi shora uvedenou železnicí
a železnicí ze Sagrada do Cormonsu, běží po okraji gorického hřbitova, který zůstává
v Italii, probíhá mezi silnicí č. 55 z Gorice do Terstu, která zůstává v Italii, a
křižovatkou v kotě 54, ponechávajíc v Jugoslavii město Vertoibu a Mernu, a dostihne
bodu ležícího asi v kotě 49;
8.
odtud čára pokračuje jižním směrem přes Karskou náhorní rovinu, asi 1 kilometr na
východ od silnice č. 55, ponechávajíc na východě vesnici Opacchiasellu a na západě
vesnici Iamiano;
9.
od bodu ležícího asi 1 kilometr na východ od Iamiana čára sleduje správní hranice
mezi provincií gorickou a terstskou až k bodu ležícímu asi 2 kilometry na severovýchod
od vesnice San Giovanni a asi o 0.5 kilometru na severozápad od koty 208, tvořící
styčný hraniční bod mezi Jugoslavií, Italií a Svobodným územím terstským.
Mapa, na niž se vztahuje tento popis, tvoří část
přílohy I
.
Článek 4.
Hranice mezi Italií a Svobodným územím terstským se stanoví takto
1.
Čára vychází z bodu ležícího na správních hranicích mezi gorickou a terstskou provincií
asi 2 kilometry na severovýchod od vesnice San Giovanni a asi 0.5 kilometru na severozápad
od koty 208, tvořící styčný hraniční bod mezi Jugoslavií, Italií a Svobodným územím
terstským, a běží na jihozápad směrem k bodu ležícímu u silnice č. 14 a asi přibližně
1 kilometr na severozápad o bodu, kde se sbíhají silnice č. 55 a 14, vedoucí jednak
z Gorice, jednak z Monfalcone do Terstu;
2.
pak čára jde dále jižním směrem k bodu v zálivu Panzano, stejně vzdálenému od Punta
Sdobba při ústí řeky Isonzo (Soče) a od Castello Vecchio v Duino ležícímu asi 3.3
kilometru na jih od bodu, kde odbočuje od pobřeží asi 2 kilometry na severozápad od
města Duino;
3.
čára pak dostihne moře, sledujíc čáru stejné vzdálenou od pobřeží Italie a od pobřeží
Svobodného území terstského.
Mapa, na kterou se vztahuje tento popis, tvoří část
přílohy I
.
Článek 5.
1.
Přesná čára nových hranic, stanovených v
článcích 2, 3, 4
a
22 této smlouvy
, se vymezí na místě hraničními komisemi, složenými ze zástupců obou zúčastněných
vlád.
2.
Komise počnou se svými pracemi ihned, jakmile tato smlouva nabude účinnosti, a skončí
svoje práce co nejdříve, v každém případě však do šesti měsíců.
3.
Jakékoliv otázky, o kterých se komise nebudou moci dohodnouti, se předloží velvyslancům
Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie v Římě,
jednajícím podle článku 86, ke konečnému vyřízení způsobem, který sami určí, čítajíc
v to jmenování, kde toho bude třeba, třetího nestranného člena komise.
4.
Výlohy hraničních komisí ponesou stejným dílem obě zúčastněné vlády.
5.
Za účelem přesného určení na místě hranic, jak jsou stanoveny v
článcích 3, 4
a
22
, bude dovoleno členům komisí posunouti hraniční čáru o 0.5 kilometru od čáry, stanovené
v této smlouvě, aby mohli přizpůsobiti hranice místním zeměpisným a hospodářským poměrům,
za předpokladu, že žádná vesnice nebo město s více než 500 obyvateli, žádná důležitá
železnice nebo silnice, žádné větší elektrárny nebo vodní nádrže nebudou dány pod
svrchovanost jinou, než je ta, která vyplývá z rozhraničení stanoveného touto smlouvou.
Článek 6.
Italie odstupuje tímto Francii pod její plnou svrchovanost dřívější italské území
ležící na francouzské straně francouzsko-italských hranic, vymezených v článku 2.
Článek 7.
Italská vláda odevzdá francouzské vládě všechny archivy, historické i správní, z doby
před rokem 1860, které se vztahují na území odstoupené Francii smlouvou z 24. března
1860 a dohodou ze 23. srpna 1860.
Článek 8.
1.
Italská vláda bude spolupracovati s francouzskou vládou na možném zřízení železniční
spojky mezi Brianconem a Modanem, přes Bardonnéche.
2.
Italská vláda dá souhlas k tomu, aby osobní i nákladní železniční provoz na takto
zřízené spojce s jednoho místa ve Francii do druhého přes italské území se děl oběma
směry bez celních poplatků a prohlídky, bez pasových a jiných formalit tohoto druhu,
a učiní všechna potřebná opatření, aby zajistila, že francouzské vlaky používající
řečeného spojení, budou směti projížděti za stejných podmínek, bez cla a bez neodůvodněného
zdržování.
3.
Potřebná ujednání budou uzavřena v náležité době mezi oběma vládami.
Článek 9.
1.
Náhorní rovina Mont Cenis.
Aby se Italii zajistily stejné výhody, jaké měla, pokud jde o dodávku hydroelektrické
síly a vody z jezera Mont Cenis před odstoupením tohoto okresu Francii, poskytne Francie
Italii dvoustrannou dohodou technické záruky uvedené v
příloze III
.
2.
Okres Tenda-Briga,
Aby Italie netrpěla zmenšením v dodávce elektrické síly, kterou brala ze zdrojů v
okresu Tenda-Briga před jeho odstoupením Francii, poskytne Francie Italii dvoustrannou
dohodou technické záruky uvedené v
příloze III
.
Článek 10.
1.
Italie uzavře nebo potvrdí ujednání s Rakouskem o zaručení svobodné osobní a nákladní
dopravy mezi severním a východním Tyrolskem.
2.
Spojené a sdružené mocnosti vzaly na vědomí ustanovení (jejichž text jest obsažen
v příloze IV), dohodnutá mezi rakouskou a italskou vládou 5. září 1946.
Článek 11.
1.
Italie tímto odstupuje Jugoslavii pod plnou svrchovanost území ležící mezi novými
hranicemi Jugoslavie, jak byly vymezeny ve
článcích 3
a
22
, a italsko-jugoslávskými hranicemi, jak byly 1. ledna 1938, jakož i obec Zadar a
všechny ostrovy a přilehlé ostrůvky ležící v těchto oblastech
a)
v oblasti ohraničené
na severu rovnoběžkou 42° 50' sev. šířky;
na jihu rovnoběžkou 42° 42' sev. šířky;
na východě poledníkem 17° 10' na východ od Greenwiche;
na západě poledníkem 16° 25' na východ od Greenwiche;
b)
v oblasti ohraničené
na severu čarou procházející Portem del Quieto, běžící ve stejné vzdálenosti od pobřeží
Svobodného území terstského a pobřeží Jugoslavie, a odtud k bodu 45° 15' sev. šířky,
13° 24' na východ od Greenwiche;
na jihu rovnoběžkou 44° 23' sev. šířky;
na západě čarou spojující tyto body
1.
45° 15' sev. šířky - 13° 24' na východ od Greenwiche;
2.
44° 51' sev. šířky - 13° 37' na východ od Greenwiche;
3.
44° 23' sev. šířky - 14° 18' 30'' na východ od Greenwiche;
na východě západním pobřeží Istrie, ostrovy a jugoslávskou pevninou.
Námořní mapa těchto oblastí jest obsažena v
příloze I
.
2.
Italie tímto odstupuje Jugoslavii pod plnou svrchovanost ostrov Pelagosu a přilehlé
ostrůvky.
Ostrov Pelagosa zůstane demilitarisován.
Italští rybáři budou požívati stejných práv na Pelagose a v okolních vodách, jakých
požívali jugoslávští rybáři před 6. dubnem 1941.
Článek 12.
1.
Italie vrátí Jugoslavii všechny předměty umělecké, historické, vědecké, výchovné
nebo náboženské povahy (čítajíc v to všechny právní listiny, rukopisy, dokumenty a
bibliografický materiál), jakož i správní archivy (spisy, rejstříky, plány a dokumenty
jakéhokoliv druhu), které následkem italské okupace byly odvezeny mezi 4. listopadem
1918 a 2. březnem 1924 z území odstoupených Jugoslavii smlouvami podepsanými v Rapallu
12. listopadu 1920 a v Římě 27. ledna 1924. Italie rovněž vrátí všechny předměty pocházející
z těchto území a spadající pod uvedené kategorie, které odvezla italská mise pro příměří,
jež působila ve Vídni po první světové válce.
2.
Italie vydá Jugoslavii všechny předměty mající právní povahu veřejného majetku a
spadající pod kategorie uvedené v odst. 1 tohoto článku, které se touto smlouvou odstupuje
Jugoslavii, a předměty spojené s řečeným územím, které Italie dostala od Rakouska
nebo Maďarska mírovými smlouvami podepsanými v St. Germain 10. září 1919 a v Trianonu
4. června 1920 a dohodou mezi Rakouskem a Italií, podepsanou ve Vídni 4. května 1920.
3.
Jestliže v jednotlivých případech Italie nebude moci vrátiti nebo vydati Jugoslavii
předměty uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, odevzdá Jugoslavii předměty stejného
druhu a přibližně stejné hodnoty jako odvezené předměty, pokud lze takové předměty
v Italii opatřiti.
Článek 13.
Dodávka vody pro Gorici a okolí bude zařízena podle ustanovení
přílohy V
.
Článek 14.
1.
Italie tímto odstupuje Řecku pod plnou svrchovanost níže uvedené Dodekanéské ostrovy,
totiž Stampalii (Astropalii), Rhodes (Rhodos), Calki (Kharki), Scarpanto, Casos (Casso),
Piscopis (Tilos), Misiros (Nisyros), Calimnos (Kalymnos), Leros, Patmos, Lipsos (Lipso),
Simi (Symi), Cos (Kos) a Castellorizo, jakož i přilehlé ostrůvky.
2.
Tyto ostrovy budou a zůstanou demilitarisovány.
3.
Postup a technická stránka odevzdání těchto ostrovů Řecku budou stanoveny dohodou
mezi vládou Spojeného království a vládou řeckou a bude učiněno opatření k stažení
cizích vojenských oddílů ne později než 90 dní ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
Článek 15.
Italie učiní všechna potřebná opatření nutná k tomu, aby zajistila všem osobám podléhajícím
její pravomoci, bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství, užívání lidských
práv a základních svobod, čítajíc v to svobodu projevu, tisku a publikace, vyznání,
politického přesvědčení a veřejného shromažďování.
Článek 16.
Italie nebude pronásledovati nebo obtěžovati italské příslušníky, čítajíc v to členy
ozbrojených sil, jen z toho důvodu, že v době od 10. června 1940 až do doby, kdy tato
smlouva nabude účinnosti, dávali na jevo své sympatie k věci spojených a sdružených
mocností nebo ji činně podporovali.
Článek 17.
Italie, která podle článku 30 dohody o příměří učinila opatření k rozpuštění fašistických
organisací v Italii, nedovolí, aby se takové organisace, ať politické, vojenské či
polovojenské, jejichž cílem je zbaviti lid jeho demokratických práv, znovu objevily
na italském území.
Článek 18.
Italie se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv s Rumunskem, Bulharskem,
Maďarskem a Finskem, jakož i jiných dohod a ujednání, které byly nebo budou sjednány
spojenými a sdruženými mocnostmi pro obnovení míru, pokud jde o Rakousko, Německo
a Japonsko.
Článek 19.
1.
Italští občané, kteří měli 10. června 1940 své bydliště na území odstoupeném Italií
jinému státu touto smlouvou, a jejich děti, jež se narodily po tomto dni, se stanou
s výjimkou ustanovení obsažených v následujícím odstavci občany požívajícími všech
občanských a politických práv toho státu, jemuž území bylo odstoupeno, podle zákonů,
které za tím účelem tento stát vydá do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
účinnosti. Jakmile se stanou občany příslušného státu, ztratí svou italskou státní
příslušnost.
2.
Vláda státu, jemuž území připadne, ustanoví vhodnými zákony do tří měsíců ode dne,
kdy tato smlouva nabude účinnosti, že všechny osoby uvedené v odstavci 1 starší než
osmnáct let (nebo ženaté či provdané ať mladší či starší než 18 let), jejichž obcovacím
jazykem jest italština, budou oprávněny optovati pro italskou státní příslušnost do
jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti. Každá osoba, která takto
optovala, podrží státní příslušnost italskou a bude se o ní míti za to, že nenabyla
občanství státu, jemuž území byla odstoupeno. Opce manželova nezakládá opci na straně
manželky. Avšak opce otcova, nebo není-li otec na živu, opce matčina, zahrnuje samočinně
všechny neženaté a neprovdané děti mladší než osmnáct let.
3.
Stát, jemuž se území odstupuje, může žádati na těch, kdo použili výhod opce, aby
se přestěhovali do Italie do jednoho roku ode dne, kdy opce byla vykonána.
4.
Stát, jemuž se území odstupuje, zajistí v souhlase se svými základními zákony všem
osobám na tomto území bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka či náboženství, užívání lidských
práv a základních svobod, čítajíc v to svobodu projevu, tisku a publikace, vyznání,
politického přesvědčení a veřejného shromažďování.
Článek 20.
1.
Do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, italští občané starší
než osmnáct let (nebo ženaté či provdané osoby ať mladší či starší než 18 let), jejichž
obcovací řečí je jeden z jugoslávských jazyků (srbština, chorvatština nebo slovinština),
a kteří mají bydliště na území italském, mohou, podají-li si žádost jugoslávskému
diplomatickému nebo konsulárnímu zástupci v Italii, nabýti jugoslávské státní příslušnosti,
vyhoví-li jugoslávské úřady jejich žádosti.
2.
V takových případech jugoslávská vláda odevzdá italské vládě diplomatickou cestou
seznamy osob, které takto nabyly jugoslávské státní příslušnosti. Osoby uvedené v
takovýchto seznamech pozbudou své italské státní příslušnosti dnem takového oficielního
odevzdání.
3.
Italská vláda může požadovati, aby takové osoby se přestěhovaly do Jugoslavie do
jednoho roku ode dne takového oficielního odevzdání.
4.
Pro účely tohoto článku platí pravidla o účinku opce na manželky a děti, obsažená
v
článku 19, odstavec 2
.
5.
Ustanovení přílohy XIV, odstavce 10 této smlouvy, týkající se převodu majetku náležejícího
osobám, jež optují pro italskou státní příslušnost, budou obdobně platiti pro převod
majetku náležejícího osobám, které optují pro jugoslávskou státní příslušnost podle
tohoto článku.
Článek 21.
1.
Tímto se zřizuje Svobodné území terstské, skládající se z oblasti ležící mezi Jaderským
mořem a hranicemi vytčenými v
článcích 4
a
22 této smlouvy
. Svobodné území terstské se uznává spojenými a sdruženými mocnostmi a Italií, které
souhlasí s tím, aby jeho celistvost a nezávislost byla zajištěna Radou bezpečnosti
Spojených národů.
2.
Italská svrchovanost nad oblastí tvořící Svobodné území terstské, jak bylo shora
vymezeno, zanikne dnem, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
3.
Po zániku italské svrchovanosti bude Svobodné území terstské spravováno podle řádu
pro zatímní správu, který vydala Rada zahraničních ministrů a schválila Rada bezpečnosti.
Tento řád zůstane v platnosti až do dne, který Rada bezpečnosti určí jako den, kdy
nabude účinnosti stálý statut, jejž předtím schválí. Text stálého statutu a řádu pro
zatímní správu jest obsažen v
přílohách VI a VII
.
4.
Svobodné území terstské nebude se pokládati za odstoupené území ve smyslu
článku 19
a
přílohy XIV této smlouvy
.
5.
Italie a Jugoslavie se zavazují, že poskytnou Svobodnému území terstskému záruky
uvedené v
příloze IX
.
Článek 22.
Hranice mezi Jugoslavií a Svobodným územím terstským se stanoví takto
1.
Čára vychází z bodu ležícího na správních hranicích mezi provincií gorickou a terstskou
asi 2 kilometry na severovýchod od vesnice San Giovanni a asi 0.5 kilometru na severozápad
od koty 208, tvořící styčný bod mezi hranicemi Jugoslavie, Italie a Svobodného území
terstského, a sleduje tyto správní hranice až k Monte Lanaro (kota 546); odtud jde
dále na jihovýchod až k Monte Cocusso (kota 672) přes kotu 461, Meducii (kota 475),
Monte dei Pini (kota 476) a kotu 407, překročí silnici č. 58 z Terstu do Sesany, asi
3.3 kilometru na jihozápad od tohoto města, ponechávajíc vesnice Vogliano a Orle na
východě a vesnici Zollu asi 0.4 kilometru na západě.
2.
Pokračujíc od Monte Cocusso na jihovýchod a ponechávajíc vesnici Grozzanu na západě,
dostihuje čára Monte Goli (kota 621), pak otáčejíc se na jihozápad, překročí cestu
z Terstu do Cosiny v kotě 455 a železnici v kotě 485, prochází kotami 416 a 326, ponechávajíc
vesnice Becu a Castel na jugoslávském území, překročí cestu z Ospa do Gabrovizza ďIstria
asi 100 metrů na jihovýchod od Ospa; pak překročí řeku Risanu a cestu z Vila Decani
do Risana v bodě ležícím asi 350 metrů na západ od uvedené vesnice, při čemž vesnice
Rosario a cesta z Risana do San Sergia zůstávají na jugoslávském území; od tohoto
bodu čára pokračuje až ke křižovatce ležící asi 1 kilometr na severovýchod od koty
362, procházejíc kotami 285 a 354.
3.
Odtud běží hraniční čára až k bodu ležícímu asi 0.5 kilometru na východ od vesnice
Cernovy, překračuje řeku Dragognu asi 1 kilometr na sever od této vesnice, ponechává
vesnice Bucciai a Truscolo na západě a vesnici Tersecco na východě; běží pak jihozápadním
směrem na jihovýchod od cesty spojující vesnice Cernovu a Chervoi, ponechávajíc tuto
cestu 0.8 kilometru na východ od vesnice Cucciani; běží pak zhruba jihozápadním směrem
procházejíc asi 0.4 kilometru na východ o Monte Braico a asi 0.4 kilometru na západ
od vesnice Sterna Filaria, ponechávajíc cestu vedoucí z této vesnice do Piemonte na
východ, probíhá asi 0.4 kilometru na západ od města Piemonte a asi 0.5 kilometru na
východ od města Castagni a dostihuje řeky Quieta v bodě ležícím asi 1.6 kilometru
na jihozápad od města Castagni.
4.
Odtud hraniční čára sleduje hlavní upravené řečiště Quieta k jeho ústí, procházejíc
Portem del Quieto k moři, při čemž sleduje čáru ležící ve stejné vzdálenosti od pobřeží
Svobodného území terstského a Jugoslavie.
Mapa, na kterou se vztahuje tento popis, tvoří část
přílohy I
.
Článek 23.
1.
Italie se zříká všech práv a nároků na italské území državy v Africe, t. j. Libyi,
Eritreu a Italské Somalsko.
2.
Do konečného rozhodnutí o nich řečené državy zůstanou pod dosavadní správou.
3.
Konečné rozhodnutí o těchto državách učiní společně vlády Sovětského svazu, Spojeného
království, Spojených států amerických a Francie do jednoho roku ode dne, kdy tato
smlouva nabude účinnosti, způsobem, stanoveným ve společném prohlášení z 10. února
1947, vydaným řečenými vládami, které jest otištěno v příloze XI.
Článek 24.
Italie se vzdává ve prospěch Číny všech výhod a výsad vyplývajících z ustanovení závěrečného
protokolu podepsaného v Pekinu 7. září 1901 a ze všech příloh, not a listin jej doplňujících,
a souhlasí se zrušením řečeného protokolu příloh, not a listin, pokud jde o Italii.
Italie se rovněž vzdává jakéhokoliv nároku na odškodnění.
Článek 25.
Italie souhlasí, aby se zrušila nájemní smlouva, kterou jí čínská vláda propůjčila
italskou koncesi v Tientsinu a aby byl odevzdán čínské vládě jakýkoliv majetek a archivy
náležející městské správě řečené koncese.
Článek 26.
Italie se vzdává ve prospěch Číny práv poskytnutých Italii, pokud jde o mezinárodní
settlementy v Šanghaji a Amoy, a souhlasí s tím, aby řečené settlementy byly vráceny
do správy a pod dozor čínské vlády.
Článek 27.
Italie uznává svrchovanost a nezávislost Albánského státu a zavazuje se, že jich bude
šetřiti.
Článek 28.
Italie uznává, že ostrov Saseno je částí albánského území a vzdává se tímto jakýkoliv
nároků naň.
Článek 29.
Italie se výslovně vzdává ve prospěch Albanie všeho majetku (mimo obvyklé diplomatické
nebo konsulární budovy), práv, koncesí, zájmů a výhod všeho druhu v Albanii náležejících
italskému státu nebo italským polostátním institucím. Italie se rovněž vzdává všech
nároků na zvláštní zájmy nebo vliv v Albanii, které získala následkem napadení dne
7. dubna 1939 nebo smlouvami či dohodami uzavřenými před tímto dnem.
Hospodářské klausule této smlouvy, které se týkají spojených a sdružených mocností,
budou uplatňovány na ostatní italský majetek a ostatní hospodářské vztahy mezi Albanií
a Italií.
Článek 30.
Italští příslušníci v Albanii budou míti stejné právní postavení jako jiní cizí příslušníci,
avšak Italie uznává pravoplatnost všech albánských opatření rušících nebo měnících
koncese nebo zvláštní práva poskytnutá italským příslušníkům pod podmínkou, že taková
opatření budou učiněna do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
Článek 31.
Italie uznává, že všechny dohody a ujednání uzavřené mezi Italií a úřady zřízenými
Italií v Albanii od 7. dubna 1939 do 3. září 1943, jsou nicotné a neplatné.
Článek 32.
Italie uznává pravoplatnost všech opatření, jež Albanie uzná za nutné učiniti, aby
stvrdila nebo provedla předchozí ustanovení.
Článek 33.
Italie uznává svrchovanost a nezávislost Ethiopského státu a zavazuje se, že jich
bude šetřiti.
Článek 34.
Italie se výslovně vzdává ve prospěch Ethiopie veškerého majetku (mimo obvyklé diplomatické
nebo konsulární budovy), práv, zájmů a výhod všeho druhu nabytých kdykoliv italským
státem v Ethiopii, jakož i všeho polostátního majetku, jak je vymezen v
odstavci 1 přílohy XIV této smlouvy
.
Italie se rovněž vzdává všech nároků na zvláštní zájmy nebo vliv v Ethiopii.
Článek 35.
Italie uznává pravoplatnost všech opatření, která ethiopská vláda učinila nebo později
učiní, aby zrušila italská opatření týkající se Ethiopie, jež byla učiněna po 3. říjnu
1935, a účinky těchto opatření.
Článek 36.
Italští příslušníci v Ethiopii budou míti stejné právní postavení jako jiní cizí státní
příslušníci, avšak Italie uznává pravoplatnost všech opatření ethiopské vlády rušících
nebo měnících koncese nebo zvláštní práva poskytnutá italským příslušníkům pod podmínkou,
že taková opatření budou učiněna do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude
účinnosti.
Článek 37.
Do osmnácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, Italie vrátí všechna
umělecká díla, náboženské předměty, archivy a předměty historické ceny náležející
Ethiopii nebo jejím příslušníkům a odvezené z Ethiopie do Italie po 3. říjnu 1935.
Článek 38.
Za den, od kterého ustanovení této smlouvy budou uplatňována na všechna opatření a
jednání jakéhokoliv druhu, za něž Italie nebo italští příslušníci jsou odpovědni Ethiopii,
bude pokládán 3. říjen 1935.
Článek 39.
Italie se zavazuje, že přijme jakákoliv ujednání, která byla nebo budou sjednána o
likvidaci Společnosti národů, Stálého mezinárodního soudního dvora a také Mezinárodní
finanční komise v Řecku.
Článek 40.
Italie se tímto vzdává všech práv, titulů a nároků vyplývajících z mandátního systému
nebo z jakýchkoliv závazků vzniklých ve spojení s ním a všech zvláštních práv italského
státu k jakémukoliv svěřenému území.
Článek 41.
Italie uznává ustanovení konečného aktu z 31. srpna 1945 a francouzsko-britské dohody
ze stejného dne o Tangerském statutu, jakož i ustanovení, která mohou býti přijata
signatárními mocnostmi k provedení těchto úmluv.
Článek 42.
Italie přijme a uzná jakákoliv ujednání, která budou uzavřena příslušnými spojenými
a sdruženými mocnostmi ke změně smluv o Konžské pánvi k tomu cíli, aby tyto smlouvy
byly uvedeny v soulad s chartou Spojených národů.
Článek 43.
Italie se tímto vzdává jakýchkoliv práv a zájmů, které má podle
článku 16
lausannské smlouvy podepsané 24. července 1923.
Článek 44.
1.
Každá mocnost spojená nebo sdružená bude notifikovati Italii ve lhůtě šesti měsíců
ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, které z dvoustranných smluv sjednaných
mezi ní a Italií před válkou si přeje ponechati v účinnosti neb obnoviti. Všechna
ustanovení, která nejsou ve shodě s touto smlouvou, se však vypustí z výše uvedených
smluv.
2.
Všechny takové smlouvy takto notifikované se zapíší v sekretariátu Spojených národů
podle
článku 102 charty Spojených národů
.
3.
Všechny takové smlouvy, které nebudou takto notifikovány, budou se považovati za
zrušené.
Článek 45.
1.
Italie učiní všechna potřebná opatření, jimiž se zajistí, že budou zatčeny a vydány
soudu
a)
osoby obviněné, že spáchaly válečné zločiny a zločiny proti míru nebo lidskosti nebo
je nařídily nebo na nich braly účastenství;
b)
příslušníci kterékoliv spojené nebo sdružené mocnosti, kteří jsou obviněni, že porušili
zákony své země zradou nebo spoluprací s nepřítelem za války.
2.
Na žádost vlády člena Spojených národů, která na tom bude míti zájem, Italie musí
rovněž zajistiti, že se dostaví jako svědci osoby, spadající pod její pravomoc, jejichž
výpověď jest nutná pro souzení osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
3.
Každá neshoda týkající se použití ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku bude předložena
kteroukoliv ze zúčastněných vlád velvyslancům Sovětského svazu, Spojeného království,
Spojených států amerických a Francie v Římě, kteří se dohodnou o sporné otázce.
Článek 46.
Každá z vojenských, námořních a leteckých klausulí této smlouvy zůstane v účinnosti,
dokud nebude změněna úplně nebo částečně dohodou mezi spojenými a sdruženými mocnostmi
a Italií, nebo, až se Italie stane členem organisace Spojených národů, dohodou mezi
Radou bezpečnosti a Italií.
Článek 47.
1.
a) Soustava stálých italských opevnění a vojenských zařízení podél francouzsko-italských
hranic a jejich výzbroj budou zničeny nebo odstraněny.
b)
Za tuto soustavu se považují pouze dělostřelecká a pěchotní opevnění ve skupinách
nebo osamocená, kasematy a bunkry jakéhokoliv typu, chráněné kryty pro ubytování mužstva,
pro zásoby a střelivo, pozorovatelny a vojenské lanové dráhy, bez ohledu na jejich
důležitost, nynější stav nebo stupeň výstavby, pokud jsou z kovu, zdiva či betonu
nebo vykopány ve skále.
2.
Zničení nebo odstranění, uvedená v odstavci 1 shora, jsou omezena na pásmo 20 kilometrů
od kteréhokoliv bodu hranic, jak jsou určeny touto smlouvou; musí býti dokončena do
jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
3.
Zakazuje se tato opevnění a zařízení jakýmkoliv způsobem obnoviti.
4.
a) Na východ od francouzsko-italských hranic se zakazuje zřizovati tyto stavby: stálá
opevnění, v nichž mohou býti postaveny zbraně schopné stříleti na francouzské území
nebo do francouzských pobřežních vod; stálá vojenská zařízení, jichž se může užívati
k vedení nebo řízení střelby na území francouzské nebo do francouzských pobřežních
vod; stálé prostředky zásobovací a skladovací, vybudované jen pro potřeby shora uvedených
opevnění a zařízení.
b)
Tento zákaz se netýká jiných druhů opevnění, jež nejsou trvalá, nebo povrchového
ubytování a zařízení, která jsou určena k tomu, aby sloužila potřebám vnitřní povahy
a místní obraně hranic.
5.
V přímořském pásmu do hloubky 15 kilometrů sahající od francouzsko-italských hranic
až k poledníku 9° 30' v.d. nesmí Italie ani budovati nové námořní základny nebo stálá
námořní zařízení, ani rozšiřovati nynější základny a zařízení. Tím se nezakazují menší
úpravy nynějších námořních zařízení a jejich udržování v dobrém stavu, pokud tím celková
prostornost těchto zařízení nevzroste.
Článek 48.
1.
a) Všechna stálá italská opevnění a vojenská zařízení podél italsko-jugoslávských
hranic a jejich výzbroj budou zničena nebo odstraněna.
b)
Za taková opevnění a zařízení se považují jen dělostřelecká a pěchotní opevnění,
ve skupinách nebo osamocená, kasematy a bunkry jakéhokoliv typu, chráněné kryty pro
ubytování mužstva, pro zásoby a střelivo, pozorovatelny a vojenské lanové dráhy bez
ohledu na jejich důležitost, nynější stav nebo stupeň výstavby, pokud jsou z kovu,
zdiva či betonu, nebo vykopány ve skále.
2.
Zničení nebo odstranění uvedená v odstavci 1 shora jsou omezena na pásmo 20 kilometrů
od kteréhokoliv bodu hranic, jak jsou určeny touto smlouvou; musí být dokončena do
jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
3.
Zakazuje se tato opevnění a zařízení jakýmkoliv způsobem obnoviti.
4.
a) Na západ od italsko-jugoslávských hranic se zakazuje zřizovati tyto stavby: stálá
opevnění, v nichž mohou být postaveny zbraně schopné stříleti na jugoslávské území
nebo do jugoslávských pobřežních vod, stálá vojenská zařízení, jichž se může užívati
k vedení nebo řízení střelby na jugoslávské území nebo do jugoslávských pobřežních
vod, stálé prostředky zásobovací a skladovací, vybudované jen pro potřebu shora uvedených
opevnění a zařízení.
b)
Tento zákaz se netýká jiných druhů opevnění, jež nejsou trvalá, nebo povrchového
ubytování a zařízení, která jsou určena k tomu, aby sloužila potřebám vnitřní povahy
a místní obraně hranic.
5.
V přímořském pásmu do hloubky 15 kilometrů, sahajícím od italsko-jugoslávských hranic
a hranic mezi Italií a Svobodným územím terstským až k rovnoběžce 44° 50' s.š. a na
ostrovech ležících podél tohoto pobřeží nesmí Italie ani budovati nové námořní základny
nebo stálá námořní zařízení, ani rozšiřovati nynější základny a zařízení. Tím se nezakazují
menší úpravy nynějších námořních zařízení a základen a jejich udržování v dobrém stavu,
pokud tím celková prostornost těchto zařízení nevzroste.
6.
Na apulském poloostrově na východ od poledníku 17° 45' v.d. nesmí Italie budovati
žádná nová stálá vojenská, námořní nebo vojenská letecká zařízení a rovněž nesmí rozšiřovati
nynější zařízení. Tím se nezakazují menší úpravy nynějších zařízení a jejich udržování
v dobrém stavu, pokud tím celková prostornost těchto zařízení nevzroste. Nicméně ubytování
pro bezpečnostní síly, jichž bude třeba pro úkoly vnitřní povahy a pro místní obranu
hranic, bude dovoleno.
Článek 49.
1.
Pantellaria, pelagijské ostrovy (Lampedusa, Lampione a Linosa) a Pianosa (v Jaderském
moři) budou a zůstanou demilitarisovány.
2.
Tato demilitarisace musí býti skončena do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva
nabude účinnosti.
Článek 50.
1.
Na Sardinii budou do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, všechna
stálá postavení pobřežního dělostřelectva a jejich výzbroj a všechna námořní zařízení,
ležící ve vzdálenosti do 30 kilometrů od francouzských pobřežních vod, přenesena na
italskou pevninu nebo zničena.
2.
Na Sicilii a na Sardinii budou do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti,
všechna stálá zařízení a výzbroj určená k udržování a skladování torpéd, mořských
min a bomb zničena nebo přenesena na italskou pevninu.
3.
Nebude dovoleno žádné zdokonalování, přestavba nebo rozšiřování nynějších zařízení
nebo stálých opevnění na Sicilii a Sardinii; bude však dovoleno normální udržování
takových zařízení nebo stálých opevnění a zbraní, které jsou v nich již umístěny,
vyjma oblasti severní Sardinie, uvedené v odstavci 1 shora.
4.
Italii bude zákázáno zřizovati na Sicilii a Sardinii jakákoliv zařízení nebo opevnění
námořní, vojenská a vojenská letecká, s výjimkou zařízení a opevnění pro ubytování
bezpečnostních sil potřebných pro úkoly vnitřní povahy.
Článek 51.
Italie nesmí mít, vyráběti nebo zkoušeti žádnou atomovou zbraň, žádné samohybné střely
nebo střely řízené, nebo přístroje určené pro vrhání těchto střel (s výjimkou torpéd
a zařízení na vrhání torped, tvořících obvyklou výzbroj válečných lodí, povolených
touto smlouvou), žádná děla s dostřelem přes 30 kilometrů, žádné mořské miny nebo
torpeda typu přiváděných k výbuchu jinak než dotekem, žádná torpeda schopná řízení
posádkou.
Článek 52.
Italii se zakazuje nabývati v Italii nebo vně Italie válečný materiál německého nebo
japonského původu nebo konstrukce, jakož i jeho výroba.
Článek 53.
Italie nesmí vyráběti nebo míti, ať veřejně nebo soukromě, žádný válečný materiál,
který se liší druhem od materiálu potřebného pro branné síly povolené níže uvedenými
oddíly III, IV a V
, nebo který jej svým množstvím převyšuje.
Článek 54.
Celkový počet těžkých a středních tanků italské branné moci nesmí převýšit 200.
Článek 55.
V žádném případě nesmí kterýkoliv důstojník nebo poddůstojník dřívější fašistické
milice nebo dřívější fašistické republikánské armády zastávati důstojnickou nebo poddůstojnickou
hodnost v italském válečném námořnictvu, vojsku, letectvu nebo ve sboru karabinierů,
s výjimkou takových osob, jež byly očištěny příslušným orgánem podle italského zákona.
Článek 56.
1.
Nynější italské válečné loďstvo bude sníženo na jednotky uvedené v
příloze XII A
.
2.
Nadpočetné jednotky, jež nejsou v seznamu v
příloze XII
, a které slouží výhradně k zvláštnímu úkolu odstraňování min, mohou býti ponechány
ve službě do konce lhůty k odstraňování min, jež bude určena Mezinárodním ústřední
úřadem pro očištění evropských vod od min.
3.
Z těchto plavidel ta, jež byla italskému válečnému loďstvu půjčena jinými mocnostmi,
musí býti těmto mocnostem vrácena do dvou měsíců od uplynutí řečené lhůty; ostatní
nadpočetné jednotky musí býti v téže lhůtě odzbrojeny a přeměněny pro civilní potřebu.
Článek 57.
1.
Italie naloží s jednotkami italského válečného loďstva, vyjmenovanými v
příloze XII B
, takto
a)
řečené jednotky musí býti dány k disposici vládě Sovětského svazu, Spojeného království,
Spojených států amerických a Francie;
b)
námořní plavidla, jež mají býti odevzdána podle písmene a) shora, musí býti plně
vybavena, ve stavu schopném operací, s úplnou soupravou zbrojního materiálu a se všemi
lodními záložními součástkami a všemi potřebnými technickými údaji;
c)
odevzdání shora uvedených námořních plavidel se provede do tří měsíců ode dne, kdy
tato smlouva nabude účinnosti, s tou výjimkou, že u námořních plavidel, která nelze
opraviti do tří měsíců, může býti lhůta pro odevzdání prodloužena čtyřmi vládami;
d)
záložní dotace náhradních dílů a zásoba zbrojního materiálu pro shora uvedená námořní
plavidla budou, pokud je to možné, dodány s plavidly.
Chybějící náhradní díly a zásoby zbrojního materiálu budou dodány v rozsahu a ve lhůtách,
jak budou stanoveny čtyřmi vládami, v každém případě však nejdéle do jednoho roku
ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
2.
Podrobnosti shora uvedených odevzdání budou ujednány. Komisí čtyř mocností, jež bude
zřízena zvláštním protokolem.
3.
V případě ztráty nebo poškození vzniklých z jakékoliv příčiny na některém z plavidel,
určených
přílohou XII B
k odevzdání, jež nemohou býti nahrazeny nebo napraveny ve lhůtě, jež byla stanovena
pro odevzdání dotčeného plavidla nebo plavidel, Italie se zavazuje, že nahradí takové
plavidlo nebo plavidla tonáží stejné hodnoty ze seznamu v
příloze XII A
, při čemž náhradní plavidlo nebo plavidla vyberou velvyslanci Sovětského svazu, Spojeného
království, Spojených států amerických a Francie v Římě.
Článek 58.
1.
Italie naloží s ponorkami a s neoperačními plavidly níže uvedeným způsobem. Lhůty
dole uvedené platí ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
a)
Hladinová námořní plavidla na vodě, jež nejsou vypočtena v
příloze XII
, čítajíc v to rozestavěná plavidla spuštěná na vodu, budou zničena nebo rozebrána
do starého železa do devíti měsíců.
b)
Rozestavěná námořní plavidla v docích budou zničena nebo rozebrána do starého železa
do devíti měsíců.
c)
Ponorky spuštěné na vodu, jež nejsou vypočteny v
příloze XII B
, budou do tří měsíců potopeny na širém moři v hloubce větší než 100 sáhů.
d)
Námořní plavidla potopená v italských přístavech a vstupních průplavech, která překážejí
a vstupních průplavech, která překážejí normální plavbě, budou do dvou let zničena
na místě nebo vyzvednuta a pak zničena nebo rozebrána do starého železa.
e)
Námořní plavidla potopená v italských mělčinách, která nepřekážejí normální plavbě,
budou do jednoho roku uvedena do stavu, jenž znemožní jejich vyzvednutí.
f)
Námořní plavidla, jež možno přestavět, pokud nespadají pod pojem válečného materiálu
a pokud nejsou uvedena v příloze XII, mohou býti přestavěna pro civilní potřebu nebo
musí býti zničena do dvou let.
2.
Italie se zavazuje, že před potopením nebo zničením námořních plavidel a ponorek
podle ustanovení předchozího odstavce, zachrání takovou výzbroj a záložní dílce, jež
by mohly sloužiti k doplnění lodních a náhradních součástek a výzbroje, jež mají býti
dodány podle
článku 57 odstavec 1
na všechny lodě vypočtené v
příloze XII B
.
3.
Pod dohledem velvyslanců Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států
amerických a Francie v Římě může Italie též zachrániti takovou výzbroj a náhradní
součástky nevojenské povahy, jež lze snadno upraviti pro potřeby italského civilního
hospodářství.
Článek 59.
1.
Italie nesmí postaviti, nabýti nebo nahraditi žádnou bitevní loď.
2.
Italie nesmí postaviti, nabýti, užívati nebo konati pokusy se žádnou letadlovou mateřskou
lodí, ponorkou nebo jiným ponorným plavidlem, žádným motorovým torpédovým člunem,
nebo zvláštními typy ztečných plavidel.
3.
Úhrnný stálý výtlak válečných plavidel italského loďstva mimo bitevní lodě, avšak
čítajíc v to plavidla ve stavbě po spuštění na vodu, nesmí přesahovati 67.500 tun.
4.
Italie smí nahraditi jakýmkoliv způsobem válečná plavidla novými plavidly pouze do
výše tonáže stanovené v odstavci 3. Nahrazování pomocných plavidel nebude nijak omezeno.
5.
Italie se zavazuje, že před. 1. lednem 1950 ani nenabude ani nezahájí stavbu jakýchkoliv
válečných plavidel, vyjma případy, kde nastane nutnost nahraditi plavidlo jiné než
bitevní loď, které bylo ztraceno nešťastnou náhodou, v kterémžto případě výtlak nového
plavidla nesmí přesahovati výtlak ztraceného plavidla o více než 10 procent.
6.
Odborné názvy, užité v tomto článku, jsou pro účely této smlouvy vymezeny v
příloze XIII A
.
Článek 60.
1.
Celkový stav personálu italského válečného loďstva, bez námořního leteckého personálu,
nesmí převyšovati 25.000 důstojníků a mužů.
2.
Po dobu odstraňování min určenou Mezinárodním ústředním úřadem pro odstraňování min
z evropských vod bude Italie oprávněna zaměstnati pro tento účel další důstojníky
a muže, jichž počet však nesmí převýšiti 2.500.
3.
Stálý personál válečného loďstva, převyšující stav povolený odstavcem 1, bude ve
lhůtách, počínajících dnem, kdy tato smlouva nabude účinnosti, postupně snižován takto
a)
do šesti měsíců na 30.000;
b)
do devíti měsíců na 25.000.
Dva měsíce poté, kdy italské válečné loďstvo skončí odstraňování min, bude nadpočetný
personál, povolený odstavcem 2, buď rozpuštěn nebo pojat do shora uvedených stavů.
4.
Žádnému personálu, mimo personál povolený v odstavci 1 a 2, a mimo personál námořního
letectva povolený
článkem 65
, se nesmí dostati v jakékoliv formě válečného námořního výcviku, jak jest vymezen
v
příloze XIII B
.
Článek 61.
Italská armáda, čítajíc v to pohraniční stráž, bude omezena na stav 185.000 mužů bojových
jednotek, služeb a velícího personálu a 65.000 karabinierů, při čemž každá z těchto
složek může mít stav menší či větší o 10.000 mužů, pokud celkový počet nepřevýší 250.000
mužů. Organisace a výzbroj italských pozemních sil, jakož i jejich rozmístění po Italii,
budou upraveny tak, aby odpovídaly výlučně úkolům vnitřní povahy, potřebám místní
obrany italských hranic a protiletecké obrany.
Článek 62.
Italská armáda, pokud převyšuje stavy povolené
článkem 61
shora, bude rozpuštěna do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
Článek 63.
Žádnému jinému personálu než tomu, který bude zařazen do italské armády nebo mezi
karabiniery, se nedostane v jakékoliv formě vojenského výcviku, jak jest vymezen v
příloze XIII B
.
Článek 64.
1.
Italské vojenské letectvo, čítajíc v to námořní vojenské letectvo, bude omezeno na
200 stihacích a průzkumných letadel a na 150 dopravních, námořních záchranných, výcvikových
(školských typů) a spojovacích letounů. V těchto úhrnech jsou obsažena i záložní letadla.
Žádné letadlo, vyjma stihací a průzkumná, nesmí býti ozbrojeno. Organisace a výzbroj
italského válečného letectva jakož i jeho rozmístění po Italii budou upraveny tak,
aby odpovídaly výlučně úkolům vnitřní povahy, místní obrany italských hranic a obrany
proti leteckým útokům.
2.
Italie nebude směti míti letouny konstruované původně jako letouny bombardovací s
vnitřním zařízením pro přepravu leteckých pum, ani jich nabývati.
Článek 65.
1.
Personál italského vojenského letectva, čítajíc v to námořní vojenské letectvo, bude
omezen na celkový stav 25.000 mužů, jenž bude zahrnovati bojové jednotky, služby a
velící personál.
2.
Žádnému jinému personálu než tomu, který bude zařazen do italského válečného letectva,
se nedostane v jakékoliv formě vojenského výcviku, jak je vymezen v
příloze XIII B
.
Článek 66.
Italské vojenské letectvo, převyšující stavy povolené
článkem 65
, bude rozpuštěno do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
Článek 67.
1.
Všechen italský válečný materiál, převyšující materiál povolený pro branné síly blíže
uvedené v
oddílech III, IV a V
, bude dán k disposici vládám Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států
amerických a Francie podle směrnic, které tyto mocnosti dají Italii.
2.
Všechen spojenecký válečný materiál, převyšující materiál, povolený pro branné síly
blíže uvedené v
oddílech III, IV a V
, bude dán k disposici příslušné mocnosti spojené nebo sdružené podle směrnic, které
příslušná spojená nebo sdružená mocnost dá Italii.
3.
Všechen německý a japonský válečný materiál, převyšující materiál povolený pro branné
síly blíže uvedené v
oddílech III, IV a V
, jakož i veškeré německé a japonské výkresy, čítajíc v to modráky, prototypy, zkušební
modely a plány, budou dány k disposici čtyřem vládám podle směrnic, které dají Italii.
4.
Italie se vzdává všech práv na shora uvedený válečný materiál a splní ustanovení
tohoto článku do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, s výjimkou
ustanovení obsažených v
článcích 56 až 58
.
5.
Italie odevzdá čtyřem vládám do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti,
seznamy veškerého nadbytečného válečního materiálu.
Článek 68.
Italie se zavazuje, že bude plně spolupracovati s mocnostmi spojenými a sdruženými
k tomu cíli, aby bylo Německu a Japonsku znemožněno činiti vně německého a japonského
území opatření směřující k jejich opětovnému ozbrojení.
Článek 69.
Italie se zavazuje, že nedovolí, aby v Italii byli zaměstnáváni nebo školeni techničtí
odborníci, čítajíc v to personál vojenského nebo civilního letectva, kteří jsou nebo
byli příslušníky Německa nebo Japonska.
Článek 70.
Italie se zavazuje, že nezíská nebo nevyrobí žádné civilní letouny německé nebo japonské
konstrukce, nebo obsahující podstatné součástky německého nebo japonského původu nebo
konstrukce.
Článek 71.
1.
Italští váleční zajatci budou repatriováni co nejdříve podle ujednání mezi jednotlivými
mocnostmi, které tyto zajatce mají, a Italií.
2.
Italská vláda ponese všechny výlohy, čítajíc v to náklady vyživovací vzniklé při
dopravě italských válečných zajatců z jejich příslušných shromažďovacích středisk,
určených vládou příslušné mocnosti spojené nebo sdružené, až do místa vstupu na italské
území.
Článek 72.
Jakmile tato smlouva nabude účinnosti, bude Italie pozvána, aby se připojila k Úřadu
středozemního pásma mezinárodní organisace pro odstraňování min z evropských vod,
a bude držeti pohotově k disposici Ústředního úřadu pro odstraňování min veškeré italské
minolovné síly do uplynutí období, jež pro odstranění min po válce určí Ústřední úřad.
Článek 73.
1.
Všechny ozbrojené síly spojených a sdružených mocností budou staženy z Italie co
nejdříve a v každém případě ne později než 90 dnů ode dne, kdy tato smlouva nabude
účinnosti.
2.
Všechny italské zásoby, za něž nebyla poskytnuta náhrada a které budou v držení ozbrojených
sil spojených a sdružených mocností v Italii v době, kdy tato smlouva nabude účinnosti,
budou vráceny italské vládě v téže lhůty 90 dnů nebo bude poskytnuta za ně přiměřená
náhrada.
3.
Všechna aktiva v bankách a peníze na hotovosti, jež budou v rukou ozbrojených sil
spojených a sdružených mocností v den, kdy tato smlouva nabude účinnosti, které italská
vláda poskytla bezplatně, budou stejným způsobem vráceny nebo bude italské vládě poskytnut
jim odpovídající úvěr.
Článek 74.
A. Reparace Svazu sovětských socialistických republik.
1.
Italie zaplatí Sovětskému svazu reparace v částce $ 100,000.000 do sedmi let ode
dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti. Během prvních dvou let nebudou dodávány žádné
výrobky z běžné průmyslové výroby.
2.
K úhradě reparací se použije těchto pramenů
a)
části italského továrního a strojního zařízení, určeného pro výrobu válečného materiálu,
jehož není třeba pro povolené vojenské útvary a které nelze snadno přizpůsobiti civilním
účelům a které bude odvezeno z Italie podle
článku 67 této smlouvy
;
b)
italského jmění v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku, s výhradou výjimek blíže určených
v
odstavci 6 článku 79
;
c)
běžné italské průmyslové výroby, čítajíc v to výrobu podniků zabývajících se prvovýrobou.
3.
Množství a druhy zboží, které má býti dodáno, budou určeny dohodami mezi vládou Sovětského
svazu a Italie a bude vybíráno a jeho dodávky budou časově tak rozvrženy, aby nebyly
na závadu hospod hospodářské rekonstrukci Italie a neukládaly dodatečná břemena ostatním
spojeným nebo sdruženým mocnostem. Dohody uzavřené podle tohoto odstavce budou sděleny
velvyslancům Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a
Francie v Římě.
4.
Sovětský svaz dodá Italii za obchodních podmínek suroviny, jež se obvykle dovážejí
do Italie a jichž je zapotřebí pro výrobu tohoto zboží. Tato suroviny budou zaplaceny
tím způsobem, že hodnota dodaných surovin se odečte od hodnoty zboží dodaného Sovětskému
svazu.
5.
Čtyři velvyslanci určí hodnotu italského jmění, které má býti přeneseno do Sovětského
svazu.
6.
Základem výpočtu pro vyúčtování podle tohoto článku bude americký dolar ve své zlaté
paritě k 1. červenci 1946, t. j. 35 amerických dolarů za jednu unci zlata.
B. Raparace Albanii, Ethiopii, Řecku a Jugoslavii.
1.
Italie zaplatí reparace těmto státům
Albanii ve výši . . . . . . . . . . . . .5,000.000 amerických dolarů.
Ethiopii ve výši. . . . . . . . . . . . 25,000.000 amerických dolarů.
Řecku ve výši . . . . . . . . . . . . .105,000.000 amerických dolarů.
Jugoslavii ve výši. . . . . . . . . . .125,000.000 amerických dolarů.
Tyto reparace budou zaplaceny do sedmi let ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
Během prvních dvou let nebudou dodávány žádné výrobky z běžné průmyslové výroby.
2.
K úhradě reparací se použije těchto pramenů
a)
části italského továrního a strojního zařízení, určeného pro výrobu válečného materiálu,
jehož není třeba pro povolené vojenské útvary a které nelze snadno přizpůsobit civilním
účelům a které bude odvezeno z Italie podle
článku 67 této smlouvy
;
b)
běžné italské průmyslové výroby, čítajíc v to průmyslovou výrobu podniků zabývajících
se prvovýrobou;
c)
všech ostatních druhů výrobních statků nebo služeb, s výjimkou italského jmění, které
podle
článku 79 této smlouvy
spadá pod pravomoc států uvedených v odstavci 1 shora. Dodávky podle tohoto odstavce
budou zahrnovati i osobní parníky Saturnii a Vulcanii a to buď jeden z nich nebo oba,
požádá-li o ně jeden ze států uvedených v odstavci 1 shora do 90 dnů poté, kdy jejich
hodnota byla stanovena čtyřmi velvyslanci. Tyto dodávky mohou také zahrnovati semena.
3.
Množství a druhy zboží a služeb, které mají býti dodány, budou určeny dohodami mezi
vládami majícím nárok na reparace a italskou vládou a budou vybírány a jejich dodávky
časově rozvrženy tak, aby nebyly na závadu hospodářské rekonstrukci Italie a neukládaly
dodatečná břemena ostatním spojeným nebo sdruženým mocnostem.
4.
Státy mající nárok na reparace z běžné průmyslové výroby dodají Italii za obchodních
podmínek suroviny, jež se obvykle dovážejí do Italie a jichž jest zapotřebí pro výrobu
tohoto zboží. Tyto suroviny budou zaplaceny tím způsobem, že hodnota dodaných surovin
se odečte od hodnoty dodaného zboží.
5.
Základem výpočtu pro vyúčtování podle tohoto článku bude americký dolar ve své zlaté
paritě k 1. červenci 1946, t. j. 35 amerických dolarů za jednu unci zlata.
6.
Nároky států uvedených v odstavci 1 části B tohoto článku, pokud přesahují reparační
částky stanovené v řečeném odstavci, budou uspokojeny z italského majetku, jenž jest
dán pod pravomoc každého z nich
článkem 79 této smlouvy
.
7.
a) Čtyři velvyslanci budou koordinovati a bdíti nad prováděním ustanovení části B
tohoto článku. Budou se raditi s přednosty diplomatických misí států jmenovaných v
odstavci 1 části B v Římě a podle potřeby s italskou vládou a dávati jim rady. Pro
účely tohoto článku budou čtyři velvyslanci působiti až do uplynutí období pro reparační
dodávky stanoveného v odstavci 1 části B;
b)
aby se zabránilo střetu nebo dvojímu přidělení téže italské výroby a zdrojů různým
státům majícím nárok na reparace podle části B tohoto článku, každá z vlád majících
nárok na reparace podle části B tohoto článku a italská vláda zpraví čtyři velvyslance
o zahájení jednání o dohodě podle odstavce 3 shora a o jeho průběhu. Dojde-li k jakýmkoliv
neshodám během těchto jednání, čtyři velvyslanci budou oprávnění rozhodnouti kteroukoliv
otázku, kterou jim předloží jedna z obou vlád nebo kterákoliv jiná vláda mající nárok
na reparace podle části B tohoto článku.
c)
O uzavřených dohodách budou zpraveni čtyři velvyslanci. Čtyři velvyslanci mohou doporučiti,
aby dohoda, která není v souhlase s cíli stanovenými v odstavci 3 nebo písmeni b)
shora, nebo přestala se s nimi shodovati, byla vhodně změněna.
C. Zvláštní ustanovení o dřívějších dodávkách.
Pokud jde o dodávky z běžné průmyslové výroby, jak jsou stanoveny v části A, odstavec
2 c) a v části B, odstavec 2 b), bude se míti za to, že nic, ať v části A nebo v části
B tohoto článku, nebrání dodávkám během prvních dvou let, jestliže k takovým dodávkám
dojde podle dohod mezi italskou vládou a vládou mající nárok na reparace.
D. Reparace jiným státům.
1.
Nároky ostatních spojených a sdružených mocností budou uspokojeny z italského majetku,
jenž jest dán pod pravomoc každé z nich
článkem 79 této smlouvy
.
2.
Nároky kteréhokoliv státu, jemuž připadá území podle této smlouvy a jenž není uveden
v části B tohoto článku, budou rovněž uspokojeny tím způsobem, že mu budou odstoupeny
bez úplaty průmyslové závody a zařízení na odstoupených územích a užívané pro dodávku
vody, výrobu a dodávku plynu a elektřiny, které jsou vlastnictvím kterékoliv italské
společnosti, jejíž sídlo jest v Italii nebo se přenese do Italie, jakož i tím, že
mu bude postoupen všechen ostatní majetek takových společností v odstoupených územích.
3.
Italská vláda převezme odpovědnost za finanční závazky zajištěné hypotekami, zástavními
právy a jinými břemeny váznoucími na takovém majetku.
E. Náhrada za majetek odebraný k reparačním účelům.
Italská vláda se zavazuje, že dá náhradu všem fysickým nebo právnickým osobám, jejichž
majetek se podle tohoto článku zabírá pro reparační účely.
Článek 75.
1.
Italie přijímá zásady prohlášení Spojených národů z 5. ledna 1943 a vrátí v nejkratší
možné lhůtě majetek odvlečený z území kteréhokoliv ze Spojených národů.
2.
Povinnost vrátiti majetek se vztahuje na všechen zjistitelný majetek, který jest
nyní v Italii a který byl některou z mocností osy odvlečen násilím nebo donucením
z území některého ze Spojených národů, bez ohledu na případné pozdější převody, jimiž
nynější držitel takového majetku nabyl jeho držby.
3.
Italská vláda vrátí majetek uvedený v tomto článku v dobrém stavu a ponese všechny
s tím v Italii spojené výlohy za práci, materiál a dopravu.
4.
Italská vláda bude spolupracovati se Spojenými národy při vyhledávání a vracení majetku
podléhajícího vrácení podle tohoto článku a učiní na svůj náklad všechna k tomu potřebná
opatření.
5.
Italská vláda učiní nutná opatření, aby byl vrácen majetek uvedený v tomto článku,
který je držen v některé třetí zemi osobami, podléhajícími italské pravomoci.
6.
Žádosti za vrácení majetku budou odevzdány italské vládě vládou země, z jejíhož území
byl majetek odvlečen, při čemž se rozumí, že na železniční vozový park se bude pohlížeti,
jako by byl odvlečen z území, jemuž původně náležel. Žádosti bude možno podávati do
šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
7.
Průvodní břemeno identifikovati majetek a dokázati vlastnictví k němu jde k tíži
vlády, uplatňující nárok a břemeno důkazu, že majetek nebyl odvlečen násilím nebo
donucením, připadá vládě italské.
8.
Italská vláda vrátí vládě příslušného Spojeného národa všechno mincovní zlato, jež
bylo Italií uloupeno nebo bezprávně do Italie odvlečeno, nebo vydá vládě příslušného
Spojeného národa množství zlata, rovnající se svou vahou a ryzostí zlatu uloupenému
nebo bezprávně odvlečenému. Italská vláda uznává, že tento závazek trvá bez ohledu
na jakékoliv převody nebo odvezení zlata z Italie na území kterékoliv jiné mocnosti
osy nebo do některé neutrální země.
9.
Jestliže v jednotlivých případech nebude Italii možno vrátiti předměty hodnoty umělecké,
historické nebo archeologické, které tvoří část kulturního dědictví Spojeného národa,
z jehož území tyto předměty byly odvlečeny italskými armádami, úřady nebo příslušníky
násilím nebo donucením, Italie se zavazuje dáti dotčenému Spojenému národu předměty
téhož druhu a přibližně téže hodnoty, jakou měly předměty odvlečené, pokud jest možno
takové předměty v Italii opatřiti.
Článek 76.
1.
Italie se zříká jménem vlády italské a italských příslušníků všech nároků jakékoliv
povahy proti mocnostem spojeným a sdruženým vzniklých přímo z války nebo z opatření,
učiněných následkem válečného stavu v Evropě po 1. září 1939, bez rozdílu, zda spojená
nebo sdružená mocnost byla v uvedené době ve válce s Italií čili nic.
Toto zřeknutí zahrnuje
a)
nároky na náhradu za ztráty nebo škody utrpěné následkem činů ozbrojených sil nebo
úřadů mocností spojených nebo sdružených;
b)
nároky vyplývající z přítomnosti, operací nebo z činnosti ozbrojených sil nebo úřadů
mocností spojených nebo sdružených na italském území;
c)
nároky z nálezů nebo nařízení kořistních soudů mocností spojených nebo sdružených,
při čemž Italie uznává za platné a vykonatelné všechny nálezy a nařízení uvedených
kořistních soudů vydané 1. září 1939 nebo po tomto dni, týkající se italských plavidel
nebo italského zboží nebo placení výloh;
d)
nároky vyplývající z výkonu práv válčící strany nebo z opatření učiněných za účelem
výkonu těchto práv.
2.
Ustanovení tohoto článku vyloučí úplně a s konečnou platností všechny nároky takové
povahy, jaké jsou tu uvedeny, které od nynějška zaniknou, ať jest kdokoliv zúčastněnou
stranou. Italská vláda se zavazuje, že poskytne v librách přiměřenou náhradu osobám,
které následkem rekvisice dodávaly zboží nebo konaly služby ozbrojeným silám mocností
spojených nebo sdružených na italském území, a na uspokojení nároků proti ozbrojeným
silám mocností spojených nebo sdružených za škody způsobené na italském území a nepocházející
z válečných událostí.
3.
Italie se rovněž zříká jménem italské vlády a italských příslušníků všech nároků
té povahy, které zahrnuje odstavec 1 tohoto článku proti každému Spojenému národu,
jehož diplomatické styky s Italií byly přerušeny a který jednal v součinnosti s mocnostmi
spojenými a sdruženými.
4.
Italská vláda převezme plnou zodpovědnost za všechno spojenecké vojenské oběživo,
vydané v Italii spojeneckými vojenskými úřady, čítajíc v to veškeré takové oběživo,
které bude v oběhu v den, kdy tato smlouva nabude účinnosti.
5.
Zřeknutí se Italií nároků uvedených v odstavci 1 tohoto článku zahrnuje veškeré nároky
vzniklé z opatření kterékoliv z mocností spojených a sdružených učiněných o italských
plavidlech mezi 1. zářím 1939 a dnem, kdy tato smlouva nabude účinnosti, jakož i všechny
nároky a pohledávky, vyplývající z nyní platných úmluv o válečných zajatcích.
6.
O ustanoveních tohoto článku se bude míti za to, že se nedotýkají vlastnictví k podmořským
kabelům, které na počátku války náležely italské vládě nebo italským příslušníkům.
Ustanovení tohoto odstavce nebudou vylučovati, aby se
článku 79
a
přílohy XIV
užilo na podmořské kabely.
Článek 77.
1.
Ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, nebude se již s majetkem Italie a italských
příslušníků v Německu nakládati jako s majetkem nepřátelským a všechna omezení opírající
se o takový režim budou zrušena.
2.
Zjistitelný majetek Italie a italských příslušníků, odvlečený německým vojskem nebo
úřady násilím nebo donucením z italského území do Německa po 3. září 1943, podléhá
navrácení.
3.
Uvedení italského majetku v Německu do předešlého stavu a jeho vrácení se provede
podle směrnic, které dají mocnosti obsadivší Německo.
4.
Bez újmy těchto a jiných ustanovení přijatých ve prospěch Italie a italských příslušníků
mocnostmi obsadivšími Německo, zříká se Italie za sebe a za své příslušníky všech
nároků proti Německu a německým příslušníkům, které nebyly vyrovnány do 8. května
1945, vyjma nároky ze smluv a jiných závazků sjednaných před. 1. zářím 1939 a práva
nabytá před tímto dnem. O tomto zřeknutí bude se míti za to, že zahrnuje pohledávky,
všechny mezistátní nároky plynoucí z ujednání uzavřených za války a všechny nároky
ze ztrát nebo škod vzniklých za války.
5.
Italie se zavazuje, že učiní všechna nutná opatření, aby usnadnila takové převody
německého majetku v Italii, které snad budou nařízeny těmi z mocností obsadivších
Německo, jež mají právo disponovati tímto majetkem.
Článek 78.
1.
Italie, pokud tak již neučinila, obnoví v Italii všechna zákonná práva a zájmy Spojených
národů a jejich příslušníků, tak jak byly 10. června 1940, a vrátí všechen majetek
Spojených národů a jejich příslušníků, který jest v Italii, ve stavu, v jakém jest
nyní.
2.
Italská vláda se zavazuje, že vrátí všechen majetek, práva a zájmy spadající pod
tento článek, prosté všech dluhů a jakýchkoliv břemen, jimiž snad byly zatíženy následkem
války, aniž italská vláda v souvislosti s jejich vrácením uloží jakékoliv dávky. Italská
vláda prohlásí nicotnost všech opatření, čítajíc v to zabavení, sekvestraci nebo kontrolu,
která učinila proti majetku Spojených národů mezi 10. červnem 1940 a dnem, kdy tato
smlouva nabude účinnosti. V případech, kdy majetek nebude vrácen do šesti měsíců ode
dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, bude nutno podati žádost italským úřadům nejpozději
do 12 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, vyjma případy, kdy žadatel
může prokázati, že nemohl podati žádost v této lhůtě.
3.
Italská vláda zruší převody týkající se majetku, práv a zájmů jakéhokoliv druhu,
náležejících příslušníkům Spojených národů, jestliže k těmto převodům došlo násilím
nebo donucením, vykonanými vládami osy nebo jejich orgány za války.
4.
a) Italská vláda jest zodpovědna, že majetek vrácený příslušníkům Spojených národů
podle odstavce 1 tohoto článku bude uveden v zcela řádný stav. V případech, kdy majetek
nemůže býti vrácen, nebo kde následkem války příslušník Spojených národů utrpěl ztrátu
zásahem do svého majetku v Italii nebo jeho poškozením, dostane od italské vlády náhradu
v lirách ve výši dvou třetin částky potřebné v době placení ke koupi podobného majetku
nebo k náhradě utrpěné ztráty. V žádném případě nebude, pokud jde o náhradu, nakládáno
s příslušníky Spojených národů méně příznivé, než s příslušníky italskými.
b)
Příslušníci Spojených národů, kteří mají přímé nebo nepřímé vlastnické zájmy v právnických
osobách nebo sdruženích, jež nejsou příslušníky Spojených národů ve smyslu odstavce
9 písmene a) tohoto článku, jež však utrpěly ztrátu zásahem do svého majetku v Italii
nebo jeho poškozením, dostanou náhradu podle výše uvedeného písmene a). Tato náhrada
se vypočítá na podkladě celkové ztráty nebo škody utrpěné právnickou osobou nebo sdružením
a bude v téže poměru k takové ztrátě nebo škodě, ve kterém jsou zájmy takových příslušníků
v právnické osobě nebo sdružení k celému jejich kapitálu.
c)
Náhrada bude vyplacena prosta všech dávek, daní nebo jiných poplatků. Bude jí možno
v Italii volně užívati, avšak bude podrobena předpisům o devisové kontrole, které
by byly toho času v Italii v platnosti.
d)
Italská vláda poskytne příslušníkům Spojených národů odškodnění v lirách v témž poměru,
jak jest stanoveno v písmeni a) shora, jako náhradu za ztrátu nebo škodu vzniklou
následkem zvláštních opatření, jimiž byl za války postižen jejich majetek, která se
však nevztahovala na italský majetek. toto písmeno neplatí, pokud jde o ušlý zisk.
5.
Všechny přiměřené výlohy, které vzniknou v Italii zjišťováním nároků, čítajíc v to
odhad ztrát a škod, půjdou k tíži italské vlády.
6.
Příslušníci Spojených národů a jejich majetek budou osvobozeni od všech výjimečných
daní, dávek nebo poplatků, jež italská vláda nebo jakýkoliv italský úřad uložil na
jejich kapitálové jmění v Italii mezi 3. zářím 1943 a dnem, kdy tato smlouva nabude
účinnosti, specielně za účelem úhrady výloh vyplývajících z války nebo úhrady výloh
okupačních armád nebo z reparací splatných některému ze Spojených národů. Všechny
částky, které byly takto zaplaceny, budou vráceny.
7.
Nehledíc na odstupy území podle této smlouvy, bude Italii dále zodpovědna za ztrátu
nebo škodu, kterou za války utrpěl majetek příslušníků Spojených národů na odstoupeném
území nebo ve Svobodném území terstském. Italská vláda ponese závazky obsažené v odstavcích
3, 4, 5 a 6 tohoto článku i pokud jde o majetek příslušníků Spojených národů na odstoupeném
území a ve Svobodném území terstském, pokud to není v rozporu s ustanoveními
odstavce 14 přílohy X
a
odstavce 14 přílohy XIV této smlouvy
.
8.
Vlastník majetku, o nějž jde, a italská vláda mohou sjednati dohody, které nahradí
ustanovení tohoto článku.
9.
Pro účely tohoto článku
a)
Výraz „příslušníci Spojených národů" značí fysické osoby, které jsou příslušníky
některého ze Spojených národů, nebo právnické osoby nebo sdružení, ustavené podle
právního řádu některého ze Spojených národů v době, kdy tato smlouva nabude účinnosti,
za podmínky, že řečené fysické osoby, právnické osoby nebo sdružení měly tento status
již k 3. září 1943, datu příměří s Italií.
Výraz „příslušníci Spojených národů" zahrnuje rovněž všechny fysické osoby, právnické
osoby nebo sdružení, s nimiž se podle právního řádu platného za války v Italii nakládalo
jako s nepřáteli.
b)
Výraz „vlastník" značí příslušníky Spojených národů, jak jest vymezen shora v písmeni
a), který má právní nárok na majetek, o nějž jde, a zahrnuje nástupce vlastníka za
podmínky, že tento nástupce jest rovněž příslušníkem Spojených národů ve smyslu písmene
a). Jestliže nástupce koupil majetek, když byl již poškozen, zcizitel podrží svá práva
na odškodnění podle tohoto článku, aniž by tím byly dotčeny závazky mezi zcizitelem
a nabyvatelem podle vnitrostátního právního řádu.
c)
Výraz „majetek" označuje všechny statky movité nebo nemovité, hmotné nebo nehmotné,
čítajíc v to vlastnictví živnostenské, literární a umělecké, jakož i všechna práva
nebo zájmy jakéhokoliv druhu na majetku. Bez újmy všeobecné povahy předcházejících
ustanovení, majetek Spojených národů a jejich příslušníků zahrnuje všechna námořní
a říční plavidla s jejich výstrojí a zařízením, které buď byly vlastnictvím Spojených
národů nebo jejich příslušníků, nebo byly zapsány do rejstříku na území některého
ze Spojených národů nebo pluly pod vlajkou některého ze Spojených národů, a které
po 10. červnu 1940, pokud v té době byly v italských vodách nebo poté, když tam byly
zavlečeny, byly buď dány pod kontrolu italských úřadů jakožto nepřátelský majetek,
nebo s nimiž Spojené národy nebo jejich příslušníci ztratili možnost volně nakládati
v Italii následkem kontrolních opatření italských úřadů učiněných v souvislosti s
válečným stavem mezi členy Spojených národů a Německem.
Článek 79.
1.
Každá ze spojených a sdružených mocností bude míti právo zabaviti, podržeti, likvidovati
nebo jinak naložiti s veškerým majetkem, právy a zájmy, které v den, kdy tato smlouva
nabude účinnosti, budou na jejím území a budou majetkem Italie nebo italských příslušníků,
a použití tohoto majetku nebo výtěžku zaň k účelům, které bude pokládati za žádoucí,
v mezích svých nároků a nároků svých příslušníků proti Italii nebo italským příslušníkům,
čítajíc v to pohledávky, kromě nároků plně uspokojených podle jiných článků této smlouvy.
Všechen italský majetek nebo výtěžek zaň, pokud převyšuje částku těchto nároků, bude
vrácen.
2.
Italský majetek bude likvidován a bude s ním naloženo podle právního řádu příslušné
mocnosti spojené nebo sdružené. Italský majitel nebude míti žádná práva na tento majetek,
vyjma ta, která by mu dával řečený právní řád.
3.
Italská vláda se zavazuje, že odškodní italské příslušníky, jejichž majetek bude
odňat podle tohoto článku a nebude jim vrácen.
4.
Tímto článkem se neukládá žádné spojené nebo sdružené mocnosti závazek vrátiti živnostenské
vlastnictví italské vládě nebo italským příslušníkům nebo zahrnouti takové vlastnictví
při určení částky, která může býti podržena podle odstavce 1 tohoto článku. Vláda
každé z mocností spojených a sdružených bude míti právo uložiti taková omezení, podmínky
a výhrady na práva nebo zájmy na živnostenském vlastnictví na území této spojené nebo
sdružené mocnosti, nabyté vládou nebo příslušníky Italie dříve, než tato smlouva nabude
účinnosti, jaké vláda spojené nebo sdružené mocnosti bude v zájmu státním považovati
za nutné.
5.
a) Italské podmořské kabely, spojující body ležící v Jugoslavii, budou se pokládati
za italské vlastnictví v Jugoslavii, i když značná část těchto kabelů je mimo pobřežní
vody jugoslávské.
b)
Italské podmořské kabely, spojující bod ležící na území spojené nebo sdružené mocnosti
s bodem ležícím na území italském, budou pro účely tohoto článku pokládány za italské
vlastnictví, pokud jde o koncové zařízení nebo o části kabelů, které jsou v pobřežních
vodách této spojené nebo sdružené mocnosti.
6.
O majetku, o němž se mluví v odstavci 1 tohoto článku, bude se míti za to, že zahrnuje
italský majetek, který podléhal kontrole z důvodu válečného stavu mezi Italií a mocností
spojenou nebo sdruženou, mající pravomoc nad tímto majetkem; nebude však zahrnovati
a)
majetek italské vlády, jehož se užívá ke konsulárním nebo diplomatickým účelům;
b)
majetek náležející náboženským organisacím nebo soukromým lidumilným institucím a
užívaný výlučně pro náboženské nebo lidumilné účely;
c)
majetek fysických osob italské příslušnosti, majících povolení sídliti na území státu,
v němž jest tento majetek, nebo na území kteréhokoliv spojeného národa, kromě italského
majetku, který byl kdykoliv za války podroben opatřením, jež se všeobecně nevztahovala
na majetek italských příslušníků, sídlících na témž území;
d)
majetková práva vzniklá po obnovení obchodních a finančních styků mezi Italií a mocnostmi
spojenými a sdruženými nebo vzniklá z právních jednání mezi Italií a vládou některé
spojené nebo sdružené mocnosti po 3. září 1943;
e)
práva z vlastnictví literárního a uměleckého;
f)
majetek italských příslušníků na odstoupených územích, na něž se budou vztahovati
ustanovení přílohy XIV;
g)
s výjimkou jmění uvedeného v
článku 74, část A, odstavec 2, písmeno b)
a
část D, odstavec 1
, majetek fysických osob sídlících na odstoupených územích nebo ve Svobodném území
terstském, které nebudou optovati pro italskou příslušnost podle této smlouvy, a právnických
osob nebo sdružení, jejichž sídlo jest na odstoupených územích nebo ve Svobodném území
terstském, s podmínkou, že takové právnické osoby nebo sdružení nejsou vlastnictvím
osob sídlících v Italii, nebo jimi kontrolovány. V případech uvedených v
článku 74, část A, odstavec 2, písmeno b)
a
část D, odstavec 1
, otázka náhrady bude řešena podle
článku 74, část E
.
Článek 80.
Spojené a sdružené mocnosti prohlašují, že práva přiznaná jim
články 74
a
79 této smlouvy
kryjí všechny jejich nároky a nároky jejich příslušníků za ztráty nebo škody, vzniklé
z válečných činů, čítajíc v to opatření, vyplývající z obsazení jejich území, jež
lze přičítati Italii a k nimž došlo mimo italské území, s výjimkou nároků zakládajících
se na
článcích 75
a
78
.
Článek 81.
1.
Válečný stav sám o sobě nebude považován za okolnost, která by měla vliv na povinnost
uhraditi peněžní dluhy, pocházející ze závazků a smluv, které tu byly dříve, než vznikl
válečný stav, a z práv nabytých před touto dobou, které se staly splatnými před tím,
než tato smlouva nabyla účinnosti a z nichž jsou zavázáni buď vláda nebo příslušníci
italští vládě nebo příslušníkům některé z mocností spojených a sdružených, nebo vláda
nebo příslušníci některé z mocností spojených a sdružených vládě nebo příslušníkům
italským.
2.
Pokud v této smlouvě není výslovně stanoveno jinak, žádné její ustanovení se nesmí
vykládati tak, že by to nepříznivě působilo na poměr mezi dlužníky a věřiteli, vyplývající
ze smluv uzavřených před válkou buď italskou vládou nebo italskými příslušníky.
Článek 82.
1.
Dokud nebudou uzavřeny obchodní smlouvy nebo dohody mezi jednotlivými Spojenými národy
a Italií, italská vláda bude povinna po dobu 18 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
účinnosti,nakládati s každým ze Spojených národů, který ve skutečnosti bude vzájemně
nakládati stejně s Italií v podobných věcech, takto
a)
pokud jde o cla a dovozní nebo vývozní poplatky, vnitrostátní zdanění dovezeného
zboží a všechny předpisy toho se týkající, Spojené národy budou požívati bezpodmínečně
nejvyšších výhod;
b)
ve všech ostatních směrech nebude Italie libovolně nepříznivěji nakládati se zbožím,
pocházejícím z kteréhokoliv území ze Spojených národů nebo určeným do takového území,
než se zbožím podobného druhu pocházejícím z území kteréhokoliv jiného ze Spojených
národů nebo kteréhokoliv jiného cizího státu nebo určeným do takového území;
c)
příslušníkům Spojených národů, a to i právnickým osobám, se poskytne režim jako příslušníkům
vlastním a příslušníkům národa s nejvyššími výhodami ve všech věcech, týkajících se
obchodu, průmyslu, plavby a jiných druhů podnikatelské činnosti v Italii. Tato ustanovení
se nebudou vztahovati na obchodní letectví;
d)
Italie neposkytne žádnému státu výlučné nebo přednostní právo, pokud jde o provoz
obchodních letadel v mezinárodním styku, poskytne však všem Spojeným národům stejné
podmínky pro nabytí mezinárodních obchodněleteckých práv na italském území, čítajíc
v to právo přistávati pro doplnění pohonných hmot a pro opravy, a poskytne, pokud
jde o provoz obchodních letadel v mezinárodním styku, všem Spojeným národům právo
létati přes italské území, aniž se přistane. Tato ustanoveníse nesmějí dotknouti zájmů
národní obrany Italie.
Článek 83.
1.
Všechny spory, které by mohly vzniknouti při provádění
článků 75
a
78
a
přílohy XIV, XV, XVI
a
XVII část B této smlouvy
, budou předloženy smírčí komisi složené z jednoho zástupce vlády zúčastněného Spojeného
národa a jednoho zástupce vlády italské, kteří budou míti rovná práva. Nedosáhne-li
se dohody do tří měsíců poté, co spor byl předložen smírčí komisi, může jedna nebo
druhá vláda žádati, aby ke komisi byl přibrán třetí člen vybraný dohodou mezi oběma
vládami z příslušníků třetího státu. Nedojde-li do dvou měsíců mezi oběma vládami
k dohodě o výběru třetího člena komise, obrátí se tyto vlády na velvyslance Sovětského
svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie v Římě, kteří budou
jmenovati třetího člena komise. Nebudou-li velvyslanci s to se dohodnouti do jednoho
měsíce o jmenování třetího člena, může jedna nebo druhá strana požádati generálního
sekretáře organisace Spojených národů, aby ho jmenoval.
2.
Bude-li nějaká smírčí komise ustavena podle odstavce 1 shora, bude příslušna rozhodovati
všechny spory, jež snad později vzniknou mezi dotčeným Spojeným národem a Italií o
provádění nebo výkladu
článků 75
a
78
a
příloh XIV, XV, XVI
a
XVII část B této smlouvy
, a bude vykonávati funkce, které jí byly přiřčeny těmito ustanoveními.
3.
Každá smírčí komise stanoví sama svůj postup, řídíc se pravidly odpovídajícími právu
a spravedlnosti.
4.
Každá vláda zaplatí honorář člena smírčí komise, jehož jmenuje, a kteréhokoliv zástupce,
jehož určí, aby ji zastupoval před komisí. Honorář třetího člena bude určen zvláštní
dohodou mezi zúčastněnými vládami a tento honorář, jakož i společné výlohy každé komise
ponesou obě vlády stejným dílem.
5.
Strany se zavazují, že jejich úřady poskytnout smírčí komisi přímo všechnu pomoc,
která bude v jejich moci.
6.
Rozhodnutí většiny členů komise bude rozhodnutím komise a strany jej přijmou jako
konečné a závazné.
Článek 84.
Články 75
,
78
a
82
a
příloha XVII této smlouvy
budou se vztahovati na mocnosti spojené a sdružené a na ty Spojené národy, které
přerušily diplomatické styky s Italií, nebo s nimiž Italie přerušila diplomatické
styky. Tyto články a příloha budou se vztahovati také na Albanii a Norsko.
Článek 85.
Ustanovení
příloh VIII
,
X
,
XIV, XV, XVI a XVII
, jakož i ustanovení ostatních příloh, budou míti platnost a účinnost jako nedílné
součásti této smlouvy.
Článek 86.
1.
Po dobu nepřevyšující 18 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, budou
velvyslanci Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie
v Římě ve vzájemné dohodě zastupovati mocnosti spojené a sdružené při jednání s italskou
vládou o všech otázkách týkajících se provedení a výkladu této smlouvy.
2.
Tito čtyři velvyslanci dají italské vládě takové směrnice, odborné rady a objasnění,
jichž snad bude třeba k zajištění rychlého a účinného provedení této smlouvy, jak
podle slovního znění, tak i podle jejího ducha.
3.
Italská vláda poskytne řečeným čtyřem velvyslancům všechny nutné informace a všechnu
pomoc, jichž snad budou potřebovati při plnění úkolů svěřených jim touto smlouvou.
Článek 87.
1.
S výjimkou případů, kde jiné řízení je zvláště předepsáno některým článkem této smlouvy,
každý spor o výklad nebo provedení této smlouvy, který nebude vyřízen přímým diplomatickým
jednáním, bude předložen čtyřem velvyslancům, jednajícím podle článku 86, s tou výjimkou,
že v tomto případě velvyslanci nebudou omezeni lhůtou, stanovenou v tomto článku.
Každý takový spor, který nebude jimi vyřízen do dvou měsíců, bude, ačli sporné strany
se mezi sebou nedohodnou o jiném způsobu vyřízení, na žádost jedné nebo druhé sporné
strany předložen komisi, složené ze zástupce každé strany a třetího člena zvoleného
vzájemnou dohodou obou stran z příslušníků třetího státu. Kdyby se obě strany do jednoho
měsíce nedohodly o jmenování třetího člena, může jedna nebo druhá strana požádati
generálního sekretáře Spojených národů, aby ho jmenoval.
2.
Rozhodnutí většiny členů komise bude rozhodnutím komise a strany je přijmou jako
konečné a závazné.
Článek 88.
1.
Každý člen Spojených národů, který není signatářem této smlouvy a který jest ve válce
s Italií, jakož i Albanii, mohou přistoupiti k této smlouvě a po přistoupení budou
považováni pro účely této smlouvy za sdruženou mocnost.
2.
Listiny o přistoupení se uloží u vlády Francouzské republiky a stanou se účinnými,
jakmile budou uloženy.
Článek 89.
Ustanovení této smlouvy nedají žádná práva nebo výhody žádnému státu, který je uveden
v úvodu ke smlouvě jako jedna ze spojených a sdružených mocností, nebo jeho příslušníkům,
dokud se takový stát nestane smluvní stranou složením své ratifikační listiny.
Článek 90.
Tato smlouva, jejíž francouzský, anglický a ruský text jsou autentické, bude ratifikována
spojenými a sdruženými mocnostmi. Bude také ratifikována Italií. Nabude účinnosti
ihned po uložení ratifikačních listin Svazem sovětských socialistických republik,
Spojeným královstvím Velké Britannie a severního Iirska, Spojenými státy americkými
a Francií. Ratifikační listiny se uloží v nekratší možné lhůtě u vlády Francouzské
republiky.
Pro každou spojenou nebo sdruženou mocnost, jejíž ratifikační listina bude uložena
později, smlouva nabude účinnosti dnem uložení. Tato smlouva bude uložena v archivu
vlády Francouzské republiky, která vydá ověřený opis každému ze signatárních států.
Seznam příloh.
I. Mapy (viz zvláštní svazek).
II. Francouzsko-italské hranice: podrobný popis úseků hranic, na něž se vztahují úpravy
stanovení v článku 2.
III. Záruky týkající se okresů Mont Cenis a Tenda-Briga.
IV. Ustanovení, na nichž se dohodla rakouská a italská vláda 5. září 1946.
V. Dodávka vody pro Gorici a okolí
.
VI. Stálý status Svobodného území terstského.
VII. Řád pro zatímní správu Svobodného území terstského.
VIII. Řád pro Svobodný přístav terstský.
IX. Technická opatření týkající se Svobodného území terstského.
X. Hospodářská a finanční ustanovení týkající se Svobodného území terstského.
XI. Společné prohlášení vlád Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států
amerických a Francie, týkající se italských územních držav v Africe.
XII. Seznam válečných plavidel
A. která Italie podrží,
B. která Italie odevzdá.
XIII. Vymezení pojmů
A. pojmy týkající se válečných plavidel,
B. výcvik vojenský, vojenský letecký a válečný námořní,
C. pojem a seznam válečného materiálu,
D. vymezení pojmu „demilitarisace" a „demilitarisovaný".
XIV. Hospodářská a finanční ustanovení týkající se odstoupených území.
XV. Zvláštní ustanovení týkající se jistých druhů majetku
A. živnostenské, literární a umělecké vlastnictvím,
B. pojištění.
XVI. Smlouvy, promlčecí lhůty a obchodní skriptury.
XVII. Kořistní soudy a rozsudky.
Článek 1.
Hranice Italie zůstanou takové, jaké byly 1. ledna 1938, se změnami uvedenými v
článcích 2, 3, 4
,
11
a
22
. Tyto hranice jsou vyznačeny na mapách připojených k této smlouvě (
příloha I
). V případě neshody mezi popisem hranic v textu a mapami, bude se text považovati
za autentický.