Vládní nařízení 5/1947 Z. z. o československém lékopisu.

§ 1.

(1)

Ministr zdravotnictví se zmocňuje, aby vydal, měnil a doplňoval „Československý lékopis,

vydání I. - ČsL I.“ (dále jen lékopis), aby byl v souladu s vědeckým pokrokem.

(2)

Ministr zdravotnictví vyhlásí v Úředním listě, kdy a kde byl lékopis (jeho změny

a doplňky) vydán, a určí den, kterým nabývá účinnosti.

§ 2.

(1)

Lékárníci, kteří osobně provozují veřejnou lékárnu, a odpovědní správci veřejných

nebo ústavních lékáren jsou povinni si opatřiti nejméně po jednom výtisku lékopisu,

znáti jeho obsah a říditi se jím.

(2)

Magistři farmacie zaměstnaní ve veřejných a ústavních lékárnách jsou rovněž povinni

znáti obsah lékopisu a říditi se jím.

§ 3.

Zařízení veřejných, ústavních (na Slovensku též filiálních) a domácích lékařských

a veterinářských lékáren musí plně vyhovovati předpisům lékopisu.

§ 4.

Veřejné a ústavní lékárny musí míti stále v zásobě dostatečné množství všech léčiv

a léčivých přípravků uvedených v lékopisu (dále jen oficinální léčiva).

§ 5.

Oficinální léčiva je dovoleno míti v zásobě jen v jakosti předepsané lékopisem a podle

jeho ustanovení je uchovávati a vydávati.

§ 6.

(1)

Léčivé přípravky, pro jejichž přípravu jest v lékopisu uveden předpis, smějí se připravovati

toliko podle tohoto předpisu z léčiv (součástí) předepsané jakosti.

(2)

Rovněž léky připravované, chované a vydávané v lékárnách podle lékopisu nebo podle

lékařského (veterinářského) předpisu, musí se připravovati z léčiv (součástí) předepsané

jakosti.

§ 7.

Nádoby s léčivými přípravky, pro něž je lékopisem stanovena přípustná doba spotřeby,

musí býti označeny datem jejich přípravy.

§ 8.

(1)

Lékárníci a odpovědní správci uvedení v § 2, odst. 1 jsou povinni se přesvědčiti,

dříve než počnou užívati oficinálních léčiv v provozu lékárny, zda vyhovují předpisům

lékopisu.

(2)

Není-li u některého oficinálního léčiva v lékopisu uvedeno, jak se má zkoušeti, je

nutno je přezkoušeti některou vědecky spolehlivou methodou.

§ 9.

Velmi silně účinkující oficinální léčiva (Venena), vyjmenovaná v tabulce lékopisu,

která se označí I, musí býti v lékárně uchovávána v uzamčené skříni v lahvích se zabroušenou

křížovou zátkou. Jejich název a nejvyšší dávky musí býti napsány na nádobě i zátce

bílými písmeny na černé půdě.

§ 10.

Silně účinkující oficinální léčiva (Separanda), vyjmenovaná v tabulce lékopisu, která

se označí II, musí býti v lékárně uchovávána odděleně od ostatních v lahvích se zabroušenou

křížovou zátkou nebo v porculánových nádobkách s víčkem. Jejich název a nejvyšší dávky

musí býti napsány na nádobě i zátce (víčku) červenými písmeny na bílé půdě.

§ 11.

Silně účinkující oficinální léčiva (Separanda), vyjmenovaná v tabulce lékopisu, která

se označí III, musí býti uchovávána zcela odděleně i od léčiv uvedených v tabulce

II tak, aby svými vlastnostmi neohrožovala jakost jiných léčiv. Lahve pro tato léčiva

nemusí míti křížovou zátku s nápisem, nejsou-li v lékopisu uvedeny jejich nejvyšší

dávky. V ostatním platí pro jejich uchovávání ustanovení § 10.

§ 12.

(1)

Nejvyšší dávky pro dospělého člověka, uvedené v tabulce lékopisu, která se označí

IV, smějí býti překročeny při vydávání příslušných léčiv pro vnitřní upotřebení jen

tehdy, vypíše-li lékař dávku na předpisu též slovy a připojí-li k ní vykřičník.

(2)

Nejvyšší dávky léčiv, která nejsou uvedena v tabulkách I, II a III lékopisu, musí

býti napsány toliko na nádobě, a to červenými písmeny a číslicemi pod černým nápisem

názvu léčiva na bílé půdě.

§ 13.

Oficinální léčiva, vyjmenovaná v tabulce lékopisu, která se označí V, nesmějí se vydávati

bez lékařského (veterinářského) předpisu, a to ani jsou-li jakkoliv upravena nebo

smíchána.

§ 14.

(1)

Zkoumadla a odměrné roztoky, uvedené v tabulkách lékopisu, které se označí VII a

VIII, jakož i nádoby, nářadí a přístroje, tvořící součásti reagenční skříně (apparatus

reagentium), uvedené v tabulce lékopisu, která se označí IX, musí býti v každé veřejné

a ústavní lékárně vždy pohotově a v bezvadném stavu.

(2)

Nádoby k uchovávání zkoumadel a odměrných roztoků musí býti označeny českými, slovenskými

nebo latinskými nápisy, uvedenými v tabulkách VII a VIII lékopisu.

§ 15.

(1)

Je-li v lékopisu uvedeno některé léčivo ve dvou jakostech (ve stavu surovém a vyčištěném

nebo upraveném) a nebyla-li na lékařském předpisu přesně uvedena jakost, musí se vydati

léčivo lepší jakosti.

(2)

Je-li v lékopisu uvedeno některé léčivo ve dvou koncentracích a nebyla-li na předpisu

koncentrace přesně uvedena, musí se vydati léčivo zředěnější.

§ 16.

(1)

V lékárnách se mohou chovati a vydávati do therapie již zavedená léčiva a léčivé

přípravky, které nejsou uvedeny v lékopisu, jakož i léčiva a léčivé přípravky nově

do therapie zaváděné (dále jen neoficinální léčiva).

(2)

Neoficinální léčiva musí býti nejlepší jakosti a nesmějí býti znečištěna ani porušena.

Lékárníci a odpovědní správci uvedení v § 2, odst. 1 jsou povinni se o těchto vlastnostech

přesvědčiti některou vědecky spolehlivou methodou dříve, než takové léčivo počnou

užívati v provozu lékárny.

§ 17.

(1)

Neoficinální léčiva nově do therapie zaváděná se musí vždy chovati zcela odděleně

ode všech ostatních léčiv a přípravků buď v původním obchodním balení, nebo v obvyklých

dobře uzavřených nádobách, způsobem pro ně nejvhodnějším, a to podle jejich povahy,

po případě způsobem předepsaným pro venena nebo pro separanda (§§ 9 až 11). Tato léčiva

a veškeré tvary léků je obsahující smějí se vydávati jen na lékařský (veterinářský)

předpis.

(2)

Ostatní neoficinální léčiva nutno uchovávati stejným způsobem a se stejnou pečlivostí

a vydávati je se stejnou opatrností jako obdobně složená nebo obdobně účinkující oficinální

léčiva. Ta z nich, která jsou silně a velmi silně účinná, nebo pro něž jsou stanoveny

nejvyšší dávky, smějí se vydávati toliko na lékařský (veterinářský) předpis. Totéž

platí i pro všechny tvary léků obsahující taková neoficinální léčiva.

§ 18.

Dávky silně a velmi silně účinkujících neoficinálních léčiv musí býti na předpisu

vyznačeny netoliko číslicemi, nýbrž vždy též slovy.

§ 19.

Nejvyšší dávky neoficinálních léčiv stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v

Úředním listě.

§ 20.

(1)

V lékárnách se smějí chovati též léčivé speciality, přípravky organotherapeutické,

hormonální, vitaminové, radioaktivní, jakož i přípravky diagnostické, léčiva a jiná

sera, očkovací látky a mikrobiální přípravky.

(2)

Tyto přípravky se smějí vydávati jen na lékařský (veterinářský) předpis, s výjimkou

těch léčivých specialit, na které se nevztahuje ustanovení § 6, odst. 2, písm. d)

vládního nařízení ze dne 19. února 1926, č. 26 Sb., o výrobě léčivých specialit a

obchodu s nimi v lékárnách.

§ 21.

Ministerstvo zdravotnictví může, vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, stanoviti

výjimky z ustanovení §§ 13, 17 a 20. Tato opatření vyhlásí v Úředním listě.

§ 22.

Přestupky ustanovení tohoto vládního nařízení se trestají bez újmy případného soudního

stíhání podle ustanovení oddílu IV zákona č. 5/1907 ř. z. nebo podle § 7 zák. čl.

XIV/1876.

§ 23.

(1)

Platnost, po případě použivatelnost všech předpisů odporujících ustanovením tohoto

vládního nařízení se zrušuje dnem, kterým nabude účinnosti lékopis (§ 1, odst. 2).

(2)

Zejména se zrušuje platnost, po případě použivatelnost

1.

nařízení ministerstva vnitra ze dne 8. ledna 1906, č. 10. ř. z., o osmém vydání rakouské

farmakopoee,

2.

nařízení č. 100.000/1909 B. M. (uh. min. vnitra) o třetím vydání uherského lékopisu,

3.

vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 161 Sb. z roku 1941, o novém lékopisu,

4.

nařízení ministra vnitra ze dne 16. dubna 1942, č. 220 Sb., kterým se vydávají nové

předpisy o provozu lékáren,

5.

vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 7. července 1942, běž. č. 658 Ú. l., o léčivech,

lécích a přípravcích, které není dovoleno vydávati bez předpisu oprávněného k tomu

lékaře (veterináře),

6.

vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 7. července 1942, běž. č. 659 Ú. l., o zkušebních

pomůckách potřebných při zkoušení podle předpisů Německého lékopisu a

7.

vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 7. července 1942, běž. č. 660 Ú. l., o zkoumadlech

potřebných ke zkoušení podle Německého lékopisu.

§ 24.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr zdravotnictví.