ZÁKON 588/1992 Z. z. o dani z přidané hodnoty

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daň“), které podléhá zdanitelné

plnění v tuzemsku, zboží z dovozu a mezinárodní autobusová přeprava osob uskutečňovaná

zahraničním provozovatelem v tuzemsku s výjimkou pravidelné přepravy osob (dále jen

„příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku“).

§ 2

Vymezení základních pojmů

(1)

Pro účely tohoto zákona je zdanitelným plněním

a)

dodání zboží, stavebních objektů a převod nemovitostí, kromě pozemků, při kterém

dochází ke změně vlastnického práva nebo práva hospodaření,

b)

poskytování služeb,

c)

převod nebo využití práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, poskytování

práva využití věci nebo majetkově využitelné hodnoty, jakož i poskytování technických

nebo jiných hospodářsky využitelných znalostí (dále jen „převod a využití práv“),

uskutečněné v rámci podnikání.

1

)

(2)

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)

zbožím věci movité, tepelná a elektrická energie, plyn a voda; za zboží se nepovažují

peníze,

b)

penězi platné bankovky a mince československé nebo cizí měny, pokud nejsou československé

mince pro sběratelské účely prodávány za cenu jinou než je jejich nominální hodnota

nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na československou měnu

podle kursu střed vyhlašovaného Státní bankou československou; za platné se považují

i takové bankovky a mince, jejichž platnost byla ukončena, ale lze je za platné bankovky

a mince vyměnit,

c)

službou poskytování činností nebo hmotně zachytitelných výsledků činností, s výjimkou

zboží,

d)

obratem příjmy a výnosy za zdanitelná plnění bez plnění osvobozených od daňové povinnosti

podle § 25, snížené popřípadě o daň nebo o daň z obratu,

e)

daní na vstupu daň, kterou plátce daně (dále jen „plátce“) zaplatí jinému plátci

nebo ji zaúčtuje za přijatá zdanitelná plnění jako součást ceny,

f)

daní na výstupu daň, kterou plátce uplatní jako součást ceny za jím uskutečněná zdanitelná

plnění,

g)

odpočtem daně daň zaúčtovaná na vstupu, případně upravená podle § 18 odst. 4 a §

20,

h)

vlastní daňovou povinností rozdíl mezi daní na výstupu a odpočtem daně za příslušné

zdaňovací období uvedený v daňovém přiznání,

i)

nadměrným odpočtem převýšení odpočtu daně nad daní na výstupu za příslušné zdaňovací

období,

j)

správcem daně příslušný územní finanční orgán

2

)

(dále jen „finanční orgán“), s výjimkou dovozu zboží a příležitostné autobusové přepravy

v tuzemsku, kde je správcem daně celnice,

k)

osobním automobilem silniční motorové vozidlo konstruované pouze pro přepravu sedících

osob, a to nejvýše devíti osob včetně řidiče, a jehož celková hmotnost nepřevyšuje

3,5 tuny,

l)

dokladem o použití doklad o použití zboží nebo služeb pro účely nesouvisející s podnikáním,

m)

tuzemskem území České republiky.

§ 3

Osoby, které jsou povinny platit daň

(1)

Osobami, které jsou povinny platit daň, jsou v tuzemsku osoby, v jejichž prospěch

je zdanitelné plnění uskutečňováno, a při dovozu zboží osoby, jimž má být propuštěno

zboží, pokud zákon nestanoví jinak.

(2)

V případě příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku je povinen zaplatit daň zahraniční

provozovatel.

§ 4

Osoby podléhající dani

Osobami podléhajícími dani jsou fyzické a právnické osoby, které provádějí zdanitelná

plnění.

§ 5

Plátci

(1)

Plátci jsou osoby podléhající dani, jejichž obrat za nejbližší nejvýše tři předcházející

po sobě jdoucí kalendářní měsíce přesáhne částku 1 500 000 Kčs, a to od prvního dne

druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. Tyto

osoby jsou povinny předložit žádost o registraci podle zákona o správě daní a poplatků

nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily

stanovený obrat.

(2)

Plátci jsou také osoby podléhající dani, jejichž obrat nepřekročí částku podle odstavce

1, pokud se jedná o samostatné osoby, které provádějí zdanitelná plnění společně na

základě smlouvy o sdružení

3

)

nebo jiné obdobné smlouvy a pokud celkový obrat všech těchto osob překročí částku

podle odstavce 1. Tyto osoby jsou povinny předložit jednotlivě žádost o registraci

ve lhůtách uvedených v odstavci 1.

(3)

Osoby podléhající dani jsou povinny předložit žádost o registraci ke dni zahájení

podnikání, pokud mohou nebo mohly rozumně předpokládat, že jejich obrat za nejvýše

tři nejbližší po sobě jdoucí kalendářní měsíce od tohoto dne přesáhne 3 000 000 Kčs.

Jestliže osoba podléhající dani tuto povinnost nesplní a její skutečný obrat za toto

období přesáhne 3 000 000 Kčs, je považována za plátce ode dne zahájení podnikání

a je povinna předložit daňové přiznání a vypořádat vlastní daňovou povinnost za toto

období.

(4)

Osoby podléhající dani, jejichž obrat nepřesáhne částku podle odstavce 1, jsou plátci

od data účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. Tyto osoby mohou předložit žádost

o registraci plátce na vlastní žádost kdykoliv.

(5)

O zrušení registrace mohou plátci požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data

účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jejich obrat nepřesáhl za nejbližší

předcházející tři po sobě jdoucí měsíce částku 1 500 000 Kčs a zároveň za nejbližších

předcházejících dvanáct po sobě jdoucích měsíců částku 6 000 000 Kčs. Plátci podle

odstavce 2 mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při zrušení smlouvy

o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, v ostatních případech pouze společně.

(6)

V případě zrušení registrace je plátce povinen odvést daň z toho majetku, u kterého

uplatnil odpočet daně, a to podle účetního stavu k datu zrušení registrace. Tuto daň

uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období.

(7)

Pokud se osoba podléhající dani povinně zaregistruje podle odstavců 1 až 3 nebo na

vlastní žádost podle odstavce 4, je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně zaplacené

nebo zaúčtované u majetku, a to podle účetního stavu k datu účinnosti uvedeném na

osvědčení o registraci. Odpočet daně lze uplatnit pouze u majetku pořízeného nejpozději

12 měsíců před datem účinnosti osvědčení o registraci. Odpočet daně nelze uplatnit

u osobního automobilu, pokud se na něj vztahuje zákaz odpočtu daně podle § 19 odst.

4. Podmínkou pro uplatnění odpočtu jsou doklady s údaji o zaplacené nebo zaúčtované

dani. U osoby podléhající dani se pro účely odpočtu daně při registraci plátce uznávají

i doklady vystavené plátci, které obsahují cenu včetně daně. Nárok se uplatní v daňovém

přiznání za první zdaňovací období po datu účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci.

§ 6

Osoby mající zvláštní vztah k plátci

(1)

Za osoby, které mají zvláštní vztah k plátci, se pro účely tohoto zákona považují

a)

osoby, které jsou statutárním orgánem plátce nebo členem statutárního orgánu plátce,

jakož i osoby, které jsou mu přímo podřízeny,

b)

členové dozorčích rad plátců,

c)

osoby mající kontrolu nad plátcem, jejich hlavní akcionáři a členové představenstev

obchodních společností,

d)

osoby, které mají zvláštní vztah k fyzickým osobám uvedeným v písmenech a) až c),

e)

právnické osoby, ve kterých některá z osob uvedených pod písmeny a), b) a c) má podíl

na základním jmění přesahující 10 %,

f)

hlavní akcionáři plátce a jakákoliv právnická osoba pod jejich kontrolou,

g)

osoby, které jsou v pracovněprávním

4

)

nebo v jiném obdobném vztahu vůči plátci.

(2)

Osobami, které mají zvláštní vztah k fyzickým osobám uvedeným v ustanovení odstavce

1 písm. d), jsou osoby blízké

5

)

a osoby, které žijí s osobami uvedenými v ustanovení odstavce 1 písm. d) ve společné

domácnosti nejméně po dobu jednoho roku a které z toho důvodu pečují o společnou domácnost

nebo jsou odkázány výživou na tuto osobu, strýcové, tety, synovci, neteře, jakož i

bratranci a sestřenice, které mají společného prarodiče.

(3)

Kontrolou nad plátcem se podle tohoto zákona rozumí vlastnictví více než 50 % jeho

akcií nebo jiných podílových účastí. Hlavním akcionářem se rozumí vlastník více než

10 % akcií nebo jiných podílových účastí.

§ 7

Předmět daně

(1)

Předmětem daně jsou veškerá zdanitelná plnění za úplatu i bez úplaty včetně naturálního

plnění v tuzemsku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2)

Za zdanitelná plnění se pro účely tohoto zákona považují i plnění uskutečněná plátcem

pro účely nesouvisející s podnikáním.

§ 8

Místo zdanitelného plnění

(1)

Místem zdanitelného plnění je při dodání zboží

a)

místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat,

je-li dodání zboží spojeno s přepravou nebo odesláním zboží; přitom nezáleží na tom,

kdo přepravu nebo odeslání zboží uskutečňuje,

b)

místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno, je-li dodání zboží spojeno s jeho

instalací nebo montáží,

c)

místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje, je-li dodání zboží

uskutečňováno bez přepravy nebo odeslání.

(2)

Místem zdanitelného plnění při převodu nemovitosti nebo dodání stavebního objektu

je místo, kde se nemovitost nebo stavební objekt nachází.

(3)

Místem zdanitelného plnění při poskytování služeb a při převodu a využití práv je

a)

místo, kde má osoba poskytující službu nebo uskutečňující převod a využití práv své

sídlo nebo kde má stálou provozovnu, ve které služby poskytuje; pokud nemá sídlo nebo

stálé zařízení, místo, kde má bydliště, případně místo, kde se obvykle zdržuje,

b)

místo, kde se nemovitost nebo stavební objekt nachází, při poskytování služeb vztahujících

se k těmto věcem, včetně služeb realitních kanceláří, odhadců a služeb architektů

a stavebního dozoru,

c)

místo, kde se přeprava začíná uskutečňovat, při poskytování přepravních služeb,

d)

místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány, při poskytování služeb souvisejících

s kulturními, uměleckými, sportovními, vědeckými, výchovnými, zábavními a podobnými

činnostmi včetně zprostředkování a organizování těchto činností a vedlejších souvisejících

služeb.

§ 9

Uskutečnění zdanitelného plnění

(1)

Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné

a)

při prodeji zboží podle kupní smlouvy

6

)

dnem dodání, v ostatních případech dnem převzetí nebo zaplacení zboží, a to tím dnem,

který nastane dříve,

b)

při převodu nemovitostí dnem nabytí vlastnictví nebo převodu práva hospodaření,

c)

při poskytování služeb dnem jejich poskytnutí nebo zaplacení, a to tím dnem, který

nastane dříve,

d)

při převodu a využití práv dnem účinnosti smlouvy,

e)

při zdanitelném plnění uskutečněném bez úplaty dnem uvedeným ve smlouvě, převzetím

nebo poskytnutím, a to tím dnem, který nastane dříve,

f)

při zdanitelném plnění uskutečněném pro účely nesouvisející s podnikáním, dnem uvedeným

na dokladu o použití,

g)

v ostatních případech neuvedených v písmenech a) až f) dnem zaplacení.

(2)

Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných

obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními

prostředky nahrazujícími peníze se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme

peníze nebo známky z přístroje nebo zjistí jiným způsobem výši obratu.

(3)

V případě nájemních smluv,

7

)

smluv o koupi najaté věci a smluv o díle

8

)

a v ostatních případech, kdy se úhrada provádí pravidelně formou opakovaného plnění

nebo dílčího plnění během doby trvání smlouvy, se každé opakované plnění nebo dílčí

plnění považuje za samostatné zdanitelné plnění. V tomto případě se považuje zdanitelné

plnění za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě nebo zaplacením každého opakovaného

plnění nebo dílčího plnění, a to tím dnem, který nastane dříve.

§ 10

Vznik daňové povinnosti

(1)

Daňová povinnost vzniká dnem vystavení daňového dokladu za zdanitelné plnění, pokud

zákon nestanoví jinak.

(2)

Při uskutečnění zdanitelného plnění podle § 9 odst. 1 písm. f) vzniká daňová povinnost

dnem vystavení dokladu o použití.

(3)

Při uskutečnění zdanitelného plnění bez úplaty podle § 9 odst. 1 písm. e) vzniká

daňová povinnost dnem jeho uskutečnění.

(4)

Při dodání zboží, poskytování služeb, převodu nemovitostí nebo převodu a využití

práv osobám, které nejsou plátci, vzniká daňová povinnost dnem uskutečnění zdanitelného

plnění.

§ 11

Vedení záznamů pro daňové účely

(1)

Plátce je povinen vést záznamy, ve kterých jsou uvedeny údaje rozhodné pro stanovení

daně.

(2)

Plátce je povinen vést evidenci tržeb za zdanitelná plnění.

§ 12

Vystavování daňových dokladů, dokladů o použití a jejich obsah

(1)

Plátce je povinen vyhotovit za každé zdanitelné plnění ve prospěch jiného plátce

daňový doklad, a to nejpozději do 15 dnů ode dne jeho uskutečnění, a v případě uskutečnění

plnění pro účely nesouvisející s podnikáním doklad o použití.

(2)

Daňový doklad musí obsahovat

a)

obchodní jméno, sídlo, popřípadě bydliště, místo podnikání a daňové identifikační

číslo

9

)

plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b)

obchodní jméno, sídlo, popřípadě bydliště, místo podnikání a daňové identifikační

číslo plátce, v jehož prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění,

c)

pořadové číslo dokladu,

d)

název, množství zboží nebo rozsah zdanitelného plnění,

e)

datum vystavení dokladu,

f)

výši ceny bez daně,

g)

sazbu daně,

h)

výši daně.

(3)

Jsou-li součástí zdanitelného plnění zboží nebo služby s různými sazbami daně, popřípadě

osvobozené od daňové povinnosti, musí být v daňovém dokladu nebo v dokladu o použití

uvedeny výše ceny a výše daně odděleně podle stanovených sazeb, popřípadě osvobození

od daně.

(4)

Plátci jsou povinni uchovávat všechny daňové doklady a doklady o použití rozhodné

pro stanovení daně po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová

povinnost.

(5)

Doklad o použití musí obsahovat

a)

obchodní jméno, sídlo, popřípadě bydliště, místo podnikání, daňové identifikační

číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b)

jméno a bydliště osoby, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění, popřípadě

účel použití,

c)

pořadové číslo dokladu,

d)

název, množství zboží nebo rozsah zdanitelného plnění,

e)

datum vystavení dokladu,

f)

výši ceny bez daně,

g)

sazbu daně,

h)

výši daně.

(6)

Vystaví-li osoba podléhající dani, která není plátcem, daňový doklad, je povinna

oznámit a zaplatit daň zaúčtovanou na výstupu příslušnému finančnímu orgánu nejpozději

do 15 dnů od konce měsíce, ve kterém doklad vystavila.

(7)

Pro účely uplatnění odpočtu podle § 19 plní funkci daňového dokladu u zdanitelných

plnění při přepravě osob doklad o zaplacení.

§ 13

Daňový dobropis a vrubopis

(1)

Dojde-li k opravě základu daně podle § 15, plátce uskutečňující zdanitelné plnění

vyhotoví pro plátce, v jehož prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje, daňový dobropis

nebo vrubopis, a to nejpozději do 15 dnů po provedení opravy.

(2)

Daňovým dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při snížení ceny

za zdanitelné plnění.

(3)

Daňovým vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při zvýšení ceny

za zdanitelné plnění.

(4)

Daňový dobropis a vrubopis obsahují údaje stanovené v § 12 odst. 2 písm. a), b),

c), d), e), g) a dále

a)

jde-li o dobropis, rozdíl mezi původní a sníženou cenou za zdanitelné plnění bez

daně a tomu odpovídající daň,

b)

jde-li o vrubopis, rozdíl mezi původní a zvýšenou cenou za zdanitelné plnění bez

daně a tomu odpovídající daň.

§ 14

Základ daně a jeho výpočet

(1)

Základem pro výpočet daně je cena

10

)

za zdanitelné plnění, která neobsahuje daň, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2)

Jestliže není cena zdanitelného plnění ve smlouvě určena, je rozhodující cena obvyklá

bez daně.

(3)

Podléhá-li zdanitelné plnění spotřební dani,

11

)

popřípadě jiné dani či poplatku podle zvláštních předpisů,

12

)

základ daně zahrnuje i tyto daně a poplatky.

(4)

Poskytne-li plátce slevu z ceny za zdanitelné plnění, základ daně se sníží o částku

této slevy.

(5)

Je-li zdanitelné plnění uskutečněno osobě mající zvláštní vztah k plátci bez úplaty

nebo je-li poskytnuta sleva z ceny, základem daně je obvyklá cena bez daně.

(6)

Základem daně při koupi najaté věci je vstupní cena předmětu

13

)

bez daně.

(7)

Základem daně v případě snížení nebo zvýšení ceny je rozdíl mezi původní cenou a

cenou po opravě.

(8)

Základem daně při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě je vydražená cena

snížená o daň.

(9)

Základem daně při prodeji zlata ve slitcích nebo mincích, které je prodáváno Státní

bankou československou za cenu vyšší, než bylo nakoupeno, je rozdíl mezi cenou, za

kterou bylo nakoupeno, a cenou bez daně, za kterou je prodáváno. Nelze-li nákupní

cenu zjistit, je základem daně rozdíl mezi světovou tržní cenou zlata a cenou bez

daně, za kterou je prodáváno. Pokud je prodáváno za cenu nižší než bylo nakoupeno,

základ daně je nula.

(10)

Základem daně při prodeji platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány

za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet

jejich nominální hodnoty na československou měnu podle kursu vyhlašovaného Státní

bankou československou, je rozdíl mezi nominální hodnotou a cenou bez daně, za kterou

jsou prodávány. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota,

nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na československou měnu

podle kursu vyhlašovaného Státní bankou československou, základ daně je nula.

(11)

Základem daně při prodeji platných československých poštovních cenin a kolků, které

jsou prodávány za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo cena podle poštovního

sazebníku, je rozdíl mezi nominální hodnotou nebo cenou podle poštovního sazebníku

a cenou bez daně, za kterou byly prodány. Pokud jsou prodávány za ceny nižší, než

je jejich nominální hodnota nebo cena podle poštovního sazebníku, základ daně je nula.

Při prodeji cenin, jejichž platnost byla ukončena, je základem daně cena, která neobsahuje

daň.

§ 15

Oprava základu daně

(1)

Plátce může opravit základ daně

a)

při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, pokud za něj nebyla

poskytnuta úplata nebo byla vrácena,

b)

při změně ceny na základě změny kvalitativních, dodacích a jiných podmínek sjednaných

u zdanitelného plnění,

c)

při použití chybné sazby daně za zdanitelné plnění.

(2)

Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění,

které podléhá dani ve zdaňovacím období, ve kterém byl vyhotoven daňový dobropis nebo

vrubopis vztahující se k tomuto zdanitelnému plnění.

(3)

Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahuje pouze na plátce, kteří byli plátci v době vzniku

daňové povinnosti u původního plnění.

§ 16

Sazby daně

(1)

Sazba daně u zboží je 23 %. U zboží uvedeného v příloze č. 1, která je nedílnou součástí

tohoto zákona, a u tepelné energie, je sazba daně 5 %.

(2)

Správce daně uzná pro účely správného zatřídění zboží do číselného kódu podle přílohy

č. 1 k tomuto zákonu rozhodnutí o zatřídění zboží orgánů celní správy.

(3)

Sazba daně u služeb je 5 %. U služeb uvedených v příloze č. 2, která je nedílnou

součástí tohoto zákona, je sazba daně 23 %.

(4)

Sazba daně u nemovitostí včetně stavebních objektů a stavebních prací zařazených

podle zvláštního předpisu

14

)

do příslušných oborů je 5 %.

(5)

Sazba daně u převodu a využití práv je 5 %, s výjimkou pronájmu, kdy se po skončení

nájemní smlouvy najatá movitá věc vrací pronajimateli, kde je sazba daně 23 %.

(6)

Sazba daně u služeb zařazených podle zvláštního předpisu

15

)

do příslušných oborů jako výkony nákupu zemědělských a lesnických výrobků, výkony

odbytu a zásobování (včetně skladového hospodářství), výkony zahraničního obchodu

a výkony vnitřního obchodu, je stejná jako u dodávaného zboží, popřípadě služeb, ke

kterým se uvedený výkon vztahuje.

(7)

Sazby daně jsou stanoveny jednotně pro celé území České republiky.

§ 17

Výpočet daně

(1)

Plátce je povinen si sám daň vypočítat.

(2)

Daň se vypočítá jako součin základu daně a příslušné výše sazby dělený stem.

(3)

Je-li úplata za zdanitelné plnění vyjádřena v devizových prostředcích,

16

)

přepočte se na československou měnu podle kursu pro prodej vyhlašovaného Státní bankou

československou a platného v den vzniku daňové povinnosti.

(4)

Je-li předmětem zdanitelného plnění zboží jako soubor předmětů, přičemž pro jednotlivé

předměty, které jej tvoří, platí různé sazby, použije se sazba stanovená pro předmět,

který dává zboží podstatný charakter.

(5)

Při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě se daň vypočte jako podíl, v

jehož čitateli je vydražená cena vynásobená příslušnou výší sazby daně a ve jmenovateli

součet čísla 100 a příslušné výše sazby.

§ 18

Stanovení daňové povinnosti u plátců, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího

prodeje v nezměněném stavu

(1)

Způsob stanovení daňové povinnosti uvedený v dalších odstavcích tohoto paragrafu

mohou použít pouze plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném

stavu v tuzemsku.

(2)

Daň na výstupu určí plátce takto

a)

sleduje v příslušném zdaňovacím období nákup zboží v cenách bez daně podle jednotlivých

sazeb, přičemž nákup zboží od osob, které nejsou plátci daně, zařadí do příslušné

sazby daně v cenách nákupu, které se pro účely tohoto zákona považují za ceny bez

daně; do údajů za nákup zboží se nezahrnují vratné láhve ze skla,

b)

stanoví celkový součet cen bez daně za nákup zboží v příslušném zdaňovacím období,

c)

zjistí podíl nákupu zboží v jednotlivých sazbách daně na celkovém nákupu zboží v

příslušném zdaňovacím období,

d)

základem pro stanovení daně za příslušné zdaňovací období podle jednotlivých sazeb

daně je součin celkového součtu tržeb v cenách včetně daně za toto období bez tržeb

za vratné láhve ze skla a podílu stanoveného podle písmene c) pro jednotlivé sazby

daně,

e)

daň za příslušné zdaňovací období se vypočte jako součin výše uvedeného základu daně

a koeficientu, kterým je podíl, v jehož čitateli je výše sazby a ve jmenovateli součet

čísla 100 a výše sazby.

(3)

Plátce je povinen oznámit použití tohoto způsobu stanovení daně písemně příslušnému

finančnímu orgánu a současně je povinen tento způsob používat minimálně jeden kalendářní

rok, a to od 1. ledna roku následujícího po roce, ve kterém oznámil finančnímu orgánu

použití tohoto způsobu stanovení daně. Pokud se plátce rozhodne tento způsob již nepoužívat,

může tak učinit pouze od 1. ledna roku následujícího po roce, kdy toto své rozhodnutí

sdělil příslušnému finančnímu orgánu. V případě zahájení zdanitelných plnění v průběhu

kalendářního roku je plátce povinen oznámit použití tohoto způsobu stanovení daně

písemně příslušnému finančnímu orgánu a současně je povinen tento způsob používat

do konce roku, ve kterém zahájil zdanitelná plnění, a celý následující kalendářní

rok.

(4)

Po skončení kalendářního roku určí plátce způsobem podle odstavce 2 údaje za celý

kalendářní rok a případné rozdíly v dani oproti skutečnosti vypořádá na vrub nebo

ve prospěch státního rozpočtu. Opravené údaje uvede do daňového přiznání za poslední

zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Stejným způsobem postupuje plátce i v případě,

že v průběhu kalendářního roku zruší registraci plátce nebo ukončí podnikání, a to

za období od 1. ledna do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce.

§ 19

Nárok na odpočet daně

(1)

Nárok na odpočet daně má plátce, pokud nakoupené zboží, stavební objekty, převedené

nemovitosti, přijaté služby nebo převedená a využitá práva (dále jen „přijatá zdanitelná

plnění“) použije pro svá zdanitelná plnění za podmínek stanovených zákonem.

(2)

Plátce má nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období, ve kterém daň na vstupu zaúčtoval,

nebo v prvním zdaňovacím období po datu účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci.

(3)

Plátce nemá nárok na odpočet daně, pokud nedoloží oprávněnost svého nároku na odpočet

daně daňovým dokladem nebo pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro svá zdanitelná

plnění osvobozená od daňové povinnosti podle § 25.

(4)

Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou koupě

najaté věci, a při nákupu vratných lahví ze skla. Vyloučení daně z nároku na odpočet

musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.

(5)

Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem dalšího prodeje,

a to i formou koupě najaté věci, pokud je uskutečňován plátcem.

(6)

Prodá-li plátce osobní automobil a vratné láhve ze skla, při jejichž koupi neuplatnil

nárok na odpočet podle odstavce 4, je tento prodej osvobozený od daňové povinnosti.

(7)

Plátce provádějící finanční pronájem má nárok na odpočet daně u zboží a nemovitostí,

které jsou předmětem smlouvy o koupi najaté věci.

§ 20

Způsob uplatnění odpočtu

(1)

Použije-li plátce přijatá zdanitelná plnění částečně pro svá zdanitelná plnění, u

nichž má nárok na odpočet daně, a částečně pro zdanitelná plnění, u nichž nárok na

odpočet daně nemá, určí se poměrná část odpočtu daně ve výši, která odpovídá celkové

dani na vstupu za příslušné zdaňovací období vynásobené koeficientem. Koeficient se

stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za zdanitelná plnění,

u nichž vzniká nárok na odpočet, a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna

uskutečněná zdanitelná plnění v tomto zdaňovacím období. Cena bez daně při prodeji

podniku nebo jeho části a cena bez daně za pronájem pozemků a staveb, pokud je osvobozen

podle § 30, se nezapočítává do jmenovatele koeficientu. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí

na dvě desetinná místa.

(2)

Plátce nemá nárok na odpočet daně za příslušné zdaňovací období, pokud je koeficient

vypočtený podle odstavce 1 nižší než 0,05.

(3)

Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně za všechna přijatá zdanitelná plnění v

příslušném zdaňovacím období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavce 1 vyšší

než 0,95.

(4)

Po skončení kalendářního roku určí plátce způsobem podle odstavců 1, 2 a 3 údaje

za celý kalendářní rok a případné rozdíly v dani oproti skutečnosti vypořádá na vrub

nebo ve prospěch státního rozpočtu. Tyto rozdíly uvede do daňového přiznání za poslední

zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Stejným způsobem postupuje plátce i v případě,

že v průběhu kalendářního roku zruší registraci plátce nebo ukončí podnikání, a to

za období od 1. ledna do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce.

(5)

Plátce, který prodává podnik nebo jeho část,

17

)

má nárok na odpočet daně zaúčtované u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem

prodeje a u nichž ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů, u

nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4.

(6)

Nárok na vrácení odpočtu za období, ve kterém vznikl, má Správa hmotných rezerv při

nákupu zboží pro státní hmotné rezervy a ostatní plátci při nákupu zboží pro „Program

222“, a to do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za toto zdaňovací období.

Podmínkou je, že tyto nákupy budou účetně sledovány samostatně a daň vypořádána v

samostatném daňovém přiznání.

§ 21

Oprava daně pro účely odpočtu daně

(1)

Opraví-li se základ daně podle § 15, opraví se současně i daň pro účely odpočtu.

Oprava daně se provede v tom zdaňovacím období, ve kterém je vystaven daňový dobropis

nebo vrubopis související s opravou základu daně.

(2)

Plátce nemá nárok na opravu daně pro účely odpočtu, pokud jej nemůže doložit daňovým

dobropisem, popřípadě daňovým vrubopisem.

(3)

Odpočet daně stanovený podle odstavce 1 podléhá dále § 20.

§ 22

Nadměrný odpočet

(1)

Plátce má nárok na uplatnění nadměrného odpočtu v daňovém přiznání ve zdaňovacím

období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém došlo k jeho vzniku.

(2)

Při opakovaném vzniku nadměrného odpočtu je plátce povinen jej přenést do následujícího

zdaňovacího období, pokud zákon nestanoví jinak.

§ 23

Vracení nadměrného odpočtu

(1)

Je-li zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc, a není-li nadměrný odpočet uhrazen z daně

na výstupu do dvou kalendářních měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl,

má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání

za běžné zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového

přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas. Je-li zdaňovacím

obdobím kalendářní čtvrtletí, a není-li nadměrný odpočet uhrazen z daně na výstupu

za zdaňovací období následující po období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení

daně do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období,

popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období,

pokud daňové přiznání nepředloží včas.

(2)

Nárok na vrácení nadměrného odpočtu má plátce pouze v té výši, která nebyla uhrazena

z daně zaúčtované na výstupu.

§ 24

Odpočet daně při nákupu ojetých osobních automobilů

(1)

Plátce, jehož předmětem podnikání je nákup ojetých osobních automobilů za účelem

jejich dalšího prodeje, má nárok na odpočet daně na vstupu při jejich nákupu.

(2)

Nárok na odpočet daně má plátce ve výši, která se vypočte jako podíl, v jehož čitateli

je cena, za kterou byl ojetý osobní automobil nakoupen, vynásobená příslušnou výší

sazby daně, a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby.

(3)

Je-li osoba, od které nakoupil plátce ojetý osobní automobil, osobou mající k němu

zvláštní vztah (§ 6), výše nároku na odpočet se stanoví stejným způsobem jako v odstavci

2 s tím, že místo ceny, za kterou byl ojetý osobní automobil nakoupen, se v čitateli

uvede jeho obvyklá cena včetně daně.

§ 25

Osvobození od daňové povinnosti

(1)

Od daňové povinnosti jsou osvobozena dále uvedená zdanitelná plnění za podmínek stanovených

v § 26 až 35

a)

poštovní služby (§ 26),

b)

rozhlasové a televizní vysílání (§ 27),

c)

finanční činnosti (§ 28),

d)

pojišťovnictví (§ 29),

e)

převod a pronájem pozemků a staveb (§ 30),

f)

výchova a vzdělávání (§ 31),

g)

zdravotnické služby a zboží (§ 32),

h)

sociální pomoc (§ 33),

i)

loterie a jiné podobné hry (§ 34),

j)

prodej podniku (§ 35).

(2)

Uskutečňuje-li plátce zdanitelná plnění, která jsou osvobozena od daňové povinnosti,

nemá za tato plnění nárok na odpočet daně na vstupu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 26

Poštovní služby

Poštovními službami se pro účely tohoto zákona rozumí

a)

poštovní přemisťovací činnosti

18

)

1.

listovní pošta,

2.

balíková pošta,

3.

poštovní poukázky,

b)

poštovní obstaravatelské činnosti

19

)

1.

platební a zúčtovací styk,

2.

důchodová služba,

3.

soustředěné inkaso plateb obyvatelstva včetně rozhlasové a televizní služby,

20

)

4.

sázkové služby,

5.

ostatní poštovní obstaravatelské činnosti,

c)

vydávání a prodej platných československých poštovních cenin a kolků za nominální

hodnotu a ceny podle poštovních sazebníků.

§ 27

Rozhlasové a televizní vysílání

Od daňové povinnosti je osvobozeno rozhlasové a televizní vysílání prováděné provozovateli

ze zákona,

21

)

s výjimkou vysílání reklam a sponzorovaných pořadů, případně jejich částí.

§ 28

Finanční činnosti

Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

a)

poskytování úvěrů,

b)

investování do cenných papírů na vlastní účet,

c)

finanční pronájem,

d)

platební styk a zúčtování,

e)

vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků,

f)

poskytování bankovních záruk podle zvláštního předpisu,

22

)

g)

otvírání akreditivu podle zvláštního předpisu,

23

)

h)

obstarávání inkasa,

24

)

i)

obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta

1.

s devizovými hodnotami,

2.

v oblasti termínovaných obchodů (futures) a opcí (options) včetně kursových a úrokových

obchodů,

3.

s převoditelnými cennými papíry,

j)

zprostředkování obchodu s cennými papíry nebo devizovými prostředky (finanční makléřství),

k)

obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet,

l)

směnárenská činnost,

m)

operace týkající se peněz,

n)

dodání zlata

25

)

Státní bance československé.

§ 29

Pojišťovnictví

Pojišťovnictvím se pro účely tohoto zákona rozumí činnost pojišťoven při

a)

sjednávání pojištění,

b)

správě pojištění,

c)

poskytování plnění z pojistných událostí,

d)

zprostředkování pojištění,

e)

zajišťování, tj. dělení rizik vzniklých v souvislosti s provozováním pojištění,

f)

činnosti sloužící k podpoře a rozvoji pojišťovnictví a zajištění splnitelnosti závazků,

g)

činnosti zaměřené na předcházení škodám (zábrana škod).

§ 30

Převod a pronájem pozemků a staveb

(1)

Převod staveb s výjimkou nedokončených staveb a převodu uskutečněného do dvou let

po kolaudaci stavby je osvobozen od daňové povinnosti.

(2)

Pronájem pozemků a staveb včetně pronájmu bytů a nebytových prostor je osvobozen

od daňové povinnosti s výjimkou

a)

ubytovacích služeb zařazených jako výkon podle zvláštního předpisu

26

)

do příslušného oboru,

b)

pronájmu pozemků na parkování pro motorová vozidla,

c)

pronájmu trvale instalovaných zařízení a strojů,

d)

pronájmu bezpečnostních schránek.

(3)

Plátce, který pronajímá pozemky nebo stavby jiným plátcům pro účely podnikání, se

může rozhodnout, zda pronájem bude osvobozen od daňové povinnosti nebo zda bude dani

podléhat. Toto své rozhodnutí je povinen oznámit finančnímu orgánu a je povinen se

jím řídit nejméně do konce kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém bylo

doručeno oznámení finančnímu orgánu.

§ 31

Výchova a vzdělávání

(1)

Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí

a)

výchovná a vzdělávací činnost zařazená jako výkon podle zvláštního předpisu

27

)

poskytovaná v základních školách, základních uměleckých školách, učilištích, středních

odborných učilištích a střediscích praktického vyučování, gymnáziích, středních odborných

školách a speciálních školách,

28

)

vysokých školách

29

)

a předškolních zařízeních a školských zařízeních,

30

)

b)

činnost prováděná za účelem rekvalifikace zabezpečovaná pověřenými výchovně vzdělávacími

zařízeními.

31

)

(2)

Od daňové povinnosti je osvobozeno dodání zboží a poskytování služeb uskutečňované

v rámci výchovné a vzdělávací činnosti osobami uvedenými v odstavci 1.

§ 32

Zdravotnické služby a zboží

(1)

Od daňové povinnosti jsou osvobozeny služby zdravotnické péče zařazené jako výkon

podle zvláštního předpisu

32

)

do příslušného oboru, poskytované oprávněnými subjekty

33

)

a vymezené zvláštními předpisy.

34

)

(2)

Od daňové povinnosti je osvobozeno dodání zboží a poskytování služeb oprávněnými

subjekty v souvislosti se zdravotními výkony podle odstavce 1 včetně prodeje ortopedických

a protetických výrobků a léků za hotové.

(3)

Od daňové povinnosti je osvobozeno zdravotní pojištění podle zvláštních předpisů.

35

)

§ 33

Sociální pomoc

Od daňové povinnosti jsou osvobozeny služby sociální péče zařazené jako výkon podle

zvláštního předpisu

36

)

do příslušného oboru, poskytované podle zvláštního předpis

37

)

bez ohledu na to, kdo je poskytuje.

§ 34

Loterie a jiné podobné hry

Od daňové povinnosti je osvobozeno provozování loterií a jiných podobných her.

38

)

§ 35

Prodej podniku

Od daňové povinnosti je osvobozen prodej podniku nebo jeho části

39

)

plátci.

§ 36

Zdaňovací období

(1)

Základním zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2)

Je-li obrat plátce za předchozí kalendářní rok nebo předpokládaný roční obrat nižší

než 10 000 000 Kčs, zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí.

(3)

Je-li obrat plátce za předchozí kalendářní rok nebo předpokládaný roční obrat vyšší

než 100 000 000 Kčs, je plátce povinen zaplatit zálohu na svou daňovou povinnost ve

výši 50 % částky daně zaplacené za předcházející zdaňovací období. Zálohy se zaokrouhlují

na 1000 Kčs nahoru.

(4)

Plátce, na kterého se vztahuje odstavec 2, si může zvolit jako zdaňovací období kalendářní

měsíc a tuto skutečnost oznámit finančnímu orgánu. Změnu zdaňovacího období lze provést

počínaje prvním měsícem po uplynutí kalendářního čtvrtletí. Svým rozhodnutím je vázán

nejméně do konce kalendářního roku.

(5)

Po registraci osob za plátce je jejich prvním zdaňovacím obdobím

a)

podle odstavce 1 kalendářní měsíc, ve kterém nabylo účinnosti osvědčení o registraci

plátce,

b)

podle odstavce 2 kalendářní čtvrtletí, ve kterém nabylo účinnosti osvědčení o registraci

plátce.

§ 37

Splatnost daně, zvýšení daně, penále a pokuty

(1)

Daň je splatná za zdaňovací období nejpozději do 15 dnů po skončení tohoto období,

s výjimkou daně u dováženého zboží a příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku.

Dodatečně splatná daň, zvýšení daně, penále a pokuta jsou splatné do 15 dnů ode dne

doručení rozhodnutí finančního orgánu.

(2)

Záloha na daňovou povinnost je splatná do konce běžného kalendářního měsíce a celková

daňová povinnost je splatná do 15 dnů po skončení zdaňovacího období.

§ 38

Daňové přiznání

Plátce je povinen do 15 dnů po skončení zdaňovacího období předložit daňové přiznání

nebo dodatečné přiznání v případech stanovených tímto zákonem způsobem stanoveným

zákonem České národní rady.

40

)

§ 39

Registrace a oznamovací povinnost

Postup při registraci a oznamovací povinnost stanoví § 5 tohoto zákona a zákon České

národní rady.

40

)

§ 40

Zvýšení daně, penále a pokuty

(1)

Z rozdílu mezi daňovou povinností plátce a daňovou povinností uvedenou v daňovém

přiznání ve prospěch plátce se stanoví zvýšení daně ve výši 100 %, zjistí-li tento

rozdíl finanční orgán, a ve výši 20 %, zjistí-li jej plátce sám a opravu daně provede

v dodatečném daňovém přiznání.

(2)

Nebyla-li daň zaplacena včas a v plné výši, je plátce povinen zaplatit dodatečně

splatnou daň a penále ve výši 0,1 % z nedoplatku daně za každý den prodlení počínaje

dnem následujícím po dni splatnosti daně až do dne platby včetně. Tato sankce se uplatní

i v případě, že plátce nezaplatí včas zvýšení daně podle odstavce 1.

(3)

Pokud plátce nepředloží daňové přiznání včas, finanční orgán mu uloží pokutu ve výši

až 10 % z daňové povinnosti uvedené v daňovém přiznání za zdaňovací období, jehož

se toto daňové přiznání týká, nejméně však 5000 Kčs.

(4)

Pokud plátce nesplní řádně a včas registrační nebo oznamovací povinnost nebo nepředloží

daňové přiznání vůbec, finanční orgán mu uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kčs, nejméně

však 5000 Kčs.

(5)

Pokud se jedná o osobu, na kterou se vztahuje ustanovení § 12 odst. 6, uloží jí finanční

orgán pokutu až do výše 1 000 000 Kčs, nejméně však 5000 Kčs.

(6)

Částka zvýšení daně, vyměřené pokuty nebo penále se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

(7)

Zvýšení daně nebo penále se nevyměří, pokud nepřesáhne hodnotu 100 Kčs.

(8)

Způsob vyměření zvýšení daně, penále a pokut a jejich vymáhání stanoví zákon České

národní rady.

40

)

§ 41

Daňové řízení

Pro řízení ve věcech daně včetně penále a pokut platí zvláštní zákon,

40

)

pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 42

Uplatnění celních předpisů

Pro uplatnění daně při dovozu zboží platí ustanovení celních předpisů, pokud tento

zákon dále nestanoví jinak.

§ 43

Dovoz zboží

(1)

Dani podléhá dovezené zboží, kterým se rozumí

a)

zboží, propuštěné do volného oběhu

41

)

v tuzemsku,

b)

zpět dovážené zboží, které bylo propuštěno do záznamního oběhu

42

)

v zahraničí za účelem zpracování, úpravy nebo opravy,

c)

zpět vyvážené zboží, které bylo propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem

dočasného použití.

(2)

Daňová povinnost při dovozu zboží vzniká dnem vzniku nároku státu na clo.

43

)

(3)

Nárok na odpočet daně při dovozu zboží uplatňuje plátce podle ustanovení části druhé

hlavy VI tohoto zákona, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém daň

zaplatil.

(4)

Zboží z dovozu je osvobozeno od daně, pokud se na něj vztahuje osvobození od cla

44

)

s výjimkou

a)

zboží určeného k vědeckým, výzkumným, vyučovacím, výchovným, kulturně výchovným,

vyšetřovacím, léčebným a služebním účelům a zboží určené k zabezpečení obranyschopnosti

a bezpečnosti,

b)

náboženských předmětů,

c)

osvobození od cla poskytovaného v rámci všeobecného systému celních preferencí,

45

)

nebo vyplývajícího z mezinárodních dohod o celní unii nebo oblasti volného obchodu,

46

)

d)

dovoz zboží osvobozený od cla podle zvláštních předpisů,

47

)

e)

dovoz zboží pro potřebu osob a orgánů požívajících výsad a imunit.

(5)

Daňovým dokladem při dovozu je písemný návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující

propuštění zboží.

§ 44

Základ a výpočet daně u dovezeného zboží

(1)

Základem daně u dovezeného zboží podle § 43 odst. 1 písm. a) a b) je součet

a)

základu pro vyměření cla,

b)

cla a poplatků vybíraných celnicemi při dovozu zboží,

c)

příslušné spotřební daně.

(2)

U dovezeného zboží podle § 43 odst. 1 písm. c) činí částka daně za každý i započatý

měsíc v němž je zboží v záznamním oběhu v tuzemsku 3 % z daně, která by měla být vyměřena,

kdyby toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku, v okamžiku jeho propuštění

do záznamního oběhu v tuzemsku. Takto určená daň nesmí být vyšší než ta, která by

byla vyměřena v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku

jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku.

(3)

U dováženého zboží se uplatňují sazby daně podle § 16.

§ 45

Vývoz zboží

(1)

Vývoz zboží do zahraničí uskutečněný plátcem je osvobozen od daňové povinnosti, pokud

nejde o zboží osvobozené podle § 25.

(2)

Pro účely tohoto zákona je vývoz zboží uskutečněn, je-li zboží propuštěno do volného

oběhu v zahraničí a potvrzeno jeho konečné dopravení do zahraničí na daňovém dokladu.

Vývozcem se pro účely tohoto zákona rozumí účastník celního řízení.

(3)

Plátce má nárok na odpočet daně u vyváženého zboží podle § 19 až 23, pokud není považován

za oprávněného vývozce, na něhož se nevztahuje § 23 odst. 1.

(4)

Pro účely tohoto zákona se za oprávněného vývozce považuje plátce,

a)

jehož obrat při vývozu zboží v předchozím kalendářním roce je vyšší než 5 000 000

Kčs a

b)

dodání zboží na vývoz činí nejméně 20 % z celkového obratu v předchozím kalendářním

roce; v případě, že plátce zahájí podnikání v průběhu kalendářního roku, přepočte

se obrat k 31. prosinci na celý kalendářní rok.

(5)

Oprávněný vývozce má nárok na vrácení nadměrného odpočtu vztahujícího se k vyváženému

zboží za zdaňovací období, ve kterém vznikl, a to do 15 dnů od lhůty pro předložení

daňového přiznání za toto zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného

předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží

včas.

(6)

Oprávněný vývozce, který zároveň uskutečňuje zdanitelná plnění v tuzemsku, má v případě

vzniku nadměrného odpočtu nárok na vrácení poměrné části nadměrného odpočtu za zdaňovací

období, a to do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za toto zdaňovací

období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací

období, pokud daňové přiznání nepředloží včas. Tato poměrná část se stanoví jako součin

celkové daně na vstupu za zdaňovací období upravené podle § 20 a koeficientu. Tento

koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za vyvážené

zboží a ve jmenovateli součet cen bez daně za zdanitelná plnění, kromě zdanitelných

plnění osvobozených od daňové povinnosti podle § 25. Při výpočtu koeficientu se vychází

z údajů za příslušné zdaňovací období.

(7)

Vrácení poměrné části nadměrného odpočtu stanovené podle odstavců 5 a 6 za zdaňovací

období nesmí překročit nadměrný odpočet za zdaňovací období. V případě postupu podle

§ 23 se nadměrný odpočet sníží o částku vrácené daně.

(8)

Daňovým dokladem při vývozu zboží je písemný návrh na celní řízení.

(9)

Ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem zahraničních vztahů upraví vyhláškou

způsob odpočtu, popřípadě vrácení daně za zdanitelná plnění poskytovaná osobám jiných

států, které požívají výhod podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

48

)

(10)

Ministerstvo financí upraví vyhláškou zvláštní způsob odpočtu, popřípadě vrácení

daně plátcům za zdanitelná plnění poskytovaná osobám při přechodu státní hranice České

republiky.

§ 46

Poskytování služeb a převod a využití práv do zahraničí

(1)

Poskytování služeb a převod a využití práv do zahraničí se pro účely daně posuzuje

stejně jako vývoz zboží podle § 45 odst. 1, 3, 4, 5, 6, 7.

(2)

Pro účely odstavce 1 se poskytování finančních a pojišťovacích činností do zahraničí

nepovažuje za dodání osvobozené od daňové povinnosti podle § 25. Při stanovení výše

odpočtu se postupuje podle § 20.

(3)

Poskytováním služeb do zahraničí se rozumí také poskytování služeb v tuzemsku, jestliže

se tyto služby

a)

vztahují výhradně k nemovitému majetku nacházejícímu se v zahraničí,

b)

jsou poskytovány osobě výhradně v souvislosti s jejím podnikáním v zahraničí,

c)

vztahují výhradně ke zboží dovezenému do tuzemska za účelem poskytnutí služeb souvisejících

s tímto zbožím a za podmínky, že toto zboží je do 6 měsíců ode dne původního dovozu

opět vyvezeno do zahraničí.

§ 47

Mezinárodní přeprava

(1)

Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou

se rozumí přeprava dopravním prostředkem

a)

z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,

b)

z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,

c)

z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,

d)

mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy,

je od daňové povinnosti osvobozena.

(2)

Plátce, uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1, má nárok na odpočet

daně.

(3)

Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle

předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující

vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.

(4)

Služby související s mezinárodní přepravou jsou osvobozeny od daňové povinnosti,

pokud jsou poskytovány v souvislosti s mezinárodní přepravou podle odstavce 1.

(5)

Ustanovení § 45 odst. 4, 5, 6 a 7 platí pro mezinárodní přepravu ve stejném rozsahu

jako pro vývoz zboží.

§ 48

Příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku

(1)

Daňové povinnosti podléhá příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku.

(2)

Daňová povinnost vzniká dnem překročení státní hranice České republiky do tuzemska.

(3)

Základem daně je součin počtu přepravovaných osob a počtu ujetých kilometrů v tuzemsku.

Do počtu přepravovaných osob se nezapočítává jeden řidič a jeden průvodce nebo vedoucí

zájezdu.

(4)

Sazba daně je 0,05 Kčs za osobu a ujetý kilometr v tuzemsku.

(5)

Daň se vypočítá jako součin základu a sazby daně.

(6)

Daň je splatná zálohově při překročení státní hranice České republiky do tuzemska

podle předpokládaného počtu ujetých kilometrů a vyúčtování daně se provede před opuštěním

území České republiky. Je-li zaplacená záloha nižší než skutečná daň, je provozovatel

povinen rozdíl doplatit; je-li zaplacená záloha vyšší než skutečná daň, správce daně

rozdíl ihned vrátí.

(7)

Daň se nevyměřuje ani nevrací do hodnoty 100 Kčs.

§ 49

Uplatňování daně

(1)

Daň podle tohoto zákona se uplatňuje pro všechna zdanitelná plnění uskutečněná počínaje

dnem účinnosti tohoto zákona, pokud není stanoveno tímto zákonem jinak.

(2)

Daň se neuplatňuje u osobního automobilu, pokud byl před datem účinnosti tohoto zákona

oprávněně nakoupen za cenu včetně daně z obratu nebo včetně dovozní daně.

§ 50

Registrace plátců daně při přechodu na nový systém daně

(1)

Osoba, jejíž obrat v roce 1991 nebo od 1. ledna 1992 do 30. září 1992 přesáhl 6 000

000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. prosince 1992,

pokud do 31. prosince 1992 neukončí podnikání.

(2)

Osoba, jejíž celkový obrat za rok 1992 přesáhne 6 000 000 Kčs, je povinna předložit

žádost o registraci nejpozději do 20. ledna 1993.

(3)

Osoby, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1

a 2 a které se chtějí stát plátcem od 1. ledna 1993, mohou předložit žádost o registraci

u příslušného finančního orgánu nejpozději do 20. prosince 1992.

(4)

Osoby, které budou k 31. prosinci 1992 plátci daně z obratu a nepředloží do 20. prosince

1992 žádost o registraci plátce daně z přidané hodnoty, jsou povinny odvést daň z

obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně sníženou o částku daně odpovídající poměrné

části oprávek podle účetního stavu k 31.prosinci 1992. Daň z obratu uvedou do posledního

hlášení o dani z obratu za rok 1992.

(5)

Rozpočtové a příspěvkové organizace, účelové fondy federace a státní fondy republik

a obce, pokud jsou osobami podléhajícími dani, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl

limit stanovený v odstavcích 1 a 2, mohou předložit žádost o registraci u příslušného

finančního orgánu do 20. prosince 1992. Pokud tyto subjekty nepředloží žádost o registraci

k tomuto datu, nejsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez

daně.

(6)

V průběhu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona může požádat osoba, která předložila

žádost o registraci, o zrušení registrace, a to za podmínek stanovených zvláštním

zákonem.

40

) V těchto případech neplatí ustanovení § 5 odst. 5. V tomto případě je plátce povinen

odvést daň z obratu u majetku, který oprávněně do 31. prosince 1992 nakoupil za ceny

bez daně z obratu, a to podle účetního stavu k datu zrušení registrace.

§ 51

Uplatňování daně u majetku kromě zásob materiálu a zboží při přechodu na nový systém

daně

(1)

Má-li osoba, která se nejpozději do 20. ledna 1993 zaregistruje jako plátce daně

z přidané hodnoty k 1. lednu 1993 majetek kromě zásob materiálu a zboží, pořízený

oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, má nárok na odpočet této

daně z obratu nebo dovozní daně snížený o částku daně odpovídající poměrné části oprávek

podle zvláštních předpisů.

49

) Nárok na odpočet nevzniká, jde-li o daň zaplacenou nebo zaúčtovanou při nákupu osobního

automobilu s výjimkou nákupů podle § 19 odst. 5. Nárok na odpočet podle ustanovení

tohoto zákona vzniká plátci za předpokladu, že

a)

pořídil majetek kromě zásob materiálu a zboží po 1. lednu 1992,

b)

má k dispozici doklady vystavené plátci daně z obratu, ze kterých je zřejmá výše

daně z obratu zaplacené nebo zaúčtované nebo doklady vystavené plátci daně z obratu,

ze kterých je možné výši daně z obratu určit a doklady o zaplacení dovozní daně, a

to daně z obratu a dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované nejpozději do doby uplatnění

nároku na její odpočet maximálně do výše sazeb daně z obratu platných k 31. prosinci

1992,

c)

provedl celkovou inventarizaci hmotného a nehmotného majetku, kromě zásob materiálu

a zboží k 31. prosinci 1992 podle zvláštního předpisu.

50

)

(2)

Odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání, podaném za první zdaňovací období po

1. lednu 1993.

§ 52

Uplatňování daně u zásob materiálu a zboží při přechodu na nový systém daně

(1)

Má-li plátce k 1. lednu 1993 zásoby materiálu a zboží pořízené oprávněně za ceny

včetně daně z obratu nebo dovozní daně, s výjimkou výrobků podléhajících spotřební

dani, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně za předpokladu, že

a)

má k dispozici doklady, ze kterých je zřejmá výše zaplacené daně z obratu nebo dovozní

daně,

b)

provedl celkovou inventarizaci těchto zásob k 31. prosinci 1992 podle zvláštního

předpisu.

(2)

U zboží podléhajícího spotřební dani může plátce uplatnit nárok na odpočet daně ve

výši 23 % ze zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované do

doby uplatnění nároku na odpočet.

(3)

Postup při uplatnění nároku na odpočet zaplacené daně z obratu a dovozní daně upraví

vyhláškou ministerstvo financí.

§ 53

Uplatňování daně u plnění podle smluv uzavřených před účinností zákona

(1)

U smluv uzavřených před účinností tohoto zákona, jestliže se zdanitelné plnění uskuteční

po dni, kdy nabude účinnosti, se vztahují ustanovení tohoto zákona na první zdanitelné

plnění, které se uskuteční po dni účinnosti tohoto zákona. Přitom se platné podmínky

smlouvy považují za změněné ve smyslu tohoto odstavce a cena zdanitelného plnění uvedená

ve smlouvě se zvýší nebo sníží o daň, pokud již smlouva tuto změnu podmínek neobsahuje.

(2)

U smluv o koupi najaté věci uzavřených před účinností tohoto zákona se jeho ustanovení

vztahují na splátky nájemného zaplacené po 1. lednu 1993. Pro účely § 9 odst. 3 a

§ 14 odst. 6 se v tomto případě bude vycházet ze vstupní ceny předmětu bez daně snížené

o nájemné zaplacené do 31. prosince 1992 a snížené o částku připadající na finanční

činnosti.

(3)

V případě zpět vyváženého zboží, které bylo propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku

před účinností tohoto zákona a byla na něj uzavřena smlouva o koupi najaté věci se

bude při stanovení základu daně vycházet ze základu pro vyměření cla sníženého o nájemné

zaplacené do 31. prosince 1992.

§ 54

Platnost dosavadních předpisů

(1)

Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které

začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv,

která se řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona.

Pro daňové povinnosti za rok 1992 a předchozí léta se použijí dosavadní předpisy upravující

daň z obratu a dovozní daň.

(2)

Uskuteční-li se plnění podléhající dani z obratu do 31. prosince 1992 včetně a faktura

nebo jiný doklad o prodeji nebo o vnitropodnikovém použití zboží podle § 4 zákona

č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb., bude vystaven po

1. lednu 1993, plátce daně z obratu uvede údaje o tomto plnění do posledního hlášení

o dani z obratu za rok 1992. Byla-li faktura nebo jiný doklad vystaven po lhůtě pro

vyhotovení posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992 nebo se jedná o opravu zdanitelného

obratu podle § 11 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990

Sb., vyhotoví dodatečné hlášení o dani z obratu.

§ 55

Zrušovací ustanovení

Zrušují se

1.

Zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb.

2.

Zákon č. 530/1991 Sb., o dovozní dani.

3.

Vyhláška federálního ministerstva financí č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zákon

o dani z obratu.

4.

Vyhláška federálního ministerstva financí č. 575/1991 Sb., o náležitostech hlášení

o dovozní dani.

§ 56

Účinnost zákona

(1)

Ustanovení § 50 odst. 1 až 5 nabývají účinnosti dnem vyhlášení.

(2)

Ostatní ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1993.