ZÁKON 552/1991 Z. z. o státní kontrole

§ 1

Zákon upravuje výkon státní kontroly v České republice.

§ 2

Státní kontrolu ve smyslu tohoto zákona vykonávají

a)

ministerstvo státní kontroly České republiky (dále jen „ministerstvo“),

b)

ostatní ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy v rozsahu stanoveném zvláštními

zákony,

c)

místní orgány státní správy a obce, pokud vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném

zvláštními zákony,

d)

ostatní orgány státní správy, do jejichž působnosti náleží specializovaná kontrola,

odborný dozor nebo inspekce podle zvláštních předpisů,

1

)

(dále jen „kontrolní orgány“).

§ 3

(1)

Státní kontrolou se pro účely tohoto zákona rozumí kontrolní činnost orgánů uvedených

v § 2 tohoto zákona zaměřená na hospodaření s finančními a hmotnými prostředky České

republiky a plnění povinností vyplývajících z obecně závazných právních předpisů nebo

uložených na základě těchto předpisů.

(2)

Za státní kontrolu podle tohoto zákona se nepovažuje kontrola vykonávaná v rámci

vztahu nadřízenosti a podřízenosti.

§ 4

Kontrole podle tohoto zákona nepodléhají soudy, prokuratura a státní notářství, s

výjimkou hospodaření těchto orgánů s finančními a hmotnými prostředky České republiky,

rozhodovací činnost orgánů státní správy a řízení jim předcházející, výkon působnosti

ozbrojených bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky vykonávané

podle zvláštních předpisů.

§ 5

Ministerstvo kontroluje

a)

plnění úkolů státní správy, nejde-li o činnost uvedenou v § 4 tohoto zákona,

b)

zákonnost a účelnost nakládání s finančními a hmotnými prostředky poskytnutými státem

a při nakládání s majetkovými právy ve státním vlastnictví,

c)

vyřizování petic, stížností, oznámení a podnětů, nejde-li o činnost uvedenou v §

4 tohoto zákona,

d)

zabezpečení obrany republiky v rozsahu stanoveném Radou obrany České republiky.

§ 6

Kontrolní působnost ministerstva se vztahuje na

a)

orgány státní správy České republiky,

b)

právnické osoby zřízené zákonem České národní rady nebo založené (spoluzaložené)

orgány státní správy České republiky, s výjimkou obcí,

c)

právnické a fyzické osoby vykonávající činnost s majetkovou účastí České republiky,

pokud jde o nakládání s tímto majetkem,

d)

právnické a fyzické osoby, které jsou příjemci dotací, subvencí nebo jiných prostředků

poskytnutých Českou republikou, pokud jde o nakládání s těmito prostředky.

§ 7

Kontrolní působnost ministerstva se nevztahuje na Českou národní radu.

§ 8

(1)

Tímto kontrolním řádem se řídí postup při výkonu kontroly a vztahy mezi kontrolními

orgány uvedenými v § 2 tohoto zákona a kontrolovanými orgány, právnickými a fyzickými

osobami (dále jen „kontrolované osoby“) při kontrole prováděné

a)

z vlastního podnětu kontrolních orgánů,

b)

na základě dožádání zvláštními zákony k tomu oprávněných státních orgánů,

2

)

c)

v dalších případech, pokud tak stanoví zvláštní zákon.

(2)

Podle tohoto kontrolního řádu postupuje ministerstvo; ostatní kontrolní orgány uvedené

v § 2 tohoto zákona jen v těch případech, kdy zvláštní zákon nestanoví jiný postup.

§ 9

Osoby pověřené výkonem kontrolní činnosti

Kontrolní činnost vykonávají pracovníci kontrolních orgánů (dále jen „kontrolní pracovníci“)

na základě písemného pověření těchto orgánů.

§ 10

Vyloučení kontrolních pracovníků

(1)

Kontrolu nesmějí provádět ti kontrolní pracovníci, u nichž se zřetelem na jejich

vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o

jejich nepodjatosti.

(2)

Kontrolní pracovník je povinen bezprostředně po tom, co se dozví o skutečnostech

nasvědčujících jeho podjatosti, oznámit to svému nadřízenému.

(3)

Kontrolované osoby oznámí kontrolnímu orgánu skutečnosti nasvědčující podjatosti

kontrolního pracovníka, jakmile se o těchto skutečnostech dozví.

(4)

O podjatosti kontrolního pracovníka rozhodne vedoucí kontrolního orgánu nebo jím

pověřený pracovník (dále jen „vedoucí kontrolního orgánu“) bez zbytečného odkladu.

(5)

Do rozhodnutí o podjatosti činí kontrolní pracovník pouze úkony, které nesnesou odkladu.

(6)

Proti rozhodnutí vedoucího kontrolního orgánu o podjatosti nelze podat samostatné

odvolání.

§ 11

Kontrolní pracovníci jsou při provádění kontroly oprávněni

a)

vstupovat do objektů, zařízení a provozů, na pozemky a do jiných prostor kontrolovaných

osob, pokud souvisí s předmětem kontroly; nedotknutelnost obydlí je zaručena,

3

)

b)

požadovat na kontrolovaných osobách, aby ve stanovených lhůtách předložily originální

doklady a další písemnosti, záznamy dat na paměťových médiích prostředků výpočetní

techniky, jejich výpisy a zdrojové kódy programů, vzorky výrobků nebo jiného zboží

(dále jen „doklady“),

c)

seznamovat se s údaji tvořícími předmět hospodářského a služebního tajemství, a prokáží-li

se zvláštním písemným pověřením, i s údaji tvořícími předmět státního tajemství,

4

)

d)

požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí pravdivých a úplných informací o zjišťovaných

a souvisejících skutečnostech,

e)

zajišťovat v odůvodněných případech doklady; jejich převzetí musí kontrolované osobě

písemně potvrdit a ponechat jí kopie převzatých dokladů,

f)

požadovat, aby kontrolované osoby podaly ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o odstranění

zjištěných nedostatků,

g)

v případech stanovených tímto zákonem ukládat pořádkové pokuty,

h)

používat telekomunikační zařízení kontrolovaných osob v případech, kdy je jejich

použití nezbytné pro zabezpečení kontroly.

§ 12

(1)

Povinností kontrolních pracovníků je zjistit při kontrole skutečný stav věci. Kontrolní

zjištění jsou kontrolní pracovníci povinni prokázat doklady.

(2)

Kontrolní pracovníci jsou dále povinni

a)

oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly,

b)

šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných osob,

c)

předat neprodleně převzaté doklady kontrolované osobě, pominou-li důvody jejich převzetí,

d)

zajistit řádnou ochranu odebraných originálních dokladů proti jejich ztrátě, zničení,

poškození nebo zneužití,

e)

pořizovat o výsledcích kontroly protokol,

f)

zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly

a nezneužít znalosti těchto skutečností.

§ 13

Kontrolní pracovníky může zbavit povinnosti mlčenlivosti ten, v jehož zájmu tuto povinnost

mají, nebo ve veřejném zájmu vedoucí kontrolního orgánu. Tímto ustanovením není dotčena

povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle zvláštních předpisů.

5

)

§ 14

(1)

Kontrolované osoby jsou povinny vytvořit základní podmínky k provedení kontroly,

zejména jsou povinny poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků

uvedeným v § 11 písm. a) až f) a h) tohoto zákona. Fyzické osoby nemají povinnost

podle § 11 písm. d) tohoto zákona v případech, kdyby jejím splněním způsobily nebezpečí

trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.

6

)

(2)

Kontrolované osoby jsou povinny v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze jejich činnosti

a technickému vybavení poskytnout materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly.

§ 15

(1)

O kontrolním zjištění se pořizuje protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných

skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly

porušeny.

(2)

V protokole se uvádí označení kontrolního orgánu a kontrolních pracovníků na kontrole

zúčastněných, označení kontrolované osoby, místo a čas provedení kontroly, předmět

kontroly, kontrolní zjištění, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se kontrolní

zjištění opírá. Protokol podepisují kontrolní pracovníci, kteří se kontroly zúčastnili.

§ 16

(1)

Povinností kontrolních pracovníků je seznámit kontrolované osoby s obsahem protokolu

a předat jim stejnopis protokolu.

(2)

Seznámení s protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby podpisem protokolu.

(3)

Odmítne-li kontrolovaná osoba seznámit se s kontrolním zjištěním nebo toto seznámení

potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v protokolu.

§ 17

Proti protokolu může kontrolovaná osoba podat písemné a zdůvodněné námitky, a to ve

lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu

delší.

§ 18

Řízení o námitkách kontrolovaných osob

(1)

O námitkách rozhoduje kontrolní pracovník.

(2)

Nebylo-li námitkám vyhověno, může se kontrolovaná osoba ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení

rozhodnutí o námitkách odvolat k vedoucímu kontrolního orgánu.

(3)

Jsou-li pro to důvody, vedoucí kontrolního orgánu rozhodnutí o námitkách změní nebo

zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.

(4)

Pokud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o námitkách vyplyne potřeba věc dořešit,

vedoucí kontrolního orgánu rozhodnutí zruší a zajistí došetření věci.

(5)

Proti rozhodnutí vedoucího kontrolního orgánu se nelze dále odvolat.

§ 19

Pořádková pokuta

(1)

Fyzické osobě, která způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle §

14 tohoto zákona, může kontrolní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000

Kčs.

(2)

Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li povinnost splněna ani ve lhůtě

nově stanovené kontrolními pracovníky. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí

přesáhnout částku 200 000 Kčs.

(3)

Pořádkové pokuty lze uložit do jednoho měsíce ode dne nesplnění povinnosti.

(4)

Pořádkové pokuty jsou příjmem státního rozpočtu České republiky. Pořádkové pokuty,

které jako kontrolní orgán uložila obec, jsou příjmem obce.

(5)

Pokuty vymáhá orgán, který je uložil.

§ 20

Náklady kontroly

(1)

Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním kontroly kontrolnímu orgánu nese tento

orgán.

(2)

Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním kontroly kontrolovaným osobám nesou tyto

osoby s výjimkou nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním oprávnění podle ustanovení

§ 11 písm. h) tohoto zákona. Tyto náklady hradí stát. Za škodu vzniklou kontrolovaným

osobám v souvislosti s prováděním kontroly odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže

zprostit.

(3)

Nárok na náhradu nákladů nebo škody podle odstavce 2 je nutno uplatnit u kontrolního

orgánu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy vznikly, jinak nárok zaniká.

§ 21

Provádí-li u téže kontrolované osoby kontrolní činnost současně více kontrolních orgánů,

jsou tyto orgány povinny vzájemně spolupracovat a postupovat tak, aby co nejvíce šetřily

práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných osob.

§ 22

Kontrolní orgány předávají své zjištění o nedostatcích příslušným orgánům, které ve

své působnosti činí opatření k nápravě zjištěného stavu.

§ 23

Kontrolní orgány poskytují ústředním orgánům státní správy České republiky na požádání

výsledky své kontroly. Na pracovníky těchto orgánů se v tom případě vztahují přiměřeně

ustanovení § 12 odst. 2 písm. f) a § 13 tohoto zákona; zbavit povinnosti mlčenlivosti

je může též vedoucí příslušného ústředního orgánu státní správy.

§ 24

Kontrolní orgány oznamují orgánům činným v trestním řízení podezření z trestné činnosti

zjištěné v průběhu kontroly.

5

)

§ 25

Pokud kontrolní orgány v souvislosti s výkonem kontroly zjistí potřebu změnit, popřípadě

zrušit platné právní předpisy, učiní k tomu podnět u příslušných státních orgánů.

§ 26

Pro řízení podle tohoto zákona platí, s výjimkou § 18 tohoto zákona, správní řád.

7

)

§ 27

Kontroly započaté před účinností tohoto zákona budou dokončeny podle předpisů platných

v době zahájení kontroly, bylo-li již zahájeno řízení o vysvětlivkách.

§ 28

Zrušují se

1.

zákon České národní rady č.

116/1971 Sb.

, o výborech a komisích lidové kontroly,

2.

nařízení vlády České socialistické republiky č.

24/1973 Sb.

, o závodních komisích lidové kontroly.

§ 29

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.