Zákon 49/1947 Z. z. o poradenské zdravotní péči.

§ 1.

(1)

Právo každého občana na ochranu zdraví se zajišťuje především bezplatnou státní poradenskou

zdravotní péčí.

(2)

Poradenskou zdravotní péčí podle tohoto zákona jest preventivní (ochranná) zdravotní

péče, spočívající v odborném vyšetřování a sledování zdravotního stavu občanů, zjišťování

sociálně zdravotních podmínek jejich života, ochraně jejich zdraví poradou, výchovou

a zprostředkováním nápravy zjištěných sociálně zdravotních závad a potřebné péče,

jakož i v boji proti vzniku, rozšíření a následkům chorob, zejména sociálních.

(3)

Zdravotní poradna jest odborně vybavené zařízení, v jehož rámci lékař a jiné odborně

školené síly za jeho vedení plní úkoly uvedené v odstavci 2. Zdravotní poradně nepřísluší

provádění léčebné péče, s výjimkou hromadných bezplatných léčebných akcí po dohodě

s nositeli sociálního pojištění.

§ 2.

(1)

Poradenskou zdravotní péči organisuje a provádí státní správa zdravotní, v úzké spolupráci

s nositeli sociálního pojištění a za pomoci koordinačních orgánů okresních a zemských,

podle jednotného plánu zdravotní péče, vydaného ministerstvem zdravotnictví v dohodě

s ministerstvem sociální péče a vypracovaného zvláštním koordinačním orgánem při ministerstvu

zdravotnictví. Tyto koordinační orgány budou zřízeny vládním nařízením.

(2)

Dobrovolné organisace sociálně zdravotní péče se účastní plnění těchto úkolů pod

dozorem ministerstva zdravotnictví podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví

v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče a vyhlásí v Úředním listě.

§ 3.

(1)

Poradenskou zdravotní péči o obyvatelstvo správního okresu provádí okresní národní

výbor.

(2)

K provádění poradenské péče zřídí okresní národní výbor za spolupráce nositele veřejnoprávního

sociálního pojištění jako svoje výkonné zařízení ústav národního zdraví, vedený lékařem,

do něhož začlení dosavadní zdravotní poradny; pro jednotlivé části správního okresu

může zřizovati odbočky ústavu nebo místní poradny.

(3)

Ústav národního zdraví je zároveň výkonným zařízením okresního národního výboru pro

výkon jeho působnosti v ostatních věcech zdravotních.

(4)

Ústav národního zdraví je při plnění úkolů poradenské péče o matky a děti zároveň

pomocným zařízením příslušných „okresních péčí o mládež“ podle § 1, odst. 2 zákona

ze dne 19. března 1947, č. 48 Sb., o organisaci péče o mládež.

(5)

Podrobnosti o vnitřním uspořádání a činnosti ústavů národního zdraví, jakož i o jejich

úkolech podle odstavců 3 a 4 stanoví vláda nařízením.

§ 4.

(1)

S výjimkou majetku nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění připadá státu movitý

i nemovitý majetek, který výlučně nebo alespoň převážně slouží zdravotním poradnám

(§ 1, odst. 3), jež byly začleněny do ústavu národního zdraví (§ 3, odst. 2) a je

ve vlastnictví jejich dosavadních provozovatelů. Okresní národní výbor označí výměrem

majetek, na který se opatření podle věty první vztahuje a stanoví den, kterým tento

majetek přechází do správy státu. Přechod nemovitostí a knihovních práv na československý

stát zapíše knihovní soud ve veřejných knihách na návrh okresního národního výboru

s odvoláním na tento zákon.

(2)

Za nemovitý majetek, kterého nabyl podle odstavce 1, poskytne stát náhradu. Výši

náhrady stanoví ministerstvo zdravotnictví po dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším

úřadem cenovým na podkladě návrhu okresního národního výboru, který provede potřebná

šetření. Náhrada se rovná obecné ceně majetku v den jeho nabytí státem, kterou zjistí

okresní národní výbor podle úředních cen k tomuto dni, a není-li jich, úředním odhadem.

Od takto zjištěné ceny se odečtou závazky k tomuto dni na nemovitosti knihovně zajištěné.

Náhrada se snižuje o podpory poskytnuté dosavadnímu vlastníku z veřejných prostředků

na pořízení a opravy nemovitosti.

(3)

Movitý majetek přejímá stát bez náhrady. Za závazky, které vzešly dosavadnímu vlastníku

nabytím, opravami a udržováním tohoto majetku před účinností tohoto zákona, odpovídá

stát bez újmy dalšího ručení svého předchůdce až do výše obecné ceny převzatého majetku

v den jeho nabytí.

(4)

Zaměstnanci dosavadních zdravotních poraden budou převzati do služeb státních. Takto

převzatí i nově přijímaní zaměstnanci budou zpravidla zařaděni do příslušných kategorií

státních zaměstnanců, při čemž se jim plně započte doba strávená v korporacích, spolcích

nebo sdruženích účastných na sociálně zdravotní péči, a to ode dne počátku jejich

pensijního pojištění v tomto služebním poměru. Zhodnocení jiné předchozí služební

doby stanoví vláda nařízením. Zařadění těchto zaměstnanců provede podle platných předpisů

ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem vnitra a financí, na Slovensku

též v dohodě s příslušnými pověřenectvy. Takto přijatí zaměstnanci tvoří samostatný

osobní stav. Jejich osobním úřadem je příslušný zemský národní výbor, na Slovensku

pověřenectvo zdravotnictví; ústředním úřadem pro jejich věci osobní je ministerstvo

zdravotnictví. Služební instrukce pro tyto zaměstnance vydá ministerstvo zdravotnictví

v dohodě s ministerstvem vnitra. Tato ustanovení se nevztahují na zaměstnance „okresních

péčí o mládež“. O převedení těchto zaměstnanců do služeb ústavů národního zdraví se

dohodne ministerstvo zdravotnictví s ministerstvem sociální péče.

§ 5.

Náklady na ústavy národního zdraví se uhradí z rozpočtové kapitoly, určené pro ministerstvo

zdravotnictví, pokud na ně podle platných předpisů není povinna přispívati jiná osoba.

§ 6.

Okresní národní výbory se vzájemně doplňují svými zařízeními poradenské zdravotní

péče a mohou se k jejímu provádění sdružovati zřízením společného ústavu národního

zdraví. Podrobnosti upraví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem vnitra

směrnicemi uveřejněnými v Úředním listě.

§ 7.

(1)

Ministerstvo zdravotnictví může po slyšení příslušných okresních a zemských národních

výborů, na Slovensku pověřenectva zdravotnictví, přidružiti na přechodnou dobu ústav

národního zdraví k veřejnému ambulatoriu nebo k veřejné nemocnici.

(2)

Ministerstvo zdravotnictví, zemské národní výbory s jeho předchozím souhlasem, jakož

i pověřenectvo zdravotnictví mohou z důvodů místní účelnosti, nebo pro potřebu zdravotního

výzkumu, vyzkoušení nové pracovní techniky nebo výchovy odborného personálu zříditi

vlastní ústavy a pověřiti je úkoly poradenské zdravotní péče, které by jinak vykonávaly

ústavy národního zdraví, a to ministerstvo zdravotnictví po slyšení zúčastněného zemského

národního výboru (pověřenectva zdravotnictví), zemské národní výbory a pověřenectvo

zdravotnictví po slyšení zúčastněných okresních národních výborů.

§ 8.

(1)

Ministerstvo zdravotnictví, na Slovensku prostřednictvím pověřenectva zdravotnictví,

může na návrh nebo po slyšení orgánů, u nichž jsou zřízeny ústavy národního zdraví

nebo ústavy, pověřené jejich úkoly (§ 3 a § 7, odst. 2), naříditi jednak povinné zdravotnické

prohlídky veškerého obyvatelstva nebo jeho skupin, nebo obyvatelstva určitého obvodu,

jednak potřebnou evidenci zdravotního stavu obyvatelstva v těchto ústavech, což vyhlásí

v Úředním listě, na Slovensku prostřednictvím pověřenectva zdravotnictví též v Úředním

věstníku, a vydá k tomu potřebné směrnice.

(2)

Zákonní zástupci dětí a osoby, jimž je svěřena péče o děti, jsou povinni pečovati

o to, aby se děti podrobily zdravotním prohlídkám podle odstavce 1.

(3)

Orgány, u nichž jsou zřízeny ústavy národního zdraví nebo ústavy pověřené jejich

úkoly (§ 3 a § 7, odst. 2), vydají příkazy potřebné k provedení úkolů uvedených v

odstavci 1 a mohou vydati příkazy potřebné k provedení pokynů ústavů národního zdraví

nebo ústavů pověřených jejich úkoly a to jak všeobecnými nařízeními, tak i pro jednotlivé

případy, zejména mohou uložiti povinnost dáti se lékařsky ošetřovati. Všeobecná nařízení

se vyhlásí způsobem v místě obvyklým.

§ 9.

Nelze-li v některém z ústavů uvedených v § 8, odst. 1, jiným způsobem zajistiti odbornou

péči, mohou orgány tam uvedené uložiti po slyšení příslušné lékařské komory a příslušné

odborové organisace lékařům a porodním asistentkám, vykonávajícím praxi v jejich obvodu,

aby za odměnu byli činni po dobu nutné potřeby v ústavu. Při tom se přihlédne k tomu,

aby toto opatření nebylo na újmu poskytování jiné potřebné odborné péče.

§ 10.

Jednání a opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisům podle nich

vydaným potrestá okresní národní výbor, nejde-li o čin přísněji trestný, jako správní

přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců. Zároveň s

pokutou se vyměří pro případ nedobytnosti náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry

zavinění do tří měsíců.

§ 11.

Právní jednání, písemnosti a úřední úkony potřebné k uskutečnění organisace poradenské

zdravotní péče podle tohoto zákona, jakož i příslušné zápisy do veřejných knih, jsou

osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

§ 12.

(1)

Od počátku účinnosti tohoto zákona mohou se zřizovati zdravotní poradny (§ 1) jen

jako součásti ústavů národního zdraví.

(2)

Dosavadní zdravotní poradny pokračují ve své činnosti v zařízeních jimi používaných

stejným způsobem jako dosud až do doby, kdy budou začleněny do ústavů národního zdraví

(§ 3, odst. 2).

(3)

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na poradny pracovního lékařství. Vláda stanoví

usnesením, zda a za jakých podmínek se tyto poradny přidružují k ústavům národního

zdraví.

§ 13.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě

se zúčastněnými ministry.