ZÁKON 482/1991 Z. z. o sociální potřebnosti

§ 1

(1)

Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek

životního minima stanovených zvláštním zákonem

1

)

(dále jen „částky životního minima“) a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke

svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména

vlastní prací.

(2)

Možnost zvýšit si příjem se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

a)

poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu,

b)

občana staršího 65 let,

c)

rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna)

celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do tří let věku nebo o dítě

starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí do

patnácti let věku, nebo o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje

mimořádnou péči,

d)

nezaopatřeného dítěte.

2

)

(3)

Příjem občana

3

)

se zjišťuje za posledních šest kalendářních měsíců před podáním žádosti o dávku sociální

péče, popřípadě dojde-li k podstatné změně sociálních poměrů občana, ke dni podání

žádosti.

§ 2

(1)

Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného orgánu státní

zdravotní správy zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění

výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem

4

)

se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje o 500 Kčs měsíčně.

(2)

Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem

5

)

se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody

III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 500 Kčs měsíčně.

§ 3

(1)

Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem

na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné

náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné

náklady na domácnost stanovené zvláštní zákonem

5

)

odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

(2)

Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek

životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že

mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních

potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze

na občanu spravedlivě žádat; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti,

kterou užívá k přiměřenému trvalému bydlení.

(3)

Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek

životního minima, jestliže je umístěn v ústavu sociální péče s celoročním pobytem,

v psychiatrické léčebně, v léčebně pro dlouhodobě nemocné nebo v jiném obdobném zařízení,

ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody a dále při výkonu základní vojenské služby,

náhradní služby a civilní služby.

(4)

Nedosahuje-li příjem občana částek životního minima proto, že není v pracovním nebo

obdobném poměru ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, nepovažuje se za sociálně

potřebného, jestliže není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;

6

)

splnění této podmínky se nevyžaduje u občanů uvedených v § 1 odst. 2.

§ 4

Občanu, který se považuje za sociálně potřebného, náleží jednorázové nebo měsíčně

se opakující peněžité nebo věcné dávky na zabezpečení výživy a ostatních základních

osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených

nákladů spojených s dietním stravováním, a to ve výši rozdílu mezi jeho příjmem a

částkami životního minima, popřípadě částkami zvýšenými podle § 2 nebo § 3 odst. 1.

§ 5

Příspěvek na výživu dítěte

(1)

Nezaopatřenému dítěti,

2

)

které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba neplní vyživovací

povinnost, náleží příspěvek na výživu do výše částek, které se považují za potřebné

k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb stanovených zvláštním zákonem.

4

)

Žije-li toto nezaopatřené dítě ve vlastní domácnosti, přihlíží se též k částce potřebné

k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovené zvláštním zákonem.

5

)

(2)

Je-li výživné upraveno rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu ve výši upraveného

výživného, nejvýše však v částkách uvedených v odstavci 1; pokud je výživné upravené

rozhodnutím soudu nižší než částky uvedené v odstavci 1 a dítě je nadále sociálně

potřebné, náleží příspěvek na výživu do výše těchto částek.

§ 6

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí

příslušného orgánu, nevyužívají peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne

se místo peněžité dávky věcná dávka.

§ 7

Příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu

(1)

Občanu, který se stane sociálně potřebným z důvodu celodenní péče o blízkou osobu,

která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let, náleží peněžitý příspěvek.

Peněžitý příspěvek náleží též občanu, který za podmínek uvedených ve větě první pečuje

o jinou než blízkou osobu za předpokladu, že žijí ve společné domácnosti.

(2)

Peněžitý příspěvek náleží též rodiči nebo prarodiči, popřípadě jiné osobě, která

zabezpečuje péči nahrazující péči rodičů, stanou-li se sociálně potřebnými z důvodu

péče o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči

a není umístěno v zařízení pro takové děti s týdenním nebo celoročním pobytem.

(3)

Při posuzování sociální potřebnosti občanů uvedených v odstavcích 1 a 2 se nezkoumá,

zda si mohou zvýšit příjem vlastním přičiněním nebo zda mají vůči nim manžel (manželka)

nebo děti vyživovací povinnost.

(4)

Občanům uvedeným v odstavcích 1 a 2 náleží peněžitý příspěvek měsíčně do výše částky

důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci,

7

)

zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek,

8

)

jestliže pečují o jednu osobu; pečují-li o dvě nebo více osob, náleží peněžitý příspěvek

měsíčně do výšek částky důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován manželské

dvojici,

7

)

zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek.

8

)

§ 8

Úhrada nákladů sociální péče

(1)

Od osoby povinné vyživovat

9

)

příjemce dávky sociální péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností,

se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kčs

měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a

jejíž příjem je nižší než 1500 Kčs a příjmem této osoby.

(2)

Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu

nebo nezaopatřenému dítěti.

(3)

Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba řádně platí výživné.

§ 9

Zrušují se

1.

§ 23 odst. 1

,

§ 24

,

§ 42 odst. 1 až 3

,

§ 47

a

50 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb.

, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti

orgánů České republiky v sociálním zabezpečení,

2.

s působností pro Českou republiku

§ 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb.

, o sociálním zabezpečení.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.