Zákon 45/1947 Z. z. o úpravě pracovní doby v hornictví.

§ 1.

(1)

Pracovní doba zaměstnanců hornických závodů, sloužících přímo těžbě uhlí, tuhy a

rud, nesmí trvati zásadně déle než 46 hodin týdně nebo 8 hodin ve 24 hodinách, v sobotu

ne však déle než 6 hodin.

(2)

Pracovní doba pro dělníky pod zemí se počítá od sjezdu prvého až do výjezdu posledního

dělníka téže směny.

(3)

Při pracích konaných za trvale vysoké teploty, nedostatečného větrání a za přítoku

vody může revírní báňský úřad, vyslechnuv závodní zastupitelstvo zaměstnanců a správu

závodu, zkrátiti přiměřeně pracovní dobu tak, aby nepřesahovala s dobou sjezdu a výjezdu

7 hodin.

§ 2.

(1)

Po dobu mimořádných hospodářských poměrů, jejíž počátek a konec určí vláda nařízením,

může ministerstvo sociální péče po dohodě s ministerstvem průmyslu, po slyšení Ústřední

rady odborů a Ústředního ředitelství československých dolů, národní podnik, stanoviti

pro jednotlivé revíry, že se v období 4 týdnů bude pracovati 3 soboty po 8 hodinách

a další čtvrtá sobota pak bude dnem pracovního klidu.

(2)

Časová mzda příslušející za toto čtyřnedělní období nesmí býti nižší než mzda, jež

by příslušela za čtyřnedělní období při úpravě pracovní doby podle § 1, odst. 1.

§ 3.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance, kteří konají převážně práce

správní, jakož i na ty povrchové zaměstnance, kteří nejsou zaměstnáni hornickými pracemi.

Podrobnosti stanoví ministr sociální péče po dohodě s ministrem průmyslu a po slyšení

jednotné odborové organisace vyhláškou v Úředním listě.

§ 4.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři sociální péče a

průmyslu.