Vládní nařízení 40/1947 Z. z. jímž se upravují sazby obecních dávek a poplatků a činí některá další opatření v tomto oboru.

Čl. 1.

Všeobecná úprava sazeb.

(1)

Vzorná pravidla o vybírání obecních dávek a poplatků podle vládních nařízení ze dne

27. dubna 1922, č. 143 Sb., k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb.,

o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí, a ze dne 26. ledna 1928, č. 15 Sb.,

jímž se mění vzorná pravidla, uveřejněná v dodatcích ku vládnímu nařízení ze dne 27.

dubna 1922, č. 143 Sb., a vydávají další vzorná pravidla pro obecní dávky a poplatky,

ve znění vládního nařízení ze dne 27. března 1941, č. 159 Sb., se mění s výhradou

ustanovení odstavců 2 a 3 tak, že se sazby obecních dávek a poplatků, vyjádřené v

měnových jednotkách (nikoli v procentech), nahrazují trojnásobkem.

(2)

Ustanovení předchozího odstavce se netýká vzorných pravidel o vybírání dávky z používaných

místností a dávky ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím, ani

vzorných pravidel o vybírání vodného (všeobecného a zvláštního) a poplatků za používání

obecních stok (§§ 2 a 14 příslušných pravidel) a poplatků za odvoz popela a smetí.

(3)

Sazby (odstavec 1) ve vzorných pravidlech o vybírání obecní dávky ze psů, která jsou

uvedena v dodatku k vládnímu nařízení ze dne 16. října 1941, č. 421 Sb., jímž se vydávají

nová vzorná pravidla pro obecní dávku ze psů, a doplněna nařízením ze dne 6. listopadu

1942, č. 398 Sb., se nahrazují dvojnásobkem, pokud nejde o psy, jichž je zapotřebí

k hlídání zemědělských závodů, pro které se sazba nezvyšuje.

Čl. 2.

Obecní dávka z nápojů.

Vzorná pravidla o vybírání obecní dávky z nápojů, uvedená v dodatku k vládnímu nařízení

ze dne 23. ledna 1941, č. 36 Sb., o úpravě vybírání obecní dávky z nápojů, se mění

takto

1.

Ustanovení § 1 zní

„(1)

Obecní dávce z nápojů podléhá s výhradou ustanovení odstavců 2 až 4 úplatné podávání

(prodej)

1.

alkoholu prostých nápojů, zejména minerálních vod, sodovek, limonád, čaje a jiných

výtažků z rostlinných látek, kakaa, čokolády, kávy (i mražené čokolády nebo kávy),

vyjímajíc však mléko jakéhokoli druhu a v jakémkoli stavu, a to k požití na místě,

zvláště v hostinských a výčepních místnostech a v jiných místnostech, kde se takové

nápoje podávají za úplatu (prodávají);

2.

nápojů obsahujících alkohol, zejména vína jakéhokoli druhu, nápojů vínu podobných

nebo víno obsahujících, kořalek (likérů) jakéhokoli druhu, rumu, dále araku a jiných

destilátů, vyjímajíc však pivo a líh, a to bez ohledu, zda nápoj je spotřebiteli úplatně

podáván (prodáván) v nádobách otevřených nebo uzavřených k požití na místě (ustanovení

č. 1), či ke spotřebě mimo podnik nebo místo, kde byl úplatně podán (prodán).

(2)

Ustanovení odstavce 1, č. 1 se nevztahuje na podávání nápojů za úplatu (prodej) v

úředně uznaných táborových a závodních kuchyních (stravovnách), jsou-li dotčené nápoje

podávány (prodávány) v pracovní době nebo v pracovní přestávce a nejvýše za režijní

cenu.

(3)

Za nápoje, uvedené v odstavci 1, č. 2, které byly z obce vyvezeny, je obec povinna

vrátiti zaplacenou dávku jen tehdy, nebyla-li dávka paušalována (§ 8) a bylo-li jich

vyvezeno do 24 hodin po prodeji najednou nejméně 10 litrů. Nárok na vrácení dávky

náleží prokázati nositeli dávky, který jej může uplatniti u obce jen ve lhůtě 3 dnů

po vývozu.

(4)

Z nápojů, za něž byla dávka podle předchozího odstavce vrácena, vybere dávku obec,

do které je spotřebitel vyvezl, vybírá-li dávku z nápojů podle pravidel shodujících

se s ustanovením odstavce 1, č. 2. Spotřebitel je povinen do 24 hodin po dovozu oznámiti

této obci dovezené množství nápojů a zaplatiti dávku nejpozději třetího dne po vrácení

dávky.“.

2.

Ustanovení § 2, odst. 2 zní

„(2)

Započítává-li se dávka do ceny, jest majitel podniku (prodávající) povinen upozorniti

na toto započtení dávky vhodným způsobem (vývěskou, poznámkou na ceníku, na př. „V

cenách je započtena obecní dávka z nápojů" nebo pod.). Není-li takto upozorněno na

započtení dávky do ceny, vypočte se dávka z celé účtované ceny.“.

3.

Ustanovení § 3 zní

„(1)

Dávku je povinen platiti

a)

kdo za úplatu podává (prodává) nápoje, uvedené v § 1, odst. 1. Dávková povinnost

nastává okamžikem podání (prodeje) nápoje;

b)

v případě uvedeném v § 1, odst. 4 ten, kdo nápoje do obce dováží. Dávková povinnost

nastává dnem, kdy dávka byla vrácena.

(2)

Dávkou povinný (odstavec 1, písm. a)) má každému návštěvníku (spotřebiteli) vydati

účet na útržku juxtové propisovací knížky, vydané obcí za náhradu vlastních výloh,

v němž zároveň vypočte dávku za nápoje (§ 2). Juxtové knížky jsou účetním dokladem

pro vyměření dávky.

(3)

Dávkou povinný (odstavec 1, písm. a)) jest povinen vésti podle juxtové knížky pro

obecní účely knihu, v níž každodenně vykáže celkovou tržbu za podané (prodané) nápoje

podle jejich druhu, množství a cen účtovaných spotřebitelům a nespotřebitelům (obchodníkům,

překupníkům), úhrn obecní dávky a účet denně uzavře.“.

4.

Ustanovení § 5 zní

„(1)

Obec se může svými orgány kdykoli přesvědčiti o správnosti podaného oznámení a dokladů.

Kontrolující orgán má právo vstupovati v době provozu podniku do veškerých místností,

v nichž se podávají (prodávají) nebo jsou uloženy nápoje, které jsou předmětem dávky,

požadovati předložení dokladů podle § 3, odst. 2 a 3 a záznamů konaných pro účely

daňové, jakož i jiných dokladů, jimiž lze prokázati druh, množství a cenu nápojů,

účtovanou spotřebitelům, nebo vrácení dávky (§ 1, odst. 4), a přesvědčiti se o stavu

zásob a o zachovávání pravidel o vybírání dávky. Vstoupiti k tomuto účelu do vojenských

podniků a prováděti v nich kontrolu lze jen se souhlasem vojenské správy a za přítomnosti

jejích orgánů. O vstupu kontrolujících orgánů do železničního obvodu platí zvláštní

předpisy.

(2)

Také zaměstnanci dávkou povinného (§ 3, odst. 1) a jeho dodavatelé jsou povinni obci

na požádání sděliti všechny okolnosti, rozhodné pro vyměření dávky, a předložiti pomůcky,

k nimž jest přihlížeti při vyměřování a kontrole dávky.“.

Čl. 3.

Řád o vybírání obecní dávky ze zábav, uvedený v dodatku k nařízení ministra vnitra

ze dne 18. května 1943, č. 128 Sb., o dávce ze zábav, ve znění nařízení ze dne 18.

června 1943, č. 174 Sb., se mění takto

1.

Ustanovení § 2, odst. 2 se zrušuje.

2.

Ustanovení § 8 zní

㤠8.

Dávkové sazby

(1)

Dávka činí, bez újmy ustanovení odstavců 2 a 3 a ustanovení § 9, za každou vstupenku

v ceně

a)

do 1 Kčs .................. 10 h

b)

nad 1 Kčs do 1,50 Kčs ............... 20 h

c)

nad 1,50 Kčs do 2 Kčs ............... 40 h

d)

nad 2 Kčs do 5 Kčs .................. 20%

e)

nad 5 Kčs do 10 Kčs ................. 25%

f)

nad 10 Kčs do 20 Kčs ................ 30%

g)

nad 20 Kčs do 30 Kčs ................ 35%

h)

nad 30 Kčs .......................... 40%

ceny nebo úplaty (§ 6).

(2)

Pro pořádání druhu, označeného v § 1, odst. 2, č. 7, 9 a 10, konají-li se před sedadly

a je-li při nich vyloučeno podávání pokrmů a nápojů, jakož i kouření a tanec návštěvníků,

činí dávka za každou vstupenku v ceně

a)

do 5 Kčs .................. 8%

b)

nad 5 Kčs do 10 Kčs ................. 10%

c)

nad 10 Kčs do 20 Kčs ................ 12%

d)

nad 20 Kčs ......................... 15%

ceny nebo úplaty (§ 6).

(3)

Pořádání druhu, označeného v § 1, odst. 2, č. 7, 9 a 10, při nichž jsou splněny podmínky

předchozího odstavce, jsou osvobozena od dávky, jsou-li uznána okresním národním výborem

na návrh příslušného místního národního výboru (ústředním národním výborem) v zájmu

péče o umění nebo v zájmu státní péče osvětové za obecně užitečná. Okresní národní

výbor (ústřední národní výbor) si vyžádá posudek k němu přičleněné osvětové rady,

po případě jí přiděleného státního osvětového instruktora.“.

3.

Ustanovení § 9 zní

㤠9.

Zvláštní sazby za předvádění filmů

(1)

Dávka za předvádění filmů činí za každou vstupenku v ceně

a)

do 5 Kčs ............................. 50 h,

b)

nad 5 Kčs do 10 Kčs ................. 1 Kčs,

c)

nad 10 Kčs .......................... 1,50 Kčs.

(2)

Cenou ve smyslu předchozího odstavce se rozumí cena udaná na vstupence mimo dávku

a mimo přechodný příspěvek na obnovu, pokud se vybírá ve prospěch československého

filmovnictví. Jak na vstupence, tak i na útržku budiž jasně vyznačena kromě ceny vstupenky

též dávka na ni připadající; odchylky od tohoto ustanovení povoluje ministerstvo vnitra.

(3)

Konají-li se vedle předvádění filmů pořádání jiného druhu podléhající dávce, vyměří

se dávka podle ustanovení § 8 tak, jako by filmy předváděny nebyly; ustanovení § 8,

odst. 3 zůstává nedotčeno.“.

4.

Ustanovení § 16 zní

㤠16.

Podle počtu účastníků.

(1)

Dávka za bezúplatně pořádané zábavy, pokud nemá býti vypočtena podle ustanovení odstavce

2 nebo podle ustanovení §§ 18 až 21, se vybírá jako dávka paušální podle počtu účastníků

ve výši 2 Kčs za každého účastníka.

(2)

Dávka ze zábavy, pořádané za vstupné dobrovolné, se vybírá - nejde-li o pořádání,

při němž je obvyklé vybírání dobrovolných příspěvků obcházením po návštěvnících (§

20, odst. 4) - jako dávka paušální podle počtu účastníků, a to ve výši 3 Kčs za každého

účastníka. Lze-li zjistiti výši veškerého vybraného vstupného, činí dávka 25% hrubého

příjmu, pokud takto vypočtená dávka je vyšší než dávka vypočtená podle ustanovení

předchozí věty.

(3)

O osvobození pořádání druhu, označeného v § 1, odst. 2, č. 7, 9 a 10, na něž se vztahují

ustanovení odstavce 1 nebo 2, platí obdobně § 8, odst. 3.“.

5.

V ustanovení § 17 se nahrazuje slovo „pětinásobek“ slovem „patnáctinásobek“ a dosavadní

slovo „dvacetipětinásobek“ slovem „sedmdesátipětinásobek“.

6.

V ustanovení § 19, odst. 1 se nahrazují slova „2 K za den“ slovy „4 Kčs za každé,

byť i započaté 3 hodiny“.

7.

V ustanovení § 20, odst. 2, větě druhé se nahrazují sazby dvojnásobkem příslušné

částky.

8.

Ustanovení § 21, odst. 2 zní

„Dávka činí denně 50 h za každých 10 m

2

plochy pro pořádání.

Dávka se nevybírá za dny, v nichž se rozhlasového zařízení prokazatelně nepoužilo.“.

Čl. 4.

Ustanovení čl. I, k § 37, odst. 6 vl. nař. č. 143/1922 Sb., podle něhož jsou obce

povinny nahraditi výlohy spojené se zvláštním dozorem na vyměřování a vybírání obecní

dávky ze zábav, se zrušuje.

Čl. 5.

Vyhlášky ministra vnitra, vydané podle čl. II nařízení ministra vnitra č. 128/1943

Sb. nebo podle čl. I vládního nařízení ze dne 3. července 1943, č. 203 Sb., o změně

zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství

obcí, se zrušují, pokud se tak již nestalo dříve.

Čl. 6.

Stanoviti a vybírati přirážky, příplatky a pod. k obecním dávkám a poplatkům nebo

k základům pro jejich vyměřování, po případě k předmětům podrobeným obecním dávkám

a poplatkům, pokud příslušný právní předpis nestanoví výslovně výjimku, je nepřípustné,

i když by se takové úplaty měly odváděti dobrovolně nebo ve prospěch někoho jiného

než obce. Usnesení a opatření místních národních výborů tomu odporující jsou neplatná.

Čl. 7.

(1)

Obecní dávku z nápojů lze vybírati podle pravidel odpovídajících dosavadním vzorným

pravidlům nejdéle do 31. května 1947. Dohody o dávce z nápojů (§ 8 vzorných pravidel)

pozbývají účinnosti dnem, kterým obec začne vybírati dávku z nápojů podle pravidel

odpovídajících vzorným pravidlům ve znění tohoto nařízení.

(2)

Pořádání, která byla ohlášena (§ 4 dávkového řádu v dodatku k nařízení č. 128/1943

Sb.) před 1. květnem 1947 a která se budou konati nejpozději do 15. května 1947, podléhají

- s výjimkou předvádění filmů - dávce ze zábav podle dosud platných předpisů.

Čl. 8.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. května 1947, pokud však jde o dávku za předvádění

filmů, dnem 18. dubna 1947, a platí jen v zemích České a Moravskoslezské; provede

je ministr vnitrav dohodě s ministrem financí a s ostatními zúčastněnými ministry.