Vládní nařízení 25/1949 Z. z. o náhradách příslušejících soudcům z lidu.

§ 1

(1)

Soudcům z lidu, činným u soudů okresních, soudů krajských nebo u nejvyššího soudu,

kteří mají bydliště mimo sídlo soudu, k němuž byli povoláni, přísluší náhrada hotových

vydání spojených s cestou z bydliště do sídla soudu, s pobytem v sídle soudu a se

zpáteční cestou v této výši

1.

Náhrada jim skutečně vzniklých jízdních výloh, avšak nejvýše v částce rovnající se

jízdnému veřejnými dopravními prostředky o pravidelných spojích III. třídy vozové

nebo II. třídy lodní.

2.

Denní nocležné 70 Kčs, trvalo-li zasedání, k němuž byli povoláni, několik dnů za

sebou, nebo nemohli-li v den zasedání již nastoupit zpáteční cestu.

3.

Stravné, trval-li pobyt na cestě a v místě soudu déle než 6 hodin, a to za každý

den při pobytu

do 8 hodin ................... 24 Kčs,

do 12 hodin .................. 40 Kčs,

delším než 12 hodin .......... 80 Kčs.

(2)

Koná-li se soudní zasedání mimo sídlo soudu, platí ustanovení předchozího odstavce

obdobně.

§ 2

Mimo náhradu hotových vydání přísluší soudci z lidu náhrada za prokázanou ušlou mzdu

(ušlý služební plat) a platy za zasedání. Tyto platy činí za každý den, trvalo-li

zasedání denně

1.

nejvýše 5 hodin, 40 Kčs,

2.

déle než 5 hodin, 70 Kčs.

§ 3

Soudcům z lidu lze poskytnout zálohu na náhradu hotových vydání a za ušlou mzdu (ušlý

služební plat).

§ 4

(1)

Nárok na náhrady a platy podle

§§ 1 a 2

třeba uplatnit do 15 dnů po skončení zasedání, k němuž soudce z lidu byl povolán.

(2)

Náhrady, platy a zálohy se soudcům z lidu poskytují z úřední zálohy soudů. O těchto

nárocích rozhoduje předseda soudu; proti rozhodnutí není opravného prostředku.

§ 5

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. února 1949; provede je ministr spravedlnosti

v dohodě s ministrem financí.