Zákon 255/1946 Z. z. o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

§ 1.

(1)

Účastníkem národního boje za osvobození je

1.

kdo v letech 1939 až 1945

a)

byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo v ní konal vojenskou službu

za podmínek uvedených v

§ 2, odst. 1, č. 2

,

b)

konal vojenskou službu ve spojenecké armádě,

c)

byl příslušníkem první československé armády na Slovensku,

d)

byl československým partyzánem (

§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb.

, jímž se vymezuje pojem „československého partyzána“),

e)

zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí,

směřujícího přímo k osvobození republiky Československé, nebo Slovenského národního

povstání třeba po dobu kratší takovým způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla

prokazatelně způsobilá přivodit jemu nebo jeho rodině újmu na životě, osobní svobodě

nebo zdraví,

f)

zúčastnil se povstání v květnu 1945, při čemž za bojů padl nebo byl těžce raněn nebo

utrpěl těžkou poruchu zdraví,

g)

byl československým politickým vězněm,

2.

kdo byl československým dobrovolníkem ve Španělsku v letech 1936 až 1939.

(2)

Stejně jako účastníci národního boje za osvobození se posuzují příslušníci stráže

obrany státu zřízené vládním nařízením ze dne 23. října 1938, č. 270 Sb., o stráži

obrany státu, kteří v roce 1938 v souvislosti s bojem proti nepřátelské protistátní

činnosti v pohraničí utrpěli újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví.

(3)

Vlastnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nemůže nabýt, i když splňuje podmínky

těchto odstavců,

a)

kdo konal službu v nepřátelské armádě, nebo zúčastnil se jinak nepřátelského válečného

podnikání proti spojencům, vyjímajíc službu v armádě tzv. Slovenského státu do 29.

srpna 1944; v případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany povolit

výjimku z tohoto ustanovení,

b)

kdo byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných

zaměstnanců, Svazu zemědělství a lesnictví nebo Hlinkovy slovenské ľudové strany,

nevyužíval-li tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození,

nebo kdo byl dobrovolně členem Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků,

Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Kuratoria

pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti,

Hlinkovy mládeže nebo jiných fašistických organizací podobné povahy, jejichž účelem

bylo šířit nacistickou ideologii a udržovat mocenské postavení Němců a Maďarů,

c)

kdo byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve veřejných službách,

leč že využíval tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození,

nebo šlo o funkce zastávané v armádě tzv. Slovenského státu do 29. srpna 1944,

d)

kdo zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou nebo maďarskou

armádu, nebo prováděl opevňovací práce pro Němce nebo Maďary, aniž byl k uvedeným

činnostem donucen a nemohl se jim vyhnout, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry

v době nesvobody,

e)

kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem některé organizace uvedené pod písm.

b), vyvinul jakoukoli činnost proti slovenskému národnímu povstání, nebo o své újmě

činy nebo slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů,

nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo národně

nespolehlivá,

f)

kdo je německé nebo maďarské národnosti, leč že se nikdy neprovinil proti národu

českému a slovenskému nebo proti samostatnosti republiky Československé a zúčastnil

se dobrovolně národního boje za osvobození, způsobem uvedeným v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. a)

,

d), e)

a

g)

.

(4)

Ustanovení odstavce 1, č. 1, písm. b) až g), č. 2 a odstavce 2 vztahuje se pouze

na československé státní občany.

§ 2.

(1)

Podle tohoto zákona je

1.

příslušníkem československé armády v zahraničí, t.j. československých vojenských

jednotek zřízených v letech 1939 až 1945 mimo území republiky Československé: kdo

dobrovolně vstoupil do této armády nejpozději dne 6. října 1944,

a)

učinil-li tak při první příležitosti vyjímajíc případy, kdy ke vstupu došlo do 31.

prosince 1941 nebo zúčastnil se bojů v polním útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem

vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn, a

b)

neopustil-li službu v této armádě, leč následkem demobilizace nebo po superarbitračním

řízení nebo podle rozhodnutí orgánů československého zřízení v zahraničí uvolněním

pro některý jiný jeho obor, avšak byl-li takto uvolněn jen tehdy, konal-li činnou

službu alespoň šest měsíců nebo zúčastnil-li se bojů v polním útvaru,

2.

osobou, která konala vojenskou službu v československé armádě v zahraničí podle tohoto

ustanovení: kdo vstoupil do této armády po 6. říjnu 1944, učinil-li tak při první

příležitosti a mimo to zúčastnil-li se bojů v polním útvaru nebo byl v souvislosti

s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn a neopustil službu v této armádě,

leč následkem demobilizace nebo po superarbitračním řízení,

3.

osobou, která konala vojenskou službu ve spojenecké armádě: kdo vstoupil do této

armády před 5. květnem 1945 dobrovolně, nemohl-li sloužit v československé armádě

v zahraničí z důvodů na jeho vůli nezávislých nebo projevily-li příslušné československé

orgány souhlas s jeho vstupem do spojenecké armády a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc

příslušnost k československé armádě v zahraničí - obdobně podmínky uvedené pod č.

1, písm. a) a b),

4.

příslušníkem první československé armády na Slovensku: kdo v ní nastoupil činnou

službu nejpozději dne 28. října 1944 a setrval v boji nebo v činném odporu proti okupantům

až do osvobození, leč že

a)

v souvislosti s výkonem služby přišel o život nebo pro zranění nemohl pokračovat

v boji, nebo

b)

upadl v boji do zajetí, nebo

c)

nastoupil činnou službu v prvním československém armádním sboru z SSSR při první

příležitosti a zúčastnil se bojů v polním útvaru,

5.

československým politickým vězněm: kdo byl v době mezi 15. březnem 1939 a 4. květnem

1945 omezen na osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak pro protifašistickou

bojovou nebo politickou činnost směřující přímo proti nacistickým nebo fašistickým

okupantům, jejich pomahačům nebo zrádcům národa českého nebo slovenského nebo z důvodů

persekuce politické, národní, rasové nebo náboženské, trvalo-li omezení osobní svobody

alespoň 3 měsíce, nebo sice dobu kratší, utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle

vážnějšího rázu nebo zemřel následkem omezení osobní svobody,

6.

československým dobrovolníkem ve Španělsku: kdo se v době mezi 19. červencem 1936

a 28. březnem 1939 ve Španělsku zúčastnil války proti fašismu jako dobrovolník španělské

republikánské lidové armády (mezinárodních brigád).

(2)

Za vstup do útvarů uvedených v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c)

, do partyzánské jednotky, jakož i do španělské republikánské lidové armády (mezinárodních

brigád) se považují jednání podle

§ 15, č. 1, písm. a) až d)

a

h)

.

§ 3.

(1)

Účastníkům národního boje za osvobození se vyhrazují jednou polovinou místa ve službě

a)

státu, svazků územní samosprávy a všech ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,

b)

ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a)

nebo jsou jimi spravovány,

c)

národních podniků, zřízených podle § 12 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října

1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle §

8 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých

podniků průmyslu potravinářského, a národních podniků vzniklých podle ustanovení dekretu

presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank,

nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění

soukromých pojišťoven,

d)

podniků, u nichž jsou subjekty uvedené pod písm. a) převážnou měrou podílníkem, nebo

které jsou jimi zaručeny, nebo které jsou převážně závislé na podporách z veřejných

prostředků (subvencích, výhodách).

(2)

Každé liché místo uprázdněné ode dne počátku účinnosti tohoto zákona je místo vyhrazené.

(3)

Výhrada služebních míst se nevztahuje na místa,

a)

která se podle zákonných ustanovení doplňují výhradně ze zaměstnanců nižších kategorií,

b)

která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší stupnice funkčního

služného nebo ze skupiny míst bez funkčního služného).

(4)

Ustanovením předchozích odstavců se nemění opatření o Němcích a Maďarech ve veřejných

službách.

§ 4.

Účastníci národního boje za osvobození mají přednostní právo

a)

na umístění v organizacích řízeného hospodářství, v soukromých podnicích sloužících

veřejné dopravě a v závodech nebo podnicích družstevních nebo soukromých, pověřených

převážně státními nebo jinými veřejnými dodávkami,

b)

na opětné umístění v soukromém podniku, v němž byl účastník národního boje za osvobození

zaměstnán bezprostředně před svou účastí v národním boji za osvobození,

c)

na udělení živnostenských oprávnění (povolení licencí) a na povolení výdělečných

podniků jiného druhu, jakož i na připuštění k výkonům svobodných povolání před všemi

stejně kvalifikovanými uchazeči,

d)

v přídělovém řízení na přidělení v den účinnosti tohoto zákona volného nebo později

uvolněného zemědělského majetku, živnostenských podniků, jakož i jiného nemovitého

i movitého nepřátelského majetku konfiskovaného podle příslušných zákonných předpisů

o konfiskaci nepřátelského majetku, jakož i na nájem (pacht) takového majetku,

e)

na ustanovení národními správci nad majetkem uvedeným za písm. d),

f)

na přijetí do škol a kursů, kde je přijímání žáků omezeno, před všemi stejně kvalifikovanými

uchazeči (uchazeči stejného pořadí),

g)

při udělování podpor z nadací a fondů za všeobecných podmínek nadace nebo fondu.

§ 5.

Ministerstvo školství a osvěty poskytne účastníkům národního boje za osvobození mimořádné

úlevy při přijímání a při studiu na všech učilištích v jeho oboru působnosti, zejména

se zřetelem k druhu a délce dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova, nejvýše

však v tom rozsahu, aby poskytnutými úlevami nebylo znemožněno dosažení učebního cíle.

§ 6.

(1)

Práva účastníka národního boje za osvobození, jenž padl, zemřel nebo zemře, uvedená

v

§§ 3 a 4

, přecházejí

a)

na manžela nebo manželku, děti manželské i nemanželské a osvojence, druha nebo družku,

b)

na rodiče,

c)

na sourozence.

(2)

Podmínkou je, aby osoba, na kterou práva přecházejí, byla státně a národně spolehlivá

a ze zákonného nebo mravního nároku svou výživou převážně odkázána na účastníka národního

boje za osvobození. Výjimku, pokud jde o národní spolehlivost, může povolit ze závažných

důvodů ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(3)

Práva přecházejí vždy jen na jedinou osobu v pořadí, jak jsou vyjmenovány za písm.

a) až c) a uvnitř tohoto pořadí mezi dětmi a osvojenci, rodiči a sourozenci vždy v

pořadí od nejstaršího.

§ 7.

(1)

Nemůže-li účastník národního boje za osvobození úspěšně uplatnit některé z práv podle

§§ 3 a 4

pro svou invaliditu, která je alespoň částečně v příčinné souvislosti s jeho účastí

v národním boji za osvobození, platí ustanovení předchozího paragrafu obdobně pro

osoby tam uvedené.

(2)

Tytéž osoby mohou za nezvěstné účastníky národního boje za osvobození prozatím uplatnit

práva, příslušející takovým účastníkům podle

§§ 3 a 4

.

§ 8.

(1)

Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude vydáno osvědčení o

účasti na národním boji za osvobození.

(2)

Toto osvědčení obsahující údaje o osobě, způsobu její účasti na národním boji za

osvobození a právech, k jichž uplatnění je oprávněna, vydá v jediném vyhotovení oprávněné

osobě na její žádost ministerstvo národní obrany; u účastníků zahraničního boje za

osvobození stane se tak, je-li třeba, v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí,

a u účastníků domácího boje za osvobození v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 9.

(1)

Účastníci národního boje za osvobození budou umístěni na místa uvedená v

§§ 3 a 4, písm. a) a b)

zásadně podle svého předběžného všeobecného a odborného vzdělání nebo podle jiné

způsobilosti, vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro propůjčení služebního

místa příslušné kategorie, nebo vůbec místa podle ustanovení

§§ 3 a 4, písm. a) a b)

tohoto zákona, s výjimkou úlev, plynoucích z jeho ustanovení.

(2)

Pro místa IV. služební třídy a jiná služební místa s předepsaným vyšším předběžným

vzděláním, než podává obecná škola, stačí i přijímací zkouška ze znalosti čtení, psaní

a počtů v rozsahu učiva předepsaného pro obecnou školu.

(3)

Odborná zkouška vykonaná účastníkem národního boje za osvobození v československé

armádě nebo v jiné službě nahrazuje obsahem jí odpovídající odbornou zkoušku v novém

služebním poměru. Pokud taková zkouška neodpovídá svým obsahem plně odborné zkoušce

předepsané v novém služebním poměru, podrobí se umístěná osoba po předepsané praxi

zkoušce doplňující, jejíž rozsah určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem

vnitra a ministerstvem národní obrany.

(4)

Věková omezení pro nastoupení některého z vyhrazených míst neplatí pro účastníky

národního boje za osvobození.

§ 10.

(1)

Pro nastoupení povolání (zaměstnání) podle

§ 4, písm. c)

, d) a e) se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle zákonných předpisů

pro podání průkazu způsobilosti nebo pro udělení dispense od předložení průkazu způsobilosti

nebo pro podání průkazu věcných znalostí k nastoupení živnosti zkracuje, a to

a)

při živnostech, u nichž doba výcviku je pevně stanovena zákonnými předpisy, na dobu

rovnající se alespoň polovině doby předepsané pro nabytí průkazu způsobilosti,

b)

při živnostech, u nichž je zákonnými předpisy doba výcviku stanovena v určitých časových

mezích, na dobu rovnající se alespoň polovině nejnižší časové hranice výcviku,

c)

při živnostech, u nichž doba výcviku plně stanovena není, na dobu odpovídající polovině

doby výcviku obvykle požadované.

(2)

Výcvik (zaměstnání, činnost) v příbuzné živnosti, jakož i praxe ve vojenských dílnách

a kursech nebo obdobná činnost u vojenských útvarů vůbec, pokládají se za rovnocenné

výcviku v příslušné živnosti.

(3)

Nepodá-li uchazeč o živnostenské oprávnění průkaz alespoň o dvouletém učení, může

příslušný živnostenský úřad požadovat kromě dokladů o výcviku (zaměstnání, činnosti)

předložení průkazu o úspěšném absolvování kursů nebo o úspěšném složení zvláštní zkoušky.

Podrobnosti o kursu a zkoušce stanoví věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem

národní obrany vyhláškou v Úředním listě.

(4)

Úlevy podle předchozích odstavců se neposkytují

1.

pro koncesované živnosti stavební,

2.

pro živnosti na výrobu jedů a přípravu látek a preparátů, které jsou určeny, aby

jich bylo užito na léky, jakož i prodej obojích věcí, pokud to není výlučně vyhrazeno

lékárníkům,

3.

pro živnost elektrotechnickou,

4.

pro živnosti na zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení a vodovodů,

5.

pro živnost hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem, ethylenoxydem a chlorpikrinem,

6.

pro živnost zubotechnickou.

(5)

V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo průmyslu nebo ministerstvo

vnitřního obchodu prominout účastníkům národního boje za osvobození, kteří nevyhovují

podmínkám odstavce 1, podání živnostenského průkazu způsobilosti.

§ 11.

(1)

Služební místa uvedená v

§ 3

se vyhrazují a přednostní právo podle

§ 4

vzniká dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti.

(2)

Účastníci národního boje za osvobození podávají žádosti o umístění a jiné zaopatření

podle tohoto zákona zásadně přímo subjektům příslušným k propůjčení míst uvedených

v

§§ 3 a 4

a v opise vždy též ministerstvu národní obrany.

(3)

Ministerstvo národní obrany vede evidenci žádostí, a je-li třeba, za součinnosti

ministerstva sociální péče projedná s propůjčovatelem místa (s jeho nadřízeným nebo

dozorčím úřadem) vyskytnuvší se námitky nebo překážky propůjčení místa.

(4)

Ministerstvo národní obrany doporučí propůjčovatelům míst vhodné žádosti na místa,

která se teprve uvolní.

(5)

Orgány příslušné k propůjčení míst podle

§§ 3 a 4

, kterým nedojdou žádosti vhodných uchazečů - účastníků národního boje za osvobození

-, oznámí vždy ministerstvu národní obrany jednotlivé druhy a počet uvolněných míst,

popřípadě jde-li o subjekty příslušné k propůjčení míst podle

§ 4, písm. a)

a

d)

, též možnosti a místa nových takových povolání a stanoví nejméně čtrnáctidenní lhůtu

k předložení žádosti. Zároveň s oznámením podle tohoto odstavce postoupí ministerstvu

národní obrany došlé žádosti nevyhovujících uchazečů o umístění.

(6)

Propůjčí-li příslušný orgán uvolněné místo žádajícímu účastníku národního boje za

osvobození, oznámí to ministerstvu národní obrany.

(7)

Orgány příslušné k propůjčení míst jsou účastníkům národního boje za osvobození povinny

oznámit písemně důvody, pro které nebylo jejich žádosti o propůjčení místa vyhověno.

(8)

Orgány uvedené v předchozím odstavci oznámí ministerstvu národní obrany vždy po uplynutí

každého kalendářního čtvrtletí počet uvolněných míst a způsob jejich propůjčení.

(9)

Ministerstvo národní obrany určí v dohodě s ministerstvem vnitra podle průběhu umísťování

konečnou lhůtu, do které bude lze žádostmi o umístění uplatňovat práva z tohoto zákona.

(10)

Výhrada služebních míst podle

§ 3

má přednostní pořadí před výhradou služebních míst podle § 2 zákona ze dne 8. dubna

1927, č. 54 Sb., o umísťování déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne

18. května 1938, č. 118 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o umísťování déle sloužících

poddůstojníků.

§ 12.

Opatření, kterým byla v rozporu s ustanoveními tohoto zákona porušena oprávnění podle

§§ 3 a 4

, zruší příslušný ústřední úřad na návrh ministerstva národní obrany, podaný do tří

měsíců ode dne pravoplatnosti takového opatření.

§ 13.

(1)

Účastník národního boje za osvobození, kterému bylo propůjčeno místo ve státní nebo

jiné veřejné službě, je povinen nastoupit je do čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího

(přijímacího) dekretu; dekret pozbývá platnosti, nebylo-li nenastoupení ve lhůtě dalších

třiceti dnů důležitými důvody ospravedlněno.

(2)

Příslušný orgán může zrušit udělení živnostenského oprávnění, přidělení živnostenského

podniku nebo zemědělského majetku nebo ustanovení národním správcem, jestliže takto

umístěný účastník národního boje za osvobození do lhůty mu určené, nikoli však kratší

jednoho měsíce, nepřevezme bez důležitých důvodů živnostenskou provozovnu, neučiní

přípravy k zahájení živnosti, neujme se národní správy svěřeného majetku nebo nepřevezme

přidělenou půdu.

(3)

Účastník národního boje za osvobození, který nenastoupil na služební místo, nepřevzal

živnost, zemědělský nebo jiný majetek podle ustanovení tohoto zákona bez závažných

věcných důvodů, pozbývá nároků na jiné přednostní umístění nebo zaopatření.

(4)

Práva podle tohoto zákona zanikají též prvním umístěním na služební místo vyhrazené

podle

§ 3

anebo prvním úspěšným uplatněním přednostního práva podle

§ 4

.

(5)

Zánik práv a nároků, k němuž došlo podle odstavců 3 a 4, vysloví ministerstvo národní

obrany po slyšení činitele příslušného k propůjčení místa, při čemž vyznačí tento

zánik a jeho důvod na osvědčení podle

§ 8

, jakož i v příslušné evidenci. Ministerstvo národní obrany může výjimečně v případech

zvláštního zřetele hodných upustit od vyslovení takového zániku práv a nároků.

§ 14.

Subjekty uvedené v

§§ 3 a 4

nejsou výjimečně zavázány propůjčit místa podle ustanovení tohoto zákona,

a)

nedojde-li propůjčovateli místa ve lhůtě stanovené podle

§ 11, odst. 5

, návrh ministerstva národní obrany na umístění se žádostí vhodného účastníka národního

boje za osvobození nebo

b)

nenastoupí-li umístěný včas podle

§ 13, odst.1

, a je-li v obou případech z důležitého veřejného a služebního zájmu nutno toto služební

místo ihned obsadit.

§ 15.

Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození

1.

počíná

a)

v československé armádě v zahraničí

aa) u osob, které se aktivně a prokazatelně zúčastnily organizace uvedené armády,

prvním dnem měsíce, v němž jejich účast na organizačních pracích započala,

bb) u ostatních osob, které odešly do ciziny, aby bojovaly se zbraní proti nacistickým

(fašistickým) okupantům nebo jejich pomahačům, prvním dnem měsíce, v němž překročily

hranice republiky Československé, nastoupily-li pak vojenskou službu do dvou měsíců

po tomto dni, nebo sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,

cc) byla-li podána přihláška do uvedené armády, dnem přihlášky, nastoupily-li pak

osoby, o které jde, službu do dvou měsíců po tomto dni, nebo sice později, ale z důvodů

na jejich vůli nezávislých,

dd) jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,

b)

ve spojenecké armádě, obdobně podle zásad pod písm. a),

c)

v první československé armádě na Slovensku, jde-li o osoby, které se aktivně a prokazatelně

zúčastnily organizace Slovenského národního povstání, prvním dnem měsíce, v němž jejich

účast na organizačních pracích započala; jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,

d)

v partyzánské jednotce: podle

§ 4, odst. 1, zák. č. 34/1946 Sb.

,

e)

v případech uvedených v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. e)

: dnem, kdy činnost tam uvedená započala,

f)

v případech uvedených v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. f)

: podle zásad ustanovení pod písm. e),

g)

u československých politických vězňů: dnem omezení osobní svobody,

h)

ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních brigádách) obdobně podle

zásad pod písm. a), bb) a dd),

ch)

u příslušníků stráže obrany státu: dnem nastoupení služby u jednotek stráže obrany

státu, v případech uvedených pod písm. a), b), d), e) však nejdříve dnem 15. března

1939; v případech uvedených pod písm. c) nejdříve dnem 1. ledna 1944; v případech

uvedených pod písm. h) nejdříve dnem 19. července 1936;

2.

končí v případech uvedených pod písm. a) až e) a g) dnem faktického ukončení činné

služby, pokud se týče dnem osvobození (propuštění na svobodu), vždy však nejpozději

dnem 5. května 1945; v případech uvedených pod písm. f) dnem ukončení činnosti, nejpozději

však dnem 9. května 1945; v případech uvedených pod písm. h) a ch) dnem ukončení činné

služby; do doby takto určené se včítá i doba prokázaně nutného léčení následkem nezaviněného

zranění (onemocnění), k němuž došlo při výkonu služby (činnosti) nebo v souvislosti

s omezením osobní svobody, pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, jakož i doba

zajetí, které nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podle ustanovení II. dílu

vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., popřípadě, které by

takovou skutkovou podstatu nezakládalo, kdyby šlo o osoby, na něž by bylo lze užít

těchto ustanovení.

§ 16.

(1)

Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození se započítává

veřejným zaměstnancům (§ 20) jako služební doba skutečně strávená ve veřejných službách

jak pro zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby

potřebné pro povýšení nebo pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro nárok

na výslužné a jeho výměru, a to

a)

v případech uvedených v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. e) a f)

a v

odst. 2

jednoduše,

b)

v ostatních případech dvojnásobně, popřípadě, jde-li o dobu strávenou ve vlastnosti

výkonného letce čs. armády v zahraničí nebo spojenecké armády nebo ve vlastnosti parašutisty

shozeného nebo vysazeného v týlu nepřítele, trojnásobně.

(2)

Pro československé politické vězně platí ustanovení za b) předchozího odstavce jen

tehdy, trvalo-li omezení osobní svobody déle jednoho roku nebo bylo kratší, ale mělo

za následek podstatné snížení výdělečné schopnosti nebo byla s ním spojena ztráta

života.

(3)

Kryje-li se doba účasti v národním boji za osvobození se započitatelnou služební

dobou strávenou v poměru veřejného zaměstnance (

§ 20

), odečte se od doby započitatelné podle odstavců 1, písm. b) a 2, služební doba v

poměru veřejného zaměstnance, která se takto kryje.

(4)

Pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů se v případech podle odst. 1, písm.

b) započte mimo to ještě jeden rok za každý kalendářní rok, v němž dotčená osoba

a)

konala aspoň tři měsíce činnou službu v útvarech uvedených v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c)

v partyzánské jednotce, jakož i ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních

brigádách), nebo

b)

utrpěla v souvislosti s činnou službou v útvarech uvedených pod písm. a) poruchu

(poškození) zdraví před nepřítelem nebo se stala nezpůsobilou k službě následkem válečných

útrap, zejména i epidemických nemocí, nebo

c)

byla alespoň tři měsíce omezena na osobní svobodě, jako politický vězeň nebo utrpěla

z tohoto důvodu poruchu (poškození) zdraví nebo těla, mající za následek podstatné

snížení výdělečné schopnosti.

Ze skutečností, které se sběhly v témž kalendářním roce, lze podle uvedených ustanovení

započíst vždy jen jeden rok.

(5)

Započtení podle odst. 1 až 3 se provede v té platové stupnici, nebo v tom platovém

stupni, kterých dosáhla dotčená osoba jako veřejný zaměstnanec před počátkem doby

vymezené v

§ 15, č. 1

. U těch osob, které nebyly před touto dobou veřejnými zaměstnanci, nebo jimi byly,

avšak v poměru, v němž započtení podle předchozí věty není možné, provede se započtení

v nejnižší platové stupnici nebo v nejnižším platovém stupni, které jsou stanoveny

pro služební kategorii, v níž se staly nebo stanou veřejnými zaměstnanci.

(6)

U zaměstnanců v individuálním smluvním poměru se postupuje obdobně podle odstavců

1 a 2, jde-li o stanovení platového zařazení, nároku na plat (mzdu) v době nemoci,

výměry dovolené a výpovědní lhůty. Doba stanovená v odstavci 1, písm. b) a v odstavci

2 se započte veřejným zaměstnancům v soukromoprávním služebním poměru podléhajícím

veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění podle zásad

zákona ze dne 5. května 1946, č. 47 Sb.

, o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního

pojištění, jako doba povinného pojištění.

(7)

Započtení podle ustanovení tohoto paragrafu včetně změn z toho plynoucích provede

na přihlášku doloženou osvědčením podle § 8 příslušný osobní úřad. Veřejní zaměstnanci

ve výslužbě podají přihlášku u svého posledního osobního úřadu (jeho nástupce), a

není-li tohoto úřadu, u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje nebo zařizoval výplatu

odpočivných (zaopatřovacích) platů (úřad vyplácející).

(8)

Doplatky vyplývající z ustanovení tohoto paragrafu se za dobu před vyhlášením tohoto

zákona neposkytují.

§ 18.

(1)

Pro osoby uvedené v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až d)

a

č. 2

platí tato ustanovení

1.

příslušníci ročníků narození 1920 a starších, kteří nesplnili svou prezenční služební

povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo,

z činné služby ihned a přeloží se do zálohy dnem následujícím po dni jejich propuštění

z činné služby (demobilizace) nebo ze služby u partyzánské jednotky.

2.

Příslušníci ročníků narození 1921 a 1922, kteří nesplnili svou presenční služební

povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo,

z činné služby ihned, konali-li službu v poli aspoň tři měsíce. Do zálohy se přeloží

dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilizace) nebo ze služby

u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne

délky šesti měsíců, a pak se přeloží do zálohy.

3.

Příslušníci ročníků narození 1923 a mladší, kteří nesplnili svou presenční služební

povinnost buď vůbec anebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo,

z činné služby ihned, konali-li službu v poli aspoň šest měsíců. Do zálohy se přeloží

dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilizace) nebo ze služby

u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne

délky zákonité presenční služby, a pak se přeloží do zálohy.

(2)

Přesahuje-li doba vymezená v

§ 15

u osob uvedených v odst. 1 délku zákonité prezenční služby, započítá se do služební

povinnosti v záloze, a to tak, že se za prvých a druhých šest měsíců přesahujících

délku zákonité presenční služby promine po jednom cvičení v záloze. Podle tohoto ustanovení

nelze však prominout mimořádná a výjimečná cvičení nařízená podle § 22, odst. 4 branného

zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 103 Sb., ve znění pozdějších

zákonů (§§ 179 a 180 branných předpisů vydaných vlád. nař. ze dne 16. září 1927, č.

141 Sb., jímž se vydávají nové branné předpisy).

(3)

Osobám uvedeným v odstavci 1 pod č. 2 a 3, které jsou povinny v činné službě pokračovat,

může být podle obdoby ustanovení o odkladu presenční služby na žádost odloženo pokračování

v činné službě, chtějí-li dokončit studia nebo jinou přípravu k budoucímu povolání

nebo pro jiné důvody zvláštního zřetele hodné; takovým osobám se udělí nezbytně nutná

trvalá dovolená.

(4)

Na osoby uvedené v odst. 1 se nevztahují ustanovení

dekretu presidenta republiky ze dne 30. září 1946, č. 84 Sb.

, o přechodné úpravě délky presenční služby.

(5)

O dobrovolnících na dobu války, kteří vstoupili do československé armády v zahraničí,

platí ustanovení § 73 branných předpisů.

§ 19.

(1)

Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za některou z osob, uvedených v

§ 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c)

,

e) až g), č. 2 nebo v odst. 2

téhož paragrafu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním

výborem pro správní přestupek pokutou do 50 000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců nebo

oběma těmito tresty.

(2)

Stejně se potrestá

a)

kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a jiných sděleních)

nebo v zápisech během řízení o vydání osvědčení podle

§ 8

vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti,

b)

zaměstnavatel (orgán subjektů) uvedený v

§ 3, písm. c) a d)

a v

§ 4, písm. a) a b)

, nevyhoví-li povinnostem uloženým v

§ 11

nebo propůjčí-li místo proti předpisům tohoto zákona.

(3)

Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň v případě její nedobytnosti náhradní trest

vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.

(4)

Pokuty připadají státu.

(5)

Správní přestupek podle odstavců 1 a 2 se promlčuje ve lhůtě dvou let.

§ 20.

Veřejnými zaměstnanci podle

§ 16

jsou

a)

zaměstnanci státu,

b)

zaměstnanci svazku územní a zájmové samosprávy, jakož i jiných veřejnoprávních korporací

a nadací,

c)

zaměstnanci ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným

pod písm. a) a b) nebo jsou jimi spravovány, jejichž služební a platové poměry jsou

upraveny platovými zákony nebo předpisy vydanými podle § 210, odst. 1 zákona ze dne

24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních

zaměstnanců (platový zákon),

d)

zaměstnanci, pro něž platí zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových

a služebních poměrů učitelů obecných a občanských škol (učitelský zákon),

e)

poživatelé odpočivných (zaopatřovacích) platů a čekatelného, kteří jsou v penzijním

zaopatření některého ze subjektů uvedených pod písm. a) až c).

§ 21.

Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto

zákona nebo k jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a poplatků, slouží-li výhradně

k uvedenému účelu. Příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od dávek za úřední úkony

ve věcech správních.

§ 22.

(1)

Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb.,

o propůjčování míst legionářům, a § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o

vojenských požitcích zaopatřovacích, ani předpisy o včleňování válečných poškozenců

do práce, vydané podle příslušných zákonných ustanovení v oboru působnosti ministerstva

sociální péče.

(2)

Ustanovení

§§ 3 a 4

pozbývají platnosti dnem 18. června 1949. To však neplatí pro účastníky národního

boje za osvobození, kteří dokončili studia; ti mohou uplatnit práva podle uvedených

paragrafů do šesti měsíců po skončení studia nebo prezenční služby vojenské i po uvedeném

datu.

(3)

Dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti, zrušuje se

zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb.

, o umísťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození.

(4)

Kde se jiné předpisy odvolávají na

zákon č. 136/1946 Sb.

, rozumí se tím tento zákon.

(5)

Veškerá práva, nároky a oprávnění vzniklá podle

zákona č. 136/1946 Sb.

, zůstávají zachována.

§ 23.

Všude tam, kde se v jiných zákonných předpisech mluví o československé armádě v zahraničí,

o zahraniční armádě, nebo o zahraničním vojsku z druhé světové války, jakož i o příslušnících

těchto vojenských útvarů, rozumí se tím československé vojenské jednotky uvedené v

§ 2, odst. 1, č. 1

a osoby uvedené pod č. 1 téhož ustanovení.

§ 24.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 18. června 1946; provede jej ministr národní obrany

v dohodě se zúčastněnými členy vlády.