Zákon 248/1946 Z. z. o úpravě svátkového práva.

§ 1.

Státně uznanými svátky jsou: Nový rok (1. leden), Sv. tří králů (6. leden), Velký

pátek, pondělí velikonoční, Nanebevstoupení Páně, pondělí svatodušní, Božího Těla,

Sv. apoštolů Petra a Pavla (29. červen), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen), Všech

Svatých (1. listopad), Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosinec), Hod Boží vánoční

(25. prosinec) a druhý svátek vánoční (26. prosinec).

§ 2.

Památnými dny republiky Československé jsou: 7. březen podle zákona ze dne 7. března

1946, č. 52 Sb. (narozeniny presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka), 1. květen (svátek

práce), 5. červenec (sv. Cyrila a Metoděje), 6. červenec (mistra Jana Husi), 28. září

(knížete sv. Václava) a 28. října jakožto státní svátek podle zákona ze dne 14. října

1919, č. 555 Sb.

§ 3.

(1)

Pro státně uznané svátky a památné dny republiky Československé (

§§ 1 a 2

) platí ustanovení o nedělích.

(2)

Okresní národní výbory učiní podle místních poměrů opatření, směřující k důstojné

zevní oslavě dne 28. října.

(3)

Po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu a jejíž konec stanoví vláda nařízením,

neplatí ustanovení o nedělích pro tyto státně uznané svátky a památné dny republiky

Československé, připadnou-li na všední den: Sv. tří králů, Velký pátek, Nanebevstoupení

Páně, Božího Těla, Sv. apoštolů Petra a Pavla, Nanebevzetí Panny Marie, Neposkvrněného

Početí Panny Marie, 7. března a 28. září. Církevní obřady připadající na svátky a

památné dny vyjmenované v předchozí větě jest - pokud překročují rozsah obřadů o všedních

dnech - přeložiti na následující nebo předcházející neděli. Není-li to možno, jest

zaměstnancům umožniti, aby se mohli v těchto dnech zúčastniti církevních obřadů a

oslav podle svého náboženského vyznání.

(4)

Dovolí-li to hospodářské zájmy státu, může vláda i před ukončením doby, uvedené v

odstavci 3, větě první, nařízením stanoviti, že pro některé svátky (památné dny) -

po případě i pro jednotlivé oblasti státu - platí ustanovení o nedělích.

(5)

Ak to vyžadujú hospodárske záujmy štátu, môže vláda v čase, uvedenom v odseku 3,

vete prvej, usnesením pre jednotlivý rok ustanoviť, že pre štátne uznaný sviatok alebo

pamätný deň, na ktorý sa nevzťahuje ustanovenie odseku 3, neplatia v dotyčnom roku

ustanovenia o nedeliach. Za taký sviatok (pamätný deň) určí vláda zároveň náhradný

voľný deň, pre ktorý potom platia ustanovenia o štátne uznaných sviatkoch a pamätných

dňoch.

(6)

Pro podniky, jichž nerušený provoz je ve veřejném zájmu nutný, může věcně příslušné

ministerstvo v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče správními opatřeními stanoviti

výjimky z ustanovení odstavce 1; bližší úpravu může vyhraditi příslušným nižším úřadům

(orgánům).

§ 4.

(1)

Připadne-li některý ze dnů, uvedených v

§§ 1 a 2

, na jiný den než na neděli, přísluší zaměstnancům, kteří proto v tento den nepracují

a nemají za tento den nárok na mzdu nebo plat, náhrada za ušlý výdělek.

(2)

Nejsou-li mzda nebo plat zaměstnanců pevně určeny podle hodin, dnů nebo delších časových

období, bere se za základ pro výpočet náhrady podle odstavce 1 průměrný výdělek za

poslední mzdové období.

(3)

Zaměstnancům, kteří bez dostatečné omluvy zameškali pracovní směnu (nebo její část)

bezprostředně předcházející nebo následující po dni, za nějž přísluší nárok podle

odstavce 1, se neposkytne náhrada za ušlý výdělek podle tohoto ustanovení.

(4)

Náhrada za ušlý výdělek podle odstavce 1 se neposkytuje rovněž těm zaměstnancům,

kteří bez dostatečného důvodu nebo omluvy zameškali pracovní směnu (nebo její část),

konanou v rámci platných předpisů v některých ze dnů, uvedených v

§§ 1 a 2

, když připadnou na jiný den než na neděli.

§ 5.

(1)

Domáckým dělníkům a jim na roveň postaveným domáckým živnostníkům a zprostředkovatelům

domácké práce přísluší za každý den, uvedený v

§§ 1 a 2

, pokud připadne na jiný den než na neděli, 1 % z pracovní odměny, dosažené v posledních

bezprostředně předcházejících 4 kalendářních měsících.

(2)

Pracovní odměnou se rozumí hrubá odměna bez příplatků na hotová vydání.

(3)

Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké práce

částky, které tito vyplatili domáckým dělníkům a jim na roveň postaveným domáckým

živnostníkům podle ustanovení odstavce 1.

§ 6.

(1)

Koná-li se práce v některý den uvedený v

§§ 1 a 2

, pokud nepřipadá na neděli, přísluší zaměstnanci za každou v tento den odpracovanou

hodinu skutečně docílený výdělek, zvýšený o zvláštní příplatek, který se rovná

a)

u zaměstnance pracujícího v časové mzdě jeho skutečné hodinové mzdě,

b)

u zaměstnance pracujícího v úkolu nebo premiové soustavě průměrnému hodinovému výdělku,

jehož docílil v posledním ukončeném mzdovém zúčtovacím období,

c)

u zaměstnance s měsíčním platem 1/200 jeho hrubého měsíčního platu.

(2)

Ustanovení platných mzdových (platových) vyhlášek, platných kolektivních smluv nebo

jiných ujednání o výši příplatku za práci ve sváteční dny (dny pracovního klidu),

pokud odporují ustanovení odstavce 1, se zrušují.

(3)

Je-li odpadlá pracovní doba delší než doba, kterou zaměstnanec v dotyčný den skutečně

odpracoval, obdrží vedle odměny za odpracovanou dobu podle odstavce 1 ještě náhradu

ušlého výdělku za zbývající část odpadlé doby pracovní, vypočtenou podle

§ 4

.

(4)

Učni, který pracuje v některých ze dnů vyjmenovaných v

§§ 1 a 2

, zvýší se stanovený týdenní (měsíční) vychovávací příspěvek o 1/48 (1/200) za každou

v tento den odpracovanou hodinu.

(5)

Ustanovení odstavců 1 až 4 neplatí pro zaměstnance, jimž se proto, že ve svátek (památný

den) pracovali, poskytne náhradní volný den. Za takový náhradní volný den jim přísluší

náhrada podle ustanovení

§ 4

.

§ 7.

Ustanovenia

§§ 4 až 6

sa nevzťahujú na dni, pre ktoré podľa ustanovenia

§ 3, ods. 3, vety prvej

alebo podľa usnesenia vlády urobeného v smysle ustanovenia

§ 3, ods. 5, vety prvej

neplatia ustanovenia o nedeliach.

§ 8.

Ustanovení

§§ 4 až 7

platí pro zaměstnance soukromé i veřejné.

§ 9.

(1)

Zrušují se, pokud se v tomto zákoně neustanovuje jinak, všechny předpisy, které odporují

ustanovením tohoto zákona, zejména zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích

a památných dnech republiky Československé.

(2)

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 9. března 1939, č. 63 Sb., kterým

se doplňuje a mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích a památných dnech.

(3)

Ustanovení § 11 zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96 Sb., o vzájemných poměrech náboženských

vyznání, zůstávají nedotčena.

§ 10.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provedou jej ministři vnitra a sociální

péče v dohodě s ostatními zúčastněnými členy vlády.