VYHLÁŠKA 247/1992 Z. z. kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky

§ 1

(1)

Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky (dále

jen „Řád výkonu trestu“) podrobněji upravuje provádění nápravně výchovné činnosti

a s tím spojená práva a povinnosti odsouzených.

(2)

Řád výkonu trestu upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen „trest“) ve všech

nápravně výchovných ústavech, nápravně výchovných ústavech pro mladistvé a ústavech

pro výkon vazby, pokud se v nich též vykonává trest, na území České republiky (dále

jen „ústav“).

§ 2

Základním organizačním článkem, ve kterém se provádí nápravně výchovná činnost, je

kolektiv odsouzených. Odsouzení jsou do kolektivů zařazováni s přihlédnutím k jejich

osobnosti, zpravidla v počtu 20 až 30 odsouzených na jednoho samostatného vychovatele.

§ 3

Poradní sbor

(1)

Poradní sbor je poradním orgánem ředitele ústavu. Projednává metodické a koncepční

otázky penitenciární teorie a praxe a doporučuje uplatňování nových poznatků, forem

a metod nápravně výchovné činnosti.

(2)

Členy poradního sboru jsou zástupci ředitele ústavu, vedoucí oddělení výkonu trestu

(oddělení výkonu vazby a trestu) a jeho zástupci, psychologové, sociální pracovníci,

sociolog a ústavní lékař. Podle potřeby může ředitel ústavu přizvat ostatní pracovníky

ústavu a jiné osoby z občanského života, soudce, prokurátory, zástupce jiných státních

orgánů a obecních úřadů.

§ 4

Obecné ustanovení

(1)

Speciálními výchovnými postupy jsou zejména

a)

sociální výcvik, skupinové poradenství, skupinová psychoterapie,

b)

individuální psychoterapie, individuální reedukační postupy, sociálně právní poradenství,

c)

speciálně pedagogické postupy.

(2)

Speciální výchovné postupy může uplatňovat jen odborně kvalifikovaný příslušník,

popřípadě občanský pracovník (dále jen „příslušník“) Sboru nápravné výchovy České

republiky (dále jen „Sbor“) nebo jiný odborník.

(3)

Pokud byl odsouzený vybrán do některé z forem skupinového ovlivňování uvedených v

odstavci 1 písm. a), je jeho účast povinná.

§ 5

(1)

Kulturně výchovná práce zahrnuje zejména

a)

právní výchovu směřující k zachovávání právního řádu,

b)

zdravotní výchovu, zvláště protialkoholní a protidrogovou,

c)

přednášky a besedy, zvláště k problematice etické, k manželské a rodičovské výchově,

tématům historickým, kulturním, ekologickým a ekonomickým,

d)

využívání ústavní knihovny, odběr tisku, popřípadě vydávání vlastního ústavního časopisu,

e)

zájmovou činnost odsouzených (zájmové kroužky),

f)

filmová představení, sledování rozhlasových a televizních pořadů a programů z videokazet,

g)

vlastní kulturní, vzdělávací a zábavné pořady odsouzených,

h)

další akce přispívající ke zvyšování kulturní úrovně a všeobecného vzdělání odsouzených,

ch)

sportovní a tělovýchovnou činnost, pro kterou ústav vytváří potřebné podmínky a zabezpečuje

základní sportovní potřeby.

(2)

Kulturně výchovné akce se konají v době osobního volna a účast na nich je dobrovolná.

§ 6

(1)

Odsouzeným se na jejich objednávku a náklad zajišťuje odběr denního tisku a časopisů.

Denní tisk a časopisy mohou odsouzeným předplatit nebo zasílat též příbuzní nebo jiné

osoby, organizace nebo zájmová sdružení občanů.

(2)

Ředitel ústavu může povolit, aby si odsouzení vydávali vlastní ústavní časopis.

(3)

Ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru zakáže rozšiřování a přechovávání

tiskovin nebo materiálů propagujících národní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo

sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, jakož i tiskovin nebo materiálů

s pornografickým obsahem nebo obsahujících popis výroby a použití psychotropních látek,

jedů a výbušnin.

§ 7

Odsouzeným se umožňuje, aby v zájmových kroužcích rozvíjeli své tvůrčí schopnosti,

rozšiřovali své vědomosti, popřípadě vyráběli drobné výtvarné předměty. O předmětech

zhotovených z materiálu poskytnutého ústavem musí být vedena přesná a průkazná evidence.

Ředitel ústavu může povolit, aby odsouzený zhotovenou věc daroval blízkým osobám nebo

si ji po skončení výkonu trestu ponechal; jinak je zhotovená věc majetkem ústavu.

§ 8

(1)

Odsouzeným se umožňuje sledování rozhlasového a televizního vysílání. Rozsah sledování

televizních pořadů určí ředitel ústavu.

(2)

Odsouzeným se v ústavu umožňuje pravidelně, nejméně jednou za dva týdny, sledování

filmů, popřípadě filmů z videokazet.

§ 9

Vlastní kulturní, vzdělávací a zábavné pořady mohou odsouzení pořádat jen jsou-li

v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti a po předchozím povolení ředitele

ústavu.

§ 10

Vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu se provádí v souladu s příslušnými obecně

závaznými předpisy.

§ 11

(1)

Z dokladu o vzdělání nesmí být patrno, že byl získán ve výkonu trestu.

(2)

Je zakázáno školit odsouzené v zacházení se zbraněmi, s výbušninami, psychotropními

látkami a jedy.

§ 12

(1)

Odsouzený je povinen ve výkonu trestu pracovat, je-li zařazen do práce rozhodnutím

komise, kterou určí ředitel ústavu (dále jen „zařazovací komise“), a pokud to dovoluje

jeho zdravotní stav.

(2)

Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzeného

a)

plně invalidního,

b)

splňujícího podmínky pro přiznání starobního důchodu,

c)

dočasně práce neschopného,

d)

pokud z povahy překážky vyplývá, že je jeho pracovní povinnost vyloučena.

(3)

Odsouzenému, který s ohledem na svůj věk, zdravotní stav nebo nedostatek vhodné práce

není zařazen do práce, náleží sociální kapesné.

(4)

V případě svévolného a bezdůvodného odmítání práce se odsouzený umístí odděleně od

ostatních odsouzených v době, kdy by jinak měl pracovat, přičemž se mu neumožní zájmová

činnost ani sledování televize; v takovém případě se odsouzenému účtuje podle zvláštního

předpisu

1

)

náhrada nákladů výkonu trestu.

§ 13

Odsouzení jsou povinni dodržovat pracovní kázeň, zejména

a)

pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností, dodržovat zásady

vzájemné spolupráce a plnit příkazy a pokyny příslušníků Sboru a jiných pracovníků,

kteří řídí a organizují pracovní činnost odsouzených,

b)

využívat plně pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit

kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly,

c)

dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

d)

zacházet šetrně se svěřenými prostředky.

§ 14

(1)

Ředitel ústavu je oprávněn podle pracovně právních předpisů rozvrhnout pracovní dobu

odsouzených, popřípadě jim nařídit práci ve dnech pracovního volna a pracovního klidu

nebo práci přesčas, a to stejně jako vedoucí organizace u ostatních pracovníků; je

zejména oprávněn upravit pracovní dobu odsouzených tak, aby byla shodná s dobou pracovní

činnosti pracovníků zaměstnavatele.

(2)

Při nařizování práce přesčas odsouzenému ředitel ústavu přihlédne k délce trestu,

který má odsouzený v kalendářním roce vykonat. Práci přesčas nelze nařídit odsouzenému,

který je zařazen na rizikovém pracovišti a mladistvému odsouzenému.

§ 15

(1)

Před zařazením do práce musí být odsouzený řádně seznámen se svými právy a povinnostmi,

jakož i s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při

své práci dodržovat.

(2)

Pokud to povaha práce vyžaduje, musí být odsouzený zaškolen k výkonu prací, které

mu byly přikázány, přičemž délka a rozsah zaškolení jsou stejné jako u ostatních pracovníků.

§ 16

(1)

Odsouzení zařazení do práce se zpravidla rozdělují do stálých pracovních skupin (brigád).

Vedoucím pracovní skupiny (brigády) je brigadýr, kterého do funkce určuje ředitel

ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru zařazený k výkonu služby (práce) na oddělení

výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).

(2)

Zařazování odsouzených do pracovních skupin (brigád) a přeřazování do jiné pracovní

skupiny (brigády) se provádí zejména v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti.

O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny (brigády) rozhoduje zařazovací komise.

§ 17

Pro odsouzené, kteří k tomu mají schopnosti, se organizuje odborné školení zaměřené

na zvyšování jejich odbornosti a získávání vyšší kvalifikační třídy, popřípadě osvědčení

o získané kvalifikaci, aby se mohli po propuštění z výkonu trestu úspěšně zapojit

do práce.

§ 18

K řešení otázek organizace práce a plnění pracovních úkolů se s pracovními skupinami

(brigádami) odsouzených mohou organizovat podle potřeby porady za účasti odpovědných

řídících pracovníků zaměstnavatele.

§ 19

Z řad vybraných odsouzených, u kterých je předpoklad, že toho nezneužijí, lze vytvářet

pracovní skupiny (brigády) bez přímého střežení (dále jen „brigády bez přímého střežení“).

Odsouzení zařazení v brigádě bez přímého střežení pracují pod nepřímým dohledem příslušníka

Sboru. Bližší podmínky pro zařazování odsouzených do brigád bez přímého střežení stanoví,

s přihlédnutím k nápravně výchovné skupině a konkrétním podmínkám ústavu, jeho ředitel.

§ 20

(1)

Odsouzení jsou povinni co nejdříve si důkladně osvojit všechna ustanovení ústavního

řádu (§ 18 zákona) a chovat se podle zásad v něm stanovených.

(2)

Odsouzení jsou povinni ve styku s jinými osobami dodržovat zásady slušného chování

užívané v běžném společenském styku. Ve styku s příslušníkem Sboru, pracovníkem státního

orgánu nebo jiným občanem odsouzení zdraví způsobem užívaným v běžném společenském

styku. Odsouzení oslovují všechny osoby slovy „pane“ nebo „paní“ s připojením funkce

nebo příjmení, jsou-li jim známy, a vykají jim. Při organizovaném přesunu skupiny

odsouzených v uzavřeném tvaru zdraví způsobem běžně užívaným ve společenském styku

odsouzený, který tvar vede.

(3)

Odsouzení jsou povinni se chovat slušně též k ostatním odsouzeným a oslovovat je

způsobem užívaným v běžném společenském styku.

(4)

V době od večerky do budíčku jsou odsouzení na ložnicích povinni dodržovat noční

klid.

§ 21

(1)

V prostorách ústavu a v osobních věcech jsou odsouzení povinni udržovat pořádek a

čistotu odpovídající hygienickým normám. Úklid, úpravu zařízení sloužícího ke zlepšení

prostředí, výpomocné práce pro kuchyni a další práce nutné pro provoz ústavu jsou

odsouzení povinni vykonávat v mimopracovní době bez nároku na pracovní odměnu. V době

osobního volna a vycházek odsouzených lze takové práce nařídit jen výjimečně, vyžaduje-li

je mimořádná situace.

(2)

Odsouzení mohou kouřit jen na vyhrazených místech.

(3)

Odsouzenému je zakázáno navazovat styky s osobami, které k tomu nejsou oprávněny,

za účelem odeslání nebo přijetí dopisů nebo věcí, včetně peněz nebo získání jiných

výhod.

(4)

Odsouzenému je rovněž zakázáno hrát hazardní a jiné hry o peníze, věci, služby nebo

jinak ohrožující fyzickou a mravní integritu odsouzených.

(5)

Hromadný pohyb odsouzených (nástupy do zaměstnání, na prověrky počtu stavů odsouzených

apod.) se vykonává organizovaně.

§ 22

Účast prokuratury a soudů

Kromě plnění úkolů vyplývajících z obecně závazných právních předpisů se prokuratura

a soudy mohou po dohodě s ředitelem ústavu podílet na nápravně výchovné činnosti,

a to zejména

a)

účastí na přednáškách a besedách v rámci právní výchovy odsouzených,

b)

spoluprací, popřípadě metodickou pomocí při provádění sociálně právního poradenství

pro odsouzené,

c)

přípravou odsouzených pro život na svobodě (besedami před propuštěním z výkonu trestu,

informacemi o právech a povinnostech po propuštění z výkonu trestu) a pomocí při řešení

individuálních právních problémů odsouzených, jejichž vyřešení by mohlo přispět k

úspěšnému vstupu do života na svobodě,

d)

účastí v poradním sboru ředitele ústavu.

§ 23

Na nápravně výchovné činnosti odsouzených se v souladu s obecně závaznými právními

předpisy mohou podílet po dohodě s ředitelem Sboru nebo ředitelem ústavu i církve

a náboženské společnosti poskytováním duchovní služby, a to zejména

a)

konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených,

b)

individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu

k náboženským úkonům,

c)

vedením studijních skupin k výkladu náboženských textů (biblické hodiny),

d)

zajišťováním duchovní a náboženské literatury,

e)

prováděním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních

skupin a jednotlivců,

f)

podílem na uplatňování speciálních výchovných postupů (§ 4 odst. 1),

g)

podílem na přípravě odsouzených k propuštění na svobodu a na sociální práci s odsouzenými,

h)

dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu trestu, a to po dohodě

s ředitelem Sboru nebo ředitelem ústavu.

§ 24

(1)

Duchovní službu v ústavu vykonávají osoby pověřené vedením příslušné církve nebo

náboženské společnosti. Ústav vytváří pro duchovní péči o odsouzené co nejpříznivější

podmínky. Odsouzený nesmí být k účasti na bohoslužbách a k rozhovorům s duchovním

nijak nucen, v účasti mu nesmí být přímo ani nepřímo žádným způsobem bráněno.

(2)

Duchovní služba v ústavu je prováděna zásadně v mimopracovní době odsouzených, v

souladu s ústavním řádem, a to zpravidla v čase vymezeném časovým rozvrhem dne.

§ 25

(1)

Ústav zabezpečí po dohodě s duchovními vhodné prostory pro bohoslužby, vhodné místnosti

pro poskytnutí individuální duchovní služby. Ústav je povinen zabezpečit vhodné podmínky

pro soukromí při poskytování individuální duchovní služby. Není přípustné, aby odsouzený

byl dotazován, čeho se jeho rozhovor s duchovním týkal.

(2)

Duchovní je oprávněn navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických

zařízení Sboru jen se souhlasem příslušného lékaře.

(3)

Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení nebo samovazby,

se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

(4)

Duchovní je povinen dodržovat právní předpisy platné pro výkon trestu a respektovat

ústavní řád.

(5)

Odsouzení jsou vhodným způsobem informováni o možnosti návštěvy bohoslužeb a o možnostech

poskytnutí individuální duchovní služby.

(6)

Požádá-li odsouzený o poskytnutí duchovní služby, informuje ústav o této žádosti

neprodleně zástupce příslušné církve nebo náboženské společnosti.

(7)

Odsouzený má právo mít u sebe duchovní a náboženskou literaturu podle vlastní volby.

§ 26

(1)

Duchovní je oprávněn požádat ústav o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného

a o umožnění nahlédnout do jeho osobního spisu; této žádosti ústav vyhoví, pokud s

tím odsouzený souhlasí.

(2)

Orgány církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající

vztah k odsouzenému jsou oprávněny požádat o podání zprávy o chování a zdravotním

stavu odsouzeného; této žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy

souhlasí. Na požádání zašle ústav orgánu církve nebo náboženské společnosti též „Oznámení

o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody“.

§ 27

Účast zájmových sdružení občanů

(1)

Zájmové sdružení občanů působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy,

které má vztah k odsouzenému, může pověřit své zástupce návštěvami odsouzeného. Návštěvy

se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem ústavu a nejsou započítávány

do návštěv blízkých osob.

(2)

Zájmová sdružení občanů z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému

jsou oprávněna požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného; této

žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí. Na požádání

zašle ústav zájmovému sdružení občanů též „Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby

z výkonu trestu odnětí svobody“.

(3)

Zájmové sdružení občanů se může ve spolupráci s ústavem podílet na řešení sociálních

problémů odsouzených a vytváření příznivých sociálních podmínek pro jejich život po

propuštění z výkonu trestu.

§ 28

Účast orgánů státní správy, místní samosprávy a jiných organizací

Orgány státní správy, místní samosprávy (obecní úřady), popřípadě jiné organizace

než zájmová sdružení občanů se kromě úkolů vyplývajících z obecně závazných právních

předpisů mohou podílet na nápravně výchovné činnosti, a to po dohodě s ředitelem Sboru

nebo ředitelem ústavu. Zejména se podporuje účast sociálních kurátorů při přípravě

odsouzených pro život na svobodě.

§ 29

Odsouzení nastupují do výkonu trestu v určených ústavech. Přijímání odsouzených, kteří

se sami dostavili k výkonu trestu, se provádí zpravidla v pracovních dnech v době

od 07.00 do 15.00 hodin.

§ 30

Podle ustanovení této hlavy se postupuje i u odsouzených, kteří nastupují výkon trestu

přímo po předcházející vazbě nebo byli do výkonu trestu předvedeni.

§ 31

(1)

Odsouzený může být přijat do výkonu trestu na základě pravomocného a vykonatelného

rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu nebo výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu

anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu.

(2)

Při přijímání odsouzeného do výkonu trestu se u něho provede důkladná osobní prohlídka,

a to osobou stejného pohlaví.

(3)

Po důkladné osobní prohlídce se u odsouzeného provedou potřebná hygienická a protiepidemická

opatření. Odsouzený se podrobí vstupní lékařské prohlídce.

(4)

Odsouzený si může u sebe ponechat fotografie, dopisy, písemnosti související s trestním

řízením, které bylo proti němu vedeno, vlastní knihy a časopisy v množství přiměřeném

možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce. Odsouzený může mít u sebe též vlastní

bateriový radiopřijímač nebo magnetofon, kapesní nebo náramkové hodinky, elektrický

holicí strojek a základní hygienické potřeby. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel

ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru. Ostatní věci se převezmou do úschovy; podrobnosti

o úschově osobních věcí stanoví zvláštní předpisy.

§ 32

Odsouzený při nástupu výkonu trestu vyplní dotazník. Na odsouzeného se založí osobní

spis.

§ 33

O nástupu výkonu trestu se odešle hlášení soudu, který ve věci rozhodoval v prvním

stupni, okresnímu (městskému, obvodnímu) útvaru policie příslušnému podle místa pobytu

odsouzeného, Ústředním službám Sboru, vojenské správě u vojáků (i v záloze) a u mužů

starších 17 let, a pokud jde o důchodce, též příslušnému plátci důchodu.

§ 34

Umísťování odsouzených do jednotlivých ústavů se provádí podle zásad vnitřní diferenciace

stanovených v § 8 zákona, přičemž se dbá zejména na to, aby vzájemně i od ostatních

odsouzených byli odděleni

a)

více narušení odsouzení se sklony k násilnému jednání,

b)

odsouzení s výraznými psychopatickými rysy,

c)

mentálně postižení, tělesně oslabení, popřípadě snadno ovladatelní odsouzení,

d)

odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

§ 35

(1)

Před umístěním odsouzeného do příslušného ústavu nebo oddělení se provede psychologické

vyšetření jeho osobnosti, zpravidla v diagnostickém středisku; podle výsledku vyšetření

ředitelství Sboru rozhodne o umístění odsouzeného do některého ústavu příslušné nápravně

výchovné skupiny v rámci vnitřní diferenciace. Psychologické vyšetření odsouzeného

je zaměřeno na zjištění konkrétních potřeb jeho resocializace.

(2)

O umístění odsouzeného do příslušného ústavu nebo oddělení je třeba rozhodnout co

nejdříve po obdržení výsledku psychologického vyšetření osobnosti odsouzeného.

§ 36

(1)

Odsouzené v příslušném ústavu přijímá komise, jejímž předsedou je vedoucí oddělení

výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu); členy této komise jsou psycholog,

ústavní lékař, sociální pracovník a další příslušníci Sboru určení ředitelem ústavu.

(2)

Po přijetí do ústavu se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených.

Každý odsouzený se podrobí hygienicko-epidemiologickým opatřením a lékařské prohlídce.

Formou školení je seznámen se svými právy a povinnostmi, se zákonem, touto vyhláškou,

ústavním řádem a s ostatními náležitostmi, které souvisí s jeho pobytem v ústavu.

Odsouzený se upozorní na možnost navázat písemný styk s blízkými osobami. Dále se

mu umožní, aby se seznámil s prostředím, kde bude trest vykonávat, s charakterem prací,

které se v ústavu nebo na pracovišti vykonávají, jakož i navázat kontakt s příslušníky

Sboru zařazenými k výkonu služby (práce) v tomto ústavu. Po dobu plnění těchto opatření

odsouzený nepracuje.

(3)

Po splnění úkonů uvedených v odstavci 2 se odsouzený zpravidla do 3 dnů předvolá

před zařazovací komisi, která s ním projedná obsah nápravně výchovné činnosti, zařadí

ho do práce a do kolektivu odsouzených. Odsouzeného si převezme příslušný samostatný

vychovatel.

§ 37

(1)

Umísťování odsouzených do jednotlivých výchovných kolektivů odsouzených v rámci ústavu

se provádí podle zásad stanovených v § 8 zákona a v § 35 této vyhlášky, přičemž je

třeba současně oddělit odsouzené, u nichž je předpoklad příznivé prognózy výchovného

ovlivňování od odsouzených obtížněji ovlivnitelných.

(2)

V ústavním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace odsouzených

tak, aby během výkonu trestu měl odsouzený na základě slušného chování a úspěšného

průběhu výkonu trestu možnost být zařazen do výchovného kolektivu odsouzených s větším

rozsahem výhod a mírnějším režimem (systém pozitivní motivace).

§ 38

Odsouzený se přemístí na přechodnou dobu do jiného ústavu nebo věznice

a)

na písemné dožádání vyhledávacího orgánu nebo vyšetřovatele,

b)

na příkaz prokurátora nebo předsedy senátu, který v trestní věci potřebuje odsouzeného

vyslechnout,

c)

není-li možné v ústavu, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených

omezení ve smyslu § 10 odst. 2 zákona,

d)

na návrh lékaře za účelem poskytnutí léčebné péče,

e)

na návrh ředitele ústavu za účelem vzdělávání odsouzeného nebo z jiných důvodů hodných

zvláštního zřetele,

f)

za účelem účasti na občanskoprávním řízení před soudem nebo státním notářstvím.

§ 39

Odsouzený se přemístí do jiného ústavu na dobu nikoliv přechodnou pouze tehdy, jestliže

a)

soud pravomocně rozhodl, že odsouzený se přeřazuje do jiné nápravně výchovné skupiny,

b)

ředitelství Sboru nařídilo přemístění odsouzeného do jiného ústavu téže nápravně

výchovné skupiny z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu

výkonu trestu nebo do ústavu pro odsouzené se sníženou pracovní schopností a odsouzené

smyslově, mentálně nebo tělesně postižené anebo odsouzené s tělesným onemocněním,

c)

ředitelé ústavů se dohodnou o přemístění odsouzeného do jiného ústavu téže nápravně

výchovné skupiny v rámci vnitřní diferenciace za účelem prohloubení výchovného vlivu

výkonu trestu,

d)

ředitelé ústavů se dohodnou o přemístění odsouzeného do jiného ústavu téže nápravně

výchovné skupiny na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jeho blízkých

osob; v tomto případě může být odsouzený přemístěn do ústavu stejného druhu režimu

nebo do ústavu (oddělení) se zmírněným režimem.

§ 40

O přemístění odsouzeného na dobu delší než 14 dní se na žádost odsouzeného bezodkladně

informují jeho blízké osoby.

§ 41

Stravování, vystrojování a ubytování

(1)

Stravování odsouzených se zabezpečuje podle stravních norem, které vycházejí z doporučených

výživových dávek pro obyvatelstvo a u dietního stravování z norem státní zdravotní

správy. Stravovací norma stanoví nutriční hodnotu, skladbu, kvantitu a peněžní limit

potravin na osobu a den. Podrobnosti stanoví zvláštní předpis.

(2)

Odsouzeným se poskytují oděvy a jiné výstrojní součástky podle stanovených norem

a vzorů určených s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám. Odsouzení jsou povinni je

nosit podle pokynů a řádně se o ně starat. Vlastní sportovní oděv a sportovní obuv

mohou odsouzení používat pouze při sportu. Odsouzení mohou používat též vlastní spodní

prádlo a ponožky, pokud si na vlastní náklady zajistí jejich řádné udržování v čistotě.

(3)

O způsobu úpravy ložnic, lůžek a prostorů na uložení osobních věcí odsouzených rozhoduje

ředitel ústavu. Odsouzeným lze povolit přiměřenou individuální estetickou úpravu místností,

ve kterých jsou ubytováni.

(4)

K uložení osobních věcí se každému odsouzenému poskytne uzamykatelná skříňka. Odsouzený

je povinen kdykoliv umožnit příslušníkovi Sboru nahlédnout do svých osobních věcí.

(5)

Místnosti, ve kterých jsou odsouzení ubytováni, musí být přirozeně větratelné okny,

jejichž rozměry musí zároveň umožňovat osvětlení denním světlem tak, aby odsouzení

při něm mohli číst a psát. Umělé osvětlení ubytovací místnosti musí mít intenzitu

minimálně 100 luxů.

§ 42

Vycházky, osobní hygiena a osobní volno

(1)

Účelem vycházek je zabezpečit odsouzeným denní pobyt na čerstvém vzduchu a aktivní

odpočinek po práci; odsouzení se jich zúčastňují podle vlastního zájmu. Čas pro vycházky

odsouzených se vymezí v časovém rozvrhu dne. V průběhu vycházek mohou odsouzení sportovat.

(2)

Ústav je povinen vytvořit náležité podmínky pro dodržování osobní hygieny odsouzených

tak, aby bylo zajištěno denní umývání v teplé vodě, pravidelné holení a vykonávání

běžných hygienických úkonů. Koupání se odsouzeným umožní nejméně jednou týdně, a pokud

to vyžaduje pracovní zařazení odsouzených nebo jiné okolnosti, umožní se koupání častěji.

Jestliže z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání přechodně zabezpečit,

musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí. Odsouzení jsou podle potřeby bezplatně

stříháni. Vlasy odsouzených mužů nesmí přesahovat límec košile.

§ 43

Korespondence

(1)

Ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru může bez souhlasu odsouzeného nahlédnout

do korespondence

a)

adresované odsouzenému,

b)

odesílané odsouzeným, kromě korespondence uvedené v § 12 odst. 1 větě druhé zákona;

pověření příslušníka Sboru oprávněného nahlížet do korespondence odsouzených se zveřejní

v ústavním řádu. O tom, jak bude naloženo se závadnou korespondencí, rozhodne ředitel

ústavu.

(2)

Pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky,

do kterých ji odsouzení mohou vhodit, pokud ji neodevzdají samostatnému vychovateli.

Schránky se vybírají denně v pracovních dnech. Dopisy musí být neodkladně odeslány.

(3)

V evidenční kartě korespondence se eviduje jen korespondence odesílaná a přijímaná

odsouzenými doporučeně, pokud dále není stanoveno jinak.

(4)

Nezávadné dopisy došlé odsouzeným se jim musí neodkladně odevzdat. Odsouzený si může

ponechat u sebe korespondenci v množství přiměřeném možnostem jejího uložení v přidělené

skříňce. Dopisy mohou obsahovat jen písemná nebo jiná grafická sdělení, popřípadě

fotografie.

§ 44

(1)

Odsouzený může přijímat návštěvy blízkých osob v termínech stanovených ředitelem

ústavu. Z naléhavých rodinných nebo osobních důvodů může samostatný vychovatel povolit

návštěvu častěji i mimo stanovený termín. Pokud je odsouzenému povoleno přijmout návštěvu

jiné osoby (§ 12 odst. 2 zákona), nesmí to být na úkor jeho práva přijímat návštěvy

blízkých osob.

(2)

Odsouzeného mohou zpravidla současně navštívit čtyři osoby včetně nezletilých dětí.

(3)

Ředitelé ústavů mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými,

kteří jsou blízkými osobami. Náklady na eskortu hradí v takovém případě odsouzení.

§ 45

(1)

Návštěva se uskuteční v určených dnech, zpravidla ve dnech pracovního volna nebo

pracovního klidu v denní době.

(2)

Za průběh návštěv odpovídá určený příslušník Sboru. Před návštěvou poučí odsouzené

a návštěvníky o stanovených pravidlech chování při návštěvě a odpovídá na jejich případné

otázky. Má právo rozhodovat o výjimkách z ustanovení § 44 odst. 2, jakož i o předčasném

ukončení návštěvy v případě porušení stanovených pravidel chování.

(3)

Při návštěvách jsou odsouzení povinni chovat se slušně a ohleduplně k ostatním osobám

přítomným při návštěvách. Není jim povoleno odevzdávat nebo přijímat peníze, dopisy

nebo jiné věci, s výjimkou věcí povolených příslušným samostatným vychovatelem.

(4)

Ústav poskytne návštěvníkům na požádání ústní informaci o odsouzeném z hlediska výkonu

trestu, a to pokud s tím odsouzený souhlasí.

(5)

Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení Sboru

jsou možné jen se souhlasem příslušného lékaře.

(6)

Před započetím a po skončení návštěvy se u odsouzeného provede osobní prohlídka osobou

stejného pohlaví.

§ 46

Pro návštěvníky je zřízena vhodně vybavená čekárna, včetně koutku pro matky s dětmi.

V čekárně je k dispozici zákon, tato vyhláška, ústavní řád a základní informace, zejména

o finančních a materiálních náležitostech odsouzených a zdravotnické péči o ně.

§ 47

Přijetí, jakož i odmítnutí návštěvy odsouzeným nebo osobou, které byla návštěva povolena,

se eviduje.

§ 48

(1)

Odsouzený má právo přijímat balíčky do hmotnosti 5 kg za podmínek stanovených v této

vyhlášce. Balíček je možno předat při návštěvě nebo zaslat poštou. Pro účely této

vyhlášky se balíčkem rozumí rovněž psaní ve smyslu zvláštního předpisu,

2

)

pokud takovéto psaní obsahuje potraviny nebo jiné věci osobní potřeby.

(2)

Balíček s potravinami a jinými věcmi osobní potřeby odevzdaný při návštěvě se odsouzenému

vydá zpravidla ihned při návštěvě, přičemž se obsah balíčku prohlédne a zkontroluje,

nepřevezmou se věci nepovolené nebo takové, které by mohly ohrozit zdraví odsouzeného.

Pokud nebyl balíček odevzdán při návštěvě nebo se návštěva neuskutečnila, může být

balíček zaslán poštou.

(3)

Balíček nesmí též obsahovat zejména cennosti, peníze, zbraně, alkoholické nápoje

(včetně piva), výrobky obsahující líh, potraviny podléhající rychlé zkáze, včetně

doma připravených potravinových konzerv, tiskoviny nebo materiály propagující národní,

etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí,

násilí a krutost, jakož i tiskoviny nebo materiály s pornografickým obsahem nebo obsahující

popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin.

(4)

Pokud balíček obsahuje léky a léčiva, rozhodne o jejich vydání a používání odsouzeným

příslušný lékař.

§ 49

Přijatý balíček se zapíše do knihy balíčků, ve které odsouzený potvrdí jeho příjem,

včetně neporušenosti obalu, pokud byl balíček zaslán poštou. V knize se uvede hmotnost

balíčku a eventuálně nevydané věci z něho. Nevydané věci z balíčku, který odsouzený

obdržel poštou, se odešlou zpět na náklady odsouzeného nebo odesílatele, popřípadě

se uloží do osobních věcí odsouzeného. Tuto skutečnost potvrdí odsouzený v knize balíčků

podpisem.

§ 50

Pokud byly odsouzenému zaslány peníze, převedou se na jeho konto, o čemž se odsouzený

vyrozumí. Nesouhlasí-li s tím odsouzený, peníze se vrátí odesílateli.

§ 51

(1)

V ústavu se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým

zbožím. Sortiment zboží určuje ředitel ústavu v dohodě s orgánem hygienické služby

Sboru. V prodejnách si zboží odsouzení kupují za vlastní finanční prostředky, které

se jim vyplácí v hotovosti.

(2)

Ředitel ústavu může určit maximální částku, kterou smí mít odsouzený u sebe, peníze

převyšující tuto částku se uloží na konto osobních peněz.

§ 52

Prodej veškerých alkoholických nápojů, jejich přechovávání, výroba a konzumace jsou

zakázány.

§ 53

Knihovny pro odsouzené

(1)

Do knihoven pro odsouzené se zařazuje beletrie a odborná literatura včetně cizojazyčné.

(2)

Všechny knihovny pro odsouzené jsou v přiměřeném počtu s ohledem na možnosti ústavu

vybaveny zákonem, touto vyhláškou, základními předpisy z oboru ústavního, občanského,

rodinného, trestního, pracovního, sociálního a obchodního práva, a s nimi související

literaturou, jakož i mezinárodními dokumenty o lidských právech.

(3)

Knihovny pro odsouzené jsou vybaveny též náboženskou literaturou.

§ 54

Nahlížení do osobních věcí a informování o jiných náležitostech

(1)

Odsouzený má právo nahlížet do písemností založených v jeho osobních věcech a obdržet

informace o stavu svých finančních a jiných náležitostí, o kterých je ústav informován.

(2)

Odsouzený se neodkladně vyrozumí o úmrtí nebo těžké chorobě blízké osoby, pokud jsou

ústavu známy.

§ 55

Zdravotnická péče

(1)

O vážném onemocnění nebo zranění odsouzeného musí být neodkladně informovány jeho

blízké osoby.

(2)

Lékař je povinen podat řediteli ústavu zprávu, pokud zjistí, že zdraví odsouzeného

bylo nebo by mohlo být škodlivě postiženo trvajícím výkonem trestu nebo některou z

jeho podmínek.

(3)

Hygienická nezávadnost stravy a hygienické podmínky v ústavu se pravidelně kontrolují.

§ 56

Součinnost při ochraně zdraví

(1)

Odsouzení jsou povinni dbát na osobní hygienu a dodržovat hygienické a protiepidemické

předpisy.

(2)

Odsouzení jsou povinni se podrobit, pokud to vyžaduje jejich zdravotní stav, popřípadě

zdravotní situace v ústavu nařízeným zdravotnickým opatřením, jakož i přesně dodržovat

léčebné postupy určené lékařem.

(3)

Odsouzeným je zakázáno požívat léky lékařem nepředepsané nebo nepovolené nebo v jiném

než lékařem předepsaném a povoleném množství.

(4)

V případě odmítání stravy se odsouzený umístí odděleně od ostatních odsouzených a

je pod lékařským dohledem.

§ 57

Ochrana práv odsouzených

(1)

V každém ústavu se na místech běžně dostupných odsouzeným zřizují uzamykatelné schránky,

do kterých odsouzení vhazují své žádosti, stížnosti a návrhy adresované státním orgánům

a korespondenci s advokátem (§ 12 odst. 1 zákona). Schránky vybírá v pracovních dnech

denně určený příslušník Sboru, který nepřichází do přímého styku s odsouzenými při

výkonu služby. Konstrukce schránek musí být taková, aby znemožňovala vnější manipulaci

s jejich obsahem a aby je bylo možné pečetit.

(2)

Po vybrání obsahu schránek se zabezpečí do 24 hodin odeslání všech stížností a žádostí

adresátovi.

(3)

Odsouzení podávají své žádosti, stížnosti a návrhy v zalepených obálkách tak, aby

mohly být bez prodlení odeslány adresátovi. Pokud odsouzený neodešle svou žádost nebo

stížnost doporučeně, může na zadní straně obálky uvést své jméno, příjmení a adresu

za účelem evidence žádosti nebo stížnosti. Není-li uvedeno jméno, příjmení a adresa

odesílatele, ústav písemnost neeviduje.

(4)

O rozhovor s osobami uvedenými v § 15 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně

nebo ústně. Taková žádost musí být odeslána nebo sdělena příslušné osobě nejpozději

následující pracovní den. Odsouzení musí být informováni o přítomnosti prokurátora

nebo orgánu vykonávajícího kontrolu v ústavu a musí jim být umožněno při této příležitosti

se na ně obracet přímo.

(5)

V ústavu se zřídí zvláštní místnost přiměřeně vybavená pro rozhovory odsouzených

s jejich advokáty. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného předem, uskuteční

se návštěva zpravidla v mimopracovní době odsouzeného.

(6)

Advokát musí vždy prokázat, že odsouzeného obhajuje nebo zastupuje.

(7)

Pokud odsouzený požádá o rozhovor ředitele ústavu, musí mu být takový rozhovor umožněn

zpravidla nejpozději do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost

případu posuzuje ředitel ústavu podle důvodů žádosti o rozhovor.

§ 58

Ochrana odsouzených proti neoprávněnému násilí a ponižování lidské důstojnosti

(1)

Každý odsouzený ve výkonu trestu má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným

násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti a urážkami nebo vyhrůžkami.

(2)

Každý příslušník Sboru je povinen, zjistí-li jednání uvedené v odstavci 1 nebo oznámí-li

mu odsouzený takový případ, učinit neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového

jednání a současně oznámit případ řediteli ústavu.

(3)

Každý odsouzený je povinen dbát na dodržování práv ostatních odsouzených (odstavec

1), a v případě, že se dozví o jejich porušování, ihned informovat příslušníka Sboru

nebo přímo ředitele ústavu.

(4)

Ředitel ústavu je povinen důsledně a neodkladně prošetřit každé hlášení, dopis nebo

jiný poznatek týkající se porušení práv odsouzeného (odsouzených) a přijmout potřebná

účinná opatření k zabránění dalšího porušování těchto práv.

(5)

Pokud bylo prokázáno nebo je důvodné podezření, že se jednání uvedeného v odstavci

1 dopustil

a)

příslušník Sboru, ředitel ústavu zajistí, aby až do vyšetření případu nepřicházel

takový příslušník do přímého styku s odsouzenými,

b)

odsouzený, ředitel ústavu přijme opatření, aby takový odsouzený nemohl v podobném

jednání pokračovat a aby byla zajištěna bezpečnost toho odsouzeného, jehož práva byla

porušována, jakož i toho odsouzeného, který takové jednání oznámil.

(6)

Ředitel ústavu je povinen dbát, aby odsouzení, kteří jsou s ohledem na své psychické

vlastnosti, věk, popřípadě zdravotní a tělesný stav snadno zneužitelní k násilí a

ponižování lidské důstojnosti, byli odděleni od odsouzených s agresivními sklony;

k tomu využívá zejména poznatků lékaře, psychologa, sociologa a vychovatelů.

§ 59

Účast na organizaci života odsouzených

(1)

Každý odsouzený má právo účastnit se řešení otázek, které souvisí se způsobem a organizací

života odsouzených v ústavu, a to prostřednictvím účasti na společných setkáních odsouzených

s výchovnými pracovníky (komunita).

(2)

Každý odsouzený má právo volit členy samosprávy odsouzených (§ 16 zákona) nebo být

volen za jejího člena.

(3)

Samospráva odsouzených je povinna ve výchovných kolektivech informovat o své činnosti

ostatní odsouzené. Úkoly samospráva přijímá a ukládá na společných setkáních se samostatným

vychovatelem (vychovatelem specialistou) konaných nejméně jednou za dva týdny, oddílová

samospráva na shromáždění oddílu nejméně jednou za měsíc a celoústavní samospráva

na shromáždění všech odsouzených (nebo jejich zástupců) nejméně jednou za dva měsíce.

(4)

Členství v samosprávě končí uplynutím jednoho roku (§ 16 odst. 1 zákona), odvoláním

člena samosprávy kolektivem, vzdáním se členství nebo odchodem odsouzeného z ústavu.

(5)

Na správnost tajných voleb členů samosprávy dohlíží volební komise z řad odsouzených.

Jejím členem je i příslušný samostatný vychovatel.

§ 60

(1)

Kázeňské odměny (§ 19 zákona) má právo udělovat samostatný vychovatel, vychovatel

specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel

ústavu a ředitel Sboru.

(2)

Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají právo udělovat tyto kázeňské

odměny

a)

pochvalu,

b)

mimořádné povolení návštěvy,

c)

mimořádné povolení balíčku,

d)

zvýšení kapesného,

e)

peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 200 Kčs.

(3)

Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo udělovat

kázeňské odměny uvedené v odstavci 2, přičemž peněžitou nebo věcnou odměnu může udělit

až do výše 500 Kčs.

(4)

Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo udělovat kázeňské odměny vyplývající ze

zákona v plném rozsahu, přičemž peněžitá nebo věcná odměna není finančně omezena.

§ 61

(1)

O udělení kázeňské odměny se pořídí záznam, který se založí do osobního spisu odsouzeného.

Udělení kázeňské odměny, její druh a důvod udělení se zaznamenává do osobní karty

odsouzeného. Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měla být udělena vyšší

kázeňská odměna, než jakou má právo udělit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi

Sboru se širší kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

(2)

Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před kolektivem

odsouzených.

(3)

Mimořádné povolení návštěvy se týká pouze jedné návštěvy nad rámec práva odsouzeného

na návštěvu; návštěva může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.

(4)

Mimořádné povolení balíčku se může týkat jen jednoho balíčku příslušné váhy.

(5)

Kapesné lze zvýšit uvolněním příslušné částky z úložného.

(6)

Peněžitou odměnu smí odsouzený použít jako kapesné, požádat o její uložení na konto

osobních peněz nebo odeslat rodině, popřípadě osobě, kterou určí.

§ 62

(1)

Kázeňské tresty (§ 20 zákona) má právo ukládat samostatný vychovatel, vychovatel

specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení vazby a trestu), ředitel ústavu

a ředitel Sboru.

(2)

Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají právo ukládat tyto kázeňské tresty

a)

důtku,

b)

snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu jednoho měsíce,

c)

zákaz přijetí balíčku až na dobu šesti týdnů,

d)

umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až na 10 dnů.

(3)

Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo ukládat

kázeňské tresty podle zákona s výjimkou umístění do samovazby.

(4)

Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo ukládat kázeňské tresty vyplývající ze

zákona v plném rozsahu.

§ 63

(1)

O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout nejpozději do tří dnů od vyšetření

kázeňského přestupku. Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského

přestupku uplynula doba jednoho roku.

(2)

Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měl být uložen přísnější kázeňský

trest, než jaký má právo uložit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi Sboru se širší

kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

(3)

O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopise. Ze záznamu

musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek,

včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl

přestupek spáchán, popřípadě též předpokládaná pohnutka takového jednání. Důkazní

prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit.

Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí

s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného služebního

funkcionáře Sboru povinnosti přezkoumat a všemi dostupnými prostředky prověřit všechny

okolnosti skutku. Důkazním prostředkem je vše, co může přispět k objasnění skutku,

zejména vlastní zjištění příslušníka Sboru, výpovědi jiných osob, výpovědi odsouzených,

věci a listiny, ohledání apod.

(4)

Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil.

Vyjádření odsouzeného se písemně uvede v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a odsouzený

je podepíše s připojením data. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný

služební funkcionář Sboru tuto skutečnost v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ včetně

důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(5)

Kázeňský trest lze uložit pouze tehdy, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování

o uložení kázeňského trestu je příslušník Sboru povinen přihlédnout též k závažnosti

kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování

odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského

trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení

kázeňského trestu se vydává písemně a musí obsahovat poučení o opravných prostředcích.

Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně,

jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

(6)

Odsouzenému se uložení kázeňského trestu sdělí dříve, než se přistoupí k jeho výkonu.

(7)

Záznam o uložení kázeňského trestu se založí do osobního spisu odsouzeného; druh

a důvod uložení kázeňského trestu se zaznamená do osobní karty odsouzeného.

§ 64

(1)

Proti uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost (§ 22 zákona) do

tří dnů od oznámení rozhodnutí, a to písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně,

vyznačí se na ní datum jejího podání. O stížnosti podané ústně se učiní zápis do „Hlášení

ke kázeňskému řízení“, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího

podání. Stížnost může směřovat jak proti uložení kázeňského trestu, tak i proti jeho

druhu a výši. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení propadnutí věci podle

§ 20 odst. 3 zákona.

(2)

O stížnosti proti kázeňskému trestu rozhoduje vždy nejbližší nadřízený příslušník

Sboru toho, kdo kázeňský trest uložil.

§ 65

(1)

Je-li stížnost proti kázeňskému trestu podána včas, je příslušný služební funkcionář

Sboru povinen přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován

kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským

přestupkem, jakož i další okolnosti (§ 63 odst. 5). Současně je povinen přezkoumat,

zda nebyla překročena kázeňská pravomoc příslušníka Sboru, který kázeňský trest uložil.

(2)

Služební funkcionář Sboru, který má právo rozhodnout o stížnosti proti kázeňskému

trestu

a)

zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně,

b)

zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění

nepochybně prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku

a je v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti,

c)

změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho

zavinění nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest není úměrný závažnosti spáchaného

přestupku nebo není v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. Změní-li příslušný

služební funkcionář Sboru druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový

kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen,

d)

zruší uložený kázeňský trest a vrátí věc příslušníku Sboru, který jej uložil, k novému

kázeňskému řízení, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou

pro uložení kázeňského trestu významné nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí

nedostatečné. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest

přísnější, než který byl uložen původně. Proti nově uloženému kázeňskému trestu má

odsouzený právo podat stížnost,

e)

zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se odsouzený kázeňského

přestupku dopustil.

(3)

Rozhodnutí o stížnosti služební funkcionář Sboru stručně písemně odůvodní v „Hlášení

o kázeňském řízení“.

§ 66

Při změně nebo zrušení kázeňského trestu podle § 65 odst. 2 písm. c) a d) se původně

uložený kázeňský trest, pokud byl již částečně vykonán, do nově uloženého kázeňského

trestu započítá, a není-li to možné, přihlédne se k tomu při případném dalším ukládání

nového kázeňského trestu nebo udělování kázeňské odměny.

§ 67

(1)

Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před příslušným kolektivem

odsouzených.

(2)

Kapesné lze snížit až o jednu třetinu, a to až na dobu tří měsíců. Částka, o kterou

se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.

(3)

Zákaz přijetí balíčků lze uložit na časově vymezené období, nejvýše na tři měsíce,

a týká se takového počtu balíčků, jaké měl odsouzený právo v daném období obdržet.

(4)

Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí

o propadnutí věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat propadnutí

věci.

§ 68

(1)

Uzavřené oddělení je zřízeno ve zvláštní budově nebo ve vyčleněném prostoru ubytoven

odděleném od místností, ve kterých jsou odsouzení ubytováni. Prostory uzavřeného oddělení

musí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům.

(2)

Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní

době, je povinen nastoupit do uzavřeného oddělení v pracovních dnech ihned po skončení

pracovní doby a setrvat v něm i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Při

nástupu do uzavřeného oddělení je odsouzený povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce

osobou stejného pohlaví. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny

denně, pokud pracuje v uzavřené místnosti. V uzavřeném oddělení není dovoleno kouřit,

mít u sebe tabákové výrobky, radiopřijímač a magnetofon, vařit čaj a kávu. Odsouzenému

se umožní navštěvovat kursy, do nichž je zařazen a schůzky psychoterapeutické skupiny

nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

(3)

Při nástupu kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení je odsouzený

povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce osobou stejného pohlaví. Odsouzenému

se odeberou všechny věci, kterých by mohl použít k úmyslnému způsobení újmy na zdraví

sobě nebo jinému. Návštěvy se provádějí odděleně od ostatních návštěv, a to za přímého

dozoru příslušníka Sboru. Obdrží-li odsouzený balíček, na který má nárok, vydá se

mu až po skončení tohoto kázeňského trestu. Jinak je podroben stejným omezením jako

v odstavci 2. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny denně. Na

celu může být umístěn sám, jestliže jsou pro to vážné důvody bezpečnostní nebo nejsou-li

ve výkonu tohoto kázeňského trestu současně alespoň dva odsouzení. Odsouzenému se

umožní navštěvovat schůzky psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do

které je zařazen.

(4)

Kázeňský trest umístění do samovazby se vykonává v cele k tomu určené; umísťuje se

do ní pouze jeden odsouzený. Odsouzený umístěný do samovazby je podroben týmž omezením,

jako při celodenním umístění do uzavřeného oddělení. Odsouzený má právo zúčastnit

se vycházky v rozsahu 1 hodiny denně.

§ 69

(1)

Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, celodenního

umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy

po dobu dočasné pracovní neschopnosti odsouzeného, eskorty, popřípadě výkonu uloženého

přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek.

(2)

Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený

kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiném ústavu.

§ 70

Prominutí kázeňského trestu a upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu

(1)

O prominutí kázeňského trestu učiní příslušník Sboru, který o něm rozhodl, zápis

do „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a do osobní karty odsouzeného. Kázeňský trest, který

byl prominut, se nevykoná.

(2)

Kázeňský trest je oprávněn prominout samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je

odsouzený zařazen, pokud byl kázeňský trest uložen samostatným vychovatelem, a z dalších

příslušníků Sboru ten, který vykonává stejnou nebo vyšší funkci než příslušník Sboru,

který kázeňský trest uložil.

(3)

Právo rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu mají příslušníci Sboru

uvedení v odstavci 2. Při upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu se postupuje

obdobně jako při prominutí kázeňského trestu.

§ 71

Zahlazení kázeňského trestu

(1)

O zahlazení kázeňského trestu je oprávněn rozhodnout příslušník Sboru uvedený v §

70 odst. 2.

(2)

Zahlazení kázeňského trestu se vyznačí v „Hlášení ke kázeňskému řízení“, které je

založeno v osobním spise odsouzeného a též v osobní kartě odsouzeného, včetně data

a důvodu rozhodnutí o zahlazení kázeňského trestu.

(3)

Kázeňský trest, který byl zahlazen, se nesmí uvádět v žádném hodnocení odsouzeného

a nelze k němu přihlížet při rozhodování o odsouzeném.

§ 72

Zabavení věci

(1)

O zabavení věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu

vazby a trestu) a ředitel ústavu.

(2)

O stížnosti proti zabavení věci rozhoduje ředitel ústavu. Pokud o zabavení věci rozhodl

ředitel ústavu, rozhoduje o takové stížnosti ředitel Sboru.

(3)

Rozhodnutí o zabavení věci musí obsahovat zejména přesný popis věci, které se týká,

a stručné odůvodnění, včetně označení pachatele kázeňského přestupku, pokud je znám,

jakož i osob, kterých se toto rozhodnutí přímo týká, jsou-li známy.

(4)

Věc, o jejímž zabavení bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o

zabavení věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat zabavení věci.

§ 73

Kázeňské vyřizování přestupků

(1)

Spáchá-li odsouzený v době výkonu trestu přestupek ve smyslu zákona o přestupcích,

vyřídí se takový přestupek cestou kázeňského řízení a eventuálně uložením kázeňského

trestu.

(2)

Jde-li o přestupek spáchaný v době před výkonem trestu, nelze jej vyřídit uložením

kázeňského trestu ve výkonu trestu.

§ 74

(1)

Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona je ředitel

ústavu povinen uvážit, zda je tu předpoklad, že odsouzený přerušení výkonu trestu

nezneužije. Přitom zpravidla přihlíží k chování a projevům odsouzeného ve výkonu trestu,

výsledkům jeho psychologického vyšetření a charakteristice, rodinnému a sociálnímu

zázemí a k charakteru jím dříve spáchané trestné činnosti.

(2)

Návrh na přerušení výkonu trestu předkládá zpravidla příslušný samostatný vychovatel,

do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, a projednává jej komise výchovných pracovníků

ve složení zástupce ředitele ústavu (předseda komise), vedoucí oddělení výkonu trestu

(oddělení výkonu vazby a trestu), psycholog, sociální pracovník a příslušný samostatný

vychovatel; návrh předkládá komise řediteli ústavu ke konečnému rozhodnutí.

(3)

Ústav má právo podle okolností učinit dotaz u příslušného orgánu sociální péče, popřípadě

okresního útvaru policie, a to na rodinné poměry odsouzeného nebo další okolnosti

důležité pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu; stanovisko těchto orgánů není pro

rozhodnutí ředitele ústavu závazné.

§ 75

K žádosti odsouzeného, popřípadě k vlastnímu návrhu na přerušení výkonu trestu ze

zdravotních důvodů (§ 36 odst. 2 zákona) připojí ředitel ústavu zprávu příslušného

lékaře o zdravotním stavu odsouzeného.

§ 76

(1)

Naléhavými rodinnými důvody pro přerušení výkonu trestu jsou skutečnosti, které hluboce

zasahují do citového vztahu odsouzeného k blízkým osobám a které zároveň vyžadují

neodkladnou přítomnost odsouzeného u rodiny.

(2)

Před přerušením výkonu trestu z naléhavých rodinných důvodů si ředitel ústavu ověří

uváděné důvody u příslušných orgánů.

§ 77

(1)

O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí okresní útvar policie a podle potřeby

též sociální kurátor, v jehož obvodu se bude odsouzený zdržovat.

(2)

O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí též soud, který ve věci rozhodoval v prvním

stupni.

§ 78

(1)

Každé přerušení výkonu trestu se eviduje a současně se kontroluje, zda po uplynutí

stanovené doby odsouzený nastoupil opět do výkonu trestu.

(2)

Nevrátí-li se odsouzený včas z přerušení výkonu trestu, oznámí se tato skutečnost

neprodleně soudu, který výkon trestu přerušil; v případě, že výkon trestu přerušil

ředitel ústavu, oznámení se učiní soudu, který byl podle § 77 odst. 2 o přerušení

výkonu trestu vyrozuměn. K tomu, aby byl odsouzený dodán zpět do výkonu trestu, učiní

ředitel ústavu potřebná opatření, zejména požádá orgány policie o dodání odsouzeného

do výkonu trestu.

(3)

V případě uvedeném v odstavci 2 se tato skutečnost řádně prošetří a předá příslušnému

prokurátorovi.

(4)

Byl-li přerušen výkon trestu za účelem neodkladného poskytnutí léčebné péče, kterou

nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení ústavu, a to v důsledku toho, že si odsouzený

úmyslně způsobil újmu na zdraví, sdělí se tato okolnost neodkladně prokurátorovi vykonávajícímu

dozor nad zachováváním zákonnosti v místě, kde se trest vykonává.

§ 79

(1)

Po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu podle § 35 a 36 odst. 1 zákona se vždy odsouzený

poučí o všech svých povinnostech během přerušení výkonu trestu, pokud o to požádá,

zajistí se též informování blízkých osob odsouzeného o jeho příjezdu a době přerušení

výkonu trestu.

(2)

Při přerušení výkonu trestu podle § 36 odst. 2 zákona se zajistí

a)

poučení odsouzeného o jeho povinnostech během přerušení výkonu trestu,

b)

poučení pracovníků zdravotnického zařízení o tom, že odsouzený může být propuštěn

z léčebné péče až po dohodě s ředitelem ústavu, který zajistí dopravu odsouzeného

zpět do výkonu trestu.

(3)

Na dobu přerušení výkonu trestu může být odsouzenému uvolněna z úložného přiměřená

finanční částka; její výši určí ředitel ústavu.

§ 80

Upuštění od výkonu zbytku trestu

(1)

Pokud odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou

chorobou duševní, ředitel ústavu na základě návrhu příslušného lékaře neodkladně předloží

soudu podnět k upuštění od výkonu zbytku trestu.

(2)

K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva o zdravotním stavu odsouzeného

vypracovaná příslušným lékařem.

§ 81

(1)

Žádost odsouzeného o podmíněné propuštění musí být zaslána s příslušnými osobními

údaji a údaji uvedenými v rozsudku příslušnému soudu, a to nejpozději do tří pracovních

dnů po podání. Nejpozději do jednoho týdne po podání žádosti se zpracuje a odešle

příslušnému soudu hodnocení odsouzeného. Podá-li ředitel ústavu vlastní návrh na podmíněné

propuštění, připojí hodnocení odsouzeného již k tomuto návrhu. Hodnocení odsouzeného

se vypracuje rovněž na dožádání soudu konajícího řízení o podmíněném propuštění, a

to nejpozději do jednoho týdne od doručení dožádání.

(2)

Hodnocení odsouzeného zpracuje příslušný samostatný vychovatel, do jehož kolektivu

je odsouzený zařazen, a projedná je komise výchovných pracovníků uvedená v § 74 odst.

2. Komise může hodnocení vrátit k doplnění nebo přepracování příslušnému samostatnému

vychovateli nebo je předloží řediteli ústavu s doporučením ke schválení. Před předložením

hodnocení ke schválení řediteli ústavu je komise projedná s odsouzeným, posoudí jeho

eventuální námitky, a pokud jim v plném rozsahu nevyhoví, v hodnocení tyto námitky

konkrétně uvede, včetně stanoviska k nim. Hodnocení schvaluje a podepisuje ředitel

ústavu.

(3)

Hodnocení odsouzeného musí být výstižné a objektivní, nesmí v něm být uváděny dohady

a domněnky. Musí v něm být zhodnoceno chování odsouzeného ve výkonu trestu a jeho

poměr k práci po celou dobu výkonu trestu. Při hodnocení osobních vlastností je třeba

využít výsledků psychologického vyšetření odsouzeného. Hodnocení obsahuje též údaje

o rodinném a sociálním zázemí odsouzeného, jakož i další okolnosti důležité pro rozhodnutí

soudu. Má-li odsouzený uloženo ochranné léčení, které dosud nebylo vykonáno, musí

se v hodnocení na tuto skutečnost upozornit. Hodnocení, s výjimkou návrhu ředitele

ústavu na podmíněné propuštění, neobsahuje konkrétní doporučení, jak o žádosti rozhodnout;

v závěru hodnocení se vždy uvede, jak výkon trestu na odsouzeného zapůsobil z hlediska

účelu trestu.

(4)

Veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu se zúčastní ten samostatný

vychovatel, v jehož kolektivu je odsouzený zařazen a v době jeho nepřítomnosti vychovatel,

který je pověřen ho zastupovat.

§ 82

Obdobně jako při zpracování hodnocení odsouzeného pro účely řízení konaného o podmíněném

propuštění (§ 81), se postupuje při zpracování hodnocení odsouzeného v řízení konaném

o žádosti o milost nebo o přeřazení odsouzeného do vyšší nebo nižší nápravně výchovné

skupiny.

§ 83

Odsouzený se podmíněně propustí na svobodu na písemný příkaz soudu, k němuž je připojeno

pravomocné rozhodnutí; oba tyto doklady se založí do osobního spisu odsouzeného. Nabude-li

rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění právní moci dříve, než je vyhotoveno, zašle

se ústavu dodatečně.

§ 84

Odsouzený se z ústavu propustí na svobodu, jestliže

a)

uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a není

tu nařízení soudu k výkonu dalšího trestu,

b)

tak stanoví písemný příkaz a rozhodnutí soudu nebo prokurátora, aby odsouzený byl

propuštěn na svobodu,

c)

tak rozhodl prezident republiky při udělování milosti,

d)

tak rozhodl ministr spravedlnosti.

3

)

§ 85

V rámci vnitřní diferenciace může být v jednotlivých ústavech vyčleněno oddělení,

v němž je činnost příslušníků Sboru zaměřena ve zvýšené míře na přípravu odsouzených

pro život na svobodě.

§ 86

(1)

Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzenému umožní, aby se vykoupal a oholil

a provede se u něho výstupní lékařská prohlídka.

(2)

Propuštěnému odsouzenému se vydají jeho osobní věci.

§ 87

(1)

Před propuštěním z výkonu trestu se s každým odsouzeným provede pohovor, ve kterém

se zdůrazní jeho povinnost přihlásit se neprodleně po propuštění z výkonu trestu k

pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době a zahlazení

odsouzení.

(2)

Při pohovoru se odsouzený poučí též o tom, že je v jeho zájmu nejpozději do tří pracovních

dnů po propuštění z výkonu trestu dostavit se na příslušný orgán policie k vyzvednutí

občanského průkazu, ke svému zaměstnavateli nebo na úřad práce, popřípadě k sociálnímu

kurátorovi, v jehož obvodě má trvalý pobyt nebo v jehož obvodě si zvolí nové místo

svého pobytu.

(3)

Po skončení pohovoru se odsouzenému předloží k podpisu prohlášení, že byl o těchto

skutečnostech před propuštěním z výkonu trestu poučen, a vydá se mu potvrzení o jeho

propuštění.

§ 88

Odsouzení se z výkonu trestu propouštějí denně v době od 08.00 do 16.00 hodin, a to

i ti, jimž výkon trestu končí před 08.00 hodinou následujícího dne.

§ 89

(1)

Pokud odsouzený ve výkonu trestu zemře, provede lékař ohledání zemřelého, a to podle

obecně závazných právních předpisů.

(2)

U zemřelého odsouzeného se vždy provede pitva.

§ 90

(1)

Každé úmrtí odsouzeného se ohlásí příslušnému prokurátorovi, soudu a příslušnému

úřadu pověřenému vedením matriky.

(2)

Pokud je zde podezření, že smrt odsouzeného nebyla přirozená nebo nastala v souvislosti

s trestným činem, uvědomí se též příslušný orgán policie.

(3)

O úmrtí odsouzeného se neodkladně uvědomí jeho blízké osoby a oznámí se jim, že si

mohou po pitvě tělo zemřelého odsouzeného převzít k pohřbení.

(4)

Pokud si blízké osoby převezmou tělo zemřelého odsouzeného k pohřbení, nesou výlohy

s tím spojené.

§ 91

Pohřeb zemřelého, pokud nebyl vypraven blízkými osobami, zařizuje ústav, kde odsouzený

zemřel. Pohřeb se uskuteční žehem.

§ 92

(1)

Pokud se v této části nestanoví jinak, použijí se pro výkon trestu v jednotlivých

nápravně výchovných skupinách předchozí ustanovení této vyhlášky.

(2)

V rámci vnitřní diferenciace se mohou zřizovat při jednotlivých ústavech otevřená

nebo polootevřená oddělení.

(3)

Otevřeným oddělením se rozumí penitenciární zařízení, ve kterém nejsou instalovány

materiální (ženijně technické) ani personální (ozbrojené stráže) prostředky k zabránění

útěku odsouzených.

(4)

V polootevřeném oddělení nejsou instalovány materiální (ženijně technické) ani personální

(ozbrojené stráže) prostředky k zabránění útěku odsouzených, ale kontrolou a dohledem

nad jejich činností jsou pověřeni vychovatelé.

(5)

Pokud odsouzený, který byl umístěn do otevřeného nebo polootevřeného oddělení, porušuje

stanovený pořádek a kázeň nebo neplní své povinnosti, může být rozhodnutím vedoucího

tohoto oddělení přeřazen, popřípadě přemístěn do uzavřeného ústavu.

§ 93

(1)

Odsouzení zpravidla nejsou uzamykáni v celách nebo ložnicích, ani v ubytovnách a

v denní době (od budíčku do večerky) mají povolen pohyb v prostorách ústavu.

(2)

Odsouzení pracují převážně na pracovištích mimo ústav, a to i neoplocených.

(3)

Odsouzeným v ústavech první nápravně výchovné skupiny lze povolit volný pohyb mimo

ústav při plnění pracovních úkolů.

§ 94

(1)

Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za dva týdny. Návštěva se

uskutečňuje zpravidla bez přímého dozoru příslušníka Sboru ve vymezeném prostoru ústavu

a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní době. Odsouzeným se může povolit

použít při návštěvě občanský oděv.

(2)

Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za dva týdny.

§ 95

Výkon trestu v polootevřených odděleních první nápravně výchovné skupiny

(1)

Do polootevřeného oddělení lze umísťovat odsouzené zařazené do první nápravně výchovné

skupiny, a to buď přímo na návrh diagnostického střediska, nebo pokud je toto umístění

doporučeno ve vstupním psychologickém vyšetření osobnosti odsouzeného, zejména v případě

odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

(2)

Nápravně výchovná činnost v polootevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních

vlastností osobnosti odsouzených.

(3)

Samospráva odsouzených projednává všechny otázky organizace života odsouzených a

svěřuje se jí realizace některých kulturně osvětových akcí. V polootevřeném oddělení

se zřizuje jen jedna samospráva.

(4)

Omezení odsouzených umístěných v polootevřeném oddělení se zmírňují takto

a)

odsouzení pracují na pracovištích bez přímého střežení,

b)

pohyb odsouzených v prostorách oddělení není omezen, ložnice ani ubytovny se nezamykají,

ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle svého uvážení,

c)

odsouzení jsou ubytováni na ložnicích, jejichž kapacita je jedno až čtyři místa,

ve skříňkách mají uloženy všechny osobní věci včetně občanského oděvu. Zařízení ložnic

se neliší od běžného internátního ubytování,

d)

v mimopracovní době je možno organizovat i akce mimo oddělení, přičemž se vyžaduje

účast příslušníka Sboru zařazeného k výkonu služby (práce) na oddělení výkonu trestu,

e)

v mimopracovní době mohou odsouzení nosit občanský oděv v době návštěv a při účasti

na akcích mimo oddělení pořádaných v rámci kulturně výchovné práce,

f)

návštěvy odsouzených se uskutečňují jednou za 14 dní. Vedoucí oddělení může jednou

za měsíc povolit odsouzenému z výchovných důvodů v souvislosti s návštěvou volný pohyb

mimo oddělení nejdéle na dobu 48 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá

potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se bude zdržovat. Návštěvy na

oddělení se uskutečňují ve vymezeném prostoru ústavu. V době návštěv mohou být odsouzení

podle svého rozhodnutí ustrojeni v občanském oděvu.

§ 96

Výkon trestu v otevřených odděleních první nápravně výchovné skupiny

(1)

Do otevřeného oddělení lze umístit odsouzené zařazené do první nápravně výchovné

skupiny, a to přímo na základě výsledků vyšetření v diagnostickém středisku, jestliže

byli odsouzeni

a)

za trestné činy spáchané z nedbalosti,

b)

za úmyslné trestné činy, pokud umístění do tohoto oddělení je odůvodněné s ohledem

na výsledky psychologického vyšetření.

(2)

Nápravně výchovná činnost v otevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních

vlastností osobnosti odsouzených.

(3)

Samospráva odsouzených projednává všechny otázky organizace života odsouzených a

svěřuje se jí realizace některých kulturně osvětových akcí. V otevřeném oddělení se

zřizuje jen jedna samospráva.

(4)

Omezení odsouzených umístěných v otevřeném oddělení první nápravně výchovné skupiny

se zmírňují takto

a)

odsouzení pracují převážně na pracovištích mimo toto oddělení bez dozoru příslušníka

Sboru, vydávají se jim individuální nebo hromadné propustky s vyznačením prostoru,

ve kterém se mohou pohybovat,

b)

pohyb odsouzených v prostorách oddělení není omezen, ložnice ani ubytovny se nezamykají,

ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle svého uvážení,

c)

odsouzení jsou ubytováni na ložnicích, jejichž kapacita je jedno až čtyři místa,

ve skříňkách mají uloženy všechny osobní věci včetně občanského oděvu. Zařízení ložnic

se neliší od běžného internátního ubytování,

d)

odsouzeným se v mimopracovní době umožňuje volný pohyb mimo toto oddělení za účelem

účasti na akcích kulturně výchovných a osvětových, sportovních nebo na zájezdech na

základě povolení vedoucího tohoto oddělení, který rozhodne, zda se akce spolu s odsouzenými

zúčastní i samostatný vychovatel; k tomu účelu se vydá hromadná propustka,

e)

návštěvy odsouzených se uskutečňují jednou za týden. Vedoucí oddělení může jednou

za měsíc povolit odsouzenému z výchovných důvodů v souvislosti s návštěvou volný pohyb

mimo oddělení nejdéle na dobu 48 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá

potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se bude zdržovat. Návštěvy na

oddělení se uskutečňují bez přímého dozoru příslušníka Sboru ve vymezeném prostoru

ústavu. V době návštěv jsou všichni odsouzení ustrojeni v občanském oděvu.

§ 97

(1)

Odsouzení jsou uzamykáni na ubytovnách nebo v jejich oddělených částech. Pohyb odsouzených

v ústavu se koná zásadně pod dohledem příslušníka Sboru.

(2)

Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř ústavu nebo mimo ústav; pracoviště mimo

ústav mohou být také neoplocená.

(3)

Volný pohyb mimo ústav při plnění pracovních úkolů se vybraným odsouzeným povoluje

jen výjimečně.

§ 98

(1)

Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za měsíc. Návštěva se uskutečňuje

zpravidla za přítomnosti příslušníka Sboru a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin

v mimopracovní době.

(2)

Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za měsíc.

§ 99

Výkon trestu v polootevřeném oddělení druhé nápravně výchovné skupiny

(1)

Do polootevřeného oddělení lze umísťovat odsouzené zařazené do druhé nápravně výchovné

skupiny přímo, pokud to nevylučuje vstupní psychologické vyšetření jejich osobnosti

a jde-li o odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

(2)

Do polootevřeného oddělení lze přemístit z podnětu samostatného vychovatele na základě

rozhodnutí ředitele ústavu odsouzené zařazené do druhé nápravně výchovné skupiny,

u kterých lze předpokládat, že by toto přemístění bylo žádoucí z hlediska dosažení

účelu výkonu trestu a že není potřebné uplatnění bezpečnostních opatření k zabránění

útěku takových odsouzených.

(3)

Nápravně výchovná činnost v polootevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních

vlastností osobnosti odsouzených.

(4)

V polootevřeném oddělení se zřizuje jedna samospráva odsouzených, která se podílí

na organizaci života odsouzených a může i samostatně realizovat některé akce z programu

kulturně výchovné práce.

(5)

Omezení odsouzených umístěných v polootevřeném oddělení se zmírňují takto

a)

odsouzení pracují zpravidla na pracovištích bez přímého střežení,

b)

pohyb odsouzených v prostorách oddělení je volný, ubytovny odsouzených se zamykají

pouze v době nočního odpočinku,

c)

v mimopracovní době je možno organizovat i akce mimo oddělení, přičemž se vyžaduje

účast příslušníka Sboru zařazeného k výkonu služby (práce) na oddělení výkonu trestu,

d)

v mimopracovní době mohou odsouzení při hromadných kulturně společenských akcích

a návštěvách nosit občanský oděv,

e)

odsouzení jsou ubytováni v ložnicích, jejichž zařízení se neliší od běžného internátního

ubytování,

f)

návštěvy odsouzených se uskutečňují jednou za měsíc. Vedoucí oddělení může jednou

za dva měsíce povolit odsouzenému z výchovných důvodů v souvislosti s návštěvou volný

pohyb mimo oddělení nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému

vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se bude zdržovat. Návštěvy

na oddělení se uskutečňují ve vymezeném prostoru ústavu. V době návštěv mohou být

odsouzení podle svého rozhodnutí ustrojeni v občanském oděvu.

§ 100

(1)

Ložnice odsouzených mohou být na základě rozhodnutí ředitele ústavu uzamykány. Pohyb

odsouzených mimo oddělení se koná pod dohledem příslušníka Sboru.

(2)

Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř ústavu, výjimečně mohou pracovat i mimo

ústav.

(3)

Volný pohyb odsouzených mimo ústav se nepovoluje ani při plnění pracovních úkolů.

§ 101

(1)

Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za 6 týdnů. Návštěva se uskutečňuje

pod dohledem příslušníka Sboru a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní

době.

(2)

Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za 6 týdnů.

§ 102

(1)

Pokud se v této hlavě nestanoví jinak, použijí se pro výkon trestu u odsouzených

žen ustanovení této vyhlášky.

(2)

Při výkonu trestu u odsouzených žen se přihlíží k fyziologickým a psychologickým

zvláštnostem žen, jakož i k jejich věku (§ 9a zákona).

§ 103

(1)

Ložnice, ve kterých jsou ubytovány odsouzené ženy, jsou vybaveny stejně jako ložnice

v polootevřených odděleních, v ubytovně odsouzených žen se vytvoří podmínky pro praní

osobního prádla, vykonávání drobných oprav osobních věcí a pro denní koupání.

(2)

Při úpravě zevnějšku odsouzených žen se umožňuje používání vlastních kosmetických

přípravků. Úprava vlasů se neomezuje, k tomu účelu mohou odsouzené ženy mít u sebe

vlastní vysoušeč vlasů a natáčky.

§ 104

Obecné ustanovení

(1)

Pokud se v této hlavě nestanoví jinak, použijí se pro výkon trestu u mladistvých

odsouzených ustanovení této vyhlášky vztahující se na výkon trestu v první nápravně

výchovné skupině.

(2)

Při výkonu trestu u mladistvých se uplatňují způsoby zacházení, které minimalizují

negativní účinky jejich izolace od společnosti. V této souvislosti se výchovné působení

na mladistvé orientuje zejména na zvyšování vědomí odpovědnosti a samostatnosti, na

získávání kvalifikace a pozitivního vztahu k práci, vzdělávání a rozvíjení společensky

prospěšné zájmové činnosti.

§ 105

Vnitřní diferenciace mladistvých

(1)

Za účelem prohloubení nápravně výchovné činnosti se mladiství rozdělují v ústavu

do diferenciačních skupin.

(2)

Do první diferenciační skupiny se zařazují mladiství mentálně vyspělejší, kteří se

dále rozdělují na podskupinu s příznivou prognózou vychovatelnosti a na podskupinu

nesnadněji vychovatelných.

(3)

Do druhé diferenciační skupiny se zařazují mladiství mentálně podprůměrní až defektní,

kteří se dále rozdělují na podskupinu s příznivou prognózou vychovatelnosti a na podskupinu

nesnadněji vychovatelných.

(4)

V obou základních diferenciačních skupinách se vytvářejí výchovné družiny mladistvých,

které nesmějí mít víc než 10 osob, pouze ve výjimečných případech může být tento počet

dočasně až dvojnásobný. Při vytváření těchto skupin se bere zřetel zejména na vzdělání,

úroveň pracovních schopností a psychologickou charakteristiku mladistvého. Každá výchovná

družina je přidělena do péče jednoho samostatného vychovatele.

§ 106

Návštěvy mladistvých

(1)

Trvání návštěvy blízkých osob je vymezeno dobou návštěvních hodin stanovených v ústavu.

Mladiství, kteří mají návštěvu, mohou být ustrojeni do občanského oděvu. Návštěva

se uskutečňuje zpravidla bez přímého dozoru příslušníka Sboru ve vymezeném prostoru

ústavu.

(2)

Návštěvníkům se umožní účast na kulturních a sportovních vystoupeních mladistvých,

jakož i prohlídka zařízení ústavu, školy a pracoviště pro mladistvé.

(3)

Na návrh samostatného vychovatele může ředitel ústavu povolit mladistvému v souvislosti

s návštěvou volný pohyb mimo ústav, a to nejdéle na dobu 12 hodin.

§ 107

Kulturně výchovná práce

(1)

Posláním kulturně výchovné práce je zvyšovat kulturní úroveň mladistvých, jejich

právní vědomí, umožnit jim osvojování si mravních norem a pozitivně formovat jejich

občanské postoje a morálku. K dosažení těchto cílů se využívají všechny formy kulturně

výchovného a osvětového působení.

(2)

Pro mladistvé přijaté nebo zařazené do některé z forem vzdělávání je toto vzdělávání

povinné; po dobu jeho trvání se mladiství nezařazují do práce a jejich výuka probíhá

formou denního studia.

(3)

Mladistvému lze povolit denní vycházku do školy mimo ústav.

§ 108

Zájmová činnost

(1)

Zájmová činnost se u mladistvých organizuje a provádí podle jejich individuálních

předpokladů, zájmů a potřeb. Uskutečňuje se individuální formou nebo účastí na činnosti

zájmových kroužků, jejichž počet a obsahové zaměření jsou určovány aktuálním složením

mladistvých a strukturou jejich zájmů.

(2)

Každý mladistvý má právo se rozhodnout, ve kterém zájmovém kroužku bude pracovat,

přičemž může pracovat souběžně i ve více zájmových kroužcích.

§ 109

Příprava na propuštění

(1)

Zvláštní pozornost se věnuje přípravě mladistvých na propuštění z výkonu trestu,

a to zejména obsahovým zaměřením skupinových výchovných postupů a individuálního poradenství,

jakož i účastí na společenských, kulturních, popřípadě jiných akcích mimo ústav v

doprovodu samostatného vychovatele.

(2)

Na základě analýzy sociální situace mladistvého po propuštění projedná ústav s příslušným

státním orgánem umístění mladistvého do učebního nebo pracovního poměru, popřípadě

i poskytnutí vhodného ubytování.

§ 110

Kázeňské tresty

(1)

Samostatný vychovatel má právo uložit mladistvému tyto kázeňské tresty

a)

důtku,

b)

snížení kapesného až o jednu třetinu, a to až na dobu dvou měsíců,

c)

propadnutí věci,

d)

umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 10 dnů.

(2)

Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel ústavu a

ředitel Sboru mají právo ukládat mladistvým kázeňské tresty v plném rozsahu vyplývajícím

ze zákona.

§ 111

Podle § 104 až 110 se postupuje, jestliže mladistvý vykonává trest v nápravně výchovném

ústavu pro mladistvé.

§ 112

Ochranné léčení ve výkonu trestu

(1)

Je-li odsouzenému současně s výkonem trestu uloženo ochranné léčení, může být zařazen

k výkonu trestu do ústavu, ve kterém lze takové léčení vykonat.

(2)

Způsob výkonu ochranného léčení ve výkonu trestu a součinnost s orgány státní zdravotní

správy stanoví zvláštní předpis.

§ 113

Odsouzení, u nichž byly na základě psychiatrického nebo psychologického vyšetření

diagnostikovány psychopatické poruchy vyžadující specifický výchovný postup, mohou

být podle charakteru psychopatické poruchy zařazeni do samostatného výchovného kolektivu

odsouzených v ústavu.

§ 114

(1)

Odsouzení, u nichž byly na základě psychiatrického nebo psychologického vyšetření

diagnostikovány méně výrazné psychopatické poruchy vyžadující specifický výchovný

přístup, jsou v ústavu za tímto účelem zpravidla zařazováni do samostatných výchovných

kolektivů odsouzených.

(2)

Odsouzení se zvláště výraznými psychopatickými poruchami, kteří nejsou způsobilí

pro své specifické odchylnosti vyhovět požadavkům běžného výkonu trestu, jsou zpravidla

zařazováni do specializovaného oddělení v určeném ústavu. U těchto odsouzených jsou

uplatňovány specifické léčebné a výchovné postupy založené na principech skupinového

ovlivňování a sociálního učení. Tyto postupy zabezpečuje tým výchovných pracovníků

pod vedením psychologa společně s týmem zdravotnických pracovníků pod vedením psychiatra.

(3)

Odsouzení uvedení v odstavci 2, s nimiž nelze pracovat na bázi skupinových metod

a u nichž je psychopatie doprovázena defektem inteligence, organickým poškozením centrální

nervové soustavy nebo jinými změnami způsobenými dlouhodobou závislostí na alkoholu,

toxických látkách apod., jsou zařazováni do specializovaného oddělení v určeném ústavu.

Uplatňuje se u nich individuální přístup a preference psychoterapeutických prvků.

(4)

S ohledem na stav nápravně výchovné činnosti a potřebu prohloubení specializovaného

působení lze odsouzené s psychopatickými poruchami přemístit na doporučení komise

zdravotnických a výchovných pracovníků do jiného ústavu, ve kterém je zřízeno oddělení

s příslušným typem specializovaného zacházení.

§ 115

(1)

U odsouzených, u nichž je na základě dosavadního chování ve výkonu trestu zjevné,

že zvláště negativně působí na ostatní odsouzené, rozhodne ředitelství Sboru na návrh

ředitele ústavu, že se takový odsouzený umístí do oddělení pro odsouzené vyžadující

zvláštní dohled (dále jen „oddělení se zvláštním dohledem“), která se mohou zřizovat

v ústavech druhé a třetí nápravně výchovné skupiny.

(2)

Návrh ředitele ústavu musí být doložen psychologickým vyšetřením, z něhož vyplývá,

že u odsouzeného nelze toto opatření nahradit jiným způsobem.

§ 116

(1)

Odsouzení umístění na oddělení se zvláštním dohledem

a)

jsou ubytováni odděleně od ostatních odsouzených, a to i ve zdravotnickém zařízení

Sboru, jsou-li k tomu podmínky,

b)

pracují na zvlášť k tomu účelu zřízeném pracovišti, popřípadě mohou přidělenou práci

vykonávat na ložnicích,

c)

jsou zpravidla pod přímým dohledem příslušníka Sboru,

d)

jsou na ložnicích uzamykáni,

e)

nemají povoleno pořádat vlastní kulturní a zábavné pořady, zájmovou činnost mohou

vykonávat na základě povolení příslušného funkcionáře ústavu, a to pouze na ložnicích,

f)

nejsou zařazováni do vyučovacích kursů,

g)

mohou sledovat televizní pořady a filmová představení pouze na základě povolení příslušného

funkcionáře ústavu.

(2)

Kázeňské tresty umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se u odsouzených

umístěných do oddělení se zvláštním dohledem vykonávají odděleně od ostatních odsouzených.

§ 117

(1)

Důvodnost setrvání v oddělení se zvláštním dohledem přezkoumává ředitel ústavu nejméně

jednou za tři měsíce, a to na základě hodnocení chování odsouzeného a psychologického

nebo psychiatrického vyšetření.

(2)

Rozhodnutí o vynětí odsouzeného z oddělení se zvláštním dohledem vydává ředitelství

Sboru na základě návrhu ředitele ústavu nebo i bez tohoto návrhu.

§ 118

(1)

Do ústavů zvlášť k tomu určených nebo do zvláštního oddělení ústavu se umísťují odsouzení,

kteří podle posudku příslušného lékaře jsou trvale neschopni jakékoliv soustavné práce

nebo trpí dlouhodobě závažnou chorobou, která podstatně snižuje jejich pracovní schopnost

nebo vyžaduje soustavná léčebně preventivní opatření, jakož i odsouzení muži starší

65 let a odsouzené ženy starší 60 let.

(2)

Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 je poskytováno sociální kapesné.

§ 119

(1)

Práva a omezení stanovená pro nápravně výchovnou skupinu, do které byli odsouzení

uvedení v § 118 umístěni, zůstávají nedotčena.

(2)

Při výkonu trestu se u odsouzených uvedených v § 118 uplatňují tyto zásady

a)

odsouzení se umísťují do ložnic s přihlédnutím k jejich zdravotnímu stavu a k nápravně

výchovné skupině, do níž jsou zařazeni,

b)

na návrh ústavního lékaře nebo na vlastní žádost a se souhlasem tohoto lékaře mohou

vykonávat vhodnou činnost uvnitř ústavu, výjimečně i mimo ústav,

c)

nelze jim uložit kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení a samovazby,

d)

prověrka početního stavu se provádí přímo na ložnicích,

e)

zájmová tělovýchova se neorganizuje, podle rozhodnutí a pokynů lékaře se provádí

léčebně preventivní a rehabilitační péče, f) mohou se účastnit vycházek, umožňuje-li

jim to jejich zdravotní stav,

g)

podle zájmu se jim nabídnou vhodné kulturně výchovné a zájmové akce.

§ 120

(1)

Odsouzení, kterým byl uložen výjimečný trest,

4

)

jsou umísťováni do určeného ústavu nebo oddělení.

(2)

V rámci určeného ústavu se tito odsouzení rozdělují do skupin, ve kterých zpravidla

společně pracují a jsou společně ubytováni. Umísťování odsouzených do jednotlivých

skupin se provádí podle kritérií stanovených zákonem tak, aby byli odděleni od ostatních

odsouzených zejména silně narušení odsouzení se sklonem k násilnému jednání, popřípadě

odsouzení s výraznými psychopatickými rysy.

(3)

V ústavním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace odsouzených

tak, aby během výkonu výjimečného trestu měl odsouzený možnost být na základě slušného

chování a úspěšného průběhu nápravně výchovné činnosti přeřazen do skupiny s větším

rozsahem práv a mírnějším režimem.

§ 121

(1)

Odsouzení uvedení v § 120 odst. 1 jsou zpravidla umístěni v ložnici samostatně a

v době stanovené ústavním řádem a časovým rozvrhem dne je jim umožněno navštěvovat

kulturní a společenské místnosti společně s ostatními odsouzenými zařazenými v příslušné

skupině.

(2)

V ložnicích jsou odsouzení v noční době vždy uzamykáni. O uzamykání ložnic v denní

době rozhoduje ředitel ústavu.

(3)

Ložnice jsou vybaveny odděleným WC, umyvadlem, popřípadě sprchou, dále lůžkem, skříní

a dalším potřebným nábytkem (židle, stůl), rozhlasovým, popřípadě i televizním přijímačem.

Prostory ložnic musí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům, podrobnosti stanoví

zvláštní předpis.

§ 122

Návštěvy odsouzených vykonávajících výjimečný trest se uskutečňují odděleně od ostatních

odsouzených a za přímého dozoru příslušníka Sboru.

§ 123

Kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se u těchto

odsouzených vykonává odděleně od ostatních odsouzených, kteří vykonávají stejný druh

kázeňského trestu.

§ 124

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se úplné znění Řádu výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech,

jak vyplývá ze změn a doplňků provedených později vydanými předpisy (rozkaz ministra

spravedlnosti ČSR č. 26/1971, 27/1971, 13/1972 a 11/1973), vydané sbírkou rozkazů

ministra spravedlnosti ČSR č. 17 ze dne 6. 8. 1973 a registrované v částce 32 Sbírky

zákonů z roku 1973.

§ 125

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1992.