VYHLÁŠKA 242/1991 Z. z. o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi

§ 1

(1)

Základními články soustavy jsou zdravotnická zařízení

1

)

s právní subjektivitou zřizovaná okresními úřady nebo obcemi.

2

)

Takovými zařízeními se mohou stát i zdravotnická zařízení, která jsou dosud součástí

okresních (obvodních, městských) ústavů národního zdraví a jsou uvedena v části druhé

této vyhlášky.

(2)

Při zřizování zdravotnických zařízení podle odstavce 1 postupují okresní úřady podle

zvláštních předpisů.

§ 2

Změnu dosud závazně stanoveného spádového území, na němž zdravotnická zařízení plní

své úkoly, stanoví, po projednání se zdravotnickými zařízeními, okresní úřad ve spolupráci

s obcemi.

3

)

§ 3

Zdravotnická zařízení jsou povinna poskytovat potřebné informace pro všeobecnou a

zdravotnickou informační soustavu.

§ 4

(1)

Zdravotnická zařízení vybraná ministerstvem zdravotnictví České republiky (dále jen

„ministerstvo“) se podílejí na výuce a výchově žáků středních zdravotnických škol.

Pro výchovu a výuku studentů lékařských nebo farmaceutických fakult vybírá zdravotnická

zařízení ministerstvo v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České

republiky.

(2)

Na základě pověření ministerstva vydaného v dohodě s ministerstvem školství, mládeže

a tělovýchovy České republiky se mohou zdravotnická zařízení a jejich vybraná pracoviště

účastnit postgraduální výchovy organizované vysokými školami. Na základě pověření

ministerstva se mohou zdravotnická zařízení a jejich vybraná pracoviště účastnit postgraduálního

studia organizovaného Institutem pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů.

§ 5

Vedoucí funkce

(1)

V čele zdravotnických zařízení uvedených v části druhé je ředitel (vedoucí), kterého

jmenuje

4

)

a odvolává zřizovatel. Ředitel je statutárním orgánem zdravotnického zařízení a je

oprávněn jednat jeho jménem ve všech věcech. Odpovídá zřizovateli za plnění úkolů

zařízení.

(2)

V době nepřítomnosti zastupuje ředitele (vedoucího) v plném rozsahu práv a povinností

jeho zástupce.

(3)

Podle místních podmínek ředitel (vedoucí) zdravotnického zařízení určí, které další

vedoucí funkce uvedené ve mzdových předpisech vydaných ministerstvem zřídí.

(4)

Řediteli nebo vedoucímu zdravotnického zařízení jsou přímo podřízeni vedoucí pracovníci,

které určí a uvede v organizačním řádu. V něm rovněž stanoví rozsah úkolů jednotlivých

vedoucích pracovníků.

§ 6

Hospodaření a provoz zdravotnických zařízení zabezpečují hospodářské, technické a

provozní složky a útvary, které zřizuje, slučuje, přemisťuje nebo zrušuje ředitel

(vedoucí) zdravotnického zařízení.

§ 7

Okresní hygienické stanice provádějí nebo navrhují soubory základních terénních vyšetření

a opatření. Laboratorní vyšetření a specializované výkony zajišťují na území své působnosti.

Okresní hygienické stanice připravují podklady pro opatření, která činí okresní hygienik

jako orgán hygienické služby, a podílejí se na jejich výkonu. Zajišťují odborné vedení

ostatních zdravotnických zařízení a jejich pracovníků na úseku hygieny a boje proti

přenosným nemocem.

§ 8

(1)

Okresní hygienická stanice se člení na odbory a oddělení. K zabezpečování specializovaných

činností lze zřizovat v odděleních úseky. K plnění úkolů mimo sídlo okresní hygienické

stanice lze zřizovat pobočky a v podnicích vysunutá pracoviště.

(2)

Úkoly okresní hygienické stanice, skladbu a vnitřní uspořádání jednotlivých organizačních

útvarů a jejich podíl na plnění úkolů, rozsah a způsob jednání pracovníků jménem organizace

stanoví ředitel v organizačním řádu.

§ 9

(1)

Základním článkem zařízení ambulantní péče jsou ordinace praktických (obvodních)

lékařů pro dospělé, praktických (obvodních) lékařů pro děti a dorost, ženských lékařů,

stomatologů, případně ordinace dalších odborných lékařů, k jejichž návštěvě není třeba

doporučení (dále jen „ordinace“).

(2)

Při územním nebo závodním středisku se může zřídit výdejna léků.

§ 10

(1)

Sdružená ambulantní zařízení jsou léčebná zařízení, která jsou umístěna mimo území

nemocnic se kterými nejsou organizačně ani personálně spojena a v jejichž ordinacích

se poskytují jednotlivcům nebo skupinám osob základní a specializované zdravotnické

služby.

(2)

Zdravotnické služby poskytované územními zařízeními ambulantní péče jsou přístupné

všemu obyvatelstvu spádového území.

(3)

Zdravotnické služby poskytované závodními zařízeními ambulantní péče jsou určeny

především pro zaměstnance organizace. Kde je to provozně možné, mohou být přístupny

i ostatním obyvatelům.

(4)

Součástí sdružených ambulantních zařízení může být lékárna nebo výdejna léků, pokud

je s nimi stavebně a organizačně spojena.

§ 11

(1)

Nemocnice poskytují obyvatelům ambulantní a lůžkovou základní a specializovanou diagnostickou

a léčebnou péči, jejíž součástí jsou i nezbytná preventivní opatření.

(2)

K poskytování diagnostické a léčebné péče zaměstnancům organizací lze zřídit závodní

nemocnice. Pokud je to provozně možné, lze v nich poskytovat zdravotní péči i obyvatelům

přilehlého území.

(3)

Pro poskytování diagnostické a léčebné péče dětem a dorostu lze zřídit podle místních

podmínek dětské nemocnice.

§ 12

(1)

Nemocnice se člení na

a)

lůžkovou část,

b)

ambulantní část,

c)

část společných vyšetřovacích a léčebných složek,

d)

část hospodářské a technické služby a

e)

další organizační části (např. oddělení anesteziologie a resuscitace, rychlá zdravotnická

pomoc), které se zřizují, vyžaduje-li to péče o nemocné nebo provoz nemocnice.

(2)

Jako součást nemocnice lze zřídit lékárnu nebo výdejnu léků.

§ 13

(1)

Oddělení nemocnice může tvořit s odpovídajícím ambulantním oddělením celek řízený

jedním vedoucím.

(2)

Jako součást oddělení nemocnic se mohou pro potřeby diferencované léčebné péče zřizovat

jednotky intenzivní péče i doléčovací jednotky.

(3)

Velikost oddělení jednotlivých oborů diagnostické a léčebné péče a jiných útvarů

nemocnic se určuje podle potřeb péče o zdraví obyvatelstva spádového území.

§ 14

(1)

Odborné léčebné ústavy plní úkoly podle svého odborného zaměření a podle koncepcí

příslušných medicínských oborů.

(2)

Odborné léčebné ústavy se podle stanoveného zaměření a velikosti mohou členit na

oddělení, případně na jiné útvary, pokud to odpovídá zásadám hospodárnosti provozu.

§ 15

(1)

Léčebny pro dlouhodobě nemocné jsou určeny pro poskytování specializované ústavní

péče zaměřené především na ošetřovatelskou a rehabilitační péči o osoby trpící déle

trvajícími nemocemi.

(2)

Léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí jsou určeny pro nemocné plicními nebo mimoplicními

a respiračními nemocemi, pokud jejich stav vyžaduje dlouhodobou ústavní péči.

(3)

Psychiatrické léčebny jsou určeny pro poskytování ústavní péče osobám stiženým duševními

poruchami, u nichž je třeba specializované péče, popřípadě pro osoby, kterým je uloženo

povinné léčení.

(4)

Rehabilitační ústavy jsou určeny pro poskytování specializované ústavní péče nemocným

se stanovenými poruchami hybnosti, popřípadě poruchami jiných funkcí.

(5)

Specializovanou ústavní péči poskytují též další odborné léčebné ústavy zřízené podle

potřeb rozvoje péče o zdraví.

§ 16

(1)

Lázeňské léčebny jsou odborné léčebné ústavy, které poskytují nemocným speciálně

zaměřenou ústavní i ambulantní léčebnou péči. K léčbě nemocných se využívá především

přírodních léčivých zdrojů nebo klimatických podmínek.

(2)

Lázeňská péče o děti se poskytuje ve specializovaných lázeňských léčebnách.

(3)

Lázeňské léčebny jsou zpravidla specializovány na jeden nebo více oborů podle indikačního

zaměření; je-li to účelné, mohou se členit na oddělení.

(4)

Lázeňské léčebny mohou též poskytovat ambulantní lázeňskou péči osobám bydlícím nebo

ubytovaným v místě nebo v blízkém okolí lázeňského zařízení.

(5)

Lázeňské léčebny a další lázeňská zařízení se mohou sdružovat do lázeňských podniků.

§ 17

Ozdravovny pro děti a dospělé jsou zdravotnická zařízení, v nichž se osobám ohroženým

na zdraví nebo osobám v rekonvalescenci poskytuje za lékařského dozoru a odborného

vedení ústavní péče zpravidla s využitím klimatických podmínek a s dodržováním potřebné

životosprávy.

§ 18

Sanatoria jsou zdravotnická zařízení poskytující občanům s ohroženým nebo narušeným

zdravím potřebné léčení, ošetřování a dodržování náležité životosprávy mimo pracovní

dobu. Sanatoria se mohou zřizovat jako zdravotnická zařízení územní, závodní, popřípadě

společná.

§ 19

(1)

Pro zajištění nemocných léky a zdravotnickými potřebami se zřizují lékárny a další

zařízení lékárenské péče.

(2)

Lékárny zabezpečují přípravu, výdej, kontrolu a dispenzaci léčiv a zdravotnických

potřeb ve spolupráci s ostatními zdravotnickými zařízeními.

(3)

Podle potřeby příslušné spádové oblasti se jednotlivé lékárny mohou dělit na oddělení,

případně mohou zřizovat potřebná doplňková zařízení.

(4)

Laboratoř pro kontrolu léčiv kontroluje léčiva pro lékárenská zařízení, organizace

pro zásobování léčivy a zdravotnickými potřebami, popřípadě pro další určené zdravotnické

organizace.

§ 20

(1)

Kojenecké ústavy poskytují ústavní a výchovnou péči dětem, jejichž vývoj je ohrožen

nevhodným domácím prostředím, a to zpravidla do věku jednoho roku.

(2)

Dětské domovy poskytují ústavní a výchovnou péči dětem, o něž nemá kdo pečovat nebo

jimž nelze ze sociálních důvodů zajistit péči ve vlastní rodině, popřípadě náhradní

rodinnou péči a to ve věku od jednoho do tří let, pokud ze zdravotních nebo sociálních

důvodů ji není nutné poskytovat starším dětem.

(3)

Kojenecký ústav a dětský domov se podle místních podmínek spojí ve společné zařízení.

Nové kojenecké ústavy se nezřizují.

§ 21

(1)

V jeslích se poskytuje péče o všestranný rozvoj dětí zpravidla ve věku do tří let.

Péče v jeslích navazuje na péči o děti v rodině.

(2)

Jesle mohou být zřízeny jako územní nebo závodní (družstevní) nebo společné.

(3)

Podle doby provozu se zřizují jesle s denním, výjimečně týdenním provozem.

(4)

Mateřské školy a jesle ve společných budovách se zřizují podle zvláštních předpisů.

5

)

§ 22

(1)

Okresní (obvodní, městské) ústavy národního zdraví v zájmu účelného zabezpečení zdravotnických

služeb a další transformace zdravotnické soustavy vytvářejí podmínky pro svoje rozčlenění

v soustavu samostatných zdravotnických a jiných nástupnických zařízení působících

na území okresu.

§ 23

Statut zdravotnického zařízení, jehož součástí je jmenovitý seznam začleněných zařízení

s uvedením jejich postavení, označení, rozmístění a členění vydaný ředitelem (vedoucím),

schvaluje zřizovatel.

§ 24

Zrušují se vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č.

121/1974 Sb.

, o soustavě zdravotnických zařízení, a směrnice ministerstva zdravotnictví České

republiky č. 6/1986 Věstníku ministerstva zdravotnictví České republiky o postavení,

organizaci a činnosti ústavů národního zdraví registrovaná v částce 2/1986 Sb.

§ 25

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.