Zákon 23/1947 Z. z. o vrácení některých záloh poukázaných z ciziny na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv a vyplacených pod tlakem okupace.

§ 1.

(1)

Devisoví tuzemci (

§ 2 zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb.

, o vázaném devisovém hospodářství), kterým byla vyplacena v korunách nebo v říšských

markách hodnota částek poukázaných jim z ciziny jako záloha na plnění dodávkových

nebo některých jiných smluv, a to

a)

v době od 1. října 1938 do 5. května 1945 na území republiky Československé, obsazeném

v roce 1938 německou brannou mocí, nebo

b)

v době od 1. října 1940 do 5. května 1945 v ostatních částech zemí České a Moravskoslezské,

nebo jejich právní nástupci, jsou-li rovněž devisovými tuzemci, jsou povinni vrátit

tuto zálohu jako plnění, kterého se jim dostalo pod tlakem okupace, do tří měsíců

ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, tuzemskému peněžnímu ústavu (peněžnímu

podniku), který jim ji vyplatil, nebo jeho právnímu nástupci, pokud do uvedeného dne

nesplnili závazek ze smlouvy, v souvislosti s níž byl poukaz z ciziny proveden. Splnili-li

svůj závazek jen zčásti, nejsou povinni vrátit vyplacenou zálohu do výše částky zúčtované

na plnění, které se uskutečnilo. Obdržel-li peněžní ústav (peněžní podnik), který

zálohu vyplatil, nebo přímo příjemce zálohy úhradu od Národní banky nebo od filiálky

Říšské banky, zřízené na československém území, buďtež zálohy vráceny Národní bance

Československé v Praze.

(2)

Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na poukazy provedené z Německé říše

v jejích hranicích z konce roku 1937 smluvní stranou, která tam měla bydliště nebo

sídlo.

(3)

Povinnost stanovená v odstavci 1 netýká se částek, které byly odvedeny jako nadměrné

zisky bývalému ministerstvu hospodářství a práce, po případě podle směrnic německého

ministra hospodářství. O vrácení těchto částek, pokud ještě nevplynuly do státní pokladny,

se dohodne Národní banka Československá v Praze s ministerstvy zahraničního obchodu

a financí. Nedojde-li k dohodě, rozhodne vláda.

§ 2.

K vrácení záloh podle

§ 1

lze použít vkladů vázaných podle

§ 7 dekretu ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb.

, o obnovení československé měny.

§ 3.

Národní banka Československá v Praze může stanovit v případech hodných zvláštního

zřetele, že příjemce nebo jeho právní nástupce nemá vracet vyplacenou zálohu buď vůbec

nebo zčásti.

§ 4.

(1)

Byla-li záloha vrácena, nemá smluvní strana, která ji poskytla, proti devisovému

tuzemci žádné nároky z toho důvodu, že mu byla záloha poukázána nebo že ji přijal.

(2)

Peněžnímu ústavu (peněžnímu podniku) uvedenému v

§ 1, odst. 1

ani Národní bance Československé v Praze nevzcházejí z tohoto uspořádání žádné závazky

vůči smluvním stranám.

§ 5.

Zálohy, které mají být vráceny Národní bance Československé v Praze podle

§ 1

a které nebudou vráceny do stanovené lhůty, mohou být vymáhány soudní exekucí podle

výměru Národní banky Československé v Praze, opatřeného doložkou vykonatelnosti.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě

s ministry financí, průmyslu a zahraničního obchodu.