Vládní nařízení 23/1945 Z. z. o placené dovolené pro zaměstnance v roce 1945.

§ 1.

(1)

Zaměstnancům přísluší v roce 1945 placená dovolená v této výměře

1.

zaměstnancům, kteří dosáhli 18 let

a)

tři kalendářní týdny, pracují-li v hornictví pod zemí nebo, pracují-li za podmínek

zdraví zvlášť škodlivých,

b)

dva kalendářní týdny, jsou-li zaměstnáni jinými než pod písm. a) uvedenými pracemi,

2.

zaměstnancům mladším 18 let tři kalendářní týdny.

(2)

Výměra dovolené stanovená v odst. 1, č. 1 se zvyšuje o jeden kalendářní týden, jde-li

o zaměstnance

a)

kteří pracují v témž oboru (v téže skupině povolání) alespoň pět let,

b)

nebo kteří dosáhli 50 let.

(3)

Pracemi za podmínek zdraví zvlášť škodlivých rozumějí se práce, při nichž jsou zaměstnanci

zvýšenou měrou vydáni vlivu horka, jedovatých látek (na př. olova a jeho sloučenin,

fosforu, rtuti, arsenu, manganu, benzolu a jeho homologů, nitro- a amidosloučenin

aromatické řady, sirouhlíku, sirovodíku, kysličníku uhelnatého, kyanovodíku a jeho

derivátů, chromových sloučenin), dále vlivu prachu (Thomasovy strusky, prachu křemičitého,

železitého nebo osinkového) nebo jsou pravidelně zaměstnáváni prosvěcováním roentgenovými

a radiovými paprsky, s infekčním materiálem, svářením plynem a elektrickým obloukem

anebo pracují s pneumatickými vrtadly, nýtovačkami a jinými takovými přístroji.

(4)

V pochybnostech, jde-li o práce za podmínek zdraví zvlášť škodlivých, rozhoduje příslušný

živnostenský inspektor po případě úřední lékař.

(5)

Výměra dovolené podle odstavců 1 a 2 určuje se podle stavu dne 1. května 1945.

(6)

Zaměstnanec může po uplynutí dvou měsíců nepřetržitého zaměstnání v témž podniku

(u téhož zaměstnavatele) žádati poměrnou dovolenou (§ 4, odst. 3).

§ 2.

Čekací doba jest u zaměstnanců mladších 18 let splněna, trval-li pracovní (učební)

poměr v témž podniku (u téhož zaměstnavatele) alespoň tři měsíce.

§ 3.

(1)

Zaměstnanci, kteří byli za německé okupace z důvodů politických vězněni a v roce

1945 se vrátili nebo vrátí, jakož i zaměstnanci, kteří se účastnili národního odboje

a byli zraněni v boji při ozbrojeném povstání českého lidu, mají kromě řádné roční

dovolené (§ 1) vůči svému poslednímu zaměstnavateli nárok na další placenou dovolenou

ve výměře nejméně dvou kalendářních týdnů a na jednorázový příplatek ve výši jednotýdenní

mzdy. Pokud takový zaměstnanec nastoupil u nového zaměstnavatele, je nový zaměstnavatel

povinen ho uvolniti k této dovolené.

(2)

K jejich žádosti poskytne jim poslední jejich zaměstnavatel delší placenou dovolenou,

vyžaduje-li toho nezbytně jejich zdravotní stav, a to až do jejich uzdravení, nejdéle

však celkem po dobu šesti týdnů. Potřebu této dovolené zjistí úřední lékař repatriačního

odboru ministerstva ochrany práce a sociální péče nebo úřední lékař příslušného okresního

úřadu ochrany práce.

(3)

Za posledního zaměstnavatele se považuje zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec byl zaměstnán

bezprostředně před zatčením, po případě bezprostředně před účastí na ozbrojeném povstání

českého lidu.

(4)

Zanikl-li závod nebo není-li již zaměstnavatele, proti kterému by zaměstnanec mohl

uplatňovati nárok na placenou dovolenou podle odstavců 1 až 3, poskytne mu přiměřenou

náhradu repatriační odbor ministerstva ochrany práce a sociální péče.

§ 4.

(1)

Skončil-li se pracovní poměr řádnou výpovědí dříve, než zaměstnanec nastoupil příslušející

mu dovolenou, náleží mu náhrada dovolené v penězích.

(2)

Skončil-li se pracovní poměr řádnou výpovědí před splněním čekací doby, přísluší

zaměstnanci náhrada v penězích za poměrnou část dovolené, byl-li zaměstnán v témž

podniku (u téhož zaměstnavatele) nepřetržitě alespoň dva měsíce.

(3)

Poměrná část dovolené stanoví se tak, že se poskytne za každý v zaměstnání započatý

kalendářní měsíc jedna dvanáctina dovolené, jaká by zaměstnanci příslušela podle §

1, kdyby byl splnil čekací dobu.

(4)

Náhrada dovolené v penězích nepřísluší, byl-li zaměstnanec před nastoupením dovolené

propuštěn z práce z důležitých důvodů, které zaměstnanec zavinil a které opravňují

zaměstnavatele podle platných předpisů zrušiti pracovní poměr bez výpovědi nebo, nenastoupil-li

ji bez důvodu.

§ 5.

V sezonních, přechodných a obdobných zaměstnáních, zejména ve stavební živnosti a

ve vedlejších stavebních živnostech, přísluší zaměstnanci za každý dokončený měsíc

zaměstnání jedna dvanáctina dovolené, která by mu příslušela podle § 1. Na místě dovolené

lze poskytnouti náhradu v penězích, souhlasí-li s tím zaměstnanec.

§ 6.

Osobám pracujícím v domácké práci přísluší náhrada dovolené v penězích ve výši 5%

z celkové odměny bez příplatku na hotová vydání, která byla dosažena v době od 1.

května 1944 do 30. Dubna 1945. Nebyly-li tyto osoby plně zaměstnány po celou uvedenou

dobu, vypočte se náhrada z odměny, dosažené v době od 1. května 1943 do 30. dubna

1944.

§ 7.

Rozvrh dovolené určuje správa závodu (zaměstnavatel) v souhlase se závodním výborem

(závodní radou) nebo důvěrníkem.

§ 8.

V závodech zemědělské prvovýroby, v nichž to vyžaduje plynulý provoz, může býti nástup

dovolené posunut až do 31. ledna 1946.

§ 9.

(1)

Zaměstnavatel, který jednal proti předpisům tohoto nařízení, bude stíhán podle ustanovení

§ 6 vládního nařízení ze dne 4. června 1945, č. 13 Sb., o zatímní výstavbě úřadů ochrany

práce.

(2)

Jde-li o zaměstnavatele, podléhajícího obecnému zákonu hornímu, provádějí trestní

řízení správní báňské revírní úřady.

§ 10.

(1)

Ustanovení právních předpisů o placené dovolené, pokud neodporují tomuto nařízení,

zůstávají nedotčena.

(2)

Předpisy a ujednání o dovolené pro zaměstnance příznivější zůstávají v platnosti.

(3)

Tato úprava dovolené nevztahuje se na služební poměry zaměstnanců státu a svazků

zájmové a územní samosprávy, jejich ústavů, podniků a fondů, jakož i ústavů, podniků

a fondů jimi spravovaných, jichž platové poměry jsou upraveny zvláštními zákonnými

předpisy nebo služebními řády podle § 210, odst. 1 platového zákona ze dne 24. června

1926, č. 103 Sb., nebo podle obdoby těchto předpisů, a na zaměstnance zemských peněžních

ústavů.

(4)

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích českých; provede je

ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.