Zákon 232/1946 Z. z. o porotních soudech.

§ 1.

(1)

K příslušnosti porotních soudů náležejí, pokud zákon nestanoví jinak

1.

zločiny a přečiny, které podle své povahy a podle okolností, za nichž byly spáchány,

svědčí o pachatelově snaze vykonati vliv na uspořádání veřejných věcí,

2.

zločiny, stanoví-li na ně zákon trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let.

(2)

Souditi o zločinech krádeže, zpronevěry (zpronevěry v úřadě), podvodu - s výjimkou

křivého svědectví -, podvodného úpadku a poškození cizích věřitelů, přísluší sborovému

soudu první stolice i v těch případech, kdy na ně zákon stanoví trest na svobodě delší

5 let.

§ 2.

Zřízení porotního soudu.

Porotní soud se sestaví u sborových soudů první stolice s trestní pravomocí.

§ 3.

Složení porotního soudu.

(1)

Porotní soud se skládá ze soudního sboru a z poroty.

(2)

Soudní sbor se skládá z předsedy porotního soudu a z dvou dalších jeho členů. Předsedu

a potřebný počet jeho náměstků ustanovuje přednosta sborového soudu druhé stolice

ze soudců působících u sborového soudu první stolice, u kterého má porotní soud zasedati.

Ostatní členy porotního soudu ustanovuje přednosta sborového soudu první stolice ze

soudců působících u tohoto soudu. Ustanovení se stane před počátkem každého kalendářního

roku na celý rok.

(3)

Porotu tvoří dvanáct porotců vybraných losováním.

§ 4.

(1)

K úřadu porotce může býti povolán, jen kdo je zapsán do stálých voličských seznamů,

dokonal pětatřicátý rok svého věku, umí číst a psát a bydlí v obci pobytu alespoň

jeden rok.

(2)

Pro posouzení těchto podmínek je rozhodný den 1. října toho roku, ve kterém se sestavují

seznamy porotců.

§ 5.

Důvody nezpůsobilosti.

K úřadu porotce je nezpůsobilý

1.

kdo pro tělesné nebo duševní vady nemůže dostáti povinnostem porotce,

2.

kdo byl zbaven zcela nebo zčásti svéprávnosti,

3.

proti komu se vede trestní řízení pro zločin nebo pro takový přečin nebo přestupek,

pro který může býti vyslovena ztráta volebního práva,

4.

kdo byl pravoplatně odsouzen pro přečin nebo přestupek ke ztrátě práva volebního

nebo vůbec pro zločin, dokud nenabyl opět soudní bezúhonnosti,

5.

kdo ještě neodpykal trest na svobodě, k němuž byl pravoplatně odsouzen,

6.

kdo je držen v donucovací pracovně.

§ 6.

Důvody neslučitelnosti.

K úřadu porotce nebuďtež povoláváni

1.

president republiky, členové zákonodárných sborů a sborů, jimž přísluší vládní (výkonná)

moc a které jsou zákonodárným sborům přímo odpovědny,

2.

přednostové (předsedové) a konceptní úředníci ústředních úřadů, úřadů jim přičleněných

a úřadů jim na roveň postavených,

3.

soudci z povolání, konceptní úředníci úřadů veřejné žaloby a obhájci ve věcech trestních,

4.

osoby podrobené vojenské trestní soudní pravomoci,

5.

duchovní náboženských společností státem uznaných a řeholníci.

§ 7.

Právo odmítnouti úřad porotce.

Úřad porotce může u místního národního výboru svého bydliště odmítnouti

1.

kdo dokonal šedesátý rok svého věku, pro vždy,

2.

těhotná žena a žena, která pečuje alespoň o jedno dítě mladší patnácti let,

3.

člen národního výboru,

4.

státní zaměstnanec v činné službě a učitel,

5.

profesor vysokých škol,

6.

zaměstnanec pošty, veřejného telegrafu a telefonu, veřejné železnice, nebo jiného

ústavu, podniku nebo zařízení provozovaného ve veřejném zájmu, nebo zaměstnanec podniku

zvláštní hospodářské důležitosti, je-li ve svém zaměstnání nepostradatelný,

7.

lékař, porodní asistentka a zvěrolékař v místech, kde jich není více než dva,

8.

lékárník, který nemá pomocníka oprávněného k vydávání léků,

9.

ošetřovatel ve veřejných léčebných a ošetřovacích ústavech,

10.

kdo dostál své povinnosti jako porotce v jednom porotním období, až do konce příštího

kalendářního roku.

§ 8.

(1)

Počátkem měsíce října každého roku sestaví místní národní výbory zvláštními komisemi

(komise pro seznamy porotců) seznam osob, které bydlí v obci nebo na území přikázaném

jednotlivé komisi a mohou býti podle ustanovení tohoto zákona povolány za porotce

(prvotní seznam).

(2)

Komise pro seznamy porotců se skládá z předsedy místního národního výboru jako předsedy

a čtyř členů, které zvolí místní národní výbor z osob způsobilých k úřadu porotce.

Ve větších obcích může býti těchto komisí několik; v tomto případě může býti předsedou

též jiný člen místního národního výboru jím zvolený. Celé území přikázané jednotlivé

komisi musí býti v obvodu téhož sborového soudu první stolice.

(3)

Prvotní seznam obsahuje v abecedním pořádku jména a příjmení zapsaných osob, jejich

věk, povolání a bydliště. Seznam podepíší členové obecní komise, kteří jej sestavili.

§ 9.

(1)

Prvotní seznam buď vyložen alespoň osm dní v úředním sídle místního národního výboru

tak, aby do něho mohl každý nahlédnouti. Doba a místo vyložení seznamu se vyhlásí

veřejně způsobem v obci obvyklým a ve vyhlášce se uvede, kdo má právo v této době

činiti proti seznamu námitky nebo odmítnouti úřad porotce.

(2)

Každý, kdo je zapsán do stálých voličských seznamů, je oprávněn po dobu, po kterou

prvotní seznam má býti vyložen k veřejnému nahlédnutí, vznésti písemně nebo do protokolu

u předsedy komise pro seznamy porotců námitky proto, že v seznamu byl pominut někdo,

kdo do něho měl býti zapsán, nebo proto, že do něho byl zapsán někdo, kdo neměl býti

zapsán. Nejpozději v této době se také mohou uplatniti důvody, ze kterých může býti

úřad porotce odmítnut.

§ 10.

(1)

O námitkách a o odmítnutí úřadu porotce rozhodne komise pro seznamy porotců.

(2)

O rozhodnutí zpraví písemně všechny, jichž se týká, jakož i toho, kdo podal námitky,

s poučením, že mají právo stěžovati si na ně do tří dnů od jeho doručení u této komise

(

§ 13

).

(3)

Rozhodnutí i podání stížnosti poznamená předseda komise v prvotních seznamech a takto

upravené seznamy předloží místnímu národnímu výboru.

§ 11.

Místní národní výbor označí v prvotních seznamech osoby státně a národně spolehlivé,

které pokládá pro jejich rozumnost a počestnost, poctivé smýšlení a pevnou povahu

za zvlášť způsobilé k úřadu porotce, a předloží do 1. listopadu prvotní seznamy sborovému

soudu první stolice s trestní pravomocí, v jehož obvodě je obec nebo příslušná její

část (

§ 8, odst. 2

); zároveň připojí všechny spisy o námitkách a o odmítnutí úřadu porotce. Opis prvotních

seznamů takto upravených zašle současně prostřednictvím okresního národního výboru,

v jehož obvodu je tato obec, okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu má sborový

soud své sídlo.

§ 12.

Nepředloží-li místní národní výbor ve lhůtě stanovené v

§ 11

prvotní seznam sborovému soudu první stolice, dá jej na žádost předsedy tohoto soudu

sestaviti na náklad obce okresní národní výbor, který také označí osoby zvláště způsobilé

k úřadu porotce.

§ 13.

(1)

O stížnostech na rozhodnutí komise pro seznamy porotců rozhoduje s konečnou platností

komise u sborového soudu první stolice.

(2)

Komise se skládá z přednosty sborového soudu první stolice nebo jeho náměstka jako

předsedy, státního zástupce, zástupce advokátní komory a čtyř členů, které zvolí okresní

národní výbor, v jehož obvodě má sborový soud své sídlo.

(3)

Shledá-li komise při vyřizování stížností, že v prvotním seznamu byl pominut někdo,

kdo do něho měl býti zapsán, zapíše ho a vyžádá si od místního národního výboru vyjádření

o okolnostech uvedených v

§ 11

.

§ 14.

(1)

Roční seznam porotců sestaví nejpozději do konce listopadu komise u sborového soudu

první stolice (

§ 13, odst. 2

) tak, že z opravených a doplněných prvotních seznamů přenese jména osob, které pokládá

z osob označených podle

§ 11

za nejzpůsobilejší k úřadu porotce, do jednoho seznamu (seznam hlavní), z něhož se

vybírají porotci pro příští kalendářní rok.

(2)

Stejně sestaví komise z osob, které bydlí v sídle porotního soudu nebo v jeho nejbližším

okolí, další seznam (doplňovací seznam), z něhož se vybírají porotci náhradní.

§ 15.

Do hlavního i doplňovacího seznamu se zapíše tolik osob, aby jich v každém seznamu

bylo alespoň o polovici více než jich bude potřebí podle pravděpodobného počtu řádných

i mimořádných porotních období příštího kalendářního roku.

§ 16.

Roční seznam obsahuje jména a příjmení zapsaných osob, jejich povolání a bydliště.

Budiž vytištěn a zaslán přednostovi sborového soudu druhé stolice, zemskému (hlavnímu)

státnímu zastupitelství, zemskému národnímu výboru, dále státnímu zastupitelství a

všem okresním soudům a okresním a místním národním výborům v obvodu sborového soudu

první stolice.

§ 17.

(1)

Nabudou-li přednostové soudů nebo úřadů uvedených v

§ 16

nebo orgány veřejné správy tam uvedené během roku vědomosti o tom, že porotce zapsaný

do ročního seznamu je k úřadu porotce nezpůsobilý (

§ 5

) nebo že jsou tu příčiny, pro které by k tomuto úřadu neměl býti povolán (

§ 6

), oznámí to ihned přednostovi sborového soudu první stolice, aby zařídil jeho výmaz

ze seznamu.

(2)

Nastala-li příčina, pro kterou osoby uvedené v

§ 7

mohou odmítnouti úřad porotce teprve po době uvedené v

§ 9

, mají tyto osoby právo žádati, aby byly z ročního seznamu vymazány.

(3)

O výmazu rozhodne s konečnou platností přednosta sborového soudu první stolice a

oznámí toto rozhodnutí těm, jichž se týká.

§ 18.

(1)

Místní národní výbory jsou povinny upozorniti přednostu sborového soudu první stolice,

byla-li osoba zapsaná do ročního seznamu povolána k vojenské službě po dobu nastávajícího

porotního období.

(2)

Osoby zaměstnané při zemědělství mohou žádati, aby po čas neodkladných hospodářských

prací byly zproštěny úřadu porotce po dobu nastávajícího porotního období. Správnost

údajů žádosti potvrdí místní národní výbor. O žádosti rozhodne s konečnou platností

přednosta sborového soudu první stolice.

(3)

Ke konci každého porotního období se otáže předseda porotního soudu porotců, chtějí-li

užíti práva odmítacího podle

§ 7, č. 10

až do konce příštího kalendářního roku nebo na kratší dobu. Jména porotců, kteří

užijí tohoto práva, buďte oznámena přednostovi sborového soudu, aby se odmítnutí poznamenalo

v ročních seznamech.

§ 19.

(1)

Čtrnáct dnů před začátkem každého porotního období sestaví přednosta sborového soudu

první stolice za přítomnosti dvou soudců a státního zástupce ve veřejném sedění losováním

služební seznam. O obsahu tohoto seznamu platí obdobně ustanovení

§ 16

, věty první.

(2)

Advokátní komora a okresní národní výbor v sídle soudu mají právo k tomuto sedění

vyslati svého zástupce, pročež buďtež o něm včas zpraveny.

§ 20.

Z ročních seznamů se nejprve vyloučí osoby povolané v nastávajícím porotním období

k činné vojenské službě a osoby zproštěné podle

§ 18, odst. 2 a 3

úřadu porotce. Lístky se jmény ostatních osob zapsaných v hlavním seznamu se pak

vloží do osudí, z něhož přednosta sborového soudu vylosuje třicetšest porotců hlavních;

stejným způsobem vylosuje z osob zapsaných v seznamu doplňovacím devět porotců náhradních.

O tom se sepíše protokol.

§ 21.

Zbývá-li v ročním seznamu tak málo jmen, že hlavní seznam jich obsahuje méně než čtyřiapadesát

a doplňovací seznam méně než čtrnáct, doplní komise u sborového soudu první stolice

uvedená v

§ 13, odst. 2

, dříve než se vylosuje služební seznam, roční seznamy až do tohoto počtu.

§ 22.

Povinnost přijmouti a zastávati úřad porotce.

(1)

Přijmouti a zastávati úřad porotce je občanskou povinností. Poruší-li porotce bez

závažných důvodů tuto povinnost, uloží mu soudní sbor jako pořádkový trest pokutu

do 10.000 Kčs nebo vězení do osmi dnů.

(2)

Proti tomuto nálezu může postižený podati do osmi dnů stížnost, o které rozhodne

sborový soud druhé stolice, nepromine-li soudní sbor trest sám.

(3)

Pokuta připadá státní pokladně.

§ 23.

Náhrady porotcům.

Porotci, kteří vykonali svou povinnost, mají nárok na náhradu hotových výloh, které

jsou spojeny s výkonem jejich úřadu, a na náhradu skutečně ušlého výdělku; podrobnosti

upraví vláda nařízením.

§ 24.

Obecné ustanovení.

(1)

Ve věcech náležejících k příslušnosti porotních soudů koná řízení přípravné, jakož

i řízení obžalovací, pokud je jeho konání zákonem předepsáno, sborový soud první stolice.

(2)

Po právní moci obžaloby je k úkonům předsedy povolán předseda porotního soudu. Opatření

a rozhodnutí příslušející soudu (radní komoře) činí mimo hlavní přelíčení soudní sbor.

(3)

Hlavní přelíčení se koná před porotním soudem, a to, pokud v tomto zákoně není jinak

ustanoveno, podle předpisů o konání hlavního přelíčení před sborovými soudy první

stolice. Porotci se účastní rozhodování, jen pokud to zákon výslovně stanoví.

(4)

Neužije-li obžalovaný práva, aby si zřídil obhájce, zřídí se mu pro hlavní přelíčení

z moci úřední. Tak se stane i k provedení opravných prostředků, pokud je spolupůsobení

obhájce zákonem předepsáno.

(5)

Předseda porotního soudu upozorní, kdykoliv je toho třeba, porotce na jejich povinnosti

a dá jim návod, jak je mají konati.

§ 25.

Porotní období.

(1)

Počet a dobu řádných porotních období určí podle potřeby přednosta sborového soudu

první stolice rok napřed. Vyžaduje-li toho počet, důležitost nebo rozsah věcí, které

se mají projednávati před porotním soudem, může naříditi mimořádné porotní období.

(2)

Den a hodina, kdy se započne každé porotní období, vyhlásí se na soudní desce.

§ 26.

Místo zasedání.

Přednosta sborového soudu druhé stolice může na návrh předsedy porotního soudu z důležitých

důvodů ustanoviti, že porotní soud má zasedati v jednotlivém případě nebo v celém

porotním období místo ve svém sídle v jiném místě svého obvodu.

§ 27.

Které věci se mají projednati.

(1)

Řádné porotní období se nemá skončiti dříve, dokud nejsou vyřízeny všechny trestní

věci, ve kterých při jeho zahájení mohlo býti ustanoveno hlavní přelíčení. Soudní

sbor se však může usnésti ze závažných důvodů, aby některá taková věc nebyla projednávána

v tomto období.

(2)

V jiných věcech se může konati hlavní přelíčení jen za souhlasu obžalovaného.

§ 28.

Oznámení o složení soudu.

(1)

Seznam členů soudního sboru a seznamy porotců, z nichž má býti vylosována porota,

se dodají každému obžalovanému nejpozději s obsílkou k hlavnímu přelíčení.

(2)

Nebylo-li toto ustanovení zachováno, odročí se hlavní přelíčení, žádá-li za to obžalovaný

dříve, než se počne sestavovati porota.

§ 29.

Obeslání porotců.

(1)

Předseda porotního soudu obešle k zasedání porotního soudu všechny hlavní i náhradní

porotce, z nichž má býti vylosována porota.

(2)

V obsílce se porotcům oznámí, kam a kdy se mají dostaviti. Zároveň se porotci upozorní

na zákonné následky nedostavení (

§ 22

).

(3)

Obsílka se dodá porotcům do vlastních rukou, a to pokud možno alespoň osm dnů přede

dnem, na který jsou obesláni.

§ 30.

Sestavení poroty.

(1)

Před zahájením hlavního přelíčení se sestaví v neveřejném sedění soudního sboru za

přítomnosti obou stran a jejich zástupců, jakož i předvolaných porotců porota losováním.

(2)

Sestavení poroty se počíná vyvoláním jmen porotců zapisovatelem.

(3)

Dostavilo-li se méně než třicet hlavních porotců, doplní se porota do tohoto počtu

vylosováním z porotců náhradních.

§ 31.

Důvody vyloučení.

(1)

Z účasti na hlavním přelíčení je vyloučen porotce

a)

který by byl ve věci, o niž jde, vyloučen z úkonů soudních jako soudce,

b)

který by mohl míti z odsouzení nebo zproštění obžalovaného prospěch nebo škodu,

c)

který učinil oznámení o trestném činu, o nějž jde, nebo byl ve věci činný jako soudní

svědek, nebo který byl nebo má býti vyslechnut ve věci jako svědek nebo znalec,

d)

u něhož je některý z důvodů nezpůsobilosti k úřadu porotce uvedených v zákoně,

e)

který se účastnil jako porotce při dřívějším hlavním přelíčení v téže věci.

(2)

Porotce, u kterého se vyskytne důvod uvedený v odstavci 1, písm. d), se vymaže ze

seznamu porotců.

§ 32.

Jednání o vyloučení.

(1)

Dříve, než se přikročí k vylosování poroty, otáže se předseda pod zmatečností obou

stran i porotců, není-li mezi porotci takový, který je podle

§ 31

vyloučen.

(2)

O vyloučení rozhodne soudní sbor vyslechna porotce, o kterého jde, a strany.

(3)

Není-li přítomno alespoň čtyřiadvacet porotců, kteří nejsou vyloučeni podle předchozího

ustanovení, doplní se do tohoto počtu vylosováním z porotců náhradních.

(4)

Vylosovati porotu z menšího počtu nelze pod zmatečností, leč by s tím výslovně souhlasily

strany oprávněné zamítati porotce.

§ 33.

Právo zamítací.

(1)

Obě strany mohou zamítnouti tolik porotců, o kolik je jich více než dvanáct; polovici

jich může zamítnouti žalobce a polovici obžalovaný. Je-li počet porotců lichý, má

obžalovaný právo zamítnouti o jednoho více.

(2)

Několik obžalovaných vykoná právo zamítací společně; nedojde-li mezi nimi k dohodě,

rozhoduje pořadí, ve kterém jsou uvedeni v obžalobě, o pořadí, ve kterém mají střídavě

vykonávati zamítací právo.

§ 34.

Losování.

(1)

Lístky se jmény porotců se přečtou a vloží do osudí. Předseda oznámí, kolik porotců

může zamítnouti každý oprávněný, a určí, je-li třeba, způsob, jak se má vykonávati

právo zamítací. Potom vytáhne vždy jeden lístek z osudí a přečte jméno porotce, ponechávaje

oprávněným potřebný čas k výkonu práva zamítacího.

(2)

Prohlášení oprávněných se děje při každém jednotlivém jménu slovem „přijímám" nebo

„zamítám". Nejprve činí prohlášení žalobce. Neučiní-li oprávněný prohlášení dříve,

než bylo další jméno vytaženo z osudí, pokládá se to za přijetí. Důvody pro přijetí

nebo zamítnutí se nesmějí uváděti.

(3)

Jakmile předseda vytáhl další jméno nebo prohlásil, že porota je sestavena, nemohou

strany své prohlášení změniti.

(4)

Když bylo vytaženo dvanáct nezamítnutých porotců nebo když v osudí zbývá jen tolik

lístků, kolik je třeba k doplnění počtu porotců na dvanáct, prohlásí předseda, že

porota je sestavena.

§ 35.

Porotcové náhradníci.

(1)

Lze-li očekávati, že hlavní přelíčení bude trvati delší dobu, může předseda ustanoviti,

že se přibere potřebný počet porotců náhradníků a že se vylosuje o tolik porotců více

než dvanáct. Náhradníky jsou ti, jejichž jména předseda vytáhl z osudí naposledy.

(2)

V tomto případě zmenšuje se poměrně počet přípustných zamítnutí.

(3)

Náhradníci nastupují na místo porotců, kterým něco zabránilo účastniti se celého

hlavního přelíčení, v pořadí, jak byli vylosováni.

§ 36.

Společná porota.

Má-li se téhož dne konati hlavní přelíčení v několika trestních věcech, může porota,

sestavená pro první věc, zůstati v činnosti i pro další věci, souhlasí-li výslovně

ti, kdo mají právo zamítati porotce.

§ 37.

Volba vrchního porotce.

(1)

Když byla porota sestavena, zvolí si porotcové v tajném sedění poroty prostou většinou

hlasů ze svého středu vrchního porotce. Nedosáhne-li se většiny, vykoná se volba užší.

Při rovnosti hlasů rozhoduje los. Volbu řídí předseda porotního soudu.

(2)

Vrchní porotce je mluvčím poroty a řídí porady a hlasování porotců, nestanoví-li

zákon jinak.

§ 38.

Zahájení hlavního přelíčení.

(1)

Když porotci zaujali svá místa v pořádku, ve kterém byla jejich jména vytažena z

osudí, zahájí se hlavní přelíčení vyvoláním věci.

(2)

Předseda se otáže obžalovaného na jeho osobní poměry, poučí ho, že nemá sice povinnost

vypovídati, že však odepření výpovědi nezdrží trestní řízení a že se tak může připraviti

o svou obranu, a napomene ho, aby pozorně sledoval obžalobu, jež bude čtena, i průběh

líčení.

§ 39.

Slib porotců.

(1)

Nato vezme předseda porotce do slibu. Předtím je poučí o jejich povinnostech a významu

slibu, který mají učiniti. Vyzve je, aby povstali, a přečte jim tuto formuli slibu

„Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu při svém rozhodování říditi jen zákonem,

že budu hlasovati podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení, že se nebudu před

svým výrokem domlouvati o projednávané věci s nikým než se svými spoluporotci, že

se nedám svésti přízní ani nepřízní, sttrachem ani škodolibostí a že zachovám přísnou

mlčenlivost o obsahu porady a hlasování soudu.“.

(2)

Poté porotcové i náhradníci jsou předsedou jednotlivě vyvoláni a vykonají do jeho

rukou slib podáním ruky a slovy: „Tak slibuji."

§ 40.

Další řízení.

(1)

Po vyvolání svědků a znalců se koná další řízení podle předpisů platných o hlavním

přelíčení před sborovými soudy první stolice. Každý porotce obdrží stejnopis žalobního

výroku.

(2)

Po přečtení obžaloby poučí předseda porotce o zákonných znacích trestného činu, který

je předmětem obžaloby, i o významu právních pojmů vyskytujících se v obžalobě (právní

poučení). Změní-li nebo rozšíří-li se obžaloba, předseda právní poučení podle potřeby

doplní.

(3)

Toto poučení předsedy nesmí nikdo přerušovati ani rozebírati. Na žádost strany se

však zapíše v protokole část daného poučení vztahující se na právní otázku, kterou

strana označí.

(4)

Členové soudního sboru i poroty, nevyjímajíc náhradníky, mají právo, když jim předseda

k tomu udělil slovo, dávati otázky každému, kdo je vyslýchán.

(5)

Porota může navrhovati, aby se provedly určité důkazy nebo objasnily určité skutečnosti.

Za tím účelem může každý porotce kdykoliv žádati za přerušení jednání, aby se porota

mohla poraditi a usnésti o návrhu, který má býti učiněn, po případě nahlédnouti do

spisů. O takových návrzích rozhodne soudní sbor po slyšení obou stran.

§ 41.

Rozhodnutí bez dotázání poroty.

(1)

Zemře-li obžalovaný, nařídí-li president republiky, uživ svého práva udíleti milost

v trestních věcech, aby se trestní řízení zastavilo, nebo upustí-li žalobce od obžaloby,

zastaví soudní sbor trestní řízení usnesením, aniž se dotáže poroty.

(2)

Vyjde-li v hlavním přelíčení najevo, že trestnost činu, který je předmětem obžaloby,

je hledíc k věku obžalovaného vyloučena nebo zanikla promlčením, že se stíhání činu

podle zákona nepřipouští nebo že chybí obžaloba podle zákona potřebná, zprostí soudní

sbor obžalovaného, vyslechna dříve žalobce, soukromého účastníka (poškozeného) a obžalovaného,

aniž se dotáže poroty.

§ 42.

(1)

Nerozhodne-li soudní sbor, aniž se dotáže poroty (

§ 41

), usnese po skončeném průvodním řízení, vyslechna návrhy obou stran, otázky, které

se mají dáti porotě. Usnesené otázky podepíší předseda a zapisovatel.

(2)

Otázky se pod zmatečností přečtou. Jeden stejnopis otázek se odevzdá každému porotci,

po jednom stejnopise obdrží též žalobce a obhájce. Na žádost strany nebo porotce může

předseda přerušiti jednání na přiměřenou dobu k prozkoumání otázek.

(3)

Obě strany i porotci mají právo upozorniti na vady otázek a navrhnouti, aby stanovené

otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány nebo aby byly dány ještě další

otázky. O přednesených námitkách a návrzích rozhodne soudní sbor.

(4)

Změní-li se nebo vynechá-li se některá otázka nebo dá-li se ještě další otázka, přečtou

se otázky po podepsání předsedou pod zmatečností znova. Ustanovení odstavce 2, věty

druhé a třetí platí obdobně.

§ 43.

(1)

Otázky je dáti tak, aby bylo možné na ně odpověděti pouze slovem ano či ne.

(2)

Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, buďtež otázky dány

stran každého obžalovaného a stran každého trestného činu zvláště.

(3)

Dává-li se otázka jen pro případ, že by na některou předcházející otázku bylo odpověděno

kladně (otázka dodatečná) nebo záporně (otázka náhradní), uvede se to výslovně.

§ 44.

Otázka hlavní.

(1)

Hlavní otázkou se táže soud, je-li obžalovaný vinen, že se dopustil činu, který je

předmětem obžaloby (původní nebo pozměněné).

(2)

Čin se označí jednak uvedením skutečností, zejména místa, času a předmětu, pokud

toho je třeba k přesnému určení činu, jednak uvedením jeho zákonných znaků, pokud

nejsou nahrazeny skutečnostmi.

§ 45.

Otázka náhradní.

(1)

Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vedla

k právnímu posouzení činu odchylnému od obžaloby (původní nebo pozměněné), má se dáti

porotě otázka k tomu směřující.

(2)

Mělo-li by se při takovém odchylném posuzování činu užíti přísnější sazby trestní,

dá se tato otázka napřed jako otázka hlavní. Je-li v takovém případě toho třeba pro

přípravu žaloby nebo obrany, hlavní přelíčení se odročí.

§ 46.

Otázka dodatečná.

(1)

Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vylučovala

trestnost činu nebo způsobila její zánik, má se porotě dáti otázka k tomu směřující,

ač nejde-li o případ, kde soudní sbor má rozhodnouti, aniž se dotáže poroty (

§ 41

).

(2)

Na okolnosti přitěžující a polehčující dávají se otázky, jen je-li s nimi spojena

jiná trestní sazba. Zda byl obžalovaný již odsouzen nebo potrestán, rozhoduje soudní

sbor.

(3)

Porotě se dává také otázka o tom, byl-li čin spáchán z pohnutky nízké a nečestné,

nebo zda jsou tu podmínky uvedené v § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931,

č. 123 Sb., o státním vězení.

§ 47.

Otázka pomocná.

Za tím účelem, aby zákonný znak uvedený v některé otázce byl rozveden na skutečnosti,

jejichž možnost byla napověděna výsledky přelíčení, dá soud pro případ kladné odpovědi

na tuto otázku k návrhu stran pomocnou otázku.

§ 48.

Trestný čin nově přibyvší.

(1)

Dává-li se obžalovanému, který je stíhán veřejnou žalobou, při hlavním přelíčení

za vinu ještě jiný trestný čin, než který je předmětem původní obžaloby, a stíhá se

rovněž veřejnou žalobou, může se dáti porotě otázka též o tomto činu.

(2)

Svolení obžalovaného k této otázce je třeba jen tehdy, je-li to čin trestný podle

přísnějšího zákona, než čin, který je předmětem původní obžaloby. Nesvolí-li obžalovaný,

nebo je-li třeba pečlivější přípravy, zejména pokud jde o obranu obžalovaného, řízení

o činu nově přibyvším se vyloučí k oddělenému projednání a žalobci se vyhradí nejpozději

v konečném rozhodnutí o činu, který je předmětem původní obžaloby, stíhání pro čin

nově přibyvší.

§ 49.

Závěrečné řeči.

Když byly otázky stanoveny, následují závěrečné řeči žalobce, soukromého účastníka

(poškozeného), obžalovaného a obhájce. Tyto řeči se mají omeziti na to, co je předmětem

otázek daných porotě.

§ 50.

Závěrečný výklad předsedův.

(1)

Po skončených řečech stran zjistí a opraví předseda závažné nesprávnosti, které se

snad v některé řeči vyskytly, stran výpovědi obžalovaného, svědků nebo znalců, obsahu

přečteného spisu nebo výsledku jiného důkazu. Při tom nesmí však projeviti své mínění

o hodnotě důkazu, o který jde.

(2)

Poté vyloží předseda porotcům význam otázek jim daných; při tom opakuje a doplní

své právní poučení (

§ 40, odst. 2

), ukáže-li se toho potřeba.

(3)

Pak se otáže předseda porotců, přejí-li si ještě dalšího poučení, a udělí je, vznese-li

některý porotce takovou žádost.

(4)

O závěrečném výkladu předsedy platí ustanovení

§ 40, odst. 3

.

§ 51.

Porada a hlasování porotců.

(1)

Rozhodování se může účastniti jen porotce, který byl nepřetržitě přítomen celému

hlavnímu přelíčení.

(2)

Porota se odebere s předsedou a zapisovatelem do poradní síně jim vykázané. Zároveň

se učiní opatření, aby se obžalovaný vzdálil ze soudní síně.

(3)

Porotci nesmějí, dokud neučinili svůj výrok, opustiti poradní síň a bez povolení

předsedy nesmí také nikdo do ní vstoupiti. Porotcům je zakázán i jakýkoliv styk s

jinými osobami. Tomu, kdo přestoupí tyto zákazy, může soudní sbor uložiti pořádkový

trest (

§ 22

).

(4)

Při hlasování porotců nesmí býti pod zmatečností nikdo jiný přítomen.

§ 52.

(1)

Poradu porotců řídí předseda. Při tom nesmí však projeviti své mínění o hodnotě provedených

důkazů.

(2)

Před započetím porady připomene předseda porotcům vykonaný slib.

(3)

Žádá-li alespoň pět porotců, aby otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány

nebo aby byly dány ještě další otázky, rozhodne o tom soudní sbor, když bylo opět

zahájeno hlavní přelíčení a byly o tom vyslechnuty obě strany.

(4)

Uzná-li předseda za potřebné změniti nebo doplniti právní poučení, má k tomu přibrati

žalobce a obhájce. Ustanovení

§ 40, odst. 3

platí také zde.

§ 53.

(1)

Když byla porada porotců skončena, opustí předseda a zapisovatel poradní síň a vrchní

porotce dá porotcům hlasovati zvláště o každé jednotlivé otázce.

(2)

Všichni porotci jsou povinni hlasovati. Hlasují v pořadí, ve kterém byla jejich jména

vytažena z osudí. Hlasování je tajné.

(3)

Vrchní porotce sčítá hlasy a poznamená poměr hlasů vedle každé otázky.

(4)

Výrok poroty podepíše vrchní porotce. Opravy se musí provésti tak, aby původní zápis

zůstal čitelný; opravy podepíše rovněž vrchní porotce.

§ 54.

(1)

Ke kladné odpovědi na otázku hlavní a na otázku náhradní je potřebí většiny dvoutřetinové.

(2)

Stejné většiny je potřebí k takové odpovědi na každou jinou otázku, která má za následek

uznání obžalovaného vinným nebo jeho odsouzení podle přísnější trestní sazby. To platí

také o otázce, zda čin byl spáchán z pohnutky nízké a nečestné.

(3)

V každém jiném případě rozhoduje prostá většina, a jsou-li hlasy počtem sobě rovny,

mínění obžalovanému příznivější.

§ 55.

Prohlášení výroku poroty.

(1)

Po hlasování porotců se porota vrátí do soudní síně.

(2)

Na vyzvání předsedy oznámí vrchní porotce za nepřítomnosti obžalovaného výrok poroty

tím způsobem, že po úvodních slovech "porotci odpověděli na otázky jim dané podle

slibu a svědomí takto", přečte, a to pod zmatečností za přítomnosti všech porotců,

otázky a hned po každé z nich výrok poroty o ní učiněný. Potom odevzdá otázky s výrokem

poroty předsedovi a soudní sbor se odebere k poradě, aby prozkoumal výrok poroty.

§ 56.

Oprava výroku poroty.

(1)

Shledá-li soudní sbor, že výrok poroty je nejasný, nebo neúplný nebo že odporuje

sám sobě, usnese se po slyšení žalobce a obhájce, že porota má svůj výrok opraviti.

(2)

V takovém případě se koná nová porada a hlasování porotců. Ustanovení §§ 51 až 53

platí zde obdobně.

(3)

Odpovědi na otázky, jichž se oprava netýká, nesmí porota měniti.

(4)

Ukáže-li se při jednání o vadách výroku žádoucím změniti nebo doplniti otázky, má

se o tom usnésti soudní sbor vyslechna žalobce a obhájce.

(5)

Trvá-li porota na vadném výroku přesto, že toto řízení bylo zavedeno po dvakráte

pro touž vadu, rozhodne soudní sbor, zda se věc odkazuje k projednání před jinou porotu

v příštím porotním období. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

§ 57.

Odkázání věci jiné porotě.

(1)

Je-li soudní sbor jednomyslně toho mínění, že se porota zmýlila v odpovědi na otázku,

na které závisí rozhodnutí o tom, má-li býti obžalovaný odsouzen či zproštěn, odkáže,

neuváděje jiných důvodů, věc usnesením k projednání před jinou porotu v příštím porotním

období.

(2)

Strany nemají práva navrhovati takové usnesení. Proti němu není opravného prostředku.

(3)

Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, omezí soudní sbor

svůj výrok podle odstavce 1 na toho obžalovaného a ten trestný čin, jehož se omyl

podle jeho mínění týká.

(4)

Předsedou nového hlavního přelíčení nesmí býti pod zmatečností žádný soudce, který

se zúčastnil prvního hlavního přelíčení.

(5)

V novém hlavním přelíčení nemůže věc pro odpověď na touž otázku býti opětně odkázána

jiné porotě.

§ 58.

Oznámení výroku poroty obžalovanému.

Předseda dá obžalovaného zavolati do soudní síně a oznámiti mu zapisovatelem výrok

poroty. Byla-li věc odkázána jiné porotě, oznámí mu předseda pouze toto usnesení.

§ 59.

Rozsudek.

(1)

Nebyl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, vynese soudní sbor rozsudek osvobozující.

To učiní také, není-li čin, který spáchal obžalovaný podle výroku poroty, trestný.

(2)

Byl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, obdrží žalobce, soukromý účastník

(poškozený), obžalovaný a obhájce slovo k návrhům o trestu a o soukromoprávních nárocích.

(3)

Po skončení těchto řečí koná se společné tajné sedění soudního sboru s porotou za

přítomnosti zapisovatele a v nepřítomnosti jiných osob. V tomto sedění je každý porotce

oprávněn, uváděje důvody svého mínění, vysloviti se o tom, jaký trest by se měl obžalovanému

uložiti, zda a jaké zabezpečovací opatření by se mělo naříditi proti němu nebo zda

by se měl výkon trestu nebo zabezpečovacího opatření podmíněně odložiti. Projevy porotců

se zapíší do protokolu o poradách a hlasování soudního sboru.

(4)

Když bylo skončeno společné tajné sedění, opustí soudní sbor poradní síň a porota

zvolí v tajném sedění tři porotce, kteří se zúčastní porady o rozsudku. O volbě platí

jinak obdobně ustanovení

§ 37, odst. 1

.

(5)

Poté se koná společná porada soudního sboru a tří porotců zvolených podle odstavce

4 o rozsudku. Při vynesení rozsudku náleží těmto porotcům práva členů soudního sboru.

Porotci hlasují před členy soudního sboru, mladší před staršími. Rozsudek se vynese

a prohlásí ihned po skončeném jednání.

(6)

Odůvodnění rozsudku má se opírati o výrok poroty. Prvopis výroku poroty se připojí

k rozsudku.

§ 60.

Protokol o hlavním přelíčení.

V protokole o hlavním přelíčení před soudem porotním se také uvede, jak byla sestavena

porota a že porotci byli vzati do slibu.

§ 61.

Přerušení a odročení hlavního přelíčení.

(1)

Hlavní přelíčení smí býti přerušeno nebo odročeno, jen dokud se porota neodebrala

k poradě o svém výroku.

(2)

Bylo-li hlavní přelíčení přerušeno nebo odročeno na dobu delší než tři dni, musí

býti porota znovu sestavena a hlavní přelíčení musí býti opakováno.

§ 62.

Opravné prostředky.

Rozsudku porotního soudu lze odporovati zmateční stížností a odvoláním.

§ 63.

Zmateční stížnost a její důvody.

(Zmatky.)

Zmateční stížnost lze podati z těchto důvodů

1.

nebyl-li soud náležitě obsazen, anebo účastnil-li se rozhodování soudce nebo porotce,

který nebyl nepřetržitě přítomen celému hlavnímu přelíčení, nebo který je podle zákona

vyloučen;

2.

konalo-li se hlavní přelíčení v nepřítomnosti žalobce, obžalovaného nebo obhájce;

3.

byl-li při hlavním přelíčení přečten protokol o neplatném úkonu předcházejícího řízení

nebo bylo-li porušeno ustanovení, kterého šetřiti zákon ukládá pod zmatečností;

4.

nebylo-li v hlavním přelíčení o některém návrhu stěžovatelově rozhodnuto nebo byla-li

rozhodnutím proti jeho návrhu nebo odporu porušena zásada trestního řízení, kterou

se zabezpečuje trestní stíhání nebo obhajování;

5.

bylo-li porušeno ustanovení o dávání otázek uvedené v

§ 43, odst. 1 a 2

nebo v

§§ 44 až 48

;

6.

dal-li předseda porotcům nesprávné právní poučení (

§ 40, odst. 2

,

§ 50, odst. 2

a

§ 52, odst. 4

);

7.

je-li výrok porotců nejasný, neúplný nebo odporuje-li sám sobě;

8.

nevyčerpal-li rozsudek obžalobu nebo vykročil-li z jejích mezí;

9.

nesouhlasí-li rozsudek v podstatném bodě s výrokem poroty;

10.

porušil-li soud zákon v otázce, zda a jakým soudně trestným činem je skutek, který

byl zjištěn porotou, zda jeho trestnost je vyloučena nebo zanikla, zda se jeho stíhání

podle zákona dopouští nebo zda je tu žaloba potřebná podle zákona;

11.

porušil-li soud zákon výrokem o trestu, o zabezpečovacím opatření, o podmíněném odkladu

výkonu trestu nebo zabezpečovacího opatření, anebo tím, že některý takový výrok neučinil.

§ 64.

Omezení zmateční stížnosti.

(1)

Zmatku uvedeného v

§ 63, č. 1

nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce (obhájce, zmocněnec, právní

poradce) opominuli vytknouti skutečnost, která působí tento zmatek, nejpozději na

počátku hlavního přelíčení a jestliže se o ní dověděli teprve za hlavního přelíčení,

ihned, jakmile se o ní dověděli.

(2)

Zmatku uvedeného v

§ 63, č. 3

nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce opominuli ohraditi se proti

čtení takového protokolu nebo uplatniti důvod, pro který by byl úkon zmatečný, ještě

před tímto úkonem nebo, jestliže tak nemohli učiniti, hned po něm.

(3)

Zmatků uvedených v

§ 63, č. 3 až 6

nelze se dovolávati, je-li patrné, že nemohly míti vlivu na rozsudek.

(4)

Zmatek uvedený v

§ 63, č. 6

lze uplatniti, jen vznesla-li strana žádost ve smyslu

§ 40, odst. 3

(

§ 50, odst. 4

a

§ 52, odst. 4

).

§ 65.

O právu podati zmateční stížnost, o řízení při opovědi a provedení, při podání vývodů

a při jednání a rozhodování o zmateční stížnosti platí, pokud tento zákon nestanoví

jinak, ustanovení o zmateční stížnosti proti rozsudku sborového soudu první stolice

a o řízení o ní.

§ 66.

Neprohlásí-li obžalovaný, že k roku, který se bude konati u nejvyššího soudu, hodlá

vyslati obhájce, může mu ho nejvyšší soud zříditi z moci úřední z obhájců bydlících

v sídle tohoto soudu, pokládá-li to za účelné vzhledem k okolnostem případu.

§ 67.

(1)

Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v

§ 63, č. 1 až 7

., nejvyšší soud rozsudek zruší a nařídí porotnímu soudu, aby věc znovu projednal

a rozhodl.

(2)

Nevyčerpal-li porotní soud obžalobu (

§ 63, č. 8

), nařídí mu nejvyšší soud, aby provedl hlavní přelíčení o části obžaloby, která zůstala

nevyřízena, a aby o ní rozhodl, přihlížeje k obsahu původního rozsudku. Vykročil-li

z mezí obžaloby, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho týká uplatňovaný zmatek,

a je-li třeba, rozhodne ve věci samé.

(3)

Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v

§ 63, č. 9 až 11

, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho dotýká uplatňovaný zmatek, a rozhodne

ve věci samé.

(4)

Nejvyšší soud může v případech uvedených v odstavci 2 a 3 rozhodnouti ve věci samé,

jen jsou-li výrokem poroty bezvadně zjištěny všechny skutečnosti, které při správném

užití zákona měly býti základem rozsudku.

§ 68.

Dotýká-li se uplatňovaný zmatek toliko některé části rozsudku nebo některé části výroku

poroty a je-li tato část od ostatních oddělitelná, zruší nejvyšší soud rozsudek, jen

pokud jde o tuto část, a nařídí, ačli nerozhodne ve věci samé, porotnímu soudu, aby

ostatní části vzal za základ nového rozhodnutí.

§ 69.

(1)

Nejvyšší soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým zmateční stížnost

odporuje, a na důvody, které uplatňuje.

(2)

Je-li však rozsudek stižen na újmu obžalovaného zmatkem uvedeným v

§ 63, č. 10 nebo 11

, má nejvyšší soud, i když obžalovaný zmateční stížnost nepodal nebo tento zmatek

v ní neuplatnil, rozhodnouti tak, jako by tak učinil.

(3)

Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření nejvyššího soudu ve prospěch jednoho

obžalovaného, také spoluobžalovanému, má nejvyšší soud postupovati tak, jako by týž

důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.

§ 70.

Rozsudkem rozhodne nejvyšší soud o zmateční stížnosti, jen změní-li, rozhoduje ve

věci samé, výrok porotního soudu o vině a o trestním zákoně, kterého bylo užito.

§ 71.

Při novém rozhodování je porotní soud vázán právním názorem, který v této věci vyslovil

nejvyšší soud.

§ 72.

Odvolání.

(1)

Odvoláním lze odporovati rozsudku porotního soudu, není-li tu důvodu zmatečnosti,

pro výroky o trestu, o započtení vazby, o zabezpečovacím opatření, o podmíněnosti

odsouzení, o ztrátě volebního práva, o uložení povinnosti nebo ručení za povinnost

obžalovaného zúčastněné osobě a o soukromoprávních nárocích.

(2)

Pokud opominutí takového výroku není důvodem zmatečnosti podle

§ 63, č. 11

, lze mu odporovati odvoláním.

§ 73.

(1)

Odvolati se může ten, kdo je oprávněn podati proti rozsudku zmateční stížnost.

(2)

Zúčastněná osoba (

§ 72

) může podati odvolání jen proti výroku, který se jí dotýká.

(3)

Proti výroku o soukromoprávních nárocích může podati odvolání obžalovaný, jeho zákonný

zástupce nebo jeho právní nástupce, jakož i soukromý účastník a jeho právní nástupce.

§ 74.

(1)

Odvolání budiž opověděno ve lhůtě stanovené k opovědi zmateční stížnosti u porotního

soudu, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje. Opověď odvolání má zpravidla odkladný

účinek. S výkonem trestu na svobodě může však býti započato, prohlásil-li obžalovaný

sám, že trest chce nastoupiti, leč že by rozhodnutím o odvolání mohlo dojíti k podmíněnému

odkladu výkonu trestu.

(2)

Do osmi dnů od uplynutí lhůty k opovědi, a požádá-li oprávněný nejpozději před uplynutím

lhůty k opovědi za opis rozsudku, od doručení tohoto opisu, může oprávněný provésti

důvody svého odvolání.

(3)

V opovědi nebo v provedení odvolání je třeba určitě udati okolnosti, jež mají odůvodniti

odvolání.

§ 75.

(1)

Opověď, jež obsahuje důvody odvolání nebo provedení odvolání, které bylo včas podáno,

se sdělí odpůrci odvolatele s poučením, že má právo do osmi dnů od doručení podati

odpověď na odvolání.

(2)

Když odpůrce odvolatelův podá včas odpověď, nebo když uplyne lhůta k tomu určená,

předloží porotní soud spisy soudu, který má rozhodovati o odvolání. Zároveň doručí

odpověď odvolateli.

§ 76.

(1)

Bylo-li odvolání opověděno opožděně nebo podala-li je osoba neoprávněná nebo osoba

jinak oprávněná, která se ho však zřekla, odmítne je porotní soud.

(2)

Porotní soud odmítne také odvolání směřující proti rozhodnutí o soukromoprávních

nárocích podané soukromým účastníkem nebo jeho nástupcem, nepodal-li proti rozsudku

také opravný prostředek žalobce nebo obžalovaný.

(3)

Na odmítnutí odvolání podle odstavce 1 nebo 2 lze si stěžovati u porotního soudu

k soudu, kterému přísluší rozhodovati o odvolání. Vyhoví-li tento soud stížnosti a

bylo-li splněno po stránce formální vše, co se má státi, dříve než porotní soud předloží

odvolání soudu o něm rozhodujícímu, rozhodne tento soud o odvolání samém.

§ 77.

Neustanovuje-li zákon jinak, rozhoduje o odvolání sborový soud druhé stolice. Směřuje-li

však odvolání proti výroku, jímž soud místo trestu smrti uložil trest na svobodě nebo

tak neučinil, nebo proti výroku o výši trestu na svobodě uloženého místo trestu smrti,

rozhoduje o odvolání nejvyšší soud.

§ 78.

(1)

Odvolací soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým odvolání odporuje,

a na důvody, které uplatňuje.

(2)

Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření odvolacího soudu ve prospěch jednoho

obžalovaného také spoluobžalovanému, má odvolací soud postupovati tak, jako by týž

důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.

(3)

Rozhoduje-li nejvyšší soud o opravném prostředku podaném kýmkoliv proti rozsudku

porotního soudu, jímž byl uložen trest smrti, přezkoumá z úřední povinnosti, zda jsou

dány podmínky pro rozhodnutí, aby na místo uloženého trestu smrti byl uložen trest

na svobodě.

§ 79.

(1)

Bylo-li podáno odvolání jen ve prospěch obžalovaného, nesmí býti výrok o trestu změněn

v jeho neprospěch.

(2)

Byl-li však podán také opravný prostředek, který může způsobiti změnu rozsudku ve

výroku uvedeném v předchozím odstavci v neprospěch obžalovaného, platí ustanovení

odstavce 1, jen když byl tento opravný prostředek zamítnut.

§ 80.

Souběh zmateční stížnosti a odvolání.

(1)

Je-li vedle zmateční stížnosti podáno proti rozsudku odvolání, o němž by měl rozhodovati

sborový soud druhé stolice, rozhodne nejvyšší soud také o tomto odvolání. Odmítne-li

však zmateční stížnost již porotní soud, rozhodne o odvolání sborový soud druhé stolice.

(2)

Zamítne-li nejvyšší soud stížnost proti odmítnutí zmateční stížnosti prvním soudem

nebo zamítne-li sám zmateční stížnost z důvodu, pro který měla býti odmítnuta již

prvním soudem, může přikázati rozhodnutí o sbíhajícím se odvolání sborovému soudu

druhé stolice.

(3)

Jestliže nejvyšší soud jedná a rozhoduje o zmateční stížnosti v ústním přelíčení,

rozhodne v něm také o sbíhajícím se odvolání, ačli o něm nerozhodne z důvodů účelnosti

v sedění neveřejném. Jinak se řídí nejvyšší soud, rozhoduje o sbíhajícím se odvolání,

ustanoveními platnými pro soud rozhodující o odvolání.

(4)

Omezí-li se nejvyšší soud na zrušení rozsudku nebo jeho části, nepřihlíží k odvolání,

které bylo podáno proti rozsudku nebo proti zrušené jeho části a které se stalo bezpředmětným.

§ 81.

(1)

Působnost porotních soudů může býti zastavena na čas, nejdéle však na rok, jestliže

nastaly události, pro které jest odůvodněna obava, že poroty nebudou nalézati právo

nestranně a nezávisle.

(2)

Zastavení to může býti omezeno na určité obvody a na určité trestné činy.

§ 82.

(1)

O zastavení působnosti porotních soudů rozhoduje vláda po slyšení nejvyššího soudu.

Usnesení o tom předloží ihned zákonodárnému sboru a oznámí při tom důvody pro své

rozhodnutí.

(2)

Jakmile pominuly příčiny, pro které byla zastavena působnost porotních soudů, nebo

jakmile o to požádá zákonodárný sbor, obnoví vláda působnost porotních soudů.

§ 83.

Usnesení vlády o zastavení a o obnovení působnosti porotních soudů se vyhlásí ve Sbírce

zákonů a nařízení.

§ 84.

(1)

Jakmile bylo vyhlášeno usnesení o zastavení působnosti porotních soudů, koná se řízení

o činech, o nichž náleží jinak souditi porotním soudům, podle předpisů o řízení o

činech přikázaných sborovému soudu první stolice. Hlavní přelíčení se koná před sborem

pěti soudců, z nichž jeden předsedá.

(2)

Ustanovení odstavce 1 se užije i tehdy, když hlavní přelíčení započalo, avšak nebylo

dosud skončeno, nebo je-li třeba opakovati hlavní přelíčení.

(3)

Trestní věci, ve kterých v den, kdy působnost porotních soudů byla obnovena, bylo

již ustanoveno nebo konáno hlavní přelíčení, skončí se podle ustanovení odstavce 1.

§ 85.

Kde se v tomto zákoně mluví o místních národních výborech, rozumí se tím také místní

správní komise a obvodové rady, a kde se v tomto zákoně mluví o okresních národních

výborech, rozumí se tím také okresní správní komise a ústřední národní výbory.

§ 86.

K úřadu porotce pro rok 1947 může býti povolán, kdo v obci pobytu bydlil 1. července

1946 a je jinak způsobilý k úřadu porotce (

§ 4

).

§ 87.

Pokud se zákon ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř.z. z roku 1878, jímž se doplňují a

mění ustanovení trestního řádu o zmatečních stížnostech, dovolává ustanovení § 344

trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., nastupuje na jeho místo ustanovení

§ 63 tohoto zákona

. Na místo důvodů zmatečnosti podle § 344, č. 1 až 4 trestního řádu č. 119/1873 ř.z.,

nastupují důvody zmatečnosti podle §

63, č. 1 až 3

tohoto zákona, na místo důvodu zmatečnosti podle § 344, č. 5 trestního řádu č. 119/1873

ř. z., nastupuje důvod zmatečnosti podle

§ 63, č. 4

tohoto zákona.

§ 88.

§ 54 trestního zákona z 27. května 1852, č. 117 ř. z., bude zníti

„(1)

Sbíhá-li se několik takových polehčujících okolností, z nichž se dá důvodně souditi,

že se vinník polepší, lze trest dočasného žaláře jak zaměniti v trest mírnějšího stupně,

tak i zkrátiti jeho trvání pod dolejší hranici zákonné trestní sazby.

(2)

Má-li však podle zákona býti uložen trest delší pěti let, nelze trest zkrátiti pod

jeden rok, a má-li podle zákona býti uložen trest delší deseti let, pod tři roky.

(3)

Mají-li převahu polehčující okolnosti, může soud uložiti místo zákonného trestu doživotního

těžkého žaláře trest dočasného těžkého žaláře avšak nikoli pod deset let. Mají-li

však polehčující okolnosti takovou váhu, že by i trest takto zmírněný se jevil nepoměrně

těžký, může soud uložiti trest těžkého žaláře ne pod pět let.“.

§ 89.

Za § 403 trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., vkládá se § 403a) tohoto

znění

„Má-li se vykonati trest smrti na několika osobách, určí soud (soudní sbor), který

ve věci rozhodl v první stolici, v neveřejném sedění za přítomnosti státního zástupce

pořadí, v němž mají býti popraveny, a oznámí to odsouzenému zároveň s oznámením, že

bude na něm trest vykonán (§ 403).“.

§ 90.

Zákon ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti, se mění takto

1.

Nadpis §§ 24 až 26 bude zníti

Řízení o přečinech.

2.

§ 24, odst. 1 až 3 bude zníti

(1)

O žádosti za trestní stíhání rozhodne vyšetřující soudce.

(2)

Žádost za trestní stíhání se pokládá zároveň za návrh na zahájení vyšetřování. Má-li

vyšetřující soudce za to, že by tento návrh měl býti podle ustanovení trestního řádu

zamítnut, vyžádá si rozhodnutí radní komory (žalobního senátu).

(3)

Nezamítne-li soud žádost za trestní stíhání, dodá vyšetřující soudce stejnopis žádosti

obviněnému, a je-li jich několik, každému z nich. Zároveň obešle k jednání o smír

strany i osoby, které postihuje ručení nebo kterým by mohla býti rozsudkem uložena

nějaká povinnost (osoby zúčastněné). Může též požádati některý okresní soud, aby vykonal

jednání o smír, když se tím toto jednání usnadní, urychlí nebo zlevní.

3.

§ 25, odst. 2 bude zníti

(2)

Jednání o smír je neveřejné. Řídí je u krajského soudu vyšetřující soudce, u okresního

soudu jeho přednosta nebo soudce jím k tomu ustanovený.

4.

Ustanovení § 25, odst. 4, věta druhá se zrušuje.

5.

§ 26, odst. 3 bude zníti

(3)

Proti rozhodnutí uvedenému v odstavci 1 lze si stěžovati do tří dnů od jeho prohlášení,

a nebyla-li strana při jeho prohlášení přítomna, do tří dnů od jeho doručení. O stížnosti

rozhodne s konečnou platností radní komora (žalobní senát).

6.

Nadpis §§ 27 až 31 bude zníti

Řízení o přestupcích.

§ 91

(1)

Trestní věci, ve kterých v den nabytí účinnosti tohoto zákona bylo již ustanoveno

nebo konáno hlavní přelíčení, skončí se podle dosud platných předpisů.

(2)

Byl-li před uvedenou dobou již vydán rozsudek soudu první stolice, koná se další

řízení až do pravoplatného rozhodnutí podle dosavadních ustanovení. Jestliže však

byl takový rozsudek vyšší stolicí zrušen a věc se má znovu projednávati první stolicí,

platí pro další řízení ustanovení tohoto zákona.

§ 92.

V době od 1. ledna do 1. března 1947 přísluší konati hlavní přelíčení o zločinech

a přečinech přikázaných podle platného práva soudům porotním, sborovému soudu první

stolice podle předpisů o řízení před tímto soudem. Hlavní přelíčení pro zločiny a

přečiny uvedené v § 1 zák. ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb., o změně příslušnosti

trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání

a urážek na cti, ve znění zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti,

koná se ve sboru tří soudců bez účasti kmetů.

§ 93.

Zrušují se všechna ustanovení, která odporují tomuto zákonu, zejména

1.

ustanovení čl. VI uvozovacího zákona k trestnímu řádu z 23. května 1873, č. 119 ř.

z.,

2.

ustanovení §§ 14 a 484 věty druhé a devatenácté hlavy trestního řádu č. 119/1873

ř. z.,

3.

zákon ze dne 23. května 1919, č. 278 Sb., o sestavování seznamů porotců,

4.

zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 268 Sb., o dočasném zastavení působnosti porot,

5.

ustanovení §§ 16 až 25 zákona č. 124/1924 Sb., ve znění zákona č. 108/1933 Sb.,

6.

ustanovení § 6, odst. 1 zákona č. 123/1931 Sb.,

7.

ustanovení § 3, a pokud se týkají rozsudku porotního soudu, ustanovení §§ 4 až 6

zákona ze dne 3. května 1934, č. 91 Sb., o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech,

8.

ustanovení čl. II. dekretu presidenta republiky ze dne 8. srpna

1945, čís. 62 Sb

., o úlevách v trestním řízení soudním.

§ 94.

(1)

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1947 s výhradou ustanovení o sestavování

prvotních a ročních seznamů porotců a ustanovení

§ 92

, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení.

(2)

K sestavení seznamu porotců pro rok 1947 buď přikročeno ihned po vyhlášení tohoto

zákona.

§ 95.

Tento zákon provedou ministři spravedlnosti a vnitra.