VYHLÁŠKA 22/1989 Z. z. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí

§ 1

Rozsah platnosti

(1)

Vyhláška stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti

provozu (dále jen „bezpečnost práce a provozu“) při hornické činnosti a činnosti prováděné

hornickým způsobem

1

)

v podzemí včetně prací, objektů a zařízení na povrchu, které souvisejí s těmito činnostmi.

(2)

Vyhláška se nevztahuje na práce k zpřístupňování jeskyní a práce k jejich udržování

v bezpečném stavu.

2

)

§ 2

Výklad pojmů

(1)

Pro účely této vyhlášky se považuje za

a)

břemeno nadměrné hmotnosti předmět, jehož hmotnost je větší než základní (jmenovitá)

nosnost použitého dopravního nebo zdvihacího zařízení nebo únosnost dopravní cesty,

b)

břemeno nadměrných rozměrů předmět, jehož rozměry přesahují obrys dopravního zařízení

nebo zasahují do mezer na dopravní cestě stanovených touto vyhláškou,

c)

cizí organizaci taková organizace, která se souhlasem organizace pracuje v jejích

objektech nebo na jejích pracovištích,

d)

dlouhé břemeno předmět přesahující ložnou plochu vozidla v podélném směru tak, že

pro připojení vozidla k dalšímu vozidlu musí být použito pomocné spojovací zařízení

(táhlo, řetěz apod.),

e)

důl provozní celek, který zpravidla tvoří z hlediska větrání samostatnou technickou

jednotku bez ohledu na to, jak je po stránce organizační nazýván,

f)

důlní dílo podzemní prostor vytvořený hornickou činností; za důlní dílo se považuje

i větrací, odvodňovací, těžební a záchranný vrt a jiné vrty, které plní funkci důlního

díla. Za důlní dílo se nepovažuje vyhledávací a průzkumný vrt,

g)

důlní otřes geomechanický jev, který je projevem náhlého porušení horského masívu,

provázený seizmickým a zvukovým efektem, při němž se uvolňuje nahromaděná energie,

h)

důlní požár nežádoucí a nekontrolované hoření; za důlní požár se považuje i proces

samovznícení, a to od takového stadia, kdy jeho zplodiny jsou schopny ohrozit zdraví

nebo životy lidí nebo kdy teplota hořlavé hmoty by mohla být příčinou výbuchu,

ch)

návěští nebo předvěští zákaz, výstraha, příkaz nebo informace vyjádřená zvukem, světlem,

značkou, nápisem nebo návěstním znakem podle jeho polohy, pohybu nebo barvy,

i)

ochranné zařízení technické nebo jiné zařízení bránící vzniku úrazů, provozních nehod

nebo poruch technických zařízení; za ochranné zařízení se považuje i zajišťovací zařízení

dobývacího stroje,

j)

ochrannou vzdálenost od zdroje ohrožení vzdálenost mezi ochranným zařízením a zdrojem

ohrožujícím život nebo zdraví pracovníků (rotující, pohybující se nebo horké části

strojů, části elektrických zařízení pod napětím apod.),

k)

otevřený oheň záměrné a kontrolované hoření; za otevřený oheň se považuje i takový

vývin tepelné energie nebo jiskření, který je důsledkem záměrně vyvolaných fyzikálních

nebo chemických procesů nebo pochodů a mohl by být příčinou vzniku požáru nebo výbuchu,

l)

podzemní dílo podzemní prostor vytvořený činností prováděnou hornickým způsobem,

m)

polostrmou sloj taková sloj nebo její část, která má úklon 22 až 60

o

od vodorovné roviny,

n)

porub jen stěnový porub; ostatní pracoviště pro dobývání ložisek jsou dobývky,

o)

práci spojenou se zvýšeným nebezpečím taková práce, při které hrozí pracovníku zvýšené

nebezpečí úrazu. Jsou to práce stanovené touto vyhláškou, dále práce, při které je

nařízen stálý dozor, a práce, o které tak rozhodne organizace,

p)

pracoviště prostor určený pracovníku k výkonu pracovní činnosti včetně technických

zařízení v tomto prostoru, která souvisejí s určenou pracovní činností,

q)

provozovnu obestavěný nebo jinak ohraničený prostor, v němž je zabudováno strojní

nebo elektrické zařízení nebo který je určen k odstavování mobilních strojů,

r)

provozně zabezpečovací systém soubor měřicích a kontrolních prvků včetně nutných

ovládacích, případně jiných částí zařízení, které nepřetržitě nebo ve stanovených

intervalech kontrolují bezpečný provoz daného zařízení a zajišťují jeho vypnutí za

předem určených podmínek nebo za stavu, kdy by mohlo dojít k poškození daného zařízení

v důsledku překročení, případně podkročení stanovených hodnot,

s)

samostatné větrní oddělení soustava důlních děl, kterými jsou vedeny důlní větry

od místa, kde se ještě nepoužité důlní větry oddělují od spojených nebo hlavních vtažných

větrních proudů až do místa, kde se po použití na pracovištích spojují s jinými výdušnými

větry nebo s venkovní atmosférou. Při tom se nepřihlíží k použití větrů pro větrání

otvírkových a podobných důlních děl, ražených ze spojeného vtažného nebo výdušného

větrního proudu,

t)

stálý dozor nepřetržité sledování pracovní činnosti pracovníků a stavu pracoviště,

při němž pracovník určený organizací se nesmí od pracovníků vzdálit a nesmí se zaměstnávat

ničím jiným než dozorem,

u)

strmou sloj taková sloj nebo její část, která má úklon větší než 60

o

od vodorovné roviny,

v)

šachtici hloubené důlní nebo podzemní dílo kruhového průřezu s průměrem do 2,2 m

nebo pravoúhlého průřezu do 3,75 m

2

o maximální hloubce 40 m; za šachtici se považuje i hloubená studna,

w)

údržbu zařízení činnost směřující k udržování zařízení v provozuschopném a bezpečném

stavu. Údržbou zařízení jsou i předepsané prohlídky, zkoušky, kontroly, revize a opravy

zařízení, jakož i montáž a demontáž částí zařízení v rozsahu potřebném k provedení

prohlídek, zkoušek, kontrol, revizí nebo oprav zařízení,

x)

úpadně vedený větrní proud takový větrní proud, který je veden v důlním díle, jehož

generální úklon od vodorovné roviny směrem dolů přesahuje 2 cm.m

-1

,

y)

vedení důlních děl proces vytváření nebo likvidace důlních děl. Zahrnuje ražení,

vyztužování, údržbu, rekonstrukci, zakládání, zajišťování a likvidaci důlních nebo

podzemních děl a dobývání výhradních ložisek,

z)

zařízení požární ochrany zařízení sloužící k ochraně před požáry a k hasení požárů

včetně požární zbrojnice, skladů a nářadí, požární techniky, hasicích prostředků a

jiných věcných prostředků požární ochrany, kouřových a požárních dveří a poklopů,

přípravných protipožárních hrází apod.

(2)

Za důl a důlní dílo se považuje i podzemní stavba a podzemní dílo, pokud tato vyhláška

nestanoví jinak.

§ 3

Odpovědnost za dodržování vyhlášky

Odpovědnost pracovníků na jednotlivých stupních řízení za plnění povinností stanovených

touto vyhláškou organizaci podrobně upraví organizační řád.

§ 4

Vstup do objektů a na pracoviště

(1)

Povrchové objekty pracoviště a zařízení musí být ohraženy nebo jinak zabezpečeny

proti vstupu nepovolaných osob.

(2)

Ústí důlních děl na povrch musí být zabezpečena proti vstupu nepovolaných osob tak,

aby nebyl znemožněn odchod pracovníků z dolu při nebezpečí.

(3)

Otvory, prohlubně, propadliny a jiná místa, kde hrozí nebezpečí pádu osob, musí být

zakryty, ohrazeny nebo zasypány.

(4)

Organizace určí způsob zabezpečení míst uvedených v odstavcích 1 a 2 proti vstupu

nepovolaných osob a lhůty jejich kontrol.

(5)

Zákaz vstupu nepovolaných osob do míst uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být vyznačen

na bezpečnostních tabulkách

3

)

u všech vchodů, přístupů a cest k nim.

(6)

Vstup do důlních děl označených zákazem vstupu (bezpečnostní tabulkou, laťovým křížem

apod.) nebo znepřístupněných je zakázán. Je-li to potřebné, může se do nich vstoupit

jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí opatření k zajištění bezpečnosti

vstupujících pracovníků. Vstup je dovolen jen po ověření složení důlního ovzduší a

za přítomnosti pracovníka určeného k průběžnému měření předpokládaných škodlivin.

(7)

Do objektů a na pracoviště nesmějí vstupovat osoby, které jsou pod vlivem alkoholu

nebo jiných omamných prostředků;

4

)

provádění namátkových kontrol dodržování tohoto zákazu a jejich rozsah a způsob určí

vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník.

(8)

Vstup na pracoviště je dovolen pouze pracovníkům určeným k práci, kontrole nebo dozoru

na tomto pracovišti; dalším osobám jen v doprovodu určeného pracovníka.

(9)

Každý, kdo vstupuje do důlního díla, musí mít důlní osobní svítidlo, sebezáchranný

přístroj, ochrannou přilbu a ostatní potřebné osobní ochranné pracovní prostředky;

5

)

při zahlubování jam, hloubení šachtic do 15 metrů a při pracích prováděných hornickým

způsobem musí mít sebezáchranný přístroj jen pokud to určí organizace a důlní osobní

svítidlo jen pokud pracoviště není dostatečně osvětleno denním světlem. Před prvním

přidělením sebezáchranného přístroje musí být každý s ním seznámen a procvičen v jeho

používání. Procvičení musí být opakováno jednou za 2 roky.

(10)

Na povrchu musí mít ochrannou přilbu každý, kdo vstupuje do míst s nebezpečím pádu

předmětů.

§ 5

Provozní dokumentace

(1)

Před započetím prací nebo činností, pro které je to touto vyhláškou stanoveno, musí

být vypracována příslušná provozní dokumentace, a to technologický postup, pracovní

postup, dopravní řád, provozní řád nebo pokyny pro obsluhu a údržbu.

(2)

Provozní dokumentace musí určit návaznost, případně souběžnost pracovních operací,

podmínky pro bezpečný výkon práce, ohrožená místa a způsob jejich označení, prostředky

a přístrojovou techniku k zajištění bezpečnosti práce a provozu a opatření k zajištění

pracoviště po dobu, po kterou se na něm nepracuje.

(3)

Provozní dokumentace musí být v souladu s požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti

práce a provozu, rozhodnutími o povolení nebo schválení činnosti, stavby nebo zařízení,

6

)

technickými podmínkami výrobce nebo dodavatele zařízení nebo stavby a návody výrobce

pro obsluhu a údržbu zařízení.

(4)

Pro obdobné činnosti se může používat typová provozní dokumentace upravená na místní

podmínky.

(5)

Provozní dokumentace musí být při změně podmínek bezodkladně upravena.

(6)

Pracovníci musí být před započetím práce seznámeni s provozní dokumentací v rozsahu,

který se jich týká.

(7)

Provozní dokumentace musí být uložena na určeném místě přístupném pro pracovníky,

kteří jsou povinni ji dodržovat.

(8)

Provozní dokumentace musí být uchována nejméně rok od ukončení prací. Pokud při provádění

prací došlo k hromadnému, těžkému nebo smrtelnému úrazu, musí být provozní dokumentace

uchována nejméně 5 let od úrazu.

§ 6

Zařízení

(1)

Zařízení, jakož i jiné prostředky a pomůcky, které slouží provozu a jeho bezpečnosti,

případně ochraně života a zdraví pracovníků, musí být stále udržována v nezávadném

a použitelném stavu. Zařízení mohou uvádět do chodu nebo používat jen pracovníci určení

k jejich obsluze. Zařízení mohou být používána k úkonům, pro které jsou určena; k

jiným úkonům jen za podmínek určených organizací.

(2)

Pokud jsou ochranná zařízení poškozena nebo z naléhavých důvodů přechodně vyřazena

z činnosti, musí být co nejdříve vyměněna nebo uvedena do řádného stavu. Do té doby

musí být bezpečnost práce a provozu zajištěna vhodnými bezpečnostními opatřeními.

(3)

Bezpečnost pracovníků při práci ve výšce nad 1,5 metrů na pracovištích v podzemí

musí řešit provozní dokumentace.

(4)

V blízkosti porubů, dobývek a ražených důlních děl, kromě šachtic, podzemních děl

a podzemních staveb, musí být umístěno telekomunikační zařízení napojené na dispečink

nebo jiné určené místo.

§ 7

Prohlídky pracovišť

(1)

Pokud tato vyhláška nebo zvláštní předpisy nestanoví jiné lhůty, je povinen pracoviště

prohlédnout

a)

směnový technik v uhelném dole nejméně jednou v každé polovině směny, v ostatních

dolech nejméně jednou za směnu a na povrchu hlubinných dolů nejméně jednou za den;

v nepracovních dnech může organizace od prohlídek pracovišť na povrchu upustit,

b)

technik bezprostředně nadřízený směnovému technikovi nebo jeho zástupce v uhelném

dole nejméně dvakrát za týden, v ostatních dolech a na povrchu hlubinných dolů nejméně

jednou za týden.

(2)

Na určených odlehlých a roztroušených povrchových pracovištích s jednoduchými provozními

poměry (šachtice, vrtba apod.) je povinen pracoviště prohlédnout

a)

směnový technik nejméně jednou za týden,

b)

technik bezprostředně nadřízený směnovému technikovi nebo jeho zástupce nejméně jednou

za 2 týdny,

c)

předák, případně vedoucí skupiny (dále jen „předák“) v každé směně, ve které nebude

provedena prohlídka podle písmene a) nebo b).

(3)

Předák určený k provádění prohlídek pracovišť podle odstavce 2 písm. c) musí

a)

mít nejméně tříletou praxi při provádění obdobných prací,

b)

zúčastnit se školení a složit zkoušku z příslušných předpisů k zajištění bezpečnosti

práce a provozu v rozsahu požadovaném pro směnového technika,

c)

obdržet od organizace písemné pověření k výkonu dozoru s vymezením práv a povinností.

Toto pověření musí být uvedeno v provozní dokumentaci pro příslušné pracoviště včetně

popisu kontrolní činnosti předáka.

(4)

Při prohlídce pracoviště podle odstavce 2 písm. a) a b) musí být zkontrolováno také

uschování a zabezpečení výbušnin, evidence výbušnin, a má-li se ve směně vykonávat

trhací práce malého rozsahu, také její příprava, případně provedení.

(5)

Směnový technik, technik bezprostředně nadřízený směnovému technikovi a jeho zástupce

(dále jen „dozorčí orgány“) a ostatní technici jsou povinni při prohlídkách pracovišť

kontrolovat dodržování příslušné provozní dokumentace, stav bezpečnostních zařízení

a v dole s nebezpečím výskytu metanu (dále jen „plynující důl“) i koncentraci metanu

v důlním ovzduší a zařídit odstranění zjištěných závad. Pokud nelze zjištěné závady

odstranit a pracovníci jsou zřejmě a bezprostředně ohroženi, jsou dozorčí orgány a

ostatní technici povinni zastavit práci a zařídit odchod pracovníků na bezpečné místo.

O tomto opatření jsou povinni ihned uvědomit dispečera nebo inspekční službu, kteří

to oznámí také inspektoru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci orgánu společenské

kontroly.

(6)

Výsledky prohlídek a určená opatření musí být zaznamenány [§ 23 odst. 1 písm. g)].

(7)

Dozorčí orgány jsou povinny nosit s sebou příslušnou část důlní mapy s vyznačením

všech větrních (§ 92 a 129) a záchranných (§ 291 odst. 8) cest.

§ 8

Předběžné prohlídky důlních děl

(1)

Bezpečný stav všech podzemních pracovišť, na kterých se nepracovalo po dobu stanovenou

v odstavcích 2, 3 a 4, včetně všech přístupů k nim musí být před znovuobsazením pracovišť

prověřen předběžnou prohlídkou. Předběžné prohlídky musí být provedeny i na místech,

kde se budou zdržovat pracovníci. Předběžné prohlídky musí provádět určené dvojice

pracovníků.

(2)

Na plynujících dolech se předběžné prohlídky musí provést, pokud pracoviště nebyla

obsazena 2 nebo více směn. Na pracovištích ovětrávaných průchodním větrním proudem,

u nichž lze předpokládat, že jejich zaplynování je vyloučeno, mohou být prohlídky

provedeny až po 3 nebo více neobsazených směnách. Předběžné prohlídky nesmí být provedeny

dříve než 3 hodiny před obsazením pracovišť.

(3)

Separátně větraná důlní díla, v nichž je dovolena zvýšená koncentrace metanu podle

§ 83 odst. 5, a neproražená dovrchní a z nich odbočující důlní díla v plynujícím dole

musí být předběžně prohlédnuta po neobsazení delším než 3 hodiny. Výsledky těchto

prohlídek musí pracovníci, kteří je provedli, poznamenat také na tabulce, kterou z

čelby přenesou na vhodné místo u vstupu do důlního díla v průchodním větrním proudu.

(4)

V dole bez výskytu metanu (dále jen „neplynující důl“), kde se nepracovalo po dobu

určenou vedoucím organizace nebo jím pověřeným pracovníkem, nesmí být předběžné prohlídky

provedeny dříve než 6 hodin před obsazením pracovišť.

(5)

Při předběžných prohlídkách musí být zjišťována zejména koncentrace kysličníků uhelnatého

a uhličitého, v plynujícím dole také koncentrace metanu v důlním ovzduší a v uhelném

dole i zneškodnění uhelného prachu. Na plynujících dolech II. třídy nebezpečí [§ 79

odst. 4 písm. a)] a na plynujících dolech s nebezpečím důlních otřesů [§ 73 odst.

1 písm. b)] musí být pracovníci provádějící předběžné prohlídky vybaveni též přenosnými

kontinuálními analyzátory metanu, případně kysličníku uhličitého se signalizací.

(6)

Výsledky předběžných prohlídek musí být před obsazením pracovišť hlášeny dispečerovi

nebo inspekční službě, na pracovištích podle § 7 odst. 2 předákovi, a zaznamenány.

§ 9

Evidence pracovníků

(1)

Přesná a jednotná evidence pracovníků musí být vedena od jejich nástupu do práce

až do ukončení pracovní směny.

(2)

Pracovníci odpovědní za vedení evidence a dozorčí orgány jsou povinni nejpozději

do jedné hodiny po skončení směny se přesvědčit, zda všichni pracovníci opustili svá

pracoviště, případně byli převzati do evidence následující směny. U pracovníků zaměstnaných

v podzemí jsou povinni se přesvědčit, zda vyjeli z dolu.

(3)

O všech osobách, které se zdržují v podzemí, musí být vedena dvojí nezávislá evidence.

Při činnostech prováděných hornickým způsobem, při kterých se v nejvíce obsazené směně

v podzemí zdržuje méně než 10 osob, stačí jedna evidence.

(4)

Je-li někdo pohřešován, musí být po něm ihned zahájeno pátrání.

§ 10

Inspekční služba

(1)

Ve všech pracovních i nepracovních směnách musí být zajištěna inspekční služba, jejíž

organizaci a úkoly určí vedoucí organizace. Touto službou může být pověřen jen pracovník

způsobilý řídit likvidaci havárie.

7

)

(2)

Na neplynujícím neuhelném dole s jednoduchými poměry, zejména ve větrání, může inspekční

služba vykonávat svoji funkci mimo důl i pro více dolů, pokud bude zajištěno

a)

telekomunikační spojení mezi dolem a inspekční službou,

b)

informování inspekční služby o situaci na dole,

c)

odvolání pracovníků z podzemí a přivolání inspekční služby na důl v případě havárie,

d)

neodkladné dopravení inspekční služby na důl v případě havárie.

(3)

Pokud se v podzemí neplynujícího neuhelného dolu nepracuje, může vedoucí organizace

upustit od zajištění inspekční služby.

§ 11

Cizí organizace

(1)

Mají-li v objektu nebo na pracovišti organizace samostatně pracovat pracovníci cizí

organizace, musí být v hospodářské smlouvě řešeno také zajištění bezpečnosti práce

a provozu. Organizace je povinna předem zajistit objekt nebo pracoviště podle této

vyhlášky, případně zvláštních předpisů, na které se tato vyhláška odvolává, a podle

dalších předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu.

8

)

Takto zajištěný objekt nebo pracoviště odevzdá cizí organizaci, která pak odpovídá

za dodržování předpisů a za údržbu bezpečnostních, hygienických a jiných zařízení,

pokud v hospodářské smlouvě nebo v zápise o odevzdání objektu nebo pracoviště nebylo

dohodnuto jinak.

(2)

Organizace je povinna před odevzdáním objektu nebo pracoviště seznámit cizí organizaci

s předpisy podle odstavce 1, provozní dokumentací a příslušnou částí havarijního plánu.

7

)

Cizí organizace je povinna své pracovníky seznámit s povinnostmi vyplývajícími z

těchto předpisů, provozní dokumentace a z havarijního plánu.

(3)

Pokud práci v organizaci řídí nebo provádí pracovník cizí organizace a nejde o práci

podle odstavce 1, je organizace povinna tohoto pracovníka seznámit s předpisy k zajištění

bezpečnosti práce a provozu, s provozní dokumentací pracoviště a příslušnou částí

havarijního plánu. Podmínky a postup těchto prací musí být organizací předem odsouhlasen.

§ 12

Seznámení pracovníků s bezpečnostními předpisy

(1)

Organizace je povinna seznámit pracovníky, kteří práci projektují, řídí, kontrolují

a provádějí, s touto vyhláškou, případně se zvláštními předpisy, na které se tato

vyhláška odvolává, s dalšími předpisy k zajištění bezpečnosti práce a provozu

8

)

a rozhodnutími orgánů státní báňské správy, a to nejméně v rozsahu potřebném pro

výkon jejich funkce. Lhůty opakovaného seznámení pracovníků s těmito předpisy určí

vedoucí organizace. Organizace je povinna umožnit pracovníkům nahlédnout do těchto

předpisů a podat jim na jejich požádání potřebné vysvětlení.

(2)

Organizace je povinna určit činnosti, pro které vydá pravidla,

8

)

a předat je pracovníkům, kterých se týkají.

(3)

Nově přijatí pracovníci musí být teoreticky i prakticky vyškoleni podle osnov vydaných

vedoucím organizace a vyzkoušeni. Teoretické školení pracovníků, kteří mají pracovat

v podzemí a kteří dosud v podzemí nepracovali nebo kteří takovou práci přerušili na

dobu delší než 2 roky, musí trvat nejméně 24 vyučovacích hodin, pro pracovníky na

povrchových pracovištích nejméně 8 vyučovacích hodin.

§ 13

Zvláštní ochrana žáků při práci v podzemí

V podzemí mohou pracovat žáci středního odborného učiliště jen na pracovištích schválených

pro tento účel organizací. To platí i pro žáky středních odborných škol a posluchače

vysokých škol, kteří jsou mladší než 18 let.

§ 14

Přidělování práce

(1)

Pracovník může být zařazen na práci (funkci) a pracoviště jen tehdy, byla-li předem

posouzena jeho zdravotní způsobilost,

9

)

ověřeny teoretické a praktické znalosti a byl-li seznámen s příslušnými předpisy

k zajištění bezpečnosti práce a provozu.

(2)

Před zařazením na pracoviště ohrožené průtržemi hornin, uhlí a plynů, důlními otřesy

nebo průvaly vod a bahnin (zvodněných hornin) je organizace povinna pracovníky poučit

také o těchto nebezpečích, o jejich příznacích a o tom, jak si mají počínat při jejich

zjištění.

(3)

Pracovník neznalý místních poměrů musí být alespoň na první směnu doveden na pracoviště

pracovníkem, který je dobře zná.

(4)

Práce spojené se zvýšeným nebezpečím mohou vykonávat jen pracovníci zkušení. K provedení

těchto prací musí být vypracována provozní dokumentace a práce musí být prováděny

za stálého dozoru.

(5)

Práce k odstranění zřejmého a bezprostředního ohrožení mohou být prováděny jen po

vydání příkazu k jejich provedení a určení stálého dozoru.

(6)

O tom, zda jde o práce podle odstavce 4 nebo 5, rozhodne organizace.

§ 15

Samostatný výkon práce

(1)

Samostatným výkonem práce může organizace pověřit jen pracovníka, který dovršil věk

18 let, prošel určeným zácvikem, v němž pracoval pod dohledem určeného kvalifikovaného

pracovníka, a složil zkoušku z příslušných odborných znalostí a předpisů k zajištění

bezpečnosti práce a provozu.

(2)

Osnovu zácviku, jeho délku a způsob zkoušek určí vedoucí organizace podle druhu práce,

pokud tyto požadavky nejsou stanoveny předpisy k zajištění bezpečnosti práce a provozu

nebo zvláštními předpisy.

(3)

Zácvik a zkoušku může organizace prominout pracovníkům, kteří jsou vyučeni v oboru,

ve kterém mají pracovat, a absolventům středních odborných a vysokých škol příslušného

směru.

§ 16

Obsazení pracovišť

Na pracovišti, ze kterého se není možno telefonicky nebo jiným způsobem dovolat nebo

hlásit, musí být nejméně dva pracovníci. Na ostatních pracovištích může být jeden

pracovník; v takovém případě organizace určí způsob a čas dovolání nebo hlášení nebo

kratší lhůty prohlídek pracovišť dozorčími orgány.

§ 17

Povinnosti pracovníků

(1)

Pracovníci jsou povinni před započetím práce i během ní ověřovat bezpečný stav pracoviště.

Při ohrožení musí zastavit práci, oznámit to předákovi a postupovat podle § 18. V

práci mohou pokračovat, jakmile ohrožení pominulo.

(2)

Kromě případů uvedených v § 14 odst. 5, § 45 odst. 5, § 61, 63, 64, 65 a 71 nesmí

pracovníci vstupovat do ohrožených míst, zdržovat se v nich a odstraňovat jejich případná

označení.

(3)

Pracovníci jsou povinni používat přidělené osobní ochranné pracovní prostředky, při

práci postupovat podle provozní dokumentace a předpisů k zajištění bezpečnosti práce

a provozu a volit takové pracovní postupy, které jsou v souladu se zásadami bezpečné

práce. Nesmějí bez příkazu nic měnit na provozních, bezpečnostních, požárních, hygienických

a jiných zařízeních. Používat a obsluhovat mohou jen ty stroje, zařízení, nářadí a

pomůcky, které jim byly pro jejich práci určeny.

(4)

Pracovníci se nesmějí vzdálit ze svého pracoviště bez souhlasu předáka nebo je předčasně

opustit bez souhlasu dozorčího orgánu, kromě naléhavých důvodů (nevolnost, náhlé onemocnění,

úraz apod.). Odchod z naléhavých důvodů jsou povinni co nejdříve vhodným způsobem

ohlásit předákovi a dozorčímu orgánu nebo dispečerovi.

(5)

Pracovníci jsou povinni dodržovat pokyny vyplývající z bezpečnostních označení, výstražných

signálů a upozornění. Jsou také povinni uposlechnout pokynů hlídek zabezpečujících

bezpečnostní okruh (při trhacích pracích apod.).

(6)

V místech se zvýšeným požárním nebezpečím na povrchu nesmí pracovníci používat otevřený

oheň a kouřit. Ve výjimečných případech mohou použít otevřený oheň jen na písemný

příkaz organizace.

10

)

§ 18

Povinnosti při nebezpečí

Každý, kdo zpozoruje nebezpečí, které by mohlo ohrozit zdraví nebo životy lidí nebo

způsobit provozní nehodu (havárii) nebo poruchu technického zařízení, případně příznaky

takového nebezpečí, je povinen, pokud nemůže nebezpečí odstranit sám, oznámit to ihned

dozorčímu orgánu nebo dispečerovi, případně inspekční službě a podle možnosti upozornit

všechny osoby, které by mohly být tímto nebezpečím ohroženy.

§ 19

Předák a jeho povinnosti

(1)

Ve skupině dvou a více pracovníků musí být určen předák.

(2)

Předákem může být jen ten, kdo má potřebnou odbornou praxi a složil zkoušku z odborných

znalostí a z příslušných předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu. Délku odborné

praxe, její náplň, způsob zkoušek a lhůty jejich opakování určí vedoucí organizace.

Předák pro vedení důlních děl musí mít nejméně tříletou odbornou praxi při vedení

důlních děl.

(3)

Předák je povinen zajistit bezpečnost pracovníků své skupiny, bezpečný stav pracoviště,

dodržování provozní dokumentace a plnění příkazů organizace. Při zjištění závady je

povinen zajistit její odstranění. Nemůže-li tak učinit a hrozí-li pracovníkům zřejmé

a bezprostřední ohrožení, musí zastavit práci a odvést svou skupinu na bezpečné místo.

O všech závadách a provedených opatřeních je povinen uvědomit příslušný dozorčí orgán

nebo dispečera, který o případech zastavení práce uvědomí i inspektora bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci orgánu společenské kontroly. O obnovení práce platí § 17

odst. 1.

(4)

Při střídání směn je předák povinen upozornit nastupujícího předáka na důležité skutečnosti

nebo závady na pracovišti. Nemůže-li tak učinit, podá o tom zprávu dozorčímu orgánu

před nástupem střídající směny.

§ 20

Havarijní plán

(1)

Organizace provádějící hornickou činnost je povinna vypracovat plán zdolávání závažných

provozních nehod (havárií).

7

)

,

11

)

(2)

Pokud je organizace při činnosti prováděné hornickým způsobem povinna vypracovat

plán zdolávání závažných provozních nehod (havárií),

12

)

postupuje přiměřeně podle zvláštního předpisu,

7

)

pokud Český báňský úřad nestanoví jinak.

§ 21

Povinnosti organizace při mimořádných událostech

(1)

Kromě povinností uložených zvláštním předpisem

13

)

je organizace povinna bezodkladně ohlásit příslušnému obvodnímu báňskému úřadu

14

)

také závažné události a nebezpečné stavy, a to

a)

mimořádné události při použití výbušnin včetně přiotrávení výbuchovými zplodinami,

b)

mimořádné události na těžních zařízeních, podstavnících pro jízdu na laně a lanovkách,

c)

mimořádné události při používání vyhrazených technických zařízení,

d)

důlní požáry, výskyt kysličníku uhelnatého v koncentraci větší než 0,013 % a požáry

objektů u ústí úvodních důlních děl a skladů výbušnin,

e)

zapálení a výbuchy metanu a uhelného prachu,

f)

zaplynování používaných důlních děl trvající déle než jednu směnu a výskyt fukače,

g)

průtrže hornin, uhlí a plynů,

h)

důlní otřesy a ty pilířové rány, při kterých dojde k pracovnímu úrazu,

i)

závaly v důlních dílech, jejichž zmáhání se předpokládá po dobu delší než 24 hodin,

j)

průvaly vod a bahnin (zvodněných hornin),

k)

únik radioaktivních a jiných průmyslových odpadů, uložených v podzemních prostorech,

l)

hledání pohřešované osoby,

m)

úmrtí osoby v objektu nebo na pracovišti organizace.

(2)

Závažné události a nebezpečné stavy uvedené v odstavci 1 je organizace povinna vyhodnocovat

a evidovat.

§ 22

Zachování stavu místa mimořádné události

(1)

Na místě, kde se přihodil závažný pracovní úraz (smrtelný, životu nebezpečný nebo

hromadný) nebo kde došlo k závažné provozní nehodě (havárii), poruše technického zařízení

nebo jiné závažné události nebo nebezpečnému stavu (§ 21 odst. 1) se nesmí nic měnit,

dokud obvodní báňský úřad neprovedl ohledání místa nebo nerozhodl jinak, kromě případů,

kdy jde o záchranu postižených, případně o další záchranné práce nebo bezpečnost provozu.

Změny nutné z jiných závažných důvodů mohou být provedeny pouze se souhlasem obvodního

báňského úřadu.

(2)

O místě mimořádné události podle odstavce 1 je organizace povinna pořídit výstižnou

dokumentaci (náčrtek, plánek, fotografie apod.).

§ 23

Dokumentace a záznamy

(1)

Kromě knih požadovaných jinými předpisy k zajištění bezpečnosti práce a provozu nebo

zvláštními předpisy musí být vedeny

a)

evidenční kniha, která musí obsahovat

1.

základní údaje o chráněném ložiskovém území, dobývacím prostoru, pozemkovém vlastnictví,

územních rozhodnutích, stavebních povoleních a jiných důležitých úředních rozhodnutích,

2.

základní údaje o hlavních důlních dílech a důležitých stavbách a zařízeních a rozhodnutí

o povolení k jejich uvedení do provozu,

3.

základní údaje o způsobu dobývání a základních dobývacích metodách,

b)

dolový nebo stavební deník, do něhož se zapisují nebo zakládají rozhodnutí orgánů

státní báňské správy, ústředního orgánu státní správy, orgánů hygienické služby a

orgánů společenské kontroly a opatření a příkazy organizace týkající se bezpečnosti

práce a provozu a racionálního využívání ložisek,

c)

kniha hrází,

d)

kniha odvodňování,

e)

kniha důlních požárů,

f)

kniha mimořádných událostí,

g)

knihy, do nichž dozorčí orgány a ostatní technici zaznamenávají výsledky svých pochůzek

a předepsaných prohlídek.

(2)

Vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník určí, kde a jakým způsobem musí být

vedeny knihy podle odstavce 1 písm. a) až g).

(3)

Záznamy dozorčích orgánů, hlášení údajů snímačů, čidel apod., u kterých předpisy

k zajištění bezpečnosti práce a provozu nevyžadují formu knih, mohou být prováděny

způsobem, který umožní uchovávání a využívání údajů po určenou dobu.

(4)

Výsledky předepsaných prohlídek, kontrol, měření a rozborů jsou povinni zaznamenat

pracovníci, kteří je provedli. Není-li stanoveno jinak, musí být záznamy uchovány

nejméně jeden rok.

(5)

O školení, zácviku a zkouškách podle předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu

musí být vedeny záznamy.

§ 24

Důlně měřická a geologická dokumentace

Důlně měřická a geologická dokumentace

15

)

musí být vedeny tak, aby poskytovaly spolehlivé údaje pro vypracování provozní dokumentace.

§ 25

Škodliviny v pracovním prostředí

(1)

Na pracovištích musí být měřeny škodliviny, zejména prach, hluk, vibrace, ionizující

záření a plynné škodliviny ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy nebo touto vyhláškou

nebo určených podle této vyhlášky a při podezření, že došlo k překročení nejvyšších

přípustných koncentrací nebo hodnot.

16

)

(2)

Zjistí-li organizace, že na pracovišti jsou překročeny nejvyšší přípustné koncentrace

nebo hodnoty škodlivin, je povinna neprodleně provést opatření k odstranění tohoto

stavu. Je-li to technicky neproveditelné, je povinna pracovníky, případně jiné osoby

odvolat nebo, je-li to přípustné, je vybavit osobními ochrannými pracovními prostředky,

případně ochranu zdraví a života pracovníků zabezpečit jinak (klidové přestávky, protihlukové

kabiny, oddělení pracovníka od zdroje škodlivin apod.).

§ 26

Ochrana před účinky škodlivé prašnosti

Pro snižování koncentrace prachu v ovzduší je organizace povinna technickými prostředky

a)

snižovat množství prachu vznikajícího při technologických procesech,

b)

zneškodňovat prach u zdroje jeho vzniku (odsáváním, zkrápěním apod.),

c)

snižovat koncentraci prachu v ovzduší účinným způsobem (větráním, filtrací, zkrápěním

apod.).

§ 27

Ochrana proti chladu a vlhku

(1)

K ochraně pracovníků proti chladu a vlhku musí být vstup do podzemí po ukončení výstavby

dolu pro dobývání výhradního ložiska spojen se šatnami a lampovnou krytou chodbou

nebo pracovníci chráněni jiným způsobem (přepravou krytými vozidly apod.).

(2)

K ochraně pracovníků před účinky průvanu a nízké teploty musí být v podzemí, zejména

na nárazištích, zřízeny čekárny. Velikost čekáren musí být úměrná počtu pracovníků,

pro které jsou určeny.

(3)

Na pracovišti i při dopravě na pracoviště a zpět musí být pracovníci chráněni technickými

prostředky před kapající vodou, případně nepříznivými povětrnostními vlivy; kde to

není možné zajistit, musí být pracovníci vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky.

§ 28

Namáhavost práce

Hmotnost zdvihaného nebo přenášeného břemene s dobrými úchopovými možnostmi pro obě

ruce nesmí překročit 50 kg na jednoho muže.

§ 29

Nápoje

Organizace je povinna poskytovat pracovníkům nápoje podle hygienického předpisu

17

)

a bezplatně poskytnout láhve o potřebném obsahu pro zásobování nápoji. Na pracovištích

s nepříznivými mikroklimatickými podmínkami musí být množství nápojů úměrně zvýšeno

podle doporučení lékaře.

§ 30

První pomoc

(1)

Utrpí-li pracovník na pracovišti úraz nebo náhle onemocní, musí mu být poskytnuta

první pomoc a musí být dopraven s doprovodem do zdravotnického zařízení. Doprava postiženého

má přednost před jinou dopravou.

(2)

Jednou za 3 roky je organizace povinna zajistit školení techniků, střelmistrů, předáků,

báňských záchranářů, instruktorů středních odborných učilišť a koupelářů o první pomoci.

18

)

(3)

Ověřování znalostí ze zdravotnického minima v poskytování první pomoci musí být součástí

každé zkoušky z předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu.

§ 31

Záchody v podzemí

(1)

V podzemí dolu pro dobývání výhradního ložiska musí být zřízeny záchody umístěné

ve vhodných prostorech v blízkosti pracoviště, pokud možno ve výdušných větrech.

(2)

Záchody musí být vybaveny záchodovým vozíkem nebo vhodnou nádobou, dezinfekčním materiálem

a úklidovými prostředky. Musí být udržovány v čistotě a pravidelně dezinfikovány.

(3)

Způsob dopravy důlních záchodových vozíků a záchodových nádob určí dopravní řád.

§ 32

Odpadky a jejich odstraňování

(1)

V podzemí je zakázáno volně odhazovat odpadky.

(2)

Na nárazištích, nástupištích a na dalších místech, které určí organizace, musí být

umístěny nádoby na odpadky.

(3)

Odpadky musí být z podzemí pravidelně vyváženy.

§ 33

Východy z dolu

(1)

Důl musí mít nejméně dva od sebe oddělené a na sobě nezávislé východy na povrch,

z nichž každý musí umožnit odchod všech pracovníků z podzemí.

(2)

Důl, ve kterém jsou prováděny pouze průzkumné nebo stavební práce a jen na jednom

patře, důl, ve kterém se jen čerpají přírodní léčivé a stolní minerální vody a důl

v závěru likvidace, případně zajišťování může mít jeden východ na povrch. To platí

i v případě, že výjimečně v odůvodněných případech výhradní ložisko bez určeného dobývacího

prostoru dobývá organizace, která provedla nebo provádí jeho průzkum.

§ 34

Spojení východů z dolu

(1)

Po vyhloubení nebo vyražení hlavních otvírkových důlních děl určených jako východy

z dolu na projektované patro nebo jejich prohloubení na nové patro musí být přednostně

vyražena důlní díla k jejich spojení.

(2)

Před ražbou důlních děl ke spojení východů z dolu mohou být vyražena jen důlní díla

potřebná k zajištění bezpečnosti dalšího ražení (čerpací komory, žumpovní chodby apod.).

Na neuhelném neplynujícím dole mohou být vyražena také průzkumná důlní díla a důlní

díla potřebná k provozu (vozovna, sklad výbušnin apod.).

§ 35

Východy z pracovišť

(1)

Pracoviště musí mít bezpečně schůdný a volný východ dosažitelný z kteréhokoliv místa

a vedoucí do důlních děl, kterými lze dosáhnout východy z dolu.

(2)

Základna pro komorové dobývání na uhelném dole a stěnový porub musí mít vždy nejméně

2 východy dosažitelné z kteréhokoliv místa, z nichž jeden musí vést do vtažného a

druhý do výdušného důlního díla.

(3)

Zbytkový pilíř ložiska může být v odůvodněných případech dobýván jen s jedním východem

z pracoviště, avšak v technologickém postupu musí být určena potřebná bezpečnostní

opatření.

(4)

Pro ostatní dobývací metody platí odstavec 2 s tím, že 2 východy musí být přímo z

dobývky nebo alespoň z její patrové, mezipatrové, případně porubní chodby.

(5)

Na pracovišti, kde se dopravuje rubanina samospádem, musí být východ z pracoviště

bezpečně oddělen od prostoru pro dopravu rubaniny.

§ 36

Práce v blízkosti starých nebo opuštěných důlních děl a jiných podzemních prostor

Práce v blízkosti známých nebo předpokládaných starých nebo opuštěných důlních děl

a jiných podzemních prostor jsou dovoleny jen po určení potřebných bezpečnostních

opatření.

§ 37

Práce u hranice dobývacích prostorů

(1)

U hranice dobývacích prostorů sousedních dolů se musí pracovat tak, aby provoz těchto

dolů nebyl navzájem nepříznivě ovlivňován .

(2)

Bezpečnostní opatření pro práce u hranice dobývacích prostorů musí zohledňovat zejména

nebezpečí vyplývající z důlních otřesů, průtrží hornin, uhlí a plynů, průvalů vod

a bahnin, důlních požárů, případně průtahů důlních větrů.

(3)

Dokud nejsou určena bezpečnostní opatření pro práce u hranice dobývacích prostorů,

nutno práce zastavit, jakmile se přiblíží ke hranici dobývacího prostoru. Vzdálenost

pro zastavení prací se určí podle zálomového úhlu a úložních poměrů tak, aby nebyla

ovlivněna používaná důlní díla za hranicí dobývacího prostoru. Nesmí však být menší

než 20 m od hranice dobývacího prostoru a 40 m od nejbližšího důlního díla sousedního

dolu, měřeno v půdoryse.

§ 38

Styk hlubinného dobývání s jinou hornickou činností nebo s činností prováděnou hornickým

způsobem

(1)

Podmínky pro současné hlubinné a povrchové dobývání musí být vyřešeny v plánech otvírky,

přípravy a dobývání nebo plánech využívání ložisek tak, aby nedošlo ke vzájemnému

nepříznivému ovlivnění.

(2)

Obdobně je nutno postupovat při možném ovlivnění hlubinného dobývání jinou hornickou

činností nebo činností prováděnou hornickým způsobem.

§ 39

Zásady vedení důlních děl

(1)

Důlní dílo musí být vedeno podle technologického postupu vypracovaného v souladu

s podmínkami určenými při povolování nebo ohlašování prací.

19

)

Technologický postup musí odpovídat poměrům, v nichž je důlní dílo vedeno.

(2)

Ražení důlních děl a dobývací metoda musí být voleny podle předpokládaných horských

tlaků a vyhodnocení vlastností a uložení hornin, a to i z hlediska jejich vrstevnatosti,

kvality vrstevních ploch, schopnosti k zavalování, nebezpečí ujíždění apod. Zvlášť

podrobně musí být prozkoumány horniny o úklonu vrstev 30

o

a větším z hlediska nebezpečí ujetí.

(3)

Profil a výztuž důlního díla musí odpovídat životnosti a účelu, kterému bude důlní

dílo sloužit.

(4)

Velikost záběru a technologie ražení nebo dobývání případně rekonstrukce musí odpovídat

místním podmínkám, zejména vlastnostem horniny a používanému zařízení včetně výztuže.

(5)

Důlní díla musí být vyztužována tak, aby se zabránilo pádu horniny.

(6)

Narušená část horniny musí být včas stržena nebo jinak zabezpečena. Stržení a odtěžení

horniny musí být provedeno z bezpečného místa. K tomuto účelu musí být na pracovišti

vhodné pracovní pomůcky.

(7)

Před přiblížením důlního díla k jinému důlnímu dílu musí být určena opatření k zajištění

bezpečnosti práce a provozu, zejména ověřování neproraženého pilíře, ochrana před

účinky trhacích prací

20

)

a úprava větrání. Obdobně je třeba postupovat při souběžném vedení důlních děl v

dosahu jejich vzájemného ovlivnění a před prorážkou důlních děl na povrch.

(8)

Pro bezpečné vedení důlních děl v blízkosti vyrubaných prostorů je organizace povinna

rozhodnout, zda je nutno ponechat v jejich okolí pilíře nebo ochranné stropy. Rozměry

pilířů a ochranných stropů určí zejména podle očekávaných horských tlaků, vlastností

a stavby ložiska a okolních hornin, jakož i podle předpokládaného stavu vyrubaných

nebo opuštěných důlních děl. Pokud nejsou rozměry pilířů a ochranných stropů spolehlivě

známy, musí být ověřovány vrty.

§ 40

Místa se zvýšenými horskými tlaky

(1)

Zdroje zvýšení horských tlaků, zejména odvaly, výsypky, geologické poruchy, ponechané

pilíře, vyrubané prostory, jakož i místa, ve kterých došlo v důsledku tlakových projevů

k provozní nehodě, musí být vyznačena v důlních mapách.

(2)

Pro bezpečné vedení důlních děl v místech, kde se mohou projevit zvýšené horské tlaky,

musí být v technologickém postupu určena zvláštní opatření.

§ 41

Hmoty pro výztuž důlních děl

Pro bezpečné zajištění pracoviště musí být připraveno určené množství hmot pro výztuž.

Místo jejich uskladnění určí technologický postup.

§ 42

Ochrana důlních děl, inženýrských sítí a jiných objektů

Před zahájením ražení důlních děl s povrchu nebo ústících na povrch je organizace

povinna v prostoru těchto prací zjistit

a)

inženýrské sítě a kabelová vedení,

b)

podzemní prostory,

c)

prosakování nebo výron škodlivých látek,

d)

stavební a jiné objekty,

e)

vzdálenost komunikací a povahu provozu na nich, ověřit jejich stav a určit potřebná

opatření.

Pokud budou tyto skutečnosti zjištěny během ražení, je nutno učinit potřebná opatření

nebo práce zastavit.

§ 43

Technologický postup

(1)

Technologický postup pro ražení a zajišťování důlních děl musí určit

a)

směr a úklon ražení a profil důlního díla,

b)

způsob a postup rozpojování hornin,

c)

vliv jiných důlních děl nebo důlní činnosti a potřebná bezpečnostní opatření,

d)

podmínky ražení a jejich předpokládané změny,

e)

druh výztuže, její vzájemnou vzdálenost a nejvýše přípustnou vzdálenost od čelby,

množství a místo uskladnění hmot pro výztuž a způsob zakládání volných prostor za

výztuží, případně druh prozatímní výztuže a záměnu prozatímní výztuže za stálou a

použití strojů při budování výztuže,

f)

větrání pracoviště a zneškodňování prachu,

g)

zvláštní opatření proti důlním otřesům, průtržím hornin, uhlí a plynů, průvalům vod

a bahnin (zvodněných hornin), ujetí okolních hornin, případně jiným nebezpečím,

h)

strojní a elektrická zařízení pro ražení a dopravu,

i)

rozsah vlastního pracoviště s vymezením odpovědnosti,

j)

případná další opatření, která vyžadují podmínky pracoviště.

(2)

V příloze technologického postupu musí být nákres příčného, případně i podélného

profilu důlního díla s vyznačením umístění výstroje, dopravního zařízení a na uhelném

dole i protivýbuchové uzávěry.

(3)

Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i pro rekonstrukci důlních děl.

§ 44

Vyztužování vodorovných a úklonných důlních děl

(1)

Volné prostory za výztuží musí být zabezpečeny proti uvolňování a vypadávání horniny.

V důlních dílech nebezpečných ujetím hornin musí být tyto prostory založeny.

(2)

V plynujících dolech a v uhelných dolech ve slojích náchylných k samovznícení musí

být volné prostory za výztuží vyplněny hlušinou nebo jiným vhodným materiálem (§ 181).

(3)

V pevných a soudržných horninách, kromě míst ohrožených zvýšenými horskými tlaky

a na uhelných dolech také míst křižování nebo odbočování důlních děl, mohou být důlní

díla ražena a ponechána bez výztuže, pokud v nich nehrozí nebezpečí pádu horniny.

§ 45

Ražení razicími a tunelovacími stroji a štíty

(1)

Ražení razicím nebo tunelovacím strojem nebo štítem (dále jen „razicí zařízení“)

může být zahájeno po kolaudaci pracoviště a odstranění závad, které by mohly ohrozit

bezpečnost práce nebo provozu. Kolaudační komisi jmenuje vedoucí organizace nebo jím

pověřený pracovník. O výsledku kolaudace musí být pořízen záznam.

(2)

Razicí zařízení může být uvedeno do chodu až po odchodu všech pracovníků z dosahu

rozpojovacího orgánu stroje.

(3)

Při posunu razicího zařízení o další pracovní krok se nesmějí v dosahu pohybujícího

se zařízení konat práce, které bezprostředně nesouvisí s touto činností. Po každém

takovém posunu je předák povinen zkontrolovat stav pracoviště.

(4)

V prostoru, kde jsou osazovány díly výztuže ukladačem, se nesmějí konat práce, které

bezprostředně nesouvisí s touto činností.

(5)

Do prostoru před rozpojovací orgán razicího zařízení mohou vstupovat pracovníci jen

za účelem výměny řezných nástrojů, údržby zařízení nebo prohlídky čelby. Před vstupem

do tohoto prostoru musí být prohlédnuty nezajištěné části důlního díla z hlediska

nebezpečí pádu horniny a překontrolováno důlní ovzduší z hlediska možného výskytu

škodlivin v prostoru čelby. Razicí zařízení musí být v klidu a zajištěno proti uvedení

do chodu.

(6)

Pod pracovními plošinami razicího zařízení se mohou pracovníci zdržovat, jen je-li

zamezeno pádu horniny nebo předmětů z plošin.

§ 46

Ražení protlačováním

(1)

Při spuštění protlačovacího zařízení se může v blízkosti hydraulických částí stroje

zdržovat jen pracovník, který stroj ovládá. Při posunu může být u čelby jen pracovník,

který dává návěští obsluze protlačovacího zařízení.

(2)

Při posunu se nesmějí v rouře a ve vstupní jámě vykonávat jiné práce.

(3)

Ruční těžení horniny na čelbě protlačované roury je dovoleno jen při průměru roury

větším než 0,8 m. Při použití roury o průměru menším než 1 m musí být pracovník na

čelbě jištěn dalším pracovníkem zvenku a připoután k zajišťovacímu lanu.

§ 47

Ražení komínů

(1)

Před vstupem na čelbu raženého komína musí být překontrolováno důlní ovzduší v rozsahu

určeném organizací.

(2)

Při práci v komíně musí být pracovníci a pracovní nářadí zajištěno proti pádu do

hloubky.

(3)

V komíně bez samostatného lezního oddělení musí být zajištěna možnost dorozumění

mezi pracovníky u paty komína a na čelbě komína. Vstup do komína je bez předchozího

dorozumění zakázán. Po dobu chůze nebo jízdy v komíně nesmí zde být vykonávána žádná

práce.

(4)

V těžním oddělení raženého komína musí být ponechána rubanina v množství potřebném

pro bezpečný přístup a práci na čelbě komína. Technologický postup určí podmínky pro

bezpečné vypouštění rubaniny.

(5)

Pokud se pracuje současně v různých úrovních komína, musí být v technologickém postupu

určena opatření na ochranu pracovníků.

(6)

Spodní ústí komína musí být zajištěno tak, aby pracovníci v přístupové chodbě nebyli

ohroženi pádem horniny nebo předmětů z komína.

§ 48

Ražení pomocí razicích plošin

(1)

Razicí plošina může být provozována pouze se zařízením zajišťujícím náhradní dopravu

pracovníků.

(2)

Před zahájením práce z plošiny musí být razicí plošina stabilizována rozepřením do

boků důlního díla.

(3)

V technologickém postupu musí být určeny lhůty a způsob kontrol soudržnosti hornin

raženého důlního díla a stavu ukotvení dráhy razicí plošiny.

(4)

Materiál dopravovaný razicí plošinou musí být uložen a upevněn tak, aby neohrožoval

pracovníky a umožňoval výstup na pracovní plošinu.

(5)

Výstroj raženého důlního díla musí být zabudována nejpozději při demontáži dráhy

razicí plošiny.

(6)

Pro provoz razicí plošiny platí také zvláštní předpis.

21

)

§ 49

Hloubení šachtic

(1)

Ústí šachtice musí být zajištěno vhodným způsobem (ohrazením, prahem, zábradlím,

příčnými tyčemi apod.) proti pádu osob a předmětů do šachtice. Jestliže se v šachtici

nepracuje, musí být její ústí bezpečně zakryto.

(2)

Vytěžená zemina, případně hornina, nářadí a jiné předměty musí být ukládány v takové

vzdálenosti od ústí šachtice a takovým způsobem, aby byl vyloučen jejich pád do šachtice

a nepříznivé tlakové projevy uskladněných hmot na šachtici.

(3)

Je-li ústí šachtice na nakloněném povrchu, musí být na vyšší straně vyhlouben příkop

tak, aby srážková voda nestékala do šachtice a nerozmáčela její okolí.

(4)

Pokud je šachtice hlubší než 5 metrů, musí být ve výšce 2 až 4 m nad jejím dnem ochranný

poval.

(5)

Šachtice do hloubky 15 m musí být vybavena pevným žebříkem. Šachtice hlubší než 15

m musí být vybavena samostatným lezním oddělením s odpočívadly, jejichž svislá vzdálenost

nesmí být větší než 5 m. Lezní oddělení může být nahrazeno svislým žebříkem s ochranným

košem. Vzdálenost paty žebříku lezního oddělení od výztuže a výstroje šachtice musí

být nejméně 0,3 m.

(6)

Pro nouzový výstup ze šachtice musí být připraveno záchranné lano nebo záchranný

žebřík bezpečně ukotvený na povrchu.

(7)

Šachtice hlubší než 15 m musí být vybavena návěštním zařízením.

(8)

Používá-li se k těžbě v šachtici jednočinný ruční vrátek, musí mít rohatku se západkou

nebo samosvorný převod a brzdu. Pokud není ruční vrátek vybaven odlehčovací brzdou,

musí jej obsluhovat dva pracovníci.

(9)

Před sestupem pracovníků musí být šachtice vyvětrána a ověřeno, že je v ní nezávadné

ovzduší.

(10)

Dno šachtice, pokud se v ní pracuje, musí být osvětleno tak, aby bylo spolehlivě

viditelné od ústí šachtice.

(11)

Při práci v šachtici musí být na ohlubni stále přítomen nejméně jeden pracovník.

(12)

Ze šachtice se mohou razit důlní díla do vzdálenosti 50 m.

(13)

Nepoužívané šachtice a důlní díla z nich vyražená musí být neprodleně likvidována.

§ 50

Hloubení a prohlubování jam

(1)

Pro hloubení, ražení, vyztužování a vystrojování jámy, slepé jámy a šibíku (dále

jen „jáma“) včetně nárazišť musí být vypracován projekt podle zvláštních předpisů.

21

)

,

22

)

(2)

Úsek jámy mezi jejím dnem a stálou výztuží musí být zajišťován prozatímní výztuží.

V pevných horninách může být od prozatímní výztuže upuštěno, a to za podmínek určených

technologickým postupem.

(3)

Pracovníci na dně jámy musí být chráněni proti pádu předmětů ochranným povalem provedeným

podle zvláštního předpisu.

21

)

(4)

Prohlubuje-li se jáma při současné těžbě z pater nad hloubením, musí být k ochraně

pracovníků v jámě zřízen pod nejnižším patrem bezpečnostní (ochranný) poval nebo ponechán

celík.

21

)

Způsob ochrany pracovníků musí řešit projekt.

(5)

Ochranný poval nebo celík může být odstraněn až po úplném vyhloubení nebo prohloubení

jámy a vyražení náraziště do vzdálenosti určené projektem.

(6)

Postup a bezpečnostní opatření při odstraňování ochranného povalu nebo celíku určí

technologický postup.

(7)

Po odstranění ochranného povalu nebo celíku nesmí být jáma vystrojována v době, kdy

se v jámě těží.

(8)

Používá-li se k prohlubování těžní zařízení jámy, nesmí být během prací v jámě používáno

těžní zařízení k jiným účelům. Při tomto způsobu prohlubování musí být v době, kdy

jsou pracovníci v jámě, uzamčena zátyňová dvířka na všech patrech, zamezen přístup

k jámě nepovolaným osobám a musí být zabráněno pádu předmětů do jámy.

(9)

Zařízení při hloubení jam musí být provozována podle zvláštního předpisu.

21

)

§ 51

Hloubení ve zvodněných nebo plynujících horninách

Pokud se při hloubení mohou očekávat výrony vod nebo plynů nebo průvaly vod nebo bahnin

(zvodněných hornin), musí se předvrtávat na vzdálenost určenou technologickým postupem.

Výsledky předvrtávání musí být vyhodnocovány a na jejich základě určena bezpečnostní

opatření.

§ 52

Hloubení jam v horninách zpevněných zmrazováním

(1)

Zmrazené dno hloubené jámy musí být kontrolováno předvrtem na vzdálenost určenou

technologickým postupem. Výsledky předvrtávání musí být vyhodnocovány a na jejich

základě určena bezpečnostní opatření proti průvalu nezmrazených hornin.

(2)

Při prosakování vody se musí postupovat jako při ohrožení (§ 17 odst. 1).

(3)

Stěny hloubené jámy a zařízení v jámě musí být zbavovány ledových krápníků. Na začátku

směny a podle potřeby v jejím průběhu musí být prováděna kontrola, zda návěštní zařízení

není vyřazeno z provozu pro námrazu.

(4)

Těžní okov nesmí být po skončení směny ponechán na dně jámy.

§ 53

Hloubení jam s předvrtem nebo předrážkou

(1)

Styk předvrtu nebo předrážky se dnem jámy musí být zajištěn proti pádu pracovníků

do hloubky. Není-li to z technologických důvodů přechodně možné, musí být pracovníci

připoutáni ochranným pásem nebo ochranným postrojem s tlumičem energie pádu připojeným

k lanu a práce musí být prováděny za stálého dozoru.

(2)

Způsob zajištění bezpečnosti pracovníků při odtěžování ze spodního ústí předvrtu

nebo předrážky určí technologický postup.

(3)

Při ucpání předvrtu nebo předrážky je organizace povinna určit způsob uvolnění a

odtěžení horniny. Tyto práce musí být prováděny jako práce spojené se zvýšeným nebezpečím.

§ 54

Rekonstrukce jam

Rekonstrukce jámy musí být prováděna podle projektu vypracovaného podle zvláštních

předpisů.

21

)

,

22

)

Projekt musí určit také bezpečnostní opatření k ochraně pracovníků proti pádu do

jámy a proti pádu horniny a předmětů a způsob uchycení pracovního povalu.

§ 55

Zahájení dobývacích prací

Dobývací práce mohou být zahájeny až po skončení potřebných otvírkových a přípravných

prací, splnění požadavků předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu, zejména

pokud jde o větrání, požární ochranu, ochranu proti výbuchu prachu a plynů a odvodňování

a splnění podmínek povolení otvírky, přípravy a dobývání a technologického postupu.

Splnění těchto požadavků musí být organizací zkontrolováno a o kontrole pořízen záznam.

§ 56

Postup dobývání slojí a ložisek

(1)

Sloje musí být dobývány za sebou shora dolů.

(2)

Podrubání uhelné sloje je přípustné jen pro odplynění velmi plynonosné nadložní sloje

nebo pro uvolnění napětí v nadložní sloji s nebezpečím důlních otřesů nebo s nebezpečím

průtrží hornin, uhlí a plynů. Při podrubání na zával musí být vzdálenost mezi podrubanou

a podrubávající slojí taková, aby bylo dosaženo uvedených účinků a nedošlo k znemožnění

vydobytí podrubávané sloje.

(3)

U mocných slojí a slojí těsně seskupených, oddělených od sebe slabým proplástkem,

může být lávka nebo sloj podrubána jen jednou. Při dobývání mocné sloje v lávkách

může být vrchní lávka podrubána jen porubem s plnou základkou.

(4)

Odstavce 1 a 2 platí přiměřeně i pro ložiska jiného typu.

§ 57

Dobývací metody

K dobývání se může použít jen dobývací metoda, se kterou obvodní báňský úřad vyslovil

souhlas.

§ 58

Výztuž porubů a dobývek

(1)

Pokud to technologie dobývání vyžaduje, musí být výztuž budována ihned, jakmile je

pro ni místo. Při dobývání musí být volen takový postup, aby nově otevřený prostor

byl co nejdříve zajištěn výztuží. Kde to stropní poměry vyžadují, musí být ihned po

otevření nového prostoru stavěna prozatímní výztuž.

(2)

Způsob a druh zajišťování výztuží musí být volen tak, aby se nemusela dočasná výztuž,

kromě mechanizované výztuže, přestavovat při jednotlivých fázích dobývání.

(3)

Zajištění dočasnou výztuží musí být dokončeno nejpozději před zahájením dalšího dobývání.

§ 59

Technologický postup

(1)

Technologický postup pro dobývání musí určit

a)

způsob a postup dobývání,

b)

způsob rozpojování,

c)

druh výztuže a způsob zajišťování porubu a dobývky včetně vstupu, uličky, předstihu,

výklenků a kapličky, míst zvýšených horských tlaků, poruch apod., a množství a místo

uskladnění hmot pro výztuž,

d)

opatření vyplývající z předpokládaných změn podmínek během dobývání a vlivu jiných

důlních děl,

e)

velikost otevřeného prostoru a opatření při případném vstupu do něho, mocnost ochranného

stropu nebo pilíře a způsob jejího ověřování, způsob ovládání stropu a vyvolání závalu,

f)

plenění výztuže v porubu, dobývce a přilehlých důlních dílech,

g)

druh a způsob likvidace vyrubaných prostor (zakládání apod.),

h)

způsob odtěžení rubaniny a dopravy materiálu,

i)

větrání pracoviště a zneškodňování prachu,

j)

zvláštní opatření proti důlním otřesům, průtržím hornin, uhlí a plynů, důlním požárům,

průvalům vod a bahnin (zvodněných hornin), ujetí průvodních hornin, případně jiným

nebezpečím,

k)

elektrická a strojní zařízení pro dobývání a dopravu a způsob jejich přemisťování,

l)

rozsah vlastního pracoviště s vymezením odpovědnosti,

m)

případná další opatření, která vyžadují podmínky pracoviště.

(2)

Technologický postup pro dobývání polostrmých a strmých uhelných slojí musí dále

určit

a)

odklon porubní fronty od spádnice,

b)

rozměry směrných zátinek,

c)

šířku úpadní a diagonální zátinky,

d)

velikost předstihu, výklenků a kapliček,

e)

způsob zajištění pracovního prostoru proti závalu nebo základce,

f)

vzdálenost, rozmístění a způsob stavby ochranných povalů,

g)

výztuž přilehlých chodeb.

(3)

Technologický postup pro dobývání loužením musí určit

a)

přípravu, složení a množství loužicího roztoku,

b)

způsob manipulace s kyselinami a žíravinami,

c)

odvádění odpadních vod a roztoků,

d)

případná další opatření, která vyžadují podmínky pracoviště.

§ 60

Dobývání stěnováním

(1)

Stěnový porub musí být zajištěn výztuží, která odpovídá báňsko-technickým podmínkám

dobývání. Vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník může určit více druhů výztuže

v porubu, z nichž každá musí být zabudována v úsecích. Smíšenou výztuž může určit,

je-li zajištěna její spolehlivá únosnost a nezhoršuje-li se jakost stropu.

(2)

Pro vybavování a likvidaci stěnových porubů mechanizovanými komplexy musí být vypracován

samostatný technologický postup.

(3)

V porubu na řízený zával nebo částečnou základku musí být pro řízení závalu vytvořena

přímá zálomová hrana. Při dobývání s nadstropem a mezistropem musí být vytvořena přímá

zálomová hrana v části porubu, která se zavaluje.

§ 61

Dobývání mocných slojí a ložisek stěnováním

(1)

Při dobývání mocných slojí a ložisek stěnováním v lávkách musí být pro dobývání spodní

lávky zajištěn dostatečně soudržný strop, a to buď zpevněnou základkou, zpevněným

závalem nebo umělým stropem.

(2)

Poruby ve spodní lávce mohou být vedeny pod umělým stropem jen při plném závalu nebo

plné základce ve vrchní lávce.

(3)

Při sdruženém dobývání dvou a více lávek musí být vzájemný rozestup sdružených porubů

ve společných chodbách určen tak, aby nedošlo k jejich vzájemnému nepříznivému ovlivnění.

Při určení vzájemného rozestupu musí být přihlédnuto i k zajištění řádného stavu a

údržby přilehlých důlních děl a větrání.

(4)

Dobývací metoda, při které je část sloje současně s dobýváním spodní lávky spouštěna

a před zavalováním odtěžována (stěnování s nadstropem, mezistropem apod.), může být

použita pouze tam, kde povaha nadloží sloje, tektonická porušenost nebo opuštěná důlní

díla, případně jiné závažné důvody nedovolují bezpečné použití jiných způsobů dobývání.

Touto dobývací metodou je možno dobývat uhelnou sloj nebo její část do mocnosti 7

metrů.

(5)

V nadstropovém nebo mezistropovém prostoru mohou současně pracovat nejvíce dva pracovníci,

z toho alespoň jeden s nejméně roční praxí na takových pracech. V tomto prostoru mohou

pracovat jen za stálého dozoru vykonávaného ze zajištěného prostoru. Podmínky vstupu

do nadstropového a mezistropového prostoru určí technologický postup.

(6)

Vyuhlování nadstropu a mezistropu může být zahájeno pouze v místech, proti kterým

je čelný pilíř zajištěn. Délku, počet současně vyuhlovaných úseků nadstropu nebo mezistropu

a jejich vzájemnou nejmenší vzdálenost určí technologický postup.

(7)

Není-li mocnost nadstropové vrstvy známa, musí být ověřována vrty, jejichž rozmístění

určí technologický postup.

§ 62

Dobývání polostrmých a strmých slojí a ložisek stěnováním

(1)

Při dobývání polostrmých a strmých slojí a ložisek stěnováním musí být učiněna taková

opatření, aby se pracovníci nemohli při práci vzájemně ohrožovat a aby byli chráněni

proti pádu předmětů nebo horniny.

(2)

Výztuž musí být budována pečlivě a vzájemně vázána a upínána takovým způsobem, aby

bylo zabráněno nebezpečí ujetí průvodních hornin, zejména nad spodní chodbou. Při

mocnosti sloje větší než 2 metry musí být strop směrné zátinky zajišťován polygonovou

výztuží.

(3)

Výztuž chodby nad porubem musí být zajištěna proti uvolnění ještě před jejím podrubáním.

Výztuž chodby pod porubem musí být řádně rozepřena o průvodní horniny.

(4)

Pokud se nemůže používat k bezpečné chůzi základkový svah nebo výztuž porubu, musí

být po celé délce porubu položeny důlní žebříky zajištěné proti ujetí.

(5)

Odstavce 1 až 4 platí obdobně i pro jiné dobývací metody používané při dobývání polostrmých

a strmých slojí a ložisek.

§ 63

Dobývání uhlí komorováním

(1)

Ústí komory musí mít výztuž odpovídající výšce a tlakovým poměrům komory. Strop ústí

musí být důkladně zapažen.

(2)

Osádku komory musí tvořit nejméně dva pracovníci, z toho alespoň jeden s nejméně

tříletou praxí při komorování. V komoře mohou pracovat jen po nezbytně nutnou dobu

a jen za stálého dozoru vykonávaného z ústí komory. Komora a její ústí musí být řádně

osvětleno.

(3)

Mocnost ochranného stropu musí odpovídat povaze a struktuře dobývané sloje. Není-li

mocnost známa, musí být ověřována vrty, jejichž rozmístění určí technologický postup.

(4)

Kde se v dobývané lávce předpokládá výskyt starých nebo opuštěných důlních děl, musí

být jejich poloha zjišťována předvrtáváním.

(5)

Komory musí být zakládány tak, aby stará nebo opuštěná důlní díla v mocnosti rubané

lávky zásadně nebyla v prvé polovině komory nebo mezi dvěma komorami. Pokud je v nevyhnutelných

případech nutno založit komoru tak, že staré nebo opuštěné důlní dílo bude v první

polovině komory, nesmí být pilíř nad ústím narušen starým nebo opuštěným důlním dílem.

(6)

Po vyrubání musí být komora zavalena. Nepodaří-li se zával vyvolat, může být na téže

porubní chodbě založena nová komora jen se souhlasem vedoucího organizace nebo jím

pověřeného pracovníka při současném určení vhodných bezpečnostních opatření. Nezavalená

komora musí být vyznačena v základní důlní mapě.

15

)

§ 64

Dobývání zátinkováním a pilířováním

(1)

Pilíře musí být dobývány po částech od stařin tak, aby nedošlo k jejich předčasnému

zavalení. Za tím účelem musí být zajištěno vlastní pracoviště vhodnou výztuží a přilehlé

chodby chráněny proti stařinám hráněmi.

(2)

Dobývka musí být zabudována až ke stařinám. Při dobývané mocnosti nad 4 metry musí

být výztuž křížů a důlních děl v nejbližším okolí dobývky zesílena.

(3)

Trhací práce může být prováděna takovým způsobem, aby nebyla porušena stabilita kříže

a rozrušen pilíř v jeho okolí.

(4)

Vstupovat do vydobytých prostor je výjimečně možné při stavění signálních stojek.

§ 65

Dobývání s otevřeným vydobytým prostorem

(1)

Rozměry pilířů a vydobytých prostorů musí být určeny podle geotechnických vlastností

ložiska. Nejmenší dovolená šířka pilířů musí být dodržena rovnoměrně po celé jejich

délce i výšce.

(2)

Při dobývání na více patrech musí být mezikomorové pilíře situovány pod sebou.

(3)

Při současném dobývání na dvou patrech může být dobývání na nižším patře zahájeno

až po likvidaci určených pilířů v dosahu zálomového úhlu dobývky.

(4)

Pokud technologie dobývání vyžaduje vstup pracovníků do otevřeného vydobytého prostoru,

určí podmínky vstupu technologický postup.

§ 66

Dobývání s dočasným skladováním rubaniny ve vyrubaném prostoru

(1)

Pracovní výška v dobývce musí být určena podle geotechnických vlastností ložiska

a průvodních hornin.

(2)

Při dobývání s ponecháním pilířů u hraničních komínů musí být východy z dobývky na

úrovni odpočívadel v těchto komínech.

(3)

Pokud není vzniku nebezpečné klenby při vypouštění rubaniny zabráněno jiným způsobem,

musí být zřízen dostatečný počet výpustí o vhodných rozměrech a zajištěno rovnoměrné

vypouštění rubaniny.

(4)

V průběhu vypouštění rubaniny se pracovníci nesmí zdržovat v dobývce a musí být zajištěna

kontrola a evidence množství vypouštěné rubaniny z jednotlivých výpustných míst. Při

podezření na vznik klenby musí být provedena opatření, která technologický postup

určuje pro případ vzniku klenby.

(5)

Technologický postup určí opatření k zabránění propadnutí pracovníků a jejich zasypání

rubaninou.

§ 67

Dobývání rudných a nerudných ložisek se zakládáním vyrubaných prostorů

(1)

Pracovní výška v dobývce musí být určena podle geotechnických vlastností ložiska

a průvodních hornin.

(2)

Pokud základka nezajišťuje dostatečné podepření boků dobývky, musí být pracovní prostor

zajištěn vhodnou výztuží.

(3)

Určené pilíře v dobývce nesmí být dobýváním porušeny.

§ 68

Dobývání loužením

(1)

Při dobývání ložiska loužením, které bylo připraveno k loužení jinými hornickými

pracemi, musí být zabráněno pronikání loužicího roztoku do používaných důlních děl.

(2)

Při dobývání solných ložisek musí být sledovány poklesy povrchu a prováděna pravidelná

měření vylouženého prostoru v každém loužicím vrtu ve lhůtách určených organizací.

(3)

Při loužení musí být zabráněno úniku loužicího roztoku mimo loužicí prostor.

§ 69

Plenění výztuže

(1)

Plenění výztuže porubů mohou provádět pouze určení pracovníci s nejméně šestiměsíční

praxí při dobývání. Při plenění jsou pleniči povinni zdržovat se jen v zajištěném

prostoru a musí mít zajištěnou ústupovou cestu.

(2)

Předák pleničů výztuže porubů musí mít kvalifikaci předáka pro vedení důlních děl

a nejméně šestiměsíční praxi v plenění.

(3)

Jiné práce mohou být při plenění prováděny jen tehdy, není-li ohrožena bezpečnost

pracovníků.

(4)

Při úklonu důlního díla nad 20

o

může být výztuž pleněna jen zdola nahoru.

(5)

Při strojním plenění musí být spolehlivé samostatné návěštní zařízení. Význam návěští

musí být jednotný pro celý důl. Musí být vyloučena záměna s jinými návěštími.

(6)

V porubu na řízený zával ve sloji o mocnosti nad 0,6 metrů musí být výztuž za hráněmi

nebo plotem vypleněna ještě před dobýváním dalšího pokosu. Pokud se zával nebo spojení

stropu s počvou za zálomovou hranou opožďuje víc než určuje technologický postup,

musí být výztuž pleněna i při dobývání sloje s mocností menší než 0,6 m.

(7)

Opožďuje-li se zával na vzdálenost větší než určuje technologický postup, musí být

zával vyvolán uměle. Nepodaří-li se zával vyvolat, může být pokračováno v dobývání

až po úpravě technologického postupu a provedení vhodných bezpečnostních opatření

k zajištění bezpečnosti pracovníků.

(8)

Plenění výztuže porubu za zálomovou hranou lze zahájit teprve po zajištění nově otevřeného

prostoru u pilíře a vytvoření nové zálomové hrany. V porubu musí být dodržena hustota

výztuže a rovnoměrnost jejího rozmístění.

§ 70

Zakládání vyrubaných prostor

(1)

Vyžaduje-li to ochrana povrchu, výhradního ložiska nebo důlních děl nebo hrozí-li

nebezpečí, zejména ujetí průvodních hornin nebo průtah důlních větrů, musí být vyrubané

prostory zakládány. Způsob a míru zakládání, druh základky, provedení a kontrolu zařízení

pro dopravu základky a manipulaci s ním určí technologický postup.

(2)

Zakládání vyrubaného prostoru musí postupovat bezprostředně za dobýváním, pokud dobývací

metoda neurčuje jinak. Vzdálenost základky od pilíře musí odpovídat stropním poměrům.

Zakládaný prostor musí být při použití plné základky zcela vyplněn základkovým materiálem.

(3)

Zakládaný prostor musí být bezpečně oddělen od ostatního pracovního prostoru tak,

aby pracovníci v něm nebyli ohroženi.

(4)

Částečná základka včetně žeber pro ochranu chodeb může být používána jen tam, kde

při jejím použití nedojde ke ztížení nebo znemožnění vydobytí podložních slojí.

(5)

Při použití částečné základky musí způsob stavby žeber a jejich vzájemné vzdálenosti

odpovídat jejímu účelu a stavu nadloží.

§ 71

Údržba důlních děl

(1)

Všechna používaná důlní díla musí být udržována v bezpečném stavu.

(2)

Do důlních děl nebo jejich částí, jejichž stav ohrožuje bezpečnost pracovníků, je

zakázáno vstupovat kromě vstupu za účelem odstranění nebezpečného stavu.

(3)

Důlní díla nebo jejich části, do nichž je pro jejich nebezpečný stav zakázáno vstupovat,

musí být s výjimkou nepracovních prostorů porubů a dobývek označena zákazem vstupu

nebo znepřístupněna.

(4)

Zmáhací práce musí být prováděny podle technologického postupu nebo za stálého dozoru.

(5)

Pracovníci určení k údržbě důlních děl, ve kterých jsou elektrická zařízení, musí

být poučeni o způsobu ochrany elektrického zařízení včetně kabelů před poškozením.

§ 72

Likvidace důlních děl a pilířů

(1)

Pokud způsob likvidace pilířů a vyrubaných nezavalených prostorů a jiných důlních

děl není součástí dobývací metody, musí být určen technologickým postupem nebo projektem.

(2)

Pro likvidaci důlních děl pleněním platí také § 69.

(3)

Při likvidaci dlouhých důlních děl souvisejících s poruby v plynujícím dole II. třídy

nebezpečí (§ 79) musí být místo plenění zkropeno po celém obvodu. Při strojním plenění

ocelové výztuže musí být místo plenění zkrápěno. V okolí místa plenění musí být nepřetržitě

měřena koncentrace metanu v důlním ovzduší.

(4)

Při likvidaci svislých důlních děl a na uhelném dole i důlních děl s úklonem nad

30

o

je zakázáno plenit výztuž.

(5)

Předpokládá-li se pozdější povrchové dobývání ložiska, musí být likvidaci důlních

děl provedena s ohledem na následné povrchové dobývání.

(6)

Projekt likvidace rozsáhlých nezavalených prostorů musí řešit bezpečnost práce a

provozu zejména s ohledem na účinky předpokládané tlakové vlny, seizmické účinky a

projevy závalu na povrchu.

(7)

Způsob likvidace důlních děl musí být vyznačen v základní důlní mapě.

§ 73

Zařazování dolů z hlediska nebezpečí důlních otřesů

(1)

Doly se z hlediska nebezpečí důlních otřesů dělí na 2 kategorie

a)

doly bez nebezpečí důlních otřesů,

b)

doly s nebezpečím důlních otřesů.

(2)

Důl do kategorie s nebezpečím důlních otřesů zařadí obvodní báňský úřad. Do této

kategorie může zařadit i část dolu. Při změně podmínek může obvodní báňský úřad na

žádost organizace zařazení zrušit. Nezařazené doly se považují za doly bez nebezpečí

důlních otřesů.

(3)

Zjistí-li organizace skutečnosti odůvodňující zařazení dolu do kategorie s nebezpečím

důlních otřesů, je povinna je sdělit obvodnímu báňskému úřadu.

§ 74

Základní požadavky pro vedení důlních děl

(1)

V dole s nebezpečím důlních otřesů musí být otvírka, příprava a dobývání ložiska

řešena v co nejširším rozsahu a návaznosti na dobývání ložiska v nadloží a podloží.

(2)

Důlní díla musí být projektována a vedena tak, aby byly dodrženy zásady protiotřesového

boje, předpoklady pro vznik důlních otřesů byly co nejmenší a neznemožnilo se použití

účinných metod prognózy důlních otřesů a uplatnění aktivních a pasivních prostředků

proti nim.

§ 75

Dokumentace důlních otřesů

(1)

Na dole s nebezpečím důlních otřesů musí být vedena kniha důlních otřesů.

(2)

Místo a datum důlního otřesu musí být vyznačeno v základní důlní mapě.

§ 76

Zřizování odvalů

(1)

Odval musí být zřízen v souladu s projektovou dokumentací vypracovanou podle zvláštních

předpisů.

19

)

,

22

)

(2)

Odval určený k ukládání hmot náchylných k samovznícení nebo z něhož mohou vycházet

plynné škodliviny musí být dostatečně vzdálen od ústí vtažného důlního díla, nejméně

však 60 metrů po převládajícím směru větrů.

(3)

Odval nesmí být zřízen na výchozu uhelné sloje nebo vrstvě hořlavého nerostu, není-li

nad ní vrstva nehořlavých hornin o mocnosti nejméně 10 metrů.

§ 77

Provoz odvalů

(1)

Pro provoz odvalu musí být vypracován technologický postup, který určí bezpečnostní

opatření pro ukládání a odběr hmot, způsob zneškodňování prachu, zajištění strojů

a zařízení a podle potřeby také měření teplot a koncentrace plynných škodlivin, chlazení

nebo hašení hořícího odvalu.

(2)

Na odval mohou být ukládány nebo z něho odebírány hmoty tak, aby tím nebyly vytvářeny

podmínky pro samovznícení a šíření požáru a nebyla narušena stabilita odvalu.

(3)

Na odvale s hořlavými hmotami nesmí být rozděláván oheň ani sypán žhavý popel nebo

struska.

(4)

Odval včetně jeho neprovozovaných částí musí být kontrolován nejméně jednou za měsíc.

(5)

Přístupové cesty na odval musí být označeny bezpečnostními tabulkami se zákazem vstupu

nepovolaných osob.

(6)

Při ukládání a odběru hmot z hořícího odvalu musí být v ovzduší na pracovištích odvalu

zjišťována přítomnost kysličníků uhelnatého a siřičitého a sirovodíku. Místa s předpokládaným

a zjištěným výskytem plynných škodlivin musí být označena tabulkami.

§ 78

Dokumentace odvalů

V mapové dokumentaci

15

)

musí být uveden postup ukládání a odběru hmot.

§ 79

Rozdělení dolů

(1)

Doly se z hlediska výskytu metanu dělí na 2 kategorie

a)

neplynující doly,

b)

plynující doly.

(2)

Neplynující jsou ty doly, kde koncentrace metanu nedosahuje v žádném ovětrávaném

důlním díle 0,1 % a kde ani po zastavení větrání na 24 hodin koncentrace metanu nedosáhne

1 % a koncentrace ostatních hořlavých plynů nebo par (dále jen „plyny“) 25 % spodní

meze výbušnosti. Plynné zplodiny důlních požárů se pro zařazení dolu neuvažují.

(3)

Důl do některé z kategorií podle odstavce 1 zařadí na základě měření podle odstavce

2 obvodní báňský úřad, který současně určí lhůty kontrolních měření. Při výskytu jiných

plynů než metanu obvodní báňský úřad určí, která ustanovení tohoto dílu je organizace

povinna dodržovat.

(4)

Plynující doly se dělí na

a)

doly II. třídy nebezpečí; jsou to doly s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů,

všechny doly ostravsko-karvinského revíru a dále doly, které do této třídy zařadí

obvodní báňský úřad,

b)

doly I. třídy nebezpečí; jsou to ostatní plynující doly.

(5)

Je-li důl rozdělen na více od sebe výbuchuvzdorně izolovaných větrních oblastí, může

obvodní báňský úřad zařadit některou z těchto oblastí do jiné kategorie nebo jiné

třídy nebezpečí než ostatní části dolu.

(6)

Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu nebo jeho části do kategorie

plynujících dolů nebo do jiné třídy nebezpečí, je organizace povinna bezodkladně oznámit

obvodnímu báňskému úřadu.

(7)

Před zahájením projektových prací pro výstavbu nového dolu nebo jeho části předloží

organizace obvodnímu báňskému úřadu návrh na zařazení dolu nebo jeho části do příslušné

kategorie a třídy nebezpečí.

(8)

Pro doly s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů platí také zvláštní předpis.

23

)

§ 80

Větrní spoje dolu s povrchem

(1)

Důl musí mít nejméně jedno hlavní vtažné a jedno hlavní výdušné důlní dílo.

(2)

Jedno hlavní větrní důlní dílo může mít důl

a)

při otvírce dolu do doby spojení hlavního vtažného a hlavního výdušného důlního díla;

toto platí obdobně i při otvírce nového patra,

b)

při provádění pouze průzkumných nebo stavebních prací, a to jen na jednom patře,

c)

při zajišťování nebo likvidaci dolu (patra).

Větrání těchto dolů (pater) musí být řešeno v projektu.

(3)

Výdušné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby jejich nejspodnější patro bylo jen

o jedno patro výše než úvodní patro téže větrní oblasti. Rovněž vtažné jámy musí být

prohlubovány včas tak, aby se bez závažných důvodů nedobývalo pod nejhlubším vtažným

patrem.

(4)

Ustanovení odstavce 3 je splněno i tehdy, když požadované úrovně patra je dosaženo

slepou jámou (šibíkem), která je v ochranném pilíři jámy.

(5)

Odstavce 3 a 4 platí obdobně i pro jiná hlavní vtažná a výdušná důlní díla než jámy.

(6)

Není-li jiným způsobem zabezpečeno, že námrazy v hlavním vtažném důlním díle nebudou

ohrožovat bezpečnost práce a provozu, musí být vtažné větry ohřívány nejméně na teplotu

+ 2

o

C. Otevřený oheň nesmí být použit k přímému ohřívání vtažných větrů.

§ 81

Způsoby větrání

(1)

Důl, kromě případů uvedených v § 82 odst. 2, musí mít samostatný větrní systém. Způsob

větrání dolu musí být sací.

(2)

Důl musí být větrán uměle a nepřetržitě kromě přerušení na dobu nezbytně nutnou pro

ověření výskytu metanu a plynů (§ 79 odst. 2) a pro údržbu hlavního ventilátoru a

jeho napájecí sítě. V jiných nutných případech je přerušení větrání nutno předem projednat

s obvodním báňským úřadem.

(3)

Důlní díla, kromě opuštěných důlních děl a vyrubaných prostorů, musí být větrána

buď průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, pokud tato vyhláška nedovoluje

jiný způsob.

§ 82

Vztahy k sousedním dolům

(1)

V důlních dílech spojujících plynující doly musí být pro izolaci větrních systémů

postaveny výbuchuvzdorné uzavírací hráze

24

)

nebo alespoň dvoje hrázové dveře

25

)

vzdálené od sebe tak, aby jedny byly vždy zavřené. Na neplynujících dolech stačí

k izolaci těsné hráze nebo alespoň dvoje větrní dveře

26

)

otevírající se v opačném směru. Vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník může

rozhodnout o propojení dopravních cest na úvodních stranách mezi hlavními vtažnými

důlními díly bez izolace za současného určení bezpečnostních opatření zejména ke zneškodňování

uhelného prachu, zřízení protivýbuchových uzávěr a zajištění možnosti rychlého uzavření

tohoto propojení.

(2)

Zapojení několika dolů téže organizace do jednoho větrního systému je možné jen na

písemný příkaz vedoucího organizace. Zapojení dolů různých organizací do jednoho větrního

systému je možné jen na základě dohody vedoucích těchto organizací.

(3)

Při společném větrním systému několika dolů jsou určení pracovníci povinni si navzájem

bez odkladu sdělovat změny a události, které mohou mít vliv na větrání, zejména na

složení důlního ovzduší sousedních dolů. Plánované změny musí být projednány předem.

§ 83

Složení důlního ovzduší

(1)

V důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, musí důlní

ovzduší obsahovat objemově nejméně 20 % kyslíku a koncentrace dále uvedených plynných

škodlivin

16

)

nesmí překročit tyto hodnoty

kysličník uhelnatý

(CO)

0,003 %,

kysličník uhličitý

(CO

2

)

1,0 %,

kysličníky dusíku (nitrózní plyny)

(NO + NO

2

)

0,00076 %,

sírovodík

(H

2

S)

0,00072 %.

(2)

Pracovat v důlním ovzduší s koncentrací kysličníku uhelnatého do 0,013 % je možné

za předpokladu, že průměrná koncentrace kysličníku uhelnatého za osmihodinovou nebo

kratší pracovní směnu nepřekročí hodnotu uvedenou v odstavci 1 a po celou dobu práce

bude kontinuálně měřena koncentrace kysličníku uhelnatého v důlním ovzduší.

(3)

Vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník může na přechodnou dobu povolit sníženou

koncentraci kyslíku až na 19 % a zvýšenou koncentraci kysličníku uhličitého až na

1,5 %, avšak současně je povinen nařídit opatření k odstranění tohoto stavu.

(4)

Koncentrace metanu v důlním ovzduší těch důlních děl, ve kterých se zdržují nebo

mohou zdržovat pracovníci, nesmí být větší než 1 %. Pouze v místech, která jsou mimo

účinný dosah větrního proudu, je dovolena místní koncentrace metanu do 2 %, musí však

být provedena nezbytná opatření k odstranění tohoto stavu.

(5)

Není-li možno využitím okamžitě dostupných technických opatření snížit koncentraci

metanu na meze stanovené v odstavci 4, může dát vedoucí organizace nebo jím pověřený

pracovník na nezbytně nutnou dobu písemný souhlas se zvýšením koncentrace metanu

a)

až na 1,5 % ve všech větrních proudech včetně pracovišť, kromě porubů s úpadním vedením

důlních větrů (§ 95 odst. 3) a celkového výdušného větrního proudu,

b)

až na 2 % v průchodním výdušném větrním proudu za posledním pracovištěm až k celkovému

výdušnému větrnímu proudu. Tuto zvýšenou koncentraci metanu nemůže dovolit, je-li

průchodní výdušný větrní proud veden úpadně. Písemný souhlas může vydat nejvýše na

6 měsíců.

Zvýšenou koncentraci metanu zapříčiněnou nedostatečným průřezem větrních cest může

vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník dovolit jen pro práce k odstranění

tohoto stavu.

(6)

V písemném souhlasu podle odstavce 5 je vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník

povinen uvést dobu, na kterou se tento vydává, a současně určit

a)

technická opatření pro snížení koncentrace metanu a zabránění vzniku metanových vrstev,

b)

způsob a intervaly kontrol koncentrace metanu, odběr vzorků důlního ovzduší v nejnepříznivějších

místech nejméně jednou za 14 dní a v úpadně vedeném výdušném větrním proudu také měření

rychlosti důlních větrů nejméně jednou za 14 dní,

c)

kontrolu koncentrace metanu v důlním ovzduší kontinuálními analyzátory metanu se

signalizací. V důlních dílech s elektrickým zařízením musí být tyto analyzátory registrační

a vybaveny zařízením pro automatické vypínání elektrických zařízení při překročení

určené meze. Umístění odběrových sond nebo čidel analyzátoru určí organizace,

d)

kontrolu pověřenými techniky nejméně jednou v každém pracovním dni spojenou s kontrolou

koncentrace metanu v důlním ovzduší a správnosti údajů kontinuálních analyzátorů metanu,

zneškodňování uhelného prachu a stavu protivýbuchových uzávěr, protipožárního vybavení

a zařízení pro rozvod větrů. Touto kontrolou nesmějí být pověřeni směnoví technici.

§ 84

Objemový průtok důlních větrů

Objemový průtok důlních větrů v důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat

pracovníci, musí být takový, aby byly dodrženy požadavky této vyhlášky.

§ 85

Rychlost důlních větrů

(1)

Rychlost důlních větrů musí být nejméně

a)

0,15 m.s

-1

v hloubených svislých důlních dílech,

b)

0,2 m.s

-1

v ústí komor,

c)

0,3 m.s

-1

na ostatních pracovištích, kromě pracovišť uvedených v § 95 odst. 3.

Rychlost důlních větrů v plynujících dolech však musí být taková, aby zabránila vzniku

metanových vrstev, pokud jejich vzniku není zabráněno jinak.

(2)

Rychlost důlních větrů nesmí být větší než

a)

4 m.s

-1

v otvírkových a přípravných důlních dílech, porubech a dobývkách,

b)

10 m.s

-1

v ostatních důlních dílech s chůzí nebo pravidelnou dopravou lidí,

c)

15 m.s

-1

v ostatních důlních dílech bez chůze a pravidelné dopravy lidí.

(3)

V důlních dílech, pokud neumožňují jakoukoliv chůzi nebo dopravu lidí, není rychlost

důlních větrů omezena.

§ 86

Hlavní ventilátory

(1)

Na plynujícím dole musí být hlavní ventilátor umístěn na povrchu při ústí hlavního

výdušného důlního díla, na ostatních dolech u hlavního výdušného důlního díla.

(2)

Hlavní výdušné důlní dílo plynujícího dolu musí být vybaveno nejméně dvěma stejně

výkonnými hlavními ventilátory, z nichž jeden je záložní. Na neplynujícím dole a na

takovém plynujícím dole, u něhož je možné, aby jiná výdušná jáma včas převzala větrní

oblast ventilátoru zastaveného pro poruchu, stačí jeden hlavní ventilátor se záložním

pohonem a záložním převodem hnací síly.

(3)

Hlavní ventilátor musí být vybaven zařízením k měření tlakového spádu (deprese) se

signalizací náhlé změny do dispečinku. Odběrová sonda musí být umístěna tak, aby snímala

tlakový spád celé větrní oblasti.

(4)

Hlavní ventilátor musí mít dvě přívodní vedení elektrické energie provedené podle

zvláštního předpisu.

27

)

(5)

Před uvedením hlavního ventilátoru do trvalého provozu nebo při podstatné změně jeho

parametrů musí být ověřena jeho provozní charakteristika.

(6)

Provoz hlavního ventilátoru bez strojníka je dovolen, splňuje-li ventilátor požadavky

§ 219. Provozně zabezpečovací systém musí mít zdroj energie nezávislý na pohonu ventilátoru.

(7)

Kanál hlavního ventilátoru musí mít uzavírací zařízení a musí být přístupný z povrchu.

§ 87

Údržba hlavních ventilátorů a jejich příslušenství

(1)

Provozovaný hlavní ventilátor je povinen prohlédnout určený pracovník nejméně jednou

denně.

(2)

Záložní hlavní ventilátor je povinen prohlédnout a přezkoušet určený pracovník nejméně

jednou za měsíc.

(3)

Hlavní ventilátor a jeho příslušenství musí být podrobně zkontrolováno nejméně jednou

za rok a podle potřeby vyčištěno a nakonzervováno; u jam se skipovým těžením však

nejméně jednou za půl roku.

(4)

Na dobu opravy hlavního ventilátoru i záložního hlavního ventilátoru je vedoucí organizace

nebo jím pověřený pracovník povinen určit potřebná bezpečnostní opatření.

§ 88

Opatření při zastavení chodu hlavního ventilátoru a při poruše větrání

(1)

Zastavit hlavní ventilátor nebo změnit způsob jeho práce je dovoleno jen na písemný

příkaz určeného pracovníka.

(2)

Při zastavení hlavního ventilátoru nebo při závažné poruše ve větrání se musí postupovat

podle havarijního plánu.

(3)

Po obnovení chodu hlavního ventilátoru nebo po odstranění závažné poruchy ve větrání

mohou být pracoviště obsazena a elektrický proud zapnut teprve po prověření, že větrání

odpovídá požadavkům této vyhlášky.

§ 89

Reverzace větrního proudu

(1)

Pokud je hlavní ventilátor vybaven zařízením pro reverzaci větrního proudu, musí

být toto zařízení kontrolováno nejméně jednou za měsíc. Výsledky kontrol musí být

uchovány 2 roky.

(2)

Účinnost reverzace větrního proudu musí být ověřena nejméně jednou za rok, a to střídavě

v různých ročních obdobích. Účinnost reverzace musí být ověřena také při podstatné

změně větrání.

(3)

Ověření účinnosti reverzace větrního proudu musí být vyhodnoceno a výsledky uchovávány

2 roky.

§ 90

Výpomocné ventilátory

Výpomocný ventilátor může být použit pro tu část dolu, ve které není možno jinak splnit

požadavky § 83, 84 a 85. O nasazení výpomocného ventilátoru a o podmínkách jeho provozu

rozhodne vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník na základě výpočtu větrání,

a to jen na nezbytně nutnou dobu. Při zastavení výpomocného ventilátoru se musí postupovat

podle havarijního plánu.

§ 91

Vedení důlních větrů

(1)

Vtažné větry musí být vedeny na příslušné patro nebo nejhlubší místo a odtud nejkratší

větrní cestou k porubům a dobývkám.

(2)

Výdušné větry musí být vedeny vodorovně nebo vzestupně. Úpadní vedení těchto větrů

je dovoleno za podmínky, že rychlost větrního proudu bude vyšší než 0,6 m.s

-1

a budou splněny požadavky § 182 odst. 1 písm. b).

§ 92

Větrní cesty

(1)

Jako větrní cesty mohou být používána schůdná důlní díla a dále větrní vrty o průměru

nejméně 0,3 m nebo komíny bez lezního oddělení nebo dopravního zařízení, pokud nejsou

používány pro dopravu rubaniny.

(2)

Při likvidaci důlních děl ovětrávaných průchodním větrním proudem mohou být pro větrání

použita i neschůdná důlní díla. V písemném příkazu je organizace povinna určit

a)

místa a četnost indikací plynných škodlivin a odběrů vzorků důlního ovzduší k rozborům,

b)

vybavení osádky přenosnými přístroji k měření koncentrací plynných škodlivin,

c)

způsob denní kontroly větrání neschůdnou větrní cestou,

d)

časové omezení jeho platnosti.

(3)

Průřezy větrních cest musí být takové, aby umožňovaly dodržet předepsanou rychlost

a požadovaný objemový průtok důlních větrů z hlediska dodržení stanoveného složení

důlního ovzduší. Světlý průřez větrních cest s výjimkou porubů a dobývek a jejich

prorážek, komínů, větrních mostů a větrních vrtů nesmí být menší než 4 m

2

. Světlý průřez větrních cest spojených větrních proudů dvou nebo více samostatných

větrních oddělení nesmí být na dole II. třídy nebezpečí menší než 8 m

2

.

(4)

V důlním díle, ve kterém se pravidelně přepravuje, se při výpočtu světlého průřezu

větrní cesty musí od průřezu důlního díla odečíst průřez dopravního zařízení, případně

i průřez uskladněného materiálu.

(5)

Ve schůdných větrních cestách musí být možná přeprava hmot.

§ 93

Samostatná větrní oddělení

(1)

Důlní větry musí být rozváděny tak, aby byla vytvořena samostatná větrní oddělení,

a to již pro přípravná důlní díla.

(2)

Samostatná větrní oddělení a spojené vtažné a výdušné větrní proudy mohou být vzájemně

propojovány jen k nezbytným účelům.

(3)

Na dole II. třídy nebezpečí může být při podpatrovém dobývání v každém samostatném

větrním oddělení jeden porub nebo dobývka. V důlních dílech spojujících vtažné a výdušné

větry uvnitř takového větrního oddělení musí být postaveny v místech určených plánem

otvírky, přípravy a dobývání hrázové dveře nebo výbuchuvzdorné uzavírací hráze.

(4)

Začátek a konec samostatného větrního oddělení musí být uvedeny v plánu otvírky,

přípravy a dobývání, vyznačeny ve větrním schématu a označeny v důlních dílech.

§ 94

Izolace větrních proudů

(1)

Větrní proudy musí být izolovány v důlních dílech tvořících nežádoucí spojení (zkraty)

a)

mezi hlavními vtažnými a výdušnými větrními proudy,

b)

mezi samostatnými větrními odděleními,

c)

mezi samostatným větrním oddělením a spojeným vtažným nebo výdušným větrním proudem,

d)

mezi spojenými vtažnými a výdušnými větrními proudy,

e)

uvnitř samostatného větrního oddělení.

Větrní proudy musí být izolovány hrázemi, větrními dveřmi nebo jinými vhodnými způsoby,

a to v takovém počtu, provedení a vzdálenostech, aby nebylo narušeno větrání. Tyto

požadavky musí splňovat i izolační objekty větrních propojení dopravními vrty, případně

zásobníky.

(2)

Má-li důl několik hlavních výdušných důlních děl, musí být každá větrní oblast na

výdušné straně izolována proti ostatním. Na plynujícím dole musí být tato izolace

výbuchuvzdorná.

(3)

Na dole II. třídy nebezpečí se musí stavět v místech uvedených v odstavci 1 písm.

a) až d) výbuchuvzdorné hráze nebo hrázové dveře. V ostatních případech postačí větrní

dveře.

(4)

V případě mimořádné důležitosti hrázových dveří musí být zajištěna jejich řádná funkce

vhodným zařízením. Tyto případy určí organizace. Kontrola funkce těchto hrázových

dveří musí být zajištěna signalizací vyvedenou do dispečinku nebo místa se stálou

obsluhou. Výjimečně lze funkci vhodného zařízení, případně signalizace zajistit stálou

hlídkou.

(5)

Mají-li výbuchuvzdorné hráze nebo hrázové dveře otvory pro průnik části důlních větrů,

musí mít z obou stran samočinné záklopky, které musí být také výbuchuvzdorné.

§ 95

Větrání porubů a dobývek

(1)

Poruby a dobývky musí být větrány průchodním větrním proudem, kromě těch porubů a

dobývek, u kterých dobývací metoda takový způsob větrání nepožaduje.

(2)

Větrání musí být upraveno tak, aby důlní větry proudily podél dobývaného pilíře a

na plynujících dolech vodorovně nebo vzestupně kromě případů uvedených v odstavci

3. Při místním úpadním vedení větrů přes poruchy nebo ve vlnitém uložení určí organizace

potřebná bezpečnostní opatření.

(3)

Úpadní vedení důlních větrů porubem je možné, pokud koncentrace metanu v důlním ovzduší

v porubu nepřekročí 1 % a rychlost větrního proudu v porubu bude nejméně 1 m.s

-1

.

§ 96

Větrní a hrázové dveře

(1)

Větrní a hrázové dveře se musí samočinně zavírat. Nesmějí zůstat zbytečně otevřeny.

Jakmile pomine jejich potřeba, musí být vysazeny nebo zajištěny v otevřené poloze.

Kde otevření dveří ohrožuje řádné větrání, musí být postaveny nejméně dvoje v takové

vzájemné vzdálenosti, aby jedny z nich byly vždy zavřeny.

(2)

V důlních dílech s pravidelnou strojní dopravou musí být hrázové dveře dálkově ovladatelné.

(3)

Hrázové dveře s průchodem pro dopravník se mohou používat jen ve výjimečných případech

se souhlasem vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka.

§ 97

Větrní závěsy

Místo větrních dveří se mohou použít 2 větrní závěsy, avšak jen tam, kde jejich netěsnost

nenaruší rozvádění důlních větrů a kde nemohou být postaveny nebo řádně udržovány

větrní dveře.

§ 98

Větrní mosty

(1)

Větrní mosty se mohou použít jen tehdy, není-li možno vyřešit vedení důlních větrů

jinak. Větrní mosty musí být těsné a zhotoveny z nehořlavého materiálu.

(2)

Větrní mosty, ve kterých jsou vedeny důlní větry několika samostatných větrních oddělení,

musí být na plynujícím dole vybudovány výbuchuvzdorně. Na dole II. třídy nebezpečí

musí být všechny větrní mosty vybudovány výbuchuvzdorně.

§ 99

Způsoby větrání neproražených důlních děl

(1)

Neproražené důlní dílo musí být větráno separátním větráním

28

)

vždy, když není zajištěno stanovené složení důlního ovzduší nebo když vzdálenost

čelby od průchodního větrního proudu dosáhla na plynujícím dole 5 metrů, na neplynujícím

dole 10 metrů.

(2)

Jedním lutnovým tahem je dovoleno větrat nejvýše 2 neproražená důlní díla, v dole

II. třídy nebezpečí však může být raženo pouze jedno z nich.

(3)

V dole II. třídy nebezpečí může být z dovrchní chodby, která není proražena do vyššího

patra, raženo další důlní dílo jen za účelem dosažení větrního spojení a vždy jen

jedním pracovištěm.

(4)

Výdušné větry, které proudí z neproražených důlních děl nového patra, musí být v

plynujícím dole odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu nebo do větrního

proudu samostatného větrního oddělení, kterým nejsou větrána jiná pracoviště, kde

se razí nebo dobývá. Není-li splnění tohoto požadavku technicky možné, je dovoleno

na písemný příkaz vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka přivádět výdušné

větry na pracoviště vyššího patra; je-li potřebné odplynit důlní díla nového patra,

musí být pracoviště v příslušném samostatném větrním oddělení zastavena a pracovníci

odvoláni.

(5)

Neproražená důlní díla na neplynujícím dole, ve kterých není možné z technologických

důvodů (při použití razicích plošin apod.) zřídit separátní větrání, je možné se souhlasem

vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka větrat stlačeným vzduchem.

(6)

Podružné větrání s použitím přehrad, větrních závěsů nebo luten je přípustné jen

přechodně jako nouzové opatření.

§ 100

Přibližování k plynujícím horizontům a stařinám

(1)

Při otvírání plynujícího horizontu musí být důlní dílo, které se přiblíží na vzdálenost

10 metrů k takovému horizontu, raženo s bezpečnostními předvrty předstihujícími čelbu

nejméně o 5 metrů. Na těchto pracovištích musí být stálá kontrola koncentrace metanu,

případně kysličníku uhličitého kontinuálními analyzátory.

(2)

Přiblíží-li se důlní dílo ke stařinám na vzdálenost menší než 10 metrů, je organizace

povinna v technologickém postupu určit opatření na ochranu před náhlým zaplynováním.

§ 101

Separátní větrání

(1)

Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního proudu odebíráno

více než 70 % objemového průtoku důlních větrů.

(2)

Druh separátního větrání, umístění ventilátorů a tlumičů hluku, vyvedení luten do

průchodního větrního proudu, jejich prodlužování nebo zkracování, zavěšování, spojování

a těsnění a způsob likvidace odváděného prachu musí být uveden v technologickém postupu.

(3)

Mají-li být použity jiné lutny než kovové, musí být z materiálu, který nepodporuje

šíření požáru.

(4)

Poddajné lutny vyztužené se nesmějí používat v dovrchních důlních dílech na dole

I. třídy nebezpečí v úklonu větším než 45o a na dole II. třídy nebezpečí a dole s

nebezpečím důlních otřesů v úklonu větším než 30

o

.

(5)

Poddajné lutny nevyztužené se nesmějí používat na sací straně ventilátoru v lutnovém

tahu, v důlních dílech s nebezpečím důlních otřesů a v dovrchních důlních dílech na

dole II. třídy nebezpečí.

(6)

Těsnost lutnového tahu musí vyhovovat zvláštnímu předpisu.

28

)

(7)

Separátní větrání musí být nepřetržité kromě přerušení na dobu nezbytně nutnou pro

ověření výskytu plynů (§ 79 odst. 2) a pro údržbu ventilátoru a jeho napájecí sítě.

(8)

Po přerušení nebo při poruše separátního větrání provede organizace vhodná bezpečnostní

opatření k zajištění bezpečnosti práce a provozu. Při přerušení separátního větrání

musí být na plynujícím dole elektrická zařízení a stroje umístěné v neproraženém důlním

díle neprodleně vypnuty z určeného místa.

(9)

Separátní větrání může být po přerušení nebo poruše obnoveno až po zjištění, že se

tak může stát bez nebezpečí, které by mohly způsobit i odváděné důlní větry. Pracoviště

mohou být obsazena a elektrický proud zapnut teprve po prověření, že větrání odpovídá

požadavkům této vyhlášky.

§ 102

Ventilátory separátního větrání

(1)

První ventilátor separátně větraného důlního díla se musí ovládat z průchodního větrního

proudu.

(2)

V plynujícím dole může být elektrický ventilátor separátního větrání umístěn jen

v průchodním větrním proudu, a to při foukacím větrání ve vzdálenosti nejméně 5 metrů

od výdušného větrního proudu z pracoviště a při sacím větrání ve vzdálenosti nejméně

5 metrů od vyústění separátně ovětrávaného důlního díla do důlního díla s průchodním

větrním proudem a 3 metry od konce lutnového tahu. Vzduchoelektrický ventilátor umístěný

v separátně větraném důlním díle musí být při foukacím větrání ve vzdálenosti nejméně

50 metrů od čelby, při sacím větrání nejméně 20 metrů od čelby. Je-li na pracovišti

povolena zvýšená koncentrace metanu (§ 83 odst. 5), může být vzduchoelektrický ventilátor

při foukacím větrání umístěn jen v průchodním větrním proudu.

(3)

Přívod energie pro elektrické, vzduchoelektrické a vzduchové ventilátory musí být

proveden tak, aby byl zajištěn jejich nepřetržitý chod. U vzduchoelektrického ventilátoru

při foukacím větrání musí dojít k samočinnému přepnutí z elektrického na vzduchový

pohon při zvýšení koncentrace metanu nad 1,5 %. Při přerušení dodávky elektrické energie

musí u vzduchoelektrického ventilátoru dojít k samočinnému přepnutí z elektrického

na vzduchový pohon; v žádném případě však nesmí dojít k samočinnému přepnutí ze vzduchového

na elektrický pohon.

(4)

Na dole II. třídy nebezpečí musí být chod ventilátorů separátního větrání dálkově

kontrolován s vyvedením signalizace do dispečinku. Chod vzduchoelektrického ventilátoru

musí být kontrolován čidlem tlakové diference. Kontrola chodu ventilátorů jednoho

separátně větraného důlního díla může být provedena jako součtová.

§ 103

Větrání důlních provozoven, komor a skladů

(1)

Vozovny (remízy) důlních lokomotiv, provozovny strojů s naftovými motory, provozovny

se stacionárním chladicím zařízením, elektrické stanice, sklady výbušnin

20

)

a sklady hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány nepřetržitě.

(2)

Ostatní důlní provozovny, komory a sklady do délky 5 metrů v plynujícím dole a do

délky 10 metrů v neplynujícím dole nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo

separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí. V těchto prostorech

není dovolena místní koncentrace metanu podle § 83 odst. 4.

(3)

V komoře pro nabíjení akumulátorů nesmí být koncentrace vodíku v důlním ovzduší větší

než 0,5 % a musí být zajištěna alespoň dvanáctinásobná výměna vzduchu za hodinu. Je-li

komora větrána separátním větráním, musí být ventilátor umístěn mimo nabíjecí komoru

a provoz usměrňovacího agregátu funkčně vázán na provoz ventilátoru.

(4)

Ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv a v provozovně, kde se manipuluje s těmito

látkami nebo plyny, musí být zajištěna nejméně čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu

a koncentrace plynů v důlním ovzduší nesmí překročit 25 % spodní meze výbušnosti.

(5)

V provozovně se stacionárním chladicím zařízením musí být zajištěn objemový průtok

důlních větrů nejméně 3 m

3

.s

-1

na 100 kg chladiva kompresorové jednotky s největší náplní. Pokud jsou výdušné větry

z této provozovny odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu, postačí desetinásobná

výměna vzduchu za hodinu.

(6)

Komora s olejovým transformátorem nebo elektrickým zařízením s olejovou náplní a

sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány tak, aby výdušné větry z nich

již nebyly použity k ovětrávání pracovišť, kde se razí nebo dobývá.

(7)

Elektrická stanice a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv nesmějí být ovětrávány

větrním proudem, pro který je povolena zvýšená koncentrace metanu podle § 83 odst.

5 písm. b). V těchto prostorách není dovolena místní koncentrace metanu podle § 83

odst. 4.

§ 104

Větrání výklenků

Výklenek do délky 3 metrů s nestacionárním chladicím zařízením nebo s elektrickým

zařízením a ostatní výklenky do délky 5 metrů v plynujícím dole a do délky 10 metrů

v neplynujícím dole nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním

větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí. Ve výklenku s nestacionárním chladicím

zařízením nebo elektrickým zařízením není dovolena místní koncentrace metanu podle

§ 83 odst. 4.

§ 105

Dočasně neobsazená důlní díla

(1)

Dočasně neobsazená separátně větraná důlní díla musí být i nadále větrána.

(2)

Dočasně neobsazená důlní díla, pokud nejsou dozorčími orgány prohlížena, musí být

označena laťovým křížem nebo znepřístupněna na plynujícím dole ve vzdálenosti nejvýše

5 m a na neplynujícím dole nejvýše 10 m od průchodního větrního proudu. Při tom na

plynujícím dole musí být dodržena alespoň tato opatření

a)

důlní dílo neobsazené déle než jednu směnu musí být označeno laťovým křížem,

b)

důlní dílo neobsazené déle než 3 směny v pracovních dnech musí být znepřístupněno

v celém profilu takovým způsobem, aby vniknutí do něho nebylo možné bez poškození

nebo odstranění zábrany a bylo přitom zachováno větrání.

§ 106

Opuštěná důlní díla

(1)

Opuštěné důlní dílo musí být co nejdříve uzavřeno kromě vyrubaných prostor, u kterých

je spolehlivě zabráněno průtahu důlních větrů přes stařiny a podél kterých je nutno

i nadále udržovat chodbu.

(2)

Na dole II. třídy nebezpečí a na ostatních dolech tam, kde je nebezpečí nahromadění

výbušné směsi, musí být opuštěná důlní díla uzavřena výbuchuvzdorně, kromě neproražených

dočasně opuštěných důlních děl, která nesouvisejí se stařinami a v nichž je vyloučena

možnost iniciace výbuchu. Tato důlní díla je dovoleno na dobu nejvýše 6 měsíců jen

těsně uzavřít, a to v místech budoucích výbuchuvzdorných hrází.

(3)

U hrází musí být zajištěna možnost odběru vzorků vzdušin a měření tlaku ovzduší za

nimi, kromě hrází uzavírajících porubní chodby při komorovém dobývání. Hráze musí

být evidovány (§ 188) a kontrolovány nejméně jednou za 14 dní.

§ 107

Mapa větrání a větrní schéma

(1)

Pro důl musí být vypracována a doplňována mapa větrání

15

)

a větrní schéma.

(2)

Na mapě větrání musí být vyznačena také důlní díla sousedních dolů až do vzdálenosti

100 m od společných hranic s údaji o jejich ovětrávání a způsobu případného uzavření,

zajištění nebo likvidace.

(3)

Větrní schéma musí znázorňovat

a)

způsob propojení jednotlivých větrních proudů ve větrní síti,

b)

samostatná větrní oddělení a označení uzlových bodů,

c)

situování porubů a dobývek,

d)

směry proudění a objemové průtoky důlních větrů,

e)

umístění a druhy zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů včetně hrází,

f)

umístění hlavních a výpomocných ventilátorů s uvedením jejich výkonu a tlaku.

(4)

Větrní schéma musí být doplňováno tak, aby odpovídalo skutečnému stavu větrání.

§ 108

Prohlídky větrních cest a větracích zařízení

(1)

Hlavní vtažná a výdušná důlní díla musí být prohlédnuta nejméně jednou za půl roku.

(2)

Větrní cesty uvnitř samostatného větrního oddělení musí být prohlédnuty každý pracovní

den, mimo samostatné větrní oddělení nejméně jednou za týden.

(3)

Způsob prohlídek, případně kontrol větrních vrtů a komínů, které nejsou vybaveny

lezním oddělením nebo dopravním zařízením, určí organizace.

(4)

Při prohlídkách větrních cest musí být současně kontrolována i zařízení pro rozvádění

a regulaci důlních větrů.

§ 109

Kontrola složení důlního ovzduší

(1)

Koncentrace metanu v důlním ovzduší plynujícího dolu musí být kontrolována

a)

na obsazených pracovištích, v místech, kde se zdržují pracovníci a ve výdušných větrech

z porubů a dobývek při prohlídkách pracovišť vykonávaných podle této vyhlášky,

b)

ve větrních cestách s dopravou lokomotivami s naftovým nebo elektrickým motorem,

a to ve směně, v níž se přepravuje; místa kontrol určí organizace v dopravním řádu,

c)

v prostorech s elektrickým zařízením a v jejich okolí do 20 m, avšak ve směru k závalu

jen pokud je to bezpečně možné. Kontrola musí být provedena před spuštěním elektrického

zařízení, za jeho chodu v intervalech určených organizací a před opětovným spuštěním,

pokud přerušení chodu trvalo déle než 3 hodiny.

(2)

Stálá kontrola koncentrace metanu kontinuálními analyzátory metanu musí být v dole

II. třídy nebezpečí prováděna

a)

v separátně větraném důlním díle s elektrickým zařízením,

b)

na pracovišti s pohyblivým elektrickým strojem, které je větráno průchodním větrním

proudem a kde se předpokládá zvýšení koncentrace metanu nad 1 %.

(3)

Požadavky na rozmístění dalších kontinuálních analyzátorů metanu a požadavky na rozmístění

kontinuálních analyzátorů kysličníku uhelnatého stanoví zvláštní předpis.

(4)

Na pracovištích s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů, na pracovištích s povolenou

zvýšenou koncentrací metanu podle § 83 odst. 5 a na separátně větraných pracovištích

plynujícího dolu jsou povinni koncentrace metanu, případně kysličníku uhličitého kontrolovat

také předáci nebo určení pracovníci na začátku směny a dále v intervalech určených

organizací.

(5)

Na neplynujícím dole je organizace povinna určit intervaly a místa, na kterých musí

být zjišťován možný výskyt metanu.

(6)

Možný výskyt plynných škodlivin (§ 83), zejména kysličníků uhelnatého a uhličitého

v důlním ovzduší musí být zjišťován v místech a intervalech, které určí organizace,

avšak vždy tam, kde vznikne podezření jejich výskytu.

(7)

Výsledky kontrol na pracovišti musí být sděleny předákovi.

(8)

Zjistí-li se překročení stanovených koncentrací metanu nebo kysličníku uhličitého

nebo kysličník uhelnatý v koncentraci vyšší než 0,001 %, musí být zjištěna příčina

zvýšeného výskytu a provedena vhodná bezpečnostní opatření.

§ 110

Měření a odběry vzorků důlního ovzduší

(1)

Objemový průtok, teplota a relativní vlhkost důlních větrů musí být měřeny v plynujícím

dole nejméně jednou za měsíc, v neplynujícím dole nejméně jednou za 3 měsíce

a)

v hlavních výdušných důlních dílech větrních oblastí,

b)

ve výdušných důlních dílech samostatných větrních oddělení,

c)

ve výdušných důlních dílech v blízkosti porubů a dobývek,

d)

v ražených separátně větraných důlních dílech,

e)

v důlních dílech s provozem naftových motorů a elektrických lokomotiv.

V těchto místech musí být zároveň odebírány vzorky důlního ovzduší a provedeny jejich

technické rozbory na kyslík, metan a kysličníky uhelnatý a uhličitý.

(2)

Rychlost důlních větrů v porubech, dobývkách a v ražených separátně větraných důlních

dílech musí být měřena v plynujícím dole nejméně jednou za měsíc, v neplynujícím dole

nejméně jednou za 3 měsíce.

(3)

Vzorek důlního ovzduší pro technický rozbor na metan musí být odebrán jednou za měsíc

i u elektrických zařízení. U skupiny elektrických zařízení vzdálených nejvíce 50 m

od sebe v témže větrním proudu postačí odběr vzorku u toho elektrického zařízení,

u kterého lze předpokládat nejvyšší koncentraci metanu v důlním ovzduší.

(4)

Na místech, kde je prováděna trhací práce a v místech s provozem naftových motorů

musí být ve lhůtách určených organizací odebírány vzorky důlního ovzduší pro zjištění

koncentrace nitrosních plynů a kysličníku uhelnatého. Odběrem vzorků důlního ovzduší

musí být namátkově kontrolována i délka určené čekací doby po odstřelu.

(5)

V komoře pro nabíjení akumulátorů, ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv a v

provozovně, kde se manipuluje s těmito látkami musí být odebrány vzorky důlního ovzduší

pro zjištění koncentrace vodíku, případně jiných plynů nejméně jednou za 3 měsíce,

a to v době kdy lze předpokládat jejich nejvyšší koncentrace.

(6)

Rozbory vzorků důlního ovzduší pro kontrolu jeho plynných složek, kromě míst uvedených

v odstavci 1 písm. a) a b) a míst, ve kterých je povolena zvýšená koncentrace metanu

podle § 83 odst. 5, mohou být nahrazeny měřením přístroji a pomůckami povolenými podle

zvláštního předpisu.

29

)

(7)

Měření radioaktivních škodlivin v důlním ovzduší se provádí podle zvláštních předpisů.

16

)

(8)

Výsledky měření a rozborů důlního ovzduší dolů II. třídy nebezpečí musí být předkládány

obvodnímu báňskému úřadu do konce měsíce následujícího po provedení měření a rozborů.

§ 111

Měření barometrického tlaku

(1)

Na povrchu dolu musí být měřen barometrický tlak. Měřené údaje musí být zaznamenávány

a záznamy uchovány nejméně půl roku.

(2)

O klesajícím barometrickém tlaku musí být informováni pracovníci před sjezdem do

dolu. O náhlém nebo výrazném poklesu barometrického tlaku musí být informováni všichni

technici a předáci v dole i v průběhu směny.

(3)

Organizace je povinna určit potřebná bezpečnostní opatření pro případy náhlého zvýšení

výskytu metanu a plynných škodlivin při poklesu barometrického tlaku.

§ 112

Postup při nahromadění metanu a plynných škodlivin a při zjištění fukače

(1)

Zjistí-li se, že složení důlního ovzduší v důlních dílech, kde se zdržují nebo mohou

zdržovat pracovníci, neodpovídá § 83, musí být pracovníci z těchto důlních děl vyvedeni

do vtažných větrů a tato důlní díla musí být označena zákazem vstupu. Postup při odstraňování

tohoto stavu musí být určen havarijním plánem.

(2)

Opětné obsazení pracovišť a případné zapnutí elektrických zařízení je dovoleno po

prověření, že větrání, zejména složení důlního ovzduší, odpovídá požadavkům této vyhlášky.

(3)

Každé zjištění fukače musí být ihned ohlášeno organizaci, která je povinna určit

opatření k zabránění jeho nežádoucích účinků.

§ 113

Větrní rozvaha

(1)

Větrní rozvaha musí být vypracována pro každý důl nejméně jednou za rok a vždy při

podstatné změně větrání.

(2)

Součástí větrní rozvahy je zpráva obsahující

a)

popis větrního systému s charakteristikou větrní sítě a rozvodu důlních větrů, údaje

o hlavních vtažných a výdušných důlních dílech, hlavních a výpomocných ventilátorech

(včetně vyložení provozního bodu), větrních oblastech a jejich členění do samostatných

větrních oddělení, množství důlních větrů v jednotlivých větvích větrní sítě, popis

samostatných větrních oddělení (uvedení pracovišť, jejich propojení, izolace apod.),

b)

úplnou větrní bilanci doplněnou výpočtem ekvivalentních otvorů a údaje o přisávání

s povrchu,

c)

popis větrních ztrát a zkratů s výpočtem koeficientů využití důlních větrů (celkového

a pro poruby a dobývky),

d)

posouzení současného stavu větrání s ohledem na rozložení depresí a odporů ve větrní

síti a vyhodnocení úseků větrních cest s nadměrnými ztrátami tlaků, posouzení stability,

diagonálních propojení a celkového rozvodu důlních větrů,

e)

zhodnocení plynových a klimatických poměrů,

f)

posouzení separátního větrání,

g)

popis degazačního systému a příslušného zařízení, množství odsávaného plynu (celkové

i v úsecích), účinnost degazace a její vyhodnocení,

h)

zhodnocení stavu větrání dolu z hlediska výhledu a požadavků této vyhlášky, případně

zvláštních předpisů,

16

)

i)

opatření k odstranění nedostatků současného stavu větrání vzhledem k výhledu větrání

dolu s uvedením termínů a zodpovědných osob.

(3)

Větrní rozvaha musí obsahovat tyto přílohy

a)

mapu větrání,

b)

větrní schéma,

c)

depresní snímek dolu,

d)

tabulku ukazatelů větrání pracovišť,

e)

základní údaje větrní rozvahy,

f)

technická data hlavních a výpomocných ventilátorů.

(4)

Větrní rozvaha musí být do 2 měsíců po provedeném měření předložena obvodnímu báňskému

úřadu.

§ 114

Vedoucí větrání

(1)

Na každém dole musí být určen vedoucí větrání a jeho zástupce. Kumulovat tyto funkce

pro více dolů nebo s jinou funkcí je možné jen po předchozím souhlasném stanovisku

obvodního báňského úřadu.

(2)

Vedoucí větrání na neplynujícím dole musí být báňský inženýr s nejméně tříletou odbornou

praxí ve větrání dolů nebo báňský technik s úplným středním odborným vzděláním s nejméně

šestiletou odbornou praxí ve větrání dolů, na plynujícím dole jen báňský inženýr s

nejméně tříletou odbornou praxí ve větrání dolů.

(3)

Zástupce vedoucího větrání musí být báňský inženýr s nejméně dvouletou odbornou praxí

ve větrání dolů nebo báňský technik s úplným středním odborným vzděláním s nejméně

šestiletou odbornou praxí ve větrání dolů.

(4)

Vedoucí větrání musí způsobilost pro výkon funkce prokázat zkouškou před komisí obvodního

báňského úřadu.

§ 115

Podmínky pro použití přístrojů k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin

(1)

Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin musí mít označení typu

a evidenční číslo.

(2)

Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v jeho používání a přezkoušen.

Přezkoušení musí být opakováno každé 2 roky.

(3)

Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům, kteří byli určeni jím měřit.

(4)

Přístroj musí být před výdejem přezkoušen. Pracovník je povinen přístroj vyzvednout

osobně a ověřit jeho funkci. Vadné přístroje se nesmějí vydávat, případně musí být

ihned vráceny. Pracovníci jsou povinni přidělené přístroje chránit před poškozením

a nesmějí je otevírat.

(5)

Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit závady, případně poškození

přístroje s vysvětlením, jak k poškození došlo.

(6)

O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.

(7)

Počet provozuschopných přístrojů musí být nejméně o 10 % větší než je počet pracovníků

povinných kontrolovat koncentraci metanu a plynných škodlivin v důlním ovzduší v nejsilněji

obsazené směně.

§ 116

Zařazení dolů

(1)

Neplynující jsou ty doly, kde koncentrace metanu nedosahuje v žádném ovětrávaném

důlním díle 0,1 % a kde ani po zastavení větrání na 24 hodin koncentrace metanu nedosáhne

1 % a koncentrace ostatních plynů 25 % spodní meze výbušnosti. Plynné zplodiny důlních

požárů se pro zařazení dolu neuvažují.

(2)

O zařazení dolu pro dobývání výhradního ložiska a dolu, ve kterém jsou prováděny

průzkumné práce, rozhodne na základě měření podle odstavce 1 obvodní báňský úřad,

který současně určí lhůty kontrolních měření.

(3)

Možný výskyt metanu, případně plynů musí být zjišťován v místech a intervalech, které

určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne podezření jejich výskytu.

(4)

Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu nebo jeho části do kategorie

plynujících dolů, je organizace povinna bezodkladně oznámit obvodnímu báňskému úřadu.

Při výskytu jiných plynů než metanu obvodní báňský úřad určí, která ustanovení dílu

prvního musí organizace dodržovat. Za zjištění se považuje i předpokládaný výskyt

plynů.

§ 117

Větrní spoje dolu s povrchem

(1)

Důl musí mít nejméně jedno hlavní vtažné a jedno hlavní výdušné důlní dílo.

(2)

Jedno hlavní větrní důlní dílo může mít důl

a)

při otvírce dolu do doby spojení hlavního vtažného a hlavního výdušného důlního díla;

toto platí obdobně i při otvírce nového patra,

b)

při provádění pouze průzkumných nebo stavebních prací, a to jen na jednom patře,

c)

při zajišťování nebo likvidaci dolu (patra).

Větrání těchto dolů (pater) musí být řešeno v projektu.

(3)

Výdušné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby jejich nejspodnější patro bylo jen

o jedno patro výše, než úvodní patro téže větrní oblasti. Rovněž vtažné jámy musí

být prohlubovány včas tak, aby se bez závažných důvodů nedobývalo pod nejhlubším vtažným

patrem.

(4)

Ustanovení odstavce 3 je splněno i tehdy, když požadované úrovně patra je dosaženo

slepou jámou (šibíkem).

(5)

Odstavce 3 a 4 platí obdobně i pro jiná hlavní vtažná a výdušná důlní díla než jámy.

(6)

Není-li jiným způsobem zabezpečeno, že námrazy v hlavním vtažném důlním díle nebudou

ohrožovat bezpečnost práce a provozu, musí být vtažné větry ohřívány nejméně na teplotu

+ 2

o

C. Otevřený oheň nesmí být použit k přímému ohřívání vtažných větrů.

§ 118

Způsoby větrání

(1)

Důl, kromě případů uvedených v § 119 odst. 2, musí mít samostatný větrní systém.

(2)

Důl musí být větrán uměle a v době, kdy jsou v dole lidé, nepřetržitě. Po zastavení

větrání podle § 125 však musí být větrání včas spuštěno před konáním předběžných prohlídek,

případně před obsazením pracovišť, není-li předběžné prohlídky třeba konat.

(3)

Důlní díla, kromě opuštěných důlních děl a vyrubaných prostorů, musí být větrána

buď průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, pokud tato vyhláška nedovoluje

jiný způsob.

(4)

Podzemní stavby mohou být větrány přirozeným větráním jen ve výjimečných případech,

kdy přirozený tah důlních větrů spolehlivě zajistí splnění požadavků této vyhlášky.

§ 119

Vztahy k sousedním dolům

(1)

V důlních dílech spojujících neplynující doly musí být postaveny těsné hráze nebo

alespoň dvoje větrní dveře otevírající se v opačném směru.

(2)

Zapojení několika dolů téže organizace do jednoho větrního systému je možné jen na

písemný příkaz vedoucího organizace. Zapojení dolů různých organizací do jednoho větrního

systému je možné jen na základě dohody vedoucích těchto organizací.

(3)

Při společném větrním systému několika dolů jsou určení pracovníci povinni si navzájem

bez odkladu sdělovat změny a události, které mohou mít vliv na větrání, zejména složení

důlního ovzduší sousedních dolů. Plánované změny musí být projednány předem.

§ 120

Složení důlního ovzduší

(1)

V důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, musí důlní

ovzduší obsahovat objemově nejméně 20 % kyslíku a koncentrace dále uvedených plynných

škodlivin

16

)

nesmí překročit tyto hodnoty

kysličník uhoľnatý

(CO)

0,003 %,

kysličník uhličitý

(CO

2

)

1,0 %,

kysličníky dusíka (nitrózne plyny)

(NO + NO

2

)

0,00076 %,

sírovodík

(H

2

S)

0,00072 %.

(2)

Pracovat v důlním ovzduší s koncentrací kysličníku uhelnatého do 0,013 % je možné

za předpokladu, že průměrná koncentrace kysličníku uhelnatého za osmihodinovou nebo

kratší pracovní směnu nepřekročí hodnotu uvedenou v odstavci 1 a po celou dobu práce

bude pravidelně zjišťována koncentrace kysličníku uhelnatého v důlním ovzduší v intervalech

určených vedoucím likvidace havárie.

(3)

Vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník může na přechodnou dobu povolit sníženou

koncentraci kyslíku až na 19 % a zvýšenou koncentraci kysličníku uhličitého až na

1,5 %, avšak současně je povinen nařídit opatření odstranění tohoto stavu.

§ 121

Objemový průtok důlních větrů

Objemový průtok důlních větrů v důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat

pracovníci, musí být takový, aby byly dodrženy požadavky této vyhlášky.

§ 122

Rychlost důlních větrů

(1)

Rychlost důlních větrů musí být nejméně

a)

0,15 m.s

-1

v hloubených svislých důlních dílech,

b)

0,3 m.s

-1

na ostatních pracovištích.

(2)

Rychlost důlních větrů nesmí být větší než

a)

4 m.s

-1

v otvírkových a přípravných důlních dílech, porubech a dobývkách,

b)

10 m.s

-1

v ostatních důlních dílech s chůzí nebo pravidelnou dopravou lidí,

c)

15 m.s

-1

v ostatních důlních dílech bez chůze a pravidelné dopravy lidí.

(3)

V důlních dílech, pokud neumožňují jakoukoliv chůzi nebo dopravu lidí, není rychlost

důlních větrů omezena.

§ 123

Hlavní ventilátory

(1)

Hlavní ventilátor musí být umístěn u hlavního větrního důlního díla.

(2)

Hlavní ventilátor musí mít záložní pohon a převod hnací síly, není-li instalován

záložní hlavní ventilátor. Pro ventilátory stejného typu může mít organizace jen jeden

záložní pohon a převod hnací síly, pokud je zajištěno jejich včasné přemístění a zapojení

na místě případné potřeby.

(3)

Hlavní ventilátor musí být vybaven zařízením k měření tlakového spádu.

(4)

Před uvedením hlavního ventilátoru do trvalého provozu nebo při podstatné změně jeho

parametrů musí být ověřena jeho provozní charakteristika.

(5)

Provoz hlavního ventilátoru bez strojníka je dovolen, splňuje-li ventilátor požadavky

§ 219. Provozně zabezpečovací systém musí mít zdroj energie nezávislý na pohonu ventilátoru.

(6)

Kanál hlavního ventilátoru musí mít uzavírací zařízení a musí být přístupný z povrchu.

§ 124

Údržba hlavních ventilátorů a jejich příslušenství

(1)

Provozovaný hlavní ventilátor je povinen prohlédnout určený pracovník nejméně jednou

denně.

(2)

Záložní hlavní ventilátor je povinen prohlédnout a přezkoušet určený pracovník nejméně

jednou za měsíc.

(3)

Hlavní ventilátor a jeho příslušenství musí být podrobně zkontrolováno nejméně jednou

za rok a podle potřeby vyčištěno a nakonzervováno; u jam se skipovým těžením však

nejméně jednou za půl roku.

(4)

Na dobu opravy hlavního ventilátoru, případně i záložního ventilátoru je organizace

povinna určit potřebná bezpečnostní opatření.

§ 125

Opatření při zastavení chodu hlavního ventilátoru a při poruše větrání

(1)

Zastavit hlavní ventilátor nebo změnit způsob jeho práce je dovoleno jen na písemný

příkaz určeného pracovníka.

(2)

Při zastavení hlavního ventilátoru nebo při závažné poruše ve větrání se musí postupovat

podle havarijního plánu.

(3)

Po obnovení chodu hlavního ventilátoru nebo po odstranění závažné poruchy ve větrání

mohou být pracoviště obsazena teprve po prověření, že větrání odpovídá požadavkům

této vyhlášky.

§ 126

Reverzace větrního proudu

(1)

Pokud je hlavní ventilátor vybaven zařízením pro reverzaci větrního proudu, musí

být toto zařízení kontrolováno nejméně jednou za měsíc. Výsledky kontrol musí být

uchovávány 2 roky.

(2)

Účinnost reverzace větrního proudu musí být ověřena nejméně jednou za rok, a to střídavě

v různých ročních obdobích. Účinnost reverzace musí být ověřena také při podstatné

změně větrání.

(3)

Ověření účinnosti reverzace větrního proudu musí být vyhodnoceno a výsledky uchovávány

2 roky.

§ 127

Výpomocný ventilátor

Výpomocný ventilátor může být použit pro tu část dolu, ve které není možno jinak splnit

požadavky § 120, 121 a 122. O nasazení výpomocného ventilátoru a o podmínkách jeho

provozu rozhodne vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník na základě výpočtu

větrání, a to jen na nezbytně nutnou dobu. Při zastavení výpomocného ventilátoru se

musí postupovat podle havarijního plánu.

§ 128

Vedení důlních větrů

Vtažné větry musí být vedeny na příslušné patro nebo nejhlubší místo a odtud nejkratší

větrní cestou k porubům a dobývkám.

§ 129

Větrní cesty

(1)

Jako větrní cesty mohou být používána schůdná důlní díla a dále větrní vrty o průměru

nejméně 0,3 m nebo komíny bez lezního oddělení nebo dopravního zařízení, pokud nejsou

používány pro dopravu rubaniny. Vyrubané prostory a jiná neschůdná důlní díla mohou

být používána jako větrní cesty pro vedení výdušných větrů, pokud se tím nesníží objemový

průtok vtažných větrů potřebný pro větrání.

(2)

Průřezy větrních cest musí být takové, aby umožňovaly dodržet předepsanou rychlost

a požadovaný objemový průtok důlních větrů z hlediska dodržení stanoveného složení

důlního ovzduší.

(3)

V důlním díle, ve kterém se pravidelně přepravuje, se při výpočtu světlého průřezu

větrní cesty musí od průřezu důlního díla odečíst průřez dopravního zařízení, případně

i průřez uskladněného materiálu.

(4)

Ve schůdných větrních cestách musí být možná přeprava hmot.

§ 130

Samostatná větrní oddělení

(1)

Samostatná větrní oddělení a spojené vtažné a výdušné větrní proudy mohou být vzájemně

propojovány jen k nezbytným účelům.

(2)

Začátek a konec samostatného větrního oddělení musí být uvedeny v plánu otvírky,

přípravy a dobývání a vyznačeny ve větrním schématu.

§ 131

Izolace větrních proudů

Všechna nežádoucí spojení (zkraty) ve větrní síti musí být izolována.

§ 132

Větrání porubů a dobývek

Poruby a dobývky musí být větrány průchodním větrním proudem, kromě těch porubů a

dobývek, u kterých dobývací metoda takový způsob větrání nepožaduje.

§ 133

Větrní dveře

Větrní dveře se musí samočinně zavírat. Nesmějí zůstat zbytečně otevřeny. Jakmile

pomine jejich potřeba, musí být vysazeny nebo zajištěny v otevřené poloze. Kde otevření

dveří ohrožuje řádné větrání, musí být postaveny nejméně dvoje v takové vzájemné vzdálenosti,

aby jedny z nich byly vždy zavřeny.

§ 134

Větrní závěsy

Místo větrních dveří se mohou použít 2 větrní závěsy, avšak jen tam, kde jejich netěsnost

nenaruší rozvádění důlních větrů a kde nemohou být postaveny nebo řádně udržovány

větrní dveře.

§ 135

Větrní mosty

Větrní mosty se mohou použít jen tehdy, není-li možno vyřešit vedení důlních větrů

jinak. Větrní mosty musí být těsné a zhotoveny z nehořlavého materiálu.

§ 136

Způsoby větrání neproražených důlních děl

(1)

Neproražené důlní dílo musí být větráno separátním větráním

28

)

vždy, když není zajištěno stanovené složení důlního ovzduší nebo když vzdálenost

čelby od průchodního větrního proudu dosáhla 15 metrů.

(2)

Neproražená důlní díla, ve kterých není možné z technologických důvodů (při použití

razicích plošin, při ražbě maloprofilových důlních děl pro komorové odstřely apod.)

zřídit separátní větrání, je možné se souhlasem vedoucího organizace nebo jím pověřeného

pracovníka větrat stlačeným vzduchem.

(3)

Podružné větrání s použitím přehrad, větrních závěsů nebo luten je přípustné jen

přechodně jako nouzové opatření.

§ 137

Separátní větrání

(1)

Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního proudu odebíráno

více než 70 % objemového průtoku důlních větrů.

(2)

Druh separátního větrání, umístění ventilátorů a tlumičů hluku, vyvedení luten do

průchodního větrního proudu, jejich prodlužování nebo zkracování, zavěšování, spojování

a těsnění a způsob likvidace odváděného prachu musí být uveden v technologickém postupu.

(3)

Mají-li být použity jiné lutny než kovové, musí být z materiálu, který nepodporuje

šíření požáru.

(4)

Těsnost lutnového tahu musí vyhovovat zvláštnímu předpisu.

28

)

(5)

Separátní větrání musí být nepřetržité; přechodně může být zastaveno za podmínek,

že dotyčné důlní dílo bude bezodkladně označeno zákazem vstupu, že separátní větrání

bude před předběžnou prohlídkou nebo obsazením pracoviště včas spuštěno a že organizace

provede vhodná bezpečnostní opatření k ochraně pracovníků, kteří by mohli být ohroženi

plynnými škodlivinami z ovětrávaného důlního díla. Obdobně je nutno postupovat i při

poruše separátního větrání.

§ 138

Ventilátory separátního větrání

První ventilátor separátně větraného důlního díla se musí ovládat z průchodního větrního

proudu.

§ 139

Větrání důlních provozoven, komor a skladů

(1)

Vozovny (remízy) důlních lokomotiv, provozovny strojů s naftovými motory, provozovny

se stacionárním chladicím zařízením, elektrické stanice, sklady výbušnin

20

)

a sklady hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány nepřetržitě.

(2)

V komoře pro nabíjení akumulátorů nesmí být koncentrace vodíku v důlním ovzduší větší

než 0,5 % a musí být zajištěna alespoň dvanáctinásobná výměna vzduchu za hodinu. Je-li

komora větrána separátním větráním, musí být ventilátor umístěn mimo nabíjecí komoru

a provoz usměrňovacího agregátu funkčně vázán na provoz ventilátoru.

(3)

Ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv a v provozovně, kde se manipuluje s těmito

látkami nebo plyny, musí být zajištěna nejméně čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu

a koncentrace plynů v důlním ovzduší nesmí překročit 25 % spodní meze výbušnosti.

(4)

V provozovně se stacionárním chladicím zařízením musí být zajištěn objemový průtok

důlních větrů nejméně 3 m.s

-1

na 100 kg chladiva kompresorové jednotky s největší náplní. Pokud jsou výdušné větry

z této provozovny odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu, postačí desetinásobná

výměna vzduchu za hodinu.

(5)

Komora s olejovým transformátorem nebo elektrickým zařízením s olejovou náplní a

sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány tak, aby výdušné větry z nich

již nebyly použity k ovětrávání pracovišť, kde se razí nebo dobývá.

(6)

Ostatní důlní provozovny, komory a sklady do délky 10 metrů nemusí být větrány průchodním

větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí.

§ 140

Větrání výklenků

Výklenek do délky 3 metrů s nestacionárním chladicím zařízením a ostatní výklenky

do délky 10 metrů nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním,

je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí.

§ 141

Dočasně neobsazená důlní díla

(1)

Dočasně neobsazená separátně větraná důlní díla musí být i nadále větrána, mimo případy

uvedené v § 137.

(2)

Dočasně neobsazená důlní díla, pokud nejsou dozorčími orgány prohlížena, musí být

označena laťovým křížem nebo znepřístupněna ve vzdálenosti nejvýše 10 metrů od průchodního

větrního proudu.

§ 142

Opuštěná důlní díla

Opuštěné důlní dílo musí být co nejdříve těsně uzavřeno, kromě vyrubaných prostor,

které jsou používány jako větrní cesty. Hráze musí být evidovány (§ 188) a kontrolovány

ve lhůtách určených organizací.

§ 143

Mapa větrání a větrní schéma

(1)

Pro důl musí být vypracována a doplňována mapa větrání

15

)

a větrní schéma.

(2)

Na mapě větrání musí být vyznačena také důlní díla sousedních dolů až do vzdálenosti

100 metrů od společných hranic s údaji o jejich ovětrávání a způsobu případného uzavření,

zajištění nebo likvidace.

(3)

Větrní schéma musí znázorňovat

a)

způsob propojení jednotlivých větrních proudů ve větrní síti,

b)

samostatná větrní oddělení a označení uzlových bodů,

c)

situování porubů a dobývek,

d)

směry proudění a objemové průtoky důlních větrů,

e)

umístění a druhy zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů včetně hrází,

f)

umístění hlavních a výpomocných ventilátorů s uvedením jejich výkonu a tlaku.

(4)

Větrní schéma musí být doplňováno tak, aby odpovídalo skutečnému stavu větrání.

§ 144

Prohlídky větrních cest a větracích zařízení

(1)

Hlavní vtažná a výdušná důlní díla musí být prohlédnuta nejméně jednou za půl roku.

(2)

Větrní cesty uvnitř samostatného větrního oddělení musí být prohlédnuty každý pracovní

den, mimo samostatné větrní oddělení nejméně jednou za týden.

(3)

Způsob prohlídek, případně kontrol větrních vrtů a komínů, které nejsou vybaveny

lezním oddělením nebo dopravním zařízením, určí organizace.

(4)

Při prohlídkách větrních cest musí být současně kontrolována i zařízení pro rozvádění

a regulaci důlních větrů.

§ 145

Kontrola složení důlního ovzduší

(1)

Možný výskyt plynných škodlivin (§ 120), zejména kysličníků uhelnatého a uhličitého

v důlním ovzduší musí být zjišťován v místech a intervalech, které určí organizace,

avšak vždy tam, kde vznikne podezření jejich výskytu.

(2)

Výsledky kontrol na pracovišti musí být sděleny předákovi.

§ 146

Měření a odběry vzorků důlního ovzduší

(1)

Objemový průtok, teplota a relativní vlhkost důlních větrů musí být měřen nejméně

jednou za 3 měsíce

a)

v hlavních výdušných důlních dílech větrních oblastí,

b)

ve výdušných důlních dílech v blízkosti porubů a dobývek,

c)

v ražených separátně větraných důlních dílech,

d)

v důlních dílech s provozem naftových motorů a elektrických lokomotiv.

V těchto místech musí být zároveň odebírány vzorky důlního ovzduší a provedeny jejich

technické rozbory na kyslík a kysličníky uhelnatý a uhličitý.

(2)

Rychlost důlních větrů v porubech, dobývkách a v ražených separátně větraných důlních

dílech musí být měřena nejméně jednou za 3 měsíce.

(3)

Na místech, kde je prováděna trhací práce, a v místech s provozem naftových motorů

musí být ve lhůtách určených organizací odebírány vzorky důlního ovzduší pro zjištění

koncentrace nitrosních plynů a kysličníku uhelnatého. Odběrem vzorků důlního ovzduší

musí být namátkově kontrolována i délka určené čekací doby po odstřelu.

(4)

V komoře pro nabíjení akumulátorů musí být odebírán vzorek důlního ovzduší pro zjištění

koncentrace vodíku, případně jiných plynů nejméně jednou za 3 měsíce, a to v době,

kdy lze předpokládat jejich nejvyšší koncentrace.

(5)

Rozbory vzorků důlního ovzduší pro kontrolu jeho plynných složek, kromě míst uvedených

v odstavci 1 písm. a), mohou být nahrazeny měřením přístroji a pomůckami povolenými

podle zvláštního předpisu.

29

)

(6)

Měření radioaktivních škodlivin v důlním ovzduší se provádí podle zvláštních předpisů.

16

)

§ 147

Měření barometrického tlaku

(1)

Na povrchu dolu se zvýšeným nebezpečím výstupu plynných škodlivin ze stařin musí

být měřen barometrický tlak. Měřené údaje musí být zaznamenávány a záznamy uchovány

nejméně půl roku.

(2)

O klesajícím barometrickém tlaku musí být informováni pracovníci před sjezdem do

dolu. O náhlém nebo výrazném poklesu barometrického tlaku musí být informováni všichni

technici a předáci v dole i v průběhu směny.

(3)

Organizace je povinna určit potřebná bezpečnostní opatření pro případy náhlého zvýšení

výskytu plynných škodlivin při poklesu barometrického tlaku.

§ 148

Postup při nahromadění plynů a plynných škodlivin

(1)

Zjistí-li se, že složení důlního ovzduší v důlních dílech, kde se zdržují nebo mohou

zdržovat pracovníci, neodpovídá § 120, musí být pracovníci z těchto důlních děl vyvedeni

do vtažných větrů a tato důlní díla musí být označena zákazem vstupu. Postup při odstraňování

tohoto stavu musí být určen havarijním plánem.

(2)

Opětné obsazení pracovišť je přípustné po prověření, že větrání, zejména složení

důlního ovzduší, odpovídá požadavkům této vyhlášky.

§ 149

Větrní rozvaha

(1)

Větrní rozvaha musí být vypracována pro každý důl nejméně jednou za 3 roky a vždy

při podstatné změně větrání.

(2)

Součástí větrní rozvahy je zpráva obsahující

a)

popis větrního systému s charakteristikou větrní sítě a rozvodu důlních větrů, údaje

o hlavních vtažných a výdušných důlních dílech, hlavních a výpomocných ventilátorech

(včetně vyložení provozního bodu), větrních oblastech a jejich členění do samostatných

větrních oddělení, množství důlních větrů v jednotlivých větvích větrní sítě, popis

samostatných větrních oddělení (uvedení pracovišť, jejich propojení, izolace apod.),

b)

úplnou větrní bilanci doplněnou výpočtem ekvivalentních otvorů a údaje o přisávání

s povrchu,

c)

popis větrních ztrát a zkratů s výpočtem koeficientů využití důlních větrů (celkového

a pro poruby a dobývky),

d)

posouzení současného stavu větrání s ohledem na rozložení depresí a odporů ve větrní

síti a vyhodnocení úseků větrních cest s nadměrnými ztrátami tlaků, posouzení stability,

diagonálních propojení a celkového rozvodu důlních větrů,

e)

zhodnocení plynových a klimatických poměrů,

f)

posouzení separátního větrání,

g)

zhodnocení stavu větrání dolu z hlediska výhledu a požadavků této vyhlášky, případně

zvláštních předpisů,

16

)

h)

opatření k odstranění nedostatků současného stavu větrání vzhledem k výhledu větrání

dolu s uvedením termínu a zodpovědných osob.

(3)

Větrní rozvaha musí obsahovat tyto přílohy

a)

mapu větrání,

b)

větrní schéma,

c)

depresní snímek dolu,

d)

tabulku ukazatelů větrání pracovišť,

e)

základní údaje větrní rozvahy,

f)

technická data hlavních a výpomocných ventilátorů.

(4)

Větrní rozvaha musí být do 2 měsíců po provedeném měření předložena obvodnímu báňskému

úřadu.

§ 150

Vedoucí větrání

(1)

Na každém dole musí být určen vedoucí větrání a jeho zástupce. Kumulovat tyto funkce

pro více dolů nebo s jinou funkcí je možné jen po předchozím souhlasném stanovisku

obvodního báňského úřadu.

(2)

Vedoucí větrání musí být báňský inženýr s nejméně dvouletou odbornou praxí ve větrání

dolů nebo báňský technik s úplným středním odborným vzděláním s nejméně šestiletou

odbornou praxí ve větrání dolů.

(3)

Vedoucí větrání musí způsobilost pro výkon funkce prokázat zkouškou před komisí obvodního

báňského úřadu.

§ 151

Podmínky pro použití přístrojů k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin

(1)

Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin musí mít označení typu

a evidenční číslo.

(2)

Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v jeho používání a přezkoušen.

Přezkoušení musí být opakováno každé 2 roky.

(3)

Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům, kteří byli určeni jím měřit.

(4)

Přístroj musí být před výdejem přezkoušen. Pracovník je povinen přístroj vyzvednout

osobně a ověřit jeho funkci. Vadné přístroje se nesmějí vydávat, případně musí být

ihned vráceny. Pracovníci jsou povinni přidělené přístroje chránit před poškozením

a nesmějí je otevírat.

(5)

Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit závady, případně poškození

přístroje s vysvětlením, jak k poškození došlo.

(6)

O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.

(7)

Počet provozuschopných přístrojů musí být nejméně o 10 % větší než je počet pracovníků

povinných kontrolovat koncentraci metanu a plynných škodlivin v důlním ovzduší v nejsilněji

obsazené směně.

§ 152

Zařazení dolů

Uhelné doly jsou doly s nebezpečím výbuchu uhelného prachu. Za uhelný prach se z hlediska

ochrany dolů proti jeho výbuchu pokládá uhelný prach o velikosti zrna do 1 mm.

§ 153

Opatření proti vzniku a pronikání uhelného prachu

(1)

V dole musí být používány vhodné a dostupné technické prostředky a opatření k tomu,

aby se co nejvíce omezil vznik uhelného prachu a jeho pronikání do jiných důlních

děl.

(2)

Jáma, ve které je skipové zařízení pro dopravu uhlí, se nesmí používat jako vtažná.

(3)

V používaných důlních dílech, kromě vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být uhelný

prach pravidelně odstraňován, a to i když ztratil pro svoji vlhkost schopnost rozvíření.

Lhůty pro odstraňování uhelného prachu určí organizace podle intenzity vývinu prachu.

(4)

V důlních dílech používaných k chůzi a dopravě musí být běžně odstraňováno spadlé

uhlí.

§ 154

Poprašování inertním prachem

(1)

Používaná důlní díla, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být

po celém obvodu a v celé délce poprašována inertním prachem, pokud není použito jiného

povoleného způsobu zneškodňování.

30

)

(2)

Poprašovat se musí tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného prachu

nepřesáhl 20 %. V důlních dílech, kde je ve větrním proudu povolena zvýšená koncentrace

metanu nad 1 %, se musí poprašovat tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního

a uhelného prachu nepřesáhl 15 %. Poprašování musí být ihned obnoveno, jestliže prachová

směs podle rozboru vzorku směsi obsahuje větší podíl hořlavých látek než je stanoveno

nebo při zjištění, že se na poprášených místech usadila viditelná souvislá vrstva

uhelného prachu.

(3)

Pokud poprašováním důlních děl nelze udržet obsah hořlavých látek ve směsi v hodnotách

uvedených v odstavci 2, musí být uhelný prach účinně zneškodňován jiným způsobem.

Nelze-li ani tak docílit účinného zneškodnění uhelného prachu, musí být vhodnými technickými

prostředky zabráněno jeho pronikání do jiných důlních děl. Tyto prostory musí být

od ostatních důlních děl izolovány protivýbuchovými uzávěrami.

(4)

Určená místa, která jsou stále a po celé ploše tak vlhká, že se prach na nich usazený

nedá rozvířit, a místa bez uhelného prachu nemusí být poprašována.

(5)

Pracovníci jsou povinni při poprašování používat protiprašné respirátory. Poprašováním

nesmí být nikdo zdravotně ohrožován.

§ 155

Kontrola poprašování

(1)

Směs inertního a uhelného prachu v důlních dílech musí být pravidelně zkoušena na

obsah hořlavých látek tak, aby mohlo být včas obnoveno poprášení. Místa a lhůty pro

odběr vzorků prachové směsi určí organizace podle intenzity usazování uhelného prachu.

Musí při tom přihlédnout též k umístění elektrických zařízení a k tomu, aby vzorky

nebyly ovlivněny vodou použitou při zkrápění apod. Vzorky musí být odebírány nejméně

a)

v dlouhém důlním díle v okolí porubu nebo dobývky v úseku do 50 metrů na výdušné

straně jeden vzorek měsíčně a v úseku od 50 do 200 m na výdušné straně jeden vzorek

za 2 měsíce,

b)

v místě s výraznějším prašným zdrojem (u přesypu, zásobníku apod.) v úseku do 50

metrů ve směru proudění důlních větrů jeden vzorek měsíčně,

c)

v ostatních dlouhých důlních dílech, kromě míst uvedených v § 154 odst. 4, každých

300 m jeden vzorek za 3 měsíce. Je-li dlouhé důlní dílo kratší než 300 m, musí být

i v něm odebírán jeden vzorek za 3 měsíce.

(2)

Odběry vzorků inertního prachu a směsi inertního a uhelného prachu a jejich rozbory

musí být prováděny podle zvláštního předpisu.

31

)

§ 156

Zásoby inertního prachu

(1)

Organizace je povinna mít zásobu inertního prachu určeného k poprašování a pro prachové

protivýbuchové uzávěry nejméně na jeden týden.

(2)

Inertní prach musí být na povrchu uložen v suchých uzavřených prostorech. V dole

musí být uložen na vhodných suchých místech v blízkosti míst upotřebení. Místa a množství

uloženého inertního prachu určí organizace.

§ 157

Vlastnosti inertního prachu

(1)

K poprašování důlních děl a pro stavbu prachových protivýbuchových uzávěr mohou být

používány vápencové prachy schválené zkušebnou určenou Českým báňským úřadem, které

nesmí obsahovat volný kysličník křemičitý v množství přes 3 % ani jiné fibroplastické

nebo toxické látky a které si zachovávají i v dole rozviřitelnost a schopnost se udržet

po delší dobu ve vznosu.

(2)

Jiné inertní prachy mohou být používány jen se souhlasem Českého báňského úřadu.

(3)

Organizace je povinna se u každé zásilky přesvědčit, zda dodaný inertní prach odpovídá

schválenému druhu. Ke každé zásilce je povinna vyžádat osvědčení výrobce o jakosti

prachu.

§ 158

Smáčení vodou a jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu

(1)

Zneškodňování uhelného prachu smáčením vodou, případně vodou s přídavkem smáčedla

je dovoleno tam, kde tento způsob, zejména z hlediska tepelně vlhkostních podmínek,

je účinný. Pro zneškodňování uhelného prachu smáčením lze použít jen vodu z důlního

požárního vodovodu.

32

)

(2)

Usazený uhelný prach musí být smáčen po celém obvodu a po celé délce používaných

důlních děl, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek, a to v takové míře,

aby nemohlo dojít k jeho rozvíření. Organizace určí lhůty smáčení uhelného prachu

v jednotlivých důlních dílech.

(3)

Při smáčení se musí dbát, aby nebyla smáčena elektrická zařízení. Vhodnými opatřeními

musí být zajištěno, aby nedošlo k úrazu elektrickým proudem.

(4)

Jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu povoluje Český báňský úřad.

§ 159

Způsob, kontrola a odpovědnost za zneškodňování uhelného prachu

(1)

O způsobu zneškodňování uhelného prachu rozhodne vedoucí organizace po předběžném

souhlasu obvodního báňského úřadu.

(2)

Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány a ostatní technici povinni kontrolovat

také zneškodňování uhelného prachu.

(3)

Organizace určí pracovníky odpovědné za zneškodňování uhelného prachu a vymezí odpovědnost

mezi předáky a pracovníky určené pro zneškodňování uhelného prachu.

(4)

Pracovníkům musí být úseky důlních děl vymezeny tak, aby zneškodňování uhelného prachu

mohli provádět ve stanovené míře.

§ 160

Druhy protivýbuchových uzávěr

Na ochranu proti přenosu výbuchu uhelného prachu v dole se staví protivýbuchové uzávěry

prachové nebo vodní. Druh používaných protivýbuchových uzávěr určí organizace.

§ 161

Provedení prachových protivýbuchových uzávěr

(1)

Prachové protivýbuchové uzávěry se staví jako uzávěry soustředěné.

(2)

Konstrukce přehrad prachové protivýbuchové uzávěry musí zajišťovat jejich snadné

převržení v případě výbuchu.

(3)

Množství inertního prachu uloženého na přehradách uzávěry musí být určeno tak, aby

na 1 m

2

průměrného průřezu důlního díla připadalo nejméně 400 kg inertního prachu. Vzdálenost

mezi jednotlivými přehradami musí být 1,5 až 2 m, výjimečně může být zkrácena až na

1 m. Celková délka uzávěry však nesmí být menší než 40 m.

(4)

Prachové protivýbuchové uzávěry musí být provedeny podle zvláštního předpisu.

33

)

§ 162

Provedení vodních protivýbuchových uzávěr

(1)

Vodní protivýbuchové uzávěry se staví jako uzávěry soustředěné nebo dělené.

(2)

Na stavbu vodní protivýbuchové uzávěry se mohou používat jen korýtka, jejichž materiál

a typ byl schválen zkušebnou určenou Českým báňským úřadem.

(3)

Korýtka musí být zavěšena v pevném rámu nebo uložena na pevné konstrukci a musí obsahovat

nejméně takové množství vody, které odpovídá výrobcem určenému obsahu. Stav vody v

korýtku musí být snadno kontrolovatelný.

(4)

Množství vody v protivýbuchové uzávěře soustředěné musí být takové, aby na 1 m čtvereční

průměrného průřezu důlního díla připadalo nejméně 200 l vody. Vzdálenost mezi korýtky

na sousedních přehradách musí být 1 až 3 m Celková délka uzávěry musí být nejméně

25 m a nejvíce 40 m.

(5)

Protivýbuchová uzávěra dělená je tvořena skupinami korýtek rozmístěnými po celé délce

důlního díla, kromě případů uvedených v odstavci 6. Při jejich stavbě musí být dodrženy

tyto podmínky

a)

vzdálenost mezi skupinami korýtek nesmí být větší než 30 m,

b)

vzdálenost mezi přehradami jedné skupiny korýtek musí být 1 až 1,2 m,

c)

množství vody v litrech v každé skupině korýtek nesmí být menší než objem důlního

díla v mech krychlových mezi dvěma skupinami korýtek.

(6)

Má-li být protivýbuchová uzávěra dělená použita samostatně, nesmí celkové množství

vody v ní být menší než 200 l na 1 m

2

průměrného průřezu důlního díla.

(7)

Při změně vodní protivýbuchové uzávěry z dělené na soustředěnou nebo naopak musí

být přechod proveden tak, aby vzdálenost mezi nimi nebyla větší než 30 m.

(8)

Pokud je vzdálenost mezi spodní větví pásového dopravníku a počvou větší než 0,75

m, musí být v tomto prostoru v místě každé přehrady nejméně jedno korýtko s vodou.

Voda v tomto korýtku se nezapočítává do celkového množství vody v protivýbuchové uzávěře.

(9)

Vodní protivýbuchové uzávěry musí být provedeny podle zvláštního předpisu.

34

)

§ 163

Rozmístění protivýbuchových uzávěr

(1)

Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny pro ochranu

a)

hlavních vtažných a výdušných důlních děl ústících na povrch, šibíků a zásobníků

uhlí včetně jejich příslušenství (náraziště, ochozy, čerpací stanice apod.) proti

ostatním důlním dílům, pokud nejsou chráněna hrázovými dveřmi. Uzávěry musí být umístěny

ve vzdálenosti 50 až 200 m od objektu, který chrání,

b)

samostatného větrního oddělení na vtažné a výdušné straně. Uzávěry musí být umístěny

uvnitř samostatného větrního oddělení tak, aby nebyly vzdáleny více než 50 m od jeho

začátku i od jeho konce. Pokud nelze protivýbuchové uzávěry umístit uvnitř samostatného

větrního oddělení, musí být v uvedené vzdálenosti umístěny na všech přístupových cestách

k němu,

c)

spojů mezi samostatnými větrními odděleními, pokud tyto spoje nejsou vybaveny hrázovými

dveřmi,

d)

raženého otvírkového, přípravného nebo prostorového důlního díla. Další uzávěry musí

být stavěny i v raženém separátně větraném důlním díle.

(2)

Uvnitř samostatného větrního oddělení, ve kterém je v provozu porub nebo dobývka

nebo raženo důlní dílo, musí být protivýbuchové uzávěry stavěny po celé délce důlních

děl, kterými jsou vedeny vtažné a výdušné větry těchto pracovišť. V porubu nebo dobývce

nemusí být protivýbuchové uzávěry stavěny.

(3)

Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny v důlních dílech, ve kterých se dopravuje

uhlí, a to i v případě, kdy jsou v důlním díle postaveny hrázové dveře [odstavec 1

písm. a) a c)].

(4)

V neplynujícím dole nemusí být pro izolaci otvírkového důlního díla, raženého výhradně

v kameni, stavěny protivýbuchové uzávěry.

(5)

Protivýbuchové uzávěry nemusí být stavěny v těch lignitových dolech, ve kterých je

zkouškami ve zkušebně určené Českým báňským úřadem prokázána a každé 3 roky ověřena

nevýbušnost lignitového prachu. Výsledky těchto zkoušek musí být zasílány obvodnímu

báňskému úřadu, který rozhodne o případných opatřeních.

(6)

Protivýbuchové uzávěry se umisťují ve vodorovných a úklonných důlních dílech.

§ 164

Vzdálenost pro umístění protivýbuchových uzávěr

(1)

Protivýbuchové uzávěry soustředěné musí být umístěny v přímém úseku důlního díla

stejného průřezu. Pokud se důlní dílo rozšiřuje, nesmí být protivýbuchová uzávěra

umístěna blíže než 30 m od místa rozšíření.

(2)

Vzdálenost mezi okraji protivýbuchových uzávěr soustředěných, stavěných podle požadavků

§ 163 odst. 1 písm. c) a d) a § 163 odst. 2 a 3, nesmí být větší než 200 m.

(3)

Poslední přehrada protivýbuchové uzávěry soustředěné musí být umístěna ve vzdálenosti

50 až 200 m od čelby raženého důlního díla nebo ústí porubu nebo dobývky, kromě případů

uvedených v odstavci 8.

(4)

Je-li mezi protivýbuchovou uzávěrou soustředěnou a izolovaným objektem kříž, odbočka,

vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90

o

, musí být vzdálenost protivýbuchové uzávěry od kříže, odbočky, vidlice nebo zatáčky

co nejmenší, nejvíce však 50 m.

(5)

Poslední skupina korýtek protivýbuchové uzávěry dělené musí být od čelby raženého

důlního díla vzdálena nejvíce 100 m a od ústí porubu nebo dobývky nejvíce 50 m.

(6)

Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek protivýbuchové uzávěry dělené kříž, odbočka,

vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90

o

, může být v odůvodněných případech vzdálenost mezi těmito skupinami korýtek větší

než 30 m. Počet korýtek však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena podmínka nejméně

1 litr vody na 1 m

3

objemu důlního díla mezi skupinami korýtek.

(7)

Při komorovém dobývání, pilířování a zátinkování je za dobývku považována porubní

(těžební) základna, případně při diagonálně vedené porubní frontě skupina základen.

Délka základny nebo skupiny základen včetně jejich spojovacích chodeb však nesmí být

větší než 300 m. Protivýbuchové uzávěry na přístupových chodbách nesmí být vzdáleny

více než 50 m od křížů těchto chodeb s porubní základnou. Ražba porubních chodeb se

ve smyslu tohoto ustanovení považuje za součást dobývání.

(8)

Pokud je vzdálenost mezi dvěma pracovišti při ražení nebo dobývání na společné chodbě

větší než 50 m, musí být mezi nimi umístěna skupina korýtek o minimálním množství

320 l vody. Tato skupina korýtek musí být nahrazena protivýbuchovou uzávěrou, jakmile

je vzdálenost mezi pracovišti větší než 150 m.

(9)

Protivýbuchové uzávěry se umisťují v horní třetině průřezu důlního díla, přičemž

musí krýt každá přehrada

a)

prachové uzávěry nejméně 65 % největší šířky světlého průřezu důlního díla,

b)

vodní uzávěry nejméně 50 % největší šířky světlého průřezu důlního díla o celkové

ploše do 15 m

2

a u větších průřezů nejméně 60 % největší šířky světlého průřezu důlního díla.

§ 165

Evidence, kontrola a údržba protivýbuchových uzávěr

(1)

Protivýbuchové uzávěry musí být označeny čísly a vyznačeny v mapě větrání. Musí být

vedena jejich evidence s technickými údaji požadovanými v odstavcích 2 a 3.

(2)

Protivýbuchová uzávěra soustředěná musí být označena tabulkou, na které je uvedeno

číslo uzávěry, průřez důlního díla v mech čtverečních, celkové množství inertního

prachu nebo vody v uzávěře, počet přehrad nebo korýtek, datum poslední pravidelné

kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulka musí být umístěna na okraji uzávěry.

(3)

Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na kterých je uvedeno

číslo uzávěry, průřez důlního díla v m

2

, počet korýtek, případně množství vody v jedné skupině korýtek, datum poslední pravidelné

kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě,

že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena novými tabulkami.

Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle kterého se mění množství vody

ve skupině korýtek.

(4)

Protivýbuchové uzávěry musí být udržovány v řádném stavu. U vodních uzávěr musí být

umožněno jejich doplňování z důlního požárního vodovodu. Při plnění vodních protivýbuchových

uzávěr platí obdobně § 158 odst. 3.

(5)

Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány i ostatní technici povinni kontrolovat

také stav protivýbuchových uzávěr, u vodních uzávěr zejména určené množství vody.

Kromě toho je organizace povinna určit osoby odpovědné za pravidelnou kontrolu protivýbuchových

uzávěr a lhůty provádění těchto kontrol, které však nesmějí být delší než měsíc.

§ 166

Základní ustanovení o požární ochraně

Na úseku požární ochrany je organizace povinna plnit povinnosti stanovené touto vyhláškou

a zvláštními předpisy.

35

)

§ 167

Místa se zvýšeným požárním nebezpečím

(1)

Všechna místa v podzemí, jakož i budovy jam, štol a úpadnic, degazační stanice, budovy

hlavních ventilátorů a těžní věže se pro účely této vyhlášky pokládají za místa se

zvýšeným požárním nebezpečím. Na plynujících a uhelných dolech se za tato místa pokládají

také prostory do 20 m od difuzoru hlavního ventilátoru a od důlního díla ústícího

na povrch.

(2)

V místech se zvýšeným požárním nebezpečím je zakázáno kouřit a nosit do těchto míst

kuřácké potřeby a jiné předměty, které mohou způsobit požár. Organizace je povinna

kontrolovat dodržování tohoto zákazu. U povrchových objektů uvedených v odstavci 1

musí být tento zákaz vyznačen tabulkami.

(3)

Z míst se zvýšeným požárním nebezpečím musí být pravidelně odstraňovány nepotřebné

hořlavé látky.

§ 168

Použití otevřeného ohně v místech se zvýšeným požárním nebezpečím

(1)

K použití otevřeného ohně v místech se zvýšeným požárním nebezpečím je dovoleno jen

v nezbytně nutných případech a jen tam, kde nebezpečí požáru nebo výbuchu nehrozí,

a to na písemný příkaz organizace. Vzor písemného příkazu vydá ústřední orgán, do

jehož působnosti organizace patří.

(2)

V písemném příkazu podle odstavce 1 musí být určeno pracoviště, místo, druh a rozsah

prací, přístroje a zařízení, s nimiž se bude pracovat, a doba jejich použití a bezpečnostní

opatření, zejména odstranění hořlavých látek nebo jejich ochrana před vznícením, kontrola

složení ovzduší, pohotovost hasicích prostředků a provádění kontrol na ohrožených

místech při práci i po jejím skončení. Musí v něm být jmenovitě určen pracovník vykonávající

stálý dozor, pracovník obsluhující určené zařízení a pracovník dozírající na pracoviště

a jeho okolí v pracovních přestávkách a po skončení prací s otevřeným ohněm. Vydané

příkazy musí být evidovány.

(3)

Před zahájením prací s otevřeným ohněm je pracovník určený k vykonávání stálého dozoru

povinen zkontrolovat splnění bezpečnostních opatření určených v písemném příkazu pro

použití otevřeného ohně.

(4)

V pracovních přestávkách je povinen dozírat na pracoviště a jeho okolí nejméně jeden

určený a poučený pracovník. Po skončení práce je tento pracovník povinen prohlídkou

pracoviště a jeho okolí se přesvědčit o tom, že nikde nehrozí nebezpečí vzniku požáru.

Prohlídky pracoviště a jeho okolí po skončení práce s otevřeným ohněm je povinen určený

pracovník provádět po dobu nejméně 8 hodin, a to nepřetržitě nebo v intervalech ne

delších než jedna hodina. Způsob, případně i intervaly prohlídek určí podle míry nebezpečí

vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník. Do poslední opakované prohlídky musí

na místě použití otevřeného ohně zůstat určené hasicí prostředky. Výsledky prohlídek

musí být zaznamenávány do písemného příkazu nebo hlášeny do dispečinku nebo na jiné

určené místo.

(5)

Použití otevřeného ohně může být dovoleno jen v místech, kde za obvyklých podmínek

ve větrání koncentrace metanu při práci s otevřeným ohněm nepřekročí 0,5 %.

(6)

Pro podzemní provozovny zvlášť vybudované pro používání otevřeného ohně může organizace

vydat trvalý příkaz k používání otevřeného ohně. Provozovny musí být vybaveny podle

zvláštních předpisů,

10

)

vždy však musí být splněn požadavek nehořlavé výztuže a kontinuální kontroly koncentrace

kysličníku uhelnatého ve výdušném větrním proudu z provozovny, na plynujících dolech

i koncentrace metanu ve vtažných větrech přiváděných do provozovny. Výdušný větrní

proud z této provozovny nesmí být použit k ovětrávání porubu, dobývky ani raženého

důlního díla.

§ 169

Věcné prostředky požární ochrany

(1)

V dole mohou být rozmisťována jen hasicí zařízení a hasicí přístroje,

29

)

které neohrožují zdraví a bezpečnost pracovníků.

(2)

Věcné prostředky požární ochrany (požární signalizace, hasicí zařízení, hasicí přístroje

apod.) musí být stále v pohotovosti a nejméně jednou za půl roku kontrolovány. Nesmějí

se používat k jiným účelům než ke zdolávání požáru a k nácviku této činnosti. Použité

prostředky musí být bezodkladně připraveny k novému použití nebo vyměněny. Důlní požární

vodovod může být používán i pro přívod technologické vody a pro účely ochrany dolu

proti výbuchu uhelného prachu.

(3)

Hasicí zařízení a hasicí přístroje musí být zajištěny proti zamrznutí.

§ 170

Rozmístění a pohotovost hasicích prostředků

(1)

V provozovnách nebo před vstupy do nich, u každého stacionárního strojního zařízení

kromě zařízení se vzduchovým pohonem a v jiných místech s nebezpečím vzniku požáru

musí být umístěny vhodné hasicí prostředky. V místech větraných průchodním větrním

proudem musí být hasicí prostředky umístěny na vtažné straně.

(2)

V důlních dílech s pásovými dopravníky musí být hasicí prostředky rozmístěny každých

50 m. Pokud je použit písek nebo kamenný prach, musí být v přenosných obalech v množství

nejméně 30 kg na jednom stanovišti.

(3)

Na jednom stanovišti může být uložen pouze jeden druh hasicích přístrojů. Pokud se

má použít více druhů hasicích přístrojů, musí být uloženy odděleně ve vzdálenosti

nejméně 5 m od sebe.

(4)

Hasicí přístroj musí být zaplombován a musí mít typové označení s návodem k použití

a záznam o kontrole.

§ 171

Požární sklady

(1)

Na povrchu dolu, ve kterém se provádí hornická činnost, musí být pro úschovu potřebné

zásoby hasicích prostředků včetně požární výzbroje apod. povrchový požární sklad

36

)

pro použití těchto prostředků v podzemí.

(2)

Pro úschovu potřebné zásoby hasicích prostředků včetně požární výzbroje apod. musí

být v dole, ve kterém se provádí hornická činnost, podzemní požární sklady. Jejich

umístění, provedení, vybavení a způsob skladování určí vedoucí organizace nebo jím

pověřený pracovník.

§ 172

Důlní požární vodovod

(1)

V uhelném dole musí být zřízen důlní požární vodovod podle zvláštního předpisu.

32

)

Důlní požární vodovod musí být rozveden ve všech používaných důlních dílech a skladech

výbušnin s výjimkou jam a komínů bez lezního oddělení, vrtů, porubů, dobývek a provozoven.

(2)

V ostatních dolech s těžební činností musí být zajištěna možnost odběru vody v množství

nejméně 400 l.min

-1

při hydraulickém přetlaku za průtoku 0,25 MPa v nárazištích jednotlivých pater, u

ústí jam, štol a úpadnic, ve skladech výbušnin a dále na místech určených organizací

po dohodě s hlavní báňskou záchrannou stanicí.

(3)

Důlní požární vodovod musí být kromě opravy trvale pod potřebným tlakem vody.

(4)

Důlní požární vodovod musí být pohotově propojitelný s výtlačným potrubím hlavní

čerpací stanice.

§ 173

Kontroly a opravy důlního požárního vodovodu

(1)

V každé směně musí být provedena kontrola, zda důlní požární vodovod je pod tlakem.

(2)

Stav potrubí důlního požárního vodovodu včetně hydrantů je povinen zkontrolovat určený

pracovník nejméně jednou za měsíc.

(3)

Objemový průtok vody a hydraulický přetlak za průtoku vody musí být měřen nejméně

jednou za půl roku. Měření musí být prováděno v každém samostatném větrním oddělení

i ve spojeném větrním proudu, a to v nejnepříznivějším místě důlního požárního vodovodu

z hlediska hydraulických odporů.

(4)

Při opravě důlního požárního vodovodu je ten, kdo má opravu provést, povinen ohlásit

začátek, předpokládanou dobu trvání a ukončení práce do dispečinku nebo na jiné určené

místo. Hlášení musí být zaznamenáno.

§ 174

Požární nádrž

(1)

Důlní požární vodovod uhelného dolu musí být napojen na požární nádrž se stálou zásobou

vody. V ostatních dolech může být důlní požární vodovod napojen na jiný zdroj vody,

který svou vydatností zabezpečí stanovené množství vody. Zásoba vody včetně případného

minimálního přítoku nebo operativního doplňování musí být taková, aby odběr vody při

vydatnosti uvažované havarijním plánem byl možný nejméně po dobu 8 hodin. Vhodným

technickým řešením musí být umožněn odběr vody i při zamrzlé hladině nádrže nebo vodoteče.

(2)

Pro požární nádrž musí být zajištěn stálý a potřebně vydatný zdroj vody.

§ 175

Požární zajištění úvodních důlních děl

(1)

Výztuž a výstroj jam, štol a úpadnic ústících na povrch musí být kromě průvodnic

nehořlavá. Obdobný požadavek platí i pro vrty a komíny, pokud jsou úvodními důlními

díly, a pro slepé jámy a šibíky.

(2)

Výztuž a výstroj nárazišť a vyústění ostatních důlních děl do úvodních důlních děl

musí být do vzdálenosti nejméně 10 m od místa průniku nehořlavá.

(3)

Výztuž a výstroj úvodních důlních děl a jejich nárazišť musí být nejméně jednou za

rok očištěny od hořlavých látek.

(4)

Ústí úvodních důlních děl, nejsou-li uzavřena těsnými povaly, musí být vybavena lehce

ovladatelnými ocelovými požárními poklopy nebo dveřmi z nehořlavého materiálu. Tento

požadavek se vztahuje i na nouzové průchody a oteplovací kanály. Ostatní otvory do

těchto důlních děl (pro potrubí, kabely apod.) musí být nehořlavě utěsněny. Ovládací

prvky hlavních uzavíracích ventilů nebo šoupátek na potrubí nesmějí být umístěny pod

úrovní požárních poklopů ani za jinými uzávěrami úvodních důlních děl. Na plynujícím

dole musí být požární poklopy v takové hloubce, aby po jejich uzavření nedošlo v případě

výbuchu k porušení ústí jámy; kromě toho musí být zajištěna i možnost zvýšit jejich

odolnost proti výbuchu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na podzemní díla.

(5)

Požární poklopy a dveře musí být udržovány v takovém stavu, aby se daly rychle a

těsně uzavřít.

(6)

Požární poklopy a dveře je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně jednou za

půl roku. Při tom je povinen také ověřit čas potřebný k jejich uzavření.

(7)

Slepé jámy a šibíky musí vyúsťovat do odbočujících důlních děl tak, aby v těchto

důlních dílech bylo možno postavit podle potřeby i 2 uzavírací hráze případně propust.

Vzdálenost mezi odbočujícím důlním dílem a překopem nebo jiným důlním dílem v místě

uzavírací hráze musí být nejméně 8 m.

§ 176

Požární zajištění zásobníků uhlí v dole

(1)

Výztuž a výstroj zásobníků uhlí v dole musí být nehořlavá.

(2)

Na zhlaví a u vypouštěcího otvoru zásobníku musí být odbočky důlního požárního vodovodu

s hydrantem.

§ 177

Požární zajištění objektů na ústích úvodních důlních děl

(1)

Budovy jam, štol a úpadnic, budovy hlavních ventilátorů a těžní věže musí být z nehořlavého

materiálu a musí být chráněny proti účinkům blesku.

(2)

Objekty uvedené v odstavci 1 musí být nehořlavě odděleny od všech přilehlých objektů,

které nejsou z nehořlavého materiálu.

(3)

V budovách jam, štol a úpadnic nebo v jejich bezprostřední blízkosti nesmějí být

skladovány hořlavé hmoty. Za skladování se nepovažuje uložení takového množství těchto

hmot, které bude během nejbližší směny dopraveno do podzemí.

(4)

Sklady hořlavých hmot nesmí být blíže než 60 m od ústí vtažného důlního díla.

(5)

Těžní věž musí být nejméně jednou za rok zbavena nánosu mazadel a usazeného hořlavého

prachu.

(6)

Důlní požární vodovod musí být vyveden také do strojovny těžního stroje umístěné

v těžní věži. Tato část důlního požárního vodovodu nemusí být trvale pod tlakem, pokud

je zásobování vodou zajištěno připojením dostatečně výkonného čerpadla v pohotovosti

nebo požární cisternou.

§ 178

Nouzový průchod do vtažných důlních děl ústících na povrch

(1)

Pro případ, že vtažné důlní dílo ústící na povrch bude uzavřeno požárními poklopy

nebo dveřmi, musí být zřízen nouzový průchod z tohoto důlního díla na povrch, není-li

jiné důlní dílo, které by mohlo tuto funkci plnit.

(2)

Nouzový průchod musí do důlního díla ústícího na povrch vyúsťovat tak, aby byl přístupný

z místa pod požárními poklopy nebo za požárními dveřmi. Na povrchu musí vyúsťovat

do zvláštní budovy z nehořlavého materiálu nebo nejméně 8 m od budov z nehořlavého

materiálu nebo nejméně 12 m od ostatních budov.

(3)

Nouzový průchod musí mít nehořlavou výztuž a musí zajišťovat bezpečný průchod pracovníků

a nezbytné větrání dolu. Nezbytné množství důlních větrů určí organizace.

(4)

Použije-li se nouzový průchod k přivádění ohřívaného vzduchu do důlních děl ústících

na povrch, musí být učiněna opatření, která zabrání působení nadměrné teploty na pracovníky

a jejich popálení o ohřívací zařízení.

(5)

Nouzový průchod je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně jednou za půl roku.

§ 179

Uzavírací zařízení sacího hrdla hlavního ventilátoru

(1)

Uzavírací zařízení sacího hrdla hlavního ventilátoru musí být udržováno v takovém

stavu, aby se dalo rychle a těsně uzavřít.

(2)

Uzavírací zařízení je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně jednou za půl

roku.

§ 180

Kouřové dveře

(1)

U hlavního vtažného důlního díla ústícího na povrch, je-li kromě průvodnic hořlavě

vyztuženo nebo vystrojeno, musí být ve všech důlních dílech, která do něho vyúsťují,

postaveny kouřové dveře umístěné co nejblíže k tomuto důlnímu dílu.

(2)

Kouřové dveře se musí dát po uzavření snadno otevřít z obou stran. V dosahu kouřových

dveří nesmějí být žádné překážky, které by bránily jejich rychlému uzavření.

(3)

V blízkosti kouřových dveří musí být uloženo dostatečné množství ihned použitelného

nehořlavého materiálu pro jejich utěsnění.

(4)

Kouřové dveře a těsnící materiál je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně

jednou za půl roku.

§ 181

Požadavky na nehořlavou výztuž

(1)

Pokud je stanoveno použití nehořlavé výztuže, musí být z nehořlavého materiálu všechny

prvky výztuže, kromě rozpěr a vložek poddajné tvárnicové výztuže.

(2)

Volné prostory za výztuží v místech, kde je stanoveno použití nehořlavé výztuže,

musí být vyplňovány nehořlavým materiálem nebo uhlím, které není náchylné k samovznícení

nebo uhlím v obalech omezujících přístup vzduchu. Uhlím nelze vyplňovat volné prostory

za výztuží úvodních důlních děl.

(3)

Dřevěné vložky poddajné tvárnicové výztuže musí být napuštěny tak, aby nebyly snadno

vznětlivé a nesmějí v budované výztuži tvořit souvislé pásy. Mezery mezi sousedícími

vložkami musí být nejméně 0,3 m.

§ 182

Místa s nehořlavou výztuží

(1)

Kromě důlních děl uvedených v § 168 odst. 6, § 175, 176, 178 a § 224 odst. 10 musí

být nehořlavou výztuží vyztužena důlní díla

a)

v uhelném dole v celé délce, pokud jsou jimi vedeny vtažné větry úpadně, v hnědouhelném

a lignitovém dole jen důlní díla delší 75 m,

b)

v uhelném dole v celé délce, pokud jsou jimi vedeny výdušné větry úpadně a je v nich

uhlí dopravováno pásovými dopravníky, v hnědouhelném a lignitovém dole jen důlní díla

delší 75 m,

c)

50 m od místa, kde se větrní proud spojuje nebo rozděluje do dvou nebo více samostatných

větrních oddělení,

d)

10 m od přípravných protipožárních hrází na obě strany, kromě přípravných protipožárních

hrází na porubní základně při komorovém dobývání,

e)

5 m od okraje pohonu, případně vratného válce pásového a hřeblového dopravníku, které

zůstávají bez přeložení na místě déle než 2 měsíce, kromě pohonů na porubní základně

při komorovém dobývání.

(2)

Důlní díla s dopravou pásovými dopravníky, kromě důlních děl uvedených v odstavci

1 písm. b), musí mít

a)

nehořlavou výztuž nebo

b)

z nehořlavé výztuže vytvořeny požárně bezpečné zóny dlouhé 75 m a vzdálené od sebe

nejvíce 200 m, přičemž první zóna musí být na začátku tohoto důlního díla, nebo

c)

vedoucím organizace nebo jím pověřeným pracovníkem určena taková opatření, která

zamezí šíření požáru hořením výztuže v těchto důlních dílech.

(3)

Podzemní provozovny a všechny přístupy k nim do vzdálenosti 10 m musí mít nehořlavou

výztuž.

(4)

Nehořlavá výztuž nemusí být v potrubních (těžebních) základnách (§ 164 odst. 7) a

v těch důlních dílech a v podzemních provozovnách, které je možno podle § 44 odst.

3 ponechat bez výztuže.

§ 183

Dopravníky

(1)

Dopravníky musí být kladeny a provozovány tak, aby nebyly příčinou vzniku požáru

třením.

(2)

Podkladní konstrukce pásového dopravníku musí být z nehořlavého materiálu.

(3)

Používané dopravníky musí být prohlédnuty v každé polovině směny, po zastavení pásového

dopravníku na konci směny a po ukončení dopravy ve směně. Při prohlídce musí být ověřeno,

zda nehrozí nebezpečí vzniku požáru. Výsledek prohlídky s uvedením prohlédnutých dopravníků

musí být ohlášen do dispečinku nebo na jiné určené místo.

(4)

Pásové dopravníky, které nejsou vybaveny zařízením pro signalizaci zvýšené teploty

pohonu a vratné a výsypné stanice musí být po zastavení dopravníku na konci směny

a po ukončení dopravy ve směně po dobu 2 hodin střeženy.

(5)

Přesypy pásových dopravníků musí být zhotoveny z nehořlavého materiálu. Přechody

přes pásové dopravníky musí být zhotoveny tak, aby nebyly příčinou vzniku požáru třením.

§ 184

Skladování plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv a manipulace s nimi

(1)

V podzemí mohou být kromě motorové nafty skladovány

37

)

jen hořlavé kapaliny a tuhá maziva s bodem vzplanutí vyšším než 55

o

C.

(2)

Manipulovat s plyny, hořlavými kapalinami a tuhými mazivy mohou jen určení pracovníci,

kteří byli poučeni o správném a bezpečném zacházení s uvedenými látkami.

(3)

Plyny, hořlavé kapaliny a tuhá maziva mohou být dopravovány a přechovávány v místě

spotřeby jen v obalech vyhovujících požadavkům zvláštních předpisů,

37

)

a to jen v celkovém množství odpovídající spotřebě jedné směny. Kovové tlakové nádoby

k dopravě plynů nesmějí zůstat bez dozoru, není-li vhodným způsobem zabráněno jejich

zneužití.

(4)

Přelévat nebo přečerpávat hořlavé kapaliny lze jen na místech a za podmínek určených

organizací. Při tom musí být dodrženy bezpečnostní, hygienické a protipožární požadavky.

(5)

Hořlavá kapalina se nesmí vyčerpávat z uzavřené nádoby přetlakem stlačeného vzduchu

ani nalévat z přepravní nádoby do nádrže bez použití nálevky.

(6)

Místa s náhodně rozlitou nebo uniklou hořlavou kapalinou nebo znečištěná mazivy musí

být ihned vyčištěna. Pro likvidaci rozlitých hořlavých kapalin musí být na určených

místech pohotově zásoba absorpční látky.

(7)

Použité čisticí hmoty musí být uzavírány do nehořlavých nepropustných nádob a nejméně

jednou za týden vynášeny z podzemí.

(8)

Důlní vozy a vozíky, ve kterých se přepravují nádoby s plyny nebo hořlavými kapalinami,

musí být označeny a v soupravě zařazeny vždy na jejím konci; do dopravní nádoby nebo

na podstavník musí být naráženy ručně.

(9)

Je-li doprava hořlavých kapalin do dolu nebo na místo skladování či spotřeby zajišťována

potrubím, je organizace povinna pro tento způsob dopravy vydat provozní dokumentaci

řešící mimo jiné požární ochranu a ochranu proti úniku hořlavých kapalin.

(10)

O příjmu a výdeji plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být ve skladu vedena

evidence.

(11)

Zásobník hořlavých kapalin, který je součástí nebo příslušenstvím stacionárního strojního

zařízení, musí být chráněn proti pádu horniny nebo jinému mechanickému poškození.

Musí mít havarijní jímku, která je schopna pojmout největší používanou náplň zásobníku

zvětšenou o 15 %.

§ 185

Plastické hmoty a hydraulické obvody

(1)

Plastické hmoty, dopravníkové pásy a řemeny včetně klínových řemenů nesmějí zvyšovat

nebezpečí vzniku požáru a podporovat jeho šíření. Před použitím musí být schváleny

z požárně technického hlediska zkušebnou určenou Českým báňským úřadem.

(2)

Hydraulické obvody musí být těsné. Jejich provedení musí být takové, aby případným

únikem náplně nemohlo dojít ke vzniku a šíření požáru nebo výbuchu. Pokud se v hydraulickém

obvodu použije hořlavá kapalina, je organizace povinna určit opatření k zajištění

požární bezpečnosti a bezpečnosti pracovníků.

§ 186

Přípravné protipožární hráze v plynujících a uhelných dolech

(1)

Přípravné protipožární hráze v plynujícím a uhelném dole musí být postaveny

a)

na vtažné a výdušné straně samostatného větrního oddělení, jakož i v jiných přístupech

do něho,

b)

pro uzavření jednotlivých částí samostatného větrního oddělení při dobývání slojí

náchylných k samovznícení nebo při zvýšeném nebezpečí vzniku a šíření důlního požáru,

c)

pro uzavření požářišť v širším okruhu (pro oblast dvou a více samostatných větrních

oddělení),

d)

v důlním díle ústícím do jámy nebo jiného úvodního důlního díla.

(2)

Přípravné protipožární hráze musí umožnit těsné uzavření požářiště. Hrozí-li při

uzavření hrází nebo po něm nebezpečí výbuchu, musí být hráze výbuchuvzdorné.

(3)

Místa pro stavbu hrází, typ hráze a její vybavení, způsob stavby a zásobu materiálu

pro dokončení hrází určí organizace. Místo pro přípravnou protipožární hráz musí být

určeno tak, aby byla možnost nahradit porušenou nebo netěsnou hráz novou hrází, jakož

i zřídit propust pro vstup do uzavřeného prostoru.

(4)

Od stavby přípravné protipožární hráze se může upustit pouze tam, kde by byla ohrožena

rychlým a výrazným poškozením vlivem horských tlaků, a to jen se souhlasem vedoucího

organizace nebo jím pověřeného pracovníka a hlavní báňské záchranné stanice. Vedoucí

organizace nebo jím pověřený pracovník je povinen určit způsob rychlého uzavření takového

místa a vhodná bezpečnostní opatření. V žádném případě se však nesmí upustit od stavby

přípravné protipožární hráze v důlním díle ústícím do jámy nebo jiného úvodního důlního

díla.

(5)

K místům stavby přípravných protipožárních hrází musí být zajištěna doprava hmot.

(6)

Přípravné protipožární hráze je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně jednou

za měsíc.

(7)

Poškozené hráze musí být bezodkladně opraveny.

§ 187

Samovznícení

(1)

Uhelné sloje se dělí na sloje náchylné k samovznícení a sloje bez náchylnosti k samovznícení.

Před zahájením dobývání sloje musí být ověřena náchylnost uhelné hmoty k samovznícení.

Podle výsledků ověření rozhodne obvodní báňský úřad na návrh organizace o zařazení

sloje.

(2)

Ve sloji náchylné k samovznícení musí být ražen co nejmenší počet důlních děl, nesmějí

se vytvářet slabé pilíře mezi důlními díly, musí být zabráněno nebezpečným průtahům

důlních větrů přes vyrubané prostory, stařiny a pilíře (včetně uzavírání vrtů nebezpečných

průtahy důlních větrů) a musí být věnována zvláštní pozornost rozdělení depresních

spádů ve větrní síti dolu.

(3)

Sloje náchylné k samovznícení se dobývají z pole; dobývání do pole je možné jen u

slojí

a)

dobývaných na plnou základku,

b)

které v nadloží do pětinásobku mocnosti sloje (měřeno kolmo na vrstvy) nemají nečistě

vyrubané nebo nevyrubané sloje, a to i malých mocností.

Při dobývání do pole musí být na styku porubu nebo dobývky s vtažným a výdušným důlním

dílem zřizovány základkové pásy nebo žebra zamezující průtahu důlních větrů vyrubanými

prostory.

(4)

Pro dobývání slojí náchylných k samovznícení musí být volena taková dobývací metoda

a při stěnování i taková výztuž, aby ztráty uhelné hmoty v závalu byly co nejmenší.

(5)

Při dobývání slojí náchylných k samovznícení je organizace povinna vhodným vedením

porubní fronty a vhodnými technickými prostředky (plynulým postupem, injektáží, oplavováním

stařin, budováním záplavových manžet, inertizací apod.) předcházet vzniku endogenních

požárů.

(6)

Vydobyté prostory a důlní díla ústící do vyrubaných prostorů ve slojích náchylných

k samovznícení musí být neprodleně uzavírány.

(7)

Na dole s výskytem slojí náchylných k samovznícení musí být vytvořeny podmínky pro

použití inertizace důlního ovzduší při zdolávání důlního požáru.

(8)

Pro včasné zjištění procesu samovznícení musí organizace zajistit průběžnou kontrolu

důlního ovzduší z hlediska výskytu kysličníku uhelnatého.

§ 188

Záznamní knihy

(1)

V knize hrází musí být evidovány přípravné protipožární a ostatní hráze a hrázové

dveře. Evidence musí obsahovat zejména údaje o poloze, druhu a tloušťce hrází a vestavěných

zařízení (potrubí, poklopy apod.).

(2)

Do knihy důlních požárů musí být zaznamenány údaje o důlních požárech a způsobu jejich

likvidace a přiloženy příslušné části kopie základní důlní mapy, profily, řezy apod.

§ 189

Zásady zdolávání důlních požárů

(1)

Ihned po zjištění důlního požáru musí být odvoláni pracovníci z důlních děl ohrožených

důlním požárem nebo jeho zplodinami. Při tom se musí zvážit nebezpečí zvratu důlních

větrů a případného výbuchu. Hrozí-li nebezpečí výbuchu, musí být odvoláni všichni

pracovníci, kteří by mohli být výbuchem ohroženi, a to ze všech důlních děl v rozsahu

nejméně samostatného větrního oddělení. Do ohrožených důlních děl musí být zamezen

přístup nepovolaným osobám. Vstup pracovníků do těchto důlních děl může být povolen,

jakmile pominulo nebezpečí.

(2)

Současně s plněním povinností podle odstavce 1 musí být neprodleně zahájeny přípravy

ke zdolávání důlního požáru. Ve zdolávání se musí pokračovat tak, aby požár byl co

nejdříve uhašen.

(3)

Pokud je to možné, musí být důlní požár zdoláván přímým zásahem.

(4)

Nepřístupný důlní požár v závalu je možné zdolávat i účinným tlumením za předpokladu,

že nehrozí zřejmé nebezpečí výbuchu nebo pronikání nebezpečných koncentrací požárních

zplodin na pracoviště. Za tlumení se považuje zejména zvětšování závalu co nejrychlejším

a nepřetržitým postupem porubu, inertizace vyrubaného prostoru nebo zakládání vyrubaného

prostoru vhodnou základkou.

(5)

Ke zdolávání důlního požáru prostorovým uzavřením se musí přistoupit tehdy, není-li

jej možno zdolat přímým zásahem nebo není-li účinně tlumen.

(6)

Tam, kde je tlumen nepřístupný důlní požár, musí být určen způsob střežení porubu

a přípravná opatření pro rychlé uzavření ohroženého prostoru (přípravné protipožární

hráze, záseky, množství a místo uskladnění potřebného materiálu apod.).

(7)

Při zdolávání důlního požáru přímým zásahem nebo při jeho účinném tlumení musí být

současně prováděna opatření k prostorovému uzavření požáru.

(8)

Při všech způsobech zdolávání důlních požárů i při pracech na zabránění nepříznivých

účinků důlních požárů musí být pravidelně kontrolováno složení důlního ovzduší v místech

rozhodujících pro posouzení nebezpečí výbuchu a zajištění ochrany života a zdraví

pracovníků. Interval a způsoby kontroly složení důlního ovzduší určí vedoucí likvidace

havárie, pokud dále není stanoveno jinak. Při kontrolách musí být zjišťována koncentrace

kyslíku, kysličníků uhelnatého a uhličitého, metanu, vodíku a případně vyšších uhlovodíků.

Kontroly složení důlního ovzduší musí být provedeny co nejrychleji a jejich výsledek

neprodleně sdělen vedoucímu likvidace havárie. Na plynujících a uhelných dolech musí

být výbušnost důlního ovzduší zjišťována explozimetry nebo vyhodnocením rozboru složení

důlního ovzduší zjištěného chromatograficky.

§ 190

Prostorové uzavírání důlního požáru

(1)

Způsob prostorového uzavírání důlního požáru musí odpovídat místním podmínkám a zajišťovat

jeho nejrychlejší a nejbezpečnější zdolání.

(2)

Důlní požár musí být prostorově uzavřen v souladu se zásahovým řádem

38

)

vydaným hlavní báňskou záchrannou stanicí.

(3)

Zásady prostorového uzavírání důlních požárů musí být zohledněny v havarijním plánu.

(4)

Pokud při důlním požáru není současně uzavírána vtažná i výdušná strana požářiště

výbuchuvzdorně, musí být na plynujícím a uhelném dole požářiště současně s uzavíráním

inertizováno a záchranáři musí být chráněni proti možnému šlehu plamene výbuchu (protišlehovými

obleky, mlhovými proudnicemi apod.).

(5)

Hráze uzavírající požářiště musí být těsné a musí být vybudovány na všech přístupech

k požářišti. Místo pro hráz musí být určeno tak, aby případně porušenou nebo netěsnou

hráz bylo možno nahradit novou a aby bylo možno zřídit propust pro vstup do uzavřeného

prostoru.

(6)

Požářiště, ve kterém je nebezpečí nahromadění výbušných plynů, musí být definitivně

uzavřeno výbuchuvzdornými hrázemi. Po přerušení větrání požářiště je vedoucí likvidace

havárie povinen zvážit nebezpečí možného výbuchu a určit dobu, na kterou musí být

odvoláni báňští záchranáři a ostatní pracovníci z míst ohrožených výbuchem, a to nejméně

v rozsahu příslušného samostatného větrního oddělení.

(7)

U hrází požářiště musí být zajištěna možnost odebírání vzorků vzdušin z prostoru

pokud možno co nejblíže k ohnisku požáru, měření tlaku ovzduší za hrázemi a pokud

možno i měření teplot v místech co nejblíže k ohnisku požáru.

(8)

Hráze požářiště musí být očíslovány. Pod stejnými čísly musí být vyznačeny v příslušných

mapách a ostatní evidenci.

§ 191

Kontrola hrází

(1)

Hráze, kterými je uzavřeno požářiště, musí být kontrolovány. Vedoucí likvidace havárie

je povinen určit lhůty kontrol hrází.

(2)

Vedoucí likvidace havárie je také povinen určit místa, lhůty a způsob odebírání vzorků

vzdušin z uzavřeného požářiště a požadavky na technický rozbor vzorků vzdušin.

(3)

Kontroly hrází podle odstavce 1 musí být prováděny až do doby, kdy je technickými

rozbory vzorků vzdušin z požářiště prokázáno, že důlní požár je uhašen. Další kontroly

hrází musí být prováděny určeným pracovníkem nejméně jednou za 14 dnů.

(4)

Ke hrázím musí být zajištěn bezpečný přístup a nesmí být před nimi skladován žádný

materiál.

§ 192

Práce v okolí uzavřeného požářiště

(1)

Práce v okolí uzavřeného požářiště se mohou provádět jen tehdy, pokud neohrozí těsnost

jeho uzavření.

(2)

Vedení důlních děl pod požářištěm s neuhašeným důlním požárem, hořícím odvalem (výsypkou)

nebo uhelnou slojí v lomu je dovoleno tehdy, nehrozí-li nebezpečí, že by do důlních

děl mohly propadnout hořící hmoty nebo proniknout požární zplodiny.

§ 193

Plán zpřístupňování uzavřeného požářiště

(1)

Pro bezpečný postup prací při zpřístupňování uzavřeného požářiště je organizace povinna

vypracovat plán, který musí být odsouhlasen hlavní báňskou záchrannou stanicí. Zahájení

těchto prací povoluje obvodní báňský úřad.

39

)

(2)

Plán musí řešit zejména způsob ovětrávání požářiště z hlediska nebezpečí obnovy důlního

požáru a vliv zapojení zpřístupňovaných důlních děl na celkové větrání dolu nebo větrní

oblasti a určit potřebná bezpečnostní opatření i s ohledem na účinky důlních větrů

odváděných ze zpřístupňovaného požářiště.

§ 194

Zpřístupňování uzavřeného požářiště

(1)

Zpřístupnit důlní díla uzavřená z důvodu důlního požáru je možné jen tehdy, je-li

prokázáno, že požár byl uhašen a nehrozí zjevné nebezpečí jeho obnovení.

(2)

Výdušné větry ze zpřístupňovaného požářiště musí být odváděny do celkového výdušného

větrního proudu tak, aby neprocházely obsazenými pracovišti.

(3)

Po obnovení průchodního větrání, případně separátního větrání ve zpřístupňovaném

požářišti musí být ve výdušných větrech z těchto důlních děl zjišťována v intervalech

určených organizací koncentrace kyslíku, kysličníků uhelnatého a uhličitého, metanu,

vodíku a případně vyšších uhlovodíků. Zjistí-li se příznaky obnovení důlního požáru,

musí být požářiště znovu uzavřeno.

(4)

Za zpřístupňování požářiště se nepovažuje vstup báňských záchranářů do uzavřených

důlních děl zejména za účelem průzkumu, odběru vzorků vzdušin pro technický rozbor

a měření teplot.

(5)

Ukončení prací na zpřístupnění požářiště musí být ohlášeno obvodnímu báňskému úřadu.

§ 195

Rozdělení dolů z hlediska ohrožení přítoky a průvaly vod

(1)

Doly se z hlediska ohrožení náhlými velkými přítoky vod, průvaly vod a bahnin, případně

vod s plyny nebo zvodněnými horninami (dále jen „průvaly vod“) dělí na 2 kategorie

a)

doly bez nebezpečí průvalů vod,

b)

doly s nebezpečím průvalů vod.

(2)

Důl s nebezpečím průvalů vod je důl, ve kterém byly zjištěny zvodněné horniny nebo

horniny náchylné k vytvoření kaveren nebo ve kterém byla zjištěna stará důlní díla,

jež nelze spolehlivě odvodnit, nebo důl, u kterého morfologie povrchu vytváří předpoklad

ke vzniku nebezpečné povodňové vlny ohrožující podzemí dolu (při nadměrných srážkách

apod.). Dolem s nebezpečím průvalů vod je také důl, ve kterém již k průvalu vod došlo

nebo který se nachází ve stejných nebo obdobných podmínkách jako sousední důl, ve

kterém k průvalu vod došlo.

(3)

Důl nebo jeho část do kategorie s nebezpečím průvalů vod zařadí obvodní báňský úřad.

Při změně podmínek může obvodní báňský úřad na žádost organizace zařazení zrušit.

(4)

Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu nebo jeho části do kategorie

dolů s nebezpečím průvalů vod, je organizace povinna bezodkladně oznámit obvodnímu

báňskému úřadu.

§ 196

Ověřování hydrogeologických a plynových poměrů

(1)

K zajištění bezpečnosti práce a provozu před průvaly vod musí být před zahájením

vedení důlních děl příslušná část území v potřebném rozsahu prozkoumána.

(2)

Průzkumnými pracemi musí být ověřeny hydrogeologické a plynové poměry. Při zjištění

zvodněných nebo plynonosných horizontů musí být co nejúplněji ověřeny jejich fyzikálně-mechanické

a hydraulické parametry a sledován chemismus vod a plynů v rozsahu potřebném pro navržení

vhodných bezpečnostních opatření a určení účinného způsobu jejich včasného odvodnění,

případně odplynění. Výsledky průzkumných prací musí poskytovat potřebné údaje pro

zařazení dolu podle § 195 odst. 1.

(3)

U vrtů delších než 150 m vrtaných pro ověření zvodněných nebo plynonosných horizontů

musí být změřena jejich odchylka od projektované osy.

(4)

Průzkumné práce musí být dokumentovány a vyhodnocovány z hlediska získání co nejúplnějších

údajů o hydrogeologických a plynových poměrech. Podrobně musí být dokumentován i způsob

likvidace průzkumných důlních děl a vrtů.

§ 197

Ochrana proti náhlému přítoku povrchových vod

(1)

Ústí důlních děl na povrch a ústí vrtů s povrchu musí být zajištěna proti náhlému

vniknutí povrchové vody do důlních děl.

(2)

Povrchové toky, vodní nádrže a stálé výtoky vod v blízkosti výchozu ložiska v dosahu

důlní činnosti nebo příslušném spádovém území musí být sledovány, kontrolovány a zakresleny

v základní důlní mapě jako možný zdroj nebezpečného přítoku vody. Výsledky kontrol

musí být zaznamenány v knize odvodňování.

(3)

Pod povrchovými toky nebo vodními nádržemi musí být určen ochranný pilíř, pokud není

zajištěna bezpečnost práce a provozu jiným způsobem. Důlní díla v něm mohou být vedena

výjimečně se souhlasem vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka za předpokladu,

že tato důlní díla nenaruší povrchové toky nebo vodní nádrže a neohrozí bezpečnost

práce a provozu.

§ 198

Orientační bezpečnostní celík a ochranný celík

(1)

Pro ochranu před průvaly vod ze zvodněných nebo plynonosných horizontů nebo zatopených

důlních děl musí být určen orientační bezpečnostní celík nebo ochranný celík. Celík

musí mít takovou mocnost, vlastnosti a prostorovou polohu, aby z hlediska uvedeného

nebezpečí zajišťoval bezpečnost práce a provozu.

(2)

Orientační bezpečnostní celík se stanoví pro nedostatečně prozkoumané zvodněné nebo

plynonosné horizonty a pro ta zatopená důlní díla, jejichž poloha není přesně známa.

V orientačním bezpečnostním celíku je dobývání zakázáno.

(3)

Ochranný celík se určí pro dobře prozkoumané zvodněné nebo plynonosné horizonty a

pro známá zatopená důlní díla. V ochranném celíku je vedení důlních děl zakázáno.

§ 199

Bezpečnostní opatření pro důlní díla

(1)

Pro bezpečné vedení důlních děl ve zvodněných nebo plynonosných horizontech a jejich

okolí, v blízkosti tektonických poruch a kaveren, zatopených důlních děl, povrchových

toků a vodních nádrží, vrtů zaplněných vodou nebo hydraulicky spojených se zvodněnými

nebo plynonosnými horizonty a podobných zdrojů nebezpečí je nutno učinit potřebná

bezpečnostní opatření.

(2)

Bezpečnostní opatření podle odstavce 1 včetně záchranných cest musí být na dole s

nebezpečím průvalu vod řešena projektem schváleným vedoucím organizace nebo jím pověřeným

pracovníkem. Projekt musí řešit způsob a postup odvodňování včetně čerpání důlních

vod a určit kritéria pro posouzení odvodněné nebo odplyněné oblasti a dále určit bezpečnostní

opatření pro přibližování k zatopeným důlním dílům, zvodněným horizontům, vodotečím

a nádržím vod, pokud je nebylo možné odvodnit.

(3)

Pro ochranu před průvaly vod z vrtů musí být určeno bezpečnostní pásmo. Pro vedení

důlních děl v bezpečnostním pásmu musí být určena potřebná bezpečnostní opatření.

(4)

Bezpečnostní opatření podle odstavců 2 a 3 musí být zahrnuta do technologických postupů.

§ 200

Přibližování k místům nebezpečným průvaly vod

(1)

Zjistí-li se při předvrtávání nebo jiným způsobem zdroje nebo místa s nebezpečím

průvalu vod, je nutno další práce zastavit až do ověření, že určená bezpečnostní opatření

odpovídají zjištěným poměrům a zajišťují bezpečnost práce a provozu.

(2)

Přiblíží-li se pracoviště k místu s nebezpečím průvalu vod na vzdálenost určenou

technologickým postupem, musí být pro další vedení důlních děl určen stálý dozor.

(3)

Objeví-li se v důlním díle příznaky průvalu vod, musí být práce zastavena, důlní

dílo podle možnosti zajištěno a pracovníci z tohoto a dalších důlních děl, kterým

hrozí nebezpečí, ihned odvoláni.

(4)

V části dolu s nebezpečím průvalu vod musí být zřízeno vhodné návěštní zařízení,

kterým budou pracovníci v ohrožené části dolu upozorněni na nebezpečí průvalu vod

a jeho příznaky. Funkce tohoto zařízení musí být ověřována nejméně jednou za měsíc.

§ 201

Zmáhání důlních děl po průvalu vod

(1)

Pro zmáhání důlních děl po průvalu vod vypracuje organizace postup zmáhacích prací,

který schválí vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník.

(2)

Se zmáháním důlních děl zaplněných horninami po průvalu vod může být započato teprve

tehdy, když je zabezpečen odtok vody, větrání a záchranná cesta, zdroj průvalu vod

dostatečně odvodněn, případně jsou provedena potřebná bezpečnostní opatření proti

dalšímu průvalu vod.

(3)

Zahájení zmáhacích prací povoluje obvodní báňský úřad.

39

)

§ 202

Protiprůvalové hráze a jiné objekty

(1)

Rozmístění a provedení protiprůvalových hrází

40

)

a jiných objektů k ochraně proti průvalům vod určí projekt.

(2)

Protiprůvalová hráz musí odolat předpokládanému tlaku vody, zvodněné horniny nebo

plynu.

(3)

Protiprůvalové hráze a jiné objekty k ochraně proti průvalům vod musí být udržovány

v řádném stavu a kontrolovány nejméně jednou za měsíc. U uzavřených hrází musí být

měřeny průsaky vody hrází a okolní horninou a tlak vody za hrází. Výsledky kontrol

musí být zaznamenány v knize odvodňování.

§ 203

Zabezpečení vrtů

(1)

Vrt musí být proveden a při opuštění likvidován tak, aby bylo zamezeno nežádoucímu

propojení zvodněných nebo plynonosných horizontů a zabráněno průvalu vod nebo výronu

plynů do důlních děl.

(2)

Vrt, z něhož lze očekávat průval vody, musí mít bezpečně zajištěné ústí a zařízení

pro okamžité uzavření ústí vrtu. Ústí vrtu musí být zabezpečeno proti vnějšímu poškození.

(3)

Pro případ nebezpečí přítoku vod nebo úniku plynů z vrtu v dole musí být zajištěno

odvádění vody, případně i plynů z vrtu a zabráněno nahromadění vody nebo plynů v důlním

díle. Po splnění účelu vrtu je nutno vrt zlikvidovat.

§ 204

Zatopení dolu

Zatopení dolu nebo jeho části povoluje obvodní báňský úřad.

41

)

§ 205

Čerpací zařízení

(1)

Důl, ze kterého nelze odvádět důlní vody samospádem, musí mít trvale provozuschopné

čerpací zařízení sestávající z hlavní, případně dočasných nebo pomocných čerpacích

stanic, příslušných potrubí a armatur a žumpovních chodeb.

(2)

Výpočet výkonu a kapacity čerpacího zařízení musí vycházet z hydrogeologických poměrů.

U dolu v provozu se musí vycházet z průměrného denního přítoku důlních vod za dobu

nejméně 5 let. U dolu s velkými výkyvy přítoků musí být použita hodnota průměrného

denního přítoku z nejnepříznivějšího období.

(3)

Čerpací zařízení musí být vybudováno a provozováno tak, aby bylo zabráněno ohrožení

osob a provozu působením důlních vod, a to i škodlivinami v nich obsaženými.

(4)

Čerpání a odvádění důlních vod na povrch tlakově izolovaným systémem podzemních odvodňovacích

vrtů a potrubí nezávislým na hlavní čerpací stanici musí odpovídat zvláštnímu projektu

schválenému organizací.

§ 206

Hlavní čerpací stanice

(1)

Důl bez nebezpečí průvalů vod musí mít hlavní čerpací stanici s takovým výkonem,

aby průměrný denní přítok důlních vod byl vyčerpán nejpozději za 16 hodin. Kromě toho

musí být v pohotovosti nejméně padesátiprocentní záloha ve výkonu, nejméně však jedno

záložní čerpadlo o výkonu největšího používaného čerpadla.

(2)

Důl s nebezpečím průvalů vod musí mít pohotovostní výkon hlavní čerpací stanice schválený

vedoucím organizace nebo jím pověřeným pracovníkem, přičemž musí být dodrženy alespoň

požadavky odstavce 1.

(3)

Hlavní čerpací stanice může být uspořádána jako přečerpávací s dalšími částmi stanice

na vyšších patrech nebo úrovních. Vybavení a výkon přečerpávací části čerpací stanice

musí splňovat požadavky na hlavní čerpací stanici.

(4)

V odůvodněných případech může být pro důl zřízeno více hlavních čerpacích stanic.

(5)

Přívod elektrické energie pro hlavní čerpací stanici musí být zajištěn dvěma přívodními

vedeními, z nichž každé musí zajišťovat provoz všech čerpadel včetně záložních. U

dolů s nebezpečím průvalů vod musí být zajištěn přívod ze dvou na sobě nezávislých

zdrojů.

27

)

(6)

Čerpadla, jejich motory a rozvodná zařízení musí být umístěna tak, aby je předpokládaná

nejvyšší hladina vody

42

)

nevyřadila z provozu.

(7)

Čerpadlo musí mít na výtlačné straně uzavírací armaturu, kterou se dá odpojit od

výtlačného potrubí.

(8)

Při hloubení a prohlubování jam, při otvírce nového patra, případně při zajišťování

nebo likvidaci dolu (jámy) může mít důl místo hlavní čerpací stanice dočasnou čerpací

stanici. Podmínky pro její zřízení, vybavení a provoz musí být řešeny v projektu.

§ 207

Pomocné čerpací stanice

(1)

Pomocná čerpací stanice musí mít výkon, který zajišťuje odčerpání důlní vody z příslušné

části dolu.

(2)

Pro čerpadla a jejich motory platí § 206 odst. 6.

§ 208

Automatický provoz hlavní čerpací stanice

Automatický provoz hlavní čerpací stanice je dovolen, pokud její zařízení splňuje

požadavky § 219 a pokud

a)

čerpadla jsou vybavena zařízením pro automatické spouštění a zastavení v určených

mezích výšky vodní hladiny,

b)

v případě poruchy čerpadla bude automaticky zavodněno a spuštěno čerpadlo záložní,

c)

chod čerpadel, poruchy a mimořádné stavy na čerpacím zařízení jsou určeným způsobem

signalizovány do dispečinku nebo na jiné určené místo,

d)

doba provozu čerpadel je automaticky sledována.

§ 209

Žumpovní chodby

(1)

Žumpovní chodby hlavní čerpací stanice musí být vybudovány tak, aby je bylo možno

čistit během normálního přítoku důlních vod bez ohrožení bezpečnosti práce a provozu.

Do žumpovních chodeb musí být zřízen přístup tak, aby pracovníci mohli při průvalu

vod včas ustoupit do bezpečí ze všech jejich částí.

(2)

V dole bez nebezpečí průvalů vod se musí užitkový objem žumpovních chodeb hlavní

čerpací stanice rovnat průměrnému přítoku za 32 hodiny. V odůvodněných případech může

vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník povolit snížení užitkového objemu žumpovních

chodeb až o 50 %.

(3)

V dole s nebezpečím průvalů vod musí být užitkový objem žumpovních chodeb hlavní

čerpací stanice určen podle míry nebezpečí průvalů vod, nesmí však být menší než průměrný

přítok za 32 hodiny. Užitkový objem žumpovních chodeb hlavní čerpací stanice i její

přečerpávací části schvaluje vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník.

(4)

Důlní vody musí být čerpány tak, aby byla vždy nejméně polovina užitkového objemu

žumpovních chodeb hlavní čerpací stanice prázdná. V případě, že jímací prostor není

rozdělen na 2 poloviny, musí být nejvyšší povolená míra jeho zaplnění viditelným způsobem

vyznačena.

(5)

Před vtokem do žumpovních chodeb hlavní čerpací stanice musí být odkalovací jímka

s možností jejího čištění za provozu čerpací stanice a trvalého přítoku důlních vod.

(6)

Objem žumpovních chodeb pomocných a dočasných čerpacích stanic určí organizace.

§ 210

Výtlačná potrubí hlavní čerpací stanice

(1)

Výtlačná potrubí hlavní čerpací stanice musí být nejméně 2 a každé z nich dimenzováno

tak, aby umožnilo vyčerpání průměrného denního přítoku důlních vod nejdéle za 12 hodin.

(2)

Výtlačná potrubí musí být upravena tak, aby na každé z nich se dala připojit všechna

čerpadla.

(3)

Výtlačná potrubí musí být chráněna proti zamrznutí.

§ 211

Provoz a údržba čerpacích zařízení

(1)

Provoz a údržbu čerpacího zařízení včetně rozsahu a četnosti jeho kontrol určí provozní

řád, který musí obsahovat

a)

schéma připojení jednotlivých čerpadel na výtlačná potrubí včetně ovládacích prvků,

b)

schéma elektrického zapojení čerpací stanice a připojení na rozvodnu,

c)

schéma elektrického zapojení jednotlivých čerpadel a schéma signalizace provozu čerpací

stanice,

d)

mazací plán,

e)

návod pro obsluhu a údržbu čerpacího zařízení, zejména postup při uvádění čerpadel

do chodu a při jejich zastavení a rozsah a lhůty provádění údržby,

f)

u čerpací stanice s automatickým provozem popis funkcí automatického ovládání a popis

ručního ovládání provozu čerpadel,

g)

povinnosti obsluhy čerpací stanice při vzniku havárie v čerpací stanici a při potřebě

zvýšení dodávky vody do důlního požárního vodovodu,

h)

případné další požadavky, které vyžaduje provoz a údržba čerpacího zařízení.

Provozní řád musí být vyvěšen v čerpací stanici.

(2)

O době provozu jednotlivých čerpadel musí být vedeny záznamy. V čerpací stanici s

automatickým provozem musí být vedeny denní záznamy v období výrazně zvýšených přítoků

důlních vod, jinak postačí záznamy měsíční.

(3)

Zařízení čerpací stanice je povinen prohlédnout určený pracovník nejméně jednou denně.

(4)

Čerpací zařízení musí být zkontrolováno jednou za rok. Při tom musí být ověřen zejména

výkon čerpací stanice a jednotlivých čerpadel, stav výtlačného potrubí včetně jeho

upevnění a stav usazenin v žumpovních chodbách. Výsledky kontrol musí být zaznamenány

v knize odvodňování.

§ 212

Sledování hydrogeologických a plynových poměrů

(1)

Organizace je povinna sledovat, dokumentovat a vyhodnocovat hydrogeologické a plynové

poměry ložiska.

(2)

Organizace je také povinna zjistit a sledovat hydrogeologické a plynové poměry podél

hranic dobývacího prostoru a do map zakreslit zejména zatopená povrchová a podzemní

důlní díla sousedních dolů včetně vrtů a tektonických poruch, jestliže by mohly ohrozit

bezpečnost práce a provozu.

(3)

Zjištěné skutečnosti, které by mohly ohrozit bezpečnost práce nebo provozu sousedního

dolu, je organizace povinna bezodkladně ohlásit odpovědnému pracovníkovi sousedního

dolu.

§ 213

Měření přítoků a rozbory důlních vod

(1)

Celkové přítoky a jednotlivé dílčí přítoky důlních vod musí být měřeny nejméně jednou

za půl roku. Jedno z těchto měření musí být provedeno v době největších ročních přítoků.

Výsledky měření musí být zaznamenány s udáním místa měření a zdrojů přítoků, vyhodnoceny

a porovnány s průměrným denním přítokem a množstvím vyčerpané důlní vody.

(2)

Z celkových přítoků a významnějších dílčích přítoků důlních vod a z vody v jámě s

těžním zařízením musí být jednou za rok odebrány vzorky a podrobeny chemickému, případně

i radiometrickému rozboru.

(3)

V odvodňovacích a odplyňovacích vrtech musí být měřen přítok a tlak vody, případně

plynu v určených lhůtách.

(4)

Výsledky měření a rozborů podle odstavců 1 až 3 musí být zaznamenány v knize odvodňování.

§ 214

Vedení dokumentace

(1)

Organizace je povinna v základní důlní mapě uvést také místa průvalů vod, zdrojů

nebezpečí podle § 199 odst. 1, místa, kde hrozí nebezpečí prosakování povrchových

vod, celíky, ochranné pilíře a všechny objekty k ochraně proti průvalům vod.

(2)

Vrty, a to i havarované, kterými byly dosaženy zvodněné nebo plynonosné horizonty

a které se nepodařilo spolehlivě izolovat od ložiska nebo důlních děl, musí být v

základní důlní mapě výrazně vyznačeny.

(3)

O všech povrchových a podzemních důlních dílech včetně vrtů, v nichž by se po jejich

opuštění mohla nahromadit voda nebo o nichž bylo rozhodnuto, že budou zatopena, musí

být vedena podrobná dokumentace.

(4)

Součástí knihy odvodňování musí být schéma

a)

potrubí se všemi armaturami,

b)

připojení čerpadel s uvedením jejich technických parametrů,

c)

elektrického zapojení čerpadel a čerpací stanice,

d)

žumpovních chodeb a odkalovacích jímek s uvedením jejich užitkového objemu.

(5)

Na dole s nebezpečím průvalů vod musí být v knize odvodňování uveden seznam důlních

děl určených k zatopení při případném průvalu vod s údaji jejich užitkového objemu.

§ 215

Důlní hydrogeolog

Organizace určí pro důl s nebezpečím průvalů vod důlního hydrogeologa s odpovídající

kvalifikací.

§ 216

Základní ustanovení

(1)

V provozu mohou být používána jen elektrická a strojní zařízení (dále jen „zařízení“)

a materiály, které svou konstrukcí, provedením a technickým stavem

43

)

odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti práce a provozu a nezhoršují pracovní

prostředí nad dovolené hodnoty.

16

)

(2)

Organizace je povinna vydat pokyny pro obsluhu a údržbu zařízení, které obsahují

požadavky pro zajištění bezpečnosti práce a provozu. Pokyny pro obsluhu a údržbu musí

podle druhu zařízení obsahovat

a)

povinnosti obsluhy před zahájením provozu zařízení ve směně,

b)

povinnosti obsluhy při provozu zařízení,

c)

rozsah, lhůty a způsob provádění údržby,

d)

způsob zajištění zařízení při jeho provozu, přemísťování, odstavování z provozu a

opravách a proti nežádoucímu uvedení do chodu,

e)

způsob dorozumívání a dávání návěští,

f)

umístění a zajištění zařízení po ukončení provozu,

g)

zakázané úkony a činnosti,

h)

způsob a rozsah záznamů o provozu a údržbě zařízení.

Návod pro obsluhu a údržbu vydaný výrobcem zařízení, který splňuje uvedené požadavky,

může organizace prohlásit za pokyny.

§ 217

Dokumentace zařízení

(1)

Před zahájením montážních prací musí být k dispozici projektová, případně výkresová

dokumentace zařízení.

(2)

Dokumentace zařízení musí řešit zajištění bezpečného provozu a údržby.

(3)

Na zařízení mohou být provedeny pouze takové změny, které nezhorší bezpečnost práce

a provozu. Změny musí být schváleny určeným pracovníkem a zaznamenány do dokumentace.

(4)

V dokumentaci elektrického zařízení musí být také určeno prostředí a prostory s ohledem

na nebezpečí úrazu elektrickým proudem a z hlediska krytí a umístění elektrického

zařízení.

44

)

Dokumentací elektrického zařízení pro prostory s nebezpečím výbuchu metanu nebo uhelného

prachu (§ 232 a 233) je povinen posoudit i vedoucí větrání.

(5)

Pro všechny části zařízení, které se mají přepravovat, musí být v dokumentaci udána

jejich hmotnost.

§ 218

Požadavky na zařízení a jeho části

(1)

Zařízení musí mít potřebnou stabilitu, vyhovovat předpokládanému zatížení a namáhání

a svou konstrukcí odpovídat provozním podmínkám.

(2)

Zařízení nebo jeho části, které se mohou samovolně pohybovat i po přerušení hnací

síly (uvolněním, sklopením, sjetím apod.), musí být zajištěny proti nežádoucímu pohybu.

(3)

Zařízení musí svým provedením umožňovat bezpečnou obsluhu, čištění, údržbu, montáž

a demontáž. Části zařízení vyžadující častý přístup pracovníků (ovládače, maznice,

seřizovací prvky apod.) musí být snadno přístupné.

(4)

Zařízení nesmí svou konstrukcí a provozem způsobit požár nebo výbuch metanu, plynů

45

)

nebo prachů. Na zařízení nesmí docházet k nežádoucímu hromadění hořlavých kapalin.

(5)

Ze spalovacích motorů může být v podzemí použit jen naftový motor. Nesmí však být

použit k pohonu stabilního zařízení.

(6)

Měřicí přístroje ke sledování provozních údajů nezbytných pro bezpečnost provozu

(tlakoměry, ampérmetry apod.) musí mít výrazně vyznačenou dovolenou hodnotu měřené

veličiny.

(7)

Zařízení musí být zabezpečeno proti překročení nebo podkročení určených provozních

hodnot nebo poloh, pokud by toto mělo za následek ohrožení bezpečnosti práce nebo

provozu.

(8)

Musí být vyloučena možnost nežádoucího uvedení zařízení do chodu a jeho spuštění

z více míst současně.

(9)

Části zařízení nebo materiál zařízením zpracovávaný nebo dopravovaný, pokud svým

pohybem, akumulovanou energií, teplotou, tvarem nebo jinak ohrožují bezpečnost práce

nebo provozu, musí být zajištěny vhodným ochranným zařízením. Není-li to možné, musí

být nebezpečné části a místa trvale a výrazně označena.

(10)

Otvory zařízení, zejména zásobníků,

46

)

drtičů, míchaček, nádrží a násypek, kde je nebezpečí pádu nebo propadnutí osob, musí

být zakryty, ohrazeny nebo jinak zabezpečeny.

(11)

Zařízení technologické linky se musí dát vypnout ze stanoviště obsluhy; při tom se

musí samočinně zastavit všechna zařízení linky proti toku materiálu.

§ 219

Automaticky a dálkově ovládaná zařízení

(1)

Automaticky nebo dálkově ovládané zařízení se musí samočinně zastavit, pokud

a)

nejsou dodrženy určené provozní hodnoty,

b)

vznikne porucha v přívodu energie,

c)

vznikne porucha na automatickém nebo dálkově ovládaném zařízení nebo na provozně

zabezpečovacím systému.

(2)

Automaticky ovládané zařízení musí mít i ruční ovládání. Při přepnutí na ruční ovládání

musí být automatické ovládání vyřazeno z funkce. V místě dálkově ovládaného zařízení

musí být blokování znemožňující uvedení zařízení do chodu. Změna ovládání z automatického

na ruční a blokování dálkového ovládání musí být zajištěny uzamykatelným ovládačem.

(3)

Automatická, dálkově ovládaná a programově řízená zařízení musí být vybavena měřicími

přístroji nebo sdělovači k informování o probíhající pracovní fázi.

§ 220

Ochranná zařízení

(1)

Ochranné zařízení musí zabránit přístupu osob do nebezpečného prostoru.

(2)

Ochranné zařízení nesmí znemožňovat mazání, prohlídky, seřizování nebo opravy zařízení.

(3)

Ochranné zařízení musí plnit svou funkci i při přerušení dodávky energie.

(4)

Otvory ochranného krytu musí mít velikost volenou s ohledem na ochrannou vzdálenost

od zdroje ohrožení.

47

)

(5)

Ochranný kryt musí svým provedením umožňovat obsluhu zařízení bez jeho odnímání.

§ 221

Ovládače a sdělovače

(1)

Zařízení musí mít hlavní ovládač umožňující odpojení od zdroje energie.

(2)

Zařízení poháněné dvěma nebo více motory se samostatnými spouštěcími ovládači musí

být vybaveno alespoň jedním ovládačem, kterým lze zastavit celé zařízení.

(3)

Mobilní stroj používaný v podzemí vybavený akumulátorovou baterií musí mít snadno

přístupný odpojovač baterie.

(4)

Ovládač musí svým provedením vyloučit možnost samovolného zapnutí nebo vypnutí. Nesmí

dovolit současné zapojení nežádoucích funkcí a musí mít označení poloh, případně funkcí

a zařízení, které ovládá. Pro ovládání přívodu stlačeného vzduchu k pohonu dopravníku

nesmí být použito kohoutu.

(5)

Ovládač určený pro použití v mimořádných situacích musí být snadno a rychle dosažitelný

ze stanoviště obsluhy, výrazně označen a dobře viditelný. Ovládače zařízení, jejichž

provoz nesmí být z bezpečnostních důvodů přerušen, musí být označeny jednotným způsobem.

(6)

Ovládač musí být chráněn nebo umístěn tak, aby nemohlo dojít k nežádoucímu ovládání

zařízení pádem horniny nebo předmětů.

(7)

Sdělovače mimořádných situací musí být provedeny tak, aby jejich signály byly výrazně

odlišeny od provozních signálů a provozního hluku.

§ 222

Potrubí

(1)

Potrubí musí být bezpečně uloženo, zavěšeno nebo jiným způsobem zajištěno proti uvolnění

nebo pádu.

(2)

Pokud je zavěšeno více potrubí, musí být každé z nich zavěšeno samostatně a na ostatních

nezávisle.

(3)

Potrubí musí být označeno podle účelu nebo druhu protékající látky.

48

)

(4)

Kanály pro potrubí musí být nehořlavé. Nejsou-li průchozí, musí být zakryty odnímatelnými

kryty.

§ 223

Části zařízení pod podlahou a na plošinách

(1)

Pro obsluhu a údržbu zařízení nebo jeho části uložené pod podlahou musí být ponechán

dostatečně volný prostor bezpečně přístupný, větraný a podle potřeby osvětlený a odvodněný.

(2)

Plošiny pro obsluhu a údržbu zařízení musí být pevné, bezpečně přístupné po schodech

nebo žebřících a opatřeny zábradlím podle § 291 odst. 9 a 10. V odůvodněných případech

může být zábradlí odnímatelné. Podlahy plošin nesmí být kluzké.

§ 224

Provozovny a stanoviště obsluhy zařízení

(1)

V provozovně a na stanovišti obsluhy zařízení musí být provozní dokumentace.

(2)

Stanoviště obsluhy stabilního zařízení musí být určeno tak, aby obsluha mohla zařízení

bezpečně ovládat a kontrolovat. U zařízení musí být ponechán volný prostor pro obsluhu

o šířce nejméně 0,8 m; u elektrického zařízení nad 1 kV v podzemí musí být tato šířka

nejméně 1 m, na povrchu podle zvláštního předpisu.

49

)

Uvedené rozměry musí být dodrženy do výše v podzemí nejméně 1,8 m, na povrchu nejméně

2,1 m.

(3)

Podzemní provozovny delší než 30 m musí mít východy na obou koncích.

(4)

Podlaha nesmí být kluzká a musí být tak pevná, případně podle potřeby dočasně vyztužena,

aby snesla nejvyšší předpokládané zatížení, a to i při nutných pracích na příslušných

zařízeních (údržba, montáž apod.).

(5)

V podzemní provozovně a v provozovně se stálou obsluhou na povrchu musí být telekomunikační

zařízení napojené na dispečink, případně jiné určené místo.

(6)

V době, kdy je zařízení mimo provoz nebo bez dohledu, musí být dveře do provozovny

zamknuty. Za přítomnosti pracovníků v provozovně musí být alespoň jedny dveře odemčeny.

Dveře se musí otvírat směrem ven a být nehořlavé. Organizace určí, kdy musí být provozovna

vybavena zařízením pro kontrolu vstupujících osob.

(7)

Nepovolaným je vstup do provozovny zakázán. Tabulka s tímto zákazem musí být umístěna

na vnější straně všech vstupních dveří.

(8)

V provozovně mohou být uloženy jen pomůcky a materiál potřebný pro provoz zařízení.

(9)

Pro odstavování, údržbu a opravy tří a více lokomotiv na patře musí být zřízena vozovna

(remíza).

50

)

(10)

Pro údržbu důlních bezkolejových strojů,

51

)

mobilních zemních a stavebních strojů, motorových vozidel a motorových vozíků v podzemí

musí být zřízena odstavná místa. Odstavné místo nesmí být umístěno v hlavním vtažném

důlním díle a jeho výztuž musí být nehořlavá. Odstavený stroj musí být chráněn proti

působení vody. Na odstavném místě může být odstaven jen jeden stroj, kolem kterého

musí být ponechán volný prostor o šířce nejméně 2 m a výšce nejméně o 1 m větší než

je jeho nejvyšší část. Jestliže mají být v podzemí prováděny opravy, musí být zřízena

garáž, která musí být umístěna, stavebně provedena a vybavena podle podmínek stanovených

pro vozovny (remízy).

50

)

(11)

Stanoviště stálé obsluhy zařízení musí být chráněno před nepříznivými povětrnostními

vlivy.

§ 225

Obsluha zařízení

(1)

Samostatnou obsluhou zařízení může být pověřen pracovník, který

a)

splňuje požadavky § 15,

b)

dovršil věk 18 let, pokud pro obsluhu příslušného zařízení není stanovena vyšší věková

hranice,

c)

je odborně způsobilý,

45

)

,

46

)

,

52

)

,

53

)

d)

byl seznámen s provozní dokumentací.

(2)

K obsluze jednoduchých elektrických zařízení do 1 kV může být pověřen pracovník s

kvalifikací alespoň pracovníka seznámeného,

52

)

k obsluze ostatních elektrických zařízení s kvalifikací alespoň pracovníka poučeného.

52

)

(3)

Samostatnou obsluhou dobývacího nebo razicího stroje a důlního bezkolejového stroje

může být pověřen pracovník s nejméně roční praxí při provozu těchto strojů. Zácvik

podle § 15 musí být nejméně 200 hodin.

(4)

Řidič důlní lokomotivy musí být před zkouškou podle § 15 doporučen pro tuto funkci

na základě psychotechnické zkoušky a musí mít nejméně tříměsíční praxi u toho druhu

dopravy, pro který má být zkoušen. Zácvik podle § 15 musí být nejméně 200 hodin. Ustanovení

tohoto odstavce neplatí pro řidiče lokomotiv o rozchodu 900 a 1435 mm.

54

)

(5)

Obsluha musí být pravidelně přezkušována z provozní dokumentace a předpisů k zajištění

bezpečnosti práce a provozu. Pokud lhůty zkoušek nejsou stanoveny zvláštním předpisem

nebo technickou normou, určí je organizace.

§ 226

Povinnosti obsluhy

(1)

Před zahájením provozu zařízení ve směně je obsluha povinna překontrolovat jeho stav

podle provozní dokumentace. Zařízení může uvést do chodu jen při správné funkci ochranných

a bezpečnostních zařízení.

(2)

Před uvedením zařízení do chodu je obsluha povinna se přesvědčit, že nikdo není v

nebezpečné blízkosti zařízení. Není-li to možné, je povinna dát předem na ohrožená

místa výstražné znamení způsobem určeným provozní dokumentací.

(3)

Obsluha je povinna zajistit odstranění zjištěných závad na zařízení. Zjistí-li závadu

nebo poškození, které by mohlo ohrozit bezpečnost práce nebo provozu, nesmí zařízení

uvést do chodu. Zjistí-li takovou závadu během provozu, musí zařízení ihned zastavit

a zajistit proti nežádoucímu uvedení do chodu. Nemůže-li obsluha závadu odstranit,

ohlásí to předákovi nebo jinému určenému pracovníkovi.

(4)

Během provozu je obsluha povinna sledovat chod zařízení a tam, kde je to předepsáno,

zaznamenávat určené údaje.

(5)

Pokud provozní dokumentace nestanoví jinak, je obsluha povinna při odchodu ze svého

stanoviště zařízení vypnout a zajistit je proti zásahu nepovolaných osob a nežádoucímu

uvedení do chodu.

§ 227

Uvedení zařízení do provozu

(1)

Zařízení může být uvedeno do provozu jen v prostředí a podmínkách, pro které je určeno,

a po provedení předepsaných prohlídek, zkoušek a revizí.

(2)

Před uvedením zařízení do provozu v podzemí je organizace povinna ohlásit obvodnímu

báňskému úřadu použití nového typu všech vybraných důlních zařízení

29

)

a dále nové typy

a)

dobývacího a razicího kombajnu a pluhovacího zařízení,

b)

mechanizované výztuže,

c)

důlního pásového a hřeblového dopravníku,

d)

důlní lokomotivy, motorového vozidla a motorového vozíku,

e)

důlního vrátku,

f)

zemního a stavebního stroje,

g)

vrtné soupravy mimo soupravy pro vrtné a geofyzikální práce,

55

)

h)

nakládacího stroje kromě důlního bezkolejového stroje,

29

)

i)

důlního nevýbušného elektrického zařízení na plynujícím a uhelném dole.

§ 228

Provoz zařízení

(1)

Pro ovládání zařízení, kromě automaticky ovládaného zařízení, musí být určena obsluha.

(2)

Za chodu mohou být čištěny a mazány jen ty části zařízení, které nevytvářejí nebezpečí

úrazu, a to pouze z místa, kde pracovník není ohrožen provozem zařízení.

(3)

Pohonné hmoty nesmí být doplňovány za chodu motoru, pokud provozní dokumentace neurčí

jinak.

(4)

Zařízení musí být při ruční výměně nástrojů nebo jiných prvků zastaveno a zajištěno

proti uvedení do chodu, pokud zařízení nebo jeho upínací části nejsou konstruovány

pro bezpečnou ruční výměnu nástrojů za pohybu.

(5)

Vznikají-li při provozu zařízení škodliviny, musí být účinně zneškodňovány.

§ 229

Stroje s naftovými motory v podzemí

(1)

Při přerušení práce stroje s naftovým motorem na dobu delší než 15 minut musí být

jeho motor zastaven a uzavřen přívod motorové nafty.

(2)

U provozovaných strojů s naftovými motory musí být nejméně jednou měsíčně proveden

rozbor výfukových plynů na zjištění koncentrace kysličníku uhelnatého a kysličníků

dusíku. Koncentrace musí být zjišťovány po zahřátí motoru na provozní teplotu, a to

při volnoběžných otáčkách a při jmenovitém zatížení.

(3)

Stroj musí být vyřazen z provozu, jestliže ve výfukových plynech je více než 0,1

% kysličníku uhelnatého nebo 0,075 % kysličníků dusíku. Do provozu může být zařazen

po odstranění závady a po snížení koncentrace kysličníku uhelnatého pod 0,08 % a koncentrace

kysličníků dusíku pod 0,075 %.

(4)

Stroj může být provozován jen se zaplombovaným vstřikovacím čerpadlem.

(5)

Stroj musí být vybaven hasicím zařízením se stabilním rozvodem a ručními hasicími

přístroji.

(6)

Obsluha je povinna kromě povinností uvedených v § 226 sledovat také kouřivost stroje.

Při zhoršení kouřivosti je povinna závadu ohlásit. Při úniku motorové nafty nebo oleje

je povinna zastavit stroj, uzavřít přívod nafty a závadu ohlásit. Stejně je obsluha

povinna postupovat při pocitu nevolnosti.

(7)

Při zjištění požáru je obsluha povinna zastavit motor, uvést do činnosti hasicí zařízení

a dále postupovat podle § 18.

§ 230

Údržba, montáž a demontáž zařízení

(1)

Údržba zařízení musí být prováděna v rozsahu a lhůtách určených provozní dokumentací.

O jejich výsledcích musí být vedeny záznamy.

(2)

Organizace rozhodne, zda k zajištění bezpečnosti práce nebo provozu je nutné vypracovat

pracovní postup pro montáž nebo demontáž zařízení.

(3)

Organizace je povinna pracovníky provádějící údržbu vybavit měřicími přístroji, nářadím

a ostatními pomůckami potřebnými pro zajištění bezpečnosti práce a provozu.

(4)

Vyžaduje-li to povaha údržbářských prací, musí být zařízení vypnuto a zajištěno proti

nežádoucímu uvedení do chodu. Po ukončení těchto prací musí být ověřena správná funkce

zařízení.

(5)

Prohlídky mobilních strojů používaných v podzemí musí být prováděny nejméně jednou

za 14 dní. Prohlídku provádí určený pracovník ve všech přístupných částech stroje

(bez rozebírání). Při prohlídce musí být vyzkoušeny jednotlivé funkce stroje.

§ 231

Základní ustanovení

(1)

Elektrická zařízení musí svým provedením odpovídat prostředí a prostorům

44

)

ve kterých jsou provozována, a to zejména z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým

proudem a výbuchu metanu, uhelného prachu nebo jiných látek tvořících se vzduchem

výbušnou směs.

(2)

V podzemí se nesmí používat prozatímní elektrická zařízení.

56

)

(3)

Rozvod elektrické energie musí být zakreslen do přehledového schématu a do mapy rozvodu

elektrické energie.

7

)

§ 232

Zařazování prostorů plynujících dolů z hlediska nebezpečí výbuchu metanu

(1)

Podzemní prostory plynujících dolů se z hlediska nebezpečí výbuchu metanu a požadavků

na provoz elektrických zařízení rozdělují na

a)

prostory bez nebezpečí výbuchu metanu (SNM 0); jsou to prostory

1.

plynujících dolů I. třídy nebezpečí, je-li při jejich zařazování a dále při jejich

provozu určeno organizací takové množství důlních větrů, že koncentrace metanu v důlním

ovzduší nepřesáhne 0,25 % a při poruše větrání nebo při jeho zastavení na dobu určenou

havarijním plánem je v nich vyloučeno nahromadění výbušné směsi metanu se vzduchem,

2.

plynujících dolů II. třídy nebezpečí větrané vtažnými větry, které dosud nebyly použity

v místech, kde se razí nebo dobývá, a ve kterých při jejich zařazování a dále při

jejich provozu je určeno organizací takové množství důlních větrů, že koncentrace

metanu v důlním ovzduší nepřesáhne 0,25 % a při poruše větrání nebo při jeho zastavení

na dobu určenou havarijním plánem je v nich vyloučeno nahromadění výbušné směsi metanu

se vzduchem,

b)

prostory s nebezpečím výbuchu metanu (SNM 1); jsou to prostory plynujících dolů I.

třídy nebezpečí, je-li při jejich zařazování a dále při jejich provozu určeno organizací

takové množství důlních větrů, že koncentrace metanu v důlním ovzduší nepřesáhne 0,5

%,

c)

prostory se zvýšeným nebezpečím výbuchu metanu (SNM 2); jsou to prostory plynujících

dolů, je-li při jejich zařazování a dále při jejich provozu určeno organizací takové

množství důlních větrů, že koncentrace metanu v důlním ovzduší nepřesáhne 1,5 %,

d)

prostory s vysokým nebezpečím výbuchu metanu (SNM 3); jsou to prostory plynujících

dolů, ve kterých není možno dodržet podmínky pro zařazení podle písmene c).

(2)

Všechny podzemní prostory plynujících dolů musí být z hlediska nebezpečí výbuchu

metanu zařazeny podle odstavce 1, a to podle jednotné metodiky vydané ústředním orgánem,

do jehož působnosti organizace patří, a prováděcí směrnice vydané organizací.

(3)

Obdobně musí být zařazeny i prostor nad ohlubní výdušné jámy, prostor v okolí difusoru

hlavního ventilátoru do vzdálenosti určené zvláštním předpisem

57

)

a ostatní povrchové prostory hlubinných dolů, ve kterých jsou umístěna elektrická

zařízení a kde by mohlo vzniknout nebezpečí výbuchu plynů.

58

)

§ 233

Zařazování prostorů uhelných dolů z hlediska nebezpečí výbuchu uhelného prachu

(1)

Podzemní prostory uhelných dolů se z hlediska nebezpečí výbuchu uhelného prachu a

požadavků na provoz elektrických zařízení rozdělují na

a)

prostory bez nebezpečí výbuchu uhelného prachu (SNP 0); jsou to prostory, ve kterých

uhelný prach nemůže ani po rozvíření vytvořit koncentraci dosahující 25 % spodní meze

výbušnosti,

b)

prostory s nebezpečím výbuchu uhelného prachu (SNP 1); jsou to prostory, ve kterých

uhelný prach nemůže ani po rozvíření vytvořit koncentraci vyšší než 50 % spodní meze

výbušnosti,

c)

prostory se zvýšeným nebezpečím výbuchu uhelného prachu (SNP 2); jsou to prostory,

ve kterých uhelný prach po rozvíření a uhelný prach ve vznosu mohou vytvořit koncentraci

vyšší než 50 % spodní meze výbušnosti.

(2)

Všechny podzemní prostory uhelných dolů musí být z hlediska nebezpečí výbuchu uhelného

prachu zařazeny podle odstavce 1, a to podle jednotné metodiky vydané ústředním orgánem,

do jehož působnosti organizace patří, a prováděcí směrnice vydané organizací.

(3)

Prostory plynujících uhelných dolů zařazené do prostorů SNM 2 nebo SNM 3 nemusí být

zařazovány z hlediska nebezpečí výbuchu uhelného prachu.

(4)

Povrchové prostory hlubinných uhelných dolů, ve kterých jsou umístěna elektrická

zařízení a kde by mohlo vzniknout nebezpečí výbuchu uhelného prachu, musí být určeny

podle zvláštních předpisů.

57

)

,

59

)

§ 234

Elektrické stanice a rozvodná zařízení

(1)

Elektrická stanice

60

)

musí být umístěna a provedena tak, aby v ní za podmínek stanovených pro zařazování

prostorů nemohlo dojít k nedovolenému nahromadění metanu a aby elektrické zařízení

v ní nebylo vystaveno nepříznivým vlivům, zejména působení vody a prachu a nebezpečí

mechanického poškození. Výztuž elektrické stanice musí bezpečně odolat předpokládaným

horským tlakům.

(2)

Neuzavřená elektrická stanice

57

)

v podzemí nemusí splňovat požadavky § 224 odst. 6 a 7.

(3)

Do uzavřené elektrické stanice mohou vstupovat jen pracovníci určení k obsluze nebo

údržbě elektrických zařízení, kteří splňují kvalifikační požadavky podle zvláštního

předpisu.

52

)

(4)

V elektrické stanici musí být jednopólové schéma silového rozvodu.

(5)

V elektrické stanici a před elektrickým rozvaděčem nesmí být skladován materiál a

musí zde být udržován volný prostor pro obsluhu a údržbu.

§ 235

Kabely a kabelová vedení

(1)

Kabely používané v podzemí musí mít vnější obal z materiálů, které nepodporují šíření

požáru.

(2)

Kabely musí být ukládány, spojovány a připojovány tak, aby nebyly nepříznivě namáhány

nebo poškozovány a aby napětí v tahu nebylo přenášeno na vodiče.

(3)

Kabel ve vrtu nesmí být spojován a může být uložen jen v zapaženém vrtu.

(4)

Silové kabelové vedení ve vtažném otvírkovém důlním díle s hořlavou výztuží nebo

výstrojí musí být samočinně vypnuto při poklesu izolačního stavu pod 15 Ω/V.

(5)

Ukládání a spouštění kabelů do svislých důlních děl musí být prováděno podle provozní

dokumentace.

(6)

Před prvním připojením kabelu na napětí musí být v prostoru SNM 2 ověřeno, zda koncentrace

metanu nepřesahuje 1 %. Tato podmínka platí i v případě, kdy kabel provozovaný na

nižší než jmenovité napětí má být připojen na jmenovité napětí.

(7)

Uložené, avšak nepoužívané kabely musí být zkratovány a na obou koncích zaizolovány

nebo jinak bezpečně ukončeny.

(8)

Rychlospojky a zásuvková spojení mohou být použity jen u pohyblivých a přemístitelných

kabelových vedení a nesmí ležet ve vodě a na blátivých místech. Obě spojované části

musí být v rozpojeném stavu chráněny krytem proti mechanickému poškození a proti znečištění.

§ 236

Kabely pohyblivých zařízení

(1)

Pro vlečenou část přívodního vedení k pohyblivému zařízení musí být použit vlečný

kabel.

(2)

Na vlečené části vlečného kabelu nesmí být použita rychlospojka ani jiná spojovací

armatura.

(3)

Vlečný kabel musí být zajištěn proti vytržení z vývodky. Žíly vlečného kabelu nesmí

být ve vývodce namáhány tahem ani krutem.

(4)

Vývodka vlečného kabelu na pohyblivém zařízení musí být vybavena zajišťovacím zařízením,

které vypne pohyblivé zařízení při překročení dovoleného tahu v kabelu.

(5)

Vlečný kabel musí být samočinně odpojen od napětí při přerušení ochranného vodiče.

(6)

Způsob ukládání vlečného kabelu, kontrolu ukládání a manipulaci s vlečným kabelem

určí provozní dokumentace.

§ 237

Ovládací a bezpečnostní obvody

(1)

Ovládací obvody automaticky, dálkově nebo programově ovládaných zařízení musí být

napájeny ze samostatného zdroje.

(2)

Ovládací obvody se provádí jako izolované nebo jednopólově propojené s ochranným

obvodem.

61

)

Jsou-li provedeny jako jednopólově propojené s ochranným obvodem, musí být cívky

stykačů, relé a elektromagnetů připojeny vždy jedním pólem na zpětný (uzemněný) vodič.

Všechny kontakty musí být zapojeny do neuzemněné větve, která musí být jištěna proti

zkratu.

(3)

Ovládací a bezpečnostní obvody technologických zařízení pro vedení důlních děl, dopravu

a nakládání musí být provedeny tak, aby při přerušení ovládacího obvodu nebo zkratu

na něm nebo při ztrátě napětí došlo k zastavení zařízení. Tyto požadavky nemusí být

splněny u těch ovládacích a bezpečnostních obvodů, kde nemůže dojít k ohrožení pracovníků

nebo zařízení.

(4)

Při vyvedeném a propojeném uzlu na ochranný obvod nesmí být použito sdruženého napětí

jako napětí ovládacího, kromě případu, kdy je správná funkce ovládacích obvodů zajištěna

i při zemním spojení.

(5)

Koncový vypínač vymezující polohu, při jejímž překročení může dojít k ohrožení bezpečnosti

práce nebo provozu, musí být zapojen v silovém obvodu nebo musí být použity dva koncové

vypínače v ovládacím (pomocném) obvodu. V takovém případě musí být jeden koncový vypínač

zapojen v ovládacím obvodu příslušného pohonu a druhý (bezpečnostní) v obvodu ovládací

cívky spínače. Bezpečnostní koncový vypínač musí být označen červenou barvou.

§ 238

Plovoucí čerpací stanice

(1)

Plovoucí čerpací stanice musí být zakotvena, aby jejím pohybem nebyl přívodní kabel

mechanicky namáhán.

(2)

Přívodní kabel uložený ve vodě nebo nad vodou nesmí být spojován spojovacími armaturami.

(3)

Hlavní ovládač musí být umístěn u zdroje napájení na břehu.

(4)

Plovoucí čerpací stanice musí být uzemněna zemničem na břehu.

§ 239

Propojování konstrukcí se zpětným trakčním vedením a ochranné uzemnění svítidel napájených

z trolejového vedení

(1)

Na tratích se zpětným trakčním vedením musí být propojeny s kolejí všechny vodivé

kovové konstrukce vedoucí podél kolejových tratí (potrubí, lutny apod.), a to nejméně

každých 200 m ocelovým pozinkovaným vodičem o průřezu nejméně 80 mm

2

.

(2)

Ochranné uzemnění transparentů a signalizačních a osvětlovacích svítidel napájených

z trolejového vedení musí být provedeno vodičem, který musí mít nejméně trojnásobný

průřez než přívodní vodič. Zpětný vodič od svítidel a transparentů musí být připojen

ke koleji.

§ 240

Bezpečnostní tabulky a vybavení

(1)

U elektrické stanice musí být bezpečnostní tabulka „Nehas vodou ani pěnovými přístroji!“,

u elektrické stanice se zařízením nad 1 kV musí být také tabulka „Vysoké napětí -

životu nebezpečno!“.

(2)

U rozvodného zařízení nad 1 kV umístěného mimo uzavřenou elektrickou stanici, kromě

kabelu, musí být bezpečnostní tabulky „Vysoké napětí - životu nebezpečno dotýkat se

elektrických zařízení!“ a „Nehas vodou ani pěnovými přístroji!“. U ostatních rozvodných

zařízení, pokud jsou umístěna ve vodivém prostředí (v místech mokrých, s vodivou podlahou

apod.) a kde by mohlo nastat nebezpečí nahodilého dotyku s živými částmi, musí být

tabulka „Výstraha - životu nebezpečno dotýkat se elektrických zařízení!“.

(3)

V uzavřené elektrické stanici musí být vyvěšen návod první pomoci při úrazu elektrickým

proudem.

(4)

V uzavřené elektrické stanici, kromě podružné a předsunuté transformační stanice,

60

)

musí být

a)

dielektrický koberec,

b)

dielektrické rukavice v pouzdře,

c)

zkoušečka napětí,

d)

zkratovací souprava,

e)

záchranný izolační hák,

f)

souprava pro jednoduchou metodu oživování,

g)

bezpečnostní tabulky podle zvláštního předpisu.

62

)

§ 241

Pracovník pro řízení montáže, provozu a údržby elektrických zařízení

(1)

Organizace je povinna určit pracovníka pro řízení montáže, provozu a údržby elektrických

zařízení. Tento pracovník musí mít vysokoškolské vzdělání elektrotechnického směru,

nejméně 3 roky praxe v elektrotechnickém oboru a složit zkoušku před komisí obvodního

báňského úřadu.

(2)

Pokud pracovník určený podle odstavce 1 nemůže přímo řídit montáž, provoz a údržbu

elektrických zařízení, je organizace povinna určit dalšího pracovníka s kvalifikací

podle zvláštního předpisu

52

)

pro přímé řízení těchto činností.

§ 242

Zvláštní podmínky provozu elektrických zařízení

(1)

Překročí-li koncentrace metanu v důlním ovzduší meze stanovené pro zařazování důlních

prostorů, mohou v těchto prostorech zůstat v provozu jen elektrická zařízení odpovídající

svým provedením zjištěné koncentraci metanu a elektrická zařízení nezbytně nutná pro

zajištění bezpečnosti provozu (čerpadla, ventilátory, analyzátory, dorozumívací zařízení

apod.) určená vedoucím likvidace havárie. Vedoucí likvidace havárie také určí podmínky

provozu těchto zařízení, případně i postup jejich zapínání. Ostatní elektrická zařízení

v těchto prostorech musí být vypnuta.

(2)

V prostorech SNM 1, SNM 2 a SNP 2 musí být silové elektrické rozvody na pracovištích,

která nebudou obsazena déle než 3 hodiny, vypnuty a zajištěny proti nežádoucímu zapnutí,

kromě napájení nezbytně nutných zařízení (čerpadla, ventilátory, analyzátory apod.).

(3)

Po vypnutí elektrického zařízení s neznámých příčin musí být před opětným zapnutím

zjištěn důvod vypnutí a případná závada odstraněna.

(4)

Po skončení práce pohyblivého zařízení musí být v případech určených provozní dokumentací

přívodní kabelové vedení odpojeno od napětí nebo musí být bezpečnost práce a provozu

zajištěna jiným rovnocenným způsobem.

§ 243

Práce na elektrickém zařízení

(1)

Práce na elektrickém zařízení pod napětím,

63

)

kromě sdělovacích zařízení, může být prováděna jen výjimečně.

(2)

Před zahájením práce na elektrickém zařízení pod napětím musí být v okruhu nejméně

1 m odstraněn a, není-li to možné, zneškodněn hořlavý prach.

(3)

Při práci pod napětím na elektrickém zařízení, které není jiskrově bezpečné, musí

být v prostorech SNM 1 a SNM 2 dodrženy tyto podmínky

a)

před otevřením nevýbušného závěru musí být provedena kontrola složení důlního ovzduší

podle § 109 odst. 1 písm. c); zjištěná koncentrace metanu musí být zaznamenána,

b)

koncentrace metanu v prostoru SNM 1 nesmí překročit 0,5 % a v prostoru SNM 2 překročit

1 % a musí být po dobu trvání práce kontrolována metanoměrem a zaznamenávána,

c)

uhelný prach musí být v okruhu 5 m odstraněn a není-li to možné, musí být zneškodněn;

tato podmínka se musí dodržet i v prostorech SNP 2.

(4)

V podzemí je na elektrickém zařízení nad 1 kV pod napětím dovoleno jen ověření beznapěťového

stavu. Na vypnutém a nezajištěném elektrickém zařízení je dovoleno pracovat jen za

podmínek stanovených zvláštním předpisem.

63

)

Jiné práce na elektrickém zařízení nad 1 kV pod napětím jsou zakázány.

(5)

Práce na elektrickém zařízení pod napětím mohou provádět pouze určení pracovníci

s kvalifikací nejméně pro samostatnou činnost.

52

)

,

63

)

(6)

Další požadavky na zajištění bezpečnosti práce na elektrickém zařízení stanovuje

zvláštní předpis.

63

)

§ 244

Údržba elektrických zařízení

(1)

Údržba elektrických zařízení musí být prováděna podle § 230 a zvláštních předpisů.

64

)

(2)

Způsob a lhůty prohlídek elektrických zařízení určí organizace ve směrnicích, které

potvrdí obvodní báňský úřad. Provozní dokumentace (§ 230 odst. 1) musí být v souladu

s těmito směrnicemi.

(3)

Při prohlídkách musí být kontrolováno, zda

a)

elektrická zařízení a kabelové rozvody nejsou poškozeny nebo nesprávně používány,

b)

vyhovuje ochrana před nebezpečným dotykovým napětím (funkce hlídače izolačního stavu,

ochranné uzemnění, kryty apod.),

c)

je kolem elektrického zařízení udržována čistota a pořádek, dodržován volný prostor

a jsou v dobrém stavu ochranné pomůcky a hasicí přístroje.

(4)

Při revizi trolejového vedení v podzemí musí být měřením a výpočtem zjištěn úbytek

napětí, který nesmí při jmenovitém zatížení přesáhnout 20 % napětí naprázdno.

(5)

Nadproudové ochrany do 1 kV musí být zkoušeny před uvedením do provozu a dále nejméně

a)

jednou za 3 roky u zařízení s příkonem větším než 100 kVA,

b)

jednou za 5 let u ostatních zařízení.

V prostorách bez nebezpečí výbuchu se tyto zkoušky provádí jen u zařízení zajišťujících

stupeň dodávky I.

65

)

(6)

Přímé nadproudové ochrany nad 1 kV musí být zkoušeny před uvedením do provozu a dále

nejméně jednou za 2 roky.

(7)

Na reléových ochranách a automatikách musí být prováděny

a)

primární zkoušky na elektrických zařízeních vysokého a velmi vysokého napětí

1.

při uvedení elektrického zařízení do provozu,

2.

místo každé třetí sekundární zkoušky,

b)

sekundární zkoušky

1.

na elektrických zařízeních hlavních transformačních stanic vysokého a velmi vysokého

napětí jednou za rok,

2.

u ostatních elektrických zařízení vysokého a velmi vysokého napětí jednou za 2 roky,

3.

u elektrických zařízení do 1 kV v rozsahu kontroly a ověření správné funkce jednou

za 3 roky.

(8)

Nadproudová ochrana se zkouší ve všech článcích. Článek jistící proti přetížení se

zkouší vypnutím podle charakteristiky ochrany při nastavení na jmenovitý proud spotřebiče.

Článek jistící proti zkratu, je-li jím ochrana vybavena, se zkouší při nejmenším proudu,

při kterém má podle údajů výrobce článek působit. Elektronické ochrany se zkouší podle

návodu výrobce.

(9)

Zkoušky reléových ochran a automatik se provádějí podle zvláštního předpisu.

66

)

Pro tyto zkoušky je organizace povinna vypracovat provozní dokumentaci.

§ 245

Kontrola izolačního stavu

(1)

Hlídač izolačního stavu musí být v těch elektrických sítích, kde to stanoví zvláštní

předpis.

67

)

(2)

Hlídač izolačního stavu elektrických sítí v podzemí nesmí být vyřazen z provozu.

Není-li zapojen na vypínání hlídané elektrické sítě při poklesu izolačního stavu,

musí tento pokles signalizovat do dispečinku nebo jiného místa se stálou obsluhou.

(3)

Elektrická síť může být po vypnutí hlídačem izolačního stavu uvedena pod napětí po

odstranění závady.

(4)

V elektrické síti, kde je pokles izolačního stavu nebo zemní spojení hlídačem izolačního

stavu jen signalizováno, musí být při vzniku zemního spojení neprodleně zahájeny práce

na zjištění příčiny a místa zemního spojení. Po dobu trvání zemního spojení musí být

zajištěna bezpečnost práce a provozu vhodnými bezpečnostními opatřeními.

(5)

Izolační stav elektrické sítě musí být kontrolován pomocí měřicího přístroje zabudovaného

v hlídači izolačního stavu nejméně jednou za den.

(6)

Správnost funkce hlídače izolačního stavu včetně signalizace nebo vypínání při poklesu

izolačního stavu pod určenou hranici musí být kontrolován pracovníkem s kvalifikací

pro samostatnou činnost nejméně jednou za týden.

(7)

Je-li hlídač izolačního stavu v elektrických sítích do 1 kV zároveň součástí zvýšené

ochrany proti nebezpečnému dotykovému napětí na neživých částech elektrických zařízení

nebo ochrany proti zkratu, musí zabezpečovat vypínání sítě.

(8)

Po zjištění místa vzniku zemního spojení v elektrické síti nad 1 kV musí být v prostorech

SNM 1, SNM 2 nebo SNP 2 vadné elektrické zařízení ihned vypnuto. Zařízení může být

opětovně zapnuto až po odstranění závady.

(9)

Je-li v podzemí použito proudových chráničů, přezkouší jejich správnou funkci pracovník

s kvalifikací pro samostatnou činnost nejméně jednou za měsíc.

(10)

Elektrická síť nesmí být provozována při poruše proudového chrániče.

(11)

Po vypnutí elektrické sítě proudovým chráničem může být tato opětovně uvedena pod

napětí po odstranění závady.

§ 246

Důlní osobní svítidla

(1)

V podzemí, na povrchových pracovištích při manipulaci s výbušninami a v místech s

nebezpečím výbuchu plynů a prachu mohou být používána jen důlní osobní svítidla

29

)

přidělená organizací. Tato svítidla musí mít požadovanou svítivost nejméně 10 hodin.

(2)

Důlní osobní svítidla musí mít typové označení a evidenční číslo organizace.

§ 247

Vybavení pracovníků osobními svítidly

(1)

Pracovníci, kteří vstupují do podzemí a jsou podle § 4 odst. 9 vybaveni důlním osobním

svítidlem, jsou povinni mít rozsvícené svítidlo i na místech se stálým osvětlením.

(2)

Pracovníci na povrchu, kteří pracují v prostorech s nebezpečím výbuchu plynů nebo

prachů anebo na tato místa docházejí, musí být za tmy nebo snížené viditelnosti vybaveni

důlními osobními svítidly.

(3)

Ostatní pracovníci na povrchu, kteří vykonávají jinou pracovní činnost na neosvětlených

místech nebo vykonávají v rámci své činnosti pochůzky, musí být za tmy nebo snížené

viditelnosti vybaveni vhodnými elektrickými svítidly.

§ 248

Přenosné světlomety

Osádkám na pracovištích, kde se vyžaduje prohlídka stropu, stěny nebo svahu vyššího

než 5 m, musí být přiděleny přenosné světlomety.

§ 249

Výdej a převzetí důlních osobních svítidel

(1)

Důlní osobní svítidlo musí při výdeji odpovídat technickým podmínkám, musí být čisté

a uzamčené. Akumulátor musí být nabit na předepsanou kapacitu.

(2)

Přidělené důlní osobní svítidlo je pracovník povinen převzít ve výdejně osobně. Při

převzetí je povinen vyzkoušet jeho funkci a přesvědčit se, zda není zjevně poškozeno.

Při zjištění závady je povinen požádat o výměnu svítidla.

(3)

Důlní osobní svítidlo je pracovník povinen po ukončení práce odevzdat osobně ve výdejně.

Zjištěné závady, případně poškození svítidla je povinen při odevzdání ohlásit určenému

pracovníkovi.

§ 250

Počet důlních osobních svítidel a jejich kontrola

(1)

Počet provozuschopných důlních osobních svítidel musí být v lampovně nebo výdejně

nejméně o 5 % vyšší, než je počet pracovníků, kterým jsou přidělena.

(2)

Počet důlních osobních svítidel určených pro báňské záchranáře musí odpovídat nejméně

předepsanému počtu dýchacích přístrojů. Tato svítidla musí být zvlášť označena a odděleně

uložena na určeném místě.

(3)

Důlní osobní svítidlo musí být určeným pracovníkem zkontrolováno nejméně jednou za

3 měsíce. O kontrolách musí být vedeny záznamy a tyto uchovány 6 měsíců. Poškozená

nebo nevyhovující důlní osobní svítidla musí být vyřazena.

§ 251

Zacházení s důlními osobními svítidly

(1)

Organizace je povinna pracovníky poučit, jak mají zacházet s přiděleným důlním osobním

svítidlem a jaké následky mohou nastat jeho poškozením, neoprávněným otevřením nebo

nedovoleným použitím.

(2)

Pracovník je povinen důlní osobní svítidlo chránit před poškozením a nesmí je otevírat

ani opravovat.

(3)

Pracovník odpovídá za stav důlního osobního svítidla od jeho převzetí do odevzdání.

Svévolná výměna důlních osobních svítidel mezi pracovníky je zakázána.

(4)

Zjistí-li pracovník na důlním osobním svítidle závady, které znemožňují jeho bezpečné

používání, nebo dojde-li k jeho poškození, je povinen to ohlásit dozorčímu orgánu

a vyměnit je za náhradní.

§ 252

Zřizování lampoven

(1)

Pro vydávání a přijímání důlních osobních svítidel, nabíjení akumulátorů a přípravu

a doplňování elektrolytu musí být zřízena lampovna. Používá-li se nejvýše 100 důlních

osobních svítidel, mohou být místo lampovny pro tyto činnosti použity místnosti určené

organizací. Tyto musí být vybaveny podle § 253 odst. 2 až 5.

(2)

Organizace je povinna určit pracovníka odpovědného za provoz lampovny.

§ 253

Vybavení lampovny

(1)

Lampovna musí mít nejméně tyto místnosti

a)

pro výdej a příjem důlních osobních svítidel a nabíjení akumulátorů,

b)

pro údržbu důlních osobních svítidel,

c)

pro pracovníky lampovny.

(2)

Místnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) musí mít přívod teplé a studené vody

a snadno omyvatelné stěny a podlahu. Podlaha musí být z nepropustného materiálu odolného

proti působení elektrolytu a se spádem k odtokovému místu.

(3)

Všechny místnosti lampovny musí být důkladně větrány. Větrání místnosti pro nabíjení

akumulátorů musí být tak účinné, aby koncentrace vodíku v ovzduší nebyla větší než

0,5 %. Složení ovzduší je organizace povinna kontrolovat nejméně jednou za 3 měsíce

rozborem vzorku ovzduší odebraným v nejnepříznivějším místě a době.

(4)

Pracovní stoly, na kterých se čistí a plní důlní osobní svítidla, musí mít horní

desku potaženou omyvatelným materiálem odolným proti působení elektrolytu.

(5)

Všechny místnosti a zařízení lampovny musí být trvale udržovány v čistotě, zejména

musí být neprodleně odstraněn rozlitý elektrolyt. Kouření a používání otevřeného ohně

v lampovně je zakázáno.

(6)

Místnost, kde se pracuje s elektrolytem, musí být dále vybavena neutralizačním roztokem

na poskytnutí první pomoci při poškození pokožky a očí elektrolytem.

(7)

V lampovně musí být na přístupném a dobře viditelném místě vyvěšeny

a)

provozní řád lampovny a poučení o evidenci vydaných a vrácených důlních osobních

svítidel,

b)

návod k používání důlních osobních svítidel,

c)

tabulky se zákazy a příkazy podle této vyhlášky,

d)

poučení o bezpečných pracovních postupech při práci s elektrolytem o poskytování

první pomoci.

Pracovníci musí být seznámeni s touto dokumentací.

§ 254

Příprava, doplňování a kontrola elektrolytu

(1)

Přípravu, doplňování a kontrolu elektrolytu v akumulátorech mohou provádět jen určení

pracovníci, a to podle návodu výrobce svítidla.

(2)

Pro přípravu elektrolytu a plnění akumulátorů se musí používat zařízení, které zabraňuje

rozstříkávání a rozlévání elektrolytu.

(3)

Pro manipulaci s elektrolytem je organizace povinna přidělit pracovníkům osobní ochranné

pracovní prostředky, zejména ochranný štít, zástěru a rukavice.

§ 255

Nabíjení akumulátorů

(1)

Nabíjení akumulátorů musí být prováděno podle návodu výrobce a kontrolováno měřicími

přístroji.

(2)

Důlní osobní svítidla musí být udržována tak, aby v prostoru akumulátoru nebo svítidla

bylo zabráněno nebezpečnému nahromadění plynů vznikajících během nabíjení nebo při

odplynění po nabíjení.

§ 256

Osvětlení pevnými svítidly

(1)

Místa, pro která tato vyhláška stanoví stálé osvětlení, musí být vybavena pevnými

svítidly. Pevnými svítidly musí být vybaveny také provozovny bez stálé obsluhy.

(2)

Stav osvětlení pevnými svítidly musí odpovídat požadavkům světelně technických parametrů

68

)

musí být kontrolován.

(3)

Svítidla musí být umístěna tak, aby byla přístupná pro údržbu a čištění.

(4)

Měření intenzity osvětlení musí být prováděno ve lhůtách určených podle provozních

poměrů pracoviště.

§ 257

Místa se stálým osvětlením na povrchu

(1)

Stálé osvětlení v době provozu za tmy nebo snížené viditelnosti musí mít

a)

stálá pracoviště a ostatní místa, kde se zdržují pracovníci,

b)

zařízení, která je třeba stále obsluhovat nebo která vyžadují stálou kontrolu,

c)

ostatní určená místa (přechody a přejezdy dopravních cest apod.).

(2)

Osvětlení pracovních prostorů mobilních strojů s elektrickým pohonem musí být zajištěno

vlastními svítidly stroje.

(3)

Ostatní mobilní stroje (buldozery, nakladače, jeřáby apod.) musí být za tmy nebo

snížené viditelnosti osvětleny tak, aby manipulace s nimi a práce na pracovištích

v jejich blízkosti byla bezpečná.

(4)

Elektrické stanice a provozovny se stálou obsluhou, kde by při selhání stálého osvětlení

mohlo vzniknout nebezpečí úrazu, musí být vybaveny nouzovým osvětlením. Toto osvětlení

nemusí za tmy nebo snížené viditelnosti svítit trvale, je-li zajištěno jeho samočinné

zapnutí z náhradního zdroje při poruše stálého osvětlení.

§ 258

Místa se stálým osvětlením v podzemí

(1)

Stálé osvětlení v době provozu musí mít

a)

náraziště jam a úpadnic,

b)

nástupiště a jejich nejbližší okolí,

c)

provozovny se stálou obsluhou,

d)

místa na trati se strojní dopravou, která jsou ve směně stále obsluhována,

e)

stěnové poruby vybavené mechanizovanou výztuží,

f)

ostatní určená místa.

(2)

Osvětlení pracovních prostorů razicích kombajnů a vrtacích a nakládacích strojů s

elektrickým pohonem musí být zajištěno vlastními svítidly stroje.

(3)

Strojovny těžních strojů a elektrické stanice se stálou obsluhou musí být vybaveny

nouzovým osvětlením. Toto osvětlení nemusí svítit trvale, je-li zajištěno jeho samočinné

zapnutí z náhradního zdroje při poruše stálého osvětlení.

§ 259

Dobývací a razicí stroje

(1)

Dobývací kombajny, pluhovací zařízení a razicí stroje musí být vybaveny protiprašným

zařízením a na plynujících dolech II. třídy nebezpečí také zařízením snižujícím možnost

zapálení metanu od řezného orgánu stroje. Jejich provoz bez těchto zařízení je zakázán.

(2)

Dobývací kombajn, který se pohybuje smykem po hřeblovém dopravníku s úklonem větším

než 9

o

nebo smykem po počvě s úklonem větším než 18

o

, musí být zabezpečen samostatným zajišťovacím zařízením, které zamezí jeho ujetí.

Ostatní dobývací kombajny musí být zabezpečeny samostatným zajišťovacím zařízením

v úklonu nad 3

o

, není-li jiným způsobem zabráněno jejich ujetí. Dobývací kombajn vybavený dvěma tažnými

vrátky nebo samostatnou brzdou nemusí být zabezpečován samostatným zajišťovacím zařízením.

(3)

Řetěz nebo lano a jejich úchytná zařízení pro pojezd dobývacího kombajnu musí mít

trojnásobnou bezpečnost, tažné prvky pro pojezd ostatních dobývacích a razicích strojů

dvojnásobnou bezpečnost vzhledem k největší síle vyvozené tažným zařízením.

(4)

Prvky zajišťovacího zařízení musí mít nejméně šestinásobnou bezpečnost vzhledem k

tíhové složce potřebné k zadržení dobývacího kombajnu. Vrátky, kladky a záchytné části

zajišťovacího zařízení musí být konstruovány s ohledem na jmenovitou nosnost tažného

prvku. Kotvení zajišťovacího zařízení musí odpovídat jmenovité nosnosti tažného prvku.

Musí mít 3 kotevní prvky samostatně upevněné k zajišťovacímu zařízení. V případě poruchy

některého prvku musí být provoz zastaven.

(5)

Při použití zajišťovacího zařízení s plynulým brzděním musí brzdná síla trvale vykazovat

hodnotu vyšší než dvojnásobek tíhové složky, která by mohla způsobit ujetí dobývacího

kombajnu.

(6)

Při provozu dobývacích a razicích strojů se nesmí pracovníci zdržovat v nebezpečné

blízkosti řezného orgánu stroje ani v prostoru ohroženém nebezpečným rozkmitem tažného

prvku.

(7)

Při provozu dobývacího kombajnu musí být tažný prvek zajišťovacího zařízení stále

napjat a zajištěn proti nebezpečnému rozkmitu.

(8)

Při provozu dobývacího kombajnu s místním ovládáním ve strmě uložených slojích je

obsluha povinna se zdržovat v určeném prostoru, kde není ohrožena dobývacím kombajnem

ani pádem horniny a ze kterého může bezpečně sledovat a ovládat dobývací kombajn.

Tento prostor určí technologický postup.

(9)

Při provozu dobývacích zařízení s dálkovým ovládáním je obsluha povinna zdržovat

se v místě, ze kterého může bezpečně sledovat a ovládat dobývací zařízení. Toto místo

určí technologických postup.

(10)

Kromě povinností uvedených v § 226 je obsluha povinna prohlédnout tažné prvky, jejich

úchytná zařízení a kotvení v každé polovině směny.

(11)

Tažné prvky dobývacích kombajnů a zajišťovacích zařízení je povinen kontrolovat určený

pracovník zejména s ohledem na stanovenou bezpečnost nejméně jednou za 2 týdny.

§ 260

Mechanizovaná výztuž

(1)

Mechanizovaná výztuž používaná pro zajištění vyrubaného prostoru stěnového porubu

o mocnosti nad 2,5 m musí být vybavena pilířovými opěrkami, které musí být používány

proti vyjíždění pilíře.

(2)

Páky hydraulických ovladačů sekce mechanizované výztuže musí být mimo dobu ovládání

nastaveny do nulové polohy.

(3)

Sekce mechanizované výztuže ve strmých slojích musí být vybaveny zařízením zamezujícím

příčnému a podélnému pohybu stropnice. Jako spojovací prvek nesmí být použito lano.

(4)

Mechanizované výztuže pro strmé sloje musí být vybaveny průchodnými ochrannými povaly,

jejichž vzdálenost nesmí být větší než 10 m.

(5)

U porubů vybavených mechanizovanou výztuží musí být nejméně jeden provozuschopný

náhradní zdroj tlakové kapaliny nebo 2 samostatná provozuschopná čerpadla hydraulického

agregátu.

§ 261

Důlní bezkolejové stroje

(1)

Důlní bezkolejový stroj musí být vybaven dvěma podkládacími klíny proti ujetí.

(2)

Při provozu důlního bezkolejového stroje se pracovníci nesmí zdržovat v dosahu nakládacího

nebo jiného pracovního orgánu stroje.

(3)

Přívěs důlního bezkolejového stroje musí mít vlastní brzdový systém. Přívěs pro dopravu

osob nesmí mít náběhový brzdový systém.

§ 262

Rypadla a nakladače

(1)

Řidič je povinen při rýpání pozorovat řez i pracovní plošinu a sledovat, zda se neprojevují

příznaky případného sesuvu hmot.

(2)

Při zjištění nebezpečí sesuvu je řidič povinen zastavit rýpání, odjet se strojem

na bezpečné místo, upozornit ohrožené pracovníky a vzniklou situaci ohlásit.

(3)

Manipulovat s lopatou nad kabinou řidiče dopravního prostředku je zakázáno.

(4)

Lopata může být čištěna jen při vypnutém motoru stroje a na místě, kde nehrozí nebezpečí

sesuvu hmot. Lopata při tom musí být položena a mít uzavřenou klapku. Řidič je povinen

po vyčištění lopaty se přesvědčit, zda pracovník, který čistil lopatu, je v bezpečné

vzdálenosti.

(5)

Zavěšení břemene a manipulace s ním musí být prováděna podle podmínek výrobce stroje.

(6)

Při provozu rypadla nebo nakladače se nikdo nesmí zdržovat v dosahu pracovního orgánu

stroje. Pomocník řidiče (mazač) se může zdržovat jen v místech a za podmínek určených

řidičem nebo provozní dokumentací. Z určeného místa se může vzdálit jen se souhlasem

řidiče. Začátek a konec své práce je povinen vždy sdělit řidiči.

(7)

Stroje musí být vybaveny dvěma podkládacími klíny proti ujetí.

§ 263

Používání zemních a stavebních strojů v podzemí

V podzemí mohou být zemní a stavební stroje používány jen pokud splňují požadavky

této vyhlášky.

§ 264

Stroje a zařízení pro svislou dopravu v podzemí a úklonnou dopravu pracovníků lanem

(1)

Těžní stroje a dopravní zařízení pro svislou dopravu v podzemí musí vyhovovat také

požadavkům zvláštního předpisu.

21

)

(2)

Požadavky na vrátky nebo pohonné stanice, lana, spojovací zařízení, úvazky, lanovnice,

dojezdové dráhy a návěštní zařízení pro dopravu pracovníků lanem na úklonných dopravních

cestách určí organizace.

§ 265

Vrátky

(1)

Vrátek nebo pohonná stanice pro dopravu na úklonných dopravních cestách musí mít

odlehčovací brzdu.

(2)

Hlavní ovládač (vypínač) nesmí být umístěn mezi dopravovaným vozidlem a vrátkem nebo

pohonnou stanicí.

(3)

Vrátek a pohonná stanice musí mít ochranný kryt zamezující vtažení končetiny mezi

lano a buben nebo lano a kotouč.

§ 266

Lana a spojovací zařízení pro dopravu hmot

(1)

Lano a spojovací zařízení používané pro dopravu hmot musí vykazovat

a)

u vlečných a plenicích vrátků nejméně čtyřnásobnou počáteční bezpečnost vzhledem

k největšímu tahu vrátku,

b)

u těžních vrátků nejméně šestinásobnou počáteční bezpečnost vzhledem k největšímu

tahu vrátku,

c)

u pohonných stanic při dopravě nekonečným lanem nejméně šestinásobnou počáteční bezpečnost

vzhledem k největšímu tahu pohonné stanice zvětšenému o předpětí v laně.

(2)

Lano musí být odloženo, je-li podle vnějších známek zjevné, že se jeho nosnost podstatně

snížila, zejména

a)

jsou-li dráty vnější vrstvy zeslabeny o více než polovinu svého průměru,

b)

přibývá-li nápadně počet zlomených drátů,

c)

dosáhne-li celkový jmenovitý průřez viditelných zlomených drátů na desetinásobku

výšky vinutí pramenů v kterémkoliv úseku lana hodnoty více než 20 % z celkového nosného

průřezu lana,

d)

při poškození lana (smyčka, uzel, vytlačená vložka apod.), které nelze odstranit

(zkrácením lana apod.).

(3)

Spojovací zařízení se nesmí samovolně odpojit a musí být k lanu připojeno úvazkem.

§ 267

Lanové kotouče a kladky

Volně zavěšený lanový kotouč a kladka musí mít zajištění proti vypadnutí lana a 2

na sobě nezávislá kotvení.

§ 268

Visuté lanové dráhy v podzemí

(1)

Dokumentace visuté lanové dráhy vypracovaná podle § 217 určí

a)

rozmístění podpěrných kladek a jejich kotvení,

b)

druh pohonu a jeho umístění,

c)

provedení vratné a křivkové stanice,

d)

průměr a druh lana,

e)

bezpečnostní a návěštní zařízení.

(2)

Zámek mezi nosičem sedačky nebo kontejneru a tažným lanem nesmí dovolovat při přepravě

prokluz.

(3)

Pokud není tažné lano současně nosným, musí mít nosič sedačky nebo kontejneru zachycovač

zabraňující ujetí nosiče po nosném laně.

(4)

Pohonná stanice visuté lanové dráhy musí mít automatickou brzdu, která zastaví její

pohyb i při nejnepříznivějším zatížení.

(5)

V místech určených k obsluze lanové dráhy musí být kotouč, je-li umístěn níže než

2 m nad počvou, zajištěn proti nahodilému dotyku. V místě náběhu lana na kladku nebo

kotouč musí být ochranný kryt a podle potřeby naváděcí zařízení.

(6)

Zavěšený lanový kotouč na obsluhovací stanici musí být zajištěn tak, aby nespadl

ani v případě poškození jeho ložisek nebo čepu.

(7)

Lanový kotouč napínacího zařízení musí být v krajních polohách zajištěn proti vyjetí

ze svého vedení.

§ 269

Důlní kolejové a závěsné lokomotivy

(1)

Důlní kolejová a závěsná lokomotiva musí mít nejméně 2 nezávislé brzdové systémy,

z nichž alespoň jeden musí být nezávislý na chodu motoru.

(2)

Závěsná lokomotiva musí mít omezovač rychlosti, který uvede v činnost bezpečnostní

brzdu při překročení nejvyšší povolené rychlosti.

(3)

Účinnost bezpečnostní brzdy závěsné lokomotivy musí být taková, aby brzdná dráha

nebyla delší než 15 m a zpoždění nebylo větší než 9,81 m.s

-2

.

(4)

Účinnost provozní brzdy důlní kolejové lokomotivy musí být taková, aby brzdná dráha

nebyla při přepravě hmot delší než 40 m a při přepravě osob delší než 20 m.

§ 270

Nosné vozíky závěsné dráhy a jejich spojovací táhla

(1)

Spojovací táhlo musí mít nejméně čtyřnásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu statickému

zatížení v průřezu namáhaném na tah a vzpěr. Oko a místo spojení oka s nosným vozíkem

nebo spojovacím táhlem musí mít nejméně šestinásobnou bezpečnost.

(2)

Spojovací táhlo pro přepravu osob nesmí mít přestavitelnou délku, musí být barevně

odlišeno od spojovacího táhla pro přepravu hmot a nesmí se používat při přepravě hmot.

(3)

Spojení táhla s vozíkem nebo závěsnou lokomotivou musí být zajištěno proti samovolnému

rozpojení.

§ 271

Brzdné vozíky závěsné dráhy

(1)

Konstrukce brzdného vozíku musí zajišťovat jeho samočinné brzdění při překročení

nejvyšší povolené rychlosti v obou směrech jízdy. Brzdný vozík se musí dát ovládat

i ručně.

(2)

Účinnost brzdění musí být taková, aby brzdná dráha nebyla delší než 11 m a zpoždění

při přepravě osob nebylo větší než 9,81 m.s

-2

.

§ 272

Dokumentace zařízení závěsné dráhy

Dokumentace zařízení závěsné dráhy vypracovaná podle § 217 určí

a)

umístění tratě v důlním díle se zřetelem na dodržení stanovených mezer a průchodů,

b)

druh a rozmístění nosných závěsů tratě a způsob jejich upevnění v důlním díle,

c)

zabezpečení tratě proti příčnému a podélnému posunutí,

d)

rozmístění pohyblivých zarážek,

e)

typ a umístění vrátku nebo pohonné stanice,

f)

způsob a druh návěští a umístění návěštních a dorozumívacích zařízení.

§ 273

Důlní vozy

(1)

Spojka nebo jiné spojovací zařízení důlního vozu pro přepravu hmot musí mít nejméně

šestinásobnou bezpečnost a pro přepravu osob nejméně desetinásobnou bezpečnost vzhledem

k největšímu statickému zatížení v tahu.

(2)

Spojovací zařízení se nesmí samovolně rozpojit. Pro přepravu osob musí být použito

pevných táhel zajištěných proti samovolnému rozpojení.

(3)

Vůz s čelními stěnami, který se může používat i k ruční dopravě, musí mít na obou

čelních stěnách chráněná držadla.

(4)

Deformované nebo opotřebované spojovací zařízení musí být vyměněno.

§ 274

Motorová vozidla a motorové vozíky

V podzemí mohou být používána motorová vozidla a motorové vozíky jen pokud splňují

požadavky této vyhlášky.

§ 275

Důlní pásové dopravníky

(1)

Dopravní pás používaný v podzemí musí být z materiálu, který nepodporuje šíření požáru.

(2)

Před náběhem dopravního pásu na výsypný, pohonný a vratný válec musí být stěrače,

boční kryty a zábrany proti vtažení končetin.

(3)

Spoj dopravního pásu musí být upraven tak, aby neohrožoval pracovníky a omezoval

propadávání drtě.

(4)

Závěs pro zavěšení dopravníkové tratě musí mít nejméně čtyřnásobnou bezpečnost vzhledem

k největšímu statickému zatížení.

(5)

Automaticky ovládaná souprava důlních pásových dopravníků musí kromě § 219 splňovat

také tyto požadavky

a)

před uvedením dopravníku do chodu musí být dáno návěští slyšitelné po celé délce

dopravníku,

b)

zastavení dopravníku musí být možné z kteréhokoliv místa podél dopravníku; blokovací

lanko musí být dosažitelné od konstrukce dopravníku a musí být označeno,

c)

musí být zajištěno samočinné zastavení dopravníku při poruše, zejména při přetržení

a prokluzování pásu, přeplnění přesypných míst a přehřátí elektrického motoru,

d)

musí být signalizována nebezpečná teplota pohonné a vratné stanice.

(6)

Důlní pásový dopravník pro přepravu osob musí splňovat dále tyto požadavky

a)

dopravní pás musí mít šířku nejméně 0,8 m a rychlost přepravy nesmí překročit 2,1

m.s

-1

,

b)

při úklonu větším než 6o musí mít pohon dopravníku brzdu, která zabrání samovolnému

pohybu dopravního pásu,

c)

dopravní pás musí mít nejméně desetinásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu tahu

v pásu,

d)

závěs pro zavěšení dopravníkové tratě musí mít nejméně šestinásobnou bezpečnost vzhledem

k největšímu statickému zatížení,

e)

dopravník, který nemá zařízení pro přepravu osob přes přesyp, musí být ve vzdálenosti

nejméně 10 m od přesypu vybaven zajišťovací uzávěrou, která zastaví dopravník při

najetí osoby do uzávěry. Při obousměrné přepravě musí být uzávěry před i za přesypem.

Mezi dopravním pásem a spodním okrajem zajišťovací uzávěry může být mezera nejvíce

0,2 m,

f)

podél dopravníku musí být v dosahu jedoucích osob blokovací lanko.

(7)

Dopravníky musí být upraveny tak, aby nedocházelo ke spadávání přepravovaného materiálu

a k nežádoucímu tření. V místech, kde dopravní větev je výše než 1,4 m nad podlahou

nebo počvou důlního díla, musí mít boční hrazení.

(8)

Přesypy a plnicí stanice musí být zhotoveny tak, aby sypná výška byla co nejmenší.

Přesypy hřeblových dopravníků musí být upraveny tak, aby drť nebyla hrnuta pod dopravník.

Místa s vývinem prachu musí být vybavena protiprašným zařízením, které musí být v

činnosti při přepravě rubaniny.

(9)

Hrozí-li nebezpečí stržení dopravního pásu větrem, musí být na konstrukci dopravníků

zabudovány ochranné oblouky nebo jiné vhodné zařízení.

(10)

Při natahování dopravního pásu lanem musí mít lano a spoj pásu s lanem nejméně dvojnásobnou

bezpečnost vzhledem k největšímu tahu tažného zařízení.

§ 276

Kompresory pro výrobu stlačeného vzduchu

(1)

Organizace je povinna určit technika odpovědného za stav a řízení provozu kompresorů.

(2)

Podmínky pro umístění a provoz kompresoru v podzemí určí organizace v projektu a

v provozní dokumentaci.

(3)

Mezi kompresorem a vzdušníkem nebo tlakovzdušným rozvodem musí být uzavírací armatura.

(4)

Mezi uzavírací armaturou a pístovým nebo šroubovým kompresorem musí být pojistný

ventil a u turbokompresoru nebo rotačního kompresoru zpětná klapka a přepouštěcí ventil.

(5)

Turbokompresor musí mít zařízení, které upozorní obsluhu na nedovolené zvýšení teploty

stlačeného vzduchu za strojem a teploty oleje a na pokles tlaku oleje. Ke sledování

teploty stlačeného vzduchu musí být na vhodných místech teploměry.

(6)

U vícestupňového pístového kompresoru musí být na výtlačné straně každého stupně

tlakoměr a pojistný ventil.

(7)

Pojistný ventil musí být nastaven tak, aby po jeho otevření nemohlo nastat překročení

přípustného provozního tlaku při jmenovitém výkonu kompresoru o více než 10 %. Funkci

pojistného ventilu je obsluha kompresoru povinna kontrolovat nadlehčením nejméně jednou

za týden, technik odpovědný za stav a řízení provozu kompresorů přetlakem nejméně

jednou za rok při použití kontrolního tlakoměru.

(8)

Na výtlačné straně kompresoru musí být tlakoměr a teploměr.

(9)

Vzduch nasávaný kompresorem musí být filtrován. Filtry musí být z nehořlavého materiálu.

(10)

Nejvyšší teplota stlačeného vzduchu měřená v prostoru výtlačné příruby kompresoru

nesmí překročit 180

o

C. U kompresorů s příkonem do 75 kW může organizace povolit zvýšení teploty do 220

o

C.

(11)

Voda používaná ke chlazení kompresoru, v mezistupňovém chladiči a dochlazovači nesmí

obsahovat hořlavé a toxické látky ani mechanické nečistoty. Při vyšším obsahu látek

způsobujících tvrdost vody musí být voda chemicky upravena. Nejvyšší dovolená teplota

chemicky neupravené vody je 40

o

C.

(12)

Průtok chladící vody kompresorem musí být kontrolován.

(13)

Obsluha je povinna vypouštět kondenzovanou vodu a olej z mezistupňového chladiče,

odlučovače, dochlazovače a vzdušníku ve lhůtách určených provozní dokumentací.

(14)

U kompresoru o výkonu nad 1000 m

3

.h

-1

musí být sledován tlak na každém stupni, teplota vystupujícího stlačeného vzduchu,

tlak oleje, teplota chladící vody na vstupu a výstupu a provozní údaje hnacího zařízení.

Zjišťované údaje musí být zaznamenávány nejméně jednou za 2 hodiny, pokud nejsou měřeny

a zaznamenávány automaticky. U ostatních kompresorů určí provozní dokumentace druh

sledovaných údajů, lhůty zjišťování a způsob jejich záznamů. Sledované údaje nemusí

být zaznamenávány, pokud kompresor splňuje požadavky § 219.

(15)

U kompresoru, který splňuje požadavky § 219, je určený pracovník povinen kontrolovat

funkci automatiky a provozně zabezpečovacího systému ve lhůtách a způsobem určeným

provozní dokumentací.

(16)

Jednotlivé části kompresoru a jeho příslušenství mohou být demontovány jen tehdy,

není-li v nich přetlak.

§ 277

Odlučovače, dochlazovače, vzdušníky a jejich spojovací potrubí

(1)

Za objemovým kompresorem nebo skupinou propojených objemových kompresorů musí být

zabudován odlučovač kondenzované vody a oleje a vzdušník, případně i dochlazovač.

Odlučovač, vzdušník a dochlazovač musí mít v nejnižším místě výpust.

(2)

Odlučovač a dochlazovač musí být nejméně jednou za rok vyčištěn. Vzdušník a příslušná

spojovací potrubí musí být čištěny nejméně jednou za 3 roky.

(3)

Pokud je mezi objemovým kompresorem a vzdušníkem potrubí o průměru větším než 200

mm, musí být kontrolováno nejméně jednou za rok; při tloušťce usazeniny nad 2 mm musí

být potrubí vyčištěno.

§ 278

Tlakovzdušný rozvod

(1)

Je-li teplota stlačeného vzduchu před vstupem do dolu vyšší než 60

o

C, je organizace povinna určit opatření na ochranu pracovníků před popálením.

(2)

Těsnění potrubí mezi kompresorem a vzdušníkem a tam, kde je teplota stlačeného vzduchu

vyšší než 60

o

C, musí být z nehořlavého materiálu. Porušené těsnění musí být neprodleně vyměněno.

(3)

Na nejnižších místech hlavního vzduchovodu a podle potřeby i u odboček ke spotřebičům

musí být vestavěny odlučovače, ze kterých musí být kondenzovaná voda a olej vypouštěn.

Odlučovače musí být také na jednotlivých odbočkách z hlavního vzduchovodu u jámy.

(4)

Hadice a její spoje s potrubím a zařízením musí odpovídat nejvyššímu dovolenému pracovnímu

přetlaku a musí být kladena tak, aby netvořila ostré ohyby. Před připojením k zařízení

musí být hadice profouknuta stlačeným vzduchem.

(5)

Hadice pro přívod stlačeného vzduchu do pohyblivého stroje musí být zajištěna proti

vytržení ze spoje.

(6)

Práce na tlakovzdušném rozvodu pod tlakem je zakázána. Při práci na tlakovzdušném

rozvodu musí být příslušné uzavírací armatury zabezpečeny proti nežádoucímu otevření.

(7)

Profukují-li se stlačeným vzduchem trubky, hadice, nástavce nebo jiné součásti, musí

se postupovat tak, aby nikdo nebyl ohrožen.

(8)

Na mapě tlakovzdušného rozvodu

7

)

musí být vyznačeny délky a světlosti potrubí a rozmístění tlakových nádob a armatur.

V kompresorovně musí být schéma tlakovzdušného rozvodu mezi kompresorem a vzdušníkem.

§ 279

Vzduchové a plynové motory

Vzduchové a plynové motory musí mít zajištění proti vzniknutí cizích těles do motoru

a proti překročení jmenovitých otáček.

§ 280

Kompresory na zemní plyn a jejich rozvodná potrubí

Pro kompresory na zemní plyn a jejich rozvodná potrubí platí obdobně § 276 až 278

s tím, že těsnění rozvodného potrubí musí být z nehořlavého materiálu a kompresory

musí být dále vybaveny

a)

automatikou, která zamezí překročení nejvyššího provozního tlaku na výtlačné straně

a poklesu provozního tlaku na vstupní straně pod určenou mez,

b)

kryty z nehořlavého materiálu,

c)

automatickým hasicím zařízením.

§ 281

Kotle a jejich příslušenství

(1)

Kotle na plynná a kapalná paliva musí být zajištěny tak, aby došlo k samočinnému

přerušení přívodu paliva do hořáku při nedovolené změně provozního tlaku paliva a

spalovacího vzduchu.

(2)

Kotel s umělým tahem vytápěný plynem, kapalným palivem nebo uhelným práškem musí

být vybaven bezpečnostním zařízením, které při nedovolené změně v dodávce paliva nebo

při přerušení tahu spalin samočinně zastaví i přívod paliva do hořáků.

(3)

Hořák kotle pro spalování plynu nebo kapalného paliva musí být vybaven hlídačem plamene

a kotel s hořákem pro spalování uhelného prášku zařízením pro zabezpečení stabilního

hoření.

(4)

Dvířka topeniště a nahlížecího otvoru do topeniště musí být za provozu kotle zajištěna

proti otevření způsobenému přetlakem ve spalovacím prostoru.

(5)

Přívod napájecí vody musí být proveden tak, aby nezpůsoboval rychlé ochlazování stěn

tlakového celku.

(6)

Kotel s mechanickým roštem nebo s práškovým topením musí být vybaven bezprašným odpopelňovacím

zařízením.

(7)

Odpopelňovací zařízení může být opravováno, jen je-li zařízení mimo provoz a jen

za stálého dozoru.

(8)

Kontrolní dvířka u odpopílkovačů se nesmějí otevřít, pokud není uzavřen uzávěr ve

svodkách.

(9)

Kotel umístěný mimo kotelnu musí být zabezpečen proti manipulaci nepovolanými osobami.

§ 282

Parní kotle

(1)

Parní kotel musí být vybaven

a)

alespoň jedním tlakoměrem s vyznačením nejvyššího dovoleného přetlaku, vodní smyčkou

a trojcestným kohoutem nebo ventilem,

b)

nejméně jedním přímým vodoznakem s označením nejnižší přípustné hladiny vody v kotli

(mimo průtočný kotel),

c)

přetlakovým pojistným zařízením,

d)

plnicí a vypouštěcí armaturou,

e)

napájecím zařízením,

f)

odvzdušňovací armaturou.

(2)

Zařízením uvedeným v odstavci 1 písm. b) a d) nemusí být vybaveny kotle na plynná

a kapalná paliva, která mají trvalou kapalinovou náplň vzduchotěsně uzavřenou v kotlovém

tělese.

§ 283

Kapalinové kotle

(1)

Kapalinový kotel musí být vybaven

a)

otevřenou expanzní nádobou nebo jiným pojistným zařízením,

b)

plnicí a vypouštěcí armaturou,

c)

u kotlů se jmenovitým výkonem nad 50 kW i teploměrem a tlakoměrem.

(2)

Kotel musí být vybaven zařízením, které samočinně vyloučí překročení nejvyšší přípustné

teploty kapaliny; kotel s ručním přikládáním musí být pro tento účel vybaven signalizací

nebo musí mít stálou obsluhu.

(3)

Odvzdušňovací a přepadové potrubí expanzní nádoby nesmí vyúsťovat do venkovního prostoru.

§ 284

Práce uvnitř kotlů

(1)

Před vstupem pracovníků do kotle musí být kotel bezpečně odpojen od sousedních kotlů

a odběrného potrubí; ostatní potrubí ústící do kotle musí být uzavřena a zajištěna.

(2)

Prohlídky a práce v kotli nebo topeništi musí být prováděny za stálého dozoru pracovníkem

vně kotle. Před uzavřením vík, dvířek apod. a před uvedením do činnosti je nutno se

přesvědčit, zda v kotli nebo topeništi nikdo není.

(3)

Před vstupem do tlakového celku kotle nebo topeniště musí být prověřeno, zda jsou

tyto prostory dobře vyvětrány a vyprázdněny a zda v topeništi nehrozí pád struskových

nebo popelových nánosů, případně zdiva.

(4)

Na části kotelního zařízení, ve kterém se pracuje, musí být umístěny bezpečnostní

tabulky.

§ 285

Kotelny

(1)

V kotelně musí být provozní řád a schéma napájecího a parního potrubí, případně potrubí

na přívod paliva s vyznačenými délkami a světlostmi potrubí.

(2)

Do kotelny musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu pro spalování a větrání.

(3)

Na dveřích do kotelny musí být bezpečnostní tabulky.

(4)

Kotelny s půdorysnou plochou větší než 150 m

2

musí mít 2 únikové cesty, z nichž jedna musí vést přímo do volného prostoru.

(5)

Popelna musí být vybavena přívodem vody ke škvárovým a popelovým výsypkám a těsnými

uzávěry na škvárových a popelových výsypkách s bezpečným ovládáním a musí být dostatečně

větrána.

§ 286

Potrubí na horkou vodu a páru

(1)

Pro potrubí na horkou vodu a páru platí § 222 s těmito doplňky

a)

potrubí musí být uloženo a vedeno tak, aby se mohlo přizpůsobovat změnám teploty,

b)