Vládní nařízení 223/1946 Z. z. kterým se provádí zákon ze dne 7. listopadu 1946, č. 222 Sb ., o poště (poštovní zákon).

§ 1.

Podrobnosti některých ustanovení poštovního zákona.

(1)

Poštovními zařízeními podle § 4 poštovního zákona se rozumějí zejména poštovní úřady,

poštovny, poštovní kursy, doručovací nebo sběrné jízdy a pochůzky, poštovní schránky

a jiné prostředky sloužící poštovní dopravě. O zřizování potrubní pošty platí předpisy

zákona ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb., o telegrafech.

(2)

Věci uvedené v § 5, odst. 1 poštovního zákona, jakož i listiny potřebné k uskutečnění

poštovních úkonů v něm vytčených se dopravují poštou zejména jako obyčejné listovní

zásilky, doporučené zásilky, cenná psaní, balíky bez udané ceny nebo s udanou cenou

do váhy 25 kg, poštovní poukázky, zásilky na dobírku, poštovní příkazy nebo poštovní

výběrky. Věci a listiny, které pošta převzala k dopravě, se označují v tomto nařízení,

pokud se nemluví o jednotlivých jejich druzích, souhrnným názvem „poštovní zásilky“.

O činnosti pošty pro poštovní spořitelnu platí zvláštní zákonná ustanovení.

§ 2.

Podmínky pro používání pošty

(1)

Podrobné podmínky, za kterých lze pošty používati, stanoví, zvláště se zřetelem k

jednotlivým druhům poštovních zásilek a k jednotlivým poštovním úkonům, v rámci ustanovení

tohoto nařízení poštovní řád, který vydá ministr pošt po slyšení ministrů vnitřního

obchodu, zahraničního obchodu a průmyslu a předsedy nejvyššího úřadu cenového, a pokud

jde o noviny a časopisy, též ministra informací.

(2)

Poštovní řád nabývá účinnosti dnem vyhlášení v poštovním věstníku. Jeho vydání se

oznámí v Úředním listě.

§ 3.

Poštovní poplatky.

(1)

Poplatky, které pošta vybírá za dopravu poštovních zásilek a za jiné poštovní úkony

(poštovní poplatky), stanoví ministr pošt se souhlasem předsedy nejvyššího úřadu cenového,

po slyšení ministrů vnitřního obchodu, zahraničního obchodu a průmyslu, a pokud jde

o poplatky za dopravu novin a časopisů, též ministra informací. Tyto poplatky se určí

stejnými sazbami pro všechny, kdo pošty používají.

(2)

Nové poštovní poplatky nabývají platnosti nejdříve 14 dní po vyhlášení v Úředním

listě. Zároveň se vyhlásí v poštovním věstníku.

(3)

Poštovní poplatky se zapravují zpravidla při podání poštovní zásilky, nebo jde-li

o jinou službu pošty, při jejím vyžádání. Nezapraví-li se při podání poštovní zásilky,

může pošta vybírati od adresáta při jejím dodání poplatky zvýšené, ne však vyšší než

dvojnásobné. K zajištění předem nezapravených poštovních poplatků může pošta žádati

od odesilatele zálohu. Za podmínek, které pošta sama stanoví, může poštovní poplatky

poshověti.

(4)

Zapravují-li se poštovní poplatky při podání poštovní zásilky, je odesilatel povinen

doplatiti poplatky, které omylem nebyly od něho vybrány. Poštovní poplatky u zásilek

při podání nevyplacených, dobírku a jiné částky (veřejné dávky a pod.), jimiž je zásilka

zatížena, a zvláštní výdaje, které s ní pošta měla za dopravy, je povinen zapraviti

adresát, než se mu zásilka vydá. Adresát je u takových zásilek také povinen doplatiti

poštovní poplatky, dobírku, jiné částky a zvláštní výdaje, které při vydání zásilky

nebyly známy nebo omylem nebyly od něho požadovány. Ve všech těchto případech ručí

však za poštovní poplatky, jiné částky a zvláštní výdaje též odesilatel, nemohly-li

býti vybrány od adresáta. Ustanovení tohoto odstavce platí obdobně také o poštovních

poplatcích za jiné poštovní služby.

(5)

Nároky na zaplacení nezapravených poštovních poplatků, jiné částky a zvláštní výdaje

(odstavec 4) se promlčí, nežádá-li je pošta od adresáta do jednoho roku od dodání

poštovní zásilky, nebo od odesilatele do jednoho roku od jejího podání.

(6)

Zdráhá-li se odesilatel nebo adresát zaplatiti nezapravené poštovní poplatky, jiné

částky nebo zvláštní výdaje (odstavec 4), uloží mu jejich zaplacení ředitelství pošt.

Pro řízení v těchto věcech platí obdobně předpisy vládního nařízení ze dne 13. ledna

1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním

řízení). Nezapravené poštovní poplatky a pod. se vymáhají politickou exekucí.

(7)

Nárok na vrácení přeplacených poštovních poplatků a zvláštních výdajů třeba uplatniti

do jednoho roku od jejich zaplacení. Pošta je povinna vrátiti přeplatky i bez žádosti,

zjistí-li je ve stejné lhůtě a jsou-li u jednotlivé zásilky nebo úkonu vyšší 5 Kčs.

§ 4.

Zápověď poštovní dopravy.

(1)

Pošta nedopravuje

a)

věci, jejichž doprava je zakázána zákonem;

b)

věci, jejichž doprava je nebezpečná, t. j. věci, jež by mohly ohroziti lidskou bezpečnost

nebo lidské zdraví nebo poškoditi jiné věci;

c)

poštovní zásilky, jejichž vnějšek nebo zjevný obsah je urážlivý, hanlivý, nemravný

nebo s hlediska veřejného zájmu závadný.

(2)

Zvláštní ustanovení poštovního řádu, vydané v dohodě s ministry dopravy a zdravotnictví,

stanoví, které z nebezpečných věcí [odstavec 1, písm. b)] se přijímají k dopravě podmínečně

a jak se musí příslušné zásilky upraviti z důvodu bezpečnosti. Je-li důvodné podezření,

že nebylo dbáno těchto ustanovení, může pošta zásilky otevříti (§ 8, odst. 4, č. 3

poštovního zákona).

(3)

Věci (zásilky) uvedené v odstavci 1 se označují v tomto nařízení slovy „věci vyloučené

z dopravy“ a věci uvedené v odstavci 2 slovy „věci podmínečně připuštěné k dopravě“.

§ 5.

Zvláštní zacházení s poštovními zásilkami.

(1)

Pošta může prodati poštovní zásilky, má-li důvodnou obavu, že by se jejich obsah

za dopravy zkazil, nebo jsou-li neodbytné.

(2)

Pošta může zničiti poštovní zásilky, zkazil-li se jejich obsah za dopravy, nebo jsou-li

neodbytné a jejich obsah je bezcenný.

(3)

Při otvírání poštovních zásilek v případech uvedených v § 8, odst. 4 poštovního zákona

nesmí se jejich obsah prohlížeti podrobněji, než jak toho vyžaduje účel prohlídky.

U zásilek požívajících ochrany listovního tajemství musí se učiniti opatření, aby

toto tajemství nebylo porušeno.

(4)

Při prodeji poštovních zásilek podle ustanovení odstavce 1 jest dbáti toho, aby byly

prodány co nejvýhodněji, při čemž však pošta neodpovídá za dosažení určitého výtěžku

ani za včasný prodej. Čistý výtěžek z prodeje poštovních zásilek vydá pošta odesilateli;

nemůže-li odesilatele vypátrati, uschová tento výtěžek, aniž jej úrokuje, po tři roky

od prvního dne měsíce po prodeji.

(5)

Čistý výtěžek z prodeje poštovních zásilek, jejichž odesilatele nebylo lze vypátrati

(odstavec 4), jakož i peníze obsažené v neodbytných zásilkách nebo vplacené na neodbytné

poštovní poukázky připadnou státu (poště), nepřihlásí-li se o ně odesilatel do tří

roků od prvního dne měsíce po prodeji nebo po zjištění neodbytnosti.

§ 6.

Odpovědnost odesilatele poštovní zásilky.

(1)

Odesilatel poštovní zásilky odpovídá poště za veškeré škody, které způsobila zásilka

za poštovní dopravy svým obsahem nebo závadnou úpravou; důkaz o tom přísluší provésti

poště. Z okolnosti, že poštovní zásilka byla k dopravě přijata, aniž byla pozastavena,

nelze vyvozovati, že zásilka byla bez závady.

(2)

Utrpěla-li poštovní zásilka na své úpravě teprve po převzetí k dopravě, nestíhá odesilatele

odpovědnost podle odstavce 1.

(3)

Uvede-li odesilatel věcí vyloučených z dopravy podle ustanovení § 4, odst. 1, písm.

b) nebo věcí podmínečně připuštěných k dopravě (§ 4, odst. 2) poštu vědomě v omyl

zamlčením nebo jiným způsobem nebo nedbá-li vědomě při zasílání věcí podmínečně připuštěných

k dopravě podmínek stanovených pro jejich úpravu, uloží mu ředitelství pošt, nadřízené

podacímu poštovnímu úřadu, pořádkovou pokutu do 1000 Kčs za každou jednotlivou poštovní

zásilku, při čemž se nevylučuje jeho odpovědnost podle odstavce 1 a případné stíhání

podle příslušných trestních předpisů. Pro ukládání pokut platí ustanovení § 3, odst.

6, věty 2 a 3.

(4)

Věci vyloučené z dopravy podle ustanovení § 4, odst. 1, písm. a) nebo b) a za okolností

zmíněných v odstavci 3 i věci podmínečně připuštěné k dopravě podle ustanovení § 4,

odst. 2 propadají ve prospěch státu. Zásilky zmíněné v § 4, odst. 1, písm. c) se pokládají

za neodbytné.

§ 7.

Rozsah odpovědnosti pošty.

(1)

U doporučené zásilky odpovídá pošta za ztrátu; výši náhrady stanoví ministr pošt

obecně jednotnou částkou, nehledíc k hodnotě zásilky, a vyhlásí ji v poštovním věstníku

a v Úředním listě.

(2)

U cenného psaní a u balíku s udanou cenou nebo bez udané ceny odpovídá pošta za ztrátu,

úbytek a poškození. Nahrazuje nejvýše obecnou cenu, kterou měla zásilka v místě a

v době podání, ale s tímto omezením

a)

U cenného psaní a u balíku s udanou cenou nehradí pošta nikdy více než udanou cenu.

Obsahuje-li však taková zásilka cenné papíry neb jiné cenné listiny, nahrazuje pošta

pouze náklad, jehož je třeba, aby byly prohlášeny za umořené nebo platně znovu pořízeny,

nebo aby byly odstraněny překážky, které pro ztrátu papíru nebo listiny zabraňují

vybrati pohledávku; nelze-li to provésti a není-li důvod nemožnosti dán v osobě, mající

nárok na náhradu, nahradí pošta za podmínky, že se na ni převedou případná práva z

takového papíru (listiny), v mezích udané ceny škodu skutečně vzniklou, ale jde-li

o cenné papíry, které mají cenu tržní nebo bursovní, nejvýše jejich cenu podle průměru

kursů „zboží“ a „peníze“.

b)

U balíku bez udané ceny nehradí pošta nikdy více než částku, kterou stanoví ministr

pošt obecně podle váhy zásilky a vyhlásí ji v poštovním věstníku a v Úředním listě.

(3)

U poštovní poukázky odpovídá pošta za vplacené peníze.

(4)

U poštovní zásilky na dobírku odpovídá pošta stejně jako u zásilky téhož druhu bez

dobírky. Nebyla-li dobírka vybrána nebo byla-li vybrána částkou menší, odpovídá pošta

za škodu skutečně vzniklou, ale jen do částky, na niž dobírka zní, a náhradu vyplatí

odesilateli za podmínky, že postoupí poště své právo proti adresátovi, vyplývající

ze zásilky. Za vybranou dobírku odpovídá pošta jako za peníze u poštovní poukázky.

(5)

U cenných psaní a u balíků s udanou cenou nebo bez udané ceny odpovídá pošta v rozsahu

stanoveném v odstavci 2 také za škodu vzniklou zpožděním v dopravě, jímž se zásilka

zkazila nebo svojí ceny trvale úplně nebo částečně pozbyla. K změně kursu nebo obvyklé

tržní ceny se však při tom nepřihlíží.

(6)

U poštovního příkazu odpovídá pošta za ztrátu příkazního psaní jako za doporučenou

zásilku. Ztratí-li se příkazní doklad u dodacího poštovního úřadu po otevření příkazního

psaní, odpovídá pošta za škodu skutečně vzniklou, ale jen do částky, jež se nahrazuje

při ztrátě doporučené zásilky. Byl-li příkazní doklad vydán dlužníkovi bez vybrání

pohledávky nebo byla-li od něho vybrána částka menší, odpovídá pošta za škodu skutečně

vzniklou, ale jen do částky, jež se měla od dlužníka vybrati, a náhradu vyplatí odesilateli

za podmínky, že postoupí poště své právo proti dlužníkovi, vyplývající z příkazního

dokladu. Za vybranou pohledávku odpovídá pošta jako za peníze u poštovní poukázky.

(7)

U poštovní výběrky podané doporučeně odpovídá pošta za ztrátu jako za doporučenou

zásilku. Za vybranou pohledávku odpovídá pošta jako za peníze u poštovní poukázky.

(8)

Jiné náhrady škody, než náhrady uvedené v předchozích odstavcích, pošta neposkytuje.

§ 8.

Výjimky z odpovědnosti pošty.

(1)

Pošta není povinna nahraditi podle § 7 škodu, vzniklou ztrátou, úbytkem, poškozením

nebo zpožděním v dopravě poštovní zásilky

a)

zavinil-li škodu odesilatel nebo adresát nebo vznikla-li škoda z povahy zasílané

věci, při čemž platí domněnka, že mohla-li podle okolností vzniknouti škoda z povahy

zasílané věci, že z ní vznikla;

b)

byla-li škoda způsobena vyšší mocí;

c)

byla-li na cenném psaní nebo balíku v podvodném úmyslu udána a v řízení o náhradě

požadována cena příliš vysoká;

d)

jde-li o věci vyloučené z dopravy (§ 4, odst. 1) nebo o věci podmínečně připuštěné

k dopravě (§ 4, odst. 2), u nichž odesilatel uvedl poštu vědomě v omyl zamlčením nebo

jiným způsobem nebo nedbal vědomě podmínek stanovených pro jejich úpravu (§ 6, odst.

3);

e)

vznikla-li škoda na cizím poštovním území a není-li s příslušnou cizí poštovní správou

sjednáno, že pošta přejímá za tuto správu odpovědnost.

(2)

Byla-li na poštovní zásilce po převzetí k dopravě zjištěna škoda, na jejímž vzniku

nese pošta spoluvinu, poskytuje pošta náhradu podle poměru vlastního zavinění.

(3)

Odpovídá-li v případě odstavce 1, písm. e) cizí poštovní správa za poštovní zásilku,

musí pošta odesilateli býti nápomocna při uplatňování nároku u této poštovní správy.

§ 9.

Zánik odpovědnosti pošty.

(1)

Odpovědnost pošty za škodu vzniklou úbytkem, poškozením nebo zpožděním v dopravě

cenných psaní nebo balíků zásadně zaniká, převzal-li zásilku oprávněný příjemce.

(2)

Odpovědnost zmíněná v odstavci 1 však nezaniká

a)

zjistí-li se škoda při otevření zásilky podle ustanovení § 8, odst. 4, č. 2 poštovního

zákona;

b)

zjistí-li škodu adresát při přejímání cenného psaní podaného otevřeně;

c)

žádá-li příjemce o zjištění škody u dodacího poštovního úřadu v úředních hodinách

bez zbytečného odkladu po převzetí zásilky, a to u cenného psaní nebo u balíku s udanou

cenou nejpozději v nejbližší pracovní den a u balíku bez udané ceny nejpozději v nejbližší

třetí pracovní den; přitom musí předložiti zásilku a prokázati, že škoda nebyla patrna

z vnější úpravy zásilky při převzetí a nevznikla po něm.

§ 10.

Uplatňování nároku na náhradu.

(1)

Uplatniti nárok na náhradu je oprávněn odesilatel poštovní zásilky. Přijme-li však

adresát cenné psaní nebo balík, u něhož byla zjištěna škoda, přísluší nárok na náhradu

jemu. Při ztrátě poštovní zásilky může odesilatel postoupiti svůj nárok na náhradu

adresátu.

(2)

Nárok na náhradu třeba uplatniti do jednoho roku po podání poštovní zásilky prohlášením,

jež osoba, které nárok přísluší, podá u pošty nebo jež se s ní sepíše u pošty, jinak

nárok zanikne. Uvedená lhůta se počíná dnem, který následuje po dni podání poštovní

zásilky. Požádá-li odesilatel nebo adresát v této lhůtě u kteréhokoliv poštovního

úřadu o úřední pátrání po poštovní zásilce, přerušuje se lhůta na dobu ode dne podání

žádosti do dne, kdy odesilateli nebo adresátu dojde oznámení o výsledku pátrání, počítajíc

v to tento den.

(3)

Uplatňuje-li odesilatel nebo adresát nárok na náhradu za ztracenou poštovní zásilku,

musí předložiti úřední podací stvrzenku. Nemůže-li tak učiniti, je předpokladem nároku

na náhradu, že je poštovní zásilka zapsána v dokladech pošty nebo že se její podání

dokáže jinak.

(4)

Rozhodovati o nároku odesilatelově na náhradu přísluší ředitelství pošt, jež je nadřízeno

podacímu poštovnímu úřadu, o nároku adresátově ředitelství pošt, jež je nadřízeno

dodacímu poštovnímu úřadu. Náhrada se poukáže ihned, jakmile byla zjištěna náhradová

povinnost pošty a výše náhradové částky.

§ 11.

Závěrečné ustanovení.

Zrušuje se vládní nařízení ze dne 19. června 1936, č. 175 Sb., o používání pošty,

jakož i použivatelnost vládního nařízení ze dne 11. dubna 1940, č. 134 Sb., jímž se

mění vládní nařízení č. 175/1936 Sb. o používání pošty, a vládního nařízení ze dne

28. srpna 1941, č. 327 Sb., kterým se mění §§ 10 až 13 vládního nařízení č. 175/1936

Sb. o používání pošty.

§ 12.

Účinnost a provedení.

Toto nařízení nabývá účinnosti 30. dnem po vyhlášení; provede je ministr pošt v dohodě

se zúčastněnými ministry.