Vládní nařízení 205/1946 Z. z. kterým se stanoví jednotné účetní zásady.

§ 1.

Účetnictví organisované podle tohoto nařízení musí

a)

zachycovati písemně a uspořádaně stav a změny majetku (aktiv) a kapitálu (cizího

neboli pasiv a vlastního neboli čistého jmění), náklady a výnosy a zjišťovati hospodářský

výsledek podniku (zisk nebo ztrátu);

b)

poskytovati údaje potřebné pro hospodářské plánování a pro účely daňové a umožňovati

zjišťování hospodárnosti podniků a jejich kontrolu;

c)

býti v takovém vzájemném vztahu s ostatními obory podnikového početnictví, aby bylo

možno kontrolovati a ověřovati jejich výsledky.

§ 2.

V podnicích se musí vésti podvojné účetnictví.

§ 3.

Účetními zápisy se uspořádaně zachycují účetní jevy v podniku (účetní případy).

§ 4.

Účetní zápisy musí býti pravdivé, srozumitelné, přehledné a snadno kontrolovatelné.

§ 5.

(1)

Účetní zápisy je nutno prováděti, pokud se v § 6, odst. 1 nestanoví jinak, ve dvojím

sledu

a)

podle časového uspořádání účetních případů (zápisy časové neboli chronologické) a

b)

podle věcného uspořádání účetních případů (zápisy soustavné neboli systematické).

(2)

Účetní zápisy podle odstavce 1 tvoří podstatu účetnictví. Musí poskytovati ve spojitosti

s účetními zápisy podle ustanovení § 6, odst. 4 aspoň celkový přehled o stavu a změnách

majetku a kapitálu, jakož i o nákladech a výnosech a býti východiskem k sestavení

účetní závěrky (finanční účetnictví).

(3)

Časové zápisy se provádějí v deníku (v denících) a nemohou se nahraditi sbírkou účetních

dokladů.

(4)

Soustavné zápisy se provádějí na účtech.

(5)

Z časových zápisů musí býti zřejmé jednotlivé účetní případy; účetní zápisy stejnorodých

účetních případů je dovoleno sbírati (sborníkovati) v obdobích nejdéle měsíčních a

zachycovati pak hromadně na příslušných účtech.

§ 6.

(1)

Od časového uspořádání účetních případů je dovoleno upustiti v účetních zápisech,

a)

kterými se podrobněji rozvádějí nebo doplňují kterékoliv soustavné zápisy (na příklad

investice, zásoby, mzdy) nebo

b)

kterými se podrobněji sledují jednotlivé úseky vnitřního provozu podniku, zejména

po stránce nákladové a výnosové (v provozním účetnictví).

(2)

Účetní zápisy podle odstavce 1 je možno prováděti v peněžních částkách nebo v jednotkách

množství; kde však druh nebo potřeba provozu toho vyžadují, je nutno prováděti je

v peněžních částkách i v jednotkách množství.

(3)

Generální sekretariát Hospodářské rady (dále jen „generální sekretariát“) určí v

závazných směrnicích podle ustanovení § 2, odst. 1 zák. č. 116/1946 Sb. (dále jen

„zákona“), zda a které druhy účetních zápisů podle odstavce 1 se musí v podnicích

prováděti, po případě i způsob jejich provádění.

(4)

Účetní zápisy o pohledávkách a dluzích se musí rozváděti podle jednotlivých dlužníků

a věřitelů; o změnách jednotlivých pohledávek a dluhů se musí prováděti účetní zápisy

též podle časového uspořádání účetních případů v deníku.

§ 7.

Účetní zápisy o úschově cenných papírů a jiných věcí svěřených peněžním ústavům (peněžním

podnikům) je nutno prováděti podle časového i věcného uspořádání účetních případů.

§ 8.

(1)

Pro účely jednotné organisace účetnictví se rozlišují dva druhy účtů

a)

rozvahové účty, zachycující stav a změny majetku a kapitálu, a

b)

výsledkové účty, zachycující náklady a výnosy.

(2)

Není dovoleno vésti účty, vykazující zůstatky rozvahové i výsledkové (smíšené účty).

§ 9.

(1)

Základem pro jednotnou organisaci účetnictví je účtová osnova, v níž se veškeré účty

sdružují v účelné celky.

(2)

Účtová osnova se skládá z účtových tříd, které se dělí na účtové skupiny a ty se

dělí dále na účty. Účty se podle potřeby dělí na podúčty, které možno ještě dále děliti.

(3)

Pro číselné označování účtových tříd, účtových skupin, účtů a po případě podúčtů

je nutno používati desítkové soustavy.

(4)

Při uspořádání účtových osnov je třeba dbáti toho, aby účetnictví poskytovalo potřebné

číselné podklady k srovnávání jednotlivých podniků téhož hospodářského odvětví a umožňovalo

rozbor jejich majetku, kapitálu, nákladů a výnosů.

§ 10.

(1)

Generální sekretariát vydá v závazných směrnicích podle ustanovení § 2, odst. 1 zákona

a podle tohoto nařízení směrné účtové osnovy pro podniky jednotlivých hospodářských

odvětví (na příklad průmyslu, peněžnictví).

(2)

Generální sekretariát může směrné účtové osnovy podrobněji upraviti podle zvláštních

potřeb jednotlivých hospodářských skupin (na příklad průmyslu kovodělného, dřevařského;

bank, spořitelen, záložen) a vydati odborové účtové osnovy pro tyto skupiny ve vysvětlivkách

podle ustanovení § 2, odst. 2 zákona a podle tohoto nařízení.

§ 11.

(1)

V každém podniku se musí pro organisaci jeho účetnictví sestaviti účtový rozvrh,

v němž se stanoví podle příslušné směrné, po případě odborové účtové osnovy účty nebo

podúčty, které se v podniku povedou.

(2)

Volba, dělení a číselné označování účtů, po případě podúčtů v účtovém rozvrhu se

musí říditi ustanoveními závazných směrnic, po případě vysvětlivek, které vydá generální

sekretariát; přitom se musí přihlížeti k druhu činnosti podniku, jakož i k velikosti

a organisaci podniku.

(3)

Při sestavování účtového rozvrhu je třeba dbáti toho, aby nedocházelo ke slučování

nebo kompensování složek majetku a kapitálu, jakož i nákladů a výnosů, které by zabraňovalo

splniti úkoly stanovené v § 9, odst. 4.

(4)

Účtové skupiny, účty a podúčty musí býti pojmenovány správně podle svého obsahu.

§ 12.

Je-li účetnictví uspořádáno tak, že v něm vznikají uzavřené samostatné celky, musí

býti mezi nimi zachována organická spojitost; tyto účetní celky musí býti organisovány

tak, aby se mohla provésti celková účetní závěrka podniku.

§ 13.

Účetní zápisy se provádějí v účetních knihách, které mohou býti buď vázané nebo vedené

jako volné listy.

§ 14.

(1)

Používá-li se pro účetní zápisy vázaných účetních knih, musí míti každá z nich uvedeno

před započetím účtování na titulním listě (na předsádce) označení podniku nebo firmu,

dále musí býti podle svého obsahu správně nadepsána a v každé z nich se musí opatřiti

list po listu nebo stránka po stránce pořadovými čísly.

(2)

Každý podnik musí míti seznam vázaných účetních knih, které se v podniku vedou.

§ 15.

Pro účetní zápisy, uvedené v § 5 a § 6, odst. 4, je dovoleno používati volných listů,

a)

provádí-li se časový nebo soustavný zápis ve vázané účetní knize nebo

b)

vzniká-li časový i soustavný zápis zároveň propisem (propisovací účetnictví) nebo

c)

vzniká-li časový i soustavný zápis zároveň tiskem nebo

d)

jde-li o účetní methodu, při které se pracuje s děrnými štítky.

§ 16.

(1)

Při používání volných listů v případech uvedených v § 15, písm. b), c) a d) musí

býti splněny tyto podmínky

a)

listy pro časové zápisy (deníkové listy) je třeba opatřiti pořadovými čísly (listů

nebo stran) a popsané listy alespoň za každý prošlý účetní rok svázati v knihu nebo

jiným trvalým způsobem spojiti v celek;

b)

s výjimkou listů pro zápisy o pohledávkách a dluzích (osobní účty) je třeba ostatní

listy (věcné účty) pro každý účetní rok nově založiti a za každý prošlý účetní rok

jako celek uspořádaně uschovávati;

c)

na každém listě je třeba jeho záhlaví řádně nadepsati;

d)

účtované peněžní částky je třeba na konci každého popsaného listu sečísti nebo saldovati

a vhodným způsobem zajistiti spojitost se zápisy na dalším listě;

e)

ve zvláštní vázané knize je třeba vésti průkaz o použitých listech pro osobní a věcné

účty;

f)

popsané listy je třeba uspořádaně uschovávati.

(2)

Při používání volných listů v případě uvedeném v § 15, písm. a) platí přiměřeně ustanovení

odstavce 1 pro účetní zápisy, které se vedou na volných listech.

(3)

Použije-li se volných listů také pro účetní zápisy uvedené v § 7, platí přiměřeně

ustanovení odstavce 1, písm. a), c) až f).

§ 17.

(1)

Účetní zápisy je nutno prováděti inkoustem, strojem nebo jiným prostředkem, zaručujícím

jejich trvanlivost. V ručním propisovacím účetnictví a při účetních zápisech podle

ustanovení § 6, odst. 1 je dovoleno používati také inkoustové tužky.

(2)

Pro celé účetní texty v účetních zápisech podle ustanovení § 5, § 6, odst. 4 a §

7 se může užívati znaků (symbolů) jen při strojích účtovacích nebo strojích pracujících

s děrnými štítky; je třeba, aby byl sestaven seznam všech takových znaků s uvedením

jejich významu. Tento seznam musí býti svázán s deníkovými listy.

(3)

Účetní zápisy není dovoleno prováděti těsnopisem.

(4)

Je nutno se postarati o spojitost mezi účetními doklady a účetními zápisy; rovněž

jest dbáti o průkaz spojitosti mezi účetními zápisy téhož účetního případu.

(5)

Vzniknou-li v účetních knihách mezi jednotlivými účetními zápisy volné řádky nebo

prázdné plochy, musí býti tato místa alespoň v textovém sloupci proškrtnuta.

(6)

Pro účelné uspořádání účtů je dovoleno ponechávati ve vázané účetní knize prázdné

strany nebo listy mezi jednotlivými účty.

(7)

Účetní zápisy nesmějí býti činěny ani zcela ani zčásti nečitelnými přeškrtáváním

nebo jiným způsobem; není dovoleno činiti v nich takové změny, z nichž by nebylo možno

zjistiti, zda byly učiněny při původním zapsání nebo později.

§ 18.

(1)

Účetní zápisy musí býti řádně doloženy.

(2)

Účetní doklad musí obsahovati nejméně

a)

datum přijetí u došlých nebo datum vystavení u odeslaných a ostatních v podniku pořízených

písemností;

b)

text, objasňující účetní případ;

c)

peněžní částku nebo údaj o množství, které mají býti zaúčtovány;

d)

údaj, že byl účetní doklad zaúčtován;

e)

podpis osoby (osob), odpovědné za správnost nebo za prozkoumání účetního dokladu.

(3)

Pokladní doklady musí býti očíslovány podle předem stanoveného pořádku.

(4)

Pro účetní doklady jest používati pokud možno normalisovaných formátů.

(5)

O účetních dokladech platí přiměřeně ustanovení § 17, odst. 3 a 7; účetní doklady

nesmějí býti psány obyčejnou tužkou.

§ 19.

(1)

Účetní doklady je třeba uspořádaně uschovávati.

(2)

Účetní doklady k účetním zápisům podle ustanovení § 5, § 6, odst. 4 a § 7 a účetní

doklady, vztahující se na styk mezi závody téhož podniku, se musí uspořádaně uschovávati

po dobu 10 let od uplynutí účetního roku, jehož se týkají.

(3)

Pro úschovu účetních dokladů k účetním zápisům, jež budou předepsány závaznými směrnicemi

podle ustanovení § 6, odst. 3, mohou býti v těchto závazných směrnicích stanoveny

i kratší lhůty, než je uvedeno v odstavci 2.

§ 20.

Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy o delších lhůtách, které jsou stanoveny pro

úschovu účetních dokladů.

§ 21.

(1)

Účetní knihy, obsahující účetní zápisy podle ustanovení §§ 5 a 6, se musí řádně uzavírati

ke dni, kterým se končí účetní rok (rozvahový neboli bilanční den).

(2)

K rozvahovému dni je nutno provésti podrobný soupis majetku a kapitálu podniku podle

skutečného stavu. U jednotlivých složek majetku a kapitálu se uvede i jejich hodnota.

(3)

V podnicích, v nichž se vede evidence zásob podle ustanovení § 6, odst. 1 a v nichž

se během účetního roku soustavně srovnává stav zásob s jejich evidencí, může se použíti

pro pravidelný soupis těch stavů, které se jeví z této evidence k rozvahovému dni.

Podmínkou však je, že se srovnání stavu zásob s jejich evidencí stalo v posledních

čtyřech měsících před rozvahovým dnem.

(4)

V podnicích, v nichž se vede evidence investic podle ustanovení § 6, odst. 1 a v

nichž se během účetního roku soustavně srovnává, pokud je to možné, stav investic

s jejich evidencí, může se pro pravidelný soupis použíti celkových součtů účetních

zůstatků, jak se jeví z této evidence k rozvahovému dni, a to souhrnně aspoň podle

účtových skupin, předepsaných účtovým rozvrhem. Podmínkou však je, že srovnání stavu

investic s jejich evidencí se stalo v posledních šesti měsících před rozvahovým dnem.

(5)

Soupis majetku a kapitálu se zapisuje v soupisníku, vedeném jako vázaná kniha nebo

na volných listech, které je třeba svázati nebo spojiti v celek. Jsou-li některé složky

majetku a kapitálu podrobně zaznamenány v soupisových výkazech, je možno v soupisníku

uvésti jejich souhrnné peněžní částky; soupisové výkazy je pak třeba uspořádaně uschovávati

jako přílohu soupisníku.

(6)

Soupis majetku a kapitálu musí býti zapsán v soupisníku nejpozději v den podpisu

účetní závěrky.

§ 22.

(1)

Účetní závěrka, kterou je nutno v podniku sestaviti k rozvahovému dni, skládá se

z rozvahy neboli bilance a z výsledovky.

(2)

Rozvaha podává souborně stav majetku a kapitálu na podkladě soupisu majetku a kapitálu

podniku k rozvahovému dni.

(3)

Výsledovka podává souborně náklady a výnosy; vykazuje se v ní hospodářský výsledek

podniku za uplynulý účetní rok.

(4)

Při vykázání hospodářského výsledku podniku je třeba dbáti toho, aby se tento výsledek

mohl rozlišiti na provozní a neprovozní; toto rozlišení je možno provésti také v účetnictví

(na příklad v provozním účetnictví).

(5)

Jednotlivé položky rozvahy a výsledovky musí býti prokazatelné účetními zápisy.

(6)

Pro rozčlenění položek rozvahy a výsledovky vydá generální sekretariát vzorce rozvahy

a výsledovky v závazných směrnicích podle ustanovení § 2, odst. 1 zákona.

§ 23.

(1)

Rozvaha, výsledovka a soupis majetku a kapitálu se musí sestavovati v korunách československých.

(2)

Účetní závěrky se musí zapisovati do zvláštní vázané knihy (kniha účetních závěrek).

V podnicích, kde je schvalování účetních závěrek vyhrazeno zvláštním orgánům, musí

se účetní závěrka zapsati do knihy účetních závěrek nejpozději do jednoho týdne po

takovém schválení.

(3)

Účetní závěrku a soupis majetku a kapitálu musí podepsati vlastní rukou v podniku

jednotlivcově podnikatel, v podniku veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti

a komanditní společnosti na akcie všichni neobmezeně ručící společníci, v podniku

akciové společnosti, společnosti s ručením obmezeným a výdělkového a hospodářského

společenstva všichni členové jejich představenstva a - po schválení příslušným nadřízeným

orgánem - v národním podniku ředitel a v ústředním (oblastním) orgánu národních podniků

ústřední (oblastní) ředitel; k podpisu je třeba připojiti i datum, kdy se tak stalo.

§ 24.

Na soupisník (§ 21, odst. 5) a na knihu účetních závěrek (§ 23, odst. 2) se vztahují

přiměřeně ustanovení §§ 4, 14 a 17.

§ 25.

Při zřízení podniku je nutno provésti podrobný soupis majetku a kapitálu podniku a

sestaviti na jeho podkladě rozvahu. Tato rozvaha se musí zapsati do knihy účetních

závěrek a podepsati podle ustanovení § 23, odst. 3.

§ 26.

O úschově účetních knih, soupisníku a knihy účetních závěrek platí předpisy čl. 33

všeobecného obchodního zákoníku uvedeného zákonem ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř.

z. z roku 1863, po případě předpisy § 30 zák. čl. XXXVII/1875 (obchodního zákona).

§ 27.

(1)

Malé podniky nemusí plniti povinnosti vyplývající z §§ 2, 5 až 11, 15, 18 až 25,

povedou-li účetní knihy podle vzorů, které vydá generální sekretariát v závazných

směrnicích podle ustanovení § 2, odst. 1 zákona, a budou-li pořádati účetní doklady

a sestavovati účetní závěrku způsobem povoleným v těchto závazných směrnicích.

(2)

Generální sekretariát stanoví v závazných směrnicích, které podniky v jednotlivých

hospodářských odvětvích se považují za malé podniky ve smyslu odstavce 1.

§ 28.

Vysvětlivky, vydávané generálním sekretariátem podle ustanovení § 2, odst. 2 zákona,

budou se uveřejňovati vyhláškou v Úředním listě republiky Československé a v Úředním

věstníku (Úradnom vestníku).

§ 29.

Generální sekretariát bude vydávati závazné směrnice a vysvětlivky podle ustanovení

§ 2 zákona po slyšení Ústřední rady odborů a těchto vrcholných hospodářských organisací

nebo útvarů: Národní banky Československé, Ústřední rady družstev, Ústředního svazu

pro cizinecký ruch, Ústředního svazu československé dopravy, Ústředního svazu obchodu,

Ústředního svazu peněžnictví, Ústředního svazu průmyslu, Ústředního sdružení slovenského

průmyslu, Ústředního svazu řemesla, Ústřední správy bank, Pojišťovací rady, Jednotného

svazu českých zemědělců, Jednotného svazu slovenských zemědělců, Obchodní a průmyslové

komory v Bratislavě, a to podle toho, která hospodářská odvětví nebo hospodářské skupiny

se mají říditi závaznými směrnicemi nebo vysvětlivkami.

§ 30.

Jednání a opominutí, příčící se ustanovením tohoto nařízení, trestají se podle § 5

zákona.

§ 31.

Generální sekretariát stanoví podle ustanovení § 3 zákona vyhláškou v Úředním listě

republiky Československé a v Úředním věstníku (Úradnom vestníku), kdy vznikne pro

určitý okruh podniků povinnost říditi se ustanoveními tohoto nařízení.

§ 32.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je předseda vlády.