Zákon 200/1947 Z. z. o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň).

§ 1.

Předmět a sazba daně.

(1)

Dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň) podléhají předměty, uvedené v

příloze k tomuto zákonu

(seznam přepychových předmětů), a to sazbami v ní uvedenými; příloha je součástí

zákona.

(2)

Vláda může nařízením vyloučiti ze seznamu přepychových předmětů některé přepychové

předměty, tento seznam měniti a doplňovati po slyšení zájmových organisací, jakož

i upravovati a určovati sazby daně, při čemž však předměty zdaňovanými mohou býti

toliko předměty národohospodářsky zbytné a daňová sazba nesmí převyšovati 100 % jejich

ceny; rovněž může vláda nařízením platnost zákona zrušiti.

§ 2.

Osvobození od daně.

Od daně jsou osvobozeny za podmínek stanovených vládním nařízením

1.

předměty přepravené z jedné výrobny do jiné, do skladu, obchodní místnosti a do dílny

domáckého pracovníka nebo zpět;

2.

předměty převzaté pouze za účelem provedení opravy;

3.

předměty vyvezené do celní ciziny;

4.

předměty dovezené z celní ciziny v případech a za podmínek stanovených v §§ 62 až

65, § 87 a § 105 celního zákona.

§ 3.

Poplatník.

(1)

Platiti daň jest povinen (poplatník)

1.

kdo přepychové předměty vyrábí nebo si je dává vyráběti (ve mzdě, po domácku a pod.).

Výrobou se rozumí prvovýroba, dále jakákoliv činnost, kterou předmět nabývá povahy

předmětu přepychového, jakož i zpracování, opracování, zušlechťování, obnovování,

opravování nebo jakékoli upravování (též sestavování) předmětu přepychového na předmět

opět přepychový. U zvířat (na př. přepychových psů) je poplatníkem jejich chovatel;

u poštovních známek a jiných cennin je poplatníkem, kdo je sestavuje a sbírá ke zcizení;

2.

při dovozu poplatník celní pohledávky (§ 8, odst. 2 celního zákona).

(2)

Dá-li si kdo vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět pro svoji soukromou

potřebu, jest povinen platiti daň ten, kdo předmět pro něho vyrobil (ve mzdě, po domácku

a pod.).

(3)

Dá-li si vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) v tuzemsku přepychový předmět osoba,

která nemá v tuzemsku ani bydliště (sídlo) ani provozovnu, jest povinen platiti daň

ten, kdo pro ni přepychový předmět vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).

§ 4.

Základ daně.

(1)

U předmětu vyrobeného v tuzemsku je základem daně cena, t. j. vše, co za něj výrobce

účtuje odběrateli. Byl-li předmět vzat pro vlastní spotřebu, je základem daně obecná

cena předmětu.

(2)

V případech uvedených v

§ 3, odst. 2 a 3

je základem daně

a)

byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět z předmětu nepřepychového,

obecná cena konečného (přepychového) předmětu;

b)

byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět z jiného předmětu

přepychového, rozdíl mezi obecnou cenou předmětu daného ke zpracování a obecnou cenou

konečného výrobku.

(3)

U předmětu dovezeného z celní ciziny je základem daně účtovaná cena, k níž se připočítávají

výlohy přepravní k hranici a clo, jakož i daně a dávky vybírané z dováženého zboží,

a není-li jí, obecná cena dovezeného předmětu.

(4)

Cenou obecnou se rozumí cena, která se v době vyskladnění nebo v době celního projednání

obvykle platí za přepychový předmět stejného nebo podobného druhu v místě výrobny

nebo v místě celního projednání, nečítajíc v to daň přepychovou, a to při vyskladnění

nebo dovozu ve velkém, cena ve velkém, při vyskladnění nebo dovozu v malém, cena v

malém, pokud není jinak stanoveno. Při vlastní spotřebě jest základem daně cena obecná

(první věta) v době, kdy přepychový předmět byl vzat pro vlastní spotřebu. V případech

uvedených v odstavci 2, písm. b) se včítá do obecné ceny předmětu daného ke zpracování

přepychová daň, která z něho byla prokazatelně zaplacena.

(5)

Ministr financí jest oprávněn stanoviti u přepychových předmětů, u nichž se vyskytují

dodávky od výrobce přímo spotřebiteli i dodávky od výrobce přímo překupníkům, že základem

daně je konečná cena spotřebitelská po odečtení přepychové daně.

(6)

Daň přepychová není součástí základu této daně, ani daně z obratu, ani cenových vyrovnávacích

částek.

(7)

Není-li při daňovém řízení nebo celním projednání cena udána nebo prokázána, nebo

je-li sice udávána a prokazována, avšak kontrolní orgán ji má za nízkou, jest vzíti

za základ daně cenu obecnou (odstavec 4).

(8)

Je-li udána cena v cizí měně nebo v obchodních mincích, přepočítává se na československou

měnu podle průměrného měsíčního kursu, který stanoví pro účely poplatků, daně z obohacení

a daní dopravních ministr financí vyhláškou v Úředním listě, na Slovensku též vyhláškou

v Úředním věstníku. Rozhodným je kurs vyhlášený pro kalendářní měsíc, v němž vznikla

daňová povinnost. Při dovozu se přepočítává cena udaná v cizí měně nebo v obchodních

mincích na měnu československou podle ustanovení o cle.

(9)

Pro cenu, která je rozhodná pro určení předmětu jako přepychového, platí obdobně

ustanovení předchozích odstavců.

(10)

Daň (příslušenství daně) se zaokrouhluje na celé koruny dolů.

(11)

Bližší předpisy o daňovém základu vydá vláda nařízením.

§ 5.

Vznik daňové povinnosti.

Daňová povinnost vzniká

1.

u předmětu vyrobeného v tuzemsku vyskladněním z výrobny nebo vzetím pro vlastní spotřebu.

Sklad a prodejní místnost, patřící k výrobně, se považují za její součást. Podrobnosti

stanoví vláda nařízením;

2.

při dovozu z celní ciziny v době, kdy vzniká povinnost platiti celní pohledávku (§§

85 a 88 celního zákona).

§ 6.

Splatnost daně a způsob placení.

(1)

Daň z přepychových předmětů vyrobených v tuzemsku je splatná jejich vyskladněním

z výrobny. Platí se z celého množství přepychových předmětů, které bylo vyskladněno

v jednom kalendářním měsíci, najednou, a to nejpozději do patnáctého dne druhého kalendářního

měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž bylo vyskladněno. Daň se platí

šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny na účet příslušného okresního finančního

ředitelství, na Slovensku na účet pověřenectva financí, pokud se nestanoví v seznamu

přepychových předmětů jinak. Připadne-li poslední den platební lhůty na neděli, státem

uznaný svátek nebo památný den, končí platební lhůta nejblíže následujícího všedního

dne. V téže lhůtě je poplatník povinen předložiti dvojmo důchodkovému kontrolnímu

úřadu měsíční účet přepychové daně podle vzoru, který vydá ministerstvo financí.

(2)

Za den zapravení splatné daně se pokládá

a)

je-li placeno šekovým řízením u poštovní spořitelny, den, kdy byla složena daňová

částka u poštovního úřadu;

b)

je-li placeno v odúčtovacím řízení u poštovní spořitelny, den, kdy byl odepsán poukaz

z poukazatelova šekového účtu nebo ze šekového účtu jeho zmocněnce, v obou případech

za předpokladu, že částka byla skutečně připsána na šekový účet příslušného finančního

úřadu.

(3)

Při dovozu platí o splatnosti a způsobu placení daně ustanovení o cle.

(4)

Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení stanovil v

dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem jiný způsob placení daně nebo jiné platební

lhůty.

§ 7.

Přesunutí daně.

(1)

Daň přepychovou jest přesunouti na odběratele.

(2)

Zcizuje-li přepychový předmět někdo jiný než poplatník, smí účtovati přepychovou

daň pouze částkou, kterou účtoval poplatník.

§ 8.

Včítání daně.

Nabyl-li nebo dovezl-li poplatník přepychový předmět, a vyrobil-li z něho jiný přepychový

předmět, jest oprávněn za podmínek, které stanoví vláda nařízením, odečísti si od

daně, kterou je povinen sám platiti, daň, kterou zaplatil dodavateli nebo při dovozu.

§ 9.

Ručení.

(1)

Za přepychovou daň ručí předměty jí podrobené, pokud jsou v moci (držení) poplatníka

nebo v moci (držení) osoby, která je převzala, ač věděla, nebo z okolností mohla věděti,

že daň byla zkrácena nebo zatajena.

(2)

Daň zatěžuje i bez knihovního zápisu zákonným zástavním právem podnik poplatníkův

a jeho hospodářské příslušenství (nemovitosti, zařízení, zásoby a pod.); toto zástavní

právo má přednost přede všemi knihovně zajištěnými pohledávkami. Jde-li o nedoplatek

daně starší jednoho roku, jest trvání tohoto přednostního práva závislé na tom, že

nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku počínajíc dnem po splatnosti příslušné daňové

částky zajištěn.

(3)

Celým svým jměním ručí

1.

nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celek úplatně nebo neúplatně, za

přepychovou daň, kterou byli povinni platiti jeho předchůdci z přepychových předmětů

vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v kalendářním roce, v němž došlo k převodu

podniku nebo závodu, jakož i v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím;

2.

osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna platiti společnost z přepychových

předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, kdy byli jejími společníky;

3.

osoby odpovědné za správu právnických osob za přepychovou daň, kterou jest povinna

platiti právnická osoba z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní

spotřebu) v době, po kterou jsou odpovědné za její správu. Toto ručení není však možno

uplatniti po uplynutí 5 let ode dne, kdy byla osoba, jež je odpovědná za správu právnické

osoby, zproštěna odpovědnosti za to období, kterého se ručení týká;

4.

účastníci příležitostných sdružení za přepychovou daň, kterou jest povinno platiti

příležitostné sdružení z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní

spotřebu) v době, po kterou se ho zúčastnili;

5.

osoba pověřená vedením tuzemské provozovny poplatníka, jenž má bydliště nebo sídlo

v cizině, za přepychovou daň, kterou jest poplatník povinen platiti z přepychových

předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou byla pověřena

vedením jeho tuzemské provozovny;

6.

ten, z jehož podnětu se koná dražba, za přepychovou daň z přepychových předmětů,

které byly v této dražbě prodány;

7.

ten, jemuž byla postoupena pohledávka z prodeje přepychových předmětů, za daň, kterou

je povinen zaplatiti ten, jenž dotyčné přepychové předměty prodal. Toto ručení jest

omezeno jen do výše daně připadající na přepychové předměty, jejichž dosažená prodejní

cena rovná se výši postoupené pohledávky;

8.

ten, kdo spravuje neodevzdanou pozůstalost (na Slovensku nerozdělenou pozůstalost)

za daň, kterou jest povinna platiti neodevzdaná (nerozdělená) pozůstalost z přepychových

předmětů vyskladněných v době, po kterou ji spravoval nebo byl oprávněn spravovati;

9.

národní správce za daň z přepychových předmětů vyskladněných v době, po kterou byl

národní správce odpověden za národní správu podniku.

(4)

Nepatří-li předměty sloužící provozu podniku poplatníkovi, nýbrž některému z jeho

rodinných příslušníků nebo osobě podstatně na podniku zúčastněné, ručí vlastník předmětů

těmito předměty za přepychovou daň, kterou je povinen poplatník platiti z přepychových

předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou sloužily tyto

předměty provozu podniku nebo po kterou trvala účast na podniku. Kdo je rodinným příslušníkem

podnikatele a kdo je osobou podstatně na podniku zúčastněnou, určí vláda nařízením.

Vloží-li tichý společník do podniku vklad v penězích, ručí obdobně do výše svého vkladu.

(5)

Ručení se vztahuje na daň a její příslušenství (5 % zvýšení, poplatek z prodlení

a náhrady nákladů upomínacích a exekučních), kterou poplatník nezaplatil. Postihuje-li

ručení více osob, ručí všechny rukou společnou a nerozdílnou.

(6)

Ručení za daň při dovozu se řídí ustanoveními o cle.

(7)

Zánikem daňového dluhu zaniká ručební povinnost.

§ 10.

Vrácení daně.

(1)

Vezme-li poplatník přepychový předmět od odběratele zpět (na př. pro vady, nebo proto,

že obchod byl dodatečně zrušen), má nárok na vrácení daně. Podmínkou jest, že předmět

byl vzat zpět do 60 dnů. Daň se vrátí tím způsobem, že si ji poplatník odečte od daně,

kterou je povinen platiti, a vyznačí to v záznamu o příjmu a výdeji zboží, jakož i

v měsíčním účtu přepychové daně. Přestane-li býti poplatníkem, vrátí se daň v hotovosti.

(2)

Kdo, zabývaje se mezinárodní směnou zboží, vyvezl v nezměněném stavu do celní ciziny

přepychový předmět, kterého nabyl v tuzemsku od jiné osoby nebo který dovezl z celní

ciziny, má nárok za podmínek stanovených vládním nařízením, aby mu byla na žádost

vrácena přepychová daň, kterou zaplatil dodavateli nebo při dovozu. Nárok na vrácení

daně pomine, nebyla-li žádost podána do 6 měsíců po skončení kalendářního roku, v

němž došlo k výstupu přepychového předmětu do celní ciziny.

§ 11.

Ohlašovací povinnost.

Kdo vyrábí předměty podléhající přepychové dani, je povinen do 14 dnů ohlásiti příslušnému

důchodkovému kontrolnímu úřadu zahájení výroby, její změny, převod, zastavení, zrušení

nebo přesídlení, jakož i místnosti výrobní, skladní a prodejní na tiskopise, jehož

vzor vydá ministerstvo financí. Lhůta 14 dnů se počítá ode dne, kdy nastala skutečnost

zakládající ohlašovací povinnost.

§ 12.

Daňové záznamy a stvrzenky.

(1)

Poplatník (

§ 3

) je povinen zapisovati příjem a výdej zboží a vydati každému odběrateli přepychových

předmětů daňovou stvrzenku.

(2)

Odběratel přepychových předmětů jest povinen žádati od poplatníka, aby mu byla vydána

daňová stvrzenka; neobdrží-li ji, jest povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému

kontrolnímu úřadu.

(3)

Poplatník je povinen uschovávati daňové záznamy a opisy daňových stvrzenek (juxty)

po dobu 6 let od konce kalendářního roku, ve kterém byl učiněn poslední zápis do daňového

záznamu, po případě ve kterém byla vydána daňová stvrzenka. Odběratel přepychových

předmětů (odstavec 2) je povinen uschovávati daňové stvrzenky po celou dobu, po kterou

má přepychové předměty v držení, nejméně však po dobu 3 let od konce kalendářního

roku, ve kterém daňová stvrzenka byla vydána.

(4)

Ministerstvo financí, po případě úřad jím zmocněný může poplatníka zprostiti vedení

daňových záznamů a vydávání daňových stvrzenek, jestliže výrobní nebo obchodní zápisy

poplatníkovy, po případě jím vydávané účty vyhovují kontrolním požadavkům finanční

správy.

(5)

Podrobné předpisy o těchto záznamech a o daňových stvrzenkách vydá ministerstvo financí

vyhláškou v Úředním listě.

§ 13.

Úřední dozor.

(1)

Kdo vyrábí, jakož i ten, kdo si dává vyráběti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychové

předměty, podléhá úřednímu dozoru podle ustanovení dalších odstavců.

(2)

Úřední orgánové pověření dozorem nebo daňovou kontrolou jsou oprávněni vstupovati

do výroben, skladů a obchodních místností za dne kdykoli, za noci jen, je-li podnik

v činnosti, a nahlížeti do záznamů, obchodních dopisů, knih, zápisů a listin, vztahujících

se na výrobu, vyskladnění a ceny přepychových předmětů. Osoby uvedené v odstavci 1

jsou povinny tyto doklady uschovávati po dobu 6 let a předložiti je úředním orgánům

nebo úřadům kdykoliv k přezkoumání; tato doba se počítá od konce kalendářního roku,

v němž byl učiněn poslední zápis do knih a záznamů, nebo v němž obchodní listiny nebo

podklady zápisu vznikly. Oprávnění příslušející úředním orgánům podle prvé věty příslušejí

jim také, pokud jde o podniky, které podniku dodávají,jakož i o ty, které od něho

odebírají zboží nebo pro něho vykonávají peněžní služby. Při tom jsou povinni úřední

orgánové zachovávati o zjištěných okolnostech úřední tajemství a dbáti ustanovení

zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisů jej měnících

a doplňujících.

(3)

Osoby uvedené v odstavci 1 nebo jejich zástupci jsou také povinni podávati úředním

orgánům a úřadům všechna vysvětlení, jichž je třeba k provedení daňové kontroly nebo

úředního dozoru.

(4)

Okresní finanční ředitelství jest oprávněno, má-li důvodnou domněnku, že opatření

podle předcházejících ustanovení nepostačují k zajištění daně, dáti poplatníka pod

zostřený úřední dozor. Zostřený úřední dozor záleží v tom, že se poplatníku uloží,

aby hlásil množství a způsob uložení předmětů podrobených této dani, jakož i předem

každé jejich vyskladnění a aby podrobně zapisoval údaje o jejich výrobě, příjmu a

vydání. Mimo to může finanční úřad žádati, aby byla složena jistota za daň.

(5)

Okresní finanční ředitelství může, uzná-li to vhodným, zaříditi stálý úřední dozor

na svůj náklad. Byl-li poplatník pro zkrácení daně trestán, může okresní finanční

ředitelství naříditi na dobu nutné potřeby stálý úřední dozor na jeho náklad.

§ 14.

Zajištění, vymáhání a promlčení.

(1)

Je-li plnění daňové povinnosti ohroženo, může okresní finanční ředitelství uložiti

poplatníku písemným příkazem, v němž uvede také důvody ohrožení, aby poplatník buď

složil dostatečnou jistotu ve lhůtě zároveň ustanovené, nebo aby platil daň z každé

zásilky přepychových předmětů před vyskladněním do volného oběhu. Nesloží-li uloženou

jistotu ve stanovené lhůtě, může okresní finanční ředitelství zakázati další vyskladňování

přepychových předmětů, a to až do doby, kdy jistotu složí. O druhu a rozsahu jistoty

rozhoduje okresní finanční ředitelství.

(2)

Nebyla-li splatná daň zaplacena v plné výši v platební lhůtě (

§ 6

), jest zaplatiti z úhrnného daňového dluhu bez újmy případného zavedení důchodkového

trestního řízení 5 % zvýšení splatné daně, po případě i poplatek z prodlení obdobně

podle ustanovení o dani z obratu.

(3)

Nezaplacená přepychová daň a její příslušenství se vymáhají podle ustanovení o vymáhání

přímých daní, při čemž je vymáhajícím úřadem okresní finanční ředitelství a úřadem

exekučním berní úřad.

(4)

Právo státu vymáhati přepychovou daň a její příslušenství se promlčuje obdobně podle

ustanovení o promlčení práva státu vymáhati přímé daně.

(5)

O zajištění a vymáhání daně a o promlčení práva státu na daň při dovozu platí příslušná

ustanovení o cle.

§ 15.

Trestní ustanovení.

(1)

Kdo jakýmkoli způsobem zkrátí nebo zatají přepychovou daň nebo se o to pokusí, dopouští

se těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši jedno- až osminásobku

daně připadající na předmět trestného činu.

(2)

Nelze-li částku daně, podle níž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti,

uloží se podle okolností případu pokuta od 100 Kčs do 10,000.000 Kčs.

(3)

Kdo neoprávněně od odběratele přepychového předmětu vybere přepychovou daň vyšší

částkou, než jakou sám zaplatil, nebo kdo od odběratele nepřepychového předmětu vybere

přepychovou daň, trestá se pokutou ve výši od 1.000 Kčs do 1,000.000 Kčs.

(4)

Kdo jedná jinak, než jest uvedeno v odstavci 1, proti ustanovením tohoto zákona a

prováděcím nařízením podle něho vydaným, trestá se pokutou od 100 Kčs do 100.000 Kčs.

(5)

Ustanovení trestního zákona důchodkového o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí

jen tehdy, uloží-li se místo pokuty převyšující tuto nejvyšší výměru trest na svobodě.

(6)

Je-li pokuta nedobytná, nastoupí místo ní náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho

dne až do jednoho roku; náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví tak, že se uloží

za každých 100 až 1.000 Kčs pokuty podle míry provinění a podle výdělečných, majetkových

a jinakých osobních poměrů vinníkových jeden den vězení.

(7)

Trestnost činů důchodkových se promlčuje ve třech letech a, nebyla-li daň zkrácena

nebo ohrožena, v jednom roce; promlčení počíná dnem, kdy byl trestný čin spáchán.

(8)

Úřady a soudy rozhodující o trestných činech důchodkových hodnotí provedené důkazy

podle volného uvážení.

(9)

Na upuštění od trestního řízení nemá obviněný právního nároku.

(10)

Pro zjištění skutkové podstaty činů trestných podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení

§§ 13 až 20 celního zákona s omezením, že oprávnění § 15 celního zákona lze použíti

jen při podezření z těžkých důchodkových přestupků.

(11)

Jinak platí o stíhání a trestání trestných činů podle tohoto zákona a nařízení podle

něho vydaných ustanovení trestního práva důchodkového.

(12)

Soud, rozhodující o trestném činu podle tohoto zákona, může v trestním rozsudku u

osoby, která byla opětovně odsouzena pro porušení ustanovení tohoto zákona, vysloviti

odnětí živnostenského oprávnění.

(13)

O trestných činech spáchaných při dovozu platí předpisy o cle.

§ 16.

Propadnutí.

(1)

Přepychové předměty, které jsou uloženy jinde než v místnostech uvedených poplatníkem

v ohlášení podle

§ 11

a

§ 20, odst. 2

a které nejsou zapsány v záznamu o výdeji zboží, může prohlásiti okresní finanční

ředitelství za propadlé ve prospěch státu bez ohledu na to, komu patří a zda se zavede

proti určité osobě trestní řízení důchodkové. Ustanovení

§ 9, odst. 1

zůstává nedotčeno.

(2)

Úřední orgány pověřené dozorem nebo daňovou kontrolou jsou oprávněny v případech

uvedených v předcházejícím odstavci postarati se na útraty dotčených osob o bezpečné

uschování takových předmětů do rozhodnutí příslušného finančního úřadu; hrozí-li nebezpečí

v prodlení, zařídí samy prodej.

§ 17.

Příslušnost finančních úřadů.

(1)

Věcně příslušné pro řízení ve věci přepychové daně jsou

1.

v I. stolici okresní finanční ředitelství,

2.

v II. stolici v zemích České a Moravskoslezské zemská finanční ředitelství, na Slovensku

pověřenectvo financí.

(2)

Při dovozu jsou věcně příslušné úřady celní správy podle předpisů o cle.

(3)

Místní příslušnost okresního finančního ředitelství se řídí zpravidla místem výroby.

Při dovozu jest místně příslušným ten celní úřad, který předměty podrobené dani projednává.

(4)

Ministerstvo financí nebo úřady jím zmocněné mohou upraviti místní příslušnost podle

odstavce 3, věty první, na žádost nebo z moci úřední jiným způsobem.

§ 18.

Opravné prostředky.

(1)

Proti rozhodnutím a opatřením ve věcech přepychové daně přísluší poplatníku odvolání,

které jest podati do 30 dnů písemně u úřadu, který je vydal.

(2)

Rozhodnutí a opatření musí obsahovati označení úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které

může býti podáno odvolání.

(3)

Odvolací lhůta počíná dnem po doručení rozhodnutí nebo opatření; je zachována, bylo-li

odvolání v odvolací lhůtě odevzdáno na potvrzení u poštovního úřadu k dopravě. Počátek

a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státem uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li

však poslední den lhůty na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, končí lhůta

teprve příštím všedním dnem.

(4)

Odvolání podané na místě nepříslušném se postoupí neprodleně úřadu příslušnému. Bylo-li

podáno u nepříslušného úřadu ve lhůtě odvolací, považuje se za včas podané. Odvolání

podané opožděně odmítne úřad, proti jehož rozhodnutím nebo opatřením jest odvolání

podáno. Proti tomuto rozhodnutí lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.

(5)

Odvolání nemá odkladného účinku ani co do placení ani co do vymáhání daně.

(6)

O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice. Odvolací úřad

může, dokud nenastalo promlčení, rozhodovati také o daňové povinnosti a naříkanou

daň zvýšiti.

(7)

Proti opatření důchodkového kontrolního úřadu příslušejí postiženému námitky, které

jest podati do tří dnů písemně nebo ústně do protokolu u důchodkového kontrolního

úřadu, který opatření učinil. Rozhoduje o nich okresní finanční ředitelství s konečnou

platností. Jinak zde platí obdobně ustanovení odstavců 2 až 5.

(8)

O odvolání ve věci přepychové daně při dovozu platí předpisy o cle.

(9)

Pro opravné prostředky ve věci vymáhání přepychové daně platí obdobně ustanovení

o přímých daních.

§ 19.

Součinnost veřejných úřadů, ústavů, orgánů, sdružení podnikatelů, závodních zastupitelstev

a jiných osob.

(1)

Všechny veřejné úřady a ústavy, dále příslušné zájmové organisace a závodní zastupitelstva,

jakož i jejich orgány, stejně jako orgány řízeného hospodářství, jsou povinny poskytovati

v mezích své působnosti pomoc při provádění tohoto zákona, zvláště při zjišťování

daňové povinnosti, při vymáhání daně a při provádění daňové kontroly a úředního dozoru.

(2)

Finanční orgány jsou oprávněny žádati od osob zúčastněných na výrobě nebo odbytu

přepychových předmětů, aby podaly vysvětlení potřebná ke zjištění daňové povinnosti.

(3)

Konečně jest každý povinen vypovídati ve věcech přepychové daně jako svědek, znalec,

osoba přezvědná nebo jako odhadce. Výpověď však smějí odepříti osoby, které jsou příbuznými

poplatníkovými v přímé linii, manžel nebo manželka a její sourozenci, dále sourozenci

poplatníkovi. Jiné osoby mohou odepříti takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě,

ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda

majetková nebo hanba, nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena

jejich povinnost mlčenlivosti, státem uznaná nebo by bylo prozrazeno podnikatelské

tajemství.

(4)

Na osoby exteritoriální, na konsuly z povolání a osoby jim na roveň postavené, nejsou-li

tyto osoby československými státními občany a neprovozují-li na území Československé

republiky výdělečnou činnost s předměty podléhajícími této dani, se ustanovení odstavce

2 a 3 nevztahují.

(5)

Přepravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona,

aby v úředních hodinách nahlížely do přepravních záznamů a činily z nich potřebné

výpisy.

§ 20.

Dodatečné zdanění.

(1)

Přepychový předmět, který poplatník vyskladnil nebo vzal pro vlastní spotřebu již

za účinnosti tohoto zákona, podléhá přepychové dani, i když jej vyrobil nebo si jej

dal vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) ještě před účinností tohoto zákona.

(2)

Kdo v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, vyrábí nebo si dává vyráběti (ve mzdě,

po domácku a pod.) přepychové předměty (

§ 3

), je povinen podati do 15 dnů po dni, kdy zákon nabyl účinnosti, místně příslušnému

důchodkovému kontrolnímu úřadu trojmo písemné oznámení, z něhož zůstane jeden stejnopis

u důchodkového kontrolního úřadu, jeden bude zaslán okresnímu finančnímu ředitelství

a jeden se vrátí potvrzený podateli. Oznámení musí obsahovati tyto údaje podle stavu

ke dni účinnosti zákona

1.

jméno (firmu) a bydliště (sídlo),

2.

výrobní, skladní a obchodní místnosti, ve kterých jsou přepychové předměty uloženy,

3.

druh vyráběných přepychových předmětů,

4.

zásoby přepychových předmětů,

5.

jméno a bydliště odpovědného zástupce.

(3)

Kdo má v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, přepychové předměty, jichž nabyl

od jiné osoby, nebo které dovezl z celní ciziny, a které jsou určeny k dalšímu zcizení,

je povinen je zdaniti a zaplatiti z nich přepychovou daň. Za tím účelem je povinen

podati do 15 dnů po dni, kdy zákon nabyl účinnosti, místně příslušnému důchodkovému

kontrolnímu úřadu trojmo písemné oznámení, z něhož zůstane jeden stejnopis u důchodkového

kontrolního úřadu, jeden bude zaslán okresnímu finančnímu ředitelství a jeden se vrátí

potvrzený podateli. Oznámení musí obsahovati tyto údaje podle stavu ke dni účinnosti

tohoto zákona

1.

jméno (firmu) a bydliště (sídlo),

2.

druh a množství přepychových předmětů,

3.

obecnou cenu jednotlivých předmětů,

4.

vypadající přepychovou daň vypočítanou z obecných cen podle sazeb stanovených v seznamu

přepychových předmětů.

Přepychovou daň je povinen zaplatiti do 31. prosince 1947 šekovým vplatním lístkem

poštovní spořitelny na účet příslušného zemského finančního ředitelství, po případě

na účet pověřenectva financí. V případech zvláštního zřetele hodných, na př. je-li

zaplacením dodatečné daně ohrožena existence poplatníkova a pod., povolí okresní finanční

ředitelství jinou platební lhůtu. Pro toto dodatečné zdanění zásob platí přiměřeně

ustanovení tohoto zákona.

(4)

Dodatečnému zdanění podléhají také přepychové předměty, které jsou v den, kdy tento

zákon nabývá účinnosti, v dopravě a které byly vypraveny z výrobního podniku nebo

celně projednány před tímto dnem; daň je povinen platiti příjemce přepychových předmětů

stejným způsobem, jako jest uvedeno v odstavci 3.

(5)

Přepychovou daň zaplacenou ze zásob přesunou osoby uvedené v odstavci 3 na své odběratele;

při tom jsou povinny vydati jim účet.

(6)

Dodal-li poplatník přepychový předmět již za účinnosti tohoto zákona podle smlouvy,

kterou uzavřel s odběratelem před jeho účinností, jest oprávněn zvýšiti smluvní cenu

o přepychovou daň, kterou je povinen odběrateli zvlášť účtovati.

§ 21.

Odchylný způsob zdanění.

(1)

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s příslušným ministrem stanovil odchylný

způsob zdanění, kde by vybírání přepychové daně podle ustanovení tohoto zákona bylo

spojeno se zvláštními obtížemi nebo kde by toho vyžadoval hospodárnější a snadnější

způsob provádění tohoto zákona. Tato úprava se může vztahovati buď na jednotlivé případy

nebo celé skupiny poplatníků, po případě na jednotlivé druhy přepychových předmětů

nebo na celé jejich skupiny. Pro daňové povinnosti, vyplývající z tohoto odchylného

způsobu zdanění, platí přiměřeně ustanovení tohoto zákona. Ustanovení o tomto odchylném

způsobu zdanění jsou postavena na roveň ustanovením tohoto zákona.

(2)

Určení daňové povinnosti a daňového řízení, pokud jde o některé přepychové předměty

(na př. známky a ceniny a pod.) upraví vláda nařízením.

§ 22.

Mimořádné opatření.

Ministr financí se zmocňuje, aby učinil správní opatření k zamezení nesrovnalostí

a tvrdostí, které by mohly vzniknouti prováděním tohoto zákona.

§ 23.

Podpůrná platnost ustanovení o jiných daních a cle.

V případech tímto zákonem zvlášť neupravených platí obdobně

1.

jde-li o přepychovou daň vybíranou při dovozu, předpisy o cle;

2.

jde-li o přepychovou daň vybíranou u přepychových předmětů podléhajících některé

nepřímé dani nebo jiné veřejné dani nebo dávce, předpisy o příslušné nepřímé dani

nebo o jiné dotyčné dani nebo dávce.

§ 24.

Účinnost a provedení.

(1)

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení; provede jej ministr financí

v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

(2)

Platnost tohoto zákona končí dne 31. prosince 1949.