VYHLÁŠKA 19/1988 Z. z. o postupu při úmrtí a o pohřebnictví

§ 1

(1)

Úmrtí a nález těla mrtvého mimo zdravotnické zařízení musí být bezodkladně oznámeny

územnímu nebo závodnímu obvodnímu lékaři, popřípadě lékaři pověřenému vykonávat tuto

činnost (dále jen „obvodní lékař“), v jehož obvodu k úmrtí došlo nebo bylo tělo mrtvého

nalezeno; v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení je nutno úmrtí oznámit

lékařské službě první pomoci. Je-li podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem

nebo sebevraždou, je nutno úmrtí bezodkladně oznámit také orgánu Sboru národní bezpečnosti

(dále jen „orgán SNB“).

(2)

Oznamovací povinnost má každý, kdo se o úmrtí dozvěděl nebo nalezl tělo mrtvého a

neví, zda úmrtí již bylo oznámeno.

(3)

Úmrtí osoby, která zemřela v ústavu sociální péče, v jiném zařízení poskytujícím

ošetřování, zaopatření nebo obdobnou péči, anebo na pracovišti, je povinen oznámit

obvodnímu lékaři (lékařské službě první pomoci) vedoucí takového ústavu, zařízení

nebo pracoviště, popřípadě jím pověřený pracovník.

(4)

Úmrtí ve zdravotnickém zařízení, v ústavu sociální péče nebo v jiném zařízení poskytujícím

ošetřování, zaopatření nebo obdobnou péči se bezodkladně oznamuje osobám blízkým zemřelému.

1

)

§ 2

(1)

Účelem prohlídky mrtvého je zjistit úmrtí a jeho příčiny.

(2)

Došlo-li k úmrtí mimo zdravotnické zařízení, provádí prohlídku mrtvého příslušný

obvodní lékař, popřípadě lékař lékařské služby první pomoci.

(3)

Prohlídku osob, které zemřely ve výcvikových prostorech a zařízeních ozbrojených

sil nebo ozbrojených sborů, provádějí lékaři těchto sil a sborů nebo příslušní odborní

lékaři (lékaři lékařské služby první pomoci).

(4)

Jestliže příslušný obvodní lékař, popřípadě lékař lékařské služby první pomoci (odst.

2) nebo lékař určený ředitelem (vedoucím lékařem) zdravotnického zařízení, kde došlo

k úmrtí (dále jen „prohlížející lékař“), zemřelého před úmrtím ošetřoval nebo pomáhal

při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, anebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu,

provede prohlídku mrtvého jiný lékař určený ředitelem (vedoucím) příslušného zdravotnického

zařízení. Jestliže ředitel (vedoucí) zemřelého před úmrtím ošetřoval nebo pomáhal

při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, anebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu,

určí nadřízený ředitele (vedoucího) zdravotnického zařízení jiného lékaře.

§ 3

(1)

Jestliže prohlížející lékař nerozhodne o provedení pitvy, je povinen oznámit úmrtí

bezodkladně po prohlídce mrtvého příslušnému národnímu výboru pověřenému vedením matriky,

a to na listu o prohlídce mrtvého.

2

)

(2)

V případech, v nichž je touto vyhláškou stanovena povinnost pitvy (§ 4 odst. 2 a

3), rozhodne prohlížející lékař na listu o prohlídce mrtvého

2

)

o jejím provedení, nařídí převoz mrtvého a současně odešle předběžné hlášení o úmrtí

národnímu výboru pověřenému vedením matriky.

3

)

(3)

Má-li prohlížející lékař podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem nebo sebevraždou,

oznámí tuto skutečnost ihned příslušnému orgánu SNB. Oznámení orgánu SNB učiní také

bezodkladně po prohlídce mrtvého vyloženého z dopravního prostředku nebo mrtvého neznámé

totožnosti.

(4)

Byla-li příčinou úmrtí přenosná nemoc, jedná-li se o úmrtí osoby nemocné přenosnou

nemocí nebo má-li prohlížející lékař podezření, že příčinou úmrtí je přenosná nemoc,

oznámí to ihned příslušnému orgánu hygienické služby a po konzultaci s ním zajistí

provedení základních protiepidemických opatření.

(5)

Na těle mrtvého je možno provádět pouze pitvu, jiné úkony při pitvách (§ 7) nebo

odnětí tkání a orgánů. Žádné jiné výkony, včetně odstraňování zubních protéz z drahých

kovů, se na těle mrtvého nesmějí provádět.

§ 4

(1)

Pitvy mrtvých se provádějí

a)

k určení základní nemoci, komplikací, příčiny úmrtí a ověření diagnózy a léčebného

postupu u osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních,

b)

ke zjištění příčin úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností

a mechanismu úmrtí u osob zemřelých náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím včetně

sebevraždy,

c)

pro vědeckovýzkumné a výukové účely,

d)

při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem.

4

)

(2)

K určení základní nemoci, komplikací, příčiny úmrtí a ověření diagnózy a léčebného

postupu u osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních provádí pitvu lékař oddělení

patologie (prosektury), a to povinně

a)

u dětí mrtvě narozených nebo u dětí zemřelých do 15 let věku, dále u mladistvích

v rozsahu určeném vedoucím zdravotnického zařízení,

b)

u žen, které zemřely v souvislosti s těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím,

c)

u osob, kterým byly aplikovány radioaktivní zářiče, kardiostimulátory nebo jiné dále

použitelné implantované předměty,

d)

jestliže z mrtvého těla byl odňat orgán nebo tkáň pro transplantaci s výjimkou případů,

kdy se provádí pitva podle odstavce 3.

(3)

Ke zjištění příčin úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností

a mechanismu úmrtí u osob zemřelých náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím včetně

sebevraždy provádí pitvu lékař oddělení soudního lékařství, a to povinně

a)

při náhlých úmrtích, jestliže při prohlídce mrtvého nebylo možno zjistit příčinu

úmrtí,

b)

u osob zemřelých násilným úmrtím včetně sebevraždy,

c)

byla-li příčinou úmrtí průmyslová otrava nebo úraz při výkonu práce anebo je-li zde

podezření, že k úmrtí došlo z těchto příčin,

d)

u osob, které zemřely ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody,

e)

je-li podežření, že úmrtí může být v příčinné souvislosti s nesprávným postupem při

výkonu zdravotnických služeb.

(4)

Při odůvodněném podezření na kontaminaci mrtvého radioaktivními látkami informuje

prohlížející lékař o této skutečnosti vedoucího zdravotnického zařízení. V takovém

případě rozhoduje o provedení pitvy příslušný orgán hygienické služby s přihlédnutím

k vybavení zdravotnického zařízení prostředky na ochranu pitvajících a ostatních pracovníků

podle zvláštních předpisů.

5

)

(5)

Podle výsledku pitvy může příslušný orgán hygienické služby také nařídit zvláštní

režim pro přepravu mrtvého nebo pohřeb.

(6)

Při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem, nařizují pitvu a hradí náklady

takové pitvy orgány činné v trestním řízení.

§ 5

(1)

Jestliže lékař při prohlídce mrtvého rozhodne o provedení pitvy, zabezpečuje přepravu

těla mrtvého do zdravotnického zařízení, kde se provede pitva, a náklady na takovou

přepravu nese okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu osoba zemřela nebo bylo

nalezeno tělo mrtvého.

(2)

Přepravu mrtvého k pitvě pro vědeckovýzkumné nebo výukové účely zabezpečuje a nese

náklady takové přepravy zařízení pověřené vědeckovýzkumnou nebo pedagogickou činností,

v němž se pitva provádí (§ 6 odst. 2).

(3)

Přepravu těla mrtvého k pitvě nařízené orgánem činným v trestním řízení zabezpečuje

a nese náklady takové přepravy orgán, který pitvu nařídil.

§ 6

(1)

Pitva se smí provést nejdříve za dvě hodiny potom, kdy prohlížející lékař zjistil

úmrtí.

(2)

Pitvy se provádějí na oddělení patologie (prosektuře) nemocnice s poliklinikou, popřípadě

jiného zdravotnického zařízení nebo na soudně lékařském oddělení nemocnice s poliklinikou,

popřípadě jiného zdravotnického zařízení. Provádí-li se pitva z důvodu uvedeného v

§ 4 odst. 3 písm. c), přizve se k pitvě lékař příslušného oddělení (kliniky) nemocí

z povolání. Pitvy pro vědeckovýzkumné a výukové účely se provádějí v zařízeních pověřených

vědeckovýzkumnou nebo pedagogickou činností.

(3)

Lékař, který provedl pitvu, neprodleně sepíše o pitvě protokol. Jde-li o pitvu prováděnou

lékařem oddělení patologie nebo soudního lékařství, podepíše pitevní protokol kromě

lékaře provádějícího pitvu také vedoucí příslušného oddělení. Lékař, který provedl

pitvu, doplní a bezodkladně odešle list o prohlídce mrtvého2) národnímu výboru pověřenému

vedením matriky.

(4)

Jestliže při provádění pitvy vznikne podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným

činem, pitva se přeruší. Tuto skutečnost lékař oznámí neprodleně příslušnému orgánu

SNB s návrhem na nařízení pitvy orgánem činným v trestním řízení tam, kde pitva byla

započata, a vyznačí ji i na listu o prohlídce mrtvého.

2

)

. Je-li orgánem činným v trestním řízení pitva nařízena, postupuje se podle zvláštních

předpisů;

6

)

v takovém případě sepíše pitevní protokol, doplní a odešle list o prohlídce mrtvého

2

)

lékař pokračující v pitvě. Není-li orgánem činným v trestním řízení nařízena pitva,

dokončí se pitva původně započatá.

(5)

O pitvách příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, kteří zemřeli mimo zdravotnická

zařízení, platí zvláštní předpisy.

§ 7

Jíně úkony při pitvách

(1)

Ve zvlášť odůvodněných případech, jsou-li pro to vytvořeny vhodné podmínky, může

vedoucí zdravotnického zařízení umožnit balzamování mrtvého těla. Náklady balzamování

hradí ten, kdo o jeho povolení požádal.

(2)

Je-li v těle mrtvého československého občana implantován kardiostimulátor nebo jiný

předmět použitelný při dalším poskytování zdravotnických služeb československým občanům,

vyjme se při pitvě z těla a zabezpečí se o něj potřebná péče.

(3)

Při pitvách z důvodů uvedených v § 4 odst. 1 písm. a) nebo b) lze provádět úkony

sloužící výukovým účelům v rozsahu určeném vedoucím zdravotnického zařízení.

§ 8

Odnímání tkání a orgánů z těl mrtvých

(1)

Pro speciální diagnostická vyšetření a pro léčebné a vědeckovýzkumné účely je možno

z těl mrtvých odnímat po úmrtí tkáně, je-li to možno provést takovým způsobem, který

neohrozí ani živého člověka.

(2)

Vyžaduje-li to povaha odnímaného orgánu, popřípadě účel jeho použití, lze výjimečně

odnímat tkáně a orgány (dále jen „orgány“) před uplynutím dvou hodin od zjištění úmrtí

za podmínek, které stanovilo ministerstvo zdravotnictví ČSR zvláštním předpisem.

7

)

(3)

Odnímat orgány lze jen za podmínky, že nebude zmařen účel pitvy, a to zejména v případě,

kdy prohlížející lékař má podezření z trestného činu.

(4)

Orgány se z těl mrtvých nesmí odnímat

a)

u zemřelých, kteří za svého života písemně prohlásili, že s odnětím nesouhlasí,

b)

nemůže-li prohlížející lékař zjistit příčinu smrti mozku, anebo má-li podezření,

že příčinou smrti je přenosná nemoc,

c)

u zemřelých ve výkonu trestu odnětí svobody.

8

)

§ 9

Dočasné uložení mrtvého

U veřejných smutečních síní určených k rozloučení se zemřelými musí být zřízeny vhodné

místnosti pro dočasné uložení mrtvých. Tělo osoby zemřelé mimo zdravotnické zařízení

se přemísťuje do této síně nejpozději 8 hodin po prohlídce, pokud v téže lhůtě nebylo

umístěno v obdobném zařízení pro dočasné uložení mrtvých v krematoriu, na hřbitově

nebo převezeno k pitvě. Do doby 8 hodin se nepočítá doba mezí 22. a 6. hodinou.

§ 10

Mrtvý musí být pohřben nejdříve 48 hodin a nejpozději do 96 hodin od zjištění úmrtí

prohlížejícím lékařem; doba 96 hodin může být překročena pouze v případě, že

a)

nebylo možno o úmrtí včas vyrozumět pozůstalé,

b)

vyřizování pohřbu je opožděno v důsledku dnů pracovního volna a pracovního klidu,

c)

je odůvodněn závažný zájem pozůstalých na zajištění časově náročných organizačních

opatření spojených s pohřbem,

d)

dojde u organizace pohřební služby k mimořádným a nepředvídatelným technickoprovozním

komplikacím nebo

e)

při zajišťování pohřbu je nutno postupovat v souladu s požadavky příslušných orgánů,

zejména orgánů činných v trestním řízení, a tělo mrtvého je uloženo v prostorech vybavených

chladicím zařízením nebo schválených příslušným orgánem hygienické služby. Byla-li

provedena pitva, lze pohřbít mrtvého ihned po pitvě; jde-li o pitvu nařízenou orgánem

činným v trestním řízení, je možno mrtvého pohřbít jen se souhlasem prokurátora nebo

vyšetřovatele.

§ 11

(1)

Od pohřbu se může upustit, jestliže se těla mrtvého má trvale použít k vědeckým nebo

výukovým účelům. Takto lze použít těla zemřelých osob,

a)

které s tím projevily před úmrtím písemný souhlas,

b)

jejichž totožnost nelze zjistit nebo

c)

o které se do 96 hodin od zjištění úmrtí prohlížejícím lékařem nikdo nepřihlásil,

přesto, že osoby jim blízké

1

)

byly včas prokazatelně vyrozuměny, pokud mrtvý před úmrtím neučinil opatření o pohřbu.

(2)

Zdravotnická zařízení, ústavy sociální péče nebo jiná zařízení poskytující občanům

ošetřování, zaopatření nebo obdobnou péči, v nichž takové osoby zemřely, jsou povinna

spolupracovat s anatomickými ústavy lékařských fakult při zajišťování těl mrtvých

pro vědecké a výukové účely.

§ 12

(1)

Před pohřbem nebo před určením těla mrtvého k vědeckým nebo výukovým účelům musí

být prokázáno, že byla provedena prohlídka, popřípadě též pitva mrtvého.

(2)

Jestliže nebylo od pohřbu upuštěno nebo jestliže nikdo neobstaral pohřeb ve lhůtě

stanonové v § 10, je povinen pohřeb obstarat příslušný národní výbor, v jehož obvodu

došlo k úmrtí, bylo nalezeno tělo nebo bylo tělo mrtvého vyloženo z dopravního prostředku,

a to bezodkladně po zjištění této skutečnosti.

§ 13

Způsob pohřbu

(1)

Pohřbívá se uložením do země, hrobky nebo zpopelněním, pokud důležitý obecný zájem

nevyžaduje jiný způsob pohřbu. K jinému způsobu pohřbu uděluje souhlas příslušný orgán

hygienické služby.

(2)

Těla osob zemřelých na přenosnou nemoc nebo nemocných přenosnou nemocí, která však

nebyla příčinou úmrtí, musí být před uložením do rakve zabalena do látky napuštěné

dezinfekčním roztokem.

(3)

Rakve, v nichž se mrtví pohřbívají, se opatří vrstvou absorpčního materiálu a v případě

prodloužení pohřbívací doby nebo vyžadují-li to klimatické nebo přepravní podmínky

(§ 29) nepropustnou vložkou; v takových případech nesmí být povoleno vystavení zemřelého.

Rakev musí být pevně uzavřena a zřetelně označena identifikačním štítkem. Jsou-li

v rakvi uzavřena těla osob uvedených v odstavci 2, je nutno označit víko rakve štítkem

s nápisem „Zákaz otevření“

9

)

a razítkem zdravotnického zařízení s podpisem lékaře; stejně je nutno postupovat,

jestliže je tělo zemřelého značně zohaveno nebo je ve stavu rozkladu.

(4)

Mrtví se ukládají do země na hřbitovech. K uložení mimo hřbitov je třeba souhlasu

příslušného orgánu hygienické služby.

(5)

Zpopelněné ostatky (dále jen „popel“) se ukládají na pohřebištích.

(6)

Jsou-li splněny všechny předepsané podmínky pohřbu, který si zemřelý za svého života

zvolil, je třeba podle možnosti jeho přání vyhovět. Neurčil-li zemřelý druh pohřbu,

určí ho ten, kdo pohřeb obstarává. Tato ustanovení neplatí, jestliže důležitý obecný

zájem vyžaduje jiný druh pohřbu.

(7)

Pohřbívání osob, které zemřely ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby, upravují

zvláštní předpisy.

§ 14

Pohřbívací obvody

Uložení mrtvých do země se provádí zpravidla na hřbitově, v jehož územním obvodu osoba

zemřela, před smrtí žila nebo tělo mrtvého bylo nalezeno, popřípadě vyloženo z dopravního

prostředku, pokud obstaravatel pohřbu nezvolí jiné místo.

§ 15

(1)

Zpopelnění je možno provést, byla-li při prohlídce mrtvého zjištěna jeho totožnost

a je-li doloženo listem o prohlídce mrtvého2) nebo dokladem o provedené pitvě, že

není podezření z trestného činu. Organizace, která uzavřela smlouvu o obstarání pohřební

služby, je povinna oznámit úmrtí osoby, která má být zpopelněna, okresní správě SNB

příslušné podle sídla této organizace; jestliže okresní správa SNB neprojeví do 48

hodin od přijetí oznámení o úmrtí nesouhlas se zpopelněním pro podezření z trestného

činu, je možno ke zpopelnění přistoupit. Při podezření z trestného činu lze provést

zpopelnění až po provedení pitvy nařízené orgánem činným v trestním řízení a se souhlasem

prokurátora nebo vyšetřovatele.

(2)

U mrtvého dopraveného z ciziny lze zpopelnění provést na základě průvodního listu

vystaveného československým zastupitelským úřadem, pokud mezinárodní dohody, jimiž

je ČSSR vázána, nestanoví jinak (§ 27 odst. 3).

(3)

Vyžaduje-li to obecný zdravotní zájem, zejména vyskytnou-li se epidemie, může ministerstvo

zdravotnictví ČSR uložit povinnost zpopelňovat mrtvé, i když nejsou splněny podmínky

stanovené v odstavcích 1 a 2; při podezření z, trestného činu je však i v takových

případech třeba souhlasu prokurátora nebo vyšetřovatele.

§ 16

(1)

Zpopelňování mrtvých se provádí pouze v krematoriu.

(2)

Správy krematorií jsou povinny přijímat ke zpopelnění pouze mrtvé, u nichž jsou splněny

podmínky pro zpopelnění stanovené v § 15.

(3)

Správa krematoria zařídí, aby popel byl uložen do přesně označené urny opatřené uzávěrem.

Urnu s popelem správa krematoria vydá správě pohřebiště, kde má být urna uložena,

nebo osobě, která předloží doklad o zpopelnění. Neučiní-li obstaravatel pohřbu nebo

příslušné orgány jiné opatření, je správa krematoria povinna uschovat urnu po dobu

jednoho roku od zpopelnění. Po uplynutí této doby správa krematoria odevzdá popel

správě pohřebiště k volnému uložení.

§ 17

Uložení popela

(1)

Popel se ukládá na pohřebišti (§ 19) podle přání zemřelého nebo obstaravatele pohřbu

v urně, volným smísením se zemí, rozptylem nebo vsypem.

(2)

Volné smísení popela se zemí se provádí na místě, které je k tomuto účelu na pohřebišti

vyhrazeno. Rozptyl lze provádět pouze na pohřebišti, které bylo pro tento účel schváleno

(rozptylová louka). Vsyp se provádí na určitém místě pohřebiště do země tak, aby pozůstalí

měli možnost vsypu popela dalších členů rodiny, popřípadě jiných osob.

(3)

O provedeném volném smísení popela se zemí, rozptylu nebo vsypu vede správa pohřebiště

evidenci ve zvláštní knize, ve které se uvádí jméno a příjmení zemřelého, jeho poslední

bydliště, den narození, den úmrtí, den a místo zpopelnění, způsob uložení popela a

u vsypu i místo, kde byl popel uložen. Součástí evidence je abecední seznam osob pohřbených

tímto způsobem.

(4)

Podle přání zemřelého nebo obstaravatele pohřbu lze uložit popel mimo pohřebiště

na místě, které si zvolil.

§ 18

Ostatky

Ostatky, zejména potracené nebo předčasně odňaté lidské plody, jakož i části těla

nebo orgánů odňaté žijícím nebo mrtvým osobám, a jiné ostatky, pokud se nepoužijí

pro vědecké, léčebně preventivní nebo výukové účely, se uloží do země na pohřebišti

nebo se zpopelní ve spalovnách zdravotnických zařízení, a to jen, není-li podezření

z trestného činu.

§ 19

Pohřebiště

(1)

Pohřebiště (hřbitovy, kolumbária, umové háje, rozptylové a vsypové louky) zřizují

a spravují národní výbory, které mohou svěřit jejich správu organizacím, které řídí

nebo spravují.

(2)

Ke zřízení pohřebiště je třeba souhlasu příslušného orgánu hygienické služby a vodohospodářského

orgánu.

(3)

K vydání řádu pro pohřebiště národním výborem, který pohřebiště spravuje, je třeba

souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

§ 20

Propůjčení místa na pohřebišti

(1)

Správa pohřebiště propůjčuje místo pro hrob nebo hrobku minimálně na tlecí dobu (§

22) a místo pro urnu na 10 let od prvního uložení. Umožňují-li to poměry na pohřebišti,

propůjčí správa pohřebiště místo ještě na další dobu; v opačném případě o tom včas

vyrozumí toho, komu dosud bylo místo propůjčeno. Propůjčením vzniká právo na užívání

místa pro hrob tomu, komu bylo poprvé propůjčeno, a přechází na osoby jemu blízké.

1

)

O uložení těl a uren do hrobů a hrobek vede správa pohřebiště řádnou evidenci.

(2)

Po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno, se naloží s ostatky, urnami a

náhrobky obdobně jako při zrušení pohřebiště.

(3)

Hroby, hrobky a urny, které mají kulturní význam, se neodstraňují ani po uplynutí

doby, na kterou bylo místo propůjčeno, s výjimkou případů, kdy, se pohřebiště zrušuje.

§ 21

Ukládání do hrobu

(1)

Mrtví se ukládají zpravidla jen po jednom do každého hrobu, pokud důležitý obecný

zájem nevyžaduje uložení do společného hrobu.

(2)

Správa hřbitova může na žádost nebo se souhlasem toho, komu bylo místo pro hrob propůjčeno,

povolit, aby do téhož hrobu byli uloženi další mrtví příbuzní, popřípadě i jiné blízké

osoby, a to po uplynutí tlecí doby. Před uplynutím tlecí doby je tak možno učinit

jen se souhlasem příslušného orgánu hygienické služby.

§ 22

Tlecí doba

Tělo mrtvého musí být uloženo v zemi po dobu, která se zřetelem ke složení půdy nesmí

být kratší než 10 let (tlecí doba). Délku tlecí doby určí na základe výsledků geologického

a hydrogeologického průzkumu příslušný orgán hygienické služby při zřízení hřbitova.

§ 23

Exhumace

(1)

Před uplynutím tlecí doby může být tělo mrtvého exhumováno, nařídí-li to orgán činný

v trestním řízení

10

)

nebo jestliže o to požádají osoby blízké zemřelému

1

)

, a to za přítomnosti zástupců správy hřbitova. Podmínky provádění nařízené exhumace

orgán činný v trestním řízení předem projedná s příslušným orgánem hygienické služby.

Na žádost osob blízkých zemřelému

1

)

lze provést exhumaci jen výjimečně ze zvlášť závažných důvodů se souhlasem příslušného

orgánu hygienické služby.

(2)

Náklady na exhumaci hradí ten, kdo o ni požádal.

§ 24

Zákaz pohřbívání a zrušení pohřebiště

(1)

Národní výbor zakáže pohřbívání nebo zruší pohřebiště v obecném zájmu nebo nevyhovuje-li

pohřebiště nebo jeho část zdravotnímu zájmu. Na hřbitově, kde je zakázáno pohřbívání

těl mrtvých, lze ukládat i nadále urny s popelem, ne-určí-li příslušný národní výbor

jinak. Zrušení pohřebiště, kde jsou válečné hroby, na něž se vztahují zvláštní předpisy11),

je nutno předem projednat s federálním ministerstvem zahraničních věcí.

(2)

Hřbitov lze zrušit až po uplynutí tlecí doby od uložení posledního mrtvého. Před

uplynutím tlecí doby lze hřbitov zrušit, vyžaduje-li to obecný zájem, a to po převozu

ostatků na jiný hřbitov určený správou hřbitova. U hrobů, kde tlecí doba dosud neuplynula,

je nutno převézt spolu s ostatky na jiný hřbitov i příslušenství hrobu. Při zrušení

hřbitova před uplynutím tlecí doby nese náklady spojené s vynětím ostatků ze země,

odstraněním příslušenství hrobu a s jejich převozem na jiný hřbitov organizace, v

jejímž zájmu byl hřbitov zrušen.

(3)

Rozhodnutí o zrušení pohřebiště se zveřejní na pohřebišti způsobem, který je v místě

obvyklý, a to nejméně 1 rok přede dnem, jímž se pohřebiště zrušuje. Uživatelé propůjčených

míst se přitom upozorní, jakým způsobem se naloží s ostatky a příslušenstvím hrobu

v případě, že se o ně sami nepostarají ve lhůtě nejméně 6 týdnů ode dne zrušení pohřebiště.

(4)

Jestliže uživatelé propůjčených míst po zrušení pohřebiště neumístí v určené lhůtě

ostatky na jiném pohřebišti, ponechají se ostatky a urny uložené v zemi na místě a

urny uložené v kolumbáriích nebo náhrobcích se vyberou a popel se na vyhrazeném místě

smísí se zemí. Náhrobky a ostatní příslušenství, které jejich vlastníci neodstraní

v určené lhůtě, odstraní na svůj náklad organizace, v jejímž zájmu se pohřebiště zrušila.

(5)

Zrušeného hřbitova lze použít k účelům, při kterých je zapotřebí prohloubit terén,

až po uplynutí 20 let od posledního pohřbu. Jestliže jsou přitom nalezeny ostatky,

uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní.

§ 25

(1)

Národní výbor, který zřizuje krematorium, může jeho správu svěřit organizaci, kterou

řídí nebo spravuje.

(2)

K vydání řádu pro krematoria národním výborem, který krematorium spravuje, je třeba

souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

§ 26

(1)

Spalovací zařízení krematoria musí být tak technicky vybaveno, aby zpopelnění bylo

rychlé a úplné. Popel musí být čistý.

(2)

Při každém krematoriu musí být vhodné zařízení pro dočasné uložení mrtvých (chladící

boxy) a prostory pro dočasnou úschovu uren.

§ 27

(1)

Pro přepravu mrtvých a ostatků (dále jen „mrtvých“), pokud se taková přeprava neděje

přímo na příslušný hřbitov nebo na místo dočasného uložení mrtvých anebo do určeného

krematoria ke zpopelnění, je třeba povolení. Povolení k přepravě dává na listu o prohlídce

mrtvého2) prohlížející nebo pitvající lékař, který také určí podmínky k jejímu uskutečnění;

současně, odešle list o prohlídce mrtvého

2

)

národnímu výboru pověřenému vedením matrik.

(2)

Pro přepravu mrtvého do ciziny je zapotřebí průvodního listu, který obsahuje jméno,

příjmení, povolání a věk, místo, den a příčinu úmrtí. Průvodní list vydává prohlížející

lékař, a to až po oznámení úmrtí národnímu výboru pověřenému vedením matrik (§ 3 odst.

1 a 2); v případech, kdy byla provedena pitva, doplní zjištěnou příčinu úmrtí lékař

provádějící pitvu. Překlad průvodního listu z českého nebo slovenského znění do některého

jazyka nejvíce užívaného na trase přepravy si obstará ten, kdo o přepravu žádá. V

případě úmrtí na nemoc podléhající mezinárodnímu zdravotnickému rádu

12

)

je prohlížející lékař povinen uvědomit o této skutečnosti příslušný orgán hygienické

služby a řídit se jeho pokyny o dalším zacházení s mrtvým.

(3)

Pro přepravu mrtvého z ciziny nebo pro jeho průvoz územím ČSSR vydává průvodní list

státu, kde osoba zemřela, československý zastupitelský úřad, pokud mezinárodní dohody,

jimiž je ČSSR vázána, nestanoví jinak.

(4)

Povolení k přepravě nebo průvodní list k přepravě mrtvých nelze vydat, jestliže by

přeprava ohrožovala obecný zdravotní zájem. Přeprava osob zemřelých na nemoc podléhající

mezinárodnímu zdravotnickému řádu

12

)

lze povolit jen na základě souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

(5)

K přepravě uren s popelem není třeba povolení ani průvodního listu.

§ 28

(1)

Přepravu mrtvých, u nichž nebyla nařízena pitva, a přepravu mrtvých po pitvě zabezpečuje

organizace poskytující pohřební služby.

(2)

Jde-li o přepravu mrtvého ze zdravotnického zařízení, v němž je oddělení patologie

(prosektura), příslušní sanitáři zemřelého omyjí, obléknou do šatů předaných pozůstalými

a upraví pro předání pohřební službě.

13

)

Těla osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních, v nichž není oddělení patologie

(prosektura), oblékají, ukládají do rakve a zajišťují jejich další potřebnou úpravu

pracovníci organizace pohřební služby ve vhodných místnostech zdravotnických zařízení

k tomu určených. Zdravotnická zařízení umožní všem pracovníkům při převozu zemřelých

osob a jejich úpravě k pohřbení nezbytnou hygienickou očistu.

(3)

Přepravu mrtvého ze zdravotnického zařízení je organizace poskytující pohřební služby

povinna zajistit nejpozději do 24 hodin po úmrtí, popřípadě po pitvě; do této doby

se nepočítá doba připadající na sobotu, neděli nebo svátek. Do uskutečnění přepravy

organizací pohřební služby zdravotnické zařízení zabezpečí uložení mrtvého těla ve

vhodné místnosti k tomuto účelu určené.

(4)

Náklady na přepravu podle odstavce 1 hradí ten, kdo obstarává pohřeb; není-li takové

osoby, hradí náklady příslušný národní výbor. Při přepravě po pitvě hradí okresní

ústav národního zdraví příslušný podle místa úmrtí, popřípadě místa nálezu mrtvého,

obstaravateli pohřbu náklady na převoz zemřelého do místa, kde k umrtí došlo, popřípadě

do místa pohřbu, je-li shodné nebo bližší než místo, kde osoba zemřela.

14

)

§ 29

(1)

Při přepravě po železnici se rakev s tělem mrtvého převáží ve zvláštním uzavřeném

vagónu.

(2)

Pří přepravě rakve s tělem mrtvého silničním vozidlem lze používat pouze vozidlo

pohřební služby, v mimořádných případech vozidlo jiné organizace k tomuto účelu určené

a přizpůsobené.

(3)

Při přepravě letadlem se tělo mrtvého přepravuje v letecké rakvi.

(4)

Bližší podmínky způsobu přepravy jsou stanoveny v přepravních řádech; jinak je určuje

orgán hygienické služby. Při přepravě do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy.

15

)

§ 30

Zrušovací ustanovení

Zrušují se

a)

vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 47/1966 Sb., o pohřebnictví;

b)

bod 22-24 instrukce ministerstva zdravotnictví ČSR č. 25/1973 Věst. MZ ČSR o hlášení

a evidenci nemocí z povolání, profesionálních otrav a jiných poškození na zdraví z

práce.

§ 31

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1988.