Zákon 199/1946 Z. z. o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu.

§ 1.

Rozhodnutí v manželských věcech, která byla vydána soudy nebo úřady v cizině, mohou

býti uznána v oblasti československého právního řádu jen za podmínek níže stanovených.

§ 2.

Rozhodnutími v manželských věcech se v tomto zákoně rozumějí rozhodnutí, kterými se

manželství prohlašuje za neplatné, zrušuje, rozlučuje nebo rozvádí nebo kterými se

určuje právem existence nebo neexistence manželství mezi stranami.

§ 3.

(1)

Rozhodnutí lze uznati jen tehdy

1.

nebrání-li tomu předpisy platné v tuzemsku o příslušnosti v manželských věcech,

2.

bylo-li předvolání nebo nařízení, kterým bylo zahájeno řízení před cizím soudem nebo

úřadem, doručeno straně žalované (straně, proti níž návrh směřuje) do vlastních rukou

buď na území dotčeného cizího státu nebo cestou právní pomoci na území některého jiného

cizího státu nebo v tuzemsku, a

3.

není-li rozhodnutí podle vysvědčení cizího soudu nebo úřadu o tom předloženého podle

práva pro tento soud nebo úřad platného už podrobeno opravnému prostředku, který by

stavil právní moc nebo vykonatelnost.

(2)

Predpisy, platné v tuzemsku o príslušnosti v manželských veciach, nebránia tomu,

aby rozhodnutie bolo uznané, ak nebol v čase rozhodnutia niektorý z manželov štátnym

občanom československým alebo ak nemal v onom čase na území Československej republiky

svoje bydlisko (obvyklý pobyt).

§ 4.

(1)

I když jsou splněny podmínky

§ 3

, nelze rozhodnutí uznati

1.

odporovalo-li by to ustanovením mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů a

nařízení, anebo

2.

nebyla-li straně žalované (straně, proti níž návrh směřuje) dána možnost zúčastniti

se řízení před cizím soudem nebo úřadem nebo byla-li jí odňata nějakou nepravidelností

v řízení, anebo

3.

nesrovnává-li se rozhodnutí týkající se československého státního občana s československým

právním řádem, anebo

4.

mělo-li by to za následek uznání poměru, který se příčí veřejnému pořádku nebo dobrým

mravům.

(2)

Rozhodnutí se nesrovnává s československým právním řádem (odstavec 1, č. 3)

1.

nebyl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením

československého právního řádu o řízení v takových věcech, anebo

2.

neposoudilo-li podle československého právního řádu poměry, pro které je tento právní

řád podle svých ustanovení rozhodný, ledaže právo, podle něhož bylo rozhodnuto, je

shodné s příslušnými ustanoveními československého právního řádu nebo je jim alespoň

v podstatě blízké.

§ 5.

(1)

Vysloviti, že se rozhodnutí uznává v oblasti československého právního řádu, přísluší

nejvyššímu soudu. Výrokem nejvyššího soudu jsou soudy a správní úřady vázány.

(2)

Pravomocné rozhodnutí soudu nebo úřadu státu, jehož příslušníky byli oba manželé

v době rozhodnutí, se uznává v oblasti československého právního řádu bez výroku nejvyššího

soudu, ačli uznání není v cestě ustanovení

§ 4, odst. 1, č. 4

.

(3)

Ustanovení odstavce 2 platí obdobně, rozhodl-li soud nebo úřad státu, jehož příslušníky

manželé nejsou, uznává-li se toto rozhodnutí v domovském státě manželů, a jsou-li

manželé příslušníky různých států, v obou dotčených státech.

(4)

Výroku nejvyššího soudu není dále třeba, bylo-li v den počátku účinnosti tohoto zákona

v československé matrice poznamenáno podle cizího rozhodnutí, že manželství bylo prohlášeno

za neplatné, zrušeno, rozloučeno nebo rozvedeno, anebo že byla určena právem existence

anebo neexistence manželství.

(5)

Pokud nejde o případy podle odstavců 2 až 4, nemohou soudy a správní úřady řešit

otázku, zda se rozhodnutí uznává v oblasti československého právního řádu, ani jako

otázku předurčující.

§ 6.

(1)

Návrh, aby nejvyšší soud rozhodl podle

§ 5, odst. 1

, mohou podati strany, soud v řízení trestním nebo civilním, ministerstvo spravedlnosti

v zájmu veřejném a konečně každý, kdo osvědčí právní zájem na tom, aby rozhodnutí

(

§§ 1, 2

) bylo uznáno.

(2)

Soud nebo správní úřad přeruší až do výroku nejvyššího soudu podle § 5, odst. 1 řízení

o věci, jež vyžaduje předběžného řešení otázky vyhrazené podle § 5, odst. 1 nejvyššímu

soudu.

§ 7.

(1)

Nejvyšší soud rozhoduje o návrhu podle ustanovení soudního řízení nesporného.

(2)

Je-li věc jednoduchá nebo byl-li by náklad spojený s dostavením se účastníků k soudu

nepoměrný, nebo byl-li by i písemný styk nebo styk cestou právní pomoci obtížný, anebo

neuzná-li to soud za potřebné, lze od výslechu účastníků upustiti.

§ 8.

Ustanovuje-li mezinárodní smlouva vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení něco jiného,

platí její předpisy místo předpisů tohoto zákona.

§ 9.

(1)

Nedotčena zůstávají ustanovení

čl. 6

a

8 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince

1945, č. 12 Sb. z roku 1946

).

(2)

Zrušují se

1.

ustanovení § 114 zák. čl. XXXI/1894 o právu manželském,

2.

ustanovení § 67, odst. 2 zák. čl. XXXIII/1894 o státních matrikách,

3.

ustanovení § 76, odst. 3 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání

moci soudní a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční

norma), ve znění použivatelného ustanovení čl. I, č. 1 vládního nařízení ze dne 25.

ledna 1944, č. 39 Sb., o změně některých ustanovení civilního práva procesního.

§ 10.

Tento zákon nabývá účinnosti 30. dne po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti

v dohodě s ministry vnitra a zahraničních věcí.