VYHLÁŠKA 187/1989 Z. z. kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

§ 1

Zřizování a správa protialkoholní záchytné stanice

(1)

Protialkoholní záchytnou stanici (dále jen „záchytná stanice“) podle potřeby zřizuje

a spravuje národní výbor

1

)

v místě, v němž je možnost zajistit specializovanou léčebně preventivní péči. Záchytná

stanice se zřizuje především v místech s naléhavou potřebou ochrany před nadměrným

požíváním alkoholických nápojů. V místech, kde by záchytná stanice nebyla dostatečně

využita pro malý počet případů, lze zřídit záchytnou stanici pro větší územní celek

spadající do působnosti několika národních výborů.

(2)

Záchytnou stanici vede lékař.

§ 2

Příjem a propouštění osob

(1)

O přijetí do záchytné stanice, o potřebě a způsobu nezbytného ošetření, o délce pobytu

a propuštění osoby rozhoduje službu konající lékař. Přitom vychází nejen z výsledků

vlastního vyšetření, ale i z výsledků konziliárních a laboratorních vyšetření, z údajů

osob, které postiženého do záchytné stanice dopravily, a z dalších informací.

(2)

Jde-li o osobu s těžkým stavem otravy alkoholem, se zraněním, popřípadě s jinou poruchou

zdraví, která si vyžaduje odborné lékařské ošetření, nepřijímá se do záchytné stanice.

(3)

Ze záchytné stanice se propouštějí osoby po vymizení alkoholického opojení. Je-li

v záchytné stanici umístěna osoba mladší 18 let, vyrozumí se před propuštěním její

zákonný zástupce, popřípadě jiná osoba odpovědná za její výchovu.

(4)

Oděv, peníze, jiné cennosti a doklady umísťované osoby přejímá pověřený pracovník

záchytné stanice za přítomnosti další osoby, která písemně toto převzetí potvrdí.

Při propouštění odevzdá pracovník záchytné stanice převzatý oděv, peníze, jiné cennosti

a doklady ošetřované osobě, která převzetí písemně potvrdí.

(5)

Pracovníkům záchytné stanice mohou se souhlasem lékaře pomáhat v rámci léčby prací

i osoby, jimž se poskytuje ambulantní nebo ústavní protialkoholní a protitoxikomanická

péče.

(6)

Nemohou-li pracovníci záchytné stanice zvládnout agresivní chování umísťované osoby

vlastními prostředky, vyžádají si součinnost útvaru Sboru národní bezpečnosti.

2

)

§ 3

Doprava do záchytné stanice

(1)

Národní výbory zabezpečují dopravu osob do záchytné stanice vozidly zdravotnických

zařízení, je-li to ze zdravotního hlediska potřebné. Podle místních podmínek mohou

národní výbory zabezpečovat dopravu těchto osob do záchytné stanice k tomu účelu určeným

vozidlem. V ostatních případech zabezpečují národní výbory dopravu osob do záchytné

stanice prostřednictvím útvarů Sboru národní bezpečnosti.

3

)

(2)

Zdravotničtí pracovníci si vyžádají při dopravě zachycené osoby do záchytné stanice

vozidlem zdravotnického zařízení, popřípadě vozidlem národního výboru součinnost útvaru

Sboru národní bezpečnosti,

2

)

jestliže se tato osoba chová agresivně a přímo ohrožuje pracovníky nebo zařízení

státní zdravotní správy.

§ 4

Oznamovací povinnost záchytné stanice

(1)

Každé ošetření zachycené osoby je záchytná stanice povinna oznámit ordinaci protialkoholní

a protitoxikomanické péče (dále jen „ordinace“) podle trvalého pobytu, popřípadě místa,

kde tato osoba pracuje nebo se zdržuje. Jde-li o osobu mladší 18 let, je záchytná

stanice povinna oznámit její ošetření též jejímu zákonnému zástupci, popřípadě jiné

osobě odpovědné za její výchovu

4

)

a dále též příslušnému dorostovému, popřípadě obvodnímu dětskému lékaři.

(2)

Zjistí-li pracovník záchytné stanice, že ošetřovaná osoba je ve stavu pracovní neschopnosti,

oznámí její zachycení příslušnému obvodnímu lékaři a komisi národního pojištění příslušného

odborového orgánu působícího v organizaci, k níž je zachycená osoba v pracovněprávním

nebo obdobném vztahu, popřípadě jinému orgánu, který plní úkoly nemocenského pojištění.

§ 5

Odběr krve a moče

(1)

V záchytné stanici se provádí u zachycených osob odběr krve ke zjištění koncentrace

alkoholu. Nelze-li z důvodu nebezpečí pro zdraví osoby odběr krve uskutečnit,

5

)

provede se odběr moče.

(2)

Odběr krve nebo moče lze provést při přijetí do záchytné stanice, v době pobytu v

záchytné stanici nebo při propuštění. O provedených odběrech se vedou přesné záznamy.

Odběr krve nebo moče se provádí na vyžádání oprávněných orgánů,

6

)

popřípadě na žádost zachycené osoby.

§ 6

Úhrada nákladů za dopravu, vyšetření a ošetření

(1)

Osoba, která je umístěna nebo vyšetřena

6

)

v záchytné stanici, je povinna zaplatit paušální částky za

a)

dopravu do záchytné stanice uskutečněnou vozidlem zdravotnického zařízení, národního

výboru nebo útvaru Sboru národní bezpečnosti;

b)

vyšetření ke zjištění, zda je pod vlivem alkoholu a ke stanovení koncentrace alkoholu;

c)

ošetření v záchytné stanici.

(2)

Paušální částky

7

)

uvedené v odstavci 1 je povinna osoba zaplatit tehdy, je-li výsledek vyšetření pozitivní.

(3)

Postup při placení a vymáhání paušálních částek se řídí zvláštními předpisy.

8

)

§ 7

(1)

Ambulantní péči osobám závislým na alkoholu nebo na jiné návykové látce s výjimkou

závislých na nikotinu (dále jen „závislá osoba“) poskytují ordinace, které se zřizují

v rámci poliklinických psychiatrických oddělení nemocnic s poliklinikou podle místa

trvalého pobytu, popřípadě místa, kde tato osoba pracuje nebo se zdržuje.

(2)

Činnost ordinace lze zaměřit na úzce specializované úseky odborné péče, zejména na

ochranu dětí, mladistvých a žen před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, popřípadě

pro ně zřídit samostatné ordinace nebo k zabezpečení komplexní péče i specializovaná

střediska, včetně anonymního poradenství.

§ 8

(1)

Ordinace provádějí v rámci poskytované ambulantní péče vyšetření za účelem zjištění,

zda jde o závislé osoby. Vyšetření se provádí u osob, které se přihlásily k poskytnutí

péče samy nebo na návrh

a)

obvodního územního nebo závodního lékaře, dorostového lékaře, popřípadě lékaře jiného

zdravotnického zařízení státní zdravotní správy, lékařské krajské vojenské správy

u odvedenců povolaných k výkonu vojenské základní (náhradní) služby či lékařů zdravotnického

zařízení ozbrojených sil při propouštění osob z vojenské činné služby,

b)

záchytné stanice.

(2)

Podnět k lékařskému vyšetření osoby mohou ordinaci podat zejména rodinní příslušníci,

organizace, u níž je osoba v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, škola, jsou-li

jejími žáky, orgány Sboru národní bezpečnosti, prokuratury nebo soudy, sbory národních

výborů pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a sociální kurátoři.

(3)

Podle výsledků lékařského vyšetření a získaných poznatků ze sociálních šetření a

návštěvní služby zařazuje ordinace závislé osoby do své evidence, popřípadě do své

péče, jestliže to vyžaduje jejich zdravotní stav.

§ 9

(1)

Nepodrobí-li se osoba, u níž byl návrh k podrobení se ambulantní péči shledán odůvodněným,

péči dobrovolně, odmítá-li ji nebo ztěžuje, podá ordinace návrh řediteli okresního

ústavu národního zdraví na vydání rozhodnutí o povinné ambulantní péči.

(2)

Jestliže by ambulantní péče nebyla účelná nebo se ukázala neúčinnou, navrhuje z podnětu

ordinace ředitel okresního ústavu národního zdraví příslušnému okresnímu národnímu

výboru vydání rozhodnutí o povinné ústavní péči, popřípadě o následné ambulantní péči.

(3)

Ordinace spolupracuje se zařízeními ústavní protialkoholní a protitoxikomanické péče.

Po skončení ústavní péče pokračuje ordinace v doléčování podle pokynů zařízení ústavní

péče a sleduje, zda léčená osoba zachovává abstinenci.

(4)

Ordinace poskytuje péči i osobám, kterým uložil soud ochranné léčení.

9

)

§ 10

(1)

Léčebně preventivní péče osobám závislým na nikotinu se poskytuje formou ambulantní

péče, pokud se jí dobrovolně podrobí.

(2)

Ambulantní péči poskytují osobám závislým na nikotinu protikuřácké poradny zřízené

v rámci poliklinických oddělení nemocnic s poliklinikou podle místa trvalého pobytu,

popřípadě místa, kde osoba pracuje nebo se zdržuje.

§ 11

(1)

Ordinace vede odděleně evidenci osob závislých na alkoholu a odděleně evidenci osob

závislých na jiné návykové látce, s výjimkou osob závislých na nikotinu, podle převládající

návykové látky.

(2)

Při změně pobytu evidované osoby zasílá ordinace dokumentaci ordinaci příslušné podle

místa nového pobytu.

(3)

Z evidence se vyřazují na návrh odborného ošetřujícího lékaře osoby, které abstinují

nejméně dva roky.

§ 12

Ordinace spolupracuje

a)

s obvodními lékaři, lékaři zdravotnické služby ozbrojených sil a s lékaři železničního

zdravotnictví;

b)

s obvodními dětskými a dorostovými lékaři, kterým neprodleně oznamuje evidované nedobrovolně

se léčící závislé osoby do 18 let, a vyměňuje si s těmito lékaři poznatky o zdravotních,

sociálních a výchovných podmínkách dětí a mladistvých;

c)

se soudně lékařskými pracovišti;

d)

s orgány péče o dítě a sociálními kurátory národních výborů a se školami;

e)

s odděleními zdravotní výchovy ústavů národního zdraví;

f)

se sbory pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi národních výborů a

posádkových správ;

g)

s útvary Sboru národní bezpečnosti v otázkách odnímání a vracení řidičských oprávnění

a oprávnění k držení střelných zbraní;

h)

s pověřenými příslušníky Sboru národní bezpečnosti a s komisemi pro účelnou farmakoterapii

na úseku péče o osoby závislé na jiné návykové látce;

i)

se soudy při výkonu ochranného léčení uloženého soudy, při změně ochranného ambulantního

léčení na léčení ústavní a při ukončení ambulantního léčení a

j)

s dalšími orgány zúčastněnými na ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

§ 13

(1)

Ústavní péči poskytují závislým osobám oddělení pro protialkoholní a protitoxikomanickou

péči (dále jen „oddělení“) psychiatrických léčeben a pracoviště pro protialkoholní

a protitoxikomanickou péči (dále jen „pracoviště“) psychiatrických oddělení nemocnic

s poliklinikou.

(2)

Zdravotnická zařízení uvedená v odstavci 1 poskytují ústavní péči závislým osobám

a)

které se léčí dobrovolně;

b)

které se léčí povinně na základě rozhodnutí okresního národního výboru;

c)

kterým bylo uloženo ochranné léčení soudem,

9

)

avšak nebylo realizováno v průběhu výkonu trestu odnětí svobody.

§ 14

(1)

Závislá osoba je povinna podrobit se povinné ústavní péči v termínu, který určí příslušné

oddělení psychiatrické léčebny nebo pracoviště psychiatrického oddělení nemocnice

s poliklinikou.

(2)

Délku povinné ústavní péče navrhuje zdravotnické zařízení ústavní péče, které má

závislou osobu v péči, a to nejvýše v délce 11 měsíců.

(3)

Po ukončení ústavní péče předává zdravotnické zařízení závislou osobu ordinaci k

poskytování následné ambulantní péče směřující ke komplexní rehabilitaci.

§ 15

Socioterapeutická činnost

Zdravotnická zařízení poskytující ambulantní i ústavní péči osobám závislým sledují

zdravotní a sociální podmínky osob, které mají v péči, v jejich rodinách i organizacích,

k nimž jsou v pracovněprávním nebo obdobném vztahu. Organizují pro pacienty i členy

jejich rodin socioterapeutické kluby, jejichž činnost zahrnuje zejména kolektivní

psychoterapii, klubovou, kulturní, zájmovou a sportovní aktivitu, dále intenzívní

léčebné pobyty v přírodě, manželskou a rodinnou terapii a jiné formy péče. Na této

činnosti zdravotnických zařízení se mohou podílet i vybraní pacienti, kteří abstinují,

popřípadě osoby, které byly vyřazeny z evidence ordinací, a organizace.

§ 16

Záchytná stanice může odebrat krev nebo moč za účelem zjištění koncentrace alkoholu

i osobě, která v ní není umístěna, a to na vyžádání oprávněných orgánů

6

) nebo na její vlastní žádost.

§ 17

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se § 1 odst. 1 písm. d) a § 4 směrnic ministerstva zdravotnictví ČSR č. 3/1987

Věst. MZ ČSR o úhradách za zdravotnické služby, které nejsou nezbytné, v zařízeních

léčebně preventivní péče a v Ústavu kosmetiky a o manipulačním poplatku za vystavení

lékařského předpisu (reg. v částce 17/1987 Sb.).

§ 18

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.