Zákon ze dne 10. dubna 1919, 187/1919 Z. z. jímž se upravuje oběh a správa platidel v Československém státě a doplňuje zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n.

§ 2.

Bankovky označené ve smyslu zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., jsou,

pokud nebudou vyměněny za jiná platidla, zákonným platidlem, a jest stát i kdokoliv

jiný povinen přijímati je při placení v jmenovité jich hodnotě.

§ 3.

Neoznačené bankovky Rakousko-uherské banky - pokud ministr financí ohledně některých

druhů přechodně jinak neustanoví - přestávají býti zákonným platidlem.

§ 4.

V právním poměru Rakousko-uherské banky k bankovkám jí vydaným nenastává touto úpravou

žádná změna. Státní správa Československého státu vyhražuje si však ohledně bankovek

označených ve smyslu zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., výhradní právo,

uplatňovati vůči Rakousko-uherské bance nároky z nich plynoucí.

§ 5.

Měnová jednotka pro oblast Československého státu označuje se jako koruna československá,

ve zkratce K č.

§ 6.

Závazky znějící na koruny rakousko-uherské měny, které jsou splatny v oblasti Československého

státu, platí se v korunách česko-slovenských, při čemž se počítá jedna koruna československá

za jednu korunu rakousko-uherskou. Ministr financí je zmocněn stanoviti, pokud mezinárodní

styk zvláštními státními smlouvami nebude upraven, z tohoto pravidla úchylky.

V platnosti nařízení vlády republiky Československé ze dne 1. dubna 1919, č. 167 Sb.

z. a n., nenastává změna.

§ 7.

Zlaté, stříbrné, niklové, bronzové a železné mince korunové měny rakousko-uherské

a stříbrné zlatníky rakouské měny zůstávají až na další v oběhu. Ministr financí může

stanoviti v tomto ohledu úchylky.

§ 9.

Nová platidla, k jichž vydání se ministr financí zmocňuje za účelem výměny kolkem

označených, pokud se týče neoznačených, ale zatím v oběhu ponechaných bankovek, budou

zníti na čekoslovenské koruny a budou jako státovky tvořiti část přechodného měnového

dluhu Československého státu, jenž je bude ve jmenovité hodnotě přijímati u svých

pokladen při placení.

Stejně bude kdokoliv jiný povinen přijímati je po rozumu tohoto zákona jako placení.

§ 10.

Zvýšení oběhu stávovek nad úhrnný obnos bankovek, zákonem ze dne 25. února 1919, č.

84 Sb. z. a n., a nařízením spravedlnosti ze dne 25. února 1919, č. 86 Sb. z. a n.,

jako platidlo s nuceným oběhem stanovených, jest přípustno jen tehdy, je-li pro tato

platidla plná soukromo-právní úhrada bankovní. Jiné rozmnožování může se státi pouze

zákonem.

Úhrnný obnos bankovek v předchozím odstavci zmíněný sestává

1.

z bankovek při původním okolkování kolkem opatřených,

2.

z bankovek vydaných do polovice obnosů žírových účtů a pokladničních poukázek Rakousko-uherské

banky, převzatých po rozumu nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. března

1919, č. 119 Sb. z. a n., a

3.

z bankovek jedno- a dvoukorunových, které jsou na území státu Československého v

oběhu.

§ 11.

Pokud opatření tohoto zákona nenabyla účinnosti již ve smyslu zákona ze dne 25. února

1919, č. 84 a 88 Sb. z. a. n., nabývají účinnosti dnem vyhlášení.

§ 12.

Výkon tohoto zákona ukládá se ministru financí.