VYHLÁŠKA 182/1991 Z. z. kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení

§ 1

(1)

Posudkovými lékaři sociálního zabezpečení a tajemníky posudkových komisí okresní

správy sociálního zabezpečení pověřuje okresní správa sociálního zabezpečení své odborné

pracovníky. Další členy posudkových komisí jmenuje a odvolává okresní správa sociálního

zabezpečení na návrh příslušných zdravotnických zařízení z odborných, zejména rehabilitačních

a posudkových lékařů a obvodních lékařů.

(2)

Posudkovými lékaři sociálního zabezpečení a tajemníky posudkových komisí ministerstva

práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „ministerstvo“) pověřuje ministerstvo

své odborné pracovníky. Další členy posudkové komise jmenuje a odvolává ministerstvo

ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví České republiky z odborných lékařů jednotlivých

klinických oborů, zejména lékařů oddělení rehabilitačních.

(3)

Posudková komise je schopná jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař sociálního

zabezpečení, který je předsedou komise, tajemník a další lékař. Posudková komise se

usnáší většinou hlasů.

(4)

Posudkový lékař sociálního zabezpečení, který řídí jednání posudkové komise, určuje

její konkrétní složení, rozhoduje o zařazení jednotlivých případů k jednání a seznamuje

posouzeného občana s výrokem posudkové komise, včetně poučení o možnostech dalšího

postupu tohoto občana.

(5)

Členové posudkové komise a občané přizvaní k jednání jsou povinni zachovávat mlčenlivost

o skutečnostech, které se v souvislosti s jednáním dozvěděli.

§ 2

(1)

K jednání posudkové komise je možno podle potřeby přizvat se souhlasem posuzovaného

občana

a)

zástupce fyzické nebo právnické osoby, u které účastník řízení je nebo byl naposled

pracovně činný,

b)

zástupce obce, v jejímž obvodu má účastník řízení bydliště,

c)

zástupce odborových organizací, občanských sdružení, církví a jiných organizací,

d)

zástupce příslušného nápravně výchovného ústavu, jde-li o odsouzeného, který je ve

výkonu trestu odnětí svobody nebo v ústavu pro výkon vazby, jde-li o obviněného (obžalovaného),

který je ve vazbě,

e)

jiné občany, od nichž lze očekávat, že přispějí k objasnění závažných okolností důležitých

pro posudkový závěr.

(2)

Bez souhlasu posuzovaného občana může být k jednání posudkové komise přizván ošetřující

lékař posuzovaného nebo další odborný lékař, je-li to nezbytné v zájmu posouzení zdravotního

stavu účastníka řízení. Ošetřující lékař posuzovaného občana musí být k jednání posudkové

komise přizván, požádá-li o to.

(3)

Zástupci uvedení v odstavci 1 musejí být k jednání posudkové komise přizváni, jestliže

o to požádají, a posuzovaný občan s tím souhlasí.

§ 3

Lékaři – členové posudkové komise kontrolují správnost a úplnost zdravotnické dokumentace.

Pokud při jednání posudkové komise vyšetřují posuzovaného občana, činí tak v nepřítomnosti

tajemníka posudkové komise a osob přizvaných k jednání.

§ 4

Posudkové komise zasedají ve zdravotnických zařízeních; mohou také zasedat na příslušných

správách sociálního zabezpečení.

§ 5

(1)

Lékařské zprávy k jednání posudkové komise vyhotovuje ošetřující lékař posuzovaného

občana na základě lékařské zprávy pořízené odbornými, zejména rehabilitačními lékaři.

Posudková komise si může vyžádat další lékařské zprávy podle povahy jednotlivých případů.

(2)

Při posuzování nezletilého občana vyhotovuje lékařskou zprávu k jednání posudkové

komise praktický lékař pro děti a dorost na základě zprávy odborného lékaře, popřípadě

zdravotnické zařízení podle zvláštního předpisu.

(3)

Jde-li o nemoc z povolání, vyhotovuje lékařskou zprávu pro jednání posudkové komise

oddělení (klinika) nemocí z povolání příslušného zdravotnického zařízení.

(4)

Při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách invalidity, částečné invalidity

a změněné pracovní schopnosti předkládá lékařské zprávy k jednání posudkové komise

lékařská poradní komise příslušného zdravotnického zařízení, popřípadě rehabilitační

oddělení po přezkoumání a ověření správnosti a úplnosti této dokumentace.

(5)

Posudkové komise mohou ke svému jednání užít i závěry jiných zdravotnických zařízení.

Jejich údaje porovnají s výsledky vyšetření v místě příslušných zdravotnických zařízení,

přihlédnou k výsledkům vyšetření posuzovaného občana během jednání posudkové komise

a svůj posudek podloží těmi lékařskými nálezy, které lépe vystihují skutečný stav.

§ 6

(1)

Okresní správa sociálního zabezpečení vyžádá zdravotnickou dokumentaci pro jednání

posudkové komise nejpozději do tří pracovních dnů po doručení žádosti o dávku nebo

službu sociálního zabezpečení.

(2)

Státní zdravotní správa předkládá požadovanou podkladovou zdravotnickou dokumentaci

k jednání posudkové komise po jejím ověření podle § 5

a)

do 14 kalendářních dnů ode dne, kdy byla žádost o zdravotnickou dokumentaci doručena

zdravotnickému zařízení,

b)

do 21 kalendářních dnů ode dne, kdy byla žádost o zdravotnickou dokumentaci doručena

zdravotnickému zařízení v případech, kdy je nutné lékařskou zprávu doplnit dokladem

o dalším odborném vyšetření.

(3)

Posudkové komise okresních správ sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav a

pracovní schopnost občanů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách.

(4)

Zjišťovací lékařskou prohlídku v řízení o dávku nebo službu sociálního zabezpečení

uskuteční posudková komise okresní správy sociálního zabezpečení do 14 kalendářních

dnů ode dne, kdy okresní správa sociálního zabezpečení převzala správnou a úplnou

podkladovou dokumentaci.

(5)

Kontrolní lékařskou prohlídku uskuteční posudková komise okresní správy sociálního

zabezpečení

a)

v době určené při předchozím jednání, nebo

b)

zjistí-li posudkově významné skutečnosti, které odůvodňují provedení kontrolní lékařské

prohlídky, nebo

c)

z podnětu jiného orgánu sociálního zabezpečení.

§ 7

(1)

Jednání komise péče o rodinu a děti (dále jen „komise“) svolává předseda komise nebo

jeho zástupce.

(2)

Komise je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomna nadpoloviční většina členů.

(3)

Komise se usnáší většinou hlasů přítomných členů.

§ 8

(1)

K jednání komise je možno podle potřeby přizvat

a)

rodiče dítěte, popřípadě jiné osoby odpovědné za jeho výchovu,

b)

dítě, je-li na odpovídajícím stupni rozumového vývoje spolu s rodiči nebo jinými

osobami odpovědnými za jeho výchovu,

c)

zástupce školy, kterou dítě navštěvuje, domova mládeže nebo internátu, ve kterém

dítě má přechodný pobyt,

d)

zástupce organizace, ve které se dítě připravuje na budoucí povolání nebo je pracovně

činné,

e)

dětského nebo dorostového lékaře,

f)

zástupce odborových orgánů, občanských sdružení, církví a jiných organizací,

g)

informované pracovníky státních orgánů, zařízení, organizací nebo jednotlivé občany,

je-li to účelné k objasnění rozhodujících skutečností.

(2)

Zástupci uvedení v odstavci 1 musejí být k jednání přizváni, jestliže o to požádají.

§ 9

(1)

Výchovu k partnerským vztahům a rodinnému životu organizují a umožňují obce a okresní

úřady kulturní a sociálně výchovnou činností.

(2)

Při výchově k partnerským vztahům a rodinnému životu spolupracují obce a okresní

úřady s občanskými sdruženími, církevními, charitativními a jinými organizacemi.

§ 10

Výchovnou a poradenskou péči v rodinných, manželských, partnerských i jiných mezilidských

vztazích poskytují obce a okresní úřady také prostřednictvím svých zařízení, zejména

manželských a předmanželských poraden. Zaměřují se zejména na manželství ohrožená

rozvratem, na úpravu vzájemných vztahů rozvedených rodičů a jejich dětí, na péči rodičů

o děti zdravotně postižené i na mezigenerační vztahy v rodinách a na nezaměstnané

občany, kteří tuto pomoc potřebují.

§ 11

(1)

Okresní úřady poskytují nebo zprostředkují rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu

dětí a těhotným ženám porady ve věcech výchovy a výživy dětí a v dalších otázkách

týkajících se jejich rodinných a sociálních problémů a péče o zdravotně postižené

děti.

(2)

Okresní úřady pořádají v rámci poradensko-výchovné péče přednášky a kursy pro ženy

a dospívající mládež, zaměřené na život v rodině a společnosti a besedy s budoucími

osvojiteli a pěstouny, zaměřené na přípravu k přijetí dítěte do jejich péče a k výkonu

pěstounské péče.

(3)

Okresní úřady pořádají výchovně-rekreační tábory a jiné akce pro děti z rodin, které

řádně neplní své společenské funkce a pro děti s poruchami v chování.

§ 12

Vyhledávání občanů, kteří potřebují sociální péči

(1)

Obce a okresní úřady v součinnosti se státními orgány a institucemi, školami, školskými

a zdravotnickými zařízeními, občanskými sdruženími, církevními, charitativními a jinými

organizacemi vyhledávají rodiny s nezaopatřenými dětmi a osamělé těhotné ženy žijící

v nepříznivých životních poměrech, které nemohou překonat bez pomoci společnosti.

Zvláštní pozornost věnují rodinám s větším počtem dětí, rodinám s těžce zdravotně

postiženými členy rodiny, neúplným rodinám, rodinám ohroženým a narušeným rozvratem

a zejména dětem ohroženým nebo narušeným prostředím rodiny.

(2)

Obce a okresní úřady působí k odstranění příčin a důsledků nepříznivých životních

poměrů rodin a občanů uvedených v odstavci 1 poskytováním dávek a služeb sociální

péče.

(3)

Obec oznámí okresnímu úřadu zejména děti, jejichž rodiče nebo jiní občané odpovědní

za jejich výchovu a výživu závažným způsobem zanedbávají plnění svých povinností,

popřípadě ohrožují nebo narušují jejich výchovu závažným způsobem.

§ 13

Pomoc dětem v naléhavých případech

V naléhavých případech poskytují obce dětem okamžitou pomoc, a to zejména ocitne-li

se dítě v důsledku závažného onemocnění nebo úmrtí rodičů nebo jiných osob odpovědných

za jeho výchovu náhle bez jakékoliv péče. Tuto pomoc poskytují obce též, jestliže

samo dítě vážně onemocní nebo jsou jinak jeho život nebo zdraví vážně ohroženy a rodiče

nebo jiné osoby odpovědné za jeho výchovu mu pomoc neobstarají a nelze-li čekat až

ve prospěch dítěte učiní opatření okresní úřad. Obec uvědomí o svém opatření bezodkladně

okresní úřad, aby zabezpečil úpravu poměrů dítěte.

§ 14

Výkon opatrovnictví

(1)

Dokud soud neustanoví opatrovníka dítěti tam, kde to stanoví zákon

1

)

nebo dokud se ustanovený opatrovník neujme své funkce, činí okresní úřad v zájmu

dítěte neodkladné úkony.

(2)

Byl-li okresní úřad ustanoven opatrovníkem dítěte pro řízení, které se koná u jiného

okresního soudu než příslušného podle místa trvalého pobytu dítěte, může požádat okresní

úřad v místě soudního řízení o zastoupení dítěte při jednání.

(3)

Při účasti pracovníka dožadovaného okresního úřadu při hlavním líčení a veřejném

zasedání v trestním řízení proti mladistvému platí ustanovení odstavce 2 obdobně.

§ 15

Předběžná opatření

(1)

Okresní úřad rozhodne o okamžitém umístění dítěte

2

)

do péče nahrazující výchovu rodičů, jestliže se dítě ocitlo bez jakékoliv péče, například

v důsledku úmrtí rodičů nebo jiných osob odpovědných za jeho výchovu, nebo v důsledku

jiných závažných okolností předpokládající dlouhodobý stav. O okamžitém umístění dítěte

rozhodne též tehdy, jsou-li jeho život, zdraví nebo příznivý vývoj tak vážně ohroženy

nebo narušeny, že úprava poměrů dítěte nesnese odkladu.

(2)

Okresní úřad rozhodnutí podle odstavce 1 bezprostředně vykoná odebráním dítěte z

prostředí, ve kterém se nachází, a jeho předáním zařízení nebo osobám uvedeným v rozhodnutí.

(3)

Okresní úřad o rozhodnutí podle odstavce 1 neprodleně uvědomí příslušný soud s odůvodněným

podnětem na úpravu výchovných poměrů dítěte.

§ 16

Ústavní výchova

(1)

Okresní úřad podá soudu návrh nebo podnět na nařízení ústavní výchovy v případech,

kdy se nedostatky v péči rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte projevily

mravní narušeností dítěte, nebo je-li dítě v dosavadním prostředí vážně ohroženo ve

svém tělesném nebo duševním vývoji a jeho svěření do výchovy jiného občana se nejeví

účelné nebo možné. Stejně postupuje okresní úřad tehdy, jestliže se dítě ocitlo bez

jakékoliv řádné péče a není možno je svěřit do výchovy jiného občana.

(2)

Jestliže soud nařídí ústavní výchovu, projedná okresní úřad s příslušným zařízením

pro výkon ústavní výchovy přijetí dítěte a vyzve rodiče nebo jiné osoby odpovědné

za výchovu dítěte, aby dítě dopravili do příslušného zařízení, popřípadě s jejich

souhlasem zabezpečí umístění dítěte v příslušném zařízení. Nepodrobí-li se rodiče

nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte této výzvě, dá okresní úřad podnět soudu

k výkonu rozhodnutí.

(3)

Okresní úřad v součinnosti s obcí působí na zlepšení výchovných podmínek v rodinách

dětí, u nichž se vykonává ústavní nebo ochranná výchova a sledují možnost návratu

těchto dětí do jejich rodinného prostředí. Sleduje též v součinnosti se školami a

školskými zařízeními další vývoj dětí po skončení jejich ústavní nebo ochranné výchovy.

§ 17

Děti v péči jiných občanů

Okresní úřad, popřípadě v součinnosti s obcí, pravidelně sleduje tělesný a duševní

vývoj dětí svěřených do výchovy jiných občanů než rodičů. Za tím účelem nejméně jednou

za šest měsíců navštíví pověřený pracovník okresního úřadu, popřípadě v součinnosti

s obcí, rodinu, ve které dítě žije, a v případě potřeby poskytne nebo zprostředkuje

občanům odpovědným za výchovu dítěte všestrannou pomoc a poradenskou péči.

§ 18

Zprostředkování osvojení

Okresní úřad v součinnosti se zařízeními pro výkon ústavní výchovy a se zdravotnickými

zařízeními vyhledává děti vhodné k osvojení a ověřuje, zda občané přicházející v úvahu

jako osvojitelé způsobem svého života zaručují, že dítě budou vychovávat k jeho prospěchu

a v zájmu společnosti. Děti a vhodné občany oznamuje ministerstvu.

§ 19

Péče o děti a mladistvé obtížně vychovatelné

Obtížně vychovatelným je dítě nebo mladistvý, u kterého pro jeho mravní narušení soud,

obec nebo okresní úřad stanovil dohled nebo uložil omezení nebo u něhož soud nařídil

ústavní výchovu nebo uložil ochrannou výchovu, a to i v době po ukončení ústavní nebo

ochranné výchovy. Obtížně vychovatelným je dítě, které se dopustilo skutku majícího

znaky úmyslného trestného činu a jehož dosavadní výchova byla zanedbána; obtížně vychovatelným

je také mladistvý pravomocně odsouzený pro úmyslný trestný čin, jehož dosavadní výchova

byla zanedbána.

§ 20

(1)

Obce a okresní úřady poskytují pečovatelskou službu dětem, jestliže rodiče nebo osoby

odpovědné za jejich výchovu nemohou zabezpečit péči o děti pro vážné překážky.

(2)

Pečovatelská služba se poskytuje v bytě rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu

dítěte nebo v bytě pracovníka pečovatelské služby nebo ve stanici pečovatelské služby

pro děti.

(3)

Za vážné překážky se považují zejména

a)

nemoc, rekonvalescence, lázeňská léčba, úmrtí nebo jiné náhlé odloučení jednoho nebo

obou rodičů,

b)

porod, šestinedělí při péči o tři a více dětí předškolního věku,

c)

ve výjimečných případech nástup do práce osamělého rodiče nebo jiné osamělé osoby

odpovědné za výchovu dítěte, protože již vyčerpali podporu při ošetřování člena rodiny,

d)

trvalé těžké zdravotní postižení rodičů.

§ 21

(1)

Pečovatelská služba se poskytne vždy v rodinách, ve kterých se současně narodily

tři nebo více dětí nebo v rozmezí dvou let opakovaně současně dvě děti.

(2)

Pečovatelská služba se poskytne i rodinám, ve kterých se trvale pečuje o dítě, které

je podle rozhodnutí nebo posudku příslušného orgánu sociálního zabezpečení dlouhodobě

těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou.

Není-li jeden z rodičů z tohoto důvodu zaměstnán, poskytne se pečovatelská služba

nejvýše 400 hodin ročně; do této doby se nezapočítává poskytování pečovatelské služby

z jiných důvodů.

(3)

Pečovatelskou službu mohou v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 jako dobrovolní

pracovníci pečovatelské služby vykonávat i občané, jejichž pomoc a ošetření se podle

§ 59 odst. 3 za pečovatelskou službu nepokládá.

(4)

Pečovatelská služba se poskytuje za úhradu podle přílohy č. 1, která je součástí

této vyhlášky; úkony, kterými jsou zajišťovány nezbytné životní potřeby, se poskytují

bezplatně. Sociálně potřebným rodinám s nezaopatřenými dětmi a rodinám, ve kterých

se narodily současně tři nebo více dětí nebo opakovaně v rozmezí dvou let současně

dvě děti, se poskytuje pečovatelská služba bezplatně.

§ 22

Důvěrníci péče o děti

(1)

Okresní úřad může zřídit k plnění některých úkolů v péči o rodinu a děti sbor důvěrníků

péče o děti. Za členy tohoto sboru mohou být jmenováni občané, jejichž osobní vlastnosti,

způsob života, vztah k dětem, schopnost na ně výchovně působit, poskytují záruku,

že budou svědomitě plnit svěřené úkoly.

(2)

Důvěrníci péče o děti vyhledávají děti ohrožené nebo narušené prostředím vlastní

rodiny, sledují, jak rodiny plní své společenské funkce a působí při výkonu dohledu.

§ 23

Peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným

dětem

(1)

Na zabezpečení výživy a úhradu nutných životních potřeb, které se pravidelně opakují,

popřípadě na úhradu zvýšených nákladů spojených s dietním stravováním, poskytují pověřené

obecní úřady měsíčně opakující se peněžité dávky. Opakující se peněžitou dávkou se

doplňuje příjem sociálně potřebného občana zpravidla na částku potřebnou k zajištění

výživy a ostatních osobních potřeb a podílu společných nákladů na domácnost. Při prokazatelně

vyšších životních potřebách spojených například s bydlením, vedením domácnosti při

omezených schopnostech, mohou poskytnout pověřené obecní úřady opakující se peněžitou

dávku i v částce vyšší. Peněžité dávky se poskytnou v nižší částce nebo se neposkytnou,

jestliže rodiče řádně nepečují o děti, nedbají na plnění jejich povinné školní docházky

nebo poskytnutou dávku nevyužívají v jejich prospěch.

(2)

Na úhradu jednorázových mimořádných výdajů se poskytují jednorázové peněžité a věcné

dávky. Jednorázové peněžité dávky mohou být poskytnuty do výše 10 000 Kčs. Věcné dávky

mohou být poskytnuty do výše 5 000 Kčs; ve výjimečných případech do výše 10 000 Kčs.

(3)

Poskytnutí dávek podle odstavců 1 a 2 se navzájem nevylučuje.

§ 24

Příspěvek na výživu dítěte

(1)

Sociálně potřebnému nezaopatřenému dítěti,

3

)

na které povinná osoba neplatí výživné, poskytuje okresní úřad příspěvek na výživu

do výše částek, které se považují za potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních

potřeb. Žije-li toto dítě ve vlastní domácnosti, přihlíží se ještě k částce potřebné

na úhradu nákladů domácnosti.

(2)

Je-li výživné stanoveno rozhodnutím soudu, poskytne se příspěvek na výživu ve výši

stanoveného výživného, nejvýše však v částkách uvedených v odstavci 1.

(3)

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí

příslušného orgánu, neplní řádně povinnost pečovat o tělesné a duševní zdraví a o

výchovu dětí, poskytne se místo peněžité částky věcné plnění.

§ 25

Peněžité dávky rodičům, kterým se současně narodily tři nebo více dětí

(1)

Rodičům, kterým se současně narodily tři nebo více dětí, poskytují pověřené obecní

úřady jednorázově peněžité dávky, a to na každé dítě, které se dožilo 28 dnů, ve výši

5000 Kčs. Tyto dávky se poskytnou i tehdy, dožijí-li se věku 28 dnů jen dvě z těchto

dětí. Podmínka sociální potřebnosti se v těchto případech pokládá za splněnou.

(2)

Pověřený obecní úřad může poskytnout pomoc rodičům podle odstavce 1 i věcnou dávku,

je-li to účelné.

§ 26

Peněžitý příspěvek pro děti v pěstounské péči

(1)

Okresní úřad může poskytnout pěstounům při převzetí svěřeného dítěte, popřípadě občanům,

kteří se se souhlasem příslušných orgánů ujali dítěte, které jim má být svěřeno do

pěstounské péče, jednorázový peněžitý příspěvek na pořízení základního vybavení dítěte,

a to do výše 3000 Kčs u dětí předškolního věku a do výše 5000 Kčs u ostatních dětí.

Ve výši uvedené v předchozí větě může být poskytnut jednorázový peněžitý příspěvek

též opatrovníkovi, který převzal dítě do své péče, popřípadě občanovi, kterému bylo

dítě svěřeno předběžným opatřením

4

)

a má být ustanoven jeho opatrovníkem. Jednorázový peněžitý příspěvek poskytne okresní

úřad vždy, jde-li o dítě, které dosud žilo v zařízení pro výkon ústavní výchovy.

(2)

Dítěti, které do uzavření manželství bylo v pěstounské péči, může okresní úřad poskytnout

při uzavření manželství jednorázový peněžitý příspěvek až do výše 10 000 Kčs k úhradě

výdajů spojených s vybavením domácnosti.

§ 27

Peněžitý příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného osiřelého dítěte

Nezaopatřenému osiřelému dítěti žijícímu v náhradní péči, popřípadě zletilému nezaopatřenému

osiřelému dítěti, které se připravuje na povolání, na které přešlo právo osobního

užívání bytu,

5

)

může poskytnou okresní úřad opakující se peněžitý příspěvek na úhradu za užívání

bytu a služby s tím spojené, nemá-li vlastní postačující příjem. Opakující se peněžitý

příspěvek se poskytuje ve výši úhrady za užívání bytu a služby s tím spojené snížené

o částku, o kterou příjem dítěte včetně přídavků na děti (výchovného) převyšuje částku

potřebnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a podíl společných nákladů

na domácnost. Příspěvek podle věty první může být poskytnut ve výši potřebné k úhradě

dluhu, který nezaopatřenému osiřelému dítěti již vznikl.

§ 28

Příspěvek na rekreaci dětí důchodce

(1)

Důchodci, který je sociálně potřebný, může poskytnout pověřený obecní úřad na vlastní

(osvojené) dítě a dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů ve věku do skončení

povinné školní docházky příspěvek na rekreaci, pokud nelze takový příspěvek poskytnout

ze zaměstnání důchodce nebo druhého rodiče dítěte.

(2)

Příspěvek na rekreaci dítěte může být poskytnut i tehdy, nesplňuje-li důchodce podmínky

sociální potřebnosti, jestliže jeho rodina má zvýšené životní náklady v důsledku déletrvající

nemoci nebo invalidity některého z členů rodiny nebo jestliže důchodce je účastníkem

odboje,

6

)

popřípadě z jiných vážných důvodů.

(3)

Příspěvek na rekreaci dítěte činí 80 % celkových nákladů za rekreaci dítěte; výjimečně

může být přiznán až do výše celkových nákladů na rekreaci dítěte.

§ 29

Odměna pěstouna, je-li jím rodič (prarodič) otce nebo matky dítěte

Jestliže je pěstounem dítěte rodič (prarodič) otce nebo matky dítěte, pokládají se

za případy hodné zvláštního zřetele, kdy je možno podle zvláštního předpisu

7

)

přiznat odměnu za výkon pěstounské péče, zejména ty případy, je-li čistý měsíční

příjem pěstouna nižší než 2800 Kčs a jde-li o manželskou dvojici, nižší než 4000 Kčs.

Tyto částky se zvyšují o 1200 Kčs na každou osobu, která je na tohoto pěstouna odkázána

výživou. Za případ hodný zvláštního zřetele se mimo to pokládá péče o dítě, které

je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči zvlášť náročnou.

§ 30

Obce a okresní úřady v součinnosti zejména se zdravotnickými zařízeními vyhledávají

těžce zdravotně postižené občany a staré občany žijící v nepříznivých podmínkách,

které nemohou sami překonat.

§ 31

Mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany

(1)

Občanům s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, uvedeným v příloze

č. 2, která je součástí této vyhlášky, které podstatně omezuje jejich pohybovou nebo

orientační schopnost, se podle druhu a stupně postižení poskytují mimořádné výhody

I., II. nebo III. stupně podle přílohy č. 3, která je součástí této vyhlášky.

(2)

Okresní úřad vydává průkaz opravňující občana k mimořádným výhodám, s vyznačením,

o jaký stupeň výhod jde.

§ 32

(1)

Jednorázové peněžité dávky mohou poskytovat obce těžce zdravotně postiženým občanům

a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební, na úhradu mimořádných nutných nákladů,

které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů.

(2)

Jednorázové peněžité dávky mohou poskytovat obce také těžce zdravotně postiženým

občanům a starým občanům, kteří jsou umístěni v ústavu sociální péče, psychiatrické

léčebně nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné, na úhradu závazků krátkodobé povahy,

které nemohou tito občané uhradit ze svých prostředků.

(3)

Věcné dávky mohou obce poskytovat sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům

a starým občanům k uspokojování jejich běžných životních potřeb, které si občané pro

svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami.

(4)

Za věcné dávky se považuje zabezpečení namáhavějších pracovních úkonů nutných k provozu

a údržbě domácnosti nebo jejich úhradu, popřípadě poskytnutí předmětů k uspokojování

životních potřeb.

§ 33

Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek

(1)

Občanům těžce zdravotně postiženým mohou poskytovat okresní úřady peněžité příspěvky

na opatření pomůcek, které potřebují k odstranění, zmírnění nebo překonání následků

svých postižení. Podmínkou poskytnutí příspěvku je, že potřebnou pomůcku neposkytuje

ani nepropůjčuje státní zdravotní správa, s výjimkou příspěvku na zakoupení vozíku

a příspěvku na ortopedickou obuv.

(2)

Tělesně postiženým občanům mohou poskytovat okresní úřady příspěvky na pomůcky, které

umožňují sebeobsluhu, samostatný pohyb nebo zachování zdravotního stavu, popřípadě

na pomůcky na přípravu a realizaci pracovního uplatnění.

(3)

Zrakově postiženým občanům mohou poskytovat okresní úřady příspěvky na pomůcky, které

jim umožňují získávat informace nebo styk s okolím prostřednictvím hmatových nebo

sluchových vjemů nebo prostřednictvím zbytků zraku, popřípadě na pomůcky na přípravu

a realizaci pracovního uplatnění.

(4)

Sluchově postiženým občanům mohou poskytovat okresní úřady příspěvky na pomůcky,

které kompenzují ztrátu sluchu a přispívají k sociální adaptaci a jsou nezbytné ke

styku s okolím.

(5)

Příspěvky mohou poskytnout okresní úřady na opatření zvláštních pomůcek uvedených

v příloze č. 4, která je součástí této vyhlášky. Na úhradu nákladů spojených se zácvikem

pro používání pomůcek uvedených v příloze č. 4, která je součástí této vyhlášky, mohou

okresní úřady poskytnout příspěvek v plné výši prokázaných nákladů.

(6)

Potřebuje-li občan uvedený v odstavcích 2 až 4 k překonání následků těžkého zdravotního

postižení rehabilitační nebo kompenzační pomůcku, která není uvedena v příloze č.

4, která je součástí této vyhlášky, mohou mu okresní úřady poskytnout příspěvek na

opatření takové pomůcky ve stejné výši jako je příspěvek stanovený v příloze č. 4,

která je součástí této vyhlášky, na srovnatelnou pomůcku.

(7)

Příspěvek na opatření zvláštních pomůcek mohou poskytnout okresní úřady jen tehdy,

zaváže-li se žadatel písemně předem, že vrátí příspěvek nebo jeho poměrnou část v

případě, že se pomůcka stane vlastnictvím jiného občana před uplynutím pěti let od

poskytnutí příspěvku. Příspěvek se nevymáhá, pokud občan, kterému byl poskytnut, zemře.

(8)

Okresní úřady mohou hradit výdaje spojené s výcvikem a odevzdáním vodícího psa nevidomým

občanům až do výše obvyklých nákladů.

§ 34

Příspěvek na úpravu bytu

(1)

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí omezujícími ve značném rozsahu

jejich pohyblivost a občanům nevidomým poskytují okresní úřady příspěvek na úpravu

bytu nebo bytu v rodinném domku.

(2)

Pro účely přiznání příspěvku na úpravu bytu nebo bytu v rodinném domku se považují

za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí zdravotní postižení uvedená v příloze

č. 5 v písmenech a) až g), která je součástí této vyhlášky.

(3)

Za úpravy bytu nebo bytu v rodinném domku se považuje zejména

a)

úprava přístupu do domu, garáže, k výtahu včetně schodů, k oknům a na balkón,

b)

úprava povrchu podlahy, ovládacích prvků domovní a bytové elektroinstalace, kuchyňské

linky, popřípadě dalšího nábytku,

c)

rozšíření a úprava dveří,

d)

odstranění prahů,

e)

přizpůsobení koupelny a záchodu včetně vybavení vhodným sanitárním zařízením a lehce

ovladatelnými bateriemi,

f)

instalace potřebné zvukové nebo světelné signalizace,

g)

zavedení vhodného vytápění,

h)

vybudování telefonního vedení.

Rozsah úprav se posoudí se zřetelem na závažnost a druh zdravotního postižení občana.

(4)

Výše příspěvku na úpravu bytu nebo bytu v rodinném domku se určí se zřetelem na příjmy

a majetkové poměry občana a jeho rodiny, a to až do výše 70 % prokázaných nákladů,

účtovaných fyzickými nebo právnickými osobami za materiál a práce spojené s nezbytnými

výdaji, včetně projektových prací, nejvýše však 50 000 Kčs.

(5)

Příspěvek na úpravu bytu nebo bytu v rodinném domku je možno poskytnout i formou

zálohy, nejvýše však ve výši 50 % předpokládané výše příspěvku.

(6)

Příspěvek na úpravu bytu nebo bytu v rodinném domku poskytne okresní úřad jen tehdy,

zaváže-li se žadatel písemně předem, že příspěvek (zálohu) vyúčtuje do tří let od

zahájení řízení, příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátí v případě, že byt vymění,

byt nebo rodinný domek prodá nebo dojde-li k jiné změně užívacího nebo vlastnického

práva k bytu nebo rodinnému domku před uplynutím deseti let od jeho poskytnutí, nebo

vrátí poměrnou část příspěvku v případě, že plánované úpravy se neuskuteční v rozsahu

podle schválené dokumentace a vyplacený příspěvek přesáhl 70 % skutečně vynaložených

nákladů. Vrácení příspěvku nebo jeho poměrné části se nepožaduje, jestliže jeho výše

nepřesáhla 5000 Kčs nebo jestliže občan zemře.

(7)

Za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 6 je možno příspěvek na úpravu bytu nebo

bytu v rodinném domku poskytnout i rodičům nebo osobám, kterým bylo dítě svěřeno do

péče rozhodnutím příslušného orgánu, jde-li o dítě starší tří let, které je postiženo

těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo je nevidomé.

§ 35

Příspěvky na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla

(1)

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, kteří nejsou umístěni v

ústavu sociální péče, popřípadě obdobném zdravotnickém zařízení s celoročním pobytem

a kteří jsou odkázáni na individuální dopravu, poskytují okresní úřady příspěvek na

zakoupení motorového vozidla. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je, že motorové vozidlo

bude používáno na dopravu těžce zdravotně postiženého občana a že potřebný občan nevlastní

motorové vozidlo s výjimkou jednostopého vozidla. Přiznání příspěvku není podmíněno

způsobilostí těžce zdravotně postiženého občana řídit motorové vozidlo.

(2)

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla se poskytuje i rodičům dítěte staršího

tří let s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí nebo nevidomého nebo mentálně

postiženého, kterému byly přiznány mimořádné výhody III. stupně. Příspěvek se poskytuje

též osobám, kterým dítě bylo svěřeno do výchovy, popřípadě kteří se o ně starají i

po dosažení zletilosti.

(3)

V případě, že oba manželé jsou občany s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí

odkázanými na individuální dopravu, může být poskytnut příspěvek každému z nich.

(4)

Pro účely přiznání příspěvku na zakoupení motorového vozidla se za těžkou vadu nosného

nebo pohybového ústrojí považují zdravotní postižení, uvedená v příloze č. 5 v písmenech

a) až g), která je součástí této vyhlášky.

(5)

Občanům uvedeným v odstavci 1 a 2 se poskytuje příspěvek ve výši 50 % pořizovací

ceny motorového vozidla, nejvýše však 60 000 Kčs.

(6)

Po uplynutí pěti let od poskytnutí příspěvku může být poskytnut příspěvek na zakoupení

dalšího motorového vozidla.

(7)

Místo příspěvku na zakoupení motorového vozidla může být poskytnut příspěvek na celkovou

opravu motorového vozidla za podmínky, že od jeho zakoupení uplynulo pět let. Výjimečně

může být poskytnut příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla i před uplynutím

lhůty pěti let, je-li prokázáno, že taková oprava je nevyhnutelná a že poškození motorového

vozidla nezavinil občan uvedený v odstavcích 1 a 2.

(8)

Součet příspěvku na zakoupení motorového vozidla a příspěvku na celkovou opravu motorového

vozidla v období deseti let nesmí přesáhnout částku 120 000 Kčs.

(9)

Příspěvek na zakoupení nebo na opravu motorového vozidla občanům uvedeným v odstavcích

1 a 2 se poskytne jen tehdy, zaváže-li se žadatel písemně předem, že vrátí příspěvek

nebo jeho poměrnou část v případě, že motorové vozidlo se stane vlastnictvím jiného

před uplynutím pěti let od poskytnutí příspěvku. Příspěvek se nevymáhá, jestliže občan,

kterému byl poskytnut, zemře do pěti let ode dne jeho přiznání.

(10)

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí uvedenými v příloze č. 5,

která je součástí této vyhlášky, kteří sami řídí motorové vozidlo a pro své trvalé

zdravotní postižení nezbytně potřebují zvláštní úpravu vozidla, se poskytne příspěvek

v plné výši ceny takovéto úpravy. Přiznání tohoto příspěvku není podmíněno poskytnutím

příspěvku na zakoupení motorového vozidla. Ustanovení odstavce 8 platí obdobně.

§ 36

Příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojistného

(1)

Těžce zdravotně postiženým občanům uvedeným v příloze č. 2, která je součástí této

vyhlášky, kterým byly přiznány mimořádné výhody II. stupně, s výjimkou postižených

úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo III. stupně, kteří jsou držiteli motorových

vozidel, poskytují okresní úřady příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek

na úhradu pojistného zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem

motorových vozidel, používá-li motorové vozidlo jeho držitel pro svou pravidelnou

dopravu nebo dopravu manžela (manželky), dítěte nebo jiné blízké osoby, kterým byly

přiznány mimořádné výhody II. stupně, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou

hluchotou, nebo III. stupně.

(2)

Pokud byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně oběma manželům, rodiči

a dětem nebo dětem, je možné poskytnout příspěvek na provoz motorového vozidla každému

z nich, pokud se motorové vozidlo používá na jejich dopravu.

(3)

Občanům, kterým byly přiznány mimořádné výhody III. stupně, se poskytuje příspěvek

na provoz motorového vozidla ve výši 50 % z ceny 60 l benzinu 90 Speciál na měsíc

na dvoustopá motorová vozidla a z ceny 30 l benzinu 90 Speciál na měsíc na jednostopá

motorová vozidla.

(4)

Občanům, kterým byly přiznány mimořádné výhody II. stupně, s výjimkou postižených

úplnou nebo praktickou hluchotou, se poskytuje příspěvek na provoz motorového vozidla

ve výši 50 % z ceny 30 l benzinu 90 Speciál na měsíc na dvoustopá motorová vozidla

a z ceny 15 l benzinu 90 Speciál na měsíc na jednostopá motorová vozidla.

(5)

Příspěvek na provoz motorového vozidla vyplácí okresní úřad nejméně jedenkrát za

čtvrt roku. Případné přeplatky nebo nedoplatky se vyúčtují ke konci kalendářního roku.

(6)

Občanům uvedeným v odstavci 1, kteří ze závažných důvodů ujedou více než 9000 km

ročně, se poskytuje příspěvek za každých dalších započatých 500 km ve výši 50 % z

ceny 40 l benzinu 90 Speciál v případě, že jim byly přiznány mimořádné výhody III.

stupně a 50 % z ceny 20 l benzinu 90 Speciál u občanů, kterým byly přiznány mimořádné

výhody II. stupně, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou. Za závažné

důvody se považuje zejména doprava do zaměstnání nebo zdravotnického zařízení a doprava

dítěte do internátní školy nebo do ústavu sociální péče pro zdravotně postiženou mládež.

(7)

Příspěvek na úhradu pojistného zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené

provozem motorových vozidel poskytuje okresní úřad v plné výši stanovené zvláštním

předpisem.

8

)

(8)

Okresní úřad příspěvek na provoz motorového vozidla, popřípadě jeho zvýšení upraví

nebo odejme, zjistí-li, že se změnily skutečnosti, za nichž byl příspěvek na provoz

motorového vozidla, popřípadě jeho zvýšení přiznáno. Příspěvek podle odstavce 7 může

být snížen nebo odejmut s účinností od 1. ledna následujícího kalendářního roku.

§ 37

Příspěvek na individuální dopravu

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí uvedenými v příloze č. 5,

která je součástí této vyhlášky, kteří nevlastní motorové vozidlo a nepobírají příspěvek

na provoz motorového vozidla podle § 36 a občanům nevidomým poskytuje obec příspěvek

na výdaje na individuální dopravu poskytovanou právnickými nebo fyzickými osobami

až do výše 5000 Kčs ročně.

§ 38

Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči

Příspěvek na úhradu na rekreaci a na lázeňskou péči může poskytnout pověřený obecní

úřad nepracujícím důchodcům, kteří hradí poukazy na rekreaci a na lázeňskou péči z

vlastních prostředků. Příspěvek může být poskytnut důchodcům, jejichž důchod nepřesáhl

částku důchodu upraveného jako jediný zdroj příjmu až do výše plné ceny poukazu. Ostatním

důchodcům, pokud výše jejich důchodu nepřesáhla částku 3000 Kčs u jednotlivce nebo

4500 Kčs u manželské dvojice, až do výše 60 % ceny poukazu. Sociálně potřebným účastníkům

rekreace a lázeňské péče může být přiznán příspěvek na výdaje na dopravu hromadnými

dopravními prostředky až do výše skutečných nákladů.

§ 39

Příspěvek na topnou naftu a zakoupení topných těles a dalších spotřebičů

Těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební,

může obec poskytnout příspěvek na nákup topné nafty do výše 3000 Kčs ročně v případě,

že mají zavedeno vytápění bytu topnou naftou a vzhledem k vyššímu věku nebo zdravotnímu

stavu není možné požadovat, aby přešli na jiný způsob vytápění bytu; občanům, jimž

věk nebo zdravotní stav umožňuje, aby si obstarali jiný způsob vytápění bytu, může

obec poskytnout jednorázový peněžitý příspěvek na zakoupení topných těles do výše

2500 Kčs.

§ 40

Příspěvek na zřízení a změnu připojení telefonní účastnické stanice

Sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům, kterým byly poskytnuty mimořádné

výhody III. stupně nebo občanům, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost,

může obec poskytnout

a)

příspěvek na zřízení účastnické telefonní stanice až do výše 1000 Kčs,

b)

příspěvek při přeměně jejich účastnické stanice se skupinovým připojením na stanici

se samostatným nebo podvojným připojením až do výše 1000 Kčs.

§ 41

(1)

Obce mohou svěřencům ústavů pro tělesně postiženou mládež, ústavů pro tělesně postiženou

mládež s přidruženým mentálním postižením a ústavů pro tělesně postiženou mládež s

více vadami a občanům se změněnou pracovní schopností, kteří absolvovali přípravu

pro pracovní uplatnění, poskytnout jednorázové peněžité příspěvky a věcné dávky při

odchodu z příslušného zařízení. Podmínkou je, že jejich úspory nepřesahují 5000 Kčs

a nikdo k nim nemá vyživovací povinnost nebo ji neplní.

(2)

Jednorázový peněžitý příspěvek může být poskytnut ve výši 5000 Kčs a je určen k nákupu

věcí každodenní potřeby a k vybavení domácnosti; ve výjimečných případech může být

tento příspěvek poskytnut až do výše 10 000 Kčs. Místo jednorázového peněžitého příspěvku

mohou být poskytnuty věcné dávky.

(3)

Jednorázový peněžitý příspěvek nebo věcnou dávku je možno poskytnout již jeden měsíc

před odchodem svěřence z příslušného zařízení. Poskytne je obec, v jejímž územním

obvodu se zařízení nachází.

§ 42

Příspěvek na zvýšené životní náklady

(1)

Sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům a sociálně potřebným starým

občanům, kteří mají zvýšené životní náklady, mohou poskytovat pověřené obecní úřady

opakující se peněžitý příspěvek na jejich úhradu. Za zvýšené životní náklady se považují

zejména náklady na dietní stravování a na úhradu za užívání bytu a služby s užíváním

bytu spojené.

(2)

Výše příspěvku se určí tak, aby občan měl zabezpečenou výživu a ostatní osobní potřeby

a úhradu nákladů na domácnost.

(3)

Příspěvek podle odstavce 1 přiznaný z důvodu zvýšených nákladů na dietní stravování

se neposkytne, pokud je občan v léčebném zařízení státní zdravotní správy, v ústavu

sociální péče s celoročním pobytem, popřípadě jiném obdobném zařízení, ve kterém je

potřebná výživa zabezpečena v rámci ústavního zabezpečení.

(4)

Občanům používajícím trvale složité ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky mohou

pověřené obecní úřady poskytovat příspěvek na zvýšené výdaje související s používáním

těchto pomůcek, a to až do výše 300 Kčs měsíčně.

(5)

Nevidomým občanům, kteří jsou soustavně pracovně činní nebo se připravují na pracovní

uplatnění soustavným výcvikem nebo studiem nebo kteří jsou poživateli sirotčího důchodu,

mohou pověřené obecní úřady poskytnout příspěvek na zvýšené životní náklady ve výši

300 Kčs měsíčně. Příspěvek na zvýšené životní náklady se neposkytne nevidomému občanu,

který je poživatelem invalidního důchodu nebo pobírá-li na něj oprávněná osoba příplatek

k přídavkům na děti (výchovné).

§ 43

Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice

Sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům nebo občanům starším 70 let,

kteří žijí osaměle, mohou pověřené obecní úřady poskytovat příspěvek do výše plné

úhrady základní měsíční sazby za používání telefonní stanice.

§ 44

Příspěvky pro účastníky odboje a pozůstalé manžele (manželky) po účastnících odboje

Účastníkům odboje

6

)

a pozůstalým manželům (manželkám) po nich mohou pověřené obecní úřady přiznat příspěvek

až do výše 200 Kčs měsíčně tak, aby tento příspěvek s čistým příjmem účastníka odboje,

pozůstalého manžela (manželky) po nich nepřesáhl částku důchodu upraveného jako jediný

zdroj příjmu. Tyto částky mohou být překročeny v případě, když se účastníkovi odboje,

pozůstalému manželovi (manželce) po něm nebo dvojici přiznává příspěvek na dietní

stravování a úhradu nákladů spojených s užíváním bytu. Příspěvek se vyplácí účastníkům

odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po nich i v případě, že jsou umístěni v ústavu

sociální péče.

§ 45

Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže

(1)

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, které jsou uvedeny v příloze

č. 5, která je součástí této vyhlášky, a občanům nevidomým, kteří užívají bezbariérový

byt, poskytne pověřený obecní úřad opakující se peněžní příspěvek ve výši rozdílu

mezi běžnou úhradou za užívání bytu a úhradou zvýšenou z důvodu bezbariérovosti.

(2)

Občanům uvedeným v odstavci 1 může pověřený obecní úřad poskytovat příspěvek na úhradu

za užívání garáže až do výše 200 Kčs měsíčně.

§ 46

Příspěvek nevidomým občanům

Nevidomému vlastníku vodícího psa může pověřený obecní úřad poskytnout příspěvek na

krmivo pro tohoto psa, a to ve výši 600 Kčs měsíčně.

§ 47

Příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu

(1)

Stane-li se občan sociálně potřebným z důvodu péče o zletilou blízkou osobu, která

je převážně nebo úplně bezmocná nebo starší 80 let, může mu pověřený obecní úřad poskytnout

příspěvek. Přitom se nezkoumá, zda si občan může zajistit potřebné prostředky vlastní

prací nebo zda mají vůči němu manžel (manželka) nebo děti vyživovací povinnost.

(2)

Příspěvek podle odstavce 1 je možné poskytnout měsíčně do výše důchodu, který je

jediným zdrojem příjmu

9

)

za předpokladu, že občan pečuje o jednu blízkou osobu.

(3)

Občanu, který pečuje za podmínek uvedených v odstavci 1 o dvě blízké osoby, může

být poskytnut měsíčně příspěvek do výše důchodu, který je jediným zdrojem příjmu u

manželské dvojice.

9

)

(4)

Příspěvek může být poskytnut i občanům, kteří za podmínek uvedených v odstavcích

1 a 3 pečují o jiné než blízké osoby za předpokladu, že s nimi žijí ve společné domácnosti.

(5)

Příspěvek může být poskytnut i osamělému rodiči nebo prarodiči, popřípadě jiné osobě,

která má dítě svěřeno do výchovy za podmínky, že dítě je dlouhodobě těžce zdravotně

postižené a vyžaduje mimořádnou péči a není umístěno v zařízení pro takové děti.

§ 48

Příspěvek na společné stravování

Sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům a sociálně potřebným starým

občanům mohou obce poskytovat příspěvek na společné stravování až do výše 12 Kčs na

jeden oběd. V mimořádných případech může být příspěvek zvýšen až o 15 %.

§ 49

Pečovatelská služba

(1)

Pečovatelskou službu poskytují obce a okresní úřady těžce zdravotně postiženým občanům

a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti a

další životní potřeby nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření

jinou osobou, pokud jim potřebnou péči nemohou poskytovat rodinní příslušníci.

(2)

Pečovatelská služba se poskytuje občanům v jejich domácnostech včetně domácnosti

v domech s pečovatelskou službou, v zařízeních pečovatelské služby (§ 109), popřípadě

v domácnostech dobrovolných pracovníků pečovatelské služby.

(3)

Pečovatelská služba se poskytuje za plnou nebo částečnou úhradu podle přílohy č.

1, která je součástí této vyhlášky, s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, příjmu

a majetkovým poměrům občana a jeho rodinných příslušníků. Úkony pečovatelské služby,

kterými jsou zabezpečovány nezbytné životní potřeby, se poskytují bezplatně.

(4)

Pečovatelská služba se poskytuje bezplatně sociálně potřebným občanům, účastníkům

odboje

6

)

a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let. Ve zvlášť

odůvodněných případech s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu nebo sociálním poměrům

může být poskytnuta pečovatelská služba bezplatně účastníkům odboje a pozůstalým manželům

(manželkám) po účastnících odboje, kteří nedosáhli věk 70 let.

§ 50

Příspěvek občanům, kterým nelze zajistit zaměstnání

Občanům, kterým úřad práce nemůže zajistit vhodné zaměstnání, vede je v evidenci uchazečů

o zaměstnání a kterým nelze poskytnout hmotné zabezpečení podle zvláštních předpisů

10

)

a jejichž životní potřeby nejsou zabezpečeny příjmy z výdělečné činnosti nebo jinými

příjmy, při splnění podmínky sociální potřebnosti mohou poskytovat pověřené obecní

úřady peněžité příspěvky a věcnou pomoc, a to až do částek, které se považují za potřebné

k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a úhrady nákladů na domácnost.

§ 51

Péče o občany, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech nebo v nich

žijí

(1)

Pověřené obecní úřady pomáhají občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných

poměrech nebo v nich žijí, k překonání nepříznivých životních situací, zejména při

získání zaměstnání, při zvyšování kultury bydlení, při péči o výchovu a vzdělávání

dětí, při využívání volného času a kulturním rozvoji.

(2)

Při splnění podmínky sociální potřebnosti mohou poskytovat pověřené obecní úřady

těmto občanům peněžité a věcné dávky.

§ 52

Okruh osob

Sociální péče zahrnuje zejména pomoc

a)

občanům propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody,

b)

občanům, proti nimž je vedeno trestní řízení, popřípadě jimž byl výkon trestu odnětí

svobody podmíněně odložen, a kteří ji potřebují k překonání nepříznivých sociálních

dopadů,

c)

občanům závislým na alkoholu nebo jiných toxikomaniích, kteří sociální péči potřebují

v řešení sociálních situací,

d)

občanům žijícím nedůstojným spůsobem života,

e)

občanům propuštěným ze školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy po

dosažení zletilosti.

§ 53

Výchovná a poradenská péče

Okresní úřady působí výchovně na občany společensky nepřizpůsobené a poskytují jim

poradenskou péči k překonání obtížných životních poměrů a pomáhají jim řešit sociální

důsledky jejich společenské nepřizpůsobenosti.

§ 54

Peněžité a věcné dávky

Okresní úřady mohou občanům uvedeným v § 52 poskytnout jednorázové peněžité a věcné

dávky do výše 1000 Kčs k zabezpečení jejich životních potřeb při splnění podmínky

sociální potřebnosti. Při tom přihlížejí u občanů propuštěných z výkonu trestu odnětí

svobody i k výši úložného z nápravně výchovných ústavů.

§ 55

Péče o občany propuštěné z výkonu trestu

Občanům společensky nepřizpůsobeným, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody a

nejsou schopni práce pro stáří nebo invaliditu nebo jsou občany se změněnou pracovní

schopností, zabezpečují okresní úřady příslušné podle místa výkonu trestu již před

propuštěním na základě hlášení příslušného nápravně výchovného ústavu přiznání dávek

nebo služeb sociální péče. Občanům starým nebo pro svůj zdravotní stav vyžadujícím

soustavnou péči, pokud nemají příbuzné, kteří se o ně postarají, zabezpečují přijetí

do ústavů sociální péče přímo z výkonu trestu odnětí svobody.

§ 56

Spolupráce s jinými orgány a organizacemi

Při výkonu péče o společensky nepřizpůsobené občany spolupracují okresní úřady s orgány

činnými v trestním řízení s dalšími státními orgány, s nápravně výchovnými ústavy,

zdravotnickými zařízeními, občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými

organizacemi.

§ 57

(1)

Okresní úřady mohou poskytovat bezúročné půjčky občanům, kteří se ocitli v nepříznivé

životní situaci a kterou mohou pomocí půjčky překonat a nemohou půjčku získat jinak.

(2)

Po právní moci rozhodnutí o půjčce okresní úřad uzavře s občanem písemnou smlouvu

11

)

obsahující ujednání o lhůtách splatnosti a výši splátek. Bez uzavření této smlouvy

nelze půjčku poskytnout.

§ 58

(1)

Půjčka v hotovosti nebo účelově vázaná může být občanu poskytnuta nejvýše do 10 000

Kčs za podmínky, že se ve smlouvě zaváže splatit ji nejpozději do tří let od jejího

poskytnutí.

(2)

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí uvedeným v příloze č. 5

písmenech a) až g), která je součástí této vyhlášky, může být poskytnuta půjčka na

zakoupení motorového vozidla až do výše 30 000 Kčs.

(3)

Půjčku účelově vázanou převede okresní úřad na účet České státní spořitelny místně

příslušné podle trvalého pobytu občana.

§ 59

(1)

Obce a okresní úřady zabezpečují pečovatelskou službu ve svých územních obvodech

prostřednictvím svých pracovníků a dobrovolných pracovníků pečovatelské služby.

(2)

Poskytuje-li se pečovatelská služba za úhradu, použije se k úhradě především zvýšení

důchodu pro bezmocnost.

(3)

Pomoc a ošetření, které poskytují potřebnému občanovi jeho manžel (manželka, druh,

družka), rodiče, syn, dcera a u pečovatelské služby pro rodiny s dětmi prarodiče dětí,

nelze považovat za pečovatelskou službu.

(4)

Pečovatelská služba se neposkytuje při karanténě nařízené pro podezření z nákazy

přenosnou chorobou a při onemocnění touto chorobou.

§ 60

Odměna dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby

Dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby se poskytuje odměna, jejíž výše se stanoví

podle rozsahu a obtížnosti úkonů v rámci stanoveného rozpětí částek za jednotlivé

úkony pečovatelské služby uvedených v příloze č. 1, která je součástí této vyhlášky.

Takto vypočtená měsíční odměna se zvyšuje o 15 až 30 % s přihlédnutím ke kvalitě a

náročnosti poskytovaných úkonů.

§ 61

Ústavní sociální péče

(1)

Pro poskytování ústavní sociální péče se zřizují zejména tyto ústavy sociální péče

(dále jen „ústav“)

a)

ústavy pro tělesně postiženou mládež,

b)

ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením,

c)

ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami,

d)

ústavy pro mentálně postiženou mládež,

e)

ústavy pro tělesně postižené dospělé občany,

f)

ústavy pro tělesně postižené občany s přidruženým mentálním postižením,

g)

ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami,

h)

ústavy pro smyslově postižené dospělé občany,

ch)

ústavy pro mentálně postižené dospělé občany,

i)

domovy důchodců,

j)

domovy-penziony pro důchodce.

(2)

V ústavech uvedených v odstavci 1 písm. a) až i) mohou být zřízena samostatná oddělení

pro denní a týdenní pobyt. Ústavy uvedené v odstavci 1 písm. a) až i) mohou být zřízeny

i jako samostatné ústavy pro denní a týdenní pobyt. Podle místních podmínek a potřeb

mohou být zřizovány integrované ústavy kombinací výše uvedených druhů.

(3)

Organizaci ústavu upravuje organizační řád, který vydává zřizovatel ústavu.

(4)

V ústavech pro mentálně postiženou mládež může být zřízeno samostatné diagnostické

oddělení, popřípadě lze vyčlenit ústav pro mládež jen pro diagnostické účely.

§ 62

Ústavy pro tělesně postiženou mládež

Ústavy pro tělesně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od tří

let do ukončení povinné školní docházky a v případě potřeby další přípravy na povolání

do ukončení přípravy na povolání, u nichž těžký stupeň tělesné vady neumožňuje nebo

podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a přípravy na povolání. Podle

možností ústavu lze přijímat i děti a mládež s trvalými lehčími tělesnými vadami,

jestliže nelze zabezpečit potřebnou rehabilitaci v prostředí, v němž žijí. V těchto

ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova tělesně postižené mládeže.

§ 63

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením jsou určeny

pro děti a mládež ve věku od tří let do ukončení povinné školní docházky a jestliže

se připravují na povolání, do ukončení této přípravy na povolání, jsou-li vedle tělesné

vady postiženy též mentálním postižením lehčího stupně. V těchto ústavech se též vykonává

ústavní nebo ochranná výchova tělesně postižené mládeže s přidruženým mentálním postižením.

§ 64

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami jsou určeny pro děti a mládež ve

věku od tří let do ukončení povinné školní docházky, jestliže jsou vedle tělesné vady

postiženy též smyslovými vadami a popřípadě mentálním postižením lehčího stupně. V

těchto ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova tělesně postižené mládeže

s více vadami.

§ 65

Ústavy pro mentálně postiženou mládež

(1)

Ústavy pro mentálně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od tří

do 26 let, výjimečně i déle. Přijímají se i občané, kteří jsou postiženi též tělesnou

nebo smyslovou vadou. V těchto ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova

mentálně postižené mládeže.

(2)

Do ústavů pro mentálně postiženou mládež nelze přijímat děti a mládež, jejichž opožděný

rozumový vývoj je následkem výchovné zanedbanosti nebo u nichž dochází k akutním projevům

psychických poruch ohrožujících okolí.

(3)

Diagnostické oddělení v ústavech pro mentálně postiženou mládež nebo ústav pro mentálně

postiženou mládež vyčleněný pro diagnostické účely se zřizuje pro zabezpečování speciálně

pedagogické, psychologické, lékařské a sociální diagnostiky. Do těchto oddělení nebo

ústavů se přijímají zejména postižené děti a mládež před umístěním do ústavů.

§ 66

Péče v ústavech pro mládež

(1)

Příprava pro život v ústavech pro tělesně postiženou mládež a v ústavech pro tělesně

postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením zahrnuje

a)

předškolní výchovu pro děti ve věku od tří do šesti let, zajišťovanou v mateřských

školách při ústavu,

b)

školní vzdělání zajišťované ve školách při ústavu nebo mimo ústav,

c)

mimoškolní a pracovní výchovu organizovanou ve výchovných skupinách s přihlédnutím

k věku a schopnostem svěřenců; v jedné skupině může být zařazeno nejvýše 12 svěřenců,

při plavání nejvýše šest svěřenců,

d)

přípravu na povolání uskutečňovanou ve středních a vysokých školách, odborných učilištích,

střediscích praktického vyučování nebo ve střediscích zácviku pro jednotlivá povolání

při ústavu nebo mimo ústav.

(2)

Ústav nejpozději šest měsíců před předpokládaným ukončením přípravy na povolání na

středních školách, odborných učilištích nebo střediscích praktického vyučování upozorní

úřad práce příslušný podle místa trvalého pobytu svěřence na tuto skutečnost, aby

bylo možno včas pro tohoto svěřence zprostředkovat vhodné pracovní uplatnění.

(3)

V ústavech pro tělesně postiženou mládež s více vadami se poskytuje péče uvedená

v odstavci 1 písm. a) až c) a zácvik k jednoduchým pracem, přiměřený k zdravotnímu

stavu mladistvého.

(4)

V ústavech pro mentálně postiženou mládež se poskytuje výchova a vzdělání mentálně

postiženým v rozsahu jejich schopností.

(5)

Výchova mentálně postižených svěřenců ve věku do 16 let se organizuje zpravidla ve

výchovných skupinách ustavených podle jejich mentální úrovně s přihlédnutím k fyzické

vyspělosti. V těchto výchovných skupinách může být zařazeno nejvýše 12 svěřenců. Počet

svěřenců ve výchovných skupinách mentálně postižených svěřenců starších 16 let se

řídí potřebou zajištění řádné výchovy a nesmí být vyšší než 15 svěřenců. Při kulturních,

rekreačních a sportovních akcích může být zařazeno do výchovné skupiny nejvýše deset

svěřenců, při plavání, bruslení a lyžování nejvýše šest svěřenců. Ve výchovných skupinách

na diagnostickém oddělení a na oddělení pro výkon ochranné výchovy může být zařazeno

nejvýše deset svěřenců.

§ 67

Ústavy pro dospělé občany tělesně postižené

Ústavy pro dospělé občany tělesně postižené jsou určeny pro občany s těžkými tělesnými

vadami, kteří ukončili povinnou školní docházku a nemohou se pro své těžké tělesné

postižení připravovat na povolání nebo kteří ukončili přípravu na povolání a potřebují

ústavní zaopatření, protože jim nelze potřebnou péči zajistit v dosavadním prostředí.

Občané, kteří jsou postiženi též mentálním postižením nižšího stupně, se do těchto

ústavů nepřijímají.

§ 68

Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením

Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním poškozením jsou

určeny pro občany, kteří ukončili povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní

postižení připravovat na povolání nebo kteří ukončili přípravu na povolání, jestliže

jsou vedle těžké tělesné vady postiženi též mentálním postižením lehčího stupně.

§ 69

Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami

Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami jsou určeny pro občany,

kteří ukončili povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní postižení připravovat

na povolání, jestliže jsou vedle těžké tělesné vady postiženi též smyslovými vadami

a popřípadě mentálním postižením lehčího stupně.

§ 70

Ústavy pro dospělé občany smyslově postižené

Ústavy pro dospělé občany smyslově postižené jsou určeny pro občany, kteří ukončili

povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní postižení připravovat na povolání,

jestliže jsou postiženi úplnou nebo praktickou slepotou, hluchotou nebo hluchoněmostí,

jsou-li odkázáni na ústavní péči, protože jim nelze zajistit potřebnou péči v dosavadním

prostředí.

§ 71

Ústavy pro dospělé občany mentálně postižené

Ústavy pro dospělé občany mentálně postižené jsou určeny pro občany ve věku od 26

let postižené mentálním postižením těžšího stupně a pro občany postižené vedle mentálního

postižení těžšího stupně též tělesnou nebo smyslovou vadou, kteří potřebují ústavní

péči, nikoliv však léčebnou péči v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Občané postižení

mentálním postižením lehčího stupně mohou být do ústavu přijati jen tehdy, jestliže

potřebují nezbytně ústavní péči.

§ 72

Domovy důchodců

Domovy důchodců jsou určeny především pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného

pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují

komplexní péči, jež jim nemůže být zajištěna členy jejich rodiny ani pečovatelskou

službou nebo jinými službami sociální péče, a dále pro staré občany, kteří toto umístění

nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů. Nemohou však být přijati občané, jejichž

zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

§ 73

Domovy – penzióny pro důchodce

(1)

Domovy-penzióny pro důchodce jsou určeny pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného

pro přiznání starobního důchodu a jejichž celkový zdravotní stav je takový, že nepotřebují

komplexní péči, za předpokladu, že jim budou poskytnuty služby potřebné vzhledem k

jejich věku a zdravotnímu stavu.

(2)

Do domovů-penziónů pro důchodce se přijímají občané, jejichž zdravotní stav a věk

umožňuje vést poměrně samostatný život ve vhodných podmínkách.

(3)

V domovech-penziónech pro důchodce se poskytuje ubytování a základní péče.

12

)

Současně jsou ústavem vytvářeny podmínky pro rozvoj kulturního a společenského života

a zájmové činnosti obyvatel ústavu. Podle možností ústavu a požadavků obyvatel domovů-penziónů

pro důchodce lze obyvatelům poskytovat i další placené služby uvedené v příloze č.

6, která je součástí této vyhlášky.

§ 74

Rozsah poskytované péče v ústavech

Při týdenním, denním a přechodném pobytu v ústavech se poskytuje v potřebném rozsahu

péče tak jako ve stejném typu ústavu s celoročním pobytem s tím, že se při denním

pobytu neposkytuje bydlení a při týdenním pobytu se neposkytuje bydlení ve dnech pracovního

klidu. Přechodný pobyt v ústavu se poskytuje, jestliže občan, který jinak o umisťovaného

občana pečuje, nemůže tuto péči z vážných důvodů poskytovat; doba přechodného pobytu

v ústavu činí nejvýše tři měsíce, pokud delší pobyt neodůvodňují zvlášť závažné důvody.

§ 75

Podmínky pro přijetí do ústavu

(1)

Do ústavů se přijímají občané, kteří potřebují vzhledem ke svým sociálním poměrům

a zdravotnímu stavu ústavní sociální péči. Zdravotní postižení podmiňující a vylučující

přijetí do ústavu jsou uvedena v příloze č. 7, která je součástí této vyhlášky.

(2)

Občané, kteří jsou zletilí a nebyli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, mohou

být přijímáni do ústavů jen s jejich písemným souhlasem, občané nezletilí a občané

zbavení způsobilosti k právním úkonům s písemným souhlasem jejich zákonného zástupce,

pokud u nezletilých nejde o nařízení ústavní výchovy.

§ 76

Řízení o přijetí do ústavu

(1)

Občané jsou přijímáni do ústavu na podkladě žádosti. Žádost podávají občané (dále

jen „žadatel“), kteří potřebují ústavní sociální péči, pokud zvláštní předpis nestanoví

jinak,

13

)

jde-li o nezletilé nebo občany zbavené způsobilosti k právním úkonům, jejich zákonný

zástupce. Řízení o přijetí může být zahájeno též z podnětu obce, zdravotnického zařízení,

občanského sdružení, církve nebo charitativní organizace. V případech, kdy soud nařídil

ústavní výchovu nebo uložil ochrannou výchovu dítěte, nebo okresní úřad předběžně

rozhodl o jeho okamžitém umístění do ústavu, dítě se přijme do ústavu na základě požadavku

orgánu péče o děti příslušného okresního úřadu.

(2)

Okresní úřad příslušný podle trvalého pobytu žadatele prošetří sociální a majetkové

poměry a vyžádá dokumentaci o zdravotním stavu žadatele od příslušných orgánů státní

zdravotní správy. Pokud nespravuje ústav vhodný pro žadatele, zašle neodkladně žádost

jinému okresnímu úřadu nebo obci nebo vedoucímu ústavu, který je příslušný k rozhodnutí

o přijetí.

14

)

(3)

Pokud žadatel splňuje podmínky pro přijetí do ústavu a ve vhodném ústavu je volné

místo, obec nebo okresní úřad, který tento ústav spravuje, rozhodne o přijetí žadatele;

není-li ve vhodném ústavu volné místo, rozhodne o zařazení žádosti do pořadníku čekatelů.

(4)

Obec nebo okresní úřad sestavuje pořadník čekatelů na umístění v ústavu podle naléhavosti

umístění pro každý druh ústavu zvlášť. Při stanovení naléhavosti pořadí na umístění

mají přednost

a)

při přijímání do ústavu pro mládež nezletilí, u nichž soud nařídil ústavní výchovu

nebo uložil ochrannou výchovu, nebo u nichž o okamžitém umístění do ústavu vydal předběžné

rozhodnutí okresní úřad, a do ústavu pro mentálně postiženou mládež nezletilí, kteří

nepříznivě ovlivňují vývoj sourozenců a kterým není možno poskytnout potřebnou pomoc

v rodině,

b)

při přijímání do ústavů pro dospělé občany osamělí žadatelé a žadatelé-příjemci pečovatelské

služby, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku potřebují komplexní péči.

(5)

Před rozhodnutím o přijetí žadatele zařazeného do pořadníku obec nebo okresní úřad

přešetří, zda se nezměnily okolnosti rozhodné pro přijetí do ústavu.

(6)

V rozhodnutí o přijetí do ústavu určí obec nebo okresní úřad formu pobytu. Jestliže

žadatel ve stanovené lhůtě bez vážného důvodu nenastoupí, bude zařazen do pořadníku

čekatelů.

§ 77

Nástup do ústavu

Přijaté žadatele vyzve k nástupu ústav. Nástup do ústavu oznámí žadateli nebo zákonnému

zástupci alespoň týden předem; zároveň mu oznámí, které doklady musí při nástupu v

ústavu předložit a které věci si může do ústavu vzít.

§ 78

Pobyt obyvatel (svěřenců) mimo ústav

(1)

Obyvatel může pobývat mimo ústav po předchozím oznámení vedoucímu ústavu. Jde-li

o obyvatele zbaveného způsobilosti k právním úkonům, je třeba k pobytu mimo ústav

přivolení jeho opatrovníka.

(2)

Rodiče, popřípadě zákonní zástupci svěřenců ústavů pro mládež jsou oprávněni převzít

svěřence do své péče kdykoliv po předchozím oznámení vedoucímu ústavu. U svěřenců

umístěných na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy nebo u svěřenců,

o jejichž okamžitém umístění v ústavu předběžně rozhodl okresní úřad, lze povolit

pobyt mimo ústav jen po předchozím souhlasu orgánu péče o děti okresního úřadu příslušného

podle místa trvalého pobytu rodičů nebo občanů, u nichž se svěřenec zdržuje během

přechodného pobytu mimo ústav.

(3)

Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují též na denní a týdenní pobyty.

§ 79

Přemístění obyvatel (svěřenců)

Obyvatel (svěřenec) ústavu může být přemístěn do jiného ústavu jen se svým souhlasem

nebo souhlasem zákonného zástupce, pokud tomu nebrání zdravotní důvody.

§ 80

Ukončení pobytu v ústavu

(1)

Pobyt v ústavu končí na základě písemného oznámení obyvatele nebo jeho zákonného

zástupce, rozhodnutím obce, okresního úřadu nebo vedoucího ústavu příslušného k takovému

rozhodnutí

14

)

o přemístění do jiného ústavu nebo o propuštění obyvatele (svěřence) z ústavu nebo

úmrtím obyvatele (svěřence). U svěřenců s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou

výchovou může být pobyt ukončen jen na základě rozhodnutí soudu nebo po dosažení zletilosti,

nebyla-li ústavní nebo ochranná výchova prodloužena.

(2)

Obyvatel (svěřenec) ústavu může být propuštěn, jestliže i po opětovném napomenutí

hrubě porušuje ústavní pořádek nebo jestliže další poskytování ústavní péče není účelné

nebo potřebné. Pobyt obyvatele (svěřence) není možno v těchto případech ukončit, jestliže

o něho není jinak řádně postaráno a je plně odkázán na pomoc společnosti.

(3)

Postup při úmrtí obyvatele (svěřence) ústavu upravují zvláštní předpisy.

15

)

Pohřeb zemřelého obyvatele (svěřence) ústavu zabezpečí ústav, pokud ho nezabezpečí

nejbližší příbuzní nebo někdo jiný.

(4)

Majetek zemřelého sepíše neodkladně vedoucí ústavu nebo jím pověřený pracovník za

účasti dvou svědků a převezme do úschovy ústavu. Ústav podá státnímu notářství oznámení

o úmrtí za účelem zahájení dědického řízení. Uschovaný majetek zemřelého obyvatele

(svěřence) lze vydat jen na základě souhlasu státního notářství.

§ 81

Úschova cenných věcí v ústavu

(1)

Ústav převezme do úschovy cenné věci, vkladní knížky a peněžní hotovosti (dále jen

„cenné věci“) obyvatele (svěřence) ústavu, který o jejich převzetí požádá při nástupu

do ústavu nebo během pobytu v něm; o převzetí cenných věcí vydá ústav potvrzení.

(2)

Cenné věci obyvatele (svěřence), který nemá způsobilost k právním úkonům, převezme

ústav do úschovy na žádost jeho zákonného zástupce. Hrozí-li nebezpečí poškození,

zničení nebo ztráty cenných věcí obyvatel (svěřenců), převezme je ústav do úschovy

z vlastního podnětu a vyrozumí neodkladně zákonného zástupce obyvatele (svěřence).

(3)

Cenné věci převzaté do úschovy se řádně označí tak, aby byla vyloučena jejich záměna,

a vede se jejich evidence.

§ 82

Stravování v ústavech

Stravování v ústavech se poskytuje v souladu se zásadami správné výživy, s ohledem

na věk a zdravotní stav obyvatel (svěřenců) podle stanovených stravovacích jednotek.

16

)

§ 83

Poskytování osobního vybavení, drobných předmětů osobní potřeby a některých služeb

(1)

Osobní vybavení (prádlo, šatstvo, obuv) a drobné předměty osobní potřeby ústav poskytuje

při celoročním a týdenním pobytu obyvatelům, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky

na jejich nákup, s přihlédnutím k potřebám obyvatele, jeho zdravotnímu stavu. Obdobně

se postupuje při poskytování některých služeb (holení, stříhání vlasů, pedikúra).

(2)

V ústavech pro mládež s celoročním pobytem se poskytuje osobní vybavení (prádlo,

šatstvo, obuv) a drobné předměty osobní potřeby s přihlédnutím k potřebám svěřence.

(3)

Osobní vybavení, drobné předměty osobní potřeby a některé služby se neposkytují obyvatelům

(svěřencům) při denním nebo při přechodném pobytu v ústavech, svěřencům v ústavech

pro mládež s týdenním pobytem a v domovech-penziónech pro důchodce.

(4)

O rozsahu poskytování osobního vybavení, drobných předmětů osobní potřeby a některých

služeb jednotlivým obyvatelům (svěřencům) rozhoduje vedoucí ústavu.

(5)

Veškerá údržba a opravy osobního vybavení poskytovaného ústavem i vlastního osobního

vybavení obyvatel (svěřenců) se hradí z prostředků ústavu, s výjimkou domovů-penziónů

pro důchodce.

(6)

Vybavení hygienických zařízení zajišťuje vždy ústav s výjimkou zařízení, která jsou

součástí obytných jednotek v domovech-penziónech pro důchodce.

(7)

Vzorové seznamy osobního vybavení, drobných předmětů osobní potřeby, lůžkovin a jiného

textilu schvaluje obec nebo okresní úřad, který ústav spravuje, popřípadě ministerstvo

u přímo řízených ústavů.

§ 84

Kulturně-zájmová činnost

Ústavy zajišťují kulturně-zájmovou činnost obyvatel (svěřenců) v zájmu rozvoje jejich

schopností, estetického cítění a zapojení do společenského života.

§ 85

Pomocné hospodářství a ústavní výroba

K rozvíjení dobrovolné pracovní činnosti obyvatel (svěřenců) ústavu lze zřídit pomocné

hospodářství ústavu a ústavní výrobu.

§ 86

Pracovní a výchovně-pracovní činnost

(1)

V ústavech pro mládež se svěřenci mohou zúčastnit výchovně-pracovní činnosti do skončení

povinné školní docházky. Za práci vykonanou v rámci výchovně-pracovní činnosti svěřencům

nepřísluší peněžní odměna.

(2)

Pracovní činnost mohou vykonávat obyvatelé (svěřenci) ústavu v souladu s pracovněprávními

předpisy.

17

)

(3)

Pracovní a výchovně-pracovní činnost lze vykonávat při provozu ústavu, v jeho pomocném

hospodářství nebo ústavní výrobě.

(4)

Vhodnost a rozsah výchovně-pracovní a pracovní činnosti posuzuje lékař.

§ 87

Kulturní fond

(1)

Kulturní fond určený ke zvýšení kulturní úrovně života v ústavu zřizuje nebo ruší

v jednotlivých ústavech obec nebo okresní úřad, který ústav spravuje, po projednání

s vedoucím ústavu a výborem obyvatel, je-li v ústavu zřízen. Fond spravuje výbor obyvatel,

který používá jeho prostředků v dohodě s vedoucím ústavu. Není-li v ústavu výbor obyvatel,

rozhoduje o použití prostředků fondu vedoucí ústavu v rozsahu pověření okresním úřadem

nebo obcí; u ústavů přímo řízených ministerstvem vedoucí ústavu.

(2)

Do kulturního fondu plyne

a)

50 % čistého výnosu pomocného hospodářství a ústavní výroby,

b)

úhrada získaná za činnost vykonávanou v rámci výchovně-pracovní činnosti,

c)

čistý výnos z kulturních akcí pořádaných obyvateli (svěřenci) ústavu,

d)

dobrovolné příspěvky od obyvatel (svěřenců) ústavu, jiných osob a organizací.

(3)

Prostředky kulturního fondu se používají k úhradě nákladů na kulturní péči o obyvatele

(svěřence) ústavu, pokud tyto náklady nelze uhradit z rozpočtových prostředků ústavu.

Z prostředků kulturního fondu mohou být nakoupeny předměty neinvestiční povahy, které

slouží k rozvoji pomocného hospodářství a ústavní výroby a předměty investiční povahy,

pokud slouží kulturní péči o obyvatele (svěřence) ústavu nebo jejich tělovýchovné

a sportovní činnosti.

§ 88

Výbor obyvatel

Obyvatelé ústavů se mohou podílet na uspořádání života v ústavu svými zástupci zvolenými

do výboru obyvatel.

§ 89

(1)

Manželské a předmanželské poradny plní úkoly uvedené v § 9 a 10.

(2)

Manželské a předmanželské poradny pomáhají utvářet příznivé rodinné, manželské, partnerské

a mezilidské vztahy a odstraňovat jejich narušování.

(3)

Okresní úřady mohou zřizovat detašovaná pracoviště manželských a předmanželských

poraden.

(4)

Ministerstvo může v dohodě s příslušnými okresními úřady nebo obcemi pověřit některé

manželské a předmanželské poradny poskytováním metodické pomoci ostatním poradnám

a spolupůsobením při organizování náhradní rodinné péče.

§ 90

Pracovníci manželských a předmanželských poraden jsou povinni zachovávat mlčenlivost

o skutečnostech, o nichž se dověděli při výkonu své činnosti, s výjimkou případů,

sdělují-li údaje o skutečnostech se souhlasem osob, jichž se týkají, popřípadě se

souhlasem zákonného zástupce osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům, nebo byla-li

jim uložena zvláštním předpisem oznamovací povinnost.

§ 91

Manželské a předmanželské poradny spolupracují při plnění svých úkolů zejména s obcemi,

úřady práce, zdravotnickými a školskými zařízeními, soudy a vědeckými a výzkumnými

ústavy a zařízeními, s odbornými sdruženími, se sdělovacími prostředky a dalšími státními

i nestátními, církevními i charitativními organizacemi a sdruženími.

§ 92

Domovy pro matky s dětmi poskytují osamělým matkám s malými dětmi a výjimečně též

osamělým těhotným ženám, které se ocitly v obtížné situaci, ubytování, výchovnou a

poradenskou péči, popřípadě jiné sociální služby, zejména pomoc při zprostředkování

zaměstnání, při umístění dětí v předškolních zařízeních a při řešení jejich bytových

potřeb v součinnosti s příslušnými státními orgány.

§ 93

(1)

Při rozhodování o přijetí do domova pro matky s dětmi rozhodne obec nebo okresní

úřad též o výši úhrady za ubytování a základní péči poskytovanou matce a dítěti, popřípadě

těhotné ženě.

18

)

Přitom přihlédne též k jejich sociálně ekonomické situaci.

(2)

O ukončení pobytu v domově pro matky s dětmi rozhodne obec nebo okresní úřad, který

jej spravuje, zejména získá-li matka byt nebo opakovaně porušuje zásady občanského

soužití. Podle okolností případu dá podnět příslušnému okresnímu úřadu k zabezpečení

další péče o její dítě.

§ 94

(1)

Zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče (dále jen „zařízení“) se zpravidla zřizuje

v samostatném objektu. Obdobně jako v zařízení může být vykonávána pěstounská péče

ve vlastním bytě nebo rodinném domku pěstouna.

(2)

Zařízení provozované ve více samostatných objektech soustředěných v jednom místě

tvoří dětskou vesničku; její součástí jsou i společné objekty a byty dalších pracovníků

dětské vesničky.

§ 95

(1)

Pěstouny vykonávajícími pěstounskou péči v zařízení se mohou stát občané, kteří uzavřeli

s obcí nebo okresním úřadem spravujícím zařízení dohodu o právech a povinnostech při

výkonu pěstounské péče v zařízení. Výkon pěstounské péče počíná přijetím prvního dítěte

do péče na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o ustanovení

tohoto občana opatrovníkem dítěte.

(2)

V dohodě o výkonu pěstounské péče v zařízení je třeba uvést způsob zániku práv a

povinností plynoucích z této dohody, a to buď vzájemnou dohodou, nebo zrušením dohody

ze strany obce nebo okresního úřadu, jestliže příslušný orgán rozhodl o výchově dětí

jiným způsobem pro neplnění povinností pěstouna, popřípadě zrušením dohody ze strany

pěstouna, jestliže se rozhodl vykonávat pěstounskou péči mimo zařízení. V dohodě je

dále třeba uvést závazek pěstouna, že po ukončení výkonu pěstounské péče předá obci

nebo okresnímu úřadu objekt a jeho vybavení ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení

a objekt opustí, nedojde-li k jiné dohodě.

(3)

Při sjednání dohody podle odstavce 2 přihlíží obec, popřípadě okresní úřad k počtu

dětí žijících ve společné domácnosti, a to i v případě, že pěstounská péče již zanikla

a též k věku pěstounky.

§ 96

(1)

K umístění dítěte do zařízení dochází na základě rozhodnutí soudu o svěření do pěstounské

péče nebo o ustavení opatrovníka. V naléhavých případech může být do zařízení umístěno

i dítě na základě předběžného opatření příslušného okresního úřadu. Umístění dítěte

z jiného okresu je třeba projednat s příslušnou obcí nebo okresním úřadem, který zařízení

spravuje, a s pěstounem.

(2)

Pěstoun a svěřené děti tvoří rodinnou skupinu. Počet dětí v rodinné skupině určí

obec nebo okresní úřad, který zařízení spravuje. Přitom dbají, aby se v jedné rodinné

skupině soustředili zejména sourozenci.

(3)

Pokud splňují zletilé děti podmínky nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte,

zůstávají i nadále v zařízení, dohodnou-li se o tom s pěstouny.

§ 97

Při péči o svěřené děti a při vedení domácnosti v rodinných skupinách se čtyřmi a

více dětmi nebo při péči o zdravotně postižené děti poskytuje obec nebo okresní úřad

pěstounovi trvalou výpomoc. Tuto výpomoc může zajistit i pečovatelskou službou, a

to i osobami, jejichž pomoc a ošetření se jinak za pečovatelskou službu nepokládá.

To platí obdobně při dočasné neschopnosti pěstouna pečovat o svěřené děti.

§ 98

(1)

Obec nebo okresní úřad vybaví objekt zařízení s ohledem na potřeby dětí a rodiny.

Přitom spolupracuje s občany, kteří byli vybráni k výkonu pěstounské péče v zařízeních.

(2)

Obec nebo okresní úřad nese náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení

a jeho vybavení, jestliže přesahují 100 Kč v jednotlivém případě. Pokud jde o vybavení

zařízení lůžkovinami a jiným textilem, postupuje obec nebo okresní úřad obdobně jako

při správě ústavů sociální péče. Při výkonu pěstounské péče za podmínek zařízení ve

vlastním bytě (objektu) pěstouna se toto ustanovení týká jen předmětů, jimiž obec

nebo okresní úřad byt (objekt) pěstouna vybavil.

(3)

Obec nebo okresní úřad hradí jízdné pěstounům a jim svěřeným dětem při jejich cestách

k vyřízení důležitých osobních záležitostí dětí v rozsahu a za podmínek jako vlastním

pracovníkům.

(4)

Okresní úřad může poskytnout pěstounovi v zařízení, který pečuje o čtyři a více svěřených

dětí, peněžitý příspěvek na zakoupení motorového vozidla až do výše 60 000 Kčs. Uzavře

přitom s pěstounem dohodu o vrácení příspěvku nebo jeho poměrné části v případě, že

pěstoun přestane být do pěti let vlastníkem motorového vozidla, popřípadě přestane-li

v této době vykonávat pěstounskou péči v zařízení.

§ 99

(1)

Příjem rodinné skupiny tvoří příspěvek na děti svěřené do pěstounské péče, přídavky

na děti (výchovné), popřípadě sirotčí důchod, dohodnutá výše úhrady poskytované pěstounem

na stravu včetně společných poměrných nákladů na domácnost za něho a příslušníky jeho

rodiny, úhrada za stravu poskytnutá osobami, které v zařízení přechodně pobývají a

úhrada za stravu poskytovaná výdělečně činným dítětem. Na úhradu za stravu dítěte

konajícího základní (náhradní) službu v ozbrojených silách nebo civilní službu, které

má v zařízení trvalý pobyt, v době jeho pobytu v zařízení pěstounovi přispívá okresní

úřad.

(2)

Z příjmu rodinné skupiny uspokojuje pěstoun všechny potřeby svěřených dětí a hradí

10 % nákladů spotřeby elektrického proudu, plynu, pevných nebo tekutých paliv, jakož

i náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení a jeho vybavení, pokud v jednotlivém

případě nepřesahují 100 Kčs, a náklady za telefonní hovory; 90 % nákladů spotřeby

elektrického proudu, plynu, pevných a tekutých paliv a poplatek za telefonní přístroj

hradí obec nebo okresní úřad. Obdobně se postupuje i při výkonu pěstounské péče ve

vlastním bytě nebo rodinném domku pěstouna, s výjimkou nákladů spojených s opravami

a údržbou rodinného domku.

§ 100

V zařízení přísluší pěstounu spolu s manželem užívání jedné místnosti za úhradu.

§ 101

Stanice pečovatelské služby pro děti

(1)

Stanice pečovatelské služby pro děti (dále jen „stanice“) jsou určeny pro soustředěný

výkon pečovatelské služby pro děti ve věku od tří let do ukončení povinné školní docházky,

o něž rodiče nebo jiné osoby odpovědné za jejich výchovu nemohou po přechodnou dobu

pečovat. Ve stanicích se dětem poskytuje ubytování, stravování, zdravotní péče, výchova,

pomoc při přípravě na školní vyučování, popřípadě též doprovod do školy nebo školní

družiny, kterou děti navštěvují.

(2)

Obec nebo okresní úřad, který stanici spravuje, ve svém rozhodnutí o poskytování

služeb ve stanici určí i výši úhrady za tyto služby, přičemž přihlíží k sociálně ekonomickým

poměrům rodiny. Výše úhrady za poskytnuté úkony pečovatelské služby se stanoví podle

přílohy č. 1, která je součástí této vyhlášky.

§ 102

Zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc

(1)

V zařízeních pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, působí obce na získání a

upevnění základních sociálních, zdravotních, kulturních a společenských návyků a vytváření

předpokladů pro společenskou integraci těchto občanů. U dětí a mládeže působí na prohloubení

jejich výchovy, rozvoj zájmové činnosti, přípravu na budoucí povolání a na způsob

života v rodině a společnosti.

(2)

V těchto zařízeních se mohou pořádat sociálně zdravotní kursy, popřípadě letní rekreační

výchovné tábory a další skupinové formy sociálně výchovného působení pro tyto občany.

(3)

Výše úhrady v těchto zařízeních se určí s přihlédnutím k sociálně ekonomické situaci

občana, který potřebuje zvláštní pomoc.

§ 103

Zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené

(1)

Občanům společensky nepřizpůsobeným, kteří jsou bez přístřeší, zajišťují obce a okresní

úřady ubytování zejména v ubytovnách pro jejich přechodný pobyt.

(2)

Pro společensky nepřizpůsobené občany, kteří nejsou schopni vést soběstačný občanský

život a jsou osamoceni, mohou být zřizována zařízení asylového typu.

(3)

Výše úhrady v těchto zařízeních se stanoví s přihlédnutím k sociálně ekonomické situaci

občana společensky nepřizpůsobeného.

§ 104

Kluby důchodců

(1)

V klubech důchodců se zajišťuje společenská, kulturní a jiná zájmová činnost pro

staré občany a těžce zdravotně postižené občany a poskytují se jim některé služby.

(2)

Obce, okresní úřady, organizace a občané mohou na výstavbu klubů důchodců sdružovat

finanční prostředky.

(3)

Obce a okresní úřady mohou ze svých prostředků přispívat na činnost klubu důchodců.

(4)

Odměňování předsedů správ klubů důchodců, popřípadě jiných občanů za práce spojené

s vytápěním, úklidem nebo za jiné práce souvisící s provozem klubů důchodců se zabezpečuje

v rámci rozpočtových prostředků na ostatní výdaje.

§ 105

Samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce

(1)

Samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce poskytují stravování důchodcům,

kterým nelze zabezpečit stravování jinak.

(2)

Obec nebo okresní úřad může určit v nezbytných případech další okruh strávníků odkázaných

na stravování v zařízení uvedeném v odstavci 1.

§ 106

Zařízení pečovatelské služby pro staré občany a těžce zdravotně postižené občany

(1)

Zařízení pečovatelské služby pro denní pobyt starých občanů zřízená v rámci pečovatelské

služby (domovinky) jsou určena pro staré a těžce zdravotně postižené občany, kteří

potřebují pomoc pečovatelské služby. Do těchto zařízení se přijímají občané s částečně

omezenými fyzickými nebo psychickými schopnostmi, kteří však nebudou narušovat společné

soužití v něm. Po přijetí občana do zařízení pro denní pobyt starých občanů se pečovatelská

služba v jeho domácnosti poskytuje jen výjimečně, a to osamělým osobám. V zařízeních

pro denní pobyt starých občanů se poskytuje v pracovních dnech v pracovní době stravování

a péče. Přijatým občanům se vytvářejí podmínky pro jejich zájmové činnosti.

(2)

Ve středisku osobní hygieny se příjemcům pečovatelské služby poskytuje hygienická

péče.

(3)

Prádelny pečovatelské služby jsou určeny k praní prádla příjemců pečovatelské služby.

§ 107

Činnost a provoz účelových zařízení sociální péče uvedených v § 89 až 106 se uskutečňuje

podle provozních řádů vydaných obcemi nebo okresními úřady.

§ 108

(1)

Organizacím a občanům poskytujícím sociální služby poskytne okresní úřad, popřípadě

obec v předem dohodnutém rozsahu příspěvek na sociální služby srovnatelné s výchovnou

a poradenskou péčí, ústavní sociální péčí, péčí v ostatních zařízeních sociální péče,

pečovatelskou službou, stravováním a kulturní a rekreační péčí

19

)

poskytovanou příslušným okresním úřadem nebo obcí v rozsahu vymezeném předpisy o

sociálním zabezpečení.

(2)

O poskytování sociálních služeb organizací nebo občanem a o příspěvku na úhradu nákladů

na tyto služby uzavře okresní úřad nebo obec s organizací nebo občanem písemnou dohodu.

(3)

Před uzavřením dohody si okresní úřad nebo obec ověří

a)

oprávnění k poskytování služeb podle stanov nebo jiných vnitřních předpisů organizace,

b)

registraci u příslušného orgánu, jde-li o podnikatele,

20

)

c)

odbornou způsobilost osob, které budou sociální služby organizovat nebo poskytovat

a jejich občanskou a morální bezúhonnost.

(4)

Dohoda obsahuje zejména

a)

druh poskytovaných služeb a jejich rozsah,

b)

místo poskytovaných služeb,

c)

výši příspěvku a způsob jeho poskytování.

§ 109

(1)

Výši příspěvku určí okresní úřad nebo obec s přihlédnutím k rozdílu mezi průměrnými

neinvestičními výdaji a příjmy u srovnatelného druhu služby sociální péče, kterou

zabezpečuje. Jestliže okresní úřad ani obec nezabezpečují srovnatelný druh služby

sociální péče, sdělí na vyžádání potřebné údaje podle celostátního průměru nákladů

ministerstvo.

(2)

Okresní úřad nebo obec může poskytnout příspěvek i na investiční náklady spojené

s poskytováním sociální služby.

(3)

Příspěvek se poskytuje zálohově a vyúčtuje se okresnímu úřadu nebo obci k 31. prosinci

příslušného roku; v případě, že skončí poskytování sociálních služeb v průběhu roku,

k datu ukončení činnosti nebo v termínu stanoveném okresním úřadem nebo obcí.

§ 110

Okresní úřad nebo obec mohou uzavřít s organizací nebo občanem poskytujícími sociální

služby písemnou dohodu o pronájmu nebo bezplatném užívání objektu zařízení sociální

péče včetně pozemku, příslušenství a vybavení. Součástí dohody je ujednání, že organizace

nebo občan bude poskytovat sociální služby dosavadním příjemcům sociální péče v zařízení

sociální péče nejméně v rozsahu, v jakém se jim doposud poskytovaly, a dále, že v

případě ukončení poskytování sociálních služeb organizace nebo občan předá zařízení

zpět ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení.

§ 111

Dávky a služby sociální péče poskytují obce, pověřené obecní úřady a okresní úřady

v rámci prostředků určených pro tyto účely v rozpočtu, popřípadě z vytvořených vlastních

zdrojů.

§ 112

V řízení o poskytnutí zvláštního peněžitého příspěvku nebo věcné dávky podle § 35

vyhlášky č. 152/1988 Sb., které nebylo ke dni účinnosti této vyhlášky pravomocně skončeno,

se postupuje podle dosavadních předpisů.

§ 113

Práva a povinnosti podle § 121 vyhlášky č. 152/1988 Sb., které vznikly před dnem účinnosti

této vyhlášky, se řídí dosavadními předpisy.

§ 114

Zrušují se

1.

vyhláška ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky

č.

152/1988 Sb.

, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti

orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášek č.

141/1990 Sb., č. 267/1990 Sb., č. 317/1990 Sb. a č. 352/1990 Sb.,

2.

s působností pro Českou republiku § 107 a 108 vyhlášky federálního ministerstva práce

a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.

§ 115

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.