Dekret presidenta republiky 17/1945 Z. z. o Národním soudu.

§ 1.

(1)

V Praze se zřizuje Národní soud.

(2)

Národní soud funguje jednak jako soud trestní, jednak jako soud čestný.

§ 2.

Dopustili-li se činů trestných podle

dekretu prezidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb.

, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových

soudech (v dalším retribuční dekret), státní prezident t. zv. protektorátu, členové

t. zv. protektorátních vlád, členové ústředního vedení Vlajky, členové Kuratoria pro

výchovu mládeže, členové výboru a činovníci České ligy proti bolševismu, vedoucí činovníci

Národní odborové ústředny zaměstnanců a Svazu zemědělství a lesnictví, novináři, kteří

propagačně sloužili vládě vetřelců v denním tisku,nebo vůbec osoby, které byly vedoucím

postavením v životě politickém, vysokým úřadem, vysokou funkcí velitelskou nebo význačným

místem v životě hospodářském vázány být svým spoluobčanům vlasteneckým vzorem,

budou souzeni Národním soudem jakožto soudem trestním.

§ 3.

Národní soud je vázán hmotněprávními předpisy retribučního dekretu.

§ 4.

Osoby označené v

§ 2

budou souzeny Národním soudem jako soudem čestným, i když se nedopustily činů trestných,

ale nechovaly-li se po 21. květnu 1938 jak se slušelo na věrné a statečné občany československé.

§ 5.

(1)

Kdo bude uznán vinným podle předcházejícího paragrafu, bude výrokem Národního soudu

zbaven aktivního a pasivního volebního práva do veřejných zastupitelstev, dále práva

svolávat veřejná shromáždění a zúčastniti se jich, organizovat se v politických spolcích

a organizacích, vydávat politické časopisy nebo jiné politické publikace, je redigovat

nebo do nich psát.

(2)

Přestoupení některého z těchto zákazů trestá se řádným soudem jako přestupek vězením

od tří do šesti měsíců.

§ 6.

(1)

Národní soud rozhoduje v sedmičlenných senátech, které sestavuje přednosta Národního

soudu.

(2)

Přednosta Národního soudu, jeho dva náměstkové, jakož i předsedové senátů musí býti

soudcové z povolání. Jmenuje je prezident republiky k návrhu vlády. Přísedící senátů

pro Národní soud jmenuje vláda k návrhu ministra spravedlnosti ze seznamů pořízených

zemskými národními výbory. Přísedícími Národního soudu buďte osvědčení vlastenci,

zejména také osoby, které se zasloužily v zahraničním nebo domácím odboji, nebo které

byly obětí nepřátelské persekuce či zrady.

§ 7.

(1)

K návrhu ministra spravedlnosti určí vláda z řad osob práva znalých u Národního soudu

veřejného žalobce (národního prokurátora), s potřebným počtem jeho náměstků.

(2)

Národní prokurátor i jeho náměstkové jsou podřízeni ministru spravedlnosti.

(3)

Národní prokurátor určuje, kdo z osob uvedených v

§ 2

nebo

§ 4

má býti souzen Národním soudem, a pro jaké zločiny nebo činy. Tímto určením se ruší

příslušnost mimořádných lidových soudů i soudů řádných.

§ 8.

(1)

Pro řízení před Národním soudem platí obecná ustanovení trestního řádu, pokud tento

dekret neustanovuje jinak.

(2)

Řízení proti viníkům ve smyslu tohoto dekretu budiž zahájeno neprodleně a budiž v

něm postupováno co možno urychleně.

(3)

Vyšetřování se nekoná. Vyhledávání buď omezeno na skutečnosti zásadní důležitosti.

Provádí je národní prokurátor, který může požádati soudy a bezpečnostní úřady o provedení

jednotlivých úkonů.

(4)

Po skončeném vyhledávání podá národní prokurátor písemnou obžalobu pro trestné činy,

případně písemné obvinění ve smyslu

§ 4

. Námitky proti tomu se nepřipouštějí.

(5)

V obžalobě či obvinění musí býti označena také skutečnost, která je podkladem obžaloby

či obvinění.

§ 9.

O vazbě obžalovaného v případě obžaloby ve smyslu

§ 2

rozhoduje národní prokurátor, řídě se přitom předpisy §§ 175 a 180 trestního řádu.

§ 10.

(1)

Obžalovaný má právo zvolit si obhájce nebo požádati soud, aby mu zřídil obhájce,

je-li nemajetný. Nepoužije-li obžalovaný svého práva, zřídí mu soud obhájce z úřední

moci.

(2)

Obhájcem může býti toliko osoba, jež dosáhla doktorátu práv nebo alespoň složila

tři státní zkoušky právnické, nejméně však státní zkoušku judicielní.

§ 11.

(1)

Obžaloba, případně obvinění doručí se obžalovanému přímo s obsílkou k hlavnímu přelíčení,

jehož termín nebudiž stanoven dříve než za osm dní od doručení obsílky.

(2)

Jestliže se obžalovaný nedostavil anebo nemůže dostaviti k soudu z jakýchkoliv důvodů,

může národní prokurátor navrhnouti, aby se hlavní přelíčení konalo v nepřítomnosti

obžalovaného. V takovém případě musí soud zřídit obhájce z úřední moci.

§ 12.

(1)

Hlavní přelíčení před Národním soudem se zahajuje po vyvolání věci a zjištění generálií

čtením obžalovacího spisu nebo obvinění (

§ 8, odst. 4

) a buď zpravidla skončeno do 14 dnů od zahájení. Výslech obžalovaného a provádění

důkazů řídí se předpisy obecného trestního řízení. Činnost soudů a stran buď omezena

na skutečnosti, pro něž byl obžalovaný před Národní soud pohnán. Zjištění spoluviníků

nebudiž sice opominuto, avšak vynesení a výkon rozsudku se tím nemá oddalovat.

(2)

Hlavní přelíčení před Národním soudem jest veřejné a ústní. Protokoly o výsleších

spoluviníků a svědků, jakož i dobré zdání znalců mohou se čísti vždy, považuje-li

to předseda senátu za účelné.

(3)

Po ukončení průvodního řízení zhodnotí národní prokurátor jeho výsledky a podá konečný

návrh. Předseda na to udělí slovo obžalovanému a jeho obhájci. Odpoví-li národní prokurátor

na vývody obhajoby, má obžalovaný a jeho obhájce právo na poslední slovo.

§ 13.

(1)

Poté se soud v neveřejné poradě usnese na rozsudku, řídě se přitom příslušnými předpisy

o obecném trestním řízení, pokud tento dekret neustanovuje jinak. K usnesení, jímž

se snižuje trest pod dolní hranici sazby nebo zaměňuje jeho způsob za mírnější nebo

jímž se upouští od potrestání (

§ 16, odst. 2 retribučního dekretu

), je však potřebí pěti hlasů.

(2)

Při hlasování hlasují nejprve přísedící, a to starší před mladšími.

(3)

Neopírá-li se výrok o vině odsouzeného u zločinů, na něž je uložen trest smrti, alespoň

o pět hlasů, anebo dospěl-li soud k názoru, že pro zjištěné polehčující okolnosti

by trest smrti byl nepřiměřeně přísný, může soud uložiti trest těžkého žaláře od dvaceti

let až na doživotí, a za předpokladů uvedených v

§ 16, odst. 2 retribučního dekretu

užít ustanovení v něm obsažených. Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí i zde.

(4)

Na to budiž rozsudek ihned vyhlášen ve veřejném zasedání soudu.

§ 14.

O průběhu hlavního přelíčení se sepíše zápis podle předpisů o řádném řízení. Tento

zápis podepíší všichni členové soudu a zapisovatel.

§ 15

(1)

Proti rozsudku Národního soudu není řádných opravných prostředků.

(2)

Zmateční stížnost k zachování zákona je přípustná. O návrhu na obnovu trestního řízení

rozhoduje Národní soud.

§ 16.

(1)

Žádost o milost kýmkoliv podaná nemá odkladného účinku.

(2)

Trest smrti se vykoná zpravidla do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Na výslovnou

prosbu odsouzeného možno lhůtu prodloužit o další hodinu. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti

obžalovaného, provede se rozsudek smrti do 24 hodin po dopadení odsouzeného.

§ 17.

Ustanovení zákona o ukládání trestu smrti a doživotních trestech č. 91/1934 Sb. neplatí

při odsouzení podle tohoto dekretu.

§ 18.

Účinnost tohoto dekretu se prodlužuje dále do 4. května 1947.

§ 19.

Provedením tohoto dekretu se pověřují všichni členové vlády.