Vládní nařízení 170/1947 Z. z. o organisaci a řízení zahraničního obchodu k zabezpečení plnění úkolů stanovených dvouletým hospodářským plánem.

§ 1.

(1)

Ministr zahraničního obchodu postupně a podle potřeby učiní opatření, aby se soustředil

dovoz těchto druhů zboží

bavlna surová a odpadky bavlny,

bavlněná příze pro tkalcovny,

vlna ovčí surová, nepraná a praná, česance, výčesky i odpadky vlny,

příze z ovčí vlny, česaná i mykaná pro tkalcovny,

len, konopí, juta, vše surové, třené, jejich koudel a odpadky,

přírodní surové hedvábí (grege), floretové a buretové, hedvábí umělé a umělá vlákna,

vesměs pro průmyslové zpracování,

surové kůže hovězí a telecí,

třísliva rostlinná, výtažky z nich a třísliva umělá,

kaučuk přírodní a umělý, též regenerovaný a odpadky,

kyz železný (pyrit),

rudy a kyzové výpalky,

železo a ocel, též staré, přelámané nebo v odpadcích k tavení a sváření,

ferroslitiny,

obecné kovy surové nebo v odpadcích,

fosfáty surové,

sůl kamenná, pokud ji nedováží monopolní správa,

draselné soli hnojivé,

pryskyřice obyčejná přírodní,

ropa a polotovary minerálních olejů pro průmyslové zpracování,

černé uhlí,

kakaové boby,

olejnaté plodiny, mastné oleje a tuky, vesměs pro výrobu umělých tuků jedlých.

(2)

Ministr zahraničního obchodu může však učiniti opatření též k soustředění dovozu

i u druhů zboží neuvedených v odstavci 1, pokud slouží základním potřebám průmyslu,

s výjimkou předmětů státních finančních monopolů, vyžaduje-li toho úspěšné plnění

úkolů dvouletého hospodářského plánu.

(3)

Ministr zahraničního obchodu může ze soustředěného dovozu vyloučiti buď zčásti nebo

úplně druhy zboží, které se buď svou povahou nebo z jiných zvláštních důvodů nehodí

pro hromadný soustředěný nákup.

§ 2.

(1)

Soustředění podle ustanovení § 1 se provádí tak, že ministr zahraničního obchodu

uděluje dovozní povolení na zboží, o něž jde (§ 1), dovozcům, které určuje podle těchto

zásad

a)

pro každý druh zboží uvedeného v § 1, po případě pro více druhů zboží, se určuje

jeden společný dovozce pro státní a národní podniky;

b)

pro každý druh zboží uvedeného v § 1, po případě pro více druhů zboží, se určuje

jeden společný dovozce pro soukromé podniky výrobní a podle potřeby další dovozce

pro družstevní podniky výrobní.

(2)

Ministr zahraničního obchodu může určiti jediného společného dovozce pro výrobní

podniky státní a národní, soukromé, po případě družstevní, když se dohodnou na společném

dovozci, ministrem zahraničního obchodu předem schváleném.

(3)

Vyžaduje-li toho úspěšné plnění dvouletého hospodářského plánu, určí ministr zahraničního

obchodu pro jednotlivé dovozy zboží, uvedeného v § 1, se schválením předsednictva

vlády další dovozce.

§ 3.

Ministr zahraničního obchodu určuje dovozce podle ustanovení § 2 v dohodě s ministry,

do jejichž působnosti náleží obhospodařování příslušného dováženého zboží a se zřetelem

k zájmům zahraničního obchodu a dvouletého hospodářského plánu.

§ 4.

Hospodářství na Slovensku se zaručuje přiměřený podíl na soustředěných dovozech tak,

aby v poměru slovenské dovozní potřeby k celkové dovozní potřebě státu mělo účast

na přímém nákupu a dovozu zboží určenými dovozci se sídlem na Slovensku; dále se zaručuje

přiměřený podíl pomocným službám na Slovensku, zvláště pojišťovnictví, bankovnictví

a zasilatelství. Při tom nemá býti porušena zásada soustředěného nákupu v mezích ustanovení

§§ 1-3.

§ 5.

(1)

Ministr zahraničního obchodu vymezí působnost dovozců určených pro soustředěný dovoz.

(2)

Činnost dovozců podléhá kontrole ministerstva zahraničního obchodu, jež může po případě

dáti provésti i kontrolní nákupy.

§ 6.

Při udělování dovozních povolení bude míti zásadně přednost zboží, které jest důležité

pro plnění dvouletého hospodářského plánu; při tom nesmějí býti dotčeny závazky plynoucí

z obchodních dohod a smluv.

§ 7.

Veškerý dovoz a vývoz zboží podrobuje se povolovacímu řízení v působnosti ministerstva

zahraničního obchodu. Pokud jde o úhrady za dovezené zboží a za vedlejší náklady spojené

s dovozem nebo vývozem, zůstává působnost Národní banky Československé nedotčena.

§ 8.

Ministr zahraničního obchodu působí vhodnými opatřeními k tomu, aby se zajistily nejlepší

vývozní podmínky a aby nedocházelo k podbízení a nezdravému soutěžení československých

vývozců na mezinárodních trzích.

§ 9.

Opatření, uvedená v předchozích ustanoveních, učiní ministr zahraničního obchodu podle

ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 113 Sb. o úpravě,

řízení a kontrole zahraničního obchodu.

§ 10.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr zahraničního obchodu

v dohodě se zúčastněnými ministry.