VYHLÁŠKA 152/1988 Z. z. kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení

§ 1

(1)

Při zjišťovací lékařské prohlídce invalidity (částečné invalidity) u příslušníků

Československé armády nebo Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru nápravné výchovy České

republiky vybere posudkový lékař sociálního zabezpečení k jednání posudkové komise

sociálního zabezpečení (dále jen „posudková komise“) z řad lékařů určených národním

výborem

1

)

jako dalšího lékaře lékaře Československé armády nebo Sboru národní bezpečnosti nebo

Sboru nápravné výchovy České republiky.

(2)

Projednává-li se v posudkové komisi zdravotní stav nezletilého občana, vybere posudkový

lékař sociálního zabezpečení z řad lékařů určených národním výborem

1

)

jako dalšího lékaře dětského nebo dorostového lékaře.

§ 2

(1)

K jednání posudkové komise je možno podle potřeby přizvat

a)

zástupce organizace, u které účastník řízení je nebo naposledy byl pracovně činný,

b)

zástupce místního národního výboru, v jehož obvodu má účastník řízení trvalý pobyt,

c)

zástupce odborových orgánů, Svazu invalidů v České republice, Svazu družstevních

rolníků, popřípadě dalších společenských organizací,

d)

zástupce příslušného nápravně výchovného ústavu, jde-li o odsouzeného, který je ve

výkonu trestu odnětí svobody nebo ústavu pro výkon vazby, jde-li o obviněného (obžalovaného),

který je ve vazbě,

e)

ošetřujícího lékaře posuzovaného nebo dalšího odborného lékaře, je-li to nezbytné

v zájmu posouzení zdravotního stavu účastníka řízení,

f)

zástupce Českého svazu protifašistických bojovníků, je-li účastníkem řízení účastník

odboje nebo pozůstalý manžel (manželka) po účastníku odboje,

g)

jiné občany, od nichž lze očekávat, že přispějí k objasnění závažných okolností důležitých

pro posudkový závěr.

(2)

Zástupci orgánů a organizací uvedených v odstavci 1 a orgánů sociálního zabezpečení

musí být k jednání posudkové komise přizváni, jestliže tyto orgány (organizace) o

to požádají. Rovněž musí být k jednání posudkové komise přizván, požádá-li o to, ošetřující

lékař posuzovaného.

§ 3

Lékaři, kteří jsou členy posudkové komise, kontrolují správnost a úplnost zdravotnické

dokumentace. Při jednání posudkové komise vyšetřují posuzovaného občana, a to v nepřítomnosti

tajemníka posudkové komise a osob přizvaných k jednání. Odpovídají za to, že posouzení

občana bude v souladu se současnými poznatky lékařské vědy i s jednotnými zásadami

posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely sociálního zabezpečení.

§ 4

Posudkové komise zasedají ve zdravotnických zařízeních státní zdravotní správy, popřípadě

v organizacích, které mají zdravotnická zařízení s potřebným vybavením.

§ 5

(1)

Lékařské zprávy k jednání posudkové komise vyhotovuje ošetřující lékař posuzovaného

občana; doplňující odborné lékařské zprávy pořizují odborní lékaři téže nemocnice

s poliklinikou, kde je posuzovaný občan léčen, popřípadě je pořizují odborní lékaři

příslušného zdravotnického zařízení vyššího stupně (nemocníce s poliklinikou II.,

popřípadě III. typu).

(2)

Při posuzování nezletilého občana lékařskou zprávu k jednání posudkové komise vyhotovuje

ošetřující dětský nebo dorostový lékař. Lékařskou zprávu přezkoumává a její správnost

a úplnost ověřuje okresní, popřípadě krajský odborník pro dětské nebo dorostové lékařství.

(3)

Jde-li o nemoc z povolání, vyhotovuje lékařskou zprávu pro jednání posudkové komise

oddělení (klinika) nemocí z povolání příslušného zdravotnického zařízení.

(4)

Při zjišťovacích lékařských prohlídkách invalidity (částečné invalidity) nebo změněné

pracovní schopnosti předkládá zdravotnickou dokumentaci k jednání posudkové komise

lékařská poradní komise příslušné nemocnice s poliklinikou (polikliniky) po přezkoumání

a ověření správnosti a úplnosti této dokumentace.

(5)

Posudkové komise mohou ke svému jednání užít i závěry jiných zdravotnických zařízení.

Jejich údaje porovnají s výsledky vyšetření v místně příslušných zdravotnických zařízeních,

přihlédnou k výsledkům vyšetření posuzovaného občana během jednání posudkové komise

a svůj výrok podloží těmi lékařskými nálezy, které lépe vystihují skutečný stav.

§ 6

(1)

Okresní národní výbor vyžádá zdravotnickou dokumentaci pro jednání posudkové komise

nejpozději do tří pracovních dnů po doručení žádosti o dávku nebo službu sociálního

zabezpečení.

(2)

Státní zdravotní správa předkládá požadovanou podkladovou zdravotnickou dokumentaci

k jednání posudkové komise po jejím ověření podle

§ 5

této vyhlášky

a)

do 14 kalendářních dnů ode dne, kdy byla žádost o zdravotnickou dokumentaci doručena

zdravotnickému zařízení, popřípadě ode dne konzultace v řízení podle předpisů o přechodu

z pracovní neschopnosti do invalidity (částečné invalidity),

b)

do 21 kalendářních dnů ode dne, kdy byla žádost o zdravotnickou dokumentaci doručena

zdravotnickému zařízení v případech, kdy je nutné lékařskou zprávu doplnit dokladem

o dalším odborném vyšetření.

(3)

Posudková komise okresního národního výboru uskuteční zjišťovací lékařskou prohlídku

v řízení o dávku nebo službu sociálního zabezpečení do 14 kalendářních dnů ode dne,

kdy národní výbor převzal správnou a úplnou podkladovou zdravotnickou dokumentaci.

§ 7

Jednání o lázeňské péči

(1)

Okresní národní výbor rozhoduje o lázeňské péči svou posudkovou komisí na základě

návrhu na lázeňskou péči (dále jen „návrh“).

(2)

Před projednáváním návrhu v posudkové komisi posudkový lékař sociálního zabezpečení

návrh přezkoumá a zajistí jeho správnost a úplnost.

(3)

Posudková komise návrh projedná do 30 dnů od jeho doručení, popřípadě od jeho doplnění

potřebnými údaji.

(4)

Zjistí-li posudková komise, že návrhu nelze vyhovět, vydá rozhodnutí podle obecných

předpisů o správním řízení.

2

)

(5)

V ostatních případech posudková komise nejpozději do 10 dnů od projednání oznámí

písemně účastníku řízení, že mu poskytne lázeňskou péči za předpokladu, že okresní

národní výbor obdrží vhodný poukaz, a že lázeňskou péči odůvodňuje i pořadí zdravotní

a jiné naléhavosti. V tomto oznámení účastníka řízení upozorní, že pokud nebude poukaz

na lázeňskou péči přidělen do jednoho roku od doručení návrhu, může být lázeňská péče

poskytnuta jen na základě nového návrhu. Pořadí zdravotní a jiné naléhavosti určí

posudková komise.

§ 8

Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České republiky rozděluje krajským národním

výborům a Národnímu výboru hlavního města Prahy poukazy na lázeňskou péči pro družstevní

rolníky, osoby samostatně výdělečně činné, nepracující důchodce a jejich rodinné příslušníky.

§ 9

(1)

Okresní národní výbor rozhoduje o lázeňské péči družstevních rolníků, osob samostatně

výdělečně činných, nepracujících důchodců a jejich rodinných příslušníků

1a

)

na základě návrhu na lázeňskou péči (dále jen „návrh“).

(2)

Posudkový lékař sociálního zabezpečení návrhy přezkoumá a zajistí jejich správnost

a úplnost. Zjistí-li, že návrhu nelze vyhovět, dá podnět k vydání rozhodnutí podle

obecných předpisů o správním řízení.

2

)

Ostatní návrhy zařadí do pořadí podle zdravotní naléhavosti.

(3)

Okresní národní výbor do 30 dnů od doručení návrhu, popřípadě od jeho doplnění potřebnými

údaji, oznámí písemně účastníku řízení, že mu poskytne lázeňskou péči za předpokladu,

že obdrží vhodný poukaz, a že lázeňskou péči odůvodňuje i pořadí zdravotní naléhavosti.

V tomto oznámení účastníka řízení upozorní, že pokud nebude poukaz na lázeňskou péči

přidělen do jednoho roku od data vystavení návrhu, může být lázeňská péče poskytnuta

jen na základě nového návrhu.

§ 10

(1)

Podle potřeby je možno k jednání komise péče o rodinu a děti přizvat

a)

rodiče dítěte, popřípadě jiné osoby odpovědné za jeho výchovu,

b)

dítě je-li na odpovídajícím stupni rozumového vývoje, spolu s rodiči nebo jinými

osobami odpovědnými za jeho výchovu,

c)

zástupce školy, kterou dítě navštěvuje, domova mládeže nebo internátu, ve kterém

dítě má přechodný pobyt,

d)

zástupce organizace, ve které se dítě připravuje na budoucí povolání nebo je pracovně

činné,

e)

dětského nebo dorostového lékaře,

f)

zástupce společenských organizací,

g)

informované pracovníky státních orgánů, zařízení, organizací nebo jednotlivé občany,

je-li to účelné k objasnění rozhodujících skutečností.

(2)

Zástupci státních orgánů, škol, zařízení a organizací uvedených v odstavci 1 musí

být k jednání přizváni, jestliže o to požádají.

§ 11

(1)

Výchovu k manželství a odpovědnému rodičovství organizují a zabezpečují národní výbory

svou kulturně, zdravotně a sociálně výchovnou činností Místní národní výbory pověřené

vedením matrik rozvíjejí tuto činnost též v souvislosti s přípravou snoubenců na uzavření

manželství.

(2)

Výchovu k manželství a odpovědnému rodičovství zabezpečují národní výbory též prostřednictvím

svých komisí, aktivů, sborů pro občanské záležitosti a zařízení. Přitom spolupracují

se společenskými a jinými organizacemi.

§ 12

Poradenskou a výchovnou péči mládeži, snoubencům manželům, rodičům a jiným občanům

v manželských a rodinných vztazích, v otázkách plánovaného rodičovství a náhradní

rodinné péče poskytují národní výbory též prostřednictvím svých zařízení; zaměřují

se zejména na manželství ohrožená rozvratem, na úpravu vzájemných vztahů rozvedených

rodičů a jejich dětí, na péči rodičů o děti zdravotně postižené i na mezigenerační

vztahy v rodinách.

§ 13

(1)

Národní výbory poskytují nebo zprostředkují rodičům a jiným osobám odpovědným za

výchovu dětí a těhotným ženám porady ve věcech výchovy a výživy dětí a v dalších otázkách

týkajících se jejich rodinných a sociálních problémů.

(2)

Národní výbory pořádají v rámci poradensko-výchovné péče přednášky a kursy pro ženy

a dívky zaměřené na řádnou péči o děti a besedy s budoucími osvojiteli a pěstouny,

zaměřené na přípravu k přijetí dítěte do jejich péče a k výkonu pěstounské péče.

(3)

Národní výbory pořádají výchovně rekreační tábory pro děti z rodin, které řádně neplní

své společenské funkce, a pro děti s poruchami v chování.

§ 14

Vyhledávání občanů, kteří potřebují sociální péči

(1)

Národní výbory v součinnosti se státnimi orgány, školami, školskými a zdravotnickými

zařízeními, společenskými a jinými organizacemi a občanskými výbory vyhledávají rodiny

s nezaopatřenými dětmi a osamělé těhotné ženy žijící v nepříznivých životních poměrech,

které nemohou překonat bez pomoci společnosti. Zvláštní pozornost věnují rodinám s

větším počtem dětí, neúplným rodinám, rodinám ohroženým a narušeným rozvratem a zejména

dětem ohroženým nebo narušeným prostředím rodiny.

(2)

Národní výbory působí na odstranění příčin i důsledků nepříznivých životních poměrů

rodin a občanů uvedených v odstavci 1 dávkami a službami sociální péče.

(3)

Nemůže-li místní národní výbor nebo městský národní výbor sám poskytnout dostatečnou

pomoc dávkami nebo službami sociální péče nebo jinak sjednat nápravu, upozorní na

tyto občany okresní národní výbor. Místní národní výbor oznámí okresnímu národnímu

výboru zejména děti jejichž rodiče nebo jiní občané odpovědní za jejích výchovu a

výživu závažným způsobem zanedbávají plnění svých povinností, popřípadě ohrožují nebo

narušují jejich výchovu závažným způsobem.

§ 15

Výchovné opatření

(1)

Zanedbávají-li rodiče nebo jiní občané odpovědní za výchovu dítěte své povinnosti,

ohrožují-li nebo narušují-li sami nebo jiní občané příznivý vývoj dítěte, je-li chování

dítěte závadné nebo nevytvářejí-li rodiče nebo jiní občané odpovědní za výchovu dítěte

podle svých možností příznivé životní a řádné hygienické podmínky a podmínky pro výchovu

a vzdělání odpovídající jeho schopnostem, zjistí místní národní výbor všechny okolnosti

případu a projedná se zúčastněnými odstranění nedostatků ve výchovných poměrech dítěte.

(2)

Nelze-li očekávat, že samo projednání povede k nápravě, a vyžaduje-li to zájem společnosti,

místní národní výbor

a)

v méně závažných případech napomene rodiče nebo jiné občany odpovědné za výchovu

dítěte, podle stupně rozumového vývoje i dítě samotné, popřípadě občany, kteří ohrožují

nebo narušují příznivý vývoj dítěte; přitom může požádat zaměstnavatelskou organizaci

rodičů nebo jiných občanů odpovědných za výchovu dítěte, aby toto opatření vykonala,

b)

v závažnějších případech nebo když předchozí napomenutí bylo neúčinné, stanoví nad

nezletilým dohled,

c)

uloží nezletilému přiměřené omezení, je-li třeba nezletilého chránit před škodlivými

vlivy; zejména mu zakáže návštěvu podniků a zábav pro něj nevhodných nebo styk s občany,

kteří mají nebo mohou mít nepříznivý vliv na jeho výchovu.

(3)

Pří výkonu dohledu místní národní výbor soustavně působí na nezletilého, rodiče nezletilého

nebo jiné osoby odpovědné za jeho výchovu a sleduje, jak o nezletilého pečují a jak

se nezletilý chová; v případě potřeby dá podnět okresnímu národnímu výboru k dalšímu

opatření v zájmu řádné výchovy nezletilého. Přitom spolupracuje se školou, dětským

nebo dorostovým lékařem, občanským výborem a se společenskými a jinými organizacemi

v místě trvalého pobytu nebo na pracovišti nezletilého.

(4)

O uložení omezení nezletilému uvědomí místní národní výbor školu a občana, jehož

vliv na nezletilého byl nepříznivý. O napomenutí, stanovení dohledu a uložení omezení

nezletilému uvědomí též okresní národní výbor.

§ 16

Pokud je to nezbytné, učiní opatření uvedená v

§ 15

okresní národní výbor, zejména jde-li o případy zanedbání, ohrožení nebo narušení

výchovy dětí, které měly za následek spáchání skutku, majícího znaky trestného činu

nebo přečinu; přitom ustanovení

§ 15

platí přiměřeně.

§ 17

Ochrana dětí před škodlivými vlivy

Místní národní výbor dozírá zejména na to,

a)

aby se nezletilým nepodávaly nebo neprodávaly alkoholické nápoje nebo neprodávaly

výrobky, jejichž prodej je nezletilým zakázán,

b)

aby se osoby mladší 15 let nezdržovaly bez doprovodu zletilých osob v zařízeních

veřejného stravování nebo v jiných veřejných místnostech, kde se podávají alkoholické

nápoje, pokud není příslušným národním výborem stanoveno jinak,

c)

aby pořadatelé filmových, divadelních představení a jiných obdobných podniků nedovolili

účast nezletilých na představeních a podnicích pro ně nepřístupných.

§ 18

Pomoc dětem v naléhavých případech

V naléhavých případech poskytují místní národní výbory dětem okamžitou pomoc, a to

zejména, ocitne-li se dítě v důsledku závažného onemocnění nebo úmrtí rodičů nebo

jiných osob odpovědných za jeho výchovu náhle bez jakékoliv péče. Tuto pomoc poskytují

místní národní výbory též, jestliže samo dítě vážně onemocní nebo jsou jinak jeho

život nebo zdraví vážně ohroženy a rodiče nebo jiné osoby odpovědné za jeho výchovu

mu pomoc neobstarají a nelze-li čekat až ve prospěch dítěte učiní opatření okresní

národní výbor. Místní národní výbor uvědomí o svém opatření bezodkladně okresní národní

výbor, aby zabezpečil úpravu poměrů dítěte.

§ 19

Podání a zprávy soudům a jiným státním orgánům

(1)

Národní výbory předkládají soudům a jiným státním orgánům podání a zprávy ve věcech

výchovy a výživy dětí a v trestním řízení proti mladistvým.

3

)

(2)

Podání okresních národních výborů ve věcech zbavení nebo omezení rodičovských práv,

nařízení ústavní nebo uložení ochranné výchovy, úpravy výchovy a výživy dítěte a podání

v řízení, ve kterém okresní národní výbor dítě zastupuje, obsahuje též doporučení,

jak má soud ve věci rozhodnout.

(3)

Ve svých podáních a zprávách neuvádějí národní výbory zdroje informací získaných

od jednotlivých občanů.

§ 20

Výkon opatrovnictví

(1)

Dokud soud neustanoví opatrovníka dítěti tam, kde to stanoví zákon,

4

)

nebo dokud se ustanovený opatrovník neujme své funkce, činí okresní národní výbor

v zájmu dítěte neodkladné úkony.

(2)

Byl-li okresní národní výbor ustanoven opatrovníkem dítěte pro řízení, které se koná

u jiného okresního soudu než příslušného podle místa trvalého pobytu dítěte, může

požádat okresní národní výbor v místě soudního řízení o zastoupení dítěte při jednání.

Dožádaný okresní národní výbor je povinen dožádání vyhovět. To platí obdobně i v odvolacím

řízení, nevyhradí-li si příslušný krajský národní výbor, že v určitých případech bude

v odvolacím řízení opatrovníka zastupovat sám.

(3)

Při účasti pracovníka dožadovaného okresního národního výboru při hlavním líčení

a veřejném zasedání v trestním řízení proti mladistvému platí ustanovení odstavce

2 přiměřeně.

§ 21

Předběžná opatření

(1)

Okresní národní výbor rozhodne o okamžitém umístění dítěte

5

)

do péče nahrazující výchovu rodičů, jestliže se dítě ocitlo bez jakékoliv péče, například

v důsledku úmrtí rodičů nebo jiných osob odpovědných za jeho východu, nebo v důsledku

jiných závažných okolností předpokládajících dlouhodobý stav. O okamžitém umístění

dítěte rozhodne též tehdy, jsou-li jeho život, zdraví nebo příznivý vývoj tak vážně

ohroženy, že úprava poměrů dítěte nesnese odkladu.

(2)

Okresní národní výbor své rozhodnutí bezprostředně vykoná odebráním dítěte z prostředí,

ve kterém se nachází, a jeho předáním zařízení nebo osobám uvedeným v rozhodnutí.

(3)

Okresní národní výbor o svém opatření neprodleně uvědomí příslušný soud s odůvodněným

podnětem na úpravu výchovných poměrů dítěte.

§ 22

Ústavní výchova

(1)

Okresní národní výbor podá soudu návrh nebo podnět na nařízení ústavní výchovy v

případech, kdy se nedostatky v péči rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu

dítěte projevily vážnou mravní narušeností dítěte, nebo je-li dítě v dosavadním prostředí

vážně ohroženo ve svém tělesném nebo duševním vývoji a jeho svěření do výchovy jiného

občana se nejeví účelné nebo možné. Stejně postupuje okresní národní výbor tehdy,

jestliže se dítě ocitlo bez jakékoliv řádné péče a není možno je svěřit do výchovy

jiného občana.

(2)

Jestliže soud nařídí ústavní výchovu, projedná okresní národní výbor s příslušným

zařízením pro výkon ústavní výchovy přijetí dítěte a vyzve rodiče nebo jiné osoby

odpovědné za výchovu dítěte, aby dítě dopravili do příslušného zařízení, popřípadě

s jejich souhlasem zabezpečí umístění dítěte v příslušném zařízení. Nepodrobí-li se

rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte této výzvě, dá okresní národní

výbor podnět soudu k výkonu rozhodnutí.

(3)

Okresní národní výbor v součinnosti s místním národním výborem působí na zlepšení

výchovných podmínek v rodinách dětí, u nichž se vykonává ústavní nebo ochranná výchova

a sledují možnost návratu těchto dětí do jejich rodinného prostředí. Sleduje též v

součinnosti se školami a školskými zařízeními další vývoj dětí po skončení jejich

ústavní nebo ochranné výchovy.

§ 23

Děti v péči jiných občanů

Okresní národní výbor sám, popřípadě v součinnosti s místním národním výborem pravidelně

sleduje tělesný a duševní vývoj dětí svěřených do výchovy jiných občanů než rodičů.

Za tím účelem nejméně jednou za šest měsíců navštíví pověřený pracovník nebo funkcionář

národního výboru rodinu, ve které dítě žije, a v případě potřeby poskytne nebo zprostředkuje

občanům odpovědným za výchovu dítěte všestrannou pomoc a poradenskou péči.

§ 24

Zprostředkování osvojení

(1)

Okresní národní výbor v součinnosti se zařízeními pro výkon ústavní výchovy a se

zdravotnickými zařízeními vyhledává děti vhodné k osvojení a občany vhodné stát se

osvojiteli a prověřuje, zda občané přicházející v úvahu jako osvojitelé, způsobem

svého života zaručují, že dítě budou vychovávat k jeho prospěchu a v zájmu společnosti.

Děti a vhodné občany oznamuje krajskému národnímu výboru.

(2)

Krajský národní výbor v rámci organizování náhradní rodinné péče

6

)

, vede přehled dětí vhodných k osvojení a přehled občanů vhodných stát se osvojiteli

a působí ke zprostředkování vztahů mezi dětmi a občany, kteří se jeví nejvhodnějšími

stát se jejich osvojiteli.

§ 25

Obtížně vychovatelným je dítě nebo mladistvý, u kterého pro jeho mravní narušení soud

nebo národní výbor stanovil dohled nebo uložil omezení nebo u něhož soud nařídil ústavní

výchovu nebo uložil ochrannou výchovu, a to i v době po ukončení ústavní nebo ochranné

výchovy. Obtížně vychovatelným je dítě, které se dopustilo skutku majícího znaky úmyslného

trestného činu nebo přečinu a jehož dosavadní výchova byla zanedbána; obtížně vychovatelným

je také mladistvý pravomocně odsouzený pro úmyslný trestný čin nebo přečin, jehož

dosavadní výchova byla zanedbána.

§ 26

Při péči o děti a mladistvé obtížně vychovatelné spolupracují okresní národní výbory

se soudy, s dalšími státními orgány, se školskými zařízeními pro výkon ústavní výchovy

a ochranné výchovy, s příslušnými dětskými nebo dorostovými lékaři, se společenskými

a jinými organizacemi. Cílem jejich spolupráce je ochrana dětí a mládeže před protispolečenskou

činností a negativními vlivy. Dbají, aby se tyto děti a mladiství zapojili do přípravy

na povolání, popřípadě uzavřeli vhodný pracovní poměr a byli zařazeni do pracovních

kolektivů schopných spolupůsobit na jejích převýchovu. Působí též na společensky prospěšné

využívání jejich volného času.

§ 27

(1)

Národní výbory poskytují pečovatelskou službu dětem, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné

za jejich výchovu nemohou zabezpečit péči o dětí pro vážné překážky.

(2)

Pečovatelská služba se poskytuje v bytě rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu

dítěte nebo v bytě pracovníka pečovatelské služby nebo ve stanici pečovatelské služby

pro děti

(3)

Za vážné překážky se považují zejména

a)

nemoc, rekonvalescence, lázeňská léčba, úmrti nebo jiné náhlé odloučení jednoho nebo

obou rodičů,

b)

porod, šestinedělí při péči o tři a více dětí předškolního věku,

c)

ve výjimečných případech nástup do práce osamělého rodiče nebo jiné osamělé osoby

odpovědné za výchovu dítěte, protože již vyčerpali podporu při ošetřování člena rodiny.

§ 28

(1)

Pečovatelskou službu poskytne národní výbor vždy v rodinách, ve kterých se současně

narodily tři děti nebo v rozmezí dvou let opakovaně současně dvě děti, a to do dovršení

dvou let věku dětí, nebo současně čtyři a více dětí, a to do dovršení tří let věku

dětí.

(2)

Pečovatelskou službu poskytne národní výbor i rodinám, ve kterých se trvale pečuje

o dítě, které se podle rozhodnutí nebo posudku příslušného orgánu sociálního zabezpečení

dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči

zvlášť náročnou. Není-li jeden z rodičů z tohoto důvodu zaměstnán, poskytne se pečovatelská

služba nejvýše 400 hodin ročně; do této doby se nezapočítává poskytování pečovatelské

služby z jiných důvodů.

(3)

Pečovatelskou službu mohou v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 jako dobrovolní

pracovníci pečovatelské služby vykonávat i občané, jejichž pomoc a ošetření se podle

§ 78 odst. 3 této vyhlášky

za pečovatelskou službu nepokládá.

(4)

Pečovatelská služba se poskytuje za úhradu podle

přílohy č. 1 této vyhlášky

; úkony, kterými jsou zajišťovány nezbytné životní potřeby, se poskytují bezplatně.

Sociálně potřebným rodinám s nezaopatřenými dětmi a rodinám, ve kterých se narodily

současně tři nebo více dětí nebo opakovaně v rozmezí dvou let současně dvě děti, se

poskytuje pečovatelská služba bezplatně.

§ 29

Aktivy péče o rodinu a děti

K plnění stanovených úkolů v péči o rodinu a děti může zřídit místní národní výbor

aktiv péče o rodinu a děti z řad svých poslanců a dobrovolných spolupracovníků, především

členů společenských a jiných organizací. Místní národní výbor ve střediskové obci

a městský národní výbor zřizuje tento aktiv, pokud nezřídil komisi péče o rodinu a

děti.

§ 30

Důvěrníci péče o děti

(1)

Okresní národní výbor může zřídit k plnění některých úkolů v péči o rodinu a děti

sbor důvěrníků péče o děti. Za členy tohoto sboru jmenuje občany, jejíchž osobní vlastnosti,

způsob života, vztah k dětem, schopnost na ně výchovně působit, poskytují záruku,

že budou svědomitě a podnětně plnit svěřené úkoly.

(2)

Důvěrníci péče o děti vyhledávají děti ohrožené nebo narušené prostředím vlastní

rodiny, sledují, jak rodiny plní své společenské funkce, a působí při výkonu dohledu.

Plní též jiné úkoly, které jim okresní národní výbor při péči o rodinu a děti uloží.

(3)

Okresní národní výbor vydá důvěrníkovi péče o děti průkaz o jmenování, který ho opravňuje

též k dozoru podle

§ 17 této vyhlášky

.

§ 31

Peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí a těhotným ženám

(1)

Peněžité a věcné dávky poskytují národní výbory sociálně potřebným rodičům pečujícím

o nezaopatřené děti, zejména rodinám s větším počtem dětí, osamělým rodičům a osamělým

těhotným ženám. Nezaopatřenému dítěti lze peněžité dávky poskytnout jen, nelze-li

jeho potřeby uspokojit příspěvkem na výživu.

(2)

Na zabezpečení výživy nebo na úhradu nákladů jiných životních potřeb, které se pravidelně

opakují, popřípadě na úhradu zvýšených nákladů spojených s dietním stravováním, se

poskytují opakující se peněžité dávky. Opakující se peněžitou dávkou se doplňuje příjem

rodiče (těhotné ženy) zpravidla na částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních

osobních potřeb a podílu společných nákladů na domácnost.

7

)

Při prokazatelně vyšších životních potřebách spojených například s bydlením, vedením

domácnosti při omezených schopnostech, lze poskytnout opakující se peněžitou dávku

i v částce vyšší. Peněžité dávky se poskytnou v nižší částce nebo se neposkytnou,

jestliže rodiče řádně nepečují o dětí, nedbají na plnění jejich povinné školní docházky

a způsobem svého života neposkytují záruku řádné výchovy svých dětí.

(3)

Na úhradu jednorázových mimořádných výdajů se poskytují jednorázové peněžité a věcné

dávky. Jako věcné dávky se poskytují zejména předměty potřebné k uspokojování základních

životních potřeb, především ošacení a vybavení domácnosti. Jednorázové peněžité a

věcné dávky se poskytnou též k úhradě zvýšených výdajů na potřeby dětí spojené zejména

s jejich zájmovou činností, s vybavením na letní tábory, na lyžařské výcvikové kursy,

na lázeňskou léčbu. Jednorázové peněžité dávky lze poskytnout též při přechodu domácnosti

na jiný zdroj energie, s výjimkou nafty.

(4)

Jednorázové peněžité dávky se poskytují do výše 10 000 Kčs. Věcné dávky se poskytují

do výše 5000 Kčs; ve výjimečných případech do výše 10 000 Kčs.

(5)

Poskytnutí jednotlivých dávek podle odstavců 1 a 2 se navzájem nevylučuje.

§ 32

Peněžité dávky rodičům, kterým se současně narodily tri nebo více děti

(1)

Rodičům, kterým se současně narodily tři nebo více dětí, poskytují národní výbory

jednorázové peněžité dávky, a to na každé dítě, které se dožilo 28 dnů, vkladní knížku

na jméno dítěte se základním vkladem ve výši 3000 Kčs. Tyto dávky se poskytnou i tehdy,

dožijí-li se věku 28 dnů jen dvě z těchto dětí. Podmínka sociální potřebnosti se v

těchto případech pokládá za splněnou.

(2)

Jednorázové peněžité dávky v rozsahu a za podmínek uvedených v odstavci 1 se poskytnou

též rodičům, kterým se opakovaně v rozmezí dvou let současně narodily další dvě děti.

(3)

Národní výbor může poskytnout pomoc rodičům podle odstavců 1 a 2 i věcnou dávkou,

je-li to účelné.

§ 33

Peněžitý příspěvek pro děti v pěstounské péči

(1)

Okresní národní výbor může poskytnout pěstounům při převzetí svěřeného dítěte, popřípadě

občanům, kteří se se souhlasem příslušných orgánů ujali dítěte, které jim má být svěřeno

do pěstounské péče, jednorázový peněžitý příspěvek na pořízení základního vybavení

dítěte, a to do výše 2000 Kčs u dětí předškolního věku, a do výše 3000 Kčs u ostatních

dětí. Ve stejné výši se poskytne jednorázový peněžitý příspěvek též opatrovníkovi,

který převzal dítě do své péče, popřípadě občanovi, kterému bylo dítě svěřeno předběžným

opatřením

8

)

a má být ustanoven jeho opatrovníkem. Jednorázový peněžitý příspěvek poskytne okresní

národní výbor vždy, jde-li o dítě, které dosud žilo v zařízení pro výkon ústavní výchovy.

(2)

Dítěti, které do uzavření manželství žilo ve společné domácnosti s pěstounem nebo

s opatrovníkem, popřípadě s občanem, který byl do dosažení zletilosti jeho pěstounem

nebo opatrovníkem, poskytne okresní národní výbor při uzavření manželství jednorázový

peněžitý příspěvek ve výši 5000 Kčs k úhradě výdajů spojených s vybavením domácnosti

za podmínky, že tomuto dítěti náležel ke dni uzavření manželství příspěvek na úhradu

jeho potřeb.

9

)

Okresní národní výbor může poskytnout jednorázový peněžitý příspěvek do výše 5000

Kčs i tehdy, nesplňuje-li dítě podmínku výplaty příspěvku ke dni uzavření manželství.

§ 34

Peněžitý příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného osiřelého dítěte

Nezaopatřenému osiřelému dítěti žijícímu v náhradní péči, popřípadě zletilému nezaopatřenému

osiřelému dítěti, které se připravuje na povolání, na které přešlo právo osobního

užívání bytu,

10

)

poskytuje okresní národní výbor opakující se peněžitý příspěvek na úhradu za užívání

bytu a služby s tím spojené, nemá-li vlastní postačující příjem. Opakující se peněžitý

příspěvek se poskytuje ve výši úhrady za užívání bytu a služby s tím spojené snížené

o částku, o kterou příjem dítěte včetně přídavků na děti (výchovného) převyšuje částku

potřebnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a podíl společných nákladů

na domácnost.

7

)

Tento příspěvek lze poskytnout ve výši potřebné k úhradě dluhu, který nezaopatřenému

osiřelému dítěti již vznikl.

§ 35

Zvláštní peněžitý příspěvek a věcná dávka

Občanům, kteří se podrobili lékařskému zákroku podle zvláštních předpisů v zájmu zdravé

populace a k překonání nepříznivých životních poměrů rodiny, může poskytnout okresní

národní výbor jednorázový peněžitý příspěvek nebo i věcnou dávku podle

§ 31 odst. 4 této vyhlášky

, a to do jednoho roku po provedení lékařského zákroku.

§ 36

Odměna pěstouna, je-li jím prarodič dítěte

Jestliže je pěstounem dítěte rodič otce nebo matky dítěte (prarodič), pokládají se

za případy hodné zvláštního zřetele, kdy je možno přiznat odměnu za výkon pěstounské

péče, zejména ty, je-li čistý měsíční příjem pěstouna nižší než 2800 Kčs, a jde-li

o manželskou dvojici, nižší než 4000 Kčs. Tyto částky se zvyšují o 1200 Kčs na každou

osobu, která je na tohoto pěstouna odkázána výživou. Za případ hodný zvláštního zřetele

se mimoto pokládá péče o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje

mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou.

§ 37

Pomoc dětem, které nejsou občany Československé socialistické republiky

Dětem, které nejsou občany Československé socialistické republiky, poskytují národní

výbory dávky a služby, jestliže jim hrozí vážná újma na životě, zdraví nebo řádné

výchově do doby, než v jejich prospěch učiní opatření orgán státu, jehož jsou občany.

§ 38

Národní výbory v součinnosti zejména se zdravotnickými zařízeními, společenskými a

jinými organizacemi a občanskými výbory vyhledávají těžce zdravotně postižené občany

a staré občany žijící v nepříznivých poměrech, které nemohou sami překonat.

§ 39

Mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany

(1)

Občanům s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které podstatně omezuje

jejich pohybovou nebo orientační schopnost, uvedeným v

příloze č. 2 této vyhlášky

, se podle druhu a stupně postižení poskytují mimořádné výhody I., II. a III. stupně

podle

přílohy č. 3 této vyhlášky

.

(2)

Okresní národní výbor vydává průkaz opravňující občana k mimořádným výhodám, s vyznačením,

o jaký stupeň výhod se jedná.

§ 40

(1)

Jednorázové peněžité dávky poskytují národní výbory těžce zdravotně postiženým občanům

a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební, na úhradu mimořádných nutných nákladů,

které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů.

(2)

Jednorázové peněžité dávky se poskytují také těžce zdravotně postiženým občanům a

starým občanům, kteří jsou umístěni v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně

nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné, na úhradu závazků krátkodobé povahy, které nemohou

tito občané uhradit ze svých prostředků.

(3)

Věcné dávky poskytují národní výbory sociálně potřebným ťěžce zdravotně postiženým

občanům a starým občanům k uspokojování jejich běžných životních potřeb, které si

obrané pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami.

(4)

Za věcné dávky se považuje zabezpečení namáhavějších pracovních úkonů nutných k provozu

a údržbě domácnosti, popřípadě poskytnutí předmětů k uspokojování životních potřeb.

§ 41

Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek

(1)

Nevidomým a prakticky nevidomým občanům se poskytují příspěvky na pomůcky, které

jim umožňují získávat informace nebo styk s okolím prostřednictvím hmatových nebo

sluchových vjemů, popřípadě prostřednictvím zbytků zraku, a dále příspěvky na zakoupení

vodícího psa.

(2)

Sluchově postiženým občanům se poskytují příspěvky na pomůcky, které kompenzují,

ztrátu sluchu, jestliže je neposkytuje ani nepropůjčuje státní zdravotní správa, a

které přispívají k sociální adaptaci a sluchové, řečové a psychické rehabilitaci.

(3)

Národní výbor může příspěvek na pomůcky uvedené v odstavcích 1 a 2 poskytnout jen

s podmínkou, že žadatel předem uzavře dohodu s národním výborem o vrácení příspěvku

nebo jeho poměrné části v případě, že některá z uvedených pomůcek se stane vlastnictvím

jiného občana před uplynutím pěti let od poskytnutí příspěvku Příspěvek se nevymáhá,

jestliže občan, kterému byl poskytnut, zemře.

(4)

Občanům, kterým státní zdravotní správa zapůjčila vozík pro invalidy, může národní

výbor poskytnout příspěvek na zakoupení druhého mechanického vozíku pro invalidy.

(5)

Výše příspěvku podle odstavců 1 a 2 se určí s přihlédnutím k příjmům a rodinným a

majetkovým poměrům občana, a to zpravidla do poloviny kupní ceny pomůcky; v případech

hodných zvláštního zřetele může být poskytnuta vyšší částka, a to až do plné kupní

ceny pomůcky. Výše příspěvku podle odstavce 4 se určí nejvýše do poloviny kupní ceny.

(6)

Občanovi, který potřebuje ortopedickou obuv, lze poskytnout na její zhotovení příspěvek

zpravidla v plné výši úhrady požadované od občana.

(7)

Příspěvek nevidomému na zakoupení vodícího psa se poskytuje v plné výši včetně nákladů

spojených s jeho výcvikem a odevzdáním nevidomému. Občan, který vodícího psa již nepotřebuje,

je povinen bezplatně odevzdat psa Svazu invalidů v České socialistické republice.

§ 42

Příspěvek na úpravu bytu

(1)

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí omezujícími ve značném rozsahu

jejich pohyblivost a občanům nevidomým poskytují národní výbory příspěvek na úpravu

bytu. Ve výjimečných případech lze příspěvek poskytnout i na výstavbu nebo úpravu

rodinného domku.

(2)

Pro účely přiznání příspěvku na úpravu bytu se považují za těžkou vadu nosného nebo

pohybového ústrojí zdravotní postižení uvedená v

příloze č. 4 písm. a) až g) této vyhlášky

.

(3)

Rozsah úprav se určí se zřetelem na závažnost a druh zdravotního postižení občana.

(4)

Výše příspěvku se určí se zřetelem na příjmy a majetkové poměry občana a jeho rodiny,

a to až do výše 70 % prokázaných nákladů, účtovaných organizacemi nebo osobami samostatně

výdělečně činnými, za materiál a práce spojené s nezbytnými výdaji, včetně projektových

prací, do výše 30 000 Kčs.

(5)

Příspěvek na úpravu bytu poskytne národní výbor jen tehdy, zaváže-li se žadatel písemně

předem, že vrátí příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že byt vymění, prodá

nebo dojde-li k jiné změně užívacího nebo vlastnického práva k bytu před uplynutím

10 let od jeho poskytnutí. Vrácení příspěvku nebo jeho poměrné části národní výbor

nepožaduje, jestliže jeho výše nepřesáhla 5000 Kčs.

(6)

V případě, že plánované úpravy se neuskuteční v plném rozsahu podle schválené projektové

dokumentace, je občan povinen poměrnou část vyplaceného příspěvku vrátit, pokud přesahuje

70 % skutečně vynaložených nákladů.

(7)

Za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 6 je možné příspěvek na úpravu bytu poskytnout

i rodičům nebo osobám, kterým bylo dítě svěřeno do péče rozhodnutím příslušného orgánu,

jde-li o dítě starší tří let, které je postiženo těžkou vadou nosného nebo pohybového

ústrojí nebo nevidomé.

§ 43

Příspěvky na zakoupení a na celkovou opravu motorového vozidla

(1)

Občanu s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, který je odkázán na individuální

dopravu, může národní výbor poskytnout příspěvek na zakoupení motorového vozidla s

podmínkou, že je bude tento občan používat ke své dopravě; předpokladem poskytnutí

tohoto příspěvku je, že ani potřebný občan ani jeho manžel (manželka), druh (družka)

žijící s ním ve společné domácnost! nevlastní motorové vozidlo, s výjimkou jednostopého

vozidla. V případě, že oba manželé jsou občany s těžkými vadami nosného nebo pohybového

ústrojí odkázanými na individuální dopravu, je možné ve výjimečných případech poskytnout

příspěvek každému z nich za předpokladu, že motorové vozidlo využívají soustavně na

dopravu do zaměstnání. Podmínka společné domácností se nevyžaduje v případě, že individuální

dopravu občana s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí může zabezpečit jen

osoba blízká.

11

)

(2)

Příspěvek je možné přiznat i občanovi s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí,

který nemá způsobilost řídit motorové vozidlo.

(3)

Pro účely přiznání příspěvku na zakoupení motorového vozidla se za těžkou vadu nosného

nebo pohybového ústrojí považují zdravotní postižení uvedená v

příloze č. 4 písm. a) až g) této vyhlášky

.

(4)

Občanu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, který je pracovně činný nebo

který se připravuje na budoucí povolání předepsaným výcvikem nebo studiem, poskytne

národní výbor příspěvek ve výši 15 000 Kčs za předpokladu, že motorové vozidlo využívá

v souvislosti s touto činností. Je-li to odůvodněné vzhledem k ceně motorového vozidla

a k příjmům a majetkovým poměrům tohoto občana a jeho rodiny, může národní výbor zvýšit

příspěvek až o 15 000 Kčs.

(5)

Občanu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, který však nesplňuje podmínky

uvedené v odstavci 4, může národní výbor poskytnout příspěvek až do výše 15 000 Kčs.

(6)

Příspěvek až do výše 15000 Kčs lze poskytnout také rodičům a jiným osobám odpovědným

za výchovu dítěte

12

)

tříletého a staršího, které je. postiženo těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí,

zejména potřebuje-li dítě motorové vozidlo k pravidelné dopravě do školy nebo na léčebnou

rehabilitaci nebo z jiných zdravotních důvodů potvrzených odborným lékařem.

(7)

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla občanu s těžkou vadou nosného nebo pohybového

ústrojí poskytne národní výbor jen tehdy, zaváže-li se žadatel písemně předem, že

vrátí příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že motorové vozidlo se stane vlastnictvím

jiného před uplynutím pěti let od poskytnutí příspěvku. Příspěvek se nevymáhá, jestliže

občan, kterému byl poskytnut, zemře do pěti let ode dne jeho přiznání.

(8)

Místo příspěvku na zakoupení motorového vozidla lze poskytnout příspěvek na celkovou

opravu motorového vozidla

13

)

za podmínky, že od jeho zakoupení uplynulo pět let. Výjimečně lze poskytnout příspěvek

na celkovou opravu motorového vozidla i před uplynutím lhůty pěti let, je-li prokázáno,

že taková oprava je nevyhnutelná a že poškození motorového vozidla nezavinil držitel

motorového vozidla.

(9)

Úhrn poskytnutých příspěvků na zakoupení a celkovou opravu motorového vozidla v období

10 let nesmí přesáhnout částku 60 000 Kčs za podmínek uvedených v odstavci 4, a 30

000 Kčs za podmínek uvedených v odstavcích 5 a 6.

(10)

Občanu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, který sám řídí motorové vozidlo

a pro své trvalé zdravotní postižení nezbytně potřebuje zvláštní úpravu řízení, národní

výbor poskytne příspěvek v plné výši ceny takovéto úpravy. Přiznání tohoto příspěvku

není podmíněno poskytnutím příspěvku na zakoupení motorového vozidla. Přiznání příspěvku

podmiňují zdravotní postižení uvedená v

příloze č. 4 této vyhlášky

. Ustanovení odstavce 7 platí obdobně.

§ 44

Příspěvek na topnou naftu a zakoupení topných těles a dalších spotřebičů

(1)

Těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební,

poskytují národní výbory příspěvek na nákup topné nafty do výše 2500 Kčs, v případě,

že mají zavedeno vytápění bytu topnou naftou a vzhledem k vyššímu věku nebo zdravotnímu

stavu není možné požadovat, aby přešli na jiný způsob vytápění bytu; občanům, jimž

věk nebo zdravotní stav umožňuje, aby si obstarali jiný způsob vytápění bytu se poskytne

jednorázový peněžitý příspěvek na zakoupení topných těles do výše 2500 Kčs.

(2)

Občanům uvedeným v odstavci 1 se poskytne při přechodu jejich domácnosti z používání

propan-butanového plynu na jiný zdroj energie, kromě topné nafty, jednorázový peněžitý

příspěvek na zakoupení vytápěcích těles a dalších spotřebičů do výše 2500 Kčs.

§ 45

Příspěvek na zřízení a změnu připojení telefonní účastnické stanice

Sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům, kterým byly poskytnuty mimořádné

výhody III. stupně, nebo občanům, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost,

poskytují národní výbory

a)

příspěvek na zřízení účastnické telefonní stanice až do výše jedné čtvrtiny jednorázové

sazby, a to až do výše 500 Kčs,

b)

příspěvek při přeměně jejich účastnické stanice se skupinovým připojením na stanici

se samostatným nebo podvojným připojením, a to až do výše 500 Kčs.

§ 46

Poskytování dávek při odchodu ze zařízení sociální péče

(1)

Okresní národní výbory mohou svěřencům ústavů pro tělesně postiženou mládež, ústavů

pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením a ústavů pro tělesně

postiženou mládež s více vadami a občanům se změněnou pracovní schopností, kteří absolvovali

přípravu pro pracovní uplatnění ve výcvikových střediscích a zařízeních pro občany

se změněnou pracovní schopností, poskytnout jednorázové peněžité příspěvky a věcné

dávky při odchodu ze zařízení sociální péče. Podmínku je, že jejich úspory nepřesahují

5000 Kčs a nikdo k nim nemá vyživovací povinnost nebo ji neplní.

(2)

Jednorázový peněžitý příspěvek se poskytuje ve výší 5000 Kčs a slouží k nákupu věcí

každodenní potřeby a k vybavení domácnosti Ve výjimečných případech lze tento příspěvek

poskytnout až do výše 10 000 Kčs. Místo jednorázového peněžitého příspěvku lze poskytnout

věcné dávky.

(3)

Jednorázový peněžitý příspěvek nebo věcnou dávku je možno poskytnout již jeden měsíc

před odchodem svěřence nebo účastníka přípravy pro pracovní uplatnění ze zařízení

sociální péče. Poskytne je národní výbor, v jehož obvodu se zařízení sociální péče

nachází.

§ 47

Příspěvek na dietní stravování

(1)

Sociálně potřebným občanům postiženým chorobou, která vyžaduje dietní stravování,

zejména občanům nemocným aktivní tubekulózou, úplavicí cukrovou nebo postiženým jiným

onemocněním vyžadujícím nákladné dietní stravování, poskytuje národní výbor opakující

se příspěvek na úhradu zvýšených nákladů na stravování. Příspěvek, se poskytuje na

žádost občana doloženou lékařskou zprávou, popřípadě na návrh příslušného zdravotnického

zařízení. Výše příspěvku se určí tak, aby nemocný měl zajištěnou výživu a ostatní

osobní potřeby v částce zohledňující zvýšené náklady na dietní stravování a úhradu

nákladů na domácnost.

14

)

(2)

Příspěvek se neposkytuje nemocným, kteří jsou v léčebném zařízení státní zdravotní

správy, v ústavu sociální péče s celoročním pobytem, popřípadě v jiném obdobném zařízení,

ve kterém je potřebná výživa zajištěna v rámci ústavního zaopatření.

§ 48

Příspěvky pro účastníky odboje a pozůstalé manžele (manželky) po účastnících odboje

Účastníkům odboje

15

)

a pozůstalým manželům (manželkám) po nich je možné přiznat příspěvek až do výše 200

Kčs měsíčně tak aby tento příspěvek s čistým příjmem účastníka odboje, pozůstalého

manžela (manželky) po nich nepřesáhl částku 1650 Kčs měsíčně u jednotlivce a 2100

Kčs u dvojice. Tyto částky je možné překročit v případě, když se účastníkovi odboje,

pozůstalému manželovi (manželce) po něm nebo dvojici, přiznává příspěvek z titulu

dietního stravování a úhrady nákladů spojených s užíváním bytu. Příspěvek je možné

přiznat jen na základě doporučení okresního výboru Českého svazu protifašistických

bojovníků. Výplata příspěvku za zvláštní zásluhy se ponechá účastníkům odboje a pozůstalým

manželům (manželkám) po nich i v případě, že jsou umístěni v ústavu sociální péče.

§ 49

Příspěvek na úhradu za užívání bytu

(1)

Sociálně potřebnému občanu (manželské dvojici), který užívá byt odpovídající jeho

potřebám, je možné přiznat příspěvek na úhradu za užívání bytu a služby s užíváním

bytu spojené. Sociálně potřebnému občanu 80letému a staršímu lze poskytnout příspěvek

i na úhradu za užívání většího bytu, než odpovídá jeho potřebám.

(2)

Občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, které jsou uvedeny v

příloze č. 4 písm. a) až g) této vyhlášky

, a nevidomým občanům, kteří užívají bezbariérový byt, poskytne národní výbor opakující

se peněžitý příspěvek ve výši rozdílu mezi běžnou úhradou za užívání bytu a úhradou

zvýšenou z důvodu bezbariérovosti; sociální potřebnost se nezkoumá.

(3)

Sociálně potřebným obyvatelům domovů-penziónů pro důchodce je možné poskytovat příspěvek

na úhradu nákladů, popřípadě jejich částí za ubytování.

§ 50

Příspěvek při péči u blízkou a jinou osobu

(1)

Stane-li se sociálně potřebným občan z toho důvodu, že přerušil nebo ukončil zaměstnání,

popřípadě občan po ukončení přípravy na povolání nenastoupí do zaměstnání z důvodu

péče o zletilou blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná nebo starší 85

let, může mu národní výbor poskytnout příspěvek. Přitom se nezkoumá, zda si občan

může zajistit potřebné prostředky vlastní prací nebo zda mají vůči němu manžel (manželka)

nebo děti vyživovací povinnost.

(2)

Příspěvek je možné přiznat i osobám, které přerušily nebo ukončily zaměstnání z důvodu

péče o blízkou osobu ještě v době její nezletilosti.

(3)

Příspěvek podle odstavců 1 a 2 je možné poskytnout měsíčně do výše důchodu, který

je jediným zdrojem příjmu,

16

)

za předpokladu, že občan pečuje o jednu blízkou osobu.

(4)

Občanu, který přerušil nebo ukončil zaměstnání podle odstavců 1 a 2, aby pečoval

o dvě blízké osoby, se poskytne měsíčně příspěvek do výše důchodu, který je jediným

zdrojem příjmu u manželské dvojice.

16

)

(5)

Příspěvek lze poskytnout i občanům, kteří za podmínek uvedených v odstavcích 1 až

4 pečují o jiné než blízké osoby za předpokladu, že žijí ve společné domácnosti.

§ 51

Příspěvek na složité ortopedické pomůcky

Občanům používajícím složité ortopedické pomůcky, kteří jsou soustavně pracovně činní

nebo se připravují na pracovní uplatnění nebo vykonávají soustavnou veřejnou činnost,

mohou národní výbory poskytovat příspěvek na zvýšené výdaje související s používáním

těchto pomůcek, a to až do výše 300 Kčs měsíčně. Podmínka sociální potřebnosti se

nezkoumá.

§ 52

Příspěvek nevidomým občanům

(1)

Nevidomým občanům, kteří jsou soustavně pracovně činní nebo se připravují na pracovní

uplatnění soustavným výcvikem nebo studiem, nebo kteří jsou poživateli sirotčího důchodu,

se poskytne příspěvek do výše 300 Kčs měsíčně. Příspěvek se neposkytne, pokud nevidomý

občan je poživatelem invalidního důchodu nebo pobírá-li příplatek k přídavkům na děti

(výchovnému). Dále se neposkytne, jestliže nevidomý občan pobírá příspěvek po dobu

přípravy na pracovní uplatnění nebo jestliže se mu po dobu přípravy poskytují bezplatně

ubytování a strava.

(2)

Nevidomému vlastníku vodícího psa je možné poskytnout příspěvek na krmivo pro tohoto

psa, a to do výše 300 Kčs měsíčně.

§ 53

Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice

(1)

Sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům nebo občanům 70letým a starším,

kteří žijí osaměle, mohou národní výbory poskytovat příspěvek do výše plné úhrady

základní měsíční sazby za používání telefonní stanice.

(2)

Ostatním těžce zdravotně postiženým občanům, kteří nejsou sociálně potřební, mohou

národní výbory poskytovat příspěvek na základní měsíční sazbu za používání telefonní

stanice, jsou-li starší 70 let, žijí osamoceně a pro věk nebo nemoc nemohou vycházet

z bytu a telefon potřebují na zabezpečení lékařské nebo jiné pomoci.

§ 54

Příspěvek na společně stravování

Příspěvek na společné stravování se sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým

občanům a starým občanům poskytuje až do výše 12 Kčs na jeden oběd. V mimořádných

případech, nelze-li stravování zajistit za tuto cenu, lze příspěvek zvýšit až o 15

%.

§ 55

Příspěvek na provoz motorových vozidel a příspěvek na úhradu pojistného

(1)

Těžce zdravotně postiženým občanům uvedeným v

příloze č. 3 této vyhlášky

, kterým byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně a kteří jsou držiteli

motorových vozidel, poskytne národní výbor příspěvek na provoz motorového vozidla

a příspěvek na úhradu pojistného zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené

provozem motorových vozidel, používá-li je držitel soustavně pro svou potřebu.

(2)

Příspěvek podle odstavce 1 lze poskytnout též manželu (manželce) nebo dítěti, výjimečně

i jiné blízké osobě

11

)

držitele motorového vozidla, pokud jim byly přiznány mimořádné výhody II nebo III.

stupně a motorové vozidlo je používáno soustavně k její dopravě. Příspěvek lze přiznat

s přihlédnutím k příjmu a majetkovým poměrům držitele motorového vozidla a jeho rodiny

i tehdy, jestliže z celkového počtu ujetých kilometrů připadá rozhodující část na

dopravu dítěte, zejména na pravidelnou dopravu do internátní školy s týdenním provozem

nebo do ústavu sociální péče pro zdravotně postiženou mládež. Ve výjimečných případech

lze příspěvek poskytnout i tehdy, je-li držitelem motorového vozidla soustavně využívaného

k dopravě občana, jemuž byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně, jiná

osoba.

(3)

Pokud byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně oběma manželům nebo jednomu

z rodičů a dítěti, je možné výjimečně poskytnout příspěvek každému z nich, pokud motorové

vozidlo používají na dopravu do zaměstnání nebo na dopravu dítěte.

(4)

Nepoužívá-li občan motorové vozidlo, na jehož provoz byly příspěvky přiznány, po

dobu delší než tří měsíce, je povinen ohlásit tuto skutečnost neprodleně národnímu

výboru, který mu příspěvek poskytl.

(5)

Národní výbor příspěvek, popřípadě jeho zvýšení upraví nebo odejme, zjistí-li, že

se změnily skutečnosti, za nichž byl příspěvek, popřípadě jeho zvýšení přiznáno. Snížení

nebo odnětí příspěvku na úhradu pojistného je však možné provést s účinností až od

1. ledna následujícího kalendářního roku.

(6)

Občanům, kterým byly přiznány mimořádné výhody III. stupně, se poskytují příspěvky

v nejvyšší výměře podle

přílohy č. 5 této vyhlášky

.

(7)

Občanům, kterým byly přiznány mimořádné výhody II. stupně, se poskytuji příspěvky

ve výši jedné poloviny částek uvedených v

příloze č. 5 této vyhlášky

.

(8)

Občanům uvedeným v odstavci 1, kteří prokáži, že ze závažných důvodů ujedou více

než 6000 km ročně, může být příspěvek podle odstavce 6 zvýšen až na dvojnásobek.

(9)

Pokud se přiznává zvýšení příspěvku podle odstavce 8, za každých započatých 300 km

najetých nad 6000 km se příspěvek zvýší o 5 % až do dvojnásobku příspěvku uvedeného

v

příloze č. 5 této vyhlášky

.

§ 56

Další opakující se peněžité dávky

Opakující se peněžité dávky lze poskytovat i jiným sociálně potřebným těžce zdravotně

postiženým občanům a starým občanům, pokud je jejich poskytování odůvodněno mimořádnými

potřebami.

§ 57

Pečovatelská služba

(1)

Pečovatelskou službu poskytují národní výbory těžce zdravotně postiženým občanům

a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti a

další životní potřeby nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření

jinou osobou, pokud jim potřebnou péči neposkytují rodinní příslušníci.

(2)

Pečovatelská služba se poskytuje občanům v jejich domácnostech včetně domácností

v domech s pečovatelskou službou, v zařízeních pečovatelské služby (

§ 128 této vyhlášky

), popřípadě v domácnostech dobrovolných pracovníků pečovatelské služby v pracovní

době v pracovních dnech. Pokud nelze zajistit pomoc jinak, poskytne se pečovatelská

služba i v noci a ve dnech pracovního klidu.

(3)

Pečovatelská služba se poskytuje za plnou nebo částečnou úhradu podle

přílohy č. 1 této vyhlášky

s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, příjmu a majetkovým poměrům občana a jeho

rodinných příslušníků. Přihlíží se též k pravidelným výdajům na výživu, ostatní osobní

potřeby a náklady na domácnost.

7

)

Úkony pečovatelské služby, kterými jsou zabezpečovány nezbytné životní potřeby, se

poskytují bezplatně.

(4)

Pečovatelská služba se poskytuje bezplatně sociálně potřebným občanům, účastníkům

odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje 70letým, a starším.

Ve zvlášť odůvodněných případech s přihlédnutím k zdravotnímu stavu nebo sociálním

poměrům lze poskytnout pečovatelskou službu bezplatně účastníkům odboje a pozůstalým

manželům (manželkám) po účastnících odboje, kteří nedosáhli vek 70 let.

§ 58

Společné stravování

(1)

Národní výbory zabezpečují těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům společné

stravování v závodních a dietních jídelnách, v jídelnách jednotných zemědělských družstev,

v zařízeních veřejného stravování, v samostatných jídelnách s vlastní kuchyní pro

důchodce, v ústavech sociální péče a klubech důchodců, popřípadě v jiných prostorách

k tomu určených.

(2)

Národní výbory zabezpečují a organizují společné stravování na základě písemných

dohod uzavřených s organizacemi zabezpečujícími výrobu jídel. V těchto dohodách se

zakotví konkrétní podmínky realizace této služby včetně způsobu úhrady za ní.

§ 59

Kulturní a rekreační péče

(1)

Účast na kulturním a společenském životě zabezpečují národní výbory těžce zdravotně

postiženým občanům a starým občanům zejména tím, že zřizují kluby důchodců, umožňují

návštěvy divadelních a filmových představení, koncertů, výstav a jiných kulturních

a sportovních akcí za snížené vstupné nebo bezplatně.

(2)

Národní výbory zabezpečují těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří

jsou poživateli důchodu a nejsou pracovně činní, rekreační zájezdy a jedno a dvoutýdenní

rekreace. Z rodinných příslušníků lze poskytnout rekreaci jen nepracující manželce

(manželovi, druhovi, družce) poživatele důchodu, popřípadě jeho dítěti.

(3)

Od účastníků rekreace, kteří nejsou sociálně potřební, je možné požadovat částečnou

nebo plnou úhradu za rekreaci podle

přílohy č. 6 této vyhlášky

s přihlédnutím k výši příjmu, rodinným a majetkovým poměrům.

(4)

Výdaje na dopravu hradí účastnící rekreace z vlastních prostředků. Ve výjimečných

případech mohou národní výbory na tyto výdaje přispět z prostředků sociální péče.

(5)

Úhrada nákladů za rekreační pobyty (zájezdy) organizované národními výbory se nepožaduje

od účastníka odboje a pozůstalého manžela (manželky) po účastníku odboje v případě,

že jsou sociálně potřební nebo starší 70 let. Ve zvlášť odůvodněných případech s přihlédnutím

ke zdravotnímu stavu, příjmu a majetkovým poměrům nemusí národní výbor úhradu požadovat,

jestliže jde o účastníka odboje nebo pozůstalého manžela (manželku) po účastníku odboje,

kteří nedosáhli veku 70 let.

§ 60

Národní výbory při rozhodování o poskytování dávek a služeb sociální péče přihlížejí

k tomu, zda jde o účastníka odboje nebo pozůstalého manžela (manželku) po účastníku

odboje.

§ 61

(1)

Okresní národní výbory zařazují děti a mladistvé do evidence na základě hlášení okresního

pediatra, vedoucího dorostového lékaře v okrese a pracovníků orgánů a zařízení školství,

zdravotnictví a sociálních věcí.

(2)

V evidenci jsou vedeni děti a mladiství ve věku od jednoho roku do 18 let, kteří

pro své mentální, tělesné nebo smyslové postižení vyžadují trvalou nebo dlouhodobou

komplexní koordinovanou zdravotní, sociální a výchovně vzdělávací péči.

(3)

Do evidence se zařazují také děti a mladiství s lehčím zdravotním postižením jestliže

jim rodina není schopna zajistit potřebnou péči.

§ 62

(1)

Okresní národní výbor koordinuje péčí o dětí a mladistvé postižené na zdraví prostřednictvím

komise pro koordinovanou péči o děti a mladistvé postižené na zdraví.

(2)

Péče o dítě zařazené do evidence se posuzuje v komisi pro koordinovanou péči o děti

a mladistvé postižené na zdraví podle potřeby a závažnosti jeho zdravotního postižení,

nejméně jednou za tři roky.

(3)

Krajský národní výbor koordinuje péči o děti a mladistvé postižené na zdraví prostřednictvím

komise pro koordinovanou péči o děti a mladistvé postižené na zdraví.

(4)

Krajský národní výbor a okresní národní výbor se podílejí na zabezpečování rekreace

rodin s mentálně postiženými dětmi, zejména na výběru dětí z hlediska jejich zdravotního

stavu a spolupracují se závodním výborem Revolučního odborového hnutí v organizacích,

ve kterých rodiče těchto dětí pracují.

§ 63

Péče o občany, kteří žijí v mimořádně obtížných poměrech

(1)

Místní národní výbory a městské národní výbory pomáhají občanům, kteří v důsledku

návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulosti, žijí v mimořádně obtížných

poměrech, při zvyšování jejich životní úrovně, zejména při zařazení do trvalého pracovního

poměru, při zvýšení úrovně hygieny a kultury bydlení a životního prostředí, při péči

o výživu, předškolní a školní výchovu dětí, poskytování zdravotnických služeb těmto

občanům, při vytváření podmínek pro společensky prospěšné využití jejich volného času,

při jejich kulturním rozvoji a postupné společenské integraci.

(2)

Národní výbory ve spolupráci s ostatními státními orgány a společenskými a jinými

organizacemi organizují a koordinují péči o občany uvedené v odstavci 1 ve svých územních

obvodech.

§ 64

(1)

Místní národní výbory ve střediskových obcích, městské národní výbory a okresní národní

výbory poskytují občanům uvedeným v

§ 63 odst. 1

výchovnou a poradenskou péči při řešení sociálních problémů a při překonávání zaostalých

forem způsobu života.

(2)

Místní národní výbory se podílejí na výchovné péči o tyto občany, sledují život těchto

rodin a pomáhají jim řešit jejich sociální problémy.

(3)

Okresní národní výbory organizuji občanům uvedeným v

§ 63 odst. 1

odbornou výchovnou a poradenskou péči při řešení jejich složitých sociálních problémů.

§ 65

(1)

Okresní národní výbory pořádají letní rekreačně výchovné tábory pro výchovně zanedbané

děti občanů uvedených v

§ 63 odst. 1

v době hlavních školních prázdnin s cílem, aby tyto děti získaly základní sociální,

zdravotní a kulturní návyky a doplnily si i mezery ve výchově a vzdělání.

(2)

Okresní národní výbory, popřípadě městské národní výbory první a druhé kategorie

pořádají pro výchovně zanedbanou dospívající mládež sociálně zdravotní a jiné kursy

s cílem upevnit jejich sociální, zdravotní a kulturní návyky, připravit je na život

v rodině a společnosti a zařadit je do pracovního procesu.

(3)

Místní národní výbory se podílejí na pořádání letních rekreačně výchovných táborů

a sociálně zdravotních kursů zejména tím, že pomáhají při výběru dětí a mládeže a

spolupůsobí při zabezpečování jejich účasti.

§ 66

Peněžité a věcné dávky

(1)

Sociálně potřebným občanům uvedeným v

§ 63 odst. 1

se poskytují věcné dávky zaměřené zejména ke zvýšení úrovně bydlení vedení domácnosti,

k umístění dělí do jeslí, mateřských škol a školních družin, k vybavení dětí a mládeže

do letních rekreačně výchovných táborů a sociálně zdravotních kursů a v naléhavých

případech k uspokojování základních životních potřeb.

(2)

V naléhavých a odůvodněných případech, jestliže není vhodné poskytnout věcnou dávku,

lze poskytnout jednorázovou peněžitou dávku jako výpomoc v mimořádných, zpravidla

dočasných situacích.

(3)

Podmínka sociální potřebnosti v rodinách s třemi a více nezaopatřenými dětmi se nezkoumá

při poskytování

a)

základního osobního vybavení účastníků letních rekreačně výchovných táborů, sociálně

zdravotních kursů, zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, škol v přírodě,

pionýrských táborů, internátních zařízení pro žáky středních odborných učilišť,

b)

úhrady nákladů za svačiny a obědy v předškolních a školských zařízeních.

§ 67

Okruh osob

Sociální péči je možno poskytovat zejména

a)

občanům propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody,

b)

občanům propuštěným z protialkoholního nebo jiného obdobného léčení nebo občanům,

kterým se uvedené léčení poskytuje ambulantně,

c)

občanům žijícím nedůstojným způsobem života,

d)

občanům propuštěným ze školských zařízení pro výkon ochranné výchovy po dosažení

zletilosti.

§ 68

Výchovná a poradenská péče

Národní výbory působí výchovně na občany společensky nepřizpůsobené a poskytují jím

poradenskou péči k překonání obtížných životních poměrů a pomáhají jim řešit sociální

důsledky jejich společenské nepřizpůsobenosti a vytvářet u nich aktivní vztah k práci

a ke společnosti.

§ 69

Pomoc při pracovním umístění

Okresní národní výbory poskytují občanům společensky nepřizpůsobeným pomoc při pracovním

uplatnění spočívající zpravidla ve vyhledávání pracovního místa vhodného zejména z

hlediska výchovného ovlivňování těchto občanů; zároveň sledují změny jejich pracovního

umístění, hodnotí důvody těchto změn a činí opatření k zamezení nežádoucí fluktuace

těchto občanů.

§ 70

Pomoc při zajišťování ubytování

Národní výbory poskytují společensky nepřizpůsobeným občanům pomoc při zajištění ubytování.

Není-li možno zajistit ubytování jinak, může zajistit národní výbor ubytování v zařízení

pro občany společensky nepřizpůsobené nebo dohodne ubytování v podnikové ubytovně

organizace, u níž občan společensky nepřizpůsobený pracuje.

§ 71

Peněžité a věcné dávky

Okresní národní výbory mohou poskytnout peněžité a věcné dávky k zabezpečení životních

potřeb občana společensky nepřizpůsobeného. Peněžité a věcné dávky se poskytují do

výše 200 Kčs, ve výjimečných případech lze tyto dávky poskytnout až do výše 1000 Kčs.

§ 72

Péče o občany propuštěné z výkonu trestu

Občanům společensky nepřizpůsobeným, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody a

nejsou schopni práce pro stáří nebo invaliditu nebo jsou občany se změněnou pracovní

schopností zabezpečují okresní národní výbory příslušné podle místa výkonu trestu

již před jejich propuštěním na základě hlášení příslušného nápravně výchovného ústavu,

přiznání dávek nebo služeb sociálního zabezpečení. Občanům starým nebo pro svůj zdravotní

stav vyžadujícím soustavnou péčí, pokud nemají příbuzné, kteří se o ně postarají;

zabezpečují přijetí do ústavu sociální péče přímo z výkonu trestu odnětí svobody.

§ 73

Spolupráce s jinými orgány a organizacemi

Při výkonu péče o společensky nepřizpůsobené občany spolupracují národní výbory se

zdravotnickými zařízeními, s orgány činnými v trestním řízení, s nápravně výchovnými

ústavy a společenskými organizacemi.

§ 74

Povinnosti organizací

Organizace zaměstnávající občany společensky nepřizpůsobené jsou zejména povinny

a)

vést evidenci těchto občanů a hlásit okresnímu národnímu výboru neprodleně změny

v jejich pracovním umístění a rozvázání pracovního poměru s nimi,

b)

dbát o zařazování těchto občanů do pracovních kolektivů zaručujících odpovídající

výchovné působení,

c)

pověřovat odpovědné pracovníky, aby poskytli potřebnou pomoc těmto občanům při jejich

pracovním uplatnění, a sledovali jejich pracovní výsledky a společenské zapojení a

popřípadě zřizovat pro tyto účely aktiv pro nápravně výchovnou činnost,

d)

podle možností poskytovat těmto občanům na požádání okresního národního výboru ubytování

v podnikových ubytovnách.

§ 75

Dobrovolní spolupracovníci

K zajištění péče o společensky nepřizpůsobené občany mohou zřizovat místní národní

výbory a okresní národní výbory aktivy dobrovolných spolupracovníků.

§ 76

(1)

Okresní národní výbory mohou poskytovat bezúročné půjčky občanům, kteří se přechodně

ocitli v nepříznivých životních poměrech a které mohou pomocí půjčky překonat, aniž

by tím bylo ohroženo uspokojování jejich životních potřeb a nemohou získat půjčku

od České státní spořitelny nebo z fondu kulturních a sociálních potřeb.

(2)

Po právní moci rozhodnutí o půjčce okresní národní výbor uzavře s občanem písemnou

smlouvu

17

)

obsahující též ujednání o lhůtách splatnosti a výši splátek. Bez uzavření této smlouvy

není rozhodnutí vykonatelné.

§ 77

(1)

Půjčku v hotovosti lze žadateli poskytnout nejvýše do 1000 Kčs s tím, že se ve smlouvě

zaváže splatit ji do jednoho roku.

(2)

Půjčku účelově vázanou mohou okresní národní výbory poskytnout žadateli nejvýše do

5000 Kčs s tím, že se ve smlouvě zaváže splácet ji nejpozději do tří let od jejího

poskytnutí a splatit ji do pěti let od její výplaty.

(3)

Půjčku účelově vázanou převede okresní národní výbor na účet pobočky České státní

spořitelny místně příslušné podle trvalého pobytu občana.

§ 78

(1)

Národní výbory zabezpečují pečovatelskou službu ve svých územních celcích členěných

na okrsky prostřednictvím pracovníků a dobrovolných pracovníků pečovatelské služby.

(2)

Poskytuje-li se pečovatelská služba za úhradu, použije se k úhradě především zvýšení

důchodu pro bezmocnost.

(3)

Pomoc a ošetření, které poskytují potřebnému občanovi jeho manžel (manželka, druh,

družka), rodiče, syn, dcera a u pečovatelské služby pro rodiny s dětmi prarodiče dětí,

nelze považovat za pečovatelskou službu.

(4)

Pečovatelská služba se neposkytuje při karanténě nařízené pro podezření z nákazy

přenosnou chorobou a při onemocnění touto chorobou.

(5)

Motorová vozidla pečovatelské služby jsou součástí vozového parku okresního ústavu

sociálních služeb, popřípadě příslušného národního výboru a jsou používána výlučně

pro účely pečovatelské služby.

§ 79

Dobrovolní pracovníci pečovatelské služby

(1)

Dobrovolní pracovníci pečovatelské služby nejsou k národnímu výboru v pracovním poměru;

vztahují se však na ně ustanovení zákoníku práce o náhradě škody při pracovních úrazech,

8

)

předpisy o nemocenském pojištění

19

)

a o cestovních náhradách.

20

)

(2)

Dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby poskytují národní výbory odměnu; její

výše se stanoví podle rozsahu a obtížnosti úkonů v rámci stanoveného rozpětí částek

za jednotlivé úkony pečovatelské služby uvedených v

příloze č. 1 této vyhlášky

. Takto vypočtená měsíční odměna se zvyšuje o 15 až 30 % s přihlédnutím ke kvalitě

a náročnosti poskytovaných úkonů; nesmí však v kalendářním měsíci přesahovat 2100

Kčs. Do této částky se nezahrnují odměny za noční služby, příplatek za úkony vykonávané

ve dnech pracovního klidu a příplatek za pečovatelskou službu u bacilonosičů.

§ 80

Druhy ústavů sociální péče

(1)

Pro poskytování ústavní sociální péče národní výbory zřizují ústavy sociální péče

(dále jen „ústavy“)

a)

ústavy pro tělesně postiženou mládež,

b)

ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením,

c)

ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami,

d)

ústavy pro mentálně postiženou mládež,

e)

ústavy pro tělesně postižené dospělé občany,

f)

ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením,

g)

ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami,

h)

ústavy pro smyslově postižené dospělé občany,

ch)

ústavy pro mentálně postižené dospělé občany,

i)

domovy důchodců,

j)

domovy penzióny pro důchodce.

(2)

Organizaci ústavu upravuje organizační řád, který vydává národní výbor, jenž ústav

spravuje. Pokud okresní národní výbor začlení ústav do okresního ústavu sociálních

služeb, upravuje organizací ústavu organizační řád okresního ústavu sociálních služeb.

(3)

V ústavech uvedených v odstavci 1 písm. a) až i) mohou být zřízena samostatná oddělení

pro denní a týdenní pobyt. Ústavy uvedené v odstavci 1 písm. a) až ch) mohou národní

výbory zřídit i jako samostatné ústavy pro denní a týdenní pobyt.

(4)

V ústavech pro mentálně postiženou mládež může krajský národní výbor zřídit samostatné

diagnostické oddělení, popřípadě vyčlenit ústav pro mládež jen pro diagnostické účely.

§ 81

Ústavy pro tělesně postiženou mládež

Ústavy pro tělesně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od tří

let do ukončení povinné školní docházky a v případě potřeby další přípravy na povolání

do ukončení přípravy na povolání, u nichž těžký stupeň tělesné vady neumožňuje nebo

podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a přípravy na povolání. Podle

možností ústavu lze přijímat i děti a mládež s trvalými lehčími tělesnými vadami,

jestliže nelze zabezpečit potřebnou rehabilitaci v prostředí, v němž žijí. V těchto

ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova tělesně postižené mládeže.

§ 82

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením jsou určeny

pro děti a mládež ve věku od tří let do ukončení povinné školní docházky a jestliže

se připravují na povolání, do ukončení této přípravy na povolání, jsou-li vedle tělesné

vady postiženy též mentálním postižením lehčího stupně, které však nevylučuje vzdělávání

ve zvláštní, popřípadě pomocné škole. V těchto ústavech se též vykonává ústavní nebo

ochranná výchova tělesně postižené mládeže s přidruženým mentálním postižením.

§ 83

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami

Ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami jsou určeny pro děti a mládež ve

věku od tří let do ukončení povinné školní docházky, jestliže jsou vedle tělesné vady

postiženy též smyslovými vadami a popřípadě mentálním postižením lehčího stupně, které

však nevylučuje vzdělávání ve zvláštní, popřípadě pomocné škole. V těchto ústavech

se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova tělesně postižené mládeže s více vadami.

§ 84

Ústavy pro mentálně postiženou mládež

(1)

Ústavy pro mentálně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od tří

do 26 let, jejichž rozumové schopnosti jsou tak nízké úrovně, že je nelze vzdělávat

ani v pomocných školách. Přijímají se i ti, kteří jsou postiženi též tělesnou nebo

smyslovou vadou. V těchto ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova mentálně

postižené mládeže.

(2)

Do ústavů pro mentálně postiženou mládež nelze přijímat děti a mládež, jejichž opožděný

rozumový vývoj je následkem výchovné zanedbanosti nebo u nichž dochází k akutním projevům

psychických poruch ohrožujících okolí.

(3)

Diagnostické oddělení v ústavech pro mentálně postiženou mládež nebo ústav pro mentálně

postiženou mládež vyčleněný pro diagnostické účely se zřizuje pro zabezpečování speciálně

pedagogické, psychologické, lékařské a sociální diagnostiky. Do těchto oddělení nebo

ústavů se přijímají zejména mentálně postižené dětí a mládež před umístěním do ústavů.

§ 85

Péče v ústavech pro mládež

(1)

Příprava pro život v ústavech pro tělesně postiženou mládež a v ústavech pro tělesně

postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením zahrnuje

a)

předškolní výchovu pro děti ve věku od tří do šesti let zajišťovanou v mateřských

školách při ústavu,

b)

školní vzdělání zajišťované ve školách při ústavu nebo mimo ústav,

c)

mimoškolní a mimopracovní výchovu organizovanou ve výchovných skupinách s přihlédnutím

k věku a schopnostem svěřenců; v jedné skupině muže být zařazeno nejvýše 12 svěřenců,

při plavání nejvýše šest svěřenců,

d)

přípravu na povoláni, uskutečňovanou ve středních školách nebo zvláštních odborných

učilištích nebo ve střediscích praktického vyučování při ústavu nebo mimo ústav.

(2)

Ústav nejpozději šest měsíců před předpokládaným ukončením přípravy na povolání na

středních školách, zvláštních odborných učilištích nebo střediscích praktického vyučování

upozorní okresní národní výbor podle místa trvalého pobytu svěřence na tuto skutečnost,

aby bylo možno včas pro absolventa zajistit vhodné pracovní uplatnění.

(3)

V ústavech pro tělesně postiženou mládež s více vadami se poskytuje péče uvedená

v odstavci 1 písm. a) až c) a zácvik k jednoduchým pracím přiměřený k zdravotnímu

stavu mladistvého.

(4)

Výchova mentálně postižených svěřenců ve věku do 16 let se organizuje ve výchovných

skupinách ustavených podle jejich mentální úrovně s přihlédnutím k fyzické vyspělosti.

V těchto výchovných skupinách může být zařazeno nejvýše 12 svěřenců. Počet svěřenců

ve výchovných skupinách mentálně postižených svěřenců starších 16 let se řídí potřebou

zajištění řádné výchovy a nesmí být vyšší než 15 svěřenců. Při kulturních, rekreačních

a sportovních akcích může být zařazeno do výchovné skupiny nejvýše 10 svěřenců, při

plavání, bruslení a lyžování nejvýše šest svěřenců. Ve výchovných skupinách na diagnostickém

oddělení a na oddělení pro výkon ochranné výchovy může být zařazeno nejvýše 10 svěřenců.

§ 86

Ústavy pro dospělé občany tělesně postižené

Ústavy pro dospělé občany tělesně postižené jsou určeny pro občany s těžkými tělesnými

vadami, kteří ukončili povinnou školní docházku a nemohou se pro své těžké tělesné

postižení připravovat na povolání nebo kteří ukončili přípravu na povolání a potřebují

ústavní zaopatření, protože jim nelze potřebnou péči zajistit v dosavadním prostředí.

Občané, kteří jsou postiženi též mentálním postižením těžšího stupně, se do těchto

ústavů nepřijímají.

§ 87

Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením

Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením jsou

určeny pro občany, kteří ukončili povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní

postižení připravovat na povolání nebo kteří ukončili přípravu na povolání, jestliže

jsou vedle těžké tělesné vady postiženi též mentálním postižením lehčího stupně.

§ 88

Ústavy pro tělesně postiženě dospělé občany s více vadami

Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami jsou určeny pro občany,

kteří ukončili povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní postižení připravovat

na povolání, jestliže jsou vedle těžké tělesné vady postiženi též smyslovými vadami

a popřípadě mentálním postižením lehčího stupně.

§ 89

Ústavy pro dospělé občany smyslově postižené

Ústavy pro dospělé občany smyslově postižené jsou určeny pro občany, kteří ukončili

povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní postižení připravovat na povolání,

jestliže jsou postiženi úplnou nebo praktickou slepotou, hluchotou nebo hluchoněmostí,

jsou-li odkázáni na ústavní péči, protože jim nelze zajistit potřebnou péči v dosavadním

prostředí.

§ 90

Ústavy pro dospělé občany mentálně postižené

Ústavy pro dospělé občany mentálně postižené jsou určeny pro občany ve věku od 26

let postižené mentálním postižením těžšího stupně a pro občany postižené vedle mentálního

postižení těžšího stupně též tělesnou nebo smyslovou vadou, kteří potřebují ústavní

péči, nikoliv však léčebnou péčí v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Občané postižení

mentálním postižením lehčího stupně mohou být do ústavu přijati jen tehdy, jestliže

potřebují nezbytně ústavní péči.

§ 91

Domovy důchodců

Domovy důchodců jsou určeny především pro staré občany, kteří dosáhlí věku rozhodného

pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují

komplexní péčí, jež jim nemůže být zajištěna členy jejich rodiny ani pečovatelskou

službou nebo jinými službami sociální péče, a dále pro staré občany, kteří toto umístění

nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů. Nemohou však být přijati občané, jejichž

zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

§ 92

Domovy-penzióny pro důchodce

(1)

Domovy-penzióny pro důchodce jsou určeny pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného

pro přiznání starobního důchodu a jejichž celkový zdravotní stav je takový, že nepotřebují

komplexní péči, za předpokladu, že jim budou poskytnuty služby potřebné vzhledem k

jejich věku a zdravotnímu stavu.

(2)

Do domovů-penziónů pro důchodce se přijímají občané,

a)

jejichž zdravotní stav a věk umožňuje vést poměrně samostatný život ve vhodných podmínkách

a nepotřebují umístění v ústavu s celoročním pobytem,

b)

nejsou-li soustavně zaměstnáni v pracovním poměru nebo jiném obdobném pracovněprávním

vztahu.

(3)

V domovech-penziónech pro důchodce se poskytuje ubytování a základní péče.

21

)

Současně jsou ústavem vytvářeny podmínky pro rozvoj kulturního a společenského života

a zájmové činnosti obyvatel ústavu. Podle možností ústavu a požadavků obyvatel domovů-penziónů

pro důchodce lze obyvatelům poskytovat i další placené služby uvedené v

příloze č. 7 této vyhlášky

.

§ 93

Rozsah poskytované péče v ústavech

Při týdenním, denním a přechodném pobytu v ústavech se poskytuje v potřebném rozsahu

péče tak, jako ve stejném typu ústavu s celoročním pobytem s tím, že se při denním

pobytu neposkytuje bydlení a při týdenním pobytu se neposkytuje bydlení ve dnech pracovního

klidu. Přechodný pobyt v ústavu se poskytuje, jestliže občan, který jinak o umisťovaného

občana pečuje, nemůže tuto péči z vážných důvodů poskytovat; doba přechodného pobytu

v ústavu činí nejméně 14 dnů a nejvýše tři měsíce, pokud delší pobyt neodůvodňují

zvlášť závažné důvody.

§ 94

Podmínky pro přijetí do ústavů

(1)

Do ústavů se přijímají občané, kteří potřebují vzhledem ke svým sociálním poměrům

a zdravotnímu stavu ústavní sociální péči. Zdravotní postižení podmiňující a vylučující

přijetí do ústavu jsou uvedena v

příloze č. 8 této vyhlášky

.

(2)

Občany, kteří jsou zletilí a nabyli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, lze přijímat

do ústavů jen s jejich písemným souhlasem, občany nezletilé a občany zbavené způsobilosti

k právním úkonům, s písemným souhlasem jejich zákonného zástupce.

§ 95

Řízení o přijetí do ústavu

(1)

Občané jsou přijímání do ústavu na podkladě žádosti. Žádost podávají občané, kteří

potřebují ústavní sociální péči, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak;

22

)

jde-li o nezletilé nebo občany zbavené způsobilosti k právním úkonům, jejich zákonný

zástupce. Řízení o přijetí může být zahájeno též z podnětu národního výboru, společenské

organizace nebo zdravotnického zařízení. V případech, kdy soud nařídil ústavní výchovu

nebo uložil ochrannou výchovu dítěte, nebo okresní národní výbor předběžně rozhodl

o jeho okamžitém umístění do ústavu, dítě se přijme do ústavu na základě požadavku

orgánu péče o dětí příslušného okresního národního výboru.

(2)

Národní výbor příslušný podle trvalého pobytu žadatele prošetří sociální a majetkové

poměry a vyžádá dokumentaci o zdravotním stavu žadatele od příslušných orgánů státní

zdravotní správy. Pokud tento národní výbor nespravuje ústav vhodný pro žadatele,

zašle neodkladně žádost národnímu výboru, který takový ústav spravuje.

(3)

Pokud žadatel splňuje podmínky pro přijetí do ústavu a ve vhodném ústavu je volné

místo, národní výbor, který tento ústav spravuje, rozhodne o přijetí žadatele; není-li

ve vhodném ústavu volné místo, rozhodne o zařazení žádosti do pořadníku čekatelů.

(4)

Národní výbor sestavuje pořadník čekatelů na umístění v ústavu podle naléhavosti

umístění pro každý druh ústavu zvlášť. Při stanovení naléhavosti pořadí na umístění

mají přednost

a)

při přijímání do ústavu pro mládež nezletilí, u nichž soud nařídil ústavní výchovu

nebo uložil ochrannou výchovu, nebo u nichž o okamžitém umístění do ústavu vydal předběžné

rozhodnutí okresní národní výbor, a do ústavu pro mentálně postiženou mládež nezletilí,

kteří nepříznivě ovlivňují vývoj sourozenců a kterým není možno poskytnout potřebnou

pomoc v rodině,

b)

při přijímání do ústavů pro dospělé občany účastníci odboje a pozůstalí manželé (manželky)

po účastnících odboje, osamělí občané a příjemci pečovatelské služby, kteří vzhledem

ke svému zdravotnímu stavu nebo věku potřebují komplexní péči.

(5)

Národní výbor, který spravuje ústav pro tělesně postiženou mládež, zřizuje v tomto

ústavu odbornou pracovní skupinu, která posuzuje žádosti o přijetí do ústavu.

(6)

Před rozhodnutím o přijetí občana z pořadníku národní výbor přešetří, zda se nezměnily

okolnosti rozhodné pro přijetí do ústavu.

(7)

V rozhodnutí o přijetí do ústavu určí národní výbor formu pobytu. Jestliže žadatel

ve stanovené lhůte bez vážného důvodu nenastoupí, bude zařazen do pořadníku čekatelů.

§ 96

Nástup do ústavu

Přijaté žadatele vyzve k nástupu do ústavu národní výbor, který ústav spravuje, popřípadě

ústav sociálních služeb nebo ústav, jestliže je mu tato činnost svěřená. Nástup do

ústavu se oznámí žadateli nebo zákonnému zástupci alespoň týden předem; zároveň se

mu oznámí, které doklady musí při nástupu v ústavu předložit a které věci si může

do ústavu vzít. Národní výbor, popřípadě ústav sociálních služeb nebo ústav, který

žadatele vyzve k nástupu do ústavu, požádá v případě potřeby místní národní výbor

žadatelova trvalého pobytu, aby napomáhal pří zajišťování záležitostí spojených s

nástupem do ústavu.

§ 97

Pobyt obyvatel (svěřenců) mimo ústav

(1)

Vedoucí ústavu může povolit na žádost obyvatele (zákonného zástupce) obyvateli ústavu

pro dospělé a staré občany pobyt mimo ústav na dobu nepřesahující 28 dnů v kalendářním

roce, ve výjimečných případech 42 dnů. Delší pobyt mimo ústav může povolit národní

výbor, který ústav spravuje, nebo na základě jeho pověření okresní ústav sociálních

služeb.

(2)

Svěřencům v ústavech pro mládež může vedoucí ústavu na žádost jejich zákonných zástupců

povolit pobyt mimo ústav během školních prázdnin bez omezení. U svěřenců umístěných

na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy nebo u svěřenců, o jejichž

okamžitém umístění v ústavu předběžně rozhodl okresní národní výbor, lze povolit pobyt

mimo ústav jen po předchozím souhlasu orgánu péče o děti národního výboru příslušného

podle místa trvalého pobytu rodičů nebo občanů, u nichž se svěřenec zdržuje během

přechodného pobytu mimo ústav. Pokud to nenarušuje vzdělávací proces, může vedoucí

ústavu se souhlasem ředitele školy povolit pobyt mimo ústav svěřencům, kteří navštěvují

školu, i mimo dobu školních prázdnin, nejvýše však v rozsahu 28 dnů. Pobyt mimo ústav

svěřenců ústavů pro mentálně postiženou mládež mimo dobu školních prázdnin může povolit

vedoucí ústavu nejvýše na dobu 28 dnů. Výjimku z těchto ustanovení může povolit národní

výbor, který ústav spravuje, nebo na základě jeho pověření okresní ústav sociálních

služeb.

(3)

Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují též na denní a týdenní pobyty.

§ 98

Přemístění obyvatel (svěřenců)

(1)

Má-li být obyvatel (svěřenec) přemístěn do jiného ústavu, toto opatření se s ním

předem projedná. Jde-li o nezletilé nebo o občany zbavené způsobilosti k právním úkonům,

přemístění se předem projedná s jejich zákonným zástupcem. O přemístění do jiného

ústavu vydává rozhodnutí národní výbor, který spravuje ústav, do kterého má být obyvatel

(svěřenec) přemístěn, s výjimkou případů, je-li u nezletilého nařízena ústavní výchova

nebo uložena ochranná výchova.

(2)

Podobně se postupuje i při přemístění na jiné oddělení v rámci ústavu. V tomto případě

se rozhodnutí nevydává.

(3)

Obyvatel domova penziónu pro důchodce může být přemístěn do jiného druhu zařízení

sociální péče nebo státní zdravotní správy buď na základě jeho žádosti nebo na návrh

vedoucího ústavu, zejména změní-li se zdravotní stav obyvatele.

§ 99

Ukončení pobytu v ústavu

(1)

Pobyt v ústavu končí rozhodnutím národního výboru o ukončení pobytu obyvatele (svěřence)

v ústavu na základě jeho žádosti nebo žádosti jeho zákonného zástupce, rozhodnutím

o propuštění obyvatele (svěřence) z ústavu, rozhodnutím o přemístění do jiného ústavu

nebo úmrtím.

(2)

Obyvatel (svěřenec) ústavu může být propuštěn, jestliže i po opětovném napomenutí

hrubě porušuje ústavní pořádek nebo jestliže další poskytování ústavní péče není účelné

nebo potřebné. Pobyt obyvatele (svěřence) není možno v těchto případech ukončit, jestliže

o něho není jinak řádně postaráno a je plně odkázán na pomoc společnosti.

(3)

Postup při úmrtí obyvatele (svěřence) ústavu upravují zvláštní předpisy.

23

)

Pohřeb zemřelého obyvatele (svěřence) ústavu zabezpečí ústav, pokud ho nezabezpečí

nejbližší příbuzní nebo někdo jiný.

(4)

Majetek zemřelého sepíše neodkladně vedoucí ústavu nebo jím pověřený pracovník za

účasti dvou svědků a převezme do úschovy ústavu. Ústav podá státnímu notářství oznámení

o úmrtí za účelem zahájení dědického řízení. Uschovaný majetek zemřelého obyvatele

(svěřence) lze vydat jen na základě souhlasu státního notářství.

§ 100

Uschová cenných věcí v ústavu

(1)

Ústav převezme do úschovy cenné věci, vkladní knížky a peněžní hotovosti (dále jen

„cenné věci“) obyvatele (svěřence) ústavu, který o jejich převzetí požádá při nástupu

do ústavu nebo během pobytu v něm; o převzetí cenných věcí vydá ústav potvrzení.

(2)

Cenné věci obyvatele (svěřence), který nemá způsobilost k právním úkonům převezme

ústav do úschovy na žádost jeho zákonného zástupce. Hrozí-li nebezpečí poškození,

zničení nebo ztráty cenných věcí obyvatel (svěřenců), převezme je ústav do úschovy

z vlastního podnětu a vyrozumí neodkladně zákonného zástupce obyvatele (svěřence).

(3)

Cenné věci převzaté do úschovy se řádně označí tak, aby byla vyloučena jejich záměna,

a vede se jejich evidence.

§ 101

Stravování v ústavech

Stravování v ústavech se poskytuje v souladu se zásadami správné výživy, s ohledem

na věk a zdravotní stav obyvatel (svěřenců) a jejich účasti na pracovní činnosti a

podle stanovených stravovacích jednotek.

24

)

§ 102

Poskytování osobního vybavení, drobných předmětů osobní potřeby a některých služeb

(1)

Osobní vybavení (prádlo, šatstvo, obuv) a drobné předměty osobní potřeby ústav poskytuje

při celoročním a týdenním pobytu obyvatelům, který nemají dostatečné vlastní prostředky

na jejich nákup, s přihlédnutím k potřebám obyvatele, jeho zdravotnímu stavu a účasti

na pracovní činnosti. Obdobně se postupuje při poskytování některých služeb (holení,

stříhání vlasů, pedikúra).

(2)

V ústavech pro mládež s celoročním pobytem se poskytuje osobní vybavení (prádlo,

šatstvo obuv) a drobné předměty osobní potřeby s přihlédnutím k potřebám svěřence.

(3)

Osobní vybavení, drobné předměty osobní potřeby a některé služby se neposkytují obyvatelům

(svěřencům) při denním nebo při přechodném pobytu v ústavech, svěřencům v ústavech

pro mládež s týdenním pobytem a v domovech-penziónech pro důchodce.

(4)

O rozsahu poskytování osobního vybavení, drobných předmětů osobní potřeby a některých

služeb jednotlivým obyvatelům (svěřencům) rozhoduje vedoucí ústavu.

(5)

Veškerá údržba a opravy osobního vybavení poskytovaného ústavem i vlastního osobního

vybavení obyvatel (svěřenců) se hradí z prostředků ústavu.

(6)

Vybavení hygienických zařízení zajišťuje vždy ústav s výjimkou zařízení, která jsou

součástí obytných jednotek v domovech-penziónech pro důchodce.

(7)

Vzorové seznamy osobních vybavení, drobných předmětů osobní potřeby, lůžkovin a jiného

textilu schvaluje na návrh okresního ústavu sociálních služeb nebo ústavu nezačleněného

do okresního ústavu sociálních služeb národní výbor, který tyto ústavy spravuje.

§ 103

Kulturně zájmová činnost

Ústavy zajišťují kulturně zájmovou činnost obyvatel (svěřenců) v zájmu rozvoje jejich

schopností, estetického cítění a zapojení do společenského života.

§ 104

Pomocné hospodářství a ústavní výroba

K rozvíjení dobrovolné pracovní činnosti obyvatel (svěřenců) ústavu lze zřídit pomocné

hospodářství ústavu a ústavní výrobu.

§ 105

Pracovní a výchovně pracovní činnost

(1)

V ústavech pro mládež se svěřenci zúčastňují výchovně pracovní činnosti do skončení

povinné školní docházky. Za práci vykonávanou v rámci výchovně pracovní činnosti svěřencům

nepřísluší odměna.

(2)

Pracovní činnost mohou vykonávat v souladu s pracovněprávními předpisy obyvatelé

ústavů pro dospělé občany a svěřenci ústavů pro mládež po skončení povinné školní

docházky.

(3)

Pracovní a výchovně pracovní činnost lze vykonávat při provozu ústavu nebo v jeho

pomocném hospodářství.

(4)

Vhodnost a rozsah výchovně pracovní a pracovní činnosti posuzuje lékař.

§ 106

Kulturní fond

(1)

Kulturní fond určený ke zvýšení kulturní úrovně života v ústavu zřizuje nebo ruší

v jednotlivých ústavech národní výbor, který ústav spravuje, po projednání s vedoucím

ústavu a výborem obyvatel, je-li v ústavu zřízen. Fond spravuje výbor obyvatel, který

používá jeho prostředků v dohodě s vedoucím ústavu. Není-li v ústavu výbor obyvatel,

rozhoduje o použití prostředků fondu vedoucí ústavu v rozsahu pověření národním výborem.

(2)

Do kulturního fondu plyne

a)

50 % čistého výnosu pomocného hospodářství a ústavní výroby,

b)

úhrada získaná za činnost vykonávanou v rámci výchovně pracovní činností,

c)

čistý výnos z kulturních akcí pořádaných obyvateli (svěřenci) ústavu,

d)

dobrovolné příspěvky od obyvatel (svěřenců) ústavu a jiných osob.

(3)

Prostředky, které plynou do kulturního fondu, se soustřeďují u okresního ústavu sociálních

služeb z ústavů, které jsou do něj začleněny. Z ústavů, které nejsou začleněny do

okresního ústavu sociálních služeb se prostředky, které plynou do kulturního fondu,

soustřeďují u národního výboru, který tyto ústavy spravuje, pokud ústav není samostatnou

rozpočtovou organizací.

(4)

O rozdělení prostředků soustředěných podle odstavce 3 pro kulturní fondy jednotlivých

ústavů rozhoduje národní výbor, který spravuje ústavy, ze kterých byly prostředky

soustředěny, nebo okresní ústav sociálních služeb, jestliže je touto činností pověřen

s přihlédnutím k tomu, jak se na jejich tvorbě podíleli obyvatelé (svěřenci) jednotlivých

ústavů. Dobrovolné příspěvky podle odstavce 2 písm. d) se přidělují vždy tomu ústavu,

pro který byly dárcem určeny.

(5)

Prostředky kulturního fondu se používají k úhradě nákladů na kulturní péči o obyvatele

(svěřence) ústavu, pokud tyto náklady nelze uhradit z rozpočtových prostředků ústavu.

Z prostředků kulturního fondu lze nakoupit předměty neinvestiční povahy, které slouží

k rozvoji pomocného hospodářství a ústavní výroby, a předměty investiční povahy, pokud

slouží kulturní péči o obyvatele (svěřence) ústavu nebo jejich tělovýchovné a sportovní

činnosti.

§ 107

Výbor obyvatel

Obyvatelé domovů důchodců, domovů-penziónů pro důchodce a ústavů pro dospělé občany

tělesně nebo smyslově postižené se zúčastňují na uspořádání života v ústavu svými

zástupci zvolenými do výboru obyvatel.

§ 108

Sdružení rodičů a přátel ústavu

Ústavům pro mládež napomáhají při plněni úkolů sdružení rodičů a přátel ústavu.

§ 109

(1)

Manželské a předmanželské poradny plní úkoly uvedené v

§ 11 a 12 této vyhlášky

.

(2)

Okresní národní výbory mohou zřizovat detašovaná pracoviště manželských a předmanželských

poraden.

(3)

Krajské manželské a předmanželské poradny, popřípadě okresní manželské a předmanželské

poradny s krajskou působností poskytují též metodickou pomoc okresním manželským a

předmanželským poradnám a podílejí se na zprostředkování vztahů mezi dětmi vhodnými

k osvojení a ke svěření do pěstounské péče a občany vhodnými stát se osvojiteli nebo

pěstouny.

§ 110

Pracovníci manželských a předmanželských poraden jsou povinni zachovávat mlčenlivost

o skutečnostech, o nichž se dověděli při výkonu své činnosti, s výjimkou případů,

sdělují-li údaje o skutečnostech se souhlasem osob, jichž se týkají, popřípadě se

souhlasem zákonného zástupce osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům, nebo byla-li

jim uložena zvláštním předpisem oznamovací povinnost.

§ 111

Manželské a předmanželské poradny spolupracují při plnění svých úkolů zejména s národními

výbory, soudy, zdravotnickými zařízeními, školami a školskými zařízeními, s vědeckými

a výzkumnými ústavy a zařízeními, socialistickými organizacemi a s hromadnými informačními

prostředky.

§ 112

Domovy pro matky s dětmi poskytují osamělým matkám s malými dětmi a výjimečně též

osamělým těhotným ženám, které se ocitly v obtížné životní situaci, ubytování, výchovnou

a poradenskou péči, popřípadě jiné sociální služby, zejména pomoc při obstarávání

zaměstnání, při umístěni dětí v předškolních zařízeních a při řešení jejich bytových

potřeb v součinnosti s příslušnými národními výbory, popřípadě socialistickými organizacemi,

v nichž pracují.

§ 113

(1)

Při rozhodování o přijetí do domova pro matky s dětmi rozhodne národní výbor též

o výši úhrady za ubytování a základní péči poskytovanou matce a dítěti, popřípadě

těhotné ženě.

25

)

Přitom přihlédne též k jejich sociálně ekonomické situaci.

(2)

O ukončení pobytu v domově pro matky a dětmi rozhodne národní výbor, který jej spravuje,

zejména získá-li matka byt nebo opakovaně porušuje zásady socialistického soužití.

Podle okolností případu dá tento národní výbor podnět příslušnému okresnímu národnímu

výboru k zabezpečení další péče o její dítě.

§ 114

(1)

Zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče (dále jen „zařízení“) se zpravidla zřizuje

v samostatném objektu. Obdobně jako v zařízení lze vykonávat pěstounskou péči ve vlastním

bytě nebo rodinném domku pěstouna.

(2)

Zařízení provozované ve více samostatných objektech soustředěných v jednom místě

tvoří skupinové zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče; jejich součástí jsou

i společné objekty a byty dalších pracovníků zařízení.

§ 115

(1)

Pěstouny vykonávajícími pěstounskou péči v zařízení se mohou stát občané, kteří uzavřeli

s národním výborem spravujícím zařízení dohodu o právech a povinnostech při výkonu

pěstounské péče v zařízení. Výkon pěstounské péče počíná přijetím prvního dítěte do

péče na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o ustanovení

tohoto občana opatrovníkem dítěte.

(2)

Součástí dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení je též způsob zániku práv a povinností

plynoucích z této dohody, a to buď vzájemnou dohodou nebo zrušením dohody ze strany

národního výboru, jestliže příslušný orgán rozhodl o výchově dětí jiným způsobem pro

neplnění povinností pěstouna, popřípadě zrušením dohody ze strany pěstouna, jestliže

se rozhodl vykonávat pěstounskou péči mimo zařízení.

§ 116

(1)

K umístění dítěte do zařízení dochází na základě rozhodnutí soudu o svěření do pěstounské

péče nebo o ustanovení opatrovníka. V naléhavých případech může být do zařízení umístěno

i dítě na základě předběžného opatření příslušného okresního národního výboru. Umístění

dítěte z jiného okresu je třeba projednat s příslušným okresním národním výborem,

který zařízení spravuje, a s pěstounem.

(2)

Pěstoun a svěřené děti tvoří rodinnou skupinu. Počet dětí v rodinné skupině určí

národní výbor, který zařízení spravuje. Zúčastněné národní výbory dbají, aby se v

jedné rodinné skupině soustředili zejména sourozenci.

(3)

Pokud splňují zletilé děti podmínky nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte,

9

)

zůstávají i nadále v zařízení, dohodnou li se o tom s pěstouny; další pobyt zletilého

dítěte v zařízení je třeba dohodnout s národním výborem, který zařízení spravuje.

§ 117

Při péči o svěřené děti a při vedení domácnosti v rodinných skupinách se čtyřmi a

více dětmi nebo pří péči o tělesně, smyslově nebo duševně postižené děti poskytne

národní výbor pěstounovi trvalou výpomoc. Tuto výpomoc může zajistit i pečovatelskou

službou, a to i osobami, jejichž pomoc a ošetření se jinak za pečovatelskou službu

nepokládá. To platí obdobně při dočasné neschopnosti pěstouna pečovat o svěřené děti.

§ 118

(1)

Národní výbor vybaví objekt zařízení s ohledem na potřeby dětí a rodiny. Přitom spolupracuje

s občany, kteří byli vybrání k výkonu pěstounské péče v zařízeních.

(2)

Národní výbor nese náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení a jeho vybavení,

jestliže přesahují 100 Kčs v jednotlivém případě. Pokud jde o vybavení zařízení lůžkovinami

a jiným textilem, postupuje národní výbor obdobně jako při správě ústavů sociální

péče. Při výkonu pěstounské péče za podmínek zařízení ve vlastním bytě (objektu) pěstouna

se toto ustanovení týká jen předmětů, jimiž národní výbor byt (objekt) pěstouna vybavil.

(3)

Národní výbor hradí jízdné pěstounům a jim svěřeným dětem při jejich cestách k vyřízení

důležitých osobních záležitostí dětí v rozsahu a za podmínek jako vlastním pracovníkům.

(4)

Okresní národní výbor může poskytnout pěstounovi v zařízení, který pečuje o čtyři

a více svěřených dětí, peněžitý příspěvek na zakoupení motorového vozidla až do výše

30 000 Kčs. Uzavře přitom s pěstounem dohodu o vrácení příspěvku nebo jeho poměrné

části v případě, že pěstoun přestane být do pěti let vlastníkem motorového vozidla,

popřípadě přestane-li v této době vykonávat pěstounskou péčí v zařízení.

§ 119

(1)

Příjem rodinné skupiny tvoří příspěvek na děti svěřené do pěstounské péče, přídavky

na děti (výchovné), popřípadě sirotčí důchod, dohodnutá výše úhrady poskytovaná pěstounem

na stravu včetně společných poměrných nákladů na domácnost za něho a jeho příslušníky

rodiny, úhrada za stravu poskytnutá osobami, které v zařízení přechodně pobývají a

úhrada za stravu poskytovaná výdělečně činným dítětem. Na úhradu za stravu dítěte

konajícího základní (náhradní) službu v ozbrojených silách, které má v zařízení trvalý

pobyt, v době jeho pobytu v zařízení pěstounovi přispívá okresní národní výbor.

(2)

Z příjmu rodinné skupiny uspokojuje pěstoun všechny potřeby svěřených dětí a hradí

10 % nákladů spotřeby elektrického proudu, plynu, pevných nebo tekutých paliv, jakož

i náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení a jeho vybavení, pokud v jednotlivém

případě nepřesahují 100 Kčs, a náklady za telefonní hovory; 90 % nákladů spotřeby

elektrického proudu, plynu, pevných a tekutých paliv a poplatek za telefonní přístroj

hradí národní výbor. Obdobně se postupuje i při výkonu pěstounské péče ve vlastním

bytě nebo rodinném domku pěstouna, s výjimkou nákladů spojených s opravami a údržbou

rodinného domku.

§ 120

V zařízení má pěstoun spolu s manželem nárok na užívání jedné místnosti za úhradu.

§ 121

Po zániku práv a povinností plynoucích z výkonu pěstounské péče v zařízení je pěstoun

povinen předat národnímu výboru objekt a jeho vybavení ve stavu odpovídajícím běžnému

opotřebení a objekt opustit, nebude-li dohodnuto jinak.

§ 122

Stanice pečovatelské služby pro děti

(1)

Stanice pečovatelské služby pro dětí (dále jen „stanice“) jsou určeny pro soustředěný

výkon pečovatelské služby pro děti ve věku od tří let do ukončení povinné školní docházky,

o něž rodiče nebo jiné osoby odpovědné za jejich výchovu nemohou po přechodnou dobu

pečovat. Ve stanicích se dětem poskytuje ubytování, stravování, zdravotní péče, výchova,

pomoc při přípravě na školní vyučování, popřípadě též doprovod do školy nebo školní

družiny, kterou děti navštěvují.

(2)

Národní výbor, který stanici spravuje, ve svém rozhodnutí o poskytování služeb ve

stanici určí i výši úhrady za tyto služby, přičemž přihlíží k sociálně ekonomickým

poměrům rodiny. Výše úhrady za poskytnuté úkony pečovatelské služby se stanoví podle

přílohy č. 1 této vyhlášky

úhrada za stravu se stanoví podle stravovacích jednotek platných pro ústavy sociální

péče.

24

)

§ 123

Výcviková střediska a zařízení pro občany se změněnou pracovní schopnosti

(1)

Do výcvikových středisek a zařízení pro občany se změněnou pracovní schopností, která

zřizují a spravují krajské národní výbory, mohou být přijímáni i občané z krajů Slovenské

socialistické republiky.

(2)

Ve výcvikových střediscích a zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností

zajišťují národní výbory přípravu pro pracovní uplatnění pro tyto občany, pokud tuto

přípravu není možno zajistit v zařízeních organizací, popřípadě v organizacích přímo.

§ 124

Zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc

(1)

Zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, jsou sociálně výchovná zařízení

pro občany, kteří v důsledku návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulosti

žiji v mimořádně obtížných poměrech.

(2)

V zařízeních uvedených v odstavci 1 působí národní výroby na získání a upevnění základních

sociálních, zdravotních, kulturních a společenských návyků a vytváření předpokladů

pro společenskou integraci těchto občanů. U dětí a mládeže působí na prohloubení jejich

socialistické výchovy, rozvoj zájmové činností, přípravu na budoucí povolání a na

způsob života v rodině a společnosti.

(3)

V těchto zařízeních národní výbory mohou pořádat sociálně zdravotní kursy, popřípadě

letní rekreačně výchovné tábory a další skupinové formy sociálně výchovného působení

pro tyto občany.

(4)

Pobyt v těchto zařízeních a poskytovaná výchovná péče jsou bezplatné.

§ 125

Zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené

(1)

Občanům společensky nepřizpůsobeným, kteří jsou bez přístřeší, zajišťují národní

výbory ubytování zejména v ubytovnách pro jejích přechodný pobyt.

(2)

V ubytovnách lze poskytnout krátkodobé, zpravidla nejvýše desetidenní ubytování.

V případech hodných zvláštního zřetele může národní výbor povolit ubytování trvající

déle.

(3)

Výši úhrady za ubytování stanoví národní výbor s přihlédnutím k sociálně ekonomické

situaci občana společensky nepřizpůsobeného.

§ 126

Kluby důchodců

(1)

Posláním klubů důchodců je uspokojovat kulturní a společenské zájmy starých občanů

a občanů těžce zdravotně postižených a poskytovat jim některé služby.

(2)

Národní výbory a socialistické organizace mohou na výstavbu klubů důchodců sdružovat

finanční prostředky.

(3)

Národní výbory mohou na organizování kulturně politických akcí, společné zájezdy,

vycházky a návštěvy kulturních a sportovních akcí klubů důchodců přispívat z prostředků

určených na sociální péči

a)

na úhradu nákladů spojených s pořádáním kulturně politické nebo společenské akce

v takové výši, aby si účastníci hradili nejvíce 30 % z celkových nákladů. Výši úhrady

od důchodců, kteří se podílejí na veřejné činností, práci národního výboru nebo jsou

sociálně potřební, může národní výbor snížit, popřípadě od úhrady upustit. Úhrada

od účastníků akcí se však nepožaduje u akcí pořádaných k oslavám významných politických

událostí,

b)

na úhradu občerstvení při příležitostech oslav významných politických událostí ve

výši 10 Kčs na účastníka.

(4)

Odměňování předsedů správ klubů důchodců, popřípadě jiných občanů za práce spojené

s vytápěním, úklidem nebo za jiné práce souvisící s provozem klubů důchodců se zabezpečuje

v rámci rozpočtových prostředků na ostatní osobní výdaje.

§ 127

Samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce

(1)

Samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce jsou zařízení sociální péče poskytující

stravovaní těm důchodcům, kterým nelze zabezpečit stravování jinak.

(2)

Národní výbor může určit v nezbytných případech další okruh strávníků odkázaných

na stravování v zařízení uvedeném v odstavci 1.

§ 128

Zařízení pečovatelské služby pro staré občany a těžce zdravotně postižené občany

(1)

Zařízení pečovatelské služby pro staré občany á těžce zdravotně postižené občany

zřizují národní výbory podle místních podmínek.

(2)

Zařízení pro denní pobyt starých občanů zřízená v rámci pečovatelské služby (domovinky)

jsou určena pro staré a těžce zdravotně postižené občany, kteří potřebují pomoc pečovatelské

služby. Do těchto zařízení se přijímají občané s částečně omezenými fyzickými nebo

psychickými schopnostmi, kteří však nebudou narušovat společné soužití v něm. Po přijetí

občana do zařízení pro denní pobyt starých občanů se pečovatelská služba v jeho domácností

poskytuje jen výjimečně, a to osamělým osobám. V zařízeních pro denní pobyt starých

občanů se poskytuje v pracovních dnech v pracovní době péče, stravování a dohled.

Přijatým občanům se vytvářejí podmínky pro jejich zájmové činností a poskytují se

jednoduché ošetřovatelské úkony.

(3)

Ve středisku osobní hygieny se příjemcům pečovatelské služby poskytuje hygienická

péče.

(4)

Prádelny pečovatelské služby pro příjemce slouží v případě, že není možné zabezpečit

praní jejich prádla jiným způsobem.

§ 129

Činnost a provoz účelových zařízení sociální péče uvedených v

§ 109 až 128 této vyhlášky

se uskutečňuje podle provozních řádů vydaných národními výbory.

§ 130

Okresní ústavy sociálních služeb

(1)

Okresní ústavy sociálních služeb (dále jen „okresní ústavy“) jsou rozpočtovými organizacemi

spravovanými okresními národními výbory.

(2)

Okresní ústavy řídí poskytování služeb sociální péče těžce zdravotně postiženým občanům

a starým občanům zejména v zařízeních sociální péče pro ně určených a zabezpečuje

provoz těchto zařízení po stránce ekonomické, technické a personální a organizaci

jednotlivých činností v zařízeních poskytovaných. Okresní ústavy dále řídí a zabezpečují

poskytování služeb sociální péče po stránce ekonomicko-provozní v ostatních zařízeních

sociální péče, která poskytují služby sociální péče dalším skupinám občanů.

(3)

Do okresních ústavů se začleňují zejména

a)

ústavy sociální péče, výcviková střediska a jiná zařízení pro občany se změněnou

pracovní schopností,

b)

pečovatelská služba a zařízení pečovatelské služby, kluby důchodců, samostatné jídelny

s vlastní kuchyní pro důchodce,

c)

manželské a předmanželské poradny, domovy pro matky s dětmi, zvláštní zařízení pro

výkon pěstounské péče.

§ 131

Krajská metodická střediska sociální péče

(1)

Krajská metodická střediska sociální péče jsou zařízeními národních výborů, která

zabezpečují metodicko-odborné řízení a prohlubování činností všech ústavů sociální

péče, popřípadě dalších služeb sociální péče v kraji, zejména na úseku sociálním a

poradenském, pedagogicko výchovném a psychologickém, zdravotnickém, kulturně zájmové

a pracovní činnosti, stravování a léčebné výživy, organizace, provozu a ekonomiky

služeb sociální péče.

(2)

V rámci své působnosti se krajská metodická střediska sociální péče zejména podílí

na zajištění personálního a sociálního rozvoje, zajišťují kontrolní činnost a usměrňují

po stránce odborné rozvoj služeb sociální péče v kraji z hlediska racionalizace práce,

hospodárného a efektivního využívání svěřených materiálních a finančních prostředků

a pracovních sil.

(3)

Na území hlavního města Československé socialistické republiky Prahy vykonává činnost

krajského metodického střediska sociální péče Správa sociálních služeb Národního výboru

hlavního města Prahy.

§ 132

Přechodné ustanovení

(1)

Opakující se peněžité dávky přiznané před splátkou důchodu splatnou v říjnu 1988

se vyplácejí nadále ve stejné výši, jestliže ke změně sociálních poměrů důchodce nebo

jeho rodiny došlo jen v důsledku zvýšení dávek důchodového zabezpečení podle

§ 146 až 157

,

168

a

171 zákona č. 100/1988 Sb.

, o sociálním zabezpečení, nebo přepočtení invalidního nebo částečného invalidního

důchodu podle

§ 178 vyhlášky č. 149/1988 Sb.

, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.

(2)

Výše úhrady za poskytnutou pečovatelskou službu, která byla stanovena před 1 říjnem

1988, se v souvislosti se změnami uvedenými v odstavci 1 s výjimkou

§ 171 zákona č. 100/1988 Sb.

, o sociálním zabezpečení, nezvyšuje.

§ 133

Zrušovací ustanovení

Zrušují se

1.

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí ČSR

č. 130/1975 Sb.

, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti

orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášek č.

109/1979 Sb., č. 4/1982 Sb., č. 18/1982 Sb., č. 142/1982 Sb. a č. 94/1984 Sb.

2.

Směrnice ministerstva práce a sociálních věcí ČSR ze dne 28. 12. 1984 čj. 31-1110-12.

12. 1984 k výkonu státní správy na úseku sociální péče (reg. v částce 3/1985 Sb.),

ve znění výnosu ze dne 22. 6. 1987 čj. 411-1110-16. 8. 1987 (reg. v částce 17/1987

Sb.).

3.

Směrnice ministerstva, práce a sociálních věcí ČSR ze dne 11. 5. 1981 čj. 431-3300-10.

2. 1981 o ústavní sociální péči (reg. v částce 20/1981 Sb.), ve znění směrnice ze

dne 30. 10. 1984 čj. 413-8300-24. 4.1984 (reg. v částce 29/1984 Sb.).

4.

Směrnice ministerstva práce a sociálních věcí ČSR čj. 23-8722-1980 ke zřizování a

provozu zvláštních zařízení pro výkon pěstounské péče (reg. v částce 10/1981 Sb.).

5.

Směrnice Státního úřadu sociálního zabezpečení k provedení zákoníku práce v zařízeních

sociálního zabezpečení čj. PMK-1161-24. 11. 1966 ze dne 4. 1. 1967 (reg. v částce

8/1967 Sb.).

6.

Díl třetí a díl sedmý instrukce ministerstva práce a sociálních věcí ČSR čj. 23-1180-23.

6. 1980 ze dne 28. 7. 1980 k výkonu státní správy na úseku sociální péče (uveřejněné

ve Věstníku vlády ČSR pro národní výbory, poř. č. 14/1980), ve znění instrukce ministerstva

práce a sociálních věci ČSR čj. 23-1180-4. 3. 1982 ze dne 18. 3. 1982 (uveřejněná

ve Věstníku vlády ČSR pro národní výbory, poř. č. 3/1982).

§ 134

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1988.