150/1947 Z. z. Dohoda o reparacích od Německa, o zřízení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata.

Článek 2.

Vyrovnání pohledávek vůči Německu.

A. signatární vlády se shodují v tom, že každá z nich bude míti za to, že její příslušné

reparační podíly, jak jsou stanoveny touto dohodou, kryjí všechny její pohledávky

a pohledávky jejích příslušníků vůči bývalé německé vládě a německým vládním orgánům,

a to pohledávky veřejného nebo soukromého rázu, jež vznikly jako následky války (pokud

se na ně nevztahují jiná ustanovení), čítajíc v to náklady německé okupace, aktiva

na clearingových účtech, získaná za okupace, a pohledávky vůči „Reichskreditkassen“.

B. Ustanovení shora uvedeného odstavce A neprejudikují

1.

budoucímu stanovení formy, trvání a celkové výše reparací, jež bude Německo povinno

uhraditi, ke kterému dojde ve vhodné době,

2.

právu, které by každá ze signatárních vlád mohla míti, pokud jde o konečnou úpravu

německých reparací, a

3.

jakýmkoliv požadavkům rázu politického, územního nebo jiného, které by kterákoliv

ze signatárních vlád mohla uplatňovati při mírové úpravě s Německem.

C. Bez ohledu na ustanovení odstavce A shora bude se míti za to, že tato reparační

dohoda se nevztahuje

1.

na povinnost příslušných německých úřadů zajistiti v budoucnu úhradu pohledávek vůči

Německu a jeho příslušníkům, které vznikly ze smluv a jiných převzatých závazků, jakož

i nabytých práv, jež povstaly před tím, než došlo k válečnému stavu mezi Německem

a příslušnou signatární vládou nebo v době před okupací jejího území Německem, podle

toho, která z obou událostí nastala dříve,

2.

na pohledávky sociálních pojišťovacích ústavů signatárních vlád nebo na pohledávky

jejich příslušníků vůči sociálním pojišťovacím ústavům bývalé německé vlády,

3.

na bankovky Reichsbanky a Rentenbanky za předpokladu, že jejich honorování nebude

míti za následek nepřiměřené snížení úhrnu reparací a že k němu nedojde bez souhlasu

Kontrolní rady pro Německo.

D. Bez ohledu na ustanovení odstavce A tohoto článku signatární vlády se shodují v

tom, že pokud se tato věc týče jich, bude československá vláda oprávněna čerpati v

souvislosti s odsunem bývalých československých příslušníků z Československa do Německa

z pohledávek na žirovém účtu Národní banky Československé u Reichsbanky, jestliže

by se československá vláda rozhodla pro takové opatření a jestliže by toto opatření

bylo schváleno Kontrolní radou pro Německo.

Článek 3.

Vzdání se pohledávek, váznoucích na statcích přidělených z titulu reparací.

Každá ze signatárních vlád se zavazuje, že nebude svým jménem nebo jménem osob, jež

mají nárok na její ochranu, uplatňovati vůči žádné jiné signatární vládě nebo jejím

příslušníkům pohledávky váznoucí na majetku, který dostala jako reparace se souhlasem

Kontrolní rady pro Německo, ani podávati žalobu u mezinárodních soudů ohledně těchto

pohledávek nebo jim poskytovati diplomatickou podporu.

Článek 4.

Všeobecné zásady pro rozdělování průmyslového neb jiného provozního zařízení.

A. Žádná signatární vláda nebude žádati, aby jí bylo přiděleno průmyslové nebo provozní

zařízení odvezené z Německa jako reparace jinak, než aby ho bylo používáno na jejím

vlastním území nebo jejími vlastními příslušníky na cizím území.

B. Při předkládání svých žádostí Mezispojeneckému reparačnímu úřadu budou se signatární

vlády snažiti podávati souhrnné programy žádostí o příbuzné skupiny statků spíše než

žádosti o jednotlivé statky nebo malé skupiny statků. Jest shoda v tom, že činnost

sekretariátu uvedeného úřadu bude tím účinnější, čím souhrnnější budou programy, předkládané

signatárními vládami.

C. Při přidělování statků, o nichž bylo prohlášeno, že jich bude použito jako reparací

(jiných než námořní obchodní lodě, plavidla pro vnitrozemskou dopravu a německý majetek

v zemích, které za války s Německem zůstaly neutrálními), bude se Mezispojenecký reparační

úřad říditi těmito zásadami

1.

Každý statek nebo každá příbuzná skupina statků, na kterých má žádající stát význačný

finanční zájem z předválečné doby, bude přidělen tomuto státu, přeje-li si to. V těch

případech, kde dva nebo více žádajících států mají takový význačný zájem na určitém

statku neb skupině statků, přidělí se podle níže uvedených hledisek

2.

Jestliže o tom, kterému ze soutěžících žadatelů mají statky býti přiděleny, není

možno rozhodnouti podle odstavce 1, bude nutno bráti v úvahu mimo jiné důležité věci

tyto okolnosti

a)

Stupeň naléhavosti, s jakou každý žádající stát potřebuje statků nebo statku pro

obnovu hospodářství své země, jeho nové vybudování nebo dovedení do plné výkonnosti.

b)

Míru, v jaké by statek nebo statky nahradily majetek, jenž byl za války zničen, poškozen

nebo vyloupen, nebo který musí býti vyměněn pro nadměrné opotřebování při válečné

výrobě a který jest důležitý pro hospodářství žádající země.

c)

Vztah statku nebo statků k celkové skladbě předválečného hospodářství žádajícího

státu k plánu na úpravu a rozvoj jeho hospodářství po válce.

d)

Požadavky států, jichž reparační podíly jsou malé, které však potřebují určitých

statků nebo určitých kategorií statků.

3.

Při přidělování budiž zachovávána rozumná rovnováha v míře, ve které jsou uspokojovány

reparační podíly jednotlivých žádajících vlád, při čemž jest nutno přihlížeti k dočasným

výjimkám, jež jsou odůvodněny zřeteli uvedenými v odstavci a) shora.

Článek 5.

Všeobecné zásady pro přidělování námořních obchodních lodí a plavidel pro vnitrozemskou

dopravu.

A.

1.

Německé námořní obchodní lodě určené pro rozdělení mezi signatární vlády z titulu

reparací budou rozděleny mezi ně podle příslušných celkových ztrát námořního obchodního

loďstva, vypočtených na základě hrubé tonáže, které signatární vlády nebo jejich příslušníci

utrpěli válečnými činy. Jest shoda v tom, že k převodu námořních obchodních lodí vládou

Spojeného království a vládou Spojených států amerických na jiné vlády jest třeba

takového konečného schválení sněmovnami těchto dvou zemí, jaké se bude vyžadovati.

2.

Shromáždění Mezispojeneckého reparačního úřadu ustanoví zvláštní výbor, složený ze

zástupců signatárních vlád, který mu předloží návrhy ohledně způsobu, jak mají býti

určeny tyto ztráty a jak mají býti přiděleny německé námořní obchodní lodě určené

pro rozdělení.

3.

Pro vyúčtování reparací bude za hodnotu německých námořních obchodních lodí vzata

hodnota, kterou určí třístranná komise pro námořní obchodní loďstvo na základě německých

cen z roku 1938, zvýšených o 15 %, při čemž se bude bráti zřetel na znehodnocení.

B. Vzhledem k uznané skutečnosti, že některé země obzvláště potřebují plavidel pro

vnitrozemskou dopravu, bude rozdělení těchto plavidel svěřeno zvláštnímu výboru zřízenému

shromážděním Mezispojeneckého reparačního úřadu v případě, že by plavidla pro vnitrozemskou

dopravu byla později dána signatárním vládám k disposici na reparace.

Hodnota plavidel pro vnitrozemskou dopravu bude odhadnuta podle směrnic přijatých

pro námořní obchodní lodě nebo podle spravedlivých směrnic obdobných směrnicím pro

námořní obchodní lodě.

Článek 6.

Německý majetek v cizině.

A. Každá signatární vláda si ponechá formou, již si sama zvolí, německý nepřátelský

majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovati takovým způsobem, aby se nemohl

vrátiti do německého vlastnictví neb pod německou kontrolu, a odečte tento majetek

od svého podílu na reparacích (a to čistou hodnotou bez dlužných daní, břemen a správních

výloh, jiných věcných břemen váznoucích na určitých kusech majetku a zákonitých smluvních

nároků proti bývalým německým vlastníkům tohoto majetku).

B. Signatární vlády dají Mezispojeneckému reparačnímu úřadu všechny informace o hodnotě

tohoto majetku a o částkách stržených čas od času jeho likvidací, o něž úřad požádá.

C. Německý majetek v zemích, které zůstaly neutrálními za války s Německem, bude vyňat

z německého vlastnictví nebo kontroly a bude likvidován nebo bude s ním naloženo podle

rozhodnutí Francie, Spojeného království a Spojených států amerických, podle dohod,

jež tyto mocnosti uzavrou s neutrálními zeměmi; čistý výnos likvidace nebo disposice

s tímto majetkem bude odevzdán Mezispojeneckému reparačnímu úřadu s tím, aby byl rozdělen

na účet reparací.

D. Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím

země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejích příslušníků, kteří nebyli příslušníky

Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války,

odpočítávati od jejích reparací. Při tom se má za to, že toto ustanovení neprejudikuje

žádné z otázek, jež by mohly vzniknouti ve věci majetku, který nebyl vlastnictvím

příslušníka dotyčné země v době, kdy byla okupována neb anektována Německem, nebo

kdy vstoupila do války.

E. Německý nepřátelský majetek, který bude započten do reparačních podílů, bude zahrnovati

i majetek, který ve skutečnosti jest německým nepřátelským majetkem, třebaže nominelní

vlastník takového majetku není nepřátelský Němec.

Jestliže to dosud neučinila, přijme každá signatární vláda takové zákony nebo učiní

všechna jiná vhodná opatření, aby se staly nicotnými všechny převody, k nimž došlo

po okupaci jejího území nebo po jejím vstupu do války, s podvodným úmyslem krýti německé

nepřátelské zájmy a zachrániti je tak před účinky kontrolních opatření proti německým

nepřátelským zájmům.

F. Shromáždění Mezispojeneckého reparačního úřadu zřídí výbor znalců pro otázky vnucené

správy nepřátelského majetku, pro řešení právních obtíží a obtíží spojených s výkladem,

jež se v praxi mohou vyskytnouti. Výbor bude zejména dbáti, aby bylo zabráněno úskokům,

jež by mohly vésti k fiktivním nebo jiným právním jednáním, majícím za účel chrániti

nepřátelské zájmy, nebo neoprávněně zmenšovati majetek, který by mohl býti určen pro

reparace.

Článek 7.

Ukořistěné zásoby.

Hodnota zásob a jiného materiálu, hodícího se k civilní potřebě, který byl ukořistěn

od německého vojska mimo Německo a odevzdán signatárním vládám, bude odečtena od jejich

reparačních podílů, pokud tyto zásoby a materiál nebyly neb nebudou zaplaceny, nebo

pokud nebyly neb nebudou vydány na základě jiných ujednání, stanovících, že dodávka

se děje bez úplaty.

Jest shoda v tom, že jest dohodnuto, že převody takového materiálu a zásob vládami

Spojeného království a Spojených států amerických na jiné vlády budou podléhati takovému

konečnému schválení sněmovnami Spojeného království a Spojených států amerických,

jaké se bude vyžadovati.

Článek 8.

Příděl části reparací obětem německé persekuce, které nemohou býti repatriovány.

Poněvadž velký počet osob silně trpěl pronásledováním nacisty a nyní sice naléhavě

potřebuje pomoc, aby mohl získati své dřívější postavení, nebude však moci žádati

podporu u žádné z vlád, které dostanou reparace od Německa, vypracují vlády Spojených

států amerických, Francie, Spojeného království, Československa a Jugoslavie po poradě

s Mezivládním výborem pro uprchlíky společnou dohodou plán podle těchto všeobecných

směrnic

A. Část reparací, sestávající z veškerého neměnového zlata nalezeného spojeneckým

vojskem v Německu spolu s další částkou nepřevyšující 25 milionů dolarů, bude určena

pro navrácení obětí německé persekuce, které nelze repatriovati, do dřívějšího postavení

a k jejich usídlení.

B. Tato částka 25 milionů dolarů bude uhrazena zčásti z výtěžku likvidace německého

majetku v neutrálních zemích určeného pro reparace.

C. Vlády neutrálních zemí budou požádány, aby uvolnily k tomuto účelu (dodatkem k

částce 25 milionů dolarů) majetek obětí nacistické persekuce v těchto zemích, které

zemřely bez dědiců.

D. Nárok na pomoc podle tohoto plánu budou míti pouze skutečné oběti nacistické persekuce

a nejbližší příbuzní a osoby na nich závislé, pokud patří do těchto kategorií

1.

Uprchlíci z nacistického Německa nebo Rakouska, kteří potřebují pomoci a nemohou

býti posláni zpět do své země v rozumné lhůtě pro poměry, jež v nich panují.

2.

Němečtí a rakouští příslušníci, kteří mají nyní své bydliště v Německu nebo v Rakousku,

ve výjimečných případech, kdy je z důvodů lidskosti žádoucno pomoci jim k tomu, aby

se mohli vystěhovati, a jestliže se vystěhují do jiných zemí.

3.

Příslušníci zemí, jež byly dříve okupovány Němci, kteří nemohou býti repatriováni

nebo kteří jsou v takovém postavení, že nemohou býti repatriováni v rozumné lhůtě.

Aby pomoc mohla býti soustředěna na uprchlíky, kteří ji nejvíce potřebují a zasluhují,

a aby z ní byly vyloučeny osoby, jejichž věrnost k Spojeným národům jest nebo byla

pochybná, bude pomoc omezena na příslušníky nebo na bývalé příslušníky zemí dříve

okupovaných, kteří byli internováni v německých koncentračních táborech nebo v koncentračních

táborech zřízených režimy, jež podléhaly nacistickému vlivu, nebude však poskytována

těm osobám, které byly internovány pouze v táborech pro válečné zajatce.

E. Částky, jež budou k dispozici podle odstavců A a B shora, budou spravovány Mezivládním

výborem pro uprchlíky nebo takovým orgánem Spojených národů, na nějž by v budoucnosti

byly přeneseny příslušné funkce Mezivládního výboru. Částky, jež budou k disposici

podle odstavce C shora, budou spravovány pro všeobecné účely, uvedené v tomto článku,

podle programu správy, který bude stanoven pěti vládami uvedenými shora.

F. Neměnové zlato nalezené v Německu bude dáno k volnému použití Mezivládnímu výboru

pro uprchlíky, jakmile bude vypracován plán uvedený shora.

G. Mezivládní výbor pro uprchlíky bude míti právo uskutečňovati cíle, pro které byl

fond zřízen, prostřednictvím veřejných nebo soukromých organisací pracujících v poli.

H. Fondu bude použito nikoliv k odškodnění jednotlivých obětí, nýbrž k usnadnění navrácení

osob náležejících do kategorií těch, kdo mají nárok na pomoc, do dřívějšího stavu

nebo k jejich usídlení.

I. O žádném ustanovení tohoto článku se nebude míti za to, že je na újmu nárokům,

jež by jednotliví uprchlíci mohli míti proti budoucí německé vládě, vyjma pokud jde

o nároky do výše prospěchu, kterého tito uprchlíci získali z pramenů uvedených v odstavci

A a B shora.

Článek 1.

Zřízení úřadu.

Signatární vlády této dohody zřizují Mezispojenecký reparační úřad (dále jen „úřad“).

Každá vláda bude jmenovati do úřadu jednoho delegáta a bude též oprávněna jmenovati

náměstka, který v nepřítomnosti delegáta bude míti právo vykonávati všechny funkce

a práva delegáta.

Článek 2.

Funkce úřadu.

A. Úřad bude rozdělovati německé reparace mezi signatární vlády podle ustanovení této

dohody a jakýchkoliv jiných dohod, které čas od času budou platiti mezi signatárními

vládami. Za tím účelem bude úřad místem, jehož prostřednictvím signatární vlády budou

dostávati informace o statcích určených k reparacím a kterému budou předkládati svá

přání, pokud jde o tyto statky.

B. Úřad bude jednati o všech otázkách týkajících se navrácení majetku, ležícího v

některém ze západních pásem Německa, některé signatární vládě, jež na něj mohou býti

vzneseny velitelem tohoto pásma (jednajícím jménem své vlády) v dohodě s jednou nebo

několika signatárními vládami uplatňujícími nároky na vrácení, ovšem bez újmy možnosti,

aby si příslušné vlády vyřídily takové otázky dohodou nebo arbitráží.

Článek 3.

Vnitřní organisace úřadu.

A. Orgány úřadu jsou shromáždění a sekretariát.

B. Shromáždění se skládá z delegátů a předsedá mu předseda úřadu. Předsedou úřadu

bude delegát francouzské vlády.

C. Sekretariát bude pod vedením generálního sekretáře, který bude míti ku pomoci dva

náměstky. Generální sekretář a jeho dva náměstci budou jmenováni vládami Francie,

Spojených států amerických a Spojeného království. Sekretariát má mezinárodní povahu.

Jedná za úřad a nikoliv za jednotlivé signatární vlády.

Článek 4.

Funkce sekretariátu.

Sekretariát bude míti tyto funkce

A. Sestavovati programy pro přidělování německých reparací a předkládati je shromáždění.

B. Vésti podrobné přehledy o majetku, který jest určen k německým reparacím, a majetku

rozděleném z tohoto titulu.

C. Sestavovati rozpočet úřadu a předkládati jej shromáždění.

D. Plniti jiné správní funkce, jakých bude zapotřebí.

Článek 5.

Funkce shromáždění.

S výhradou ustanovení

článku 4

a

7

,

části II této dohody

bude shromáždění přidělovati německé reparace signatárním vládám podle ustanovení

této dohody a jakýchkoliv jiných dohod, které budou čas od času platiti mezi signatárními

vládami. Bude též schvalovati rozpočet úřadu a plniti všechny jiné funkce, jež jsou

v souhlasu s ustanoveními této dohody.

Článek 6.

Hlasování ve shromáždění.

Pokud není jinak stanoveno v této dohodě, má každý delegát jeden hlas. Shromáždění

se usnáší většinou odevzdaných hlasů.

Článek 7.

Odvolání z usnesení shromáždění.

A. Nevyhoví-li shromáždění žádosti některého delegáta, aby jeho vládě byl přidělen

jistý statek, dá shromáždění tuto otázku rozhodnouti arbitráží, jestliže delegát o

to požádá ve lhůtě, kterou shromáždění určí. Odevzdání arbitráži bude míti za následek

odklad účinku rozhodnutí shromáždění o takovém statku.

B. Delegáti vlád, které si činí nárok na statek, odkázaný arbitráži podle odstavce

A shora, zvolí rozhodčího z řad ostatních delegátů. Nedojde-li k dohodě o volbě rozhodčího,

převezme delegát Spojených států amerických funkci rozhodčího nebo určí za rozhodčího

jiného delegáta z těch, jejichž vlády nežádají statek, o nějž jde. Je-li vláda Spojených

států amerických jednou z vlád, které žádají statek, o nějž jde, jmenuje předseda

úřadu rozhodčím delegáta, jehož vláda statek nežádá.

Článek 8.

Pravomoc rozhodčího.

Byla-li otázka přídělu některého statku odevzdána podle

článku 7 části II této dohody

arbitráži, má rozhodčí právo přiděliti příslušný statek s konečnou platností jedné

z vlád, které jej žádají. Uzná-li to za vhodné, může rozhodčí odevzdati statek, o

nějž jde, sekretariátu zpět k dalšímu zkoumání. Může také, uzná-li to za vhodné, požádati

sekretariát, aby znovu předložil otázku přídělu statku shromáždění k rozhodnutí.

Článek 9.

Výdaje.

A. Každá vláda hradí sama platy a výdaje svých delegátů, jakož i jejich personálu.

B. Společné výdaje úřadu jsou placeny z prostředků úřadu. Během prvních dvou let od

zřízení úřadu poskytuje každá signatární vláda tyto prostředky podle svých procentuálních

podílů v kategorii B a poté podle svých procentuálních podílů v kategorii A.

C. Každá signatární vláda zaplatí svůj podíl na rozpočtu úřadu na každé rozpočtové

období (jak bude určeno shromážděním) na začátku tohoto období, s tím, že při podepsání

této dohody zaplatí každá vláda částku rovnající se nejméně jejímu procentuálnímu

podílu v kategorii B z částky 50.000 liber šterlinků a že do tří následujících měsíců

zaplatí zbytek svého podílu na rozpočtu úřadu na rozpočtové období, během kterého

podepíše tuto dohodu.

D. Signatární vlády zaplatí všechny své příspěvky v belgických francích nebo v takové

jiné měně neb měnách, jaké úřad určí.

Článek 10.

Hlasování o rozpočtu.

Při jednání o rozpočtu úřadu na kterékoliv rozpočtové období bude počet hlasů každého

delegáta ve shromáždění úměrný podílu, jejž má jeho vláda platiti na rozpočet na toto

období.

Článek 11.

Jednací řeči.

Úředními jazyky úřadu bude jazyk anglický a francouzský.

Článek 12.

Kanceláře úřadu.

Sídlo úřadu bude v Bruselu. Úřad zřídí styčné úřadovny v takových jiných místech,

která určí shromáždění po obdržení nutného souhlasu.

Článek 13.

Vystoupení.

Kterákoliv signatární vláda, jiná než vláda odpovědná za kontrolu části německého

území, může vystoupiti z úřadu po předchozím písemném oznámení sekretariátu.

Článek 14.

Změny a rozpuštění.

Tato

II. část dohody

může býti změněna nebo úřad může býti zrušen usnesením přijatým většinou delegátů

hlasujících ve shromáždění za podmínky, že delegáti tvořící většinu zastupují vlády,

jejichž podíly činí dohromady aspoň 80 % úhrnu procentuálních podílů kategorie A.

Článek 15

Právní způsobilost, svobody a výsady.

Úřad bude požívati na území každé signatární vlády takové právní způsobilosti a takových

výsad, svobod a výhod, jakých bude potřebovati pro výkon svých funkcí a pro splnění

svého úkolu. Zástupci signatárních vlád a úředníci úřadu budou požívati takových výsad

a svobod, jakých budou potřebovati pro výkon svých funkcí v souvislosti s úřadem.

Článek 1.

Nabytí účinnosti.

Tato dohoda bude moci býti podepsána každou vládou zastoupenou na pařížské reparační

konferenci. Jakmile bude podepsána vládami majícími dohromady nárok aspoň na osmdesát

procent úhrnu podílů v kategorii A německých reparací, nabude účinnosti mezi těmito

signatárními vládami. Dohoda bude potom účinnou mezi těmito vládami a mezi vládami,

které ji podepíší dodatečně.

Článek 2.

Podpisy.

O podpisu každé smluvní vlády bude se míti za to, že účinnost této dohody se vztahuje

též na kolonie a zámořská území takové vlády a na území pod její ochranou neb její

suzerenitou, nebo na území, nad nimiž nyní vykonává mandát.

Tomu na svědomí podepsaní řádně zmocnění svými příslušnými vládami podepsali v Paříži

tuto dohodu v jazyku anglickém a francouzském, jejíž oba texty jsou stejně autentické,

v jediném prvopise, který bude uložen v archivu vlády Francouzské republiky, jež odevzdá

ověřený opis prvopisu každé ze signatárních vlád.

Článek 1.

Reparační podíly.

A. Německé reparace (s výjimkou prostředků, které budou přiděleny podle ustanovení

článku 8 části I této dohody

) se rozdělí na tyto kategorie

kategorie A, jež bude zahrnovati všechny druhy německých reparací vyjma ty, které

jsou zahrnuty v kategorii B,

kategorie B, zahrnující všechno průmyslové a jiné provozní zařízení odvezené z Německa,

jakož i námořní obchodní lodě a plavidla pro vnitrozemskou dopravu.

B. Každá signatární vláda bude míti právo na procentuální podíl na celkové hodnotě

kategorie A a na procentuální podíl na celkové hodnotě kategorie B, jak jest vyznačen

pro tuto vládu v níže uvedené tabulce podílů.

Tabulka podílů.

Země

Kategorie A

Kategorie B

Albanie

0,05

0,35

Spojené státy americké

28,00

11,80

Australie

0,70

0,95;

Belgie

2,70

4,50

Kanada

3,50

1,50

Dánsko

0,25

0,35

Egypt

0,05

0,20

Francie

16,00

22,80

Spojené království

28,00

27,80

Řecko

2,70

4,35

Indie

2,00

2,90

Lucembursko

0,15

0,40

Norsko

1,30

1,90

Nový Zéland

0,40

0,60

Nizozemsko

3,90

5,60

Československo

3,00

4,30

Jihoafrická Unie (1)

0,70

0,10

Jugoslavie

6,60

9,60

Úhrn

100,00

100,00

(1)

Vláda Jihoafrické Unie se zavázala, že se zřekne svých nároků, pokud to bude nutno,

aby bylo možno omeziti její kvotu v kategorii B na 0,1 %; bude však míti právo při

disponování s německým nepřátelským majetkem na územích, podléhajících její pravomoci,

odečísti čistou hodnotu tohoto majetku od svého procentuálního podílu v kategorii

A a od podílu 1 % v kategorii B.

C. S výhradou ustanovení odstavce D uvedeného níže má každá signatární vláda nárok

na podíl na celkovém množství všech námořních obchodních lodí podle ustanovení

článku 5 části I této dohody

pod podmínkou, že hodnota námořních obchodních lodí jí přidělených nebude převyšovati

hodnotu jejího podílu na úhrnu statků kategorie B.

S výhradou ustanovení odstavce D níže má každá signatární vláda také nárok na část

německého majetku v zemích, které za války s Německem zůstaly neutrálními, odpovídající

jejímu procentuálnímu podílu v kategorii A.

Rozdělení mezi signatární vlády statků, určených pro německé reparace, jiných než

námořní obchodní lodě, mimo plavidla pro vnitrozemskou dopravu a německý majetek v

zemích, které zůstaly neutrálními ve válce s Německem, bude provedeno podle zásad,

uvedených v

článku 4 části I této dohody

.

D. Dostane-li některá ze signatárních vlád část přesahující její procentuální podíl

na některých druzích statků, náležejících buď do kategorie A nebo do kategorie B,

sníží se její nároky na jiné druhy statků téže kategorie tak, aby v celku nedostala

více, než činí její podíl na úhrnu statků v oné kategorii.

E. Žiadna zo signatárnych vlád nemôže dostať viacej než svoj podiel z úhrnu statkov

kategórie A alebo kategórie B tým spôsobom, že by sa zriekla časti svojho podielu

z druhej kategórie; avšak každá signatárna vláda je oprávnená, pokiaľ ide o nemecký

nepriateľský majetok pod jej vlastnou právomocou, započítať akýkoľvek prebytok takého

majetku, presahujúci jej podiel na celkovom nemeckom nepriateľskom majetku kategórie

A pod právomocou signatárnych vlád, buď do toho, čo dostane z kategórie A, alebo do

toho, čo dostane z kategórie B, alebo z časti do toho, čo dostane z obidvoch kategórií.

F. Mezispojenecký reparační úřad, který bude zřízen podle části II této dohody, zatíží

reparační účet každé signatární vlády německým majetkem, podrobeným její pravomoci,

na dobu pěti let. Zatížení účtu dnem, kdy tato dohoda nabude účinnosti, nesmí býti

menší než 20 % čisté hodnoty tohoto majetku (jak jest vymezena v článku 6 části I

této dohody) podle odhadu provedeného k tomuto dni; počátkem druhého roku poté nesmí

býti menší než 25 % zůstatku podle odhadu provedeného k tomuto dni; počátkem třetího

roku nesmí býti menší než 33 1/3 % zůstatku podle odhadu provedeného k tomuto dni;

počátkem čtvrtého roku nesmí býti menší než 50 % zůstatku podle odhadu provedeného

k tomuto dni; počátkem pátého roku nesmí býti menší než 90 % zůstatku podle odhadu

provedeného k tomuto dni a koncem pátého roku musí činiti celý zbytek celkové částky

skutečně zpeněžením získané.

G. Následující výjimky z ustanovení odstavců D a E shora vztahují se na signatární

vládu, jejíž podíl v kategorii B jest menší než její podíl v kategorii A

1.

Příděl námořních obchodních lodí kterékoliv takové vládě nezmenší její procentuální

podíl na jiných druzích statků kategorie B vyjma pokud by takový příděl přesáhl hodnotu,

která by vyšla, kdyby procenta podílu této vlády v kategorii B se použilo na celkovou

hodnotu námořních obchodních lodí.

2.

Jakýkoliv přebytek německého majetku v pravomoci příslušné vlády, který přesahuje

její procentuální podíl v kategorii A na úhrnu německého majetku v pravomoci signatárních

vlád jako celku, se odečte nejprve od jejího dodatečného podílu v kategorii B, na

nějž by tato vláda měla nárok, kdyby výše jejího podílu v kategorii B byla určena

tak, že by jejího procenta v kategorii A bylo použito pro druhy německých reparací

v kategorii B.

H. Jestliže se kterákoliv signatární vláda zřekne svých podílů nebo části svých podílů

na německých reparacích, jak jsou uvedeny shora v tabulce podílů, nebo jestli vystoupí

z Mezinárodního reparačního úřadu v době, kdy všechny její podíly nebo část jejích

podílů na německých reparacích nejsou uhrazeny, podíly nebo části podílů, jichž se

zřekla nebo na něž má nárok, se rozdělí mezi signatární vlády podle výše jejich podílů.