Zákon 149/1947 Z. z. o národní bezpečnosti.

§ 1.

(1)

Správním úřadům národní bezpečnosti náleží úkol chránit veřejnou bezpečnost, zejména

ústavní zřízení, lidová práva a svobody, zaručené ústavou, jakož i bezpečnost osoby

a bezpečnost veřejného i soukromého majetku, a bdít nad veřejným pořádkem a veřejnou

mravností, tak aby každý občan mohl žíti v klidu a bez obav.

(2)

Bližší vymezení úkolů národní bezpečnosti (odstavec 1) stanoví vláda nařízením.

§ 2.

(1)

Správními úřady národní bezpečnosti jsou: okresní národní výbory (okresní správní

komise, okresní komisaři), místní (ústřední) národní výbory, vykonávající pravomoc

okresních národních výborů; zemské národní výbory; pověřenectvo vnitra; ministerstvo

vnitra.

(2)

Působnost správních úřadů národní bezpečnosti v jednotlivých jejich stolicích je

upravena zvláštními předpisy.

(3)

Působnost jiných úřadů a orgánů v oboru národní bezpečnosti (§ 1), stanovená zákonem

nebo předpisy vydanými na podkladě zákona, zůstává nedotčena. Zejména zůstává nedotčena

působnost místních národních výborů jako orgánů obcí, s omezením plynoucím z ustanovení

§ 31.

(4)

Zvláštními předpisy je stanoveno, jak se správní úřady národní bezpečnosti účastní

obrany státu.

§ 3.

(1)

Je-li nebezpečí v prodlení a vyžaduje-li veřejný nebo naléhavý soukromý zájem neodkladného

rozhodnutí, učiní pod osobní odpovědností onen člen příslušného národního výboru (správní

komise), jemuž podle vnitřní organisace náleží obstarávati dané úkoly národní bezpečnosti,

v mezích působnosti tohoto národního výboru všechna potřebná opatření, i když by k

nim jinak bylo potřebí usnesení sborového orgánu. Nemůže-li tak učiniti pro překážky

faktické nebo právní, náleží učiniti tato opatření předsedovi.

(2)

Žádá-li toho povaha věci, může orgán národního výboru (správní komise), jemuž podle

vnitřní organisace náleží obstarávati úkoly národní bezpečnosti, pověřiti některého

člena nebo přiděleného úředníka, aby jménem příslušného národního výboru pod osobní

odpovědností v určité věci rozhodl nebo vykonával určité opakující se úkony nebo provedl

nějaký úkol.

(3)

Každé opatření podle odstavce 1 buď označeno jako opatření neodkladné a budiž v něm

uvedeno, na místě kterého sborového orgánu se vydává. O učiněném neodkladném opatření

buď bez prodlení podána zpráva příslušnému sborovému orgánu. Jde-li o opatření, z

něhož strana nenabývá práv, pomíjí jeho platnost, nebude-li do 15 dnů tímto orgánem

schváleno. O tom je nutno vyrozuměti ty, jichž se věc týká.

(4)

V případech podle odstavce 2 buď příslušnému orgánu bez prodlení podána zpráva o

učiněném rozhodnutí nebo opatření.

§ 4.

(1)

U správních úřadů národní bezpečnosti sborově organisovaných buďtež úkoly národní

bezpečnosti obstarávány pod jednotným vedením a řízením.

(2)

V obcích (městech), v nichž místní (ústřední) národní výbor vykonává působnost okresního

národního výboru, se pro věci národní bezpečnosti zřizují úřadovny národní bezpečnosti

příslušných národních výborů. Je-li to účelné pro usnadnění styku s obyvatelstvem,

může místní (ústřední) národní výbor takovéto obce (města) zříditi se souhlasem ministerstva

vnitra - na Slovensku pověřenectva vnitra - též pobočné úřadovny národní bezpečnosti.

(3)

Úřadovnám národní bezpečnosti v takových obcích (městech) přidělí potřebné zaměstnance

ministerstvo vnitra - na Slovensku pověřenectvo vnitra - ze stavu zaměstnanců státní

služby národní bezpečnosti. Zůstávají i nadále státními zaměstnanci a státní správa

hradí též jejich osobní náklady. Ostatním správním úřadům národní bezpečnosti první

stolice přidělí potřebné zaměstnance státní služby národní bezpečnosti ministerstvo

vnitra po slyšení zemského národního výboru, na Slovensku pověřenectvo vnitra. Ministr

vnitra, na Slovensku pověřenec vnitra podle jeho směrnic, stanoví, které orgány rozhodují

v osobních věcech zaměstnanců státní služby národní bezpečnosti. Při přemisťování,

povyšování a překládání do výslužby těchto zaměstnanců budiž vždy slyšen příslušný

zemský národní výbor.

§ 5.

(1)

Zřizuje se Sbor národní bezpečnosti jako výkonný orgán správních úřadů národní bezpečnosti

(v dalším „Sbor“). Jeho úkolem je chrániti na celém území Československé republiky

v rámci právních předpisů a podle příkazů správních úřadů národní bezpečnosti veřejné

zájmy, jež náleží do tohoto oboru (§ 1). K úkolům Sboru náleží tudíž zejména: služba

bezpečnostní a pořádková; střežení státních hranic; boj proti zločinnosti; výkonná

služba k zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, samostatnost,

celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu, dále k

zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů; šetření o trestných činech soudních

(úkony přípravného řízení podle trestních řádů).

(2)

Zvláštními předpisy je stanoveno, jak se Sbor účastní obrany státu.

(3)

Sbor je orgánem státní správy. Náklady spojené s jeho zřízením a udržováním se hradí

z prostředků státních.

(4)

Předpisů o Sboru podle tohoto zákona se přiměřeně použije tam, kde se v platných

předpisech mluví o orgánech, kterým dosud příslušely jeho úkoly (o četnictvu nebo

o policejních strážních sborech).

§ 6.

(1)

Sbor se tvoří

1.

z přijatých účastníků národního boje za osvobození, zejména těch, kteří byli již

dne 5. května 1945 příslušníky bezpečnostní služby (č. 2), jakož i z účastníků národního

boje za osvobození nově přijatých;

2.

a)

z příslušníků bývalého četnictva, bývalého sboru uniformované státní policie, kriminální

služby a bývalé obecní výkonné policie;

b)

ze zaměstnanců, kteří byli dne 1. ledna 1947 přiděleni pro vykonávání služby kriminální

nebo státněbezpečnostní, pokud nebyli se svým souhlasem této služby zproštěni, nebo

pokud nebyli podle platných předpisů propuštěni neb přeloženi do výslužby; 3. z ostatních

osob, které byli po dni 5. května 1945 nově přijaty do bezpečnostního sboru.

(2)

Sbor „Národná bezpečnosť“, vytvořený na Slovensku, stává se součástí Sboru podle

odstavce 1.

(3)

Zjistí-li se dodatečně, že člen Sboru, který se jím stal podle odstavce 1 nebo 2,

není československým státním občanem české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti,

nebo není státně a národně spolehlivým, nebo není mravně bezúhonným, nemůže být ve

Sboru ponechán. Buď s ním naloženo podle příslušných předpisů, ačli podle platných

předpisů nedojde k jeho propuštění nebo přeložení do výslužby.

§ 7.

(1)

Sbor je vojensky organisován. Jeho členové podléhají vojenským soudům a vojenským

trestním zákonům (včetně ustanovení o vojenských zločinech a o vojenských přečinech)

a platí pro ně vojenský služební řád. Jejich domovské právo se řídí týmiž předpisy

jako domovské právo vojenských osob. Kárné a kázeňské předpisy pro členy Sboru budou

vydány zvláštním zákonem. Do vydání uvedeného zákona stanoví je ministr vnitra s přihlédnutím

ke kárným a kázeňským předpisům vojenským.

(2)

Služební čas strávený ve Sboru se započítává jeho členům do služební povinnosti ve

vojsku. Členové Sboru jsou s výhradou ustanovení §§ 13, 14 a 36 po dobu své činné

služby zproštěni služby vojenské.

(3)

Členové Sboru budou při základním školení ve výcvikových střediscích podrobeni též

mravně-politické a osvětové výchově.

§ 8.

(1)

Sbor je jednotný a podléhá ve všech svých složkách jednotnému velení.

(2)

V čele Sboru stojí hlavní velitel, jemuž přísluší pečovati o udržení vojenského pořádku

a kázně a dále o výcvik a vyučování členů Sboru. Hlavní velitel Sboru má svého zástupce.

Hlavního velitele i jeho zástupce jmenuje a odvolává president republiky na návrh

vlády. Je-li hlavním velitelem Čech, budiž jeho zástupcem Slovák, a naopak.

(3)

V obvodu působností zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva vnitra,

stojí v čele Sboru zemští velitelé. Zemského velitele jmenuje a odvolává vláda na

návrh ministra vnitra po slyšení příslušného zemského národního výboru, na Slovensku

po vyjádření pověřence vnitra.

(4)

Sbor se skládá

a)

z pořádkové složky, která je školena a cvičena především pro vykonávání bezpečnostní

a pořádkové služby;

b)

z kriminální složky, která je školena a cvičena především pro stíhání trestných činů,

které nejsou namířeny proti státu;

c)

ze stáněbezpečnostní složky, která je školena a cvičena především pro stíhání trestných

činů, namířených proti státu.

Zmenší-li se rozsah úkolů státněbezpečnostní složky, sloučí ji vláda nařízením se

složkou kriminální.

(5)

Po odborné stránce vykonávání služby je každá složka Sboru k ostatním složkám samostatná.

§ 9.

Ke Sboru se přičleňuje bezpečnostní letectvo. Jeho vnitřní organisace a vztah ke Sboru

budou upraveny směrnicemi ministra vnitra v dohodě s ministrem národní obrany.

§ 10.

(1)

Ministr vnitra stanoví, a to pokud jde o Slovensko, po vyjádření pověřence vnitra,

podrobnosti organisace Sboru, přihlížeje k organisaci správních úřadů národní bezpečnosti

a k rozdělení Sboru na jednotlivé složky (§ 8, odst. 4); vymezí blíže služební určení

jednotlivých složek Sboru podle jejich úkolů a stanoví podmínky pro přeřaďování členů

Sboru z jedné složky do druhé; podle potřeby zřídí uvnitř složek útvary k plnění zvláštních

úkolů (útvary se zvláštním určením); dále určí, jak mají býti členové Sboru vycvičeni

a vyškoleni k vykonávání služby po odborné stránce a jak se má konati služba. O důležitých

otázkách organisace Sboru, pokud mají význam pro obranu státu, a o tom, jak mají být

členové Sboru vystrojeni a vyzbrojeni a jak mají být vycvičeni k vojenským úkolům,

rozhoduje ministr vnitra vždy v dohodě s ministrem národní obrany.

(2)

Pro stanovení zásad organisace Sboru (odstavec 1) si ministr vnitra opatří souhlas

vlády.

§ 11.

Pro přechodné ubytování členů Sboru v případě jejich soustředění platí předpisy o

přechodném ubytování vojska. Stálé ubytování členů Sboru bude upraveno zvláštními

předpisy. Nežli se tak stane, bude se přiměřeně používati dosavadních předpisů o četnictvu.

§ 12.

Ministerstvo vnitra zabezpečí v dohodě s ministerstvem národní obrany vše, čím může

Sbor přispěti k odvrácení vnějšího nebezpečí pro stát. Za tím účelem je přidělen ke

Sboru jeden vyšší důstojník československého vojska, určený ministerstvem národní

obrany. Ve věcech výzbroje a ve věcech příprav opatření podle § 14 má důstojník vojska

právo, aby občasnou inspekcí provedl potřebná zjištění. Nemá však práva nařizovacího,

nýbrž pouze podává ministerstvu národní obrany zprávy o závadách, jež za své přehlídky

shledal. Ministerstvo národní obrany projedná pak věc s ministerstvem vnitra.

§ 13.

Za účelem výcviku v polní službě bezpečnostní a součinnosti s vojenskými velitelstvími

budou členové Sboru do onoho roku svého věku, do kterého by jinak podle ustanovení

branného zákona byli povinni k vojenským cvičením, povoláváni ministerstvem národní

obrany v dohodě s ministerstvem vnitra v určitých lhůtách k vojenským cvičením, pokud

to bezpečnostní služba připouští, a budou po dobu cvičení podléhati vojenským zákonům

a předpisům.

§ 14.

Za stavu branné pohotovosti státu přechází část členů Sboru, určená k bezpečnostní

polní službě dohodou mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany, pod

přímé velení vojska.

§ 15.

Správní úřad národní bezpečnosti první stolice je představeným úřadem pro útvary Sboru,

určené pro vykonávání služby výhradně v jeho obvodu; jemu přísluší řízení služby těchto

útvarů a dohled na její vykonávání. Pokud jde o útvary Sboru, určené pro vykonávání

služby ve více takových obvodech, je jejich představeným úřadem příslušný vyšší úřad

národní bezpečnosti. U útvarů se zvláštním určením (§ 10, odst. 1) a u bezpečnostního

letectva stanoví vláda, který vyšší úřad národní bezpečnosti je jejich představeným

úřadem.

§ 16.

(1)

Sbor je ve věcech vykonávání své služby a služebního použití podřízen svému představenému

úřadu a nadřízeným správním úřadům národní bezpečnosti.

(2)

Ve věcech výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, dále pak ve věcech správních,

hospodářských a účetních je Sbor podřízen svým velitelům a v poslední instanci ministerstvu

vnitra.

(3)

Je-li obava, že by veřejný pořádek mohl býti porušen, mohou správní úřady národní

bezpečnosti soustřediti členy Sboru svého obvodu na ohrožené místo a upraviti jejich

službu tak, jak toho okolnosti vyžadují.

(4)

Použití útvarů se zvláštním určením k plnění jiných úkolů, než pro které byly zřízeny,

je přípustné jen se souhlasem vlády.

§ 17.

(1)

Soudy a úřady veřejné žaloby jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudů, oprávněny

požadovati přímo služeb Sboru. V jiných oborech působnosti se soudy mohou dožadovati

činnosti Sboru jen prostřednictvím správních úřadů národní bezpečnosti; tímtéž způsobem

dožadují se činnosti Sboru ostatní civilní a vojenské úřady státní, jakož i orgány

samosprávné. Toliko kdyby bylo nebezpečí v prodlení, jsou členové Sboru povinni poskytnouti

pomoc na přímé dožádání těchto úřadů a orgánů a o provedeném úkonu podají bez odkladu

zprávu příslušnému správnímu úřadu národní bezpečnosti.

(2)

Správní úřady národní bezpečnosti určují, pokud má Sbor spolupůsobiti při úkolech

národní bezpečnosti, spadajících do působnosti místních národních výborů. Pečují však

o to, aby tím netrpěla bezpečnostní služba Sboru.

§ 18.

(1)

Členové Sboru jsou povinni vykonati bezpodmínečně a bez průtahu příkazy, jež jim

byly dány. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil povinnostem, jež na sebe členové

Sboru vzali přísahou, nebo kdyby příkazem bylo nařízeno vykonání činu, jenž je zapověděn

trestním zákonem, po případě kdyby se příkaz příčil ustanovení § 16, odst. 4, mají

členové Sboru, uvážíce všecky okolnosti, upustiti od výkonu příkazu, musí však tento

případ ihned ohlásiti svému velitelství.

(2)

Za obsah příkazu je odpověden úřad, který ho dal; členové Sboru jsou odpovědni jen

za přesné provádění služby podle platných zákonů a nařízení.

(3)

Členové Sboru mají právo žádati písemný příkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.

§ 19.

(1)

Člen Sboru konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní, a koná-li službu

v uniformě, i práva stráže vojenské, ale smí užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností

případu potřebné, jen v těchto případech

1.

v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, nebo

který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby;

2.

jestliže se nebezpečný zločinec, proti kterému člen Sboru zakročuje, na jeho vyzvání

nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt;

3.

nelze-li jinak překonati odpor směřující k zmaření jeho služebního výkonu;

4.

aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti;

5.

aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby

bylo upuštěno od útoku;

6.

v celním pohraničním pásmu za stavu zvýšeného ohrožení republiky nebo zvýšeného ohrožení

života, majetku nebo svobody státních občanů, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení

ministrem vnitra, jestliže osoba, která po opětovné výzvě se nezastaví, nýbrž se dá

na útěk, nemůže být jinak zadržena;

7.

při výkonu služby letecké, aby přinutil k přistání letadlo, které neuposlechne nebo

zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;

8.

při výkonu bezpečnostní služby na hraničních vodách, aby přinutil k přistání plavidlo,

které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných

předpisů.

(2)

Zakročují-li členové Sboru semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutích

a sroceních, platí o užití zbraní příslušné předpisy pro vojsko.

(3)

Kdykoli člen Sboru ve své službě proti někomu zakročuje, má užít, připouštějí-li

to okolnosti, slov „Jménem zákona“; v takovém případě je každý, i osoba vojenská,

povinen uposlechnout jeho vyzvání, může si však potom na jeho jednání stěžovat. Nedotčeny

zůstávají předpisy o způsobu, jímž člen Sboru dává pokyny a výzvy při vykonávání zvláštních

služeb (na př. při řízení dopravy nebo při službě letecké).

§ 20.

Člen Sboru má právo při vykonávání svých služebních povinností žádat součinnost každého

orgánu veřejné služby, zvláště úřadů civilních, jiných sborů strážných a jejich členů,

místních národních výborů a velitelství i úřadů vojenských.

§ 21.

(1)

Mužstvo Sboru se doplňuje přijímáním dobrovolně se hlásících uchazečů. Uchazeč se

přijímá nejprve jako člen Sboru na zkoušku.

(2)

Za člena Sboru na zkoušku může být přijat jen ten, kdo

a)

je alespoň pět let československým státním občanem české, slovenské nebo jiné slovanské

národnosti a je státně a národně spolehlivý a mravně bezúhonný,

b)

je svéprávný a duševně způsobilý,

c)

překročil 21 a nedosáhl ještě 30 let věku,

d)

je svobodný nebo bezdětný vdovec,

e)

je tělesně způsobilý a má přiměřenou výšku,

f)

prokáže se vzděláním, jakého se nabývá na měšťanské škole,

g)

má vojenský výcvik, konav službu vojenskou se zbraní nejméně po tu dobu, kterou stanoví

branný zákon pro normální presenční službu.

(3)

Ministerstvo vnitra - na Slovensku pověřenectvo vnitra - může prominouti podmínky

uvedené v odstavci 2, písm. c), d) a f).

(4)

Do Sboru mohou býti přijímány i ženy. Není však podmínkou přijetí, aby se žadatelka

předem podrobila vojenskému výcviku. Ostatní předpisy o členech Sboru platí obdobně

i pro ženy.

(5)

Na dobu dočasné potřeby, zejména v případě mobilisace, může ministerstvo vnitra v

dohodě s ministerstvem národní obrany se souhlasem vlády doplniti Sbor osobami vojenskými

bez ohledu na to, zda hořejším požadavkům plně vyhovují.

(6)

Podmínka pěti let, uvedená v odstavci 2, písm. a), nevztahuje se na účastníky národního

boje za osvobození. Ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 54 Sb., o umisťování

déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb.,

zůstávají nedotčena.

§ 22.

Důstojnictvo Sboru se doplňuje

1.

jmenováním z řad gážistů Sboru mimo služební třídy;

2.

přestupem důstojníků vojska z povolání v hodnosti nejvýše kapitána, pokud pro uvolněná

místa nebude dostatek způsobilých uchazečů z řad gážistů Sboru; toto omezení neplatí

pro jmenování hlavního velitele a jeho zástupce (§ 8, odst. 2);

3.

přijímáním uchazečů s hodností důstojníka v záloze, vyhovujících všeobecným podmínkám

(§ 21, odst. 2) a splňujících zvláštní podmínky pro ustanovení v příslušné služební

kategorii; omezení podle č. 2 platí obdobně.

§ 23.

(1)

Každý člen Sboru musí sloužit dva roky na zkoušku a má během této doby vykonat odbornou

zkoušku před komisí, složenou z důstojníků Sboru a úředníků správní služby národní

bezpečnosti. Odborným zkouškám může býti přítomen zástupce správního úřadu národní

bezpečnosti a jednotné odborové organisace. Vykoná-li zkoušku později, prodlužuje

se zkušební doba o dobu, o niž byla zkouška později vykonána.

(2)

Každý člen Sboru se musí při vstupu zavázat k čtyřleté povinné službě. Zkušební doba

(odstavec 1) se mu do ní započítává.

(3)

Členové Sboru vykonají při svém vstupu služební přísahu, kterou se zavazují, že budou

věrně sloužit Československé republice a její vládě podle zákonů a podle nařízení

svých představených. Text přísahy stanoví vláda nařízením.

§ 24.

Člen Sboru se ze Sboru propustí

1.

ukáže-li se během služby na zkoušku, že není k službě způsobilý;

2.

stane-li se tělesně k službě nezpůsobilým, aniž nabyl nároku na výslužné;

3.

uznal-li soud, odsoudiv ho pro zločin nebo přečin, na ztrátu hodnosti;

4.

bylo-li na jeho propuštění uznáno v řízení kárném;

5.

žádá-li za propuštění; před uplynutím čtyřleté povinné služby lze žádosti vyhovět

jen se souhlasem ministerstva vnitra (na Slovensku pověřenectva vnitra), které jej

udělí, jsou-li pro to závažné důvody.

§ 25.

Člen Sboru, který je služebně přidělen správnímu úřadu národní bezpečnosti, nepřestává

proto býti příslušníkem Sboru.

§ 26.

Členové Sboru mohou být přemisťováni jen z důležitých služebních důvodů nebo na vlastní

odůvodněnou žádost, a to vždy po slyšení zemského národního výboru - na Slovensku

po vyjádření pověřence vnitra - a zaměstnanecké rady. Toto ustanovení neplatí, přešli-li

členové Sboru pod přímé velení vojska.

§ 27.

Členové Sboru smějí uzavřít sňatek, obdrželi-li k tomu povolení příslušného velitelství.

§ 28.

(1)

Ministr vnitra, na Slovensku pověřenec vnitra podle jeho směrnic, stanoví, který

orgán je služebním a který osobním úřadem pro členy Sboru.

(2)

Člen Sboru může býti povýšen, jmenován, z úřední moci přeložen do výslužby nebo propuštěn

(s výjimkou řízení trestního nebo kárného) jen po předchozím vyjádření příslušného

zemského národního výboru - na Slovensku pověřence vnitra - a po slyšení zaměstnanecké

rady. Toto ustanovení neplatí, přešli-li členové Sboru pod přímé velení vojska.

§ 29.

Ostatní služební poměry, jakož i služební a odpočivné (zaopatřovací) platy členů Sboru,

po případě pozůstalých po nich, upraví zvláštní předpisy. Do jejich vydání platí přiměřeně

v zemích České a Moravskoslezské dosavadní předpisy o četnictvu, na Slovensku předpisy

o členech sboru „Národná bezpečnosť“. Vládním nařízením mohou býti stanoveny podrobnosti.

Také služební poměry, jakož i služební a odpočivné (zaopatřovací) platy zaměstnanců

státní služby národní bezpečnosti (§ 4, odst. 3) budou upraveny zvláštními předpisy.

§ 30.

Úřady a orgány, oprávněné vykonávati působnost v oboru národní bezpečnosti (§ 2, odst.

3), mohou zřizovat výkonné bezpečnostní sbory jen podle zákonných předpisů.

§ 31.

(1)

Místní národní výbory nemohou napříště zřizovat a udržovat bezpečnostní sbory (stráže

bezpečnosti) pro své všeobecné úkoly národní bezpečnosti. Právo místních národních

výborů zřizovat a udržovat jednotlivé bezpečnostní orgány nebo bezpečnostní orgány

(sbory) pro zvláštní úkoly, jako tržní dozorce, polní a lesní hlídače a pod., není

tím dotčeno.

(2)

Místní národní výbory v obcích, v nichž se příslušníci dosavadní obecní výkonné policie

včleňují podle tohoto zákona do Sboru [§ 6, odst. 1, č. 2, písm. a)], jsou povinny

odevzdat státu do vlastnictví bezplatně jejich výzbroj a výstroj, a za přiměřenou

náhradu věcná zařízení, dále dát za přiměřené nájemné do užívání budovy a místnosti,

jež v den počátku účinnosti tohoto zákona byly převážně určeny pro úřední potřeby

příslušných orgánů při jejich službě v oboru národní bezpečnosti.

(3)

Ministr vnitra může k provedení těchto ustanovení vydati závazné směrnice pro místní

národní výbory, a to, pokud jde o Slovensko, po vyjádření pověřence vnitra.

§ 32.

Kriminální služba.

(1)

Kriminální službou se rozumí boj proti zločinnosti, zejména též šetření o trestných

činech soudních (úkony přípravného řízení podle trestních řádů), kromě trestných činů

z oboru služby státněbezpečnostní (§ 33).

(2)

Ministerstvo vnitra vykonává své úkoly kriminální služby kriminální ústřednou, jež

je při něm zřízena jako výkonná složka. Kriminální ústředna obstarává pro celé území

Československé republiky tyto úkoly

a)

stanoví zásady pro výkon kriminální služby,

b)

vede ústřední evidence,

c)

řídí identifikační a kriminálnětechnickou službu,

d)

obstarává mezinárodní styk.

(3)

Kriminální ústředna může převzít k vlastnímu zpracování jednotlivé případy z výkonné

služby kriminální.

(4)

Pro obvody působnosti zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva vnitra,

budou zřízeny v rámci zemských velitelství (§ 8, odst. 3) zemské kriminální úřadovny.

Další organisace kriminální složky bude provedena v rámci organisace Sboru (§ 10).

(5)

Pro výkonnou službu při provádění důležitějších kriminálních úkolů používají správní

úřady národní bezpečnosti především kriminální složky Sboru, v případě potřeby však

i jiných složek.

§ 33.

Služba státní bezpečnosti.

(1)

Službou státní bezpečnosti se rozumí zajištění Československé republiky před útoky

na její svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou státní

formu, bezpečnost a obranu, dále zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů a

obrana proti hospodářskému vyzvědačství. Náleží sem zejména též šetření o trestných

činech soudních z tohoto oboru (úkony přípravného řízení podle trestních řádů).

(2)

Ministerstvo vnitra vykonává uvedené úkoly ústřednou státní bezpečnosti, jež je při

něm zřízena jako výkonná složka.

(3)

Ústředna státní bezpečnosti může převzíti k vlastnímu zpracování jednotlivé případy

z oboru státní bezpečnosti.

(4)

Pro obvody působnosti zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva vnitra,

budou zřízeny v rámci zemských velitelství (§ 8, odst.3) zemské úřadovny státní bezpečnosti.

Další organisace složky státněbezpečnostní bude provedena v rámci organisace Sboru

(§ 10).

(5)

Pro výkonnou službu při provádění důležitějších státněbezpečnostních úkolů používají

správní úřady národní bezpečnosti především státněbezpečnostní složky Sboru, v případě

potřeby však i jiných složek.

§ 34.

Služba zpravodajská.

Organisaci a výkon služby zpravodajské upraví vláda usnesením.

§ 35.

(1)

Státní policejní úřady se zrušují. Jejich působnost přechází podle všeobecných předpisů

na správní úřady národní bezpečnosti první stolice a na místní národní výbory.

(2)

Aby byl zajištěn přechod do nových právních poměrů, může ministr vnitra naříditi

na přechodnou dobu, aby určitý správní úřad národní bezpečnosti první stolice vykonával

zcela nebo zčásti též ony úkoly národní bezpečnosti, jež by jinak podle všeobecných

předpisů (odstavec 1) přešly na místní národní výbory.

(3)

Zrušují se úřady a orgány služby pořádkové, kriminální a státněbezpečnostní, zřízené

do účinnosti tohoto zákona, pokud neodpovídají jeho ustanovením. Dosavadní organisace

služby zpravodajské zůstává v platnosti do usnesení vlády podle § 34, nejpozději do

konce roku 1947.

§ 36.

(1)

Osoby, které se stávají členy Sboru podle § 6, odst. 1 a 2 a nebyly předtím odvedeny,

pokládají se za odvedené dnem, kdy byly do bezpečnostního sboru přijaty. Účastníkům

národního boje za osvobození se tato služba počítá do presenční služby nebo vojenského

výcviku; ostatním členům Sboru se takto započítává pouze služba, obdobná službě vojenské.

Ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra a se souhlasem vlády stanoví podrobnosti

k provedení tohoto ustanovení, jakož i způsob, jak bude doplněn vojenský výcvik těchto

osob.

(2)

Osoby, které se stávají členy Sboru podle § 6, odst. 1 a 2, jsou povinny vykonat

odbornou zkoušku podle § 23, odst. 1, jestliže se dosud s úspěchem nepodrobily obdobně

zkoušce podle dosavadních předpisů. Nedotčeny zůstávají předpisy zákona ze dne 18.

července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a

fašistické persekuce, a zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících

československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje

za osvobození.

§ 37.

(1)

Zrušují se předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména

1.

tyto všeobecné organisační předpisy

a)

zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb., o četnictvu, ve znění zákona ze dne 31.

ledna 1928, č. 28 Sb.;

b)

ustanovení čl. I a III a § 18, odst. 2 vládního nařízení ze dne 6. března 1936, č.

51 Sb., o organisaci policejní správy a služby a o některých jiných opatřeních v oboru

vnitřní správy, jakož i čl. II a § 18, odst. 1 téhož vládního nařízení, pokud obsahují

zvláštní ustanovení o státní policejní správě;

2.

tyto předpisy platící na Slovensku

a)

vládní nařízení ze dne 19. prosince 1930, č. 195 Sb., o zřízeneckých čekatelích u

sborů stráže bezpečnosti;

b)

zákon ze dne 8. července 1942, č. 149 Sl. z., o obnovení účinnosti §§ 2 a 11 vl.

nař. č. 51/1936 Sb. z. a n.;

c)

zákon ze dne 11. května 1944, č. 48 Sl. z., kterým se mění některá ustanovení zákona

o četnictvu;

d)

nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 23. února 1945, č. 6 Sb. n.

SNR, o rozpuštění četnických a policejních organisací a formací;

e)

nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 23. února 1945, č. 7 Sb. n.

SNR, o organisaci bezpečnostní služby;

f)

nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 9. dubna 1945, č. 28 Sb. n.

SNR, o organisačním předpise pro Národní bezpečnost.

(2)

Zrušuje se použivatelnost

a)

vládního nařízení ze dne 9. července 1942, č. 250 Sb., o obecní výkonné policii,

ve znění vládního nařízení ze dne 30. prosince 1942, č. 34 Sb. z roku 1943;

b)

vládního nařízení ze dne 28. března 1944, č. 77 Sb., o protektorátní policii;

c)

vládního nařízení ze dne 12. dubna 1944, č. 88 Sb., o úpravě některých služebních

a platových poměrů příslušníků protektorátní policie;

d)

vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1944, č. 256 Sb., o organisačních změnách v

oboru vládní policie.

(3)

Nedotčeny zůstávají zejména

a)

předpisy o organisaci a úkolech finanční stráže;

b)

zákon ze dne 11. února 1936, č. 33 Sb., o civilních hlídačích vojenské správy;

c)

předpisy o ozbrojených strážních oddílech železničních [§ 139 zákona ze dne 20. května

1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona)];

d)

předpisy plavebněpolicejní, zejména zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 315 Sb., o zřízení

Československého úřadu plavebního, a vládní nařízení ze dne 8. května 1940, č. 198

Sb., o vydávání plavebněpolicejních řádů a jiných předpisů pro vnitrozemní plavbu.

§ 38.

(1)

Rozhodnutí a opatření, která byla učiněna před účinností tohoto zákona, platí za

učiněná podle něho, odpovídají-li jeho ustanovením.

(2)

Trestní řízení, která v den počátku účinnosti tohoto zákona jsou zahájena u občanských

soudů proti osobám, jež podle tohoto zákona podléhají vojenské trestní pravomoci a

která nejsou ještě v první stolici vyřízena, přecházejí na vojenské soudy.

§ 39.

Tento zákon provede ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.