ZÁKON České národní rady o vnitřním obchodě 142/1988 Z. z. vyhlašuje úplné znění zákona České národní rady ze dne 17. prosince 1981 č. 127 Sb., o vnitřním obchode, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem České národní rady

§ 1

Předmět úpravy

(1)

Vnitřní obchod je odvětvím socialistické hospodářské soustavy, které aktivně zprostředkovává

spojení mezi výrobou, popřípadě dovozem spotřebního zboží (dále jen „zboží“) a jeho

rozdělováním a spotřebou; tím napomáhá k uspokojování potřeb občanů na vnitřním trhu

a k vytváření podmínek socialistického způsobu života.

(2)

Zákon vymezuje postavení a úkoly vnitřního obchodu v souladu s hospodářskou a sociální

politikou Československé socialistické republiky a upravuje podmínky provozování obchodní

činnosti ve vnitřním obchodě, jakož i práva a povinnosti orgánů, organizací a občanů

na tomto úseku.

§ 2

Základní úkol vnitřního obchodu

(1)

Základním úkolem vnitřního obchodu je zabezpečovat v souladu s národohospodářskými

plány a jednotnou socialistickou obchodní politikou rozvoj plánovitého, hospodárného

a plynulého uspokojování potřeb občanů prodejem zboží a poskytováním služeb podle

tohoto zákona na vnitřním trhu.

(2)

Za plnění tohoto základního úkolu odpovídají orgány, které řídí obchodní činnost

a organizace, které ji provozují.

(3)

Ostatní orgány a organizace, které se svou výrobní nebo jinou činností podílejí na

zabezpečování potřeb občanů na vnitřním trhu jsou povinny vytvářet podmínky potřebné

k plnění úkolu podle odstavce 1.

§ 3

Jednotná socialistická obchodní politika

Ve vnitřním obchodě se uplatňuje jednotná socialistická obchodní politika, jejíž zásady

určuje ministerstvo obchodu a cestovního ruchu České socialistické republiky (dále

jen „ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“) ve spolupráci s Českým svazem spotřebních

družstev, ostatními ústředními orgány, v jejichž působnosti jsou organizace provozující

obchodní činnost, a krajskými národními výbory.

§ 4

Vymezení pojmu

Obchodní činností se pro účely tohoto zákona rozumí provozování maloobchodní činnosti

poskytování obchodních služeb v souvislosti s maloobchodní činností, poskytování služeb

veřejného stravování, ubytovacích služeb a služeb cestovních kanceláří, jakož i provozování

velkoobchodní činnosti, pokud jsou uvedené činnosti provozovány na vnitřním trhu.

§ 5

Maloobchodní činnost

Maloobchodní činností se rozumí provozování prodeje, popřípadě obstarávání prodeje

zboží občanům1) a v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem též organizacím.

§ 6

Obchodní služby

Obchodními službami se rozumí služby související s maloobchodní činností poskytované

občanům k uspokojování jejich potřeb.

§ 7

Služby veřejného stravování

(1)

Službami veřejného stravování se rozumí příprava a prodej jídel, polotovarů, nápojů,

popřípadě doplňkový prodej zboží a poskytování služeb souvisejících s veřejným stravováním

v odbytových střediscích veřejného stravování.

(2)

Za služby veřejného stravování podle tohoto zákona se nepovažuje závodní stravovaní.2)

§ 8

Ubytovací služby

Ubytovacími službami se rozumí poskytování přechodného ubytování a služeb s ním souvisejících

veřejnosti v závodech a zařízeních k tomu určených za úplatu.

§ 9

Služby cestovních kanceláří

Službami cestovních kanceláří se rozumí poskytování služeb účastníkům cestovního ruchu,

zejména organizování rekreačních, turistických, tematických a jiných zájezdů a pobytů,

poskytování a zprostředkování dopravy účastníkům cestovního ruchu, zajišťování služeb

veřejného stravování, ubytovacích, průvodcovských a dalších souvisejících služeb.

§ 10

Velkoobchodní činnost

(1)Velkoobchodní činností se rozumí zabezpečování dodávek zboží z výroby, popřípadě

z dovozu za účelem řádného a plynulého zásobování maloobchodní nebo jiné obchodní

činnosti, popřípadě jiných odběratelů.

(2)

Za velkoobchodní činnost podle tohoto zákona se nepovažuje činnost odbytových a zásobovacích

organizací, pokud zabezpečují materiálně technické zásobování organizací.

§ 11

Obchodní činnost se provozuje v prodejnách, v odbytových střediscích veřejného stravování,

v závodech a zařízeních poskytujících ubytovací služby, v cestovních kancelářích,

v objednávkových kancelářích obchodu palivy, u čerpadel pohonných hmot, popřípadě

v dalších provozovnách, které provozují obchodní činnost (dále jen „prodejna nebo

provozovna“); jejich rozmístění se uskutečňuje v souladu se zájmy řádného a plynulého

zásobování občanů a poskytování služeb.

§ 12

Podrobnější vymezení obsahu a rozsahu provozování obchodní činnosti upraví prováděcí

předpis.

§ 13

Oprávnění k provozování obchodní činnosti

(1)

Obchodní činnost mohou provozovat

a)

organizace, které mají obchodní činnost stanovenou jako předmět své činnosti nebo

které ji mohou provozovat v rámci předmětu své činnosti,2a)

b)

ostatní organizace jen, pokud jim bylo uděleno povolení, popřípadě jsou k tomu jinak

oprávněny podle tohoto zákona.

(2)

Ustanovení zvláštních předpisů, pokud vyžadují k provozování některých obchodních

činností zvláštní povolení,3) zůstávají nedotčena.

§ 14

(1)

Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu uděluje povolení k provozování služeb cestovních

kanceláří.

(2)

Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, uděluje povolení k provozování obchodní činnosti

místní národní výbor, v jehož územním obvodu bude obchodní činnost provozována.

§ 15

V zakládací listině, stanovách, ve statutu nebo v jiném aktu může být provozování

služeb cestovních kanceláří jako předmět činnosti uvedeno jen na základě povolení

uděleného ministerstvem obchodu a cestovního ruchu, pokud je toto povolení podle tohoto

zákona třeba.

§ 16

- zrušen

§ 17

- zrušen

§ 18

- zrušen

§ 19

Zánik oprávnění

(1)

Orgán, který je příslušný podle § 14 udělit povolení k provozování obchodní činnosti,

a)

odejme toto povolení, jestliže bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů uvedených

organizací, nebo jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno anebo jestliže

to vyžadují zájmy rádného a plynulého zásobování vnitřního obchodu nebo jiné důležité

zájmy společnosti,

b)

může toto povolení odejmout nebo změnit, jestliže oprávněná organizace nevyužívá

povolení bez zvláštního důvodu nebo porušuje povinnosti uložené jí podle tohoto zákona.

(2)

Oprávnění k provozování obchodní činnosti zaniká

a)

zánikem oprávněné organizace,

b)

odnětím povolení podle odstavce 1,

c)

rozhodnutím, jimž byl orgánem státní správy příslušným k udělení povolení, vysloven

souhlas s trvalým zastavením provozování obchodní činnosti, oznámeným organizací,

d)

uskutečněním jednorázové obchodní činnosti,

e)

uplynutím doby, na kterou bylo povolení uděleno.

§ 20

(1)

Organizace, která provozuje obchodní činnost, je povinna dodržovat podmínky stanovené

tímto zákonem, prováděcími nebo zvláštními předpisy a podmínky stanovené v povolení

k provozování obchodní činnosti, pokud takové povolení potřebuje; zejména je povinna

a)

provozovat obchodní činnost v souladu se zásadami jednotné socialistické obchodní

politiky,

b)

dodržovat základní rozsah obchodní činnosti a zabezpečovat rovnoměrné uspokojování

potřeb občanů a za tím účelem požadovat od dodavatelských organizací dostatečné množství

zboží v potřebném sortimentu a v různých cenových polohách,

c)

pečovat všestranně o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické podmínky

prodeje,

d)

navrhovat příslušnému místnímu národnímu výboru úpravu prodejní nebo provozní doby

(dále jen „prodejní doba“) a stanovenou prodejní dobu dodržovat a seznámit s ní občany,

e)

dodržovat stanovené základní provozní a technické vybavení prodejen nebo provozoven,

oborové normy o kategorizaci ubytovacích závodů a zařízení a odbytových středisek

veřejného stravování,

f)

chránit zájmy občanů ve vnitřním obchodě a aktivně působit na rozvíjení socialistických

vztahů mezi pracovníky zabezpečujícími obchodní činnost a občany, zejména vést tyto

pracovníky k ochotě, poctivosti a aktivnímu zájmu o spokojenost občanů,

g)

dbát, aby pracovníci zabezpečující obchodní činnost měli stanovenou kvalifikaci a

splňovali ostatní požadavky kladené na pracovníky prodejen nebo provozoven.

(2)

Podrobnější podmínky provozování obchodní činnosti upraví prováděcí předpis.

§ 21

(1)

Prodejní dobu v prodejnách nebo provozovnách stanoví, popřípadě mění příslušné místní

národní výbory na návrh organizace oprávněné k provozování obchodní činnosti. Organizace

je povinna návrh projednat s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí.

(2)

Prodejní doba se stanoví, popřípadě mění ve shodě se společenským zájmem tak, aby

občané měli možnost obstarat nákupy a služby v mimopracovní době a aby organizace

provozující obchodní činnost účelně a hospodárně uspokojovala jejich potřeby na vnitřním

trhu.

(3)

Nepředloží-li organizace návrh na stanovení, popřípadě změnu prodejní doby prodejny

nebo provozovny, nebo předloží návrh, který neodpovídá odstavci 2, stanoví prodejní

dobu příslušný místní národní výbor po projednání s organizací a s příslušným orgánem

Revolučního odborového hnutí.

§ 22

(1)

Prodejna nebo provozovna může být na nezbytně nutnou dobu uzavřena jen z důvodu

a)

provádění inventarizace hospodářských prostředků,

b)

živelní události,

c)

úmrtí pracovníka nebo poskytnutí pracovního volna v souvislosti s jeho náhlým onemocněním

nebo úrazem, popřípadě v souvislosti s náhlým onemocněním nebo úrazem jeho rodinného

příslušníka, nebo má-li pracovník nárok na pracovní volno pro překážky v práci z důvodů

obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky v práci,3a) jde-li o prodejnu nebo

provozovnu s jedním pracovníkem,

d)

havarijního stavu prodejny nebo provozovny nebo jejího zařízení,

e)

adaptace nebo jiné úpravy prodejny nebo provozovny nebo jejího vybavení, popřípadě

zařízení.

(2)

Organizace provozující obchodní činnost je povinna projednat přechodné uzavření prodejny

nebo provozovny s příslušným místním národním výborem.

(3)

V jiných případech než jsou uvedeny v odstavci 1 muže být prodejna nebo provozovna

na přechodnou dobu uzavřena jen se souhlasem příslušného místního národního výboru

anebo na základe rozhodnutí jiného příslušného orgánu státní správy vydaného podle

zvláštních předpisů.4)

(4)

Při přechodném uzavření prodejny nebo provozovny je organizace provozující obchodní

činnost povinna ve spolupráci s příslušným místním národním výborem zabezpečit náhradní

prodej zboží nebo poskytování služeb jiným způsobem tak, aby bylo zajištěno v místě

řádné a plynulé zásobováni občanů nebo zabezpečit v nejbližší prodejně nebo provozovně

stejného sortimentního typu prodej zboží nebo poskytování služeb podle tohoto zákona.

§ 23

(1)

Občan je oprávněn prodávat zboží jen v rozsahu a za podmínek stanovených na základě

tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.

(2)

Rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné zemědělské výroby a lesní plody mohou

občané prodávat bez povolení, pokud zvláštní přdpisy5) nestanoví jinak.

§ 24

(1)

Občané mohou prodávat vlastní po domácku vyráběné nebo zpracované výrobky na základě

povolení, které uděluje místní národní výbor, v jehož územním obvodu má být prodej

provozován.

(2)

Místní národní výbor stanoví v uděleném povolení druhy výrobků, rozsah a místo prodeje,

dobu platnosti povolení a popřípadě další podmínky, za nichž může občan tyto výrobky

prodávat.

§ 25

Občan, kterému bylo uděleno povolení podle § 24,

a)

může zboží prodávat jen na trzích nebo jiných místech určených příslušným místním

národním výborem,

b)

je povinen mít pří prodeji u sebe doklad o uděleném povolení k prodeji zboží a vykázat

se jím na vyzvání oprávněných orgánu; zároveň je povinen na viditelném místě čitelně

uvést svoje jméno a místo trvalého pobytu.

§ 26

Místní národní výbory vydávají tržní řády, ve kterých ve shodě se zájmy občanů stanoví

podmínky pro prodej zboží na trzích, zejména stanoví dobu a místo prodeje zboží a

výši poplatků za užívání veřejného prostranství.6)

§ 27

(1)

Povolení k prodeji vlastních po domácku vyráběných nebo zpracovaných výrobků zaniká

uplynutím doby, na kterou bylo uděleno, nebo smrtí občana.

(2)

Povolení může být odňato, jestliže je občan bez zvláštního důvodu nevyužívá, porušuje

povinnosti uložené mu na základě tohoto zákona nebo zvláštních předpisů nebo vyžadují-li

to zájmy společnosti.

§ 28

Podrobnosti o obsahu žádosti o udělení povoleni k prodeji vlastních po domácku vyráběných

nebo zpracovaných výrobků, podrobnější podmínky a rozsah provozování tohoto prodeje

a druhy uvedených výrobků, k jejichž prodeji není třeba povolení, stanoví prováděcí

předpis.

§ 29

(1)

Organizace, které provozují obchodní činnost, jsou povinny kromě podmínek stanovených

v § 20 a ve zvláštních předpisech7) dodržovat, popřípadě vytvářet další podmínky k

ochraně zájmů občanu ve vnitřním obchode; zejména jsou povinny

a)

zavádět a uplatňovat takovou organizaci práce a technologii provozu, která přispívá

k řádnému a plynulému zásobování občanů a poskytování služeb,

b)

pečovat o trvalé zvyšování úrovně nabídky zboží, poskytovaných služeb a obsluhy v

prodejnách nebo provozovnách,

c ) provádět jakostní a cenovou přejímku tak, aby se zamezilo prodeji zboží neodpovídajícího

technickým normám, cenovým a jiným předpisům,8) popřípadě estetickým požadavkům; ve

vnitřním obchodě nesmí být prodáváno zboží, které neodpovídá předpisům o bezpečnosti

a ochraně zdraví,

d)

uplatňovat vůči dodavatelům aktivně požadavky na zvyšování technické a estetické

úrovně zboží a jeho obalu a dbát na zvyšování jeho užitné hodnoty,

e)

v souladu se zvláštními předpisy9) uplatňovat požadavky na tvorbu progresivních technických

norem a na jejich změny, navrhovat výrobky k povinnému hodnocení a využívat jeho výsledku,

zejména ve spolupráci s výrobními organizacemi zabezpečovat označování výrobků stupněm

jakosti, popřípadě informací o výjimce z technických norem,

f)

zabezpečovat informovanost občanů o prodávaném zboží a poskytovaných službách.

(2)

Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu, Český svaz spotřebních družstev, ostatní

ústřední orgány a národní výbory, v jejichž působnosti jsou organizace provozující

obchodní činnost, vytvářejí ve spolupráci s ústředními orgány dodavatelských organizací

ucelený systém obchodně politických, právních, technickoorganizačních, výchovných

a kontrolních opatření k dalšímu prohlubování a realizaci ochrany zájmů občanů ve

vnitřním obchodě.

(3)

Jestliže občan uplatní právo z odpovědnosti za vady zboží nebo služeb (dále jen „reklamace“),

je vedoucí prodejny nebo provozovny nebo jím pověřený pracovník povinen po pečlivém

přezkoumání o reklamaci rozhodnout ihned, ve složitých případech do tří dnů. Vyřízení

reklamace týkající se vad zboží nesmí být činěno závislým na vyjádření dodavatelské

organizace. Předpis o vyřizování reklamací občanů musí být v každé prodejně nebo provozovně

umístěn na dobře viditelném a přístupném místě.

(4)

Postup a podrobnosti při vyřizování reklamací občanů upraví prováděcí předpis.

§ 30

(1)

Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu Český svaz spotřebních družstev, ostatní

ústřední orgány a národní výbory jsou ve vzájemné spolupráci v organizacích, které

jsou v jejich působností, a provozují obchodní činnost, povinny v souladu s úkoly

stanovenými národohospodářskými plány, jednotnou socialistickou obchodní politikou

a s využitím stanovených ekonomických nástrojů

a)

zabezpečovat jednotná ekonomická pravidla ve vnitřním obchodě s přihlédnutím ke zvláštnostem

družstevního obchodu, veřejného stravování a cestovního ruchu,

b)

podporovat vytvářením vhodných podmínek socialistickou podnikavost, rozvíjení hospodářské

soutěže a zabezpečovat jednotné zásady ochrany zájmů občanů na vnitřním trhu,

c)

přispívat k rozvoji odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu vhodnou vědeckotechnickou

a investiční politikou,

d)

provádět soustavnou analýzu vývoje odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu,

e)

vytvářet základní podmínky sociálního rozvoje, výchovy a stabilizace kádrů ve vnitřním

obchodě,

f)

zajištovat podle zvláštních předpisů10) pohotovou a jednotnou informační soustavu

v odvětví vnitřního obchodu.

(2)

Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu koordinuje zabezpečování úkolů uvedených

v odstavci 1.

(3)

Zásady provádění výzkumu vnitřního trhu a spotřebitelské poptávky a jejího usměrňování

stanoví prováděcí předpis.

§ 31

(1)

Státní správu v odvětví vnitřního obchodu vykonávají a úkoly stanovené podle tohoto

zákona plní orgány státní správy pro vnitřní obchod, kterými jsou

a)

ministerstvo obchodu a cestovního ruchu jako ústřední orgán státní správy pro vnitřní

obchod a pro cestovní ruch,

b)

národní výbory.

(2)

Při výkonu státní správy v odvětví vnitřního obchodu příslušné ústřední orgány s

orgány uvedenými v odstavci 1 v potřebném rozsahu spolupracují a pomáhají jim; zvláštní

předpisy upravující postavení a úkoly družstevních organizací nejsou přitom dotčeny.

§ 32

Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu

Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu

a)

řídí výkon statni správy a ve stanovených případech vykonává státní správu pro vnitřní

obchod a cestovní ruch; vykonává též státní obchodní dozor,

b)

určuje ve spolupráci s Českým svazem spotřebních družstev, ostatními ústředními orgány,

v jejichž působnosti jsou organizace provozující obchodní činnost, a krajskými národními

výbory zásady jednotné socialistické obchodní politiky, koncepci rozvoje odvětví vnitřního

obchodu a cestovního ruchu, činí zásadní opatření k zabezpečení řádného a plynulého

zásobování občanů a ochrany jejich zájmů ve vnitřním obchodě a cestovním ruchu, opatření

ke zlepšení poskytovaných služeb ve vnitřním obchode, včetně usměrňování prodeje zboží,

jakož i opatření v cestovním ruchu,

c)

podílí se na tvorbě státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje za odvětví

vnitřního obchodu a cestovního ruchu,

d)

zabezpečuje podle zvláštních předpisu a jednotných zásad příslušných ústředních orgánu

státní správy provádění cenové, mzdové, finanční a investiční politiky a vědeckotechnického

rozvoje ve vnitřním obchodě a cestovním ruchu,

e)

zabezpečuje podle zvláštních předpisů a jednotných zásad příslušných ústředních orgánů

státní správy úkoly a zapojení vnitřního obchodu clo mezinárodní dělby práce, vědeckotechnické

spolupráce a výzkumu,

f)

plní další úkoly ve vnitřním obchodě vyplývající z tohoto zákona a zvláštních předpisů.

§ 33

Národní výbory

(1)

Národní výbory v rámci své územní působnosti

a)

ve spolupráci s organizacemi provozujícími obchodní činnost sledují a hodnotí úroveň

uspokojování potřeb občanů, vytvářejí podmínky a navrhují nebo samy provádějí potřebná

opatření k zajištění řádného a plynulého zásobování občanů a poskytování služeb,

b)

ve spolupráci s organizacemi provozujícími obchodní činnost vypracovávají koncepci

rozvoje sítě vnitřního obchodu, veřejného stravování, cestovního ruchu a kontrolují

její realizaci,

c)

vykonávají státní obchodní dozor,

d)

plní další úkoly ve vnitřním obchodě a cestovním ruchu vyplývající z tohoto zákona

a zvláštních předpisů.

(2)

Místní národní výbory vedle působnosti uvedené v odstavci 1 dále

a)

stanoví, popřípadě mění prodejní dobu v prodejnách nebo provozovnách,

b)

projednávají přechodné uzavírání prodejen nebo provozoven a udělují k němu souhlas,

c)

povolují občanům prodej vlastních po domácku vyráběných nebo zpracovaných výrobků

(§ 24 odst. 1),

d)

určují tržiště, popřípadě jiná místa pro prodej zboží občany a vydávají tržní řád,

e)

udělují povolení organizacím k provozování obchodní činnosti (§ 14 odst. 2),

f)

projednávají přestupky podle tohoto zákona,

g)

dávají souhlas k rozmístění prodejen nebo provozoven, k zahájení, ukončení, omezení

nebo zrušení jejich činnosti tak, aby bylo zabezpečeno účelné a hospodárné uspokojování

potřeb občanů na vnitřním trhu,

h)

mohou zřizovat spotřebitelské rady.

§ 34

- zrušen

§ 35

- zrušen

§ 36

- zrušen

§ 37

(1)

Orgány státního obchodního dozoru v odvětví vnitřního obchodu jsou národní výbory

a ministerstvo obchodu a cestovního ruchu.

(2)

Při výkonu státního obchodního dozoru dozírají příslušné orgány, zda organizace,

které provozují obchodní činnost, a občané, kteří prodávají zboží, dodržují podmínky

a plní povinnosti stanovené na základě tohoto zákona, jakož i povinnosti uložené opatřeními

orgánů státní správy.

(3)

Zjistí-li orgán státního obchodního dozoru nedostatek, vyzve organizaci nebo občana

prodávajícího zboží, aby zjednal nápravu; pří výkonu dozoru v prodejnách nebo provozovnách

může ve své působnosti vydávat nezbytné zákazy, jakož i činit zatímní opatření k odstranění

nedostatků.

§ 38

(1)

Pracovníci orgánu státního obchodního dozoru jsou při plnění svých úkolů oprávněni

vstupoval do prodejen nebo provozoven, zařízení a objektů, pokud k tomu není třeba

povolení podle zvláštních předpisů, provádět potřebná šetření, požadovat potřebné

údaje a vysvětlení a nahlížet do příslušných dokladů. Při výkonu státního obchodního

dozoru jsou povinni vykazovat se průkazem orgánu státního obchodního dozoru a zachovávat

mlčenlivost o skutečnostech tvořících předmět státního, hospodářského nebo služebního

tajemství.

(2)

Orgán státního obchodního dozoru si může ve složitých případech přibrat ke spoluprácí

znalce, který pak má oprávnění příslušející podle odstavce 1 pracovníkům orgánu státního

obchodního dozoru.

§ 39

Místní národní výbory k zabezpečování úkolů spojených s výkonem státního obchodního

dozoru mohou zřizovat spotřebitelské rady.11)

§ 40

- zrušen

§ 41

Při výkonu státního obchodního dozoru se orgány dozoru opírají o zkušenosti a iniciativu

pracujících a spolupracují s orgány lidové kontroly a s orgány Revolučního odborového

hnutí a jiných společenských organizací; mohou si též vyžádat spolupráci orgánů sledujících

dodržování cen, jakosti a zdravotní nezávadnosti zboží a hygienických předpisů v prodejnách

nebo provozovnách.

§ 42

V každé prodejně nebo provozovně musí mít občan k dispozici knihu přání a stížností,

do které může zapsat své stížnosti, oznámení a podněty.

§ 43

V každé prodejně nebo provozovně musí být inspekční kniha, do které je povinen příslušný

orgán učinit záznam o provedené kontrole a o zjištěných skutečnostech, včetně navržených

nebo uložených opatření k odstranění nedostatků.

§ 44

Zvláštní předpisy upravující postavení a úkoly orgánů státních inspekcí

12)

nejsou tímto zákonem dotčeny.

§ 45

Prováděcí předpis upraví podrobněji výkon státního obchodního dozoru, vedení knih

přání a stížností, způsob vyřizování stížností, oznámení a podnětů občanů zapsaných

v knize přání a stížností a vedení inspekčních knih.

§ 46

(1)

Okresní národní výbor, městský národní výbor nebo místní národní výbor ve střediskové

obci může za nedostatky zjištěné orgány státního obchodního dozoru uložit pokutu až

do výše 50 000 Kčs organizaci, která

a)

nezajišťuje podmínky pro výkon státního obchodního dozoru, brání v jeho výkonu nebo

neprovede ve stanovené lhůtě opatření uložené orgánem státního obchodního dozoru anebo

neodstraní závadu zjištěnou při výkonu státního obchodního dozoru ve lhůtě stanované

pro zjednání nápravy,

b)

nedodržuje podmínky pro provozování obchodní činnosti stanovené tímto zákonem nebo

na základě něho uložené.

(2} Zjistí-li porušení povinnosti podle odstavce 1 jiný orgán státního obchodního

dozoru, než který je uveden v odstavci 1, oznámí to příslušnému okresnímu národnímu

výboru s návrhem na uložení pokuty.

(3)

Při stanovení výše pokuty se přiblíží zejména k závažnosti a době trvání protiprávního

jednání, k míře zavinění, k rozsahu způsobené škody, zejména k rozsahu poškození občana.

§ 47

(1)

Pokuta je splatná do třiceti dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž

byla uložena.

(2)

Pokutu lze organizaci uložit do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti

dozvěděl příslušný národní výbor, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení

povinnosti došlo.

§ 48

Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena odpovědnost organizace, popřípadě jejích

pracovníků podle zvláštních předpisů.

§ 49

Přestupky při prodeji zboží občany

(1)

Za přestupek při prodeji zboží občany muže místní národní výbor uložit

a)

důtku,

b)

pokutu ve výši uvedené v odstavci 2 nebo 3,

c)

propadnutí zboží.

(2)

Pokutu až do výše 2000 Kčs lze uložit občanovi, který se dopustí přestupku tím, že

a)

poruší povinnost stanovenou tržním řádem,

b)

prodává zboží na místě, kde prodej zboží není dovolen,

c)

nevykáže se příslušným orgánům povolením k prodeji zboží,

d)

neuvede na viditelném místě čitelně svoje jméno a místo trvalého pobytu,

e)

poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem nebo na základě něho uloženou.

(3)

Pokutu až do výše 5000 Kčs lze uložit občanovi, který se dopustí přestupku tím, že

a)

prodává zboží, k jehož prodeji je třeba povolení, bez tohoto povolení nebo provozuje

neoprávněně obchodní činnost,

b)

poškozuje občana na ceně, sortimentu, jakosti, množství nebo hmotnosti prodávaného

zboží.

§ 50

Propadnutí a zabrání zboží

(1)

Jestliže občan prodává zboží vadné jakosti nebo za neodpovídající cenu nebo prodává

zboží bez povolení, může místní národní výbor vyslovit

a)

propadnutí zboží, jehož bylo použito ke spáchání přestupku a které náleží občanovi,

který se přestupku dopustil,

b)

zabrání zboží, jehož bylo použito ke spáchání přestupku, avšak pachatele nelze volat

k odpovědnosti nebo mu věc nenáleží.

(2)

Propadnutí zboží může místní národní výbor vyslovit i vedle důtky nebo pokuty.

(3)

Vlastníkem propadlého nebo zabraného zboží se stává stát.

§ 51

Není-li v tomto zákoně výslovně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání

obecné předpisy.13)

§ 52

Pokuty uložené podle § 46 a 49 jsou příjmem národních výborů, které je uložily.

§ 54

Občan, který je oprávněn ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona prodávat vlastní po

domácku vyráběné nebo zpracované výrobky, je povinen, pokud chce tyto výrobky, dále

prodávat, požádat příslušný místní národní výbor do šesti měsíců po uvedeném dni o

udělení povolení k prodeji výrobků podle tohoto zákona; neučiní-li tak, jeho oprávnění

k prodeji zaniká.

§ 55

Společná ustanovení

(1)

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na

a)

prodej léčiv nebo zdravotnických potřeb, pokud je provozován organizacemi nebo zařízeními

jednotné zdravotnické soustavy,

b)

prodej a rozšiřování periodického tisku, prodej poštovních a jiných cenin a prodej

filatelistického zboží a reproduktorů rozhlasu po drátě, pokud jsou provozovány organizacemi

nebo zařízeními spojů,

c)

obchodní činnost organizací řízených ministerstvem kultury České socialistické republiky,

d)

prodej devocionálií nebo církevní literatury, pokud je provozován církví nebo náboženskou

společností,

e)

zahraničně hospodářskou činnost.14)

(2)

Rozsah a podmínky provozování obchodní činnosti v útvarech a zařízeních ozbrojených

sil a ozbrojených sborů vzájemně dohodnou ministerstvo obchodu a cestovního ruchu,

federální ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo vnitra a ministerstvo

spravedlnosti České socialistické republiky.

§ 55a

Na řízení o udělení souhlasu místního národního výboru k přechodnému uzavření prodejny

nebo provozovny z důvodů přejímky zboží se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.15)

§ 56

Zmocňovací ustanovení

Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány

obecně závazné právní předpisy k provedení § 5, § 12, § 20 odst 2, § 28, § 29 odst.

4, § 30 odst. 3 a § 45.

§ 57

Zrušovací ustanovení

Zrušují se

1.

zákon č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě,

2.

vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 13/1968 Sb., kterou se vyhlašují pravidla

obchodního podnikání, ve znění vyhlášky č. 105/1971 Sb.,

3.

vyhláška ministerstva vnitrního obchodu č. 218/1954 Ú. l., o jednotném vedení knihy

přání a stížností v maloobchodních prodejnách a závodech společného stravování,

4.

vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 177/1956 Ú. l. o zařazování zavodů veřejného

stravování do cenových skupin, ve znění zákona České národní rady č. 146/1971 Sb.

§ 58

Účinnost zákona

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1982.

Zákon České národní rady č. 116/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní

rady o vnitřním obchodě, nabyl účinnosti dnem 1. července 1988.

§ 5313a)

(1)

Organizace, které oprávněně provozují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona obchodní

činnost, k níž je podle něho třeba povolení, jsou oprávněny ji provozovat ve stejném

rozsahu i nadále jen, pokud tuto skutečnost oznámí do šesti měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona orgánu státní správy, který by jinak byl příslušný podle §

14; neučiní-li tak, považují se za neoprávněné provozovatele.

(2)

Oznamovací povinnost podle odstavce 1 se považuje za splněnou, provede-li ve stejné

lhůtě oznámení orgán, který je oprávněn požádat o povolení podle § 14 odst. 2 písm.

a).