Zákon 140/1947 Z. z. o jednacím řádu ústavodárného Národního shromáždění.

Článek II.

Zákon o jednacím řádu ústavodárného Národního shromáždění nabývá účinnosti dnem vyhlášení;

provede jej ministr vnitra.

JEDNACÍ ŘÁD ÚSTAVODÁRNÉHO NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ.

Část I.

Poslanci.

§ 1.

Účast ve schůzích. Průkazní list.

(1)

Poslanci jsou povinni účastniti se nepřetržitě všech jednání a prací sněmovních.

(2)

Pro každou schůzi plnou i výborovou vyloží se presenční listina, do níž se přítomní

poslanci vlastnoručně zapíší.

(3)

Onemocní-li poslanec, oznámí to předsedovi; trvá-li nemoc déle jednoho týdne, předloží

lékařské vysvědčení.

(4)

K písemné nebo telegrafické žádosti udělí předseda dovolenou do 7 dnů poslanci zaneprázdněnému

nezbytnou nebo důležitou záležitostí. O dovolené delší rozhoduje sněmovna na návrh

předsedův bez rozpravy prostým hlasováním. O udělení dovolené delší 7 dnů nebo o neudělení

dovolené budiž poslanec ihned písemně uvědoměn. Dodatečná písemná omluva neúčasti

se uzná a poslanci potvrdí, uvede-li poslanec zároveň překážky, jež mu zabránily vyžádati

si potřebnou dovolenou a pošle-li omluvu, když překážky přestaly. O platnosti dodatečné

omluvy rozhoduje předseda, šlo-li o neúčast na schůzích nepřesahující 7 dnů, sněmovna

na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním, šlo-li o neúčast delší. Předseda

může žádati, aby důvody, jichž se poslanec dovolává, byly osvědčeny.

(5)

Ustanovení odstavce prvého a čtvrtého se nevztahují na poslance, kteří jsou členy

vlády.

(6)

Poslanec obdrží jako úřední průkaz legitimaci opatřenou fotografií a podepsanou předsedou

sněmovny.

§ 2.

Následky nedbalosti.

(1)

Nezúčastní-li se člen výboru bez platné omluvy dvou za sebou jdoucích schůzí výboru,

ale v různých dnech konaných, ztrácí mandát výborový a polovici platu podle dekretu

presidenta republiky ze dne 23. října 1945, č. 106 Sb., o platech členů Prozatímního

Národního shromáždění, mu příslušejícího pro měsíc nejblíže následující.

(2)

Nezúčastní-li se poslanec bez platné omluvy čtyř plenárních schůzí za sebou jdoucích,

ale v různé dny konaných, usnese se předsednictvo sněmovny, aby mu byla udělena písemná

důtka. O tomto svém usnesení zpraví předsednictvo sněmovnu v nejbližší plné schůzi

a kromě toho zpraví písemně též předsednictvo klubu, kterého je poslanec členem. Nadto

ztrácí poslanec nárok na celý plat podle dekretu č. 106/1945 Sb. na jeden měsíc.

(3)

Bylo-li zakročeno proti poslanci v témže roce třikráte podle odstavce 2, přikáže

předseda sněmovny věc výboru imunitnímu, aby podal sněmovně zprávu s návrhem. Výbor

navrhne, aby poslanci byla udělena sněmovnou veřejná důtka. Výbor dále navrhne ztrátu

nároků podle dekretu č. 106/1945 Sb. nejvýše na 6 měsíců nejblíže následujících. O

návrhu výboru rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(4)

Ve všech případech budiž dána poslanci možnost, aby se v dané lhůtě vyjádřil.

Část II.

Kdy sněmovna zasedá a jak se ustavuje.

§ 3.

Zasedání sněmovny.

(1)

Sněmovna schází se ke dvěma řádným zasedáním v roce; jarnímu a podzimnímu, kromě

toho podle potřeby k zasedáním mimořádným, svolána byvši presidentem republiky, výjimečně

předsedou sněmovny (§ 28 úst. list.).

(2)

Zasedání sněmovny se končí nebo odročuje a sněmovna se rozpouští prohlášením presidenta

republiky (§§ 30 a 31 úst. list.).

(3)

Skončilo-li zasedání (§ 30, odst. 1 úst. list.), pokračuje sněmovna při novém zasedání

v pracích podle stavu, v jakém byly při ukončení skončeného zasedání. President republiky

může však v dekretu, kterým prohlašuje zasedání za skončené, prohlásiti, že se práce

sněmovní přerušují; tím veškeré věci, o nichž sněmovna již před tím konečného usnesení

neučinila, přestávají býti předmětem jednání sněmovny. Po takovém přerušení prací

sněmovních může se v novém zasedání táž sněmovna jen k návrhu vlády nebo iniciativního

výboru usnésti, že výboru, jemuž se přikazuje návrh zákona v předchozím zasedání již

projednávaný, se ukládá, aby pokračoval v poradě na základě výborových usnesení v

předchozím zasedání již učiněných. O návrhu takovém rozhodne sněmovna bez porady výborové

a bez rozpravy prostým hlasováním; může jej však odkázati i výboru. Výbory, které

sněmovna prohlásila permanentními, mohou jednati i po skončení zasedání. Nedotčen

zůstává § 3, odst. 3 zákona ze dne 18. prosince 1946, č. 244 Sb., o parlamentní kontrolní

a úsporné komisi.

(4)

Bylo-li zasedání odročeno (§ 30, odst. 2 úst. list.), nastává v pracích sněmovny

pouze přestávka; všecky výbory mohou i po odročení pokračovati ve svých pracích.

(5)

Rozpuštěním sněmovny ukončují se všechny její práce až na činnost Stálého výboru

podle čl. 7, odst. 2 ústavního zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 65 Sb., o ústavodárném

Národním shromáždění, a předsednictva sněmovny (§ 7, odst. 4). Nově zvolená sněmovna

může se usnésti k návrhu iniciativního výboru nebo vlády, aby se pokračovalo v projednávání

návrhu zákona předloženého již rozpuštěné sněmovně.

§ 4.

Ustavující schůze.

(1)

Nově zvolená sněmovna ustaví se v plné schůzi do 6 týdnů po vyhlášení výsledků volby.

(2)

Schůzi tu svolá předseda vlády. Zahájí ji a řídí nejstarší přítomný člen sněmovny,

přijme slib poslanců (§ 5, odst. 1), dá neprodleně provésti volbu předsedy a dotáže

se ho, zda volbu přijímá. Přitom příslušejí předsedajícímu všechna práva, která má

předseda sněmovny při řízení plné schůze.

(3)

Přijme-li předseda volbu, vykoná ve sněmovně do rukou předsedajícího slib (§ 6),

ujme se předsednictví, přijme slib poslance, jenž až dosud schůzi řídil, dá provésti

volbu pěti místopředsedů, deseti zapisovatelů a osmi pořadatelů, načež místopředsedové

vykonají do rukou předsedových slib (§ 6).

(4)

Sčítání hlasů provedou čtyři skrutátoři jmenovaní předsedajícím z poslanců.

(5)

Všechny tyto volby platí na celé volební období, leč by nadpoloviční většina všech

poslanců písemně žádala o nové volby; volby vykonají se pak v příští schůzi.

(6)

Zvolení členové předsednictva podrží své funkce až do provedení nové volby.

(7)

Kdyby během funkčního období sněmovny nastala nutnost voliti znovu celé předsednictvo

a dosavadní předseda neb úřadující místopředseda neprovedl volbu do dvou týdnů, svolá

nejstarší člen sněmovny nejpozději do dalších dvou týdnů sněmovnu k volbě nového předsednictva

(odstavce 2 a 3). Kdyby tak neučinil, sejde se sněmovna do dalších dvou týdnů k volbě

nového předsednictva. Schůzi zahájí a řídí nejstarší přítomný člen sněmovny.

§ 5.

Slib poslanců.

(1)

Poslanci vykonají v prvé schůzi před volbou předsednictva do rukou předsedajícího

slib podle § 22 úst. list. tímto způsobem: Dříve než poslanec vstoupí do jednací síně,

podepíše ve sněmovní kanceláři prohlášení obsahující tento slib, což mu kancelář sněmovní

potvrdí na osvědčení, jímž se pak prokáže při vstupu do zasedací síně. Ve schůzi pak

předsedající dá přečísti formuli slibu a poslanci na jeho vyzvání jednotlivě podáním

ruky předsedajícímu a slovem: „Slibuji“ slib složí (§ 49).

(2)

Poslanci, kteří vstoupí do sněmovny později, vykonávají stejným způsobem slib do

rukou předsedy sněmovny.

(3)

Odepření slibu nebo slib s výhradou má bez dalšího v zápětí ztrátu mandátu (§ 22

úst. list.), kterou prohlásí v prvé schůzi předsedající, jinak předseda sněmovny.

§ 6.

Slib předsedy a místopředsedů.

Předseda a místopředsedové slibují, že „budou zachovávati zákony a svůj úřad předsednický

nestranně zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“ (§ 49).

Část III.

Orgány sněmovní.

§ 7.

Předsednictvo.

(1)

Předseda s místopředsedy tvoří předsednictvo, jemuž přísluší vésti sněmovnu a spravovati

věci jí se týkající.

(2)

Své úkoly vykonává předsednictvo

a)

v plných schůzích,

b)

předsedou neb úřadujícím místopředsedou.

(3)

Orgány předsednictva jsou

a)

zapisovatelé,

b)

pořadatelé,

c)

kancelář sněmovní.

(4)

Předseda a předsednictvo úřadují po skončení funkčního období sněmovního až do prvé

schůze nově zvolené sněmovny.

§ 8.

Plná schůze předsednictva.

(1)

Plná schůze předsednictva usnáší se za předsednictví předsedy neb úřadujícího místopředsedy

a)

o závazném výkladu jednacího řádu;

b)

o přikázání vládních návrhů příslušným výborům;

c)

o důtce poslanci nedbalému (§ 2, odst. 2) a o ostatních následcích jeho nedbalosti

(§ 2, odst. 1 a 2), o odvolání poslance vyloučeného (§ 52, odst. 1) nebo poslance,

jemuž bylo odňato slovo (§ 50, odst. 3), a o vyloučení poslance (§ 52, odst. 2);

d)

o organisaci kanceláře sněmovní (§ 13);

e)

o době a pořadu jednání schůzí sněmovny, pokud jich sněmovna sama neurčila;

f)

o pořadí, v jakém místopředsedové úřadují na místě předsedy (§ 10);

g)

o pořadí, v jakém úřadují zapisovatelé (§ 11) a o směrnicích pro pořadatele (§ 12);

h)

o výdajích v rámci rozpočtu sněmovního;

i)

o rozdělení místností v sněmovní budově, o úpravě přístupu posluchačstva na galerii

a o způsobu uveřejňování úředních zpráv o jednání sněmovny a výborů;

j)

o tisku návrhů (§ 19);

k)

o peticích (§ 68);

l)

o zřízení sněmovní stráže (§ 9, odst. 5);

m)

o vyloučení projevů ukládajících o republiku, ohrožujících bezpečnost státu nebo

hrubě urážlivých, projevů vybízejících k těmto trestným činům nebo činy takové schvalujících

ze sněmovních spisů tiskem rozdávaných. O vyloučení takových projevů ze zápisů (záznamů)

výborových a jejich příloh rozhoduje předseda a zapisovatel výboru;

n)

o provedení předběžné rozpravy o vládních návrzích tiskem rozdaných nebo rozeslaných

(§ 21, odst. 1); o) o lhůtách (§ 36, odst. 1).

(2)

Předsednictvo je způsobilé se usnášeti za přítomnosti aspoň poloviny svých členů

a usnáší se prostou většinou hlasů; předseda hlasuje spolu. Při rovnosti hlasů hlas

jeho rozhoduje. Věci, které předseda uzná za neodkladné, předloží předsednictvu k

usnesení písemnému mimo schůzi.

(3)

Nejméně jednou v období dvou měsíců přizve předsednictvo ke své schůzi s hlasem poradním

předsedy výborů a klubů a vyslechne jejich názor o zamýšleném programu sněmovních

prací pro příští období, o zásadních otázkách výkladu jednacího řádu a o správních

a technických opatřeních pro práce sněmovny, výborů a klubů.

§ 9.

Předseda.

(1)

Předseda svolává plné schůze sněmovny (§ 40), řídí je, pečuje, aby zachován byl jednací

řád a při schůzích pořádek (§§ 50 a násl.), dává slovo, stanoví a klade otázky při

hlasování a prohlašuje jeho výsledek.

(2)

Kdyby byl porušen pořádek ve schůzi, může schůzi přerušiti nebo skončiti; ruší-li

schůzi posluchači, dá rušitele vyvésti. Je-li potřeba, dá vykliditi galerii nebo některou

její část.

(3)

Předseda ukončuje schůzi (§ 40), když se byl dříve dotázal, není-li návrhu na její

pokračování (§ 39, odst. 2) nebo o době a pořadu příští schůze (§ 40, odst. 2).

(4)

Předseda zastupuje sněmovnu navenek a podpisuje spolu s jedním zapisovatelem a generálním

tajemníkem Národního shromáždění listiny dávané sněmovnou. Předsedovi je bezprostředně

podřízena kancelář sněmovní.

(5)

K výkonu úředních opatření, i v případech § 52, slouží předsedovi stráž, kterou opatří

pro každé zasedání předsednictvo v dohodě s ministerstvem vnitra; tato stráž podléhá

v této své činnosti jakožto sněmovní stráž výhradně předsedovi.

§ 10.

Místopředsedové.

Místopředsedové zastupují předsedu se všemi jeho právy a povinnostmi v pořadí usneseném

předsednictvem.

§ 11.

Zapisovatelé.

Zapisovatelé zjišťují účast poslanců v plné schůzi, dohlížejí na hlasování a konání

voleb, sčítají hlasy, provádějí losování a výsledek ohlašují předsedovi; ověřují zápisy

jednací, podpisují spolu listiny sněmovní a dohlížejí na výkon těsnopisecké a tiskové

služby sněmovní. Úřadují v pořadí určeném předsednictvem.

§ 12.

Pořadatelé.

Pořadatelé jsou povinni pečovati o pořádek v síni i v budově sněmovní podle směrnic

předsednictva.

§ 13.

Sněmovní kancelář.

(1)

Sněmovní kancelář v čele s generálním tajemníkem Národního shromáždění a jeho náměstky

je pomocným orgánem sněmovny a jejího předsednictva [§ 7, odst. 3, lit. c)]. Je bezprostředně

podřízena předsedovi sněmovny (§ 9, odst. 4). Kancelář obstarává příslušné úřední

výkony pro sněmovnu a pro její předsednictvo a výbory, pořizuje zápisy, těsnopisecké

záznamy a zprávy o jednání sněmovny a jejích výborů, uchovává a vede v patrnosti listiny

sněmovní, připravuje vyřízení sněmovních (výborových i předsednických) usnesení, přijímá

sněmovní podání (návrhy, zprávy výborové, dotazy, interpelace, odpovědi, petice),

obstarává jich dodání a tisk, spravuje knihovnu a archiv, vede službu účetní, pokladní,

hospodářskou a veškerou službu kancelářskou. Provádí opatření potřebná k sejití sněmovny

podle § 4, odst. 7, věty druhé.

(2)

Jinak platí o organisaci sněmovní kanceláře, o ustanovování jejích zaměstnanců a

úpravě jejich služebního poměru přiměřeně ustanovení zákona ze dne 9. června 1922,

č. 186 Sb., jímž se mění zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb., o organisaci kanceláře

sněmovny poslanecké a senátu, a organisační a služební řády vydané usnesením předsednictva.

Část IV.

Poslanecké kluby.

§ 14.

Ustavení klubů.

(1)

K usnadnění výkonu mandátu a politické spolupráce poslanců a dále k usnadnění styku

s předsednictvem a orgány sněmovny sdružují se poslanci v poslanecké kluby. K vytvoření

klubu je třeba nejméně pěti poslanců.

(2)

Předsednictvo klubu oznámí předsednictvu sněmovny ustavení klubu a jména členů klubu

a jeho předsednictva, zároveň sdělí jméno tajemníka klubu a jeho zástupců. Oznámení

musí být opatřeno podpisy všech osob, jichž se týká.

(3)

K úhradě nákladů poslaneckých klubů poskytují se státní příspěvky z rozpočtu sněmovny

ve výši 15% úhrnné částky poslaneckých platů všech členů klubu.

§ 15.

Příslušnost ke klubu.

Členem klubu je poslanec, jehož členství bylo předsednictvem klubu podle § 14, odst.

2 předsednictvu sněmovny oznámeno. Poslanec přestává býti členem klubu, oznámil-li

předsednictvu sněmovny a předsednictvu klubu, že z klubu vystupuje, nebo oznámí-li

předsednictvo klubu předsednictvu sněmovny, že poslance již nepovažuje za člena klubu.

§ 16.

Podpisy za klub a zastoupení předsedy klubu.

(1)

Předseda klubu, po případě místopředseda, zastupuje klub.

(2)

Podepíše-li předseda klubu nebo místopředseda jej zastupující jménem klubu volební

lístek při volbě podle § 60, má se za to, že podepsali všichni členové klubu.

(3)

Předseda, po případě místopředseda klubu mohou se dáti zastupovati, vyjma případ

uvedený v odstavci 2, i tajemníkem klubu.

§ 17.

Poradní hlas předsedů klubů.

Předsednictvo sněmovny přibírá podle potřeby i mimo případ § 8, odst. 3 ke svým poradám

předsedy klubů s hlasem poradním.

Část V.

Předměty jednání.

§ 18.

Druhy jejich.

Sněmovna jedná

1.

o návrhu ústavy a zákonů s ústavou souvisících, předloženém ústavním výborem (§ 3

zákona ze dne 17. října 1946, č. 197 Sb., o ústavním výboru ústavodárného Národního

shromáždění);

2.

o zprávách a podnětech presidenta republiky (§ 64, č. 6 úst. list.);

3.

o návrzích a prohlášeních vlády;

4.

o návrzích předsedy a poslanců;

5.

o zprávách výborů a Stálého výboru Národního shromáždění podle čl. 7, odst. 2 úst.

zák. č. 65/1946 Sb.;

6.

o dotazech a

7.

provádí volby jí příslušející.

§ 19.

Tisk návrhů.

(1)

Návrhy vládní, pak samostatné (iniciativní) návrhy poslanců, podané písemně ve sněmovní

kanceláři a podepsané aspoň dvaceti jinými poslanci, se vytisknou a rozdají nebo rozešlou

co nejdříve poslancům. Návrh musí obsahovati přesnou formulaci toho, na čem se má

sněmovna usnésti, a musí míti náležitosti § 41, odst. 2 úst. list. Návrhy bez dostatečného

počtu podpisů, nedostatečně formulované a bez náležitostí § 41, odst. 2 úst. list.,

se nevytisknou a nejsou předmětem jednání.

(2)

Je-li návrhů tolik neb jsou-li tak rozsáhlé, že včasné rozmnožení jich tiskem působí

značné obtíže, může předsednictvo - pokud nejde o návrhy zákonů - upustit od úplného

jich vytištění a místo toho rozdati nebo rozeslati seznam těchto návrhů se stručným

označením obsahu a s tím, že v úplné návrhy lze nahlédnouti v sněmovní kanceláři.

§ 20.

Jak se přikazují návrhy vládní.

(1)

Předsednictvo sněmovny přikáže vládní návrh jednomu nebo více výborům, jež považuje

za příslušné, a uvědomí o tom poslance zároveň s rozdáním nebo rozesláním návrhu.

(2)

Žádá-li o to některý výbor do rozdání zprávy výborové nebo navrhne-li některý poslanec

ve schůzi, v níž byl návrh rozdán, nebo v nejblíže příští schůzi po rozeslání návrhu,

aby vládní návrh byl přikázán jinému nebo dalšímu výboru, rozhodne o tom sněmovna

bez rozpravy prostým hlasováním.

§ 21.

Předběžná rozprava.

(1)

K žádosti vlády podané zároveň s předložením návrhu nebo usnese-li se na tom předsednictvo,

dá předseda předběžnou rozpravu o vládním návrhu tiskem rozdaném nebo rozeslaném na

pořad některé z nejbližších pěti schůzí sněmovních, počítajíc ode dne rozdání nebo

rozeslání návrhu. Usnese-li se předsednictvo na předběžné rozpravě až po přikázání

návrhů výborům, přeruší se projednávání návrhů ve výborech až do skončení předběžné

rozpravy.

(2)

Předběžnou rozpravu zahájí člen vlády. V rozpravě může promluviti z každého klubu

toliko jeden jeho člen a jeden řečník z poslanců mimo kluby. V předběžné rozpravě

nejsou přípustny věcné návrhy.

§ 22.

Jak se přikazují samostatné návrhy poslanců.

Samostatné návrhy poslanců nutno podati písemně ve sněmovní kanceláři; když byly tiskem

rozdány nebo rozeslány, přikáže je předseda výboru iniciativnímu. Byly-li pravoplatně

iniciativním výborem nebo plnou schůzí zamítnuty, nemohou být znovu podány, dokud

neuplynulo šest měsíců od zamítavého usnesení.

§ 23.

Odvolání návrhů.

(1)

Vláda může své návrhy odvolati, dokud sněmovna nepřikročila k hlasování o návrhu.

(2)

Samostatné návrhy poslanců mohou býti odvolány jen, pokud nebyly ještě tiskem rozdány

nebo rozeslány.

Část VI.

Výbory.

§ 24.

Zřízení výborů.

(1)

Počátkem prvního zasedání zvolí sněmovna mimo Stálý výbor podle čl. 7, odst. 2 úst.

zák. č. 65/1946 Sb. ještě

a)

výbor ústavní (zákon č. 197/1946 Sb.),

b)

výbor iniciativní,

c)

výbor rozpočtový,

d)

výbor ověřovací (čl. 10 úst. zák. č. 65/1946 Sb. a § 49 zákona ze dne 11. dubna 1946,

č. 67 Sb., o volbě ústavodárného Národního shromáždění),

e)

výbor inkompatibilitní (čl. 10 a 12 úst. zák. č. 65/1946 Sb. a zákon ze dne 18. června

1924, č. 144 Sb., o inkompatibilitě (neslučitelnosti),

f)

výbor imunitní (§§ 2 a 51),

g)

výbor pro kontrolu provádění dvouletého plánu (zákon ze dne 25. října 1946, č. 192

Sb., o dvouletém hospodářském plánu),

h)

parlamentní kontrolní a úspornou komisi (zákon č. 244/1946 Sb.).

(2)

K návrhu vlády nebo k písemnému návrhu nejméně dvacetjednoho poslance může zříditi

sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním i výbory jiné a stanoví, kolik členů mají.

Předseda určí, kdy a kde mají konati prvou schůzi (ustavující).

(3)

Sněmovna se může k návrhu předsedy, dvacetjednoho poslance nebo vlády usnésti bez

rozpravy prostým hlasováním, že určitý výbor je permanentní (§ 3, odst. 3, předposlední

věta).

§ 25.

Výbor iniciativní.

(1)

Výbor iniciativní zkoumá samostatné (iniciativní) návrhy poslanců předběžně a je

povinen rozhodnouti, neurčila-li mu sněmovna lhůty kratší, do 15 dnů poté, kdy návrh

mu byl přikázán. Bylo-li zasedání sněmovní mezi touto lhůtou skončeno, počítá se nová

lhůta ode dne, kdy počne nové zasedání.

(2)

Po přikázání návrhu některému členu jako zpravodaji (§ 32), po jeho zprávě a provedené

rozpravě rozhodne výbor prostým hlasováním o tom, zda návrh přikazuje k řádnému projednání

výboru, jejž považuje za příslušný, či zda návrh se zamítá. O usnesení vyrozumí výbor

předsedu sněmovny a prvého z navrhovatelů.

(3)

Kterýkoliv z navrhovatelů může do 3 dnů po tom u předsedy sněmovny navrhnouti, aby

sněmovna zamítavé usnesení iniciativního výboru změnila, načež předseda v jedné z

nejbližších tří schůzí v různé dny sněmovně věc předloží. Sněmovna rozhodne bez rozpravy

prostým hlasováním.

(4)

Vyhoví-li sněmovna návrhu, přikáže předseda návrh výboru, který uzná za příslušný.

(5)

Návrhy, o nichž iniciativní výbor včas nerozhodl, přikáže předseda sněmovny na návrh

kteréhokoliv z navrhovatelů příslušnému výboru.

§ 26.

Výbor rozpočtový.

Výbor rozpočtový projednává osnovy rozpočtové a berní, jakož i každý návrh, kterým

se zatěžuje státní pokladna nad rozpočet již povolený. Projednal-li takový návrh již

výbor jiný, postoupí se před vytištěním zprávy tohoto výboru a před projednáním v

plné schůzi rozpočtovému výboru, aby podal o návrhu zprávu s hlediska úhrady.

§ 27.

Jak se výbory ustavují a jak jednají.

(1)

Předsedou sněmovny označený člen výboru řídí volbu předsedy. Kromě předsedy zvolí

výbor jednoho až tři místopředsedy a jednoho až tři zapisovatele; výsledek voleb sdělí

předseda sněmovní kanceláři, aby se oznámil ve sněmovně. V případech důležitých může

výbor svolati i předseda sněmovny.

(2)

Nadpoloviční většina všech členů výboru může kdykoliv písemně žádati za nové volby

všech nebo některých funkcionářů výboru; to platí i o zpravodaji (§ 32 a § 34, odst.

1). Nové volby vykonají se ihned.

(3)

Pro jednání výboru platí obdobně pravidla daná pro plnou schůzi sněmovní, pokud není

zvláštních ustanovení, a předsedovi výboru příslušejí ohledně řízení jednání a disciplinárních

prostředků obdobná práva jako předsedovi sněmovny. Předseda výboru může se však účastnit

rozpravy a činit návrhy.

(4)

Jde-li o návrhy krátké a jednoduché a usnadní-li se tím jednání, může předseda připustiti,

aby se podávaly ústně, nepodá-li většina přítomných členů výboru proti tomu písemně

námitky.

(5)

Usnesení výboru o návrzích formálních, dále o všech návrzích, kterými se nenavrhují

věcné změny nebo doplňky k projednávané věci, jakož i o tom, zda jednání má býti důvěrné,

děje se vždy, i když to výslovně v jednacím řádě ustanoveno není, bez rozpravy prostým

hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

§ 28.

Zápisy ve výborech.

(1)

O každé schůzi pořídí úředník sněmovní kanceláře jednací zápis, který podepíše a

ověří předseda výboru a zapisovatel. Zápisy s presenční listinou se odevzdají, jakmile

jich ve výboru není třeba, sněmovní kanceláři.

(2)

Výbor se může se souhlasem předsedy sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním usnésti,

aby o jeho jednání byl sepsán záznam těsnopisný.

(3)

Výbor se může bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že jeho jednání se neuveřejní.

§ 29.

Účast jiných osob ve výborech.

(1)

Předseda sněmovny, členové vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu

a - pokud jde o obor jejich působnosti ve věcech celostátních, se souhlasem příslušného

ministra - pověřenci jsou oprávněni dostaviti se do schůzí výborových a zúčastniti

se tam jednání. Předseda sněmovny, členové vlády a předseda nejvyššího účetního kontrolního

úřadu v oboru své působnosti jsou oprávněni ujmouti se tam slova kdykoliv, jakož i

činiti návrhy. Úředníci vyslaní nebo povolaní členy vlády mohou se zúčastniti schůzí

výborových a se souhlasem předsedy výboru ujmouti se tam slova.

(2)

Usnesl-li se výbor, aby se některý člen vlády osobně dostavil do jeho schůze, pozve

jej předseda výboru do schůze podle usnesení (§ 40 úst. list.), aby žádaná vysvětlení

podal. Usnesení stane se bez rozpravy prostým hlasováním.

(3)

Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají právo býti přítomni při jednání výboru,

ačli se výbor neusnesl, že jeho jednání jest důvěrné (§ 27, odst. 5); sněmovna má

právo toto usnesení k návrhu dvacetjednoho poslance bez rozpravy prostým hlasováním

změniti. Dále mají právo býti přítomni úředníci vyslaní kanceláří presidenta republiky,

pověření úředníci sněmovní kanceláře a - vyjma schůze důvěrné - tajemníci poslaneckých

klubů, pověření předsednictvem klubu.

(4)

Při jednání o ústavě, zákonech ústavních, o rozpočtu, o věcech daňových a o povolení

branců přítomnost poslanců, kteří nejsou členy výboru, nesmí býti vyloučena.

§ 30.

Znalci a svědci ve výboru.

(1)

Výbor může se souhlasem předsedy sněmovny ke svým poradám přizvati jiné osoby jako

znalce s hlasem poradním. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním. Osobám

těm přísluší náhrada stravného a hotových výloh; o zvláštní odměně rozhoduje předsednictvo

sněmovny.

(2)

Usnesením výboru může předseda nebo zpravodaj býti zmocněn, aby k svědectví o věci

povahy veřejné, kterou výbor z usnesení sněmovny vyšetřuje neb o níž jedná, předvolal

a ve schůzi neb mimo schůzi vyslechl nebo soudem dožádaným vyslechnouti dal svědky.

O povinnosti svědčiti, o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích

na svědečné platí pro tyto svědky ustanovení řádu trestního s tím rozdílem, že veřejní

úředníci nemohou odepříti výpovědi z důvodu úředního tajemství; člen Národního shromáždění

může odepříti svědectví též z důvodu § 26 úst. list.

(3)

Zápis o výslechu výborem, předsedou nebo zpravodajem vede zapisovatel výboru nebo

úředník sněmovní kanceláře.

(4)

Křivá výpověď svědkova je trestná jako křivá výpověď před soudem.

(5)

O donucovacích opatřeních rozhodne soud dožádaný, po případě soud bydliště svědkova.

§ 31.

Členství výboru.

(1)

Poslanec zvolený do výboru je povinen volbu přijmouti, leč by byl již členem dvou

jiných výborů.

(2)

Člen výboru je povinen schůzí pravidelně se zúčastniti.

(3)

Pozbude-li poslanec pro nedbalost mandátu výborového anebo nemůže-li, onemocněv či

maje dovolenou více než tři měsíce, se zúčastniti jednání výborového, postupuje se

podle § 60, odst. 3.

(4)

Nemůže-li se člen výboru dočasně schůzí výborových účastniti, oznámí předseda klubu,

jehož je členem, předsednictvu sněmovny, kdo poslance bude po tuto dobu jako člena

výboru zastupovati, pokud podle zvláštních zákonných předpisů nenastupuje za člena

výboru zvolený náhradník.

§ 32.

Zpravodaj ve výboru.

Předseda výboru přidělí návrh výboru přikázaný některému členu jako zpravodaji; je-li

proti tomu námitka, zvolí si zpravodaje výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

§ 33.

Jak se výbor usnáší.

(1)

Výbor jedná za přítomnosti aspoň třetiny členů a usnáší se platně prostou většinou

přítomných, počítaje v to předsedajícího, jenž odevzdává hlas naposled; při rovnosti

hlasů jest návrh zamítnut.

(2)

Dokud není rozdána zpráva výborová sněmovně, může výbor odvolati své usnesení, když

se pro to vysloví schůze jednomyslně neb většina přítomných aspoň tolika hlasy, kolika

bylo učiněno usnesení dřívější; o návrhu na odvolání usnesení rozhoduje výbor bez

rozpravy prostým hlasováním.

§ 34.

Zpráva výboru.

(1)

Zpravodaj (§ 32) přednáší věc ve výboru, sepíše o výsledku porady odůvodněnou zprávu,

k níž připojí jako přílohu tvořící součást zprávy celou osnovu zákona v úpravě výborem

provedené, a když ji výbor schválil, hájí ve sněmovně usnesení výboru. Výbor může

v naléhavém případě zmocniti zpravodaje a předsedu, aby sami důvodovou zprávu vypracovali

a přímo sněmovně podali. Zprávu podepíše předseda a zpravodaj.

(2)

Zpráva odevzdá se kanceláři sněmovny a vytiskne se za dohledu zpravodaje.

(3)

Rozdanou zprávu může výbor vzíti zpět jen, svolí-li sněmovna prostým hlasováním bez

rozpravy.

(4)

Menšina výboru čítající aspoň pětinu členů může sepsati pro sněmovnu zvláštní zprávu,

kterou však třeba odevzdati kanceláři sněmovní zavčas tak, aby mohla býti dána do

tisku současně se zprávou výborovou. Není přípustno zřizovati pro sněmovnu zvláštního

zpravodaje menšiny.

§ 35.

Jednání ve dvou či několika výborech.

(1)

Byl-li návrh přikázán dvěma či několika výborům, může býti o něm jednáno současně.

Výbory mohou zříditi k poradě o takovém návrhu společnou komisi, v níž zúčastněné

výbory jsou zastoupeny stejným počtem členů; výbory samy pak schvalují zprávu pro

plenum.

(2)

Nedohodnou-li se výbory o zprávě společné, podá každý výbor zprávu zvláštní.

(3)

Výbor rozpočtový, jemuž přikázán byl podle § 26 návrh v jiném výboru již projednaný,

připojí ke zprávě svou zprávu s hlediska úhrady.

§ 36.

Lhůty.

(1)

Předsednictvo sněmovny může přikázati výboru, aby o návrhu podal zprávu do určité

lhůty, nikoli však kratší sedmi dnů. Příkaz ten může dáti kdykoliv, i když již výbor

o věci jedná.

(2)

Jde-li o zvláště naléhavou osnovu vládní nebo o iniciativní návrh vyžadující zvláště

rychlého vyřízení a nepoužilo-li předsednictvo ustanovení odstavce 1, může navrhnouti

vláda nebo dvě pětiny všech poslanců, aby sněmovna určila sama lhůtu výborům k podání

zprávy; ani tato lhůta nesmí však býti kratší sedmi dnů. Návrhy takové je dáti na

pořad jednání nejbližší schůze sněmovny.

(3)

Není-li zpráva ve lhůtě podána, aniž výbor žádal o prodloužení lhůty, anebo nebyla-li

lhůta prodloužena, může předmět býti dán na jednací pořad i beze zprávy výborové.

Zpravodaje určí v tom případě předseda sněmovny.

(4)

Jde-li o řádný státní rozpočet, nesmí býti dána výboru k projednání lhůta kratší

než 3 týdny.

Část VII.

Plná schůze.

§ 37.

Veřejnost jednání.

(1)

Plné schůze sněmovny jsou veřejné. Výjimkou koná se schůze důvěrná k návrhu předsedovu

nebo člena vlády, usnese-li se o tom sněmovna, když se byli posluchači vzdálili, bez

rozpravy prostým hlasováním, konečně podle § 65, odst. 7.

(2)

Jednání o rozpočtu a o věcech daňových jsou vždy veřejná.

§ 38.

Důvěrná schůze.

(1)

V důvěrné schůzi smějí setrvati jen úředníci sněmovní kanceláře určení předsedou,

těsnopisci vzatí předsedou do slibu, že zachovají úřední tajemství, členové vlády

a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a k návrhu příslušného člena vlády

se souhlasem sněmovny, daným prostým hlasováním bez rozpravy, i jejich zástupci.

(2)

Zápis jednání a těsnopisecká zpráva o schůzi důvěrné se neuveřejní, leč by se sněmovna

usnesla jinak. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním.

§ 39.

Trvání schůze. Přesun pořadu jednání.

(1)

Schůzi zahajuje a končí předseda.

(2)

O návrhu některého poslance, aby se ve schůzi pokračovalo, rozhodne sněmovna bez

rozpravy prostým hlasováním.

(3)

Sněmovna může k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním přesunouti ustanovený

pořad jednání. Předseda může také navrhnouti, aby jednání o některém předmětu bylo

přerušeno a aby se projednával jiný bod denního pořadu.

§ 40.

Příští schůze.

(1)

Předseda před ukončením schůze sdělí usnesení předsednictva o době a pořadu jednání

schůze příští.

(2)

Návrhy, aby se příští schůze konala jindy nebo s jiným pořadem, mohou se státi předmětem

usnášení, žádá-li o to nejméně padesát poslanců. V tom případě o nich rozhodne sněmovna

bez rozpravy prostým hlasováním.

(3)

Nekonala-li sněmovna během zasedání schůze déle 14 dnů, je povinen předseda svolati

schůzi do 3 dnů, žádá-li to nejméně sto poslanců nebo vláda písemně s udáním pořadu

jednacího.

(4)

Nesouhlasí-li předseda s navrženým jednacím pořadem, rozhodne o tom sněmovna bez

rozpravy prostým hlasováním.

§ 41.

Zahájení schůze. Sdělení předsednictva.

(1)

Schůze může býti zahájena a sněmovna je způsobilá jednati, je-li přítomno aspoň třicet

poslanců v zasedací síni.

(2)

Veškerá sdělení předsednictva, vlády a sněmovních výborů, zejména návrhy a jejich

přidělení, došlé zprávy a dotazy, oznámí se nebo, pokud jednací řád nenařizuje o nich

prosté hlasování bez rozpravy, rozdají se během schůze písemně.

(3)

Rozpravy a řeči ku sdělení předsednictva dovolují se jen, pokud jednací řád výslovně

tak stanoví. Předseda může rozpravy i řeči takové odkázati na konec schůze.

§ 42.

Způsob porady.

(1)

O vytištěných zprávách a návrzích vlády a poslanců může se jednati teprve, když uplynuly

24 hodiny od jejich rozdání nebo 4 dny od jejich rozeslání.

(2)

Zprávy tiskem rozdané se nepředčítají.

(3)

Zprávy o peticích mohou se podati a projednati, aniž dříve byly vytištěny a rozdány.

§ 43.

Rozprava povšechná a podrobná.

(1)

Je-li zpráva obsáhlejší nebo týká-li se věcí důležitějších, může předseda rozděliti

rozpravu na povšechnou a podrobnou.

(2)

Jak v povšechné tak v podrobné rozpravě obdrží nejprve slovo zpravodaj (§§ 34 a 35).

(3)

Za zpravodaje, který neplní zpravodajské povinnosti, určí předseda zpravodajem jiného

člena výboru.

§ 44.

Řeči.

(1)

Slova se smí ujmouti jen ten, komu je předseda udělil; mluví se s řečniště. Není

dovoleno řeči čísti, vyjma projevy předsedy, předsedů nebo zpravodajů výborových,

členů vlády a předsedy nejvyššího účetního kontrolního úřadu, stručná prohlášení přednášená

jménem klubů a citace s označením pramene. Všichni řečníci však smějí užívati poznámek

psaných k podpoře paměti.

(2)

Chce-li se předseda zúčastniti rozpravy, odevzdá předsednictví; mluví s řečniště

a ujme se předsednictví teprve, když věc je vyřízena.

(3)

Řečníci mohou se hlásiti u předsedy již před schůzí nebo mezi schůzí osobně nebo

prostřednictvím klubů potud, dokud není usnesen konec rozpravy anebo, nebylo-li takového

usnesení, dokud předseda nedal závěrečného slova zpravodaji. Přihlašujíce se naznačí,

zda chtí mluviti pro návrh či proti němu.

(4)

Řeči k jednacímu řádu, poznámky osobní a věcné jsou dovoleny jen podle uvážení předsedova;

jejich trvání nesmí přesahovati dobu pěti minut.

§ 45.

Pořad a trvání řečí.

(1)

Předseda při zahájení rozpravy oznámí dosud přihlášené řečníky.

(2)

Po řeči zpravodajově (§ 43) předseda uděluje slovo řečníkům zpravidla v pořadí jejich

přihlášek, avšak je povinen přihlížeti k tomu, aby nejprve mluvil řečník proti návrhu

(a to především některý z přihlášených členů výborové minority, která podala zvláštní

zprávu) a dále aby se, pokud lze, střídali řečníci pro návrh a proti němu.

(3)

Promluvil-li již člen některého klubu, udělí předseda jinému členu téhož klubu slovo

teprve tehdy, až promluvili přihlášení řečníci všech klubů, jejichž člen dosud k věci

nemluvil.

(4)

Řečníci mohou si místa vyměniti, což je nutno oznámiti předsedovi.

(5)

Žádný poslanec nesmí mluviti k témuž předmětu jednání více než dvakráte.

(6)

Sněmovna může k návrhu předsedy nebo kteréhokoli poslance bez rozpravy prostým hlasováním

omeziti dobu řečí při rozpravě povšechné ne pod půl hodiny a při rozpravě podrobné

ne pod 10 minut; v tom případě platí pro zpravodaje dvojnásobná doba řeči.

(7)

Kdo, byv vyzván k řeči, není přítomen, ztrácí slovo.

§ 46.

Zástupci vlády.

(1)

Členové vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a zástupci jimi vyslaní

mohou se účastniti schůzí. Členové vlády mohou se ujímati slova kdykoliv i vícekráte,

ano i když rozprava byla již skončena, řečníka však nepřerušujíce (§ 39 úst. list.).

Hlasují jen, jsou-li poslanci. Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu může

se ujmouti slova kdykoliv i vícekráte, pokud jde o obor jeho působnosti.

(2)

Sněmovna může se k písemnému návrhu jednadvaceti poslanců bez rozpravy prostým hlasováním

usnésti, aby se člen vlády dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. Sněmovna

může určitě označiti, který člen vlády aneb který orgán státní správy do schůze se

má dostaviti. Vyzvaný jest povinen usnesení tomu k požádání předsedovu vyhověti (§

40 úst. list.).

§ 47.

Návrhy formální.

(1)

Návrhy na pouhý způsob jednání může podati každý poslanec, a to jen písemně; sněmovna

usnáší se o nich bez rozpravy prostým hlasováním.

(2)

Návrh na odročení nebo vrácení výboru s určitým příkazem lze učiniti kdykoliv, byl-li

však zamítnut, nelze ho během jednání o téže věci v téže schůzi opakovati.

(3)

Každý poslanec může navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne sněmovna prostým

hlasováním bez rozpravy, když předtím promluvil aspoň jeden přihlášený řečník z každého

klubu.

§ 48.

Návrhy věcné a konec rozpravy.

(1)

Návrhy vedlejší a pozměňovací musí poslanci podati písemně nejpozději bezprostředně

po tom, když bylo usneseno rozpravu skončiti nebo když předseda prohlásil, že není

již nikdo k slovu přihlášen. Návrhy ty, jakož i návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu,

pojmou se do hlasování jen tehdy, jsou-li podepsány navrhovatelem a aspoň dvaceti

jinými poslanci. Návrh na zamítnutí nelze podati.

(2)

Když bylo usneseno rozpravu skončiti, mohou mluviti jen hlavní řečník pro návrh a

hlavní řečník proti návrhu, ustanovení dohodou poslaneckých klubů zapsaných ještě

řečníků. Není-li možno dosáhnouti dohody, rozhodnou zapisovatelé losem. Vylosovaní

mohou postoupiti slovo jinému zapsanému řečníku.

(3)

Po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům (§§ 34 a 35), a není-li

zpravodaje, prvnímu navrhovateli, který však může slovo přenechati jinému z navrhovatelů.

(4)

Ujal-li se slova po skončené rozpravě člen vlády, je tím rozprava znovu zahájena.

§ 49.

Jednací řeč.

Jednací řečí sněmovní je jazyk český nebo slovenský.

§ 50.

Volání k věci a k pořádku, odnětí slova, vyloučení projevů z jednání.

(1)

Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy

a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné, volá

předseda k pořádku. Předseda může z naléhavých důvodů řečníka přerušiti.

(2)

Řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikrát k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi,

který překročil dobu řeči určenou podle § 45, může předseda odníti slovo. Řečník,

jemuž bylo odňato slovo a jehož řeč přestane se pak ihned těsnopisecky zaznamenávati,

musí opustiti řečniště.

(3)

Bylo-li poslanci odňato slovo, nesmí v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo (§

45, odst. 7), může se v téže rozpravě přihlásiti již jen jednou (§ 45, odst. 5). Poslanec,

jemuž bylo slovo odňato, může se odvolati k předsednictvu, které rozhodne před zakončením

rozpravy.

(4)

Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby sněmovní jednání mařily nebo svévolně

zdržovaly, může sněmovna na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním vyloučiti

z jednání.

§ 51.

Kárné řízení pro urážky na cti.

(1)

Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání sněmovním člena

Národního shromáždění nebo jiné osoby uvedené v § 46, odst. 1 spíláním nebo zlým nakládáním,

nebo přednese-li obvinění, dotýkající se cti těchto činitelů, způsobem, jaký se nesnáší

s důstojností sněmovny, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy sněmovny,

aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení. Žádost přikáže předseda s urychlením

výboru imunitnímu. Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání

sněmovním sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu,

aby zavedl kárné řízení.

(2)

Imunitní výbor vyslechne obviněného, uraženého a po případě svědky (§ 30) a podá

v určené lhůtě předsedovi sněmovny písemnou zprávu. V ní navrhne buď, aby se přešlo

k dennímu pořadu, nebo aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou spojenou ve vážných

případech se ztrátou poslaneckého platu na jeden měsíc.

(3)

Konečný návrh výboru se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze sněmovny.

Sněmovna vyslechne toliko zpravodaje, provinilého a uraženého, a po doslovu zpravodajově

rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle §§ 47 a 48.

§ 52.

Vyloučení ze schůzí.

(1)

Urazil-li poslanec ve schůzi presidenta republiky, nebo urazil-li ve schůzi (§ 51)

předsedu sněmovny, předsednictvo sněmovny nebo jeho členy, vládu, předsedu nebo člena

vlády pro výkon jejich funkcí, nebo neuposlechne-li nařízení nebo opatření předsedových,

anebo maří-li jednání sněmovní, ač byl napomenut, může ho předseda sněmovny vyloučiti

na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších. Z tohoto opatření

může se vyloučený odvolati k předsednictvu sněmovny ve lhůtě 8 dnů. Nepodrobí-li se

vyloučený poslanec dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí nadto poslanecký

plat na jeden měsíc.

(2)

Maří-li poslanec jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo

dopustí-li se násilností, vyloučí ho předsednictvo sněmovny ze schůzí na dobu jednoho

až tří měsíců. Po dobu vyloučení ztrácí vyloučený poslanec nárok na poslanecký plat.

(3)

V době vyloučení není vyloučenému poslanci dovolen vstup do zasedací síně a do místností

výborových.

§ 53.

Rozprava podrobná.

(1)

Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné.

O podaném snad návrhu na přechod k dennímu pořadu hlasuje se předtím.

(2)

V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy

se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne

se bez rozpravy prostým hlasováním.

(3)

Ustanovení §§ 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

Část VIII.

Usnášení.

§ 54.

Náležitosti usnesení.

(1)

Pokud zákonem není stanoveno jinak, je sněmovna způsobilá usnášeti se zpravidla za

přítomnosti aspoň třetiny všech poslanců a ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční

většiny přítomných (§ 32 úst. list.).

(2)

Při rovnosti hlasů je návrh zamítnut.

(3)

K usnesení o vypovědění války a ke změně ústavní listiny a jejích součástí je třeba

třípětinové většiny všech poslanců (§ 33 úst. list.).

(4)

K usnesení ústavního zákona, týkajícího se ústavně-právního postavení Slovenska,

je třeba také souhlasu většiny přítomných členů sněmovny zvolených na Slovensku (ústavní

zákon č. 65/1946 Sb.).

(5)

K usnesení o vyslovení nedůvěry vládě je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců

a nadpoloviční většiny hlasů (§ 75 úst. list.).

(6)

Ustanovení § 48 úst. list. jest užíti přiměřeně.

§ 55.

Pořad hlasování.

(1)

Po skončené rozpravě ustanoví předseda pořad hlasování, hledě k tomu, aby vyšel najevo

pravý názor většiny.

(2)

Aby se hlasování zjednodušilo, může předseda vyvolati usnesení o některé otázce zásadní.

§ 56.

Způsob hlasování.

(1)

Hlasuje se pro návrh nebo proti návrhu bez udání důvodu.

(2)

Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky nebo povstáním. Je-li výsledek prostého hlasování

podle názoru předsedy anebo padesáti poslanců pochybným, dá předseda, opakuje otázku,

buď sečísti hlasy nebo hlasovati podle jmen. Oboje provede generální tajemník sněmovny

nebo jeho náměstek se zapisovateli za dozoru předsedy.

(3)

Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li to předseda, anebo žádá-li toho alespoň padesát

poslanců před hlasováním.

(4)

Vyjde-li při hlasování najevo, že není přítomna ani třetina poslanců, předseda přeruší

nebo skončí schůzi.

§ 57.

Hlasování podle jmen.

(1)

Podle jmen se hlasuje

a)

vrátil-li president republiky usnesený zákon s připomínkami (§ 48 úst. list.),

b)

v případě § 75 úst. list.,

c)

jinak jen z rozhodnutí předsedy.

(2)

Hlasuje se podle jmen tak, že každý poslanec odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací

lístek obsahující jeho jméno a slovo „ano“ nebo „ne“. Výsledek prohlásí předseda,

avšak podrobný výčet jmen budiž uveden jen ve zprávě těsnopisecké (§ 70).

Část IX.

Volby a návrhy na jmenování.

§ 58.

Způsob volby.

(1)

Volby nebo návrhy na jmenování dějí se zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou

hlasů. Lístky sčítají zapisovatelé nebo skrutátoři (§ 4, odst. 4).

(2)

Není-li námitek, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, vyjma volbu předsedy

sněmovny.

§ 59.

Užší volby.

(1)

Nedosáhne-li se při prvé volbě prosté většiny hlasů, koná se volba užší, do níž se

pojme z těch, kdo při prvé volbě obdrželi poměrně nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen,

kolik jich má býti voleno.

(2)

Při rovnosti hlasů v prvé neb užší volbě rozhodne předseda losem, kdo se má dostati

do volby užší, nebo kdo je zvolen.

§ 60.

Volba výborů.

(1)

Výbory se volí podle zásady poměrného zastoupení.

(2)

Při této volbě odevzdají hlasovací lístky jen poslanci, kteří nejsou členy žádného

klubu a klubovní předsedové (místopředsedové je zastupující) za všechny členy svého

klubu, byť i tito přítomni nebyli. Sdružování klubů, jakož i poslanců mimo kluby je

přípustno. Součet všech odevzdaných hlasů (kromě prázdných) dělí se počtem mandátů,

které se mají obsaditi. Nejbližším celým číslem vyšším (číslem volebním) dělí se součet

každé skupiny hlasovacích lístků v celém obsahu stejně znějících a přikáže se každé

skupině tolik mandátů, kolikrát je volební číslo obsaženo v součtu, a to v pořadí,

jak kandidáti na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li na takových hlasovacích

lístcích napsáni kandidáti v různém pořadí, rozhodují o jejich pořadí hlasovací lístky

tvořící většinu dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí se skupinám vykazujícím při

dělení číslem volebním největší zbytky. Jsou-li zbytky dělení u více skupin sobě rovny,

rozhodne los. Byl-li by takto někdo zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu mandát

chce podržeti, a skupině, ze které ubyl, přidělí se mandát další.

(3)

Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň náhradníka předseda klubu (místopředseda jej zastupující),

jehož byl členem; nebyl-li členem žádného klubu nebo nejmenuje-li předseda klubu (místopředseda

jej zastupující) do lhůty předsedou sněmovny dané náhradníka, zvolí se náhradník podle

§§ 58 a 59.

Část X.

Prohlášení vlády a návrh na vyslovení důvěry a vyslovení nedůvěry.

§ 61.

Samostatná prohlášení vlády.

Členu vlády je dáti slovo také k prohlášením, která nejsou v souvislosti s denním

pořadem.

§ 62.

Rozprava o prohlášení vlády.

K písemnému návrhu kteréhokoliv poslance může se sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním

usnésti, že o prohlášení jest zahájiti rozpravu ihned anebo v některé schůzi příští.

Tuto rozpravu zakončiti jest hlasováním, schvaluje-li či neschvaluje-li sněmovna toto

prohlášení; sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá.

§ 63.

Návrh na vyslovení důvěry a vyslovení nedůvěry.

(1)

Vláda může podati návrh na vyslovení důvěry. O návrhu tom se jedná, aniž byl přikázán

výboru (§ 77 úst. list.).

(2)

Sněmovna může vládě vysloviti nedůvěru.

(3)

Návrh na vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně sto poslanci a přikáže se

výboru iniciativnímu, který o něm podá zprávu nejdéle do 8 dnů. Iniciativní výbor

projednává přikázaný mu návrh na vyslovení nedůvěry vládě meritorně podle ustanovení

pro jiné výbory platných a podává zprávu sněmovně (§ 76 úst. list.).

Část XI.

Dotazy a interpelace.

§ 64.

Druhy dotazů.

(1)

Poslanci se mohou písemně dotazovati vlády nebo člena vlády po činech vlády a jejích

orgánů a po zamýšlených opatřeních. Dotázaní jsou povinni na dotazy odpověděti, pokud

tyto činy nebo opatření spadají do jejich kompetence.

(2)

Právo dotazovati se vlády nebo člena vlády vykonávají poslanci

a)

stručnými dotazy,

b)

písemnými dotazy,

c)

naléhavými interpelacemi.

§ 65.

Stručné dotazy.

(1)

V době zasedání vyhradí předsednictvo sněmovny zpravidla v první plné schůzi v měsíci

přiměřenou dobu pro stručné dotazy poslanců, které byly předsednictvem sněmovny připuštěny

pro ústní odpovědi.

(2)

Stručný dotaz může býti podán každým poslancem.

(3)

Stručný dotaz musí býti podán ve sněmovní kanceláři písemně v tolika vyhotoveních,

aby mohl býti doručen též každému dotazovanému, a nesmí míti rozsah přesahující 200

slov.

(4)

Připustilo-li předsednictvo sněmovny dotaz pro ústní odpověď, zašle jedno vyhotovení

dotázanému a stanoví zároveň dobu schůze, ve které má býti podána odpověď.

(5)

Dotázaný jest povinen dostaviti se do schůze nebo se dáti zastoupiti jiným členem

vlády.

(6)

Ve schůzi, určené pro ústní odpovědi na stručné dotazy poslanců, přečte tazatel svůj

dotaz. Dotázaný je povinen odpověděti nebo odpověď odepříti s udáním důvodů. Odepře-li

tázaný odpověď, může tazatel položiti jednu dodatečnou otázku, která však nesmí trvati

déle než dvě minuty. Dotázanému jest volno odpověděti na tuto otázku ústně buď ihned

nebo v příští schůzi, vyhrazené ústním odpovědím na stručné dotazy, nebo si vyhraditi

odpověď písemnou, kterou jest pak povinen podati do 15 dnů. Dotázaný může též odepříti

odpověď na dodatečnou otázku s udáním důvodů.

(7)

K žádosti dotazovaného musí předseda prohlásiti schůzi, určenou pro odpověď na dotaz,

za důvěrnou.

(8)

Sněmovní kancelář vyvěsí ve sněmovně seznam stručných dotazů, jež byly předsednictvem

sněmovny připuštěny pro ústní odpovědi, s pořadovým číslem, jménem tazatele i dotázaného

a s krátkým údajem o předmětu dotazu, a to nejméně 48 hodin před schůzí, ve které

mají býti zodpověděny. Tyto dotazy se tiskem nerozdávají. Poslanci a oprávnění parlamentní

zástupci tisku mohou nahlédnouti ve sněmovní kanceláři do jejich znění. Seznam vyvěšených

stručných dotazů může býti zveřejněn.

(9)

Uveřejniti v tisku obsah dotazů, které ještě nebyly předneseny ve sněmovně, odděliti

dotazy od odpovědí již podaných, změniti obsah dotazů nebo odpovědí nebo připojovati

k nim bezprostřední poznámky, je nepřípustné.

§ 66.

Dotazy nepřípustné.

Předsednictvo sněmovny nepřipustí k ústnímu zodpovědění dotazy, jež mohou ohroziti

veřejný zájem, a to zejména

a)

dotazy, které obsahují projevy uvedené v § 8, odst. 1, písm. m);

b)

dotazy, obsahující urážlivá tvrzení nebo osobní útoky;

c)

dotazy, na které byla již dána vyčerpávající odpověď;

d)

dotazy o věcech, které jsou již předmětem jiného jednání sněmovny nebo sněmovního

výboru (komise);

e)

dotazy, které se dotýkají abstraktních právních otázek nebo mají povahu hypothetickou;

f)

dotazy o povaze nebo chování kterékoliv osoby, ledaže se dotaz vztahuje na skutečnosti

při jejím úředním nebo veřejném působení.

§ 67.

Písemné dotazy.

Písemné dotazy, za které se považují i stručné dotazy, jež nebyly předsednictvem připuštěny

pro ústní odpovědi a vyhovují podmínkám § 66, podávají se písemně sněmovní kanceláři

a musí býti zodpověděny písemně do jednoho měsíce, pokud se dotázaný nerozhodne odpověděti

ústně. Dotaz a odpověď se tiskem nerozdávají. Sněmovní kancelář dodá dotaz i odpověď.

§ 68.

Naléhavé interpelace.

(1)

Je-li dotaz mimo podpisy tazatelů uvedených v záhlaví opatřen ještě dalšími 30 podpisy

poslanců a je-li označen výslovně jako naléhavá interpelace s uvedením důvodů, musí

dotázaný odpověděti do 14 dnů buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným

způsobem odpověď s udáním důvodů odepříti. Nejpozději v nejbližší schůzi po rozdání

odpovědi tiskem nebo po uplynutí čtrnáctidenní lhůty bez odpovědi může tazatel navrhnouti,

aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se sněmovna prostým hlasováním

a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví

interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy

nebyla odpověď rozdána tiskem.

(2)

Ustanovení § 62 platí obdobně.

(3)

Tato ustanovení nevztahují se na naléhavé interpelace, které v době, kdy tento zákon

nabyl účinnosti, jsou již předmětem sněmovního projednávání.

§ 69.

Dotazy k předsedům.

Každý poslanec může se dotázati předsedy sněmovny nebo předsedy výboru po jejich opatřeních;

dotaz jest podati písemně kanceláři sněmovní a jest naň do 7 dnů ve sněmovně odpověděti,

při čemž tázaný obsah dotazu sdělí. Dotaz se tiskem nerozdává.

Část XII.

Petice.

§ 70.

Jednání o peticích.

(1)

Petice znějící sněmovně dodati jest sněmovní kanceláři. Nepředčítají se ve schůzi

a nerozdávají tiskem.

(2)

Podání neb petice nepodepsané se neprojednávají.

(3)

O peticích rozhodne předsednictvo sněmovny podle zprávy sněmovní kanceláře.

Část XIII.

Zápisy.

§ 71.

Zápisy o jednání.

(1)

O jednání ve schůzi sněmovny nebo výboru sepíše se zápis. Má se v něm zaznamenati,

kolik členů bylo přítomno (§ 1), jaké návrhy byly podány při jednání (§§ 47 a 48),

jaký byl postup rozpravy se jmény řečníků a jaký byl výsledek hlasování.

(2)

Zápisy o schůzi sněmovny, ověřené předsedou, zapisovatelem a generálním tajemníkem

sněmovny, mají býti po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí. Nepodá-li žádný

poslanec v této lhůtě písemných námitek, pokládá se zápis za správný. Nevyhoví-li

předseda námitce, rozhodne o ní příští schůze sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním.

§ 72.

Zprávy těsnopisecké.

(1)

O každé schůzi sněmovny sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká, podávající přesný

obsah celého jednání.

(2)

Zprávy ty buďtež v obyčejném písmě po schůzi vyloženy v sněmovní kanceláři.

(3)

Každý řečník může prohlédnouti ve sněmovní kanceláři část zprávy obsahující jeho

řeč a naznačiti, jaké omyly nebo nedostatky obsahuje; kdyby sněmovní kancelář nemohla

přáním těmto vyhověti, vyžádá si rozhodnutí předsedova, který se dohodne s úřadujícími

zapisovateli.

(4)

Spisy rozdané tiskem jsou přílohami zpráv těsnopiseckých.

Část XIV.

Svoboda sněmovního jednání.

§ 73.

Zákaz rušiti jednání sněmovní.

(1)

Do schůzí sněmovny a výborů kromě poslanců a osob úřadem svým k tomu povolaných nemá

nikdo přístupu.

(2)

Ústních žádostí ani deputací sněmovna nepřijímá.

(3)

Deputace vyslané k poslancům do budovy sněmovní nemají přístupu, je-li v nich více

než 10 osob.

(4)

Ve dny, kdy zasedá sněmovna nebo některý sněmovní výbor, nejsou v obvodu jednoho

kilometru od budovy, kde sněmovna (výbor) zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné

dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

Část XV.

Styk sněmovny navenek. Stálý výbor Národního shromáždění.

§ 74.

Dodání přijatých osnov presidentu republiky.

Přijaté osnovy dodá předseda sněmovny prostřednictvím vlády presidentu republiky.

§ 75.

Usnesení podle § 48 ústavní listiny.

Usnesení, že sněmovna setrvává na zákonu presidentem republiky vráceném podle § 48

úst. list., může se státi jen po poradě výborové.

§ 76.

Stálý výbor podle čl. 7, odst. 2 úst. zák. č. 65/1946 Sb.

(1)

Usnesením sněmovny může Stálému výboru Národního shromáždění býti uloženo, aby o

naléhavé osnově vládní podal sněmovně zprávu (§ 33).

(2)

Zpráva Stálého výboru může bez další porady výborů sněmovních býti podkladem jednání

plné schůze sněmovny.

(3)

Usnesení podle odstavce 1 činí sněmovna k návrhu vlády nebo předsednictva sněmovny

bez porady výborové po rozpravě; může však návrh k tomu směřující odkázati i svému

výboru.

(4)

Zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 327 Sb., o jednacím řádu Stálého výboru podle §

54 ústavní listiny, jest užíti přiměřeně.

Článek I.

(1)

Tato ustanovení jednacího řádu mohou býti změněna autonomním usnesením sněmovny

§ 1, odst. 2, 3 a 4;

ustanovení § 4 o počtu místopředsedů, zapisovatelů a pořadatelů, jakož i skrutátorů;

§ 8 vyjímaje ustanovení a), b) a c);

§ 27, odst. 2; § 31; §§ 33, 34 a 35;

§ 40, odst. 1 a 2; §§ 43 a 44;

§ 45 vyjma odstavec 6;

§§ 58 a 59;

§ 69;

§ 70;

§ 71, odst. 2 a § 72.

(2)

Návrhy na autonomní změnu těchto ustanovení neb doplnění řádu jednacího v mezích

zákona projednávají se ve sněmovně jako osnovy zákonů.