Zákon 139/1948 Z. z. kterým se mění a doplňují předpisy o směnečném poplatku.

Čl. I

Zákon ze dne 23. března 1928, č. 48 Sb., o směnečném poplatku, se mění a doplňuje

takto

1.

Ustanovení § 2, odst. 1 úvodní věty a č. 1 a 2 znějí

„(1)

Směnky jsou podrobeny poplatku z částky, na kterou znějí (směnečný peníz), a to:“.

1.

směnka, ze které lze bezpečně zjistiti, že je splatná do 3 měsíců a 5 dnů ode dne

vystavení uvedeného na ní,

1 Kčs z každých třebas jen začatých 2.000 Kčs;

2.

směnka, která dospívá ve lhůtě delší 3 měsíců a 5 dnů, nikoliv však delší 6 měsíců

a 5 dnů ode dne vystavení, 2 Kčs z každých třebas jen začatých 1.000 Kčs;“

2.

Ustanovení § 2, odst. 2 zní

„Směnky splatné na viděnou nebo určitý čas po viděné jsou podrobeny poplatku jako

směnky uvedené v odstavci 1, č. 1, není-li z nich zřejmo, že dospívají ve lhůtě delší

3 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení; je-li z nich zřejmo, že jsou splatny po 3 měsících

a 5 dnech, jsou podrobeny poplatku podle ustanovení odstavce 1, č. 2, po případě 3

(§ 6, odst. 2). O směnkách splatných na viděnou nebo určitý čas po viděné platí také

ustanovení odstavce 1, č. 3 o hypotékární doložce.“.

3.

V § 4 se připojuje další odstavec 7, který zní

„(7)

Podle ustanovení odstavce 1 se posuzuje také směnka, která sice není označena jako

směnka na viděnou, na niž se však podle směnečného práva hledí jako na směnku na viděnou

proto, že v ní chybí údaj o času, kdy má býti placeno.“.

4.

V § 12, č. 1 se nahrazuje tečka za ustanovením písm. C) středníkem.

5.

V § 12, č. 1 se vsunuje další ustanovení písm. D), které zní

„D)

přímým zapravováním, které lze povoliti na žádost peněžním ústavům.“.

Čl. II

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 112 Sb. z.

a n. z roku 1941, kterým se mění zákon o směnečném poplatku.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; provedou jej ministři financí

a spravedlnosti.