Zákon 139/1947 Z. z. o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy.

§ 1.

(1)

Při rozdělení pozůstalosti lze děliti zemědělský podnik, jen pokud výměra jednotlivých

reálných dílů (souborů pozemků), které dělením zemědělského podniku vzniknou, nečiní

a)

v oblasti řepařské méně než 5 ha,

b)

v oblasti obilnářské méně než 8 ha,

c)

v oblasti bramborářské méně než 10 ha,

d)

v oblasti pastvinářské a pícninářské méně než 15 ha (nadále jen „nejmenší přípustná

výměra“).

(2)

Neodpovídá-li bonita převážné části pozemků zemědělského podniku bonitě dotčené výrobní

oblasti, nebo leží-li podnik v různých výrobních oblastech, vysloví pozůstalostní

soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, že se zemědělský

podnik posuzuje podle oblasti, které odpovídá bonita zemědělských pozemků, o něž jde.

(3)

Zemědělský podnik je dovoleno děliti pod nejmenší přípustnou výměru k doplnění zemědělských

podniků spoludědiců, avšak jen pokud přejimateli, čítajíc i jeho ostatní pozemky,

zbudou pak pozemky alespoň v nejmenší přípustné výměře; jinak je dělení zemědělského

podniku pod nejmenší přípustnou výměru dovoleno jen z důvodů hodných zvláštního zřetele,

zejména jde-li o zahradnictví, vinařství, chmelařství a pod.

(4)

Spoluvlastnických podílů na zemědělském podniku lze při rozdělení pozůstalosti nabýti

jen potud, pokud by reálné díly, odpovídající spoluvlastnickým podílům, měly alespoň

nejmenší přípustnou výměru.

(5)

Náleží-li k pozůstalosti zemědělský podnik, který nepřesahuje nejmenší přípustnou

výměru, nebo zemědělský podnik, který by podle dosažitelné dohody nebo vzhledem k

počtu dědiců mohl býti rozdělen jen tak, že by došlo ke vzniku souboru pozemků o menší

výměře nebo ke vzniku spoluvlastnického podílu, jemuž by odpovídal reálný díl menší

výměry, buď rozdělení pozůstalosti provedeno soudem, a to podle předpisů tohoto zákona.

(6)

Výrobní oblasti podle odstavce 1 určí vláda nařízením.

§ 2.

(1)

Součástmi zemědělského podniku jsou všechny nemovitosti sloužící zemědělským účelům,

které náležejí vlastníku podniku a tvoří se zemědělským podnikem, z kterého se na

nich pravidelně hospodaří, hospodářskou jednotku.

(2)

Součástmi zemědělského podniku jsou též práva spojená s držbou podniku nebo jednotlivých

nemovitostí k němu náležejících, zejména radikované živnosti, práva vodní, právo k

pastvě nebo právo k braní dříví na pozemcích obecních nebo na jiných cizích nebo společných

pozemcích.

(3)

Vznikne-li pochybnost o tom, zda jde o zemědělský podnik ve smyslu tohoto zákona,

nebo o tom, které nemovitosti nebo která práva je považovati za součást zemědělského

podniku, rozhodne pozůstalostní soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného

svazu zemědělců.

§ 3.

O tom, co je považovati za příslušenství zemědělského podniku, platí ustanovení občanského

práva. K příslušenství náleží tedy i hospodářský inventář, pokud je ho třeba k řádnému

provozování zemědělského podniku. Rozsah potřebného hospodářského inventáře stanoví

soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců.

§ 4.

(1)

Jde-li o zemědělský podnik uvedený v § 1, odst. 5, pokusí se pozůstalostní soud,

aby bylo dosaženo mezi spoludědici dohody o tom, kterým z nich bude podnik převzat

nebo jak a mezi které spoludědice bude v mezích ustanovení § 1 rozdělen; nedojde-li

k dohodě, rozhodne o tom pozůstalostní soud usnesením.

(2)

Nejde-li o zemědělský podnik uvedený v § 1, odst. 5, platí s obmezením podle § 1,

odst. 1, 2 a 4 o rozdělení pozůstalosti všeobecná ustanovení.

§ 5.

(1)

Při ustanovení přejimatele z dědiců zákonných je dbáti toho, zda lze očekávat, že

přejimatel bude sám v zemědělství pracovat, a zda má způsobilost býti výkonným zemědělcem.

Soud ustanoví přejimatele podle pořadí zákonné dědické posloupnosti. Z několika dědiců

nastupujících zároveň ustanoví soud jednotlivé, přihlížeje především k jejich způsobilosti

pro zemědělství, nedohodnou-li se jinak, k převzetí zemědělského podniku podle těchto

směrnic

a)

Zpravidla ustanoví z několika dědiců starší před mladšími; příbuzní podle stupně

bližší však mají přednost před vzdálenějšími a rodné děti před dětmi osvojenými.

b)

Není-li tu potomků zůstavitelových, ustanoví pozůstalého manžela, a to na Slovensku

i tehdy, není-li dědicem, pokud manželství nebylo z jeho viny rozvedeno.

(2)

Soud se může, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců,

je-li to podle osobních vlastností zúčastněných zákonných dědiců nebo podle poměrů

případu nutné, odchýliti od směrnic podle odstavce 1. Učiní tak zejména, měla-li by

zemědělský podnik převzíti osoba zbavená svéprávnosti zcela nebo zčásti, dále osoba,

která je pro duševní nebo tělesné vady nezpůsobilá osobně hospodařiti v zemědělském

podniku, kdo je zřejmě náchylný k marnotratnictví, komu jeho povolání nedovoluje hospodařiti

v zemědělském podniku osobně, nepřítomný, nelze-li vyčkati jeho návratu, nebo ten,

kdo je již vlastníkem zemědělského podniku o dvojnásobné výměře, než jaká je stanovena

v § 1, odst. 1, nebo větší, neodevzdá-li zemědělský podnik nejblíže povolanému za

cenu, která se vyšetří podle § 6.

(3)

Tato ustanovení platí přiměřeně i tehdy, když soud dělí (§ 4, odst. 1) zemědělský

podnik na reálné díly mezi několik spoludědiců.

§ 6.

(1)

Nabylo-li usnesení podle § 4, odst. 1 právní moci, pokusí se pozůstalostní soud o

dohodu dědiců, jaká hodnota má býti vzata za základ při převzetí zemědělského podniku,

po případě jeho reálných dílů, jež rozdělením mají vzniknouti. Nedohodnou-li se, určí

soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, výnosovou

hodnotu zemědělského podniku nebo i výnosovou hodnotu vznikajících reálných dílů ke

dni úmrtí zůstavitele a stanoví pak přejímací cenu.

(2)

Soud přikáže ke krytí dědických podílů spoludědiců jednotlivé části ostatního pozůstalostního

jmění, a nemohou-li býti podíly takto zcela uhrazeny a byl-li by jimi nebo neuhrazenou

jejich částí zatížen zemědělský podnik nebo vznikající reálný díl tak, že by bylo

pochybné, zda jej přejimatel udrží a z něho bude slušně živ, může, vyslechna okresní

sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, dědické podíly přiměřeně snížiti,

při čemž přihlédne k sociálnímu postavení dědiců, k osobnímu přičinění a k nákladům,

které bez náhrady vynaložili k udržení a ke zvelebení zůstavitelova podniku.

(3)

Není-li o tom dohody, stanoví soud lhůtu k zaplacení částek, které bude přejimatel

povinen vyplatiti na dědické podíly spoludědiců, nebo ke splacení povolených splátek,

a výši úroků, které je platiti z nesplacených částek. Není-li jiné dohody, buď nařízeno,

že vlastnické právo přejimatelovo k zemědělskému podniku (reálnému dílu) může býti

vloženo jen za současného vkladu zástavního práva pro pohledávky z částek, které je

přejimatel povinen vyplatiti na dědické podíly spoludědiců.

(4)

Tato ustanovení platí přiměřeně i tehdy, přejímá li zemědělský podnik pozůstalý manžel,

který není dědicem [§ 5, odst. 1, písm. b)].

§ 7.

(1)

Jestliže přejimatel do deseti let od úmrtí zůstavitele zcizí zemědělský podnik nebo

převzatý reálný díl nebo zcizí z nich najednou nebo po částech tolik, že odhadní hodnota

zbývajících součástí zemědělského podniku (reálného dílu) nečiní ani polovinu odhadní

hodnoty celého zemědělského podniku (reálného dílu), bude povinen vyplatiti ustupujícím

spoludědicům, ačli se práva žádati náhradu výslovně nezřekli, částku, o kterou dosažená

prodejní cena převyšuje hodnotu, ve které zcizený zemědělský podnik (reálný díl) nebo

jeho zcizenou část převzal. Hodnota, ve které přejimatel zcizenou část převzal, buď

vypočtena z celkové přejímací ceny podle poměru, ve kterém je odhadní hodnota zcizené

části k odhadní hodnotě převzatého podniku (reálného dílu). Od prodejní ceny bude

odečtena hodnota zlepšení, která přejimatel provedl, zjištěná soudním odhadem. Po

smrti spoludědiců mají právo žádati náhradu jejich zákonní dědicové.

(2)

K zajištění náhradních nároků spoludědiců vloží se současně se vkladem vlastnického

práva pro přejimatele zástavní právo na zemědělský podnik (reálný díl) až do výše

jedné třetiny částek, které je přejimatel povinen vyplatiti na jejich dědické podíly.

§ 8.

Ustupující spoludědicové si mohou při dělení pozůstalosti vyhraditi prohlášením vůči

soudu k zemědělskému podniku (reálnému dílu) právo předkupní na dobu deseti let od

úmrtí zůstavitele. Právo předkupní jim přísluší v pořadí, ve kterém jsou povoláni

k převzetí zemědělského podniku (§ 5, odst. 1) nebo jeho reálného dílu. O knihovním

zápisu předkupního práva platí přiměřeně ustanovení § 6, odst. 3, věty druhé. Zápis

tohoto předkupního práva je osvobozen od poplatků.

§ 9.

Převádí-li přejimatel na svého manžela ideální díl zemědělského podniku (reálného

dílu), nelze užít předkupního práva podle § 8, a pokud převedený ideální díl není

větší než polovina, nepřísluší ani náhradní nárok podle § 7; předkupní právo nebo

nárok na náhradu lze proti přejimatelovu manželu uplatnit, teprve když manžel svůj

spoluvlastnický podíl zcela nebo zčásti dále zcizí.

§ 10.

Ustupující spoludědicové, pokud mají způsobilost býti výkonnými zemědělci, mají přednostní

právo na příděl půdy podle předpisů o přidělování zemědělské půdy ihned po účastnících

národního boje za osvobození.

§ 11.

(1)

Má-li podle pořízení pro případ smrti připadnouti zemědělský podnik (§ 1, odst. 5)

nebo jeho reálný díl jediné osobě, ustanoví soud přejimatele, není-li dohody podle

§ 4, odst. 1, především podle vůle zůstavitelovy. Je-li však tato osoba k převzetí

nezpůsobilá (§ 5, odst. 2), vyloučí ji soud usnesením z převzetí zemědělského podniku

(reálného dílu) a ustanoví zároveň přejimatelem jiného způsobilého dědice, po případě

jde-li o dovětek, odkazovníka. Přitom mají přednost dědicové (odkazovníci), kteří

jsou zároveň dědici zákonnými, a rozhoduje mezi nimi pořadí podle § 5. Ten, kdo byl

takto vyloučen z převzetí zemědělského podniku (reálného dílu), nabývá nároku na to,

co podle pořízení pro případ smrti má připadnouti tomu, kdo je místo něho ustanoven

přejimatelem. Nerovná-li se hodnota tohoto dědického podílu nebo odkazu výnosové hodnotě

zemědělského podniku (reálného dílu), je přejimatel povinen nahraditi vyloučenému

dědicovi (odkazovníku) rozdíl mezi těmito hodnotami, při čemž soud postupuje přiměřeně

podle § 6, odst. 2. O zaplacení a zajištění tohoto rozdílu platí přiměřeně ustanovení

§ 6, odst. 3. Opatřeními podle tohoto odstavce nejsou dotčeny nároky na povinný díl.

(2)

Také v těchto případech se soud pokusí o dohodu, v jaké hodnotě má být zemědělský

podnik (reálný díl) převzat, a nebude-li dosaženo dohody, určí přejímací cenu podle

§ 6, odst. 1.

(3)

Není-li v pořízení pro případ smrti ustanovení o splácení, úrokování nebo zajištění

nesplacených částek, které má přejimatel plniti na podíly ostatních spoludědiců, je

užíti přiměřeně ustanovení § 6, odst. 3.

(4)

Ustanovil-li zůstavitel v pořízení pro případ smrti několik spoludědiců (odkazovníků),

avšak neurčil, který z nich má převzíti zemědělský podnik (§ 1, odst. 5), buď postupováno

podle § 4, odst. 1. Při ustanovení přejimatele mají přednost spoludědicové (odkazovníci),

kteří jsou zároveň zákonnými dědici; o výběru přejimatele z těchto spoludědiců (odkazovníků)

platí ustanovení § 5. Má-li býti ustanoven přejimatel ze spoludědiců (odkazovníků),

kteří nejsou zároveň zákonnými dědici, jsou jednotliví z nich povoláni, nedohodnou-li

se jinak, k převzetí zemědělského podniku tak, že mají zpravidla přednost dědicové

(odkazovníci) starší před mladšími. Také o jejich způsobilosti platí předpis § 5.

V dalším jest užíti ustanovení §§ 6 až 10 v těchto případech přiměřeně.

§ 12.

(1)

Pro výpočet povinného dílu buď vzata za základ přejímací hodnota zemědělského podniku,

stanovená dohodou nebo určená soudem podle § 6, odst. 1 nebo podle § 11, odst. 2.

Hodnota určená soudem je základem pro vyměření poplatků z převodu nemovitostí a daně

dědické.

(2)

Obmezením povinného dílu není

1.

ustanoví-li soud lhůtu k zaplacení částek, které bude přejimatel povinen vyplatiti

na dědické podíly (§ 6, odst. 3), nebo

2.

učiní-li zůstavitel v platném pořízení pro případ smrti opatření,

a)

jímž propůjčuje až do přejimatelovy zletilosti jeho otci nebo matce k podniku právo

požívací se závazkem, aby, pokud požívací právo trvá, přejimatele a jeho nezletilé

spoludědice, tyto až do splatnosti částek, které dluží přejimatel na jejich dědické

podíly, nebo nabudou-li zletilosti dříve, až do dosažení zletilosti vychovával, a

potřebují-li to, v podniku vydržoval, nebo

b)

jímž se odkládá splatnost částky dlužné na dědický podíl až do zletilosti spoludědice

a přejimateli se ukládá závazek, aby nezletilého vychovával, a potřebuje-li to, v

podniku vydržoval. Nemůže-li nezletilý spoludědic býti v podniku vydržován, poněvadž

to nedopouští příprava k povolání, které si zvolil, nebo jeho výkon, nastupuje na

místo závazku k vydržování povinnost vypláceti úroky, které byly nebo budou pro takový

případ smluveny, a nestane-li se tak, soudem stanoveny.

§ 13.

Dohody o hodnotě zemědělského podniku (reálného dílu), podílech spoludědiců, splátkách,

zajištění pohledávek spoludědiců a o výši úroků vyžadují, jsou-li dědicové nesvéprávní,

schválení poručenským (opatrovnickým) soudem.

§ 14.

Soud, rozhoduje o rozdělení pozůstalosti, vysloví, že se rozdělení stalo podle ustanovení

tohoto zákona.

§ 15.

(1)

Jediný přejimatel zemědělského podniku (§ 1, odst. 5) může býti ustanoven dohodou

účastníků i tehdy, byl-li zemědělský podnik ve spoluvlastnictví zůstavitele a jeho

pozůstalého manžela nebo jiného zákonného dědice.

(2)

I není-li takové dohody, je pozůstalý manžel, který je vedle zůstavitele jediným

spoluvlastníkem zemědělského podniku (§ 1, odst. 5), oprávněn převzíti spoluvlastnický

podíl zůstavitelův jako jediný přejimatel zemědělského podniku, zemřel-li zůstavitel

bez potomstva; to neplatí, pokud to odporuje ustanovení dědické smlouvy.

(3)

Není-li to na překážku uspokojivému vypořádání nároků všech spoludědiců, může soud

ustanoviti pozůstalého manžela přejimatelem zemědělského podniku (§ 1, odst. 5) i

tehdy, jsou-li tu pozůstalé děti, které by podle § 5 nebo podle § 11 byly povolány

převzíti zemědělský podnik, avšak ihned tak učiniti nemohou nebo to ze závažných důvodů

není prozatím vhodné, jestliže zároveň obmezí vlastnické právo přejimatele k zemědělskému

podniku na způsob svěřenského náhradnictví ve prospěch pozůstalých dětí, po případě

některého z nich; nejsou-li všechny pozůstalé děti nesvéprávné, může se tak stát,

jen dohodnou-li se o tom všichni účastníci. Toto opatření možno učiniti i tehdy, náleží-li

do pozůstalosti toliko spoluvlastnický podíl na takovém zemědělském podniku a je-li

vedle zůstavitele jediným spoluvlastníkem pozůstalý manžel; obmezení na způsob svěřenského

náhradnictví se musí v takovém případě vztahovati na celý zemědělský podnik. Před

rozhodnutím vyslechne soud nejbližší pokrevní příbuzné zůstavitelovy, není-li to však

možné, okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců a podle potřeby jiné

osoby přezvědné.

(4)

Ustanovení tohoto dílu zákona je v takových případech užíti přiměřeně.

(5)

Nedojde-li k převzetí podle předchozích ustanovení, může býti spoluvlastnický podíl

na zemědělském podniku, náležející do pozůstalosti, rozdělen na další ideální díly,

jen pokud by reálné díly, odpovídající vznikajícím ideálním dílům, měly alespoň nejmenší

přípustnou výměru.

§ 16.

Jsou-li všichni dědicové nebo všichni odkazovníci, povolaní k převzetí zemědělského

podniku, nezpůsobilí, ustanoví soud přejimatelem toho, kdo je nejméně nezpůsobilý.

§ 17.

(1)

Zemědělskou půdu lze děliti reálně právními jednáními mezi živými nebo při dědické

posloupnosti jen tehdy, když dělením vzniknou pozemky účelně obdělavatelné o výměře

alespoň 0.50 ha. Právní jednání a nařízení zůstavitelova tomu se příčící jsou neplatná.

(2)

Účelně obdělavatelný je pozemek, který je alespoň 15 m široký a k němuž je stálý

příjezd.

(3)

Dokud nebude v příslušném katastrálním území provedeno scelování, lze zemědělský

podnik děliti reálně i tehdy, když dělením vzniknou pozemky o výměře alespoň 0.50

ha a nezmění-li se šířka pozemku, je-li pozemek užší než 15 m.

(4)

Ustanovení odstavce 1 neplatí, jde-li o dělení pozemků pro stavební účely nebo pro

jiné účely, pro které je možno vyvlastňovati ve veřejném zájmu, dále zvětší-li se

rozdělením pozemků pozemky sousedící nebo jde-li o dělení za účelem arondace nebo

ve scelovacím řízení.

(5)

Ideálního dílu zemědělského pozemku nelze nabýti právními jednáními mezi živými nebo

při dědické posloupnosti, jestliže by reálný díl jemu odpovídající měl výměru menší

než 0.50 ha. Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí tu přiměřeně. Nelze-li při dědické

posloupnosti vzhledem k ustanovení věty prvé poměr mezi účastníky jinak uspokojivě

vypořádati, třeba před skončením pozůstalostního řízení pozemek (spoluvlastnický podíl)

prodat v dobrovolné dražbě. Obmezení tato neplatí, nabývá-li spoluvlastnického podílu

původního spoluvlastníka, jemuž by odpovídal reálný díl o výměře menší než 0.50 ha,

jediná osoba. Na manžely, kteří nabývají zemědělský pozemek do spoluvlastnictví, se

hledí jako na jednu osobu.

(6)

Ke knihovní žádosti o zápis dělení parcel sloužících zemědělským účelům jest připojiti

potvrzení katastrálního měřického úřadu nebo prohlášení úředně oprávněného civilního

geometra (zeměměřičského inženýra) na geometrickém polohopisném plánu (§ 42, odst.

7 katastrálního zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb.), že ustanovení tohoto

zákona byla zachována. Jde-li o zápis spoluvlastnictví k zemědělskému pozemku, jest

připojiti potvrzení katastrálního měřického úřadu. Tato potvrzení a prohlášení jsou

osvobozena od poplatků a dávky za úřední úkon.

§ 18.

(1)

Vlastník smí zemědělský pozemek, nečiní-li celková výměra jeho pozemků více než 50

ha, volně prodati svým dětem, rodičům, manželu nebo sourozencům anebo osobám s ním

ve stejném stupni sešvagřeným.

(2)

Jinak smí býti zemědělský pozemek prodán jen osobám, které hospodaří na zemědělském

podniku o výměře nejméně 2 ha, anebo i menší, jde-li o zahradnictví, vinařství, zelinářství

nebo chmelařství, v obci, v jejímž obvodu prodávaný pozemek leží, nebo v obcích sousedních,

za té další podmínky, že celková výměra vlastních zemědělských pozemků kupujícího

nečiní více než dvojnásobek nejmenší přípustné výměry (§ 1, odst. 1), ani koupí nepřevýší

tento dvojnásobek o více než o 0.50 ha; mezi těmito osobami má, je-li pozemek propachtován,

přednostní právo na koupi pachtýř tohoto pozemku.

(3)

K prodeji zemědělského pozemku je třeba souhlasu příslušného okresního národního

výboru, s výjimkou odstavce 1. Souhlas nemůže býti odepřen, vyhovuje-li prodej ustanovení

odstavce 2.

(4)

Zamýšlí-li vlastník prodati zemědělský pozemek osobě jiné, je povinen oznámiti to

okresnímu národnímu výboru, v jehož správním obvodu pozemek leží, a uvésti číslo vložky

pozemkové knihy, číslo parcely a prodejní podmínky, zejména kupní cenu. Okresní národní

výbor dá zamýšlený prodej a jeho podmínky neprodleně vyhlásiti v obci, v jejímž obvodu

prodávaný pozemek leží, a v obcích sousedních. Vyhláška musí býti vyvěšena na obecní

úřední desce po dobu osmi dnů.

(5)

Zájemci podle odstavce 2 mohou do 15 dnů ode dne vyvěšení vyhlášky oznámiti okresnímu

národnímu výboru doporučeným dopisem nebo dopisem odevzdaným na potvrzení, zda koupí

pozemek za podmínek uvedených ve vyhlášce a zda a z kterého důvodu uplatňují přednostní

právo na koupi (odstavec 2); při tom uvedou výměru vlastního zemědělského podniku.

(6)

Po uplynutí této lhůty oznámí okresní národní výbor vlastníku zemědělského pozemku

uchazeče, pokud vyhovují podmínkám uvedeným v odstavci 2. Byl-li zemědělský pozemek

prodán přihlášenému pachtýři, a není-li ho anebo neuchází-li se o koupi, některému

jinému z oznámených uchazečů, nemůže býti odepřen souhlas okresního národního výboru.

(7)

Nedojde-li oznámení okresního národního výboru vlastníku zemědělského pozemku do

30 dnů ode dne vyvěšení vyhlášky (odstavec 4), může vlastník prodati zemědělský pozemek

komukoliv a souhlas okresního národního výboru k prodeji nemůže býti odepřen.

§ 19.

Učiní-li při exekuční nebo dobrovolné dražbě zemědělských pozemků stejné podání jako

nejvyšší podatel některá z osob uvedených v § 18, odst. 2, která při složení vadia

prokázala listinami skutečnosti rozhodné podle uvedeného ustanovení, udělí se příklep

této osobě. Učiní-li stejné podání jako nejvyšší podatel několik takových osob, udělí

se příklep pachtýři, a není-li ho nebo neučinil-li stejné nejvyšší podání, rozhodne

mezi nimi los.

§ 20.

Ustanoveními tohoto dílu nejsou dotčena předkupní práva, která byla knihovně zajištěna

na zemědělských pozemcích před účinností tohoto zákona.

§ 21.

Ustanovení tohoto dílu se neužije

1.

prodává-li se zemědělský podnik jako celek, ačli všechny zemědělské pozemky k němu

náležející nejsou již propachtovány v drobném nepřetržitě po dobu dvanácti let před

1. lednem toho roku, v němž zamýšlí vlastník podnik prodati,

2.

jde-li o pozemek, který byl prohlášen podle stavebního řádu za stavební, i když dočasně

slouží zemědělským účelům,

3.

prodává-li se pozemek pro účely, pro které lze podle platných předpisů vyvlastnit,

4.

jde-li o převod zemědělského pozemku jinak než trhovou smlouvou; při směně zemědělských

pozemků však jen tehdy, jde-li o směnu pozemku za pozemek.

§ 22.

(1)

Ke knihovní žádosti o zápis vlastnického práva podle trhové smlouvy o prodeji zemědělského

pozemku musí býti připojeny listiny prokazující, že bylo dbáno ustanovení předcházejících

paragrafů, a to

1.

v případě § 18, odst. 1 matriční výpisy o rodinném poměru mezi prodávajícím a kupujícím

a potvrzení příslušného místního národního výboru, že celková výměra pozemků prodávajícího

nečiní více než 50 ha,

2.

v případě § 18, odst. 3, 6 a 7 pravoplatný výměr, kterým okresní národní výbor udělil

souhlas k prodeji,

3.

v případě § 21, č. 1 potvrzení příslušného místního národního výboru, že jde o zemědělský

podnik jako celek a že všechny zemědělské pozemky k němu náležející nejsou již propachtovány

v drobném nepřetržitě po dobu dvanácti let před 1. lednem toho roku, v němž zamýšlí

vlastník podnik prodati,

4.

v případě § 21, č. 2 potvrzení stavebního úřadu, že jde o pozemek prohlášený za stavební,

a

5.

v případě § 21, č. 3 potvrzení úřadu, který by byl příslušný rozhodovati o vyvlastnění

pro účel, pro který se pozemek prodává.

(2)

Všechny tyto listiny jsou kolků a poplatků prosté.

§ 23.

Ustanovení přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb., dekretu presidenta

republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského

majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekretu

presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy

Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci,

a nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskování

a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel

slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946,

č. 64 Sb. n. SNR, zůstávají tímto zákonem, pokud z § 10 neplyne něco jiného, nedotčena.

§ 24.

O opravných prostředcích v soudním řízení k rozdělení pozůstalosti, upraveném tímto

zákonem, platí i na Slovensku výhradně ustanovení pátého oddělení zákona ze dne 19.

června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.

§ 25.

(1)

Ustanovení dílu I tohoto zákona se nedotýkají ustanovení § 29 zákona o nesporném

řízení, ve znění čl. XII zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb., kterým se mění

některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech,

o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech, ani ustanovení

§ 51 zák. čl. XVI/1894, o pozůstalostním řízení. Rozhodnutí podle § 2, odst. 3, §

4, odst. 1, § 6, odst. 2 a 3, § 15, odst. 3, a § 16 jsou vyhrazena pozůstalostnímu

soudu.

(2)

Náleží-li do pozůstalosti zemědělský podnik uvedený v § 1, odst. 5, zahájí se pozůstalostní

řízení podle zák. čl. XVI/1894 z moci úřední.

§ 26.

(1)

Zákon ze dne 1. dubna 1889, č. 52 ř. z., jímž se zavádějí zvláštní předpisy o rozdělení

dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti, a zákon ze dne 7. srpna 1908,

č. 68 čes. z. z., jímž se zavádějí zvláštní předpisy o dělení dědictví při rolnických

usedlostech střední velikosti, se zrušují.

(2)

Pozůstalosti po osobách, které zemřely před účinností tohoto zákona, se projednají

a rozdělí podle dosavadních předpisů. Ustanovení § 17 se neužije, stalo-li se právní

jednání nebo zemřel-li zůstavitel před účinností tohoto zákona.

§ 27.

(1)

Tento zákon nabývá účinnosti třicátého dne po vyhlášení; ustanovení dílu I nabývají

na Slovensku účinnosti dnem 1. ledna 1950.

(2)

Tento zákon provedou ministři spravedlnosti a zemědělství v dohodě se zúčastněnými

ministry.