Vládní nařízení 135/1947 Z. z. jímž se provádí zákon ze dne 1. dubna 1947, č. 51 Sb., kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků.

Čl. 1.

K § 1, odst. 2, písm. f) zákona.

(1)

Pro sazby cenových vyrovnávacích částek jest u jednatelů rozhodný souhrn hrubých

úplat, přijatých v kalendářním roce za jednatelské výkony provedené po 31. březnu

1947.

(2)

Nepřesáhl-li souhrn podle odstavce 1 80.000 Kčs, činí cenová vyrovnávací částka 5%

souhrnu.

(3)

Přesáhl-li souhrn podle odstavce 1 80.000 Kčs, činí cenová vyrovnávací částka 5%

z prvních 80.000 Kčs a 10% ze zbývající části souhrnu.

Čl. 2.

K § 1, odst. 3 zákona.

(1)

Spotřebitelem se rozumí každý, kdo nabývá předmětu k jinému účelu než k zcizení,

zpracování nebo jinému použití ve svém podniku.

(2)

Dodává-li průmyslový výrobce přímo spotřebiteli, činí cenová vyrovnávací částka 4.5%

celé úplaty za dodávku (§ 9, odst. 1 a 4 až 6 zákona ze dne 21. února 1946, č. 31

Sb., o dani z obratu). Nerozhodné je, zda předmět byl dodán spotřebiteli z výrobní

či jiné provozovny průmyslového výrobce.

Čl. 3.

K § 2, odst. 1 zákona.

(1)

Ustanovení § 2, odst. 1 zákona se nevztahují na výkony týkající se výrobků tam uvedených.

(2)

Výrobními podniky se rozumějí podniky průmyslové a výrobní podniky řemeslné [§ 1,

odst. 2, písm. a) a b) zákona].

(3)

Obchodními podniky se rozumějí podniky velkoobchodní, komisionáři a podniky maloobchodní

[§ 1, odst. 2, písm. c), d) a e) zákona].

Čl. 4.

K § 2, odst. 3 zákona.

(1)

Výrobky, na něž se podle § 2, odst. 1, č. 1 zákona nevztahuje ani u podniků výrobních

ani u podniků obchodních povinnost odváděti cenové vyrovnávací částky, se rozumějí

1.

předměty jmenované v seznamu, který jako příloha č. 1 (seznam č. 1) tvoří nedílnou

součást tohoto nařízení;

2.

předměty, které patří do okruhu předmětů jmenovaných v seznamu č. 1.

(2)

Výrobky, na něž se podle § 2, odst. 1, č. 2 zákona nevztahuje toliko u podniků výrobních

povinnost odváděti cenové vyrovnávací částky, se rozumějí

1.

předměty jmenované v seznamu, který jako příloha č. 2 (seznam č. 2) tvoří nedílnou

součást tohoto nařízení;

2.

předměty, které patří do okruhu předmětů jmenovaných v seznamu č. 2.

(3)

Výrobky, na něž se podle § 2, odst. 1, č. 3 zákona nevztahuje toliko u podniků obchodních

povinnost odváděti cenové vyrovnávací částky, se rozumějí

1.

předměty jmenované v seznamu, který jako příloha č. 3 (seznam č. 3) tvoří nedílnou

součást tohoto nařízení;

2.

předměty, které patří do okruhu předmětů jmenovaných v seznamu č. 3.

(4)

K výrobkům podle odstavců 1 až 3 nepatří předměty, které jsou v seznamech č. 1 až

3 výslovně vyňaty z okruhu předmětů v nich jmenovaných.

(5)

Pro zařazení jednotlivých předmětů jsou rozhodné, pokud seznamy č. 1 až 3 nestanoví

jinak, celní sazebník a vysvětlivky k němu.

Čl. 5.

K § 4 zákona.

Pro pojmy dodávky, výkony, úplata a podnikatel platí obdobně ustanovení čl. 1, 3,

15, 19, 20 a čl. 21, odst. 2 vládního nařízení ze dne 10. prosince 1946, č. 233 Sb.,

jímž se provádí zákon ze dne 21. února 1946, č. 31 Sb., o dani z obratu.

Čl. 6.

K § 5, odst. 2 a 3 zákona.

(1)

Základem čtvrtletní splátky cenových vyrovnávacích částek (splátkovým základem) jest

hrubá tržba za uplynulé kalendářní čtvrtletí. Rozumí se jí souhrn úplat (§ 9, odst.

1 a 4 až 6 zákona o dani z obratu), přijatých v kalendářním čtvrtletí za dodávky a

výkony, z nichž jest podnikatel povinen odváděti cenové vyrovnávací částky, zmenšený

o vrácené úplaty (§ 18 zákona o dani z obratu, čl. 27 vl. nař. č. 233/1946 Sb.). U

podnikatele, kterému bylo pro obor daně z obratu povoleno zdaňovati účtované ceny,

nastupuje na místo souhrnu přijatých úplat souhrn cen účtovaných za dodávky a výkony,

z nichž jest podnikatel povinen odváděti cenové vyrovnávací částky, zmenšený o vrácené

úplaty a o částky odečitatelné podle § 17, odst. 7 zákona o dani z obratu. Úplaty

za dodávky a výkony osvobozené od daně z obratu a částky, které lze podle § 9, odst.

2 zákona o dani z obratu vyloučiti u této daně z daňového základu, nejsou pro obor

cenových vyrovnávacích částek srážkovými položkami a nelze je tudíž odečítati od splátkového

základu cenových vyrovnávacích částek (§ 4, odst. 1 a 2 zákona).

(2)

Má-li podnikatel dva nebo více podniků, závodů nebo provozoven, sečtou se splátkové

základy všech podniků, závodů nebo provozoven. Jde-li však o podnikatele, který provozuje

podnikatelskou činnost na celém státním území, sečtou se zvlášť splátkové základy

podniků, závodů nebo provozoven, jsoucích v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen

v jedné z těchto zemí), a zvlášť splátkové základy podniků, závodů nebo provozoven,

jsoucích na Slovensku.

(3)

Souhrn splátkových základů (odstavec 1) za vyměřovací období (odstavec 4) jest základem

k vyměření cenových vyrovnávacích částek (vyměřovací základ).

(4)

Vyměřovacím obdobím jest kalendářní rok. Přijal-li podnikatel, který zahájil nebo

trvale a úplně zastavil podnikatelskou činnost v kalendářním roce, úplaty za dodávky

a výkony, z nichž jest povinen odváděti cenové vyrovnávací částky, jen v části kalendářního

roku, jest vyměřovacím obdobím tato část kalendářního roku.

(5)

Prvním splátkovým obdobím cenových vyrovnávacích částek jest druhé kalendářní čtvrtletí

1947.

(6)

Prvním vyměřovacím obdobím cenových vyrovnávacích částek jest údobí od 1. dubna 1947

do 31. prosince 1947.

Čl. 7.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení a vztahuje se na dodávky a výkony provedené

po 31. březnu 1947, pokud podnikatelé jsou povinni odváděti z nich cenové vyrovnávací

částky; provede je ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.