Vládní nařízení 121/1947 Z. z. o znalečném v trestním řízení soudním.

Čl. I. Znalecké odměny.

§ 1.

(1)

Odměny znalců v trestním řízení soudním se určují zpravidla (§ 2) podle sazebníku

znaleckých odměn připojeného k tomuto nařízení. Není-li úkon v sazebníku uveden nebo

zahrnut v některém úkonu tam uvedeném, budiž odměna určena podle času a námahy, jichž

bylo k úkonu potřebí, s přihlédnutím k výši sazební odměny za úkon obdobný.

(2)

Odměny znalců, kteří nejsou uvedeni v sazebníku znaleckých odměn, buďtež určeny podle

času a námahy a podle stupně vědomostí nebo dovedností, jichž bylo k úkonu potřebí,

a s přihlédnutím k tomu, jak se odměňují znalci uvedení v sazebníku za obdobné úkony,

zpravidla (§ 2) částkou nepřevyšující 160,- Kčs.

§ 2.

Vybočuje-li znalecký úkon vzhledem k svému rozsahu, složitosti nebo mimořádným vědomostem

nebo dovednostem, jichž bylo k němu potřebí, nebo vzhledem k jiným mimořádným okolnostem

z obvyklých mezí do té míry, že by odměna určená podle nejvyšší sazební položky nebo

podle § 1, odst. 2 byla neúměrně nízká, budiž přiznána odměna přiměřeně vyšší.

§ 3.

Bylo-li k úkonu přibráno několik znalců, přísluší každému z nich nárok na plnou odměnu.

§ 4.

Není-li v sazebníku znaleckých odměn stanoveno jinak, je v odměně za vyšetření (prohlídku,

ohledání) zahrnuta i odměna za nález a posudek.

§ 5.

Je-li odměna za znalecký úkon, který se provádí v nepřítomnosti soudu, podle sazebníku

závislá na délce doby vynaložené na úkon, je znalec povinen vésti zvláštní výkaz,

v němž v časovém pořadí vyznačí, kolik hodin v jednotlivé dny ztrávil znaleckou činností

a co za tu dobu vykonal. Tento výkaz předloží znalec soudu zároveň se žádostí za odměnu.

§ 6.

(1)

Veřejným úřadům a veřejným ústavům příslušejí odměny za znalecké úkony podle sazeb

stanovených pro výkony těchto úřadů a ústavů.

(2)

Nejsou-li takové sazby stanoveny a nejde-li o znalecký úkon bezplatný, určí soud

odměnu obdobně podle ustanovení tohoto nařízení.

§ 7.

(1)

Odměna podle sazebníku znaleckých odměn přísluší znalci nehledíc k tomu, zda jde

o znalecký úkon v přípravném řízení nebo při hlavním nebo odvolacím přelíčení.

(2)

Podá-li znalec při hlavním nebo odvolacím přelíčení posudek na podkladě vlastního

nálezu podaného v přípravném řízení, přísluší mu stejná odměna jako za posudek podaný

na podkladě nálezu jiného znalce. Není-li stanovena pro posudek podaný na podkladě

nálezu jiného znalce dotyčné kategorie znalců zvláštní odměna, určí soud odměnu zlomkem,

a to zpravidla ne více než polovinou odměny přiznané v řízení přípravném.

§ 8.

Pomocníku při pitvě přísluší odměna 40,-- Kčs, byla-li však pitvána mrtvola v rozkladu,

mrtvola exhumovaná, mrtvola osoby zemřelé nakažlivou chorobou nebo stižené sepsí,

nebo trvala-li pitva déle než 2 hodiny, může mu býti přiznána odměna vyšší, nejvýše

však 80,-- Kčs. Jiným pomocným osobám znalcem přibraným náleží odměna obvyklá pro

obdobné úkony v místě jejich činnosti.

§ 9.

K stanovení odměny převyšující 1000 Kčs je potřebí schválení sborového soudu druhé

stolice.

Čl. II. Náhrada za ztrátu času.

§ 10.

(1)

Zvláštní náhrada za ztrátu času přísluší znalci jen

a)

je-li povolán k znaleckému úkonu do obce, kde nemá ani svého bytu ani své obvyklé

pracovní místnosti, a to za dobu, kterou v důsledku toho ztrávil mimo svůj byt a mimo

svoji obvyklou pracovní místnost; od této doby se odečte doba, po kterou trval vlastní

znalecký úkon, nebo

b)

je-li z nařízení soudu přítomen při přelíčení déle, než-li je potřebí k podání nálezu

a posudku, a to za dobu této přítomnosti; do této doby se včítá doba, po kterou trvalo

přerušení téhož přelíčení nebo která uplynula mezi dvěma přelíčeními, není-li delší

jedné hodiny, a odečte se od ní doba, po kterou trval vlastní znalecký úkon, nebo

c)

dostaví-li se k úřednímu jednání, stanovenému na určitou hodinu, k němuž však došlo

opožděně, za dobu čekací, nebo

d)

dostaví-li se k úřednímu jednání, k němuž však nedošlo z příčin jím nezaviněných,

za dobu od stanoveného počátku úředního jednání, po případě od jeho pozdějšího dostavení

se, až do doby, kdy mu bylo oznámeno, že k úřednímu jednání nedojde.

(2)

Náhrada za ztrátu času přísluší znalci v částce 40,-- Kčs za každou započatou hodinu.

Nečiní-li v případech odstavce 1, písm. a) až c) doba rozhodná pro přiznání náhrady

více než půl hodiny, náhrada nepřísluší. Netrvala-li v případě odstavce 1, písm. d)

doba čekací více než půl hodiny, nemůže náhrada za ztrátu času přesahovati odměnu,

která by byla příslušela za úkon, s kterého sešlo.

(3)

Náhrada za ztrátu času nepřísluší, je-li zřejmé, že ztráta času znalci nepůsobí újmy

na pravidelném výdělku, zejména je-li znalec ve veřejné službě a nevykonává-li vedle

toho dovolenou soukromou lékařskou praxi nebo jinou dovolenou soukromou výdělečnou

činnost.

Čl. III. Náhrada hotových výdajů.

§ 11.

(1)

Nestanoví-li sazebník znaleckých odměn jinak, přísluší znalci vedle odměny náhrada

všech prokázaných skutečných vydání, nutně spojených se znaleckým úkonem. Za propůjčení

nástrojů a nářadí připouštějících trvalé použití náhrada nepřísluší.

(2)

K vydáním spojeným se znaleckými úkony lékařskými a veterinářskými náleží též výdaje

za desinfekční prostředky, reagencie a přiměřená částka za upotřebení gumových rukavic.

Čl. IV. Náhrada cestovních výloh.

§ 12.

(1)

Znalcům a pomocným osobám jimi přibraným (§ 8) přísluší, nemají-li ani svého bytu

ani své obvyklé pracovní místnosti v obci, kde se znalecký úkon provádí, náhrada skutečně

vzniklých jízdních výloh, a to nejvýše v částce rovnající se jízdnému veřejnými dopravními

prostředky o pravidelných spojích III. třídy vozové nebo II. třídy lodní, jakož i

náhrada za nocleh nejvýše v částce 90 Kčs denně a náhrada za stravu nejvýše v částce

100 Kčs denně.

(2)

Znalcům, kteří jsou veřejnými zaměstnanci, přísluší náhrada cestovného a stravného

podle předpisů platných pro úřední cesty veřejných zaměstnanců.

Čl. V. Nároky členů soudních lékařských rad.

§ 13.

(1)

Členům soudní lékařské rady, kteří se zúčastnili jejího sedění, přísluší bez zřetele

na počet projednaných věcí za každou započatou hodinu odměna 120,-- Kčs, předsedajícímu

odměna 240,-- Kčs.

(2)

Tomu, kdo byl v sedění rady zpravodajem (spoluzpravodajem), přísluší vedle odměny

za účast na jednání podle odstavce 1 odměna 460,-- Kčs za každou věc, v níž byl zpravodajem

(spoluzpravodajem).

(3)

Členové rady, kteří nebydlí v jejím sídle, mají při cestách k sedění rady nárok na

náhradu cestovních výloh podle předpisů platných pro jiné znalce (§ 12).

(4)

Odměny podle odstavce 1 a náhrady podle odstavce 3 rozvrhne předsedající na jednotlivé

případy projednané v témž sedění podle doby, které si vyžádalo projednání každého

jednotlivého případu.

(5)

Za objasnění posudku nebo dodatečný posudek nepřísluší zvláštní odměna.

Čl. VI. Nároky členů znaleckých sborů pro posudky ve věcech původského práva.

§ 14.

(1)

Členům znaleckých sborů pro posudky ve věcech původského práva, kteří se zúčastnili

jejich schůze, přísluší bez zřetele na počet projednaných věcí za každou započatou

hodinu odměna 120,-- Kčs, předsedajícímu odměna 240,-- Kčs.

(2)

Tomu, kdo byl ve schůzi rady zpravodajem (spoluzpravodajem) nebo kdo vypracoval (spoluvypracoval)

posudek sboru, přísluší mimo odměnu za účast na schůzi sboru podle odstavce 1 odměna

460,-- Kčs za každou věc, ve které byl zpravodajem (spoluzpravodajem) nebo ve které

vypracoval (spoluvypracoval) posudek.

(3)

Jinak platí obdobně ustanovení § 13, odst. 3 až 5 tohoto nařízení.

Čl. VII. Všeobecná ustanovení.

§ 15.

(1)

Povolávání znalců budiž omezeno na nejnutnější míru. V pochybných případech zjistí

soud vhodným způsobem před nařízením znaleckého šetření, lze-li se vůbec od něho nadíti

výsledků, jichž by se dalo užíti v trestním řízení.

(2)

Odborný lékař budiž povolán jen tehdy, vyžaduje-li správné posouzení věci zvláštních

odborných znalostí.

§ 16.

(1)

Rozsah znalecké činnosti buď vymezen jasným a přesným označením předmětu, účelu a

podle okolností případu i způsobu šetření a dále poskytnutím stručných, avšak obsažných

zpráv ze spisů.

(2)

Potřebuje-li soud odborné znalosti o několika předmětech a není-li jisto, zda nepostačí

vyšetření některých z nich, buďtež vyšetřeny zatím jen některé a znalci buďtež poukázáni,

aby upustili od dalšího šetření, jakmile dosáhnou jeho účelu. Je třeba započíti vždy

s vyšetřením těch předmětů a užíti toho způsobu šetření, podle něhož se lze nejspíše

nadíti kladného výsledku.

(3)

Pomocné osoby (§ 8), které mají nárok na odměnu, smí znalec přibrati, není-li nebezpečí

v prodlení, jen se svolením soudu. Zpravidla se mají pomocné osoby získati v místě,

kde se znalecký úkon provádí.

(4)

Příkazy soudu buďtež vyznačeny s udáním rozsahu, předmětu, způsobu a účelu šetření

ve spise, a byly-li dány znalci ústně, budiž jejich přijetí stvrzeno ve spise jeho

podpisem.

§ 17.

Za úkony, jež znalec provedl proti soudnímu příkazu nebo pokynu nebo způsobem, který

je v rozporu s ustanovením § 16, odst. 2, věty druhé, nepřísluší odměna ani náhrada.

To platí také o úkonech, jež znalec konal bez soudního příkazu, leč by bylo nebezpečí

v prodlení. Rovněž nepřísluší zvláštní odměna (náhrada) za doplnění nálezu nebo posudku,

jehož nedostatečnost znalec sám zavinil.

§ 18.

(1)

Vyšetřující soudce nebo soud určí odměnu nebo náhradu jen na žádost znalcovu, kterou

jest podati písemně nebo ústně do protokolu.

(2)

Odměna (náhrada) se určuje usnesením, které se doručí (vyhlásí) znalci a stranám.

(3)

Znalec i strany mají právo podati stížnost proti tomuto usnesení podle příslušných

ustanovení trestního řádu. Stížnost podaná veřejným žalobcem má odkladný účinek, pokud

jde o výplatu položek odměny (náhrady) napadených stížností.

§ 19.

Znalec, který nežádá za odměnu nebo náhradu do čtrnácti dnů ode dne ukončení svého

úkonu, a podá-li posudek, ode dne podání posudku, pozbývá nároku na ni.

§ 20.

Přednosta soudu může se schválením ministerstva spravedlnosti uděleným v dohodě s

ministerstvem financí sjednati se znalcem zvláštní smlouvu o jeho odměně. V takovém

případě neplatí ustanovení tohoto nařízení. Avšak i v takových případech uloží se

osobám, které byly uznány povinnými nahraditi útraty, povinnost náhrady podle sazeb

stanovených tímto nařízením.