Dekret presidenta republiky 119/1945 Z. z. o přechodné úpravě vojenského trestního řádu.

§ 1.

(1)

V době nezbytně nutné potřeby, která skončí dnem, jenž bude určen vládním nařízením,

je předpisů zákona ze dne 5. července 1912, čís. 131 ř. z. (zák. čl. XXXIII/1912)

o vojenském trestním řádu ve znění zákonů a nařízení jej doplňujících a pozměňujících,

použíti se změnami v tomto dekretu uvedenými.

(2)

Ustanovení vojenského trestního řádu, která odporují ustanovením tohoto dekretu,

pozbývají platnosti, obživnou však dnem, který bude určen vládním nařízením (odst.

1).

§ 2.

(1)

Vojenskou soudní trestní pravomoc vykonávají

1.

vojenské soudy I. stolice,

2.

nejvyšší vojenský soud.

(2)

Vojenské soudy I. stolice vykonávají samosoudcem pravomoc brigádních soudů (§ 20

voj. tr. ř.) podle předpisů pro ně platných a nalézací pravomoc divisních soudů (§

21, čís. 1 voj. tr. ř.) ve složení a podle předpisů pro ně platných.

§ 3.

U vojenského soudu I. stolice rozhoduje místo nalézacího soudu jeden důstojník justiční

služby jako samosoudce,

a)

o všech trestných činech, které dosud patřily do věcné příslušnosti brigádních soudů,

b)

o jiných trestných činech, na které je v zákoně stanoven trest na svobodě do jednoho

roku nebo trest na penězích nebo trest odnětí vojenské hodnosti, a to buď některý

z těchto trestů nebo několik zároveň,

c)

o trestných činech, na které je v zákoně sice stanoven trest na svobodě delší jednoho

roku, nikoliv však delší pěti let, ale navrhne-li žalobce v obžalobě, aby byl uložen

trest na svobodě do jednoho roku.

§ 4.

Proti rozsudkům samosoudce podle § 3, písm. a) až c) lze podati odvolání ve stejném

rozsahu jako proti rozsudkům brigádních soudů (§ 332 voj. tr. ř.).

§ 5.

(1)

Konati řízení a rozhodovati o odvoláních proti rozsudkům samosoudce podle § 4 náleží

nejvyššímu vojenskému soudu v senátě složeném z presidenta nebo místopresidenta jako

předsedy a ze dvou radů nejvyššího vojenského soudu. O odvolacím řízení platí obdobné

ustanovení XIX hlavy, §§ 340 až 352 vojenského trestního řádu.

(2)

Kde vojenský trestní řád přikazuje rozhodovati o stížnostech divisnímu soudu (§ 21,

čís. 2 voj. tr. ř.) rozhoduje o nich nejvyšší vojenský soud v senátě složeném podle

odstavce 1.

§ 6.

Kde se dosavadní ustanovení vojenského trestního řádu vztahuje na brigádní a divisní

soudy jako soudy nalézací jest nutno tím rozuměti vojenský soud I. stolice, kde se

vztahují na divisní soudy jako soudy odvolací jest tím rozuměti nejvyšší vojenský

soud.

§ 7.

(1)

Žalobci u vojenských soudů jsou

1)

u vojenského soudu I. stolice vojenský prokurátor,

2)

u nejvyššího vojenského soudu generální vojenský prokurátor.

(2)

Všude, kde se vojenský trestní řád vztahuje na funkcionáře vojenského prokurátora,

jest tím rozumět vojenského prokurátora, kde se vztahuje na vojenského prokurátora

v řízení před II. stolicí, jest tím rozumět generálního vojenského prokurátora.

§ 8.

Tento dekret nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany.