ZÁKON 114/1992 Z. z. o ochraně přírody a krajiny

§ 1

Účel zákona

Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně

rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními

zdroji.

§ 2

Ochrana přírody a krajiny

(1)

Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu

a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a

jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky,

péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.

(2)

Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména

a)

ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny,

b)

obecnou ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní

ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich

vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za

použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení,

c)

ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických

a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů,

d)

ochranou dřevin rostoucích mimo les,

e)

vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně,

f)

účastí na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů s cílem zajistit ekologicky

vhodné lesní hospodaření,

g)

spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření

ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny,

h)

účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách,

i)

ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro

život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě

blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů,

j)

obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích

a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny,

k)

ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a

rekreace.

§ 3

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se vymezují některé základní pojmy takto

a)

územní systém ekologické stability krajiny (dále jen „systém ekologické stability“)

je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů,

které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální

systém ekologické stability,

b)

významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná

část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými

krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.

Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody

jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé

travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy

a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických

zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata (písmeno f),

c)

planě rostoucí rostlina (dále jen „rostlina“) je jedinec nebo kolonie rostlinných

druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Rostlinou jsou

všechny její podzemní i nadzemní části,

d)

volně žijící živočich (dále jen „živočich“) je jedinec živočišných druhů, jejichž

populace se udržují v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí, nestanoví-li

tento zákon jinak. Živočichem jsou všechna vývojová stádia příslušející k danému druhu,

e)

živočišný nebo rostlinný druh je rovněž systematická jednotka nižšího řádu,

f)

zvláště chráněná část přírody je velmi významná nebo jedinečná část živé či neživé

přírody; může jí být část krajiny, geologický útvar, strom, živočich, rostlina a nerost,

vyhlášený ke zvláštní ochraně státním orgánem podle části třetí nebo čtvrté tohoto

zákona,

g)

dřevina rostoucí mimo les (dále jen „dřevina“) je strom či keř rostoucí jednotlivě

i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní

fond,

1

)

h)

paleontologický nález je věc, která je významným dokladem nebo pozůstatkem života

v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti,

i)

biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení

vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop

je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin

a živočichů,

j)

ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou

navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně

ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase,

k)

krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně

propojených ekosystémů a civilizačními prvky.

§ 4

Základní povinnosti při obecné ochraně přírody

(1)

Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního

bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů

pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního

plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského

půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability

je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření

je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Podrobnosti

vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a

opatření v procesu jeho vytváření stanoví ministerstvo životního prostředí České republiky

(dále jen „ministerstvo životního prostředí“) obecně závazným právním předpisem.

(2)

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze

tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační

funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného

prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten,

kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi

takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků,

odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany

významných krajinných prvků stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným

právním předpisem.

(3)

Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z hlediska ochrany systému ekologické stability

je také nezbytné ke schválení lesních hospodářských plánů,

2

)

k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha a k výstavbě lesních cest a svážnic

a lesních melioračních systémů. K pěstebním a těžebním zásahům v lesích prováděným

v souladu s lesním hospodářským plánem a při nahodilé těžbě

3

)

se závazné stanovisko orgánu ochrany přírody nevyžaduje.

(4)

Umisťování staveb do vzdálenosti 50 metrů od katastrální hranice rybníků nebo jezer

a do vzdálenosti 20 metrů od břehové čáry vodních toků, s výjimkou nezbytných zařízení

sloužících plavbě, údržbě vodních toků, rybníků a jezer nebo jejich provoznímu účelu,

není povoleno; toto omezení neplatí v zastavěném území obce.

§ 5

Obecná ochrana rostlin a živočichů

(1)

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem

či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich

degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo

zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek ochrany je orgán

ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost.

(2)

Ochrana podle odstavce 1 se nevztahuje na zásahy při hubení rostlin a živočichů upravené

zvláštními předpisy.

4

)

Ohrožené nebo vzácné druhy živočichů a rostlin jsou zvláště chráněny podle § 48 až

50 tohoto zákona.

(3)

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních

prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby

nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení

jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků, neučiní-li

tak povinná osoba sama.

(4)

Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny

je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. Geograficky nepůvodní druh rostliny

nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu.

(5)

Záměrné křížení a následné rozšiřování křížence rostlin či živočichů do krajiny je

možné jen s povolením orgánu ochrany přírody.

(6)

Vývoz a dovoz ohrožených rostlin a živočichů chráněných mezinárodními úmluvami, kterými

je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána (dále jen „mezinárodní úmluvy“),

povoluje orgán ochrany přírody.

§ 6

Registrace významných krajinných prvků

(1)

Registraci významných krajinných prvků provádí orgán ochrany přírody, který ji zároveň

oznámí vlastníkovi, případně nájemci dotčeného pozemku, územně příslušnému stavebnímu

úřadu a obci. Je-li dotčen větší počet vlastníků pozemků, lze oznámení doručit také

veřejnou vyhláškou.

(2)

V oznámení podle odstavce 1 se uvede vymezení významného krajinného prvku, stručné

odůvodnění registrace a jejích právních důsledků (§ 4 odst. 2).

(3)

Vlastníci dotčených pozemků mají právo vznést k registraci významného krajinného

prvku písemně výhrady do 30 dnů od doručení oznámení či jeho veřejného oznámení k

orgánu ochrany přírody, který registraci provedl. Tento orgán je povinen výhrady s

vlastníkem projednat a rozhodnout, zda registraci potvrdí nebo zruší.

(4)

Zrušit registraci významného krajinného prvku, nejde-li o zrušení podle odstavce

3, může orgán ochrany přírody, který registraci provedl, pouze v případě veřejného

zájmu.

§ 7

Ochrana dřevin

(1)

Dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud

se na ně nevztahuje ochrana přísnější (§ 46 a 48) nebo ochrana podle zvláštních předpisů.

5

)

(2)

Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při

výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán

ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin.

§ 8

Povolení ke kácení dřevin

(1)

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno

jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického

významu dřevin.

(2)

Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy

porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, a z důvodů zdravotních nebo

při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů.

6

)

Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany

přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům

na ochranu dřevin nebo rozsahu zvláštního oprávnění.

(3)

Povolení není třeba ke kácení dřevin na pozemcích, které jsou ve vlastnictví fyzických

osob, jestliže pozemky užívají a jde-li o stromy se stanovenou velikostí, popřípadě

jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví ministerstvo

životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

(4)

Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně

ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek

provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.

(5)

Podrobnosti ochrany dřevin a podmínek povolování jejich kácení stanoví ministerstvo

životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 9

Náhradní výsadba a odvody

(1)

Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli

přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin.

Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však

na dobu pěti let.

(2)

Náhradní výsadbu podle odstavce 1 lze uložit na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví

žadatele o kácení, jen s předchozím souhlasem jejich vlastníka. Obce vedou přehled

pozemků vhodných pro náhradní výsadbu ve svém územním obvodu po předběžném projednání

s jejich vlastníkem.

(3)

Pokud orgán ochrany přírody neuloží provedení náhradní výsadby podle odstavce 1,

je ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby a s povolením orgánu ochrany přírody povinen

zaplatit odvod do rozpočtu obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí.

Ten, kdo kácel dřeviny protiprávně, je povinen zaplatit odvod do Státního fondu životního

prostředí České republiky.

7

)

Výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí stanoví zvláštní zákon.

(4)

Zajištěním náhradní výsadby podle odstavce 1 nebo zaplacením odvodu podle odstavce

3 je zároveň splněna povinnost náhradního opatření podle § 86 odst. 2 i náhrady ekologické

újmy.

8

)

§ 10

Ochrana a využití jeskyní

(1)

Jeskyně jsou podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil. Jeskyněmi ve smyslu

tohoto zákona se rozumí i přírodní jevy na povrchu a pod zemí, které jsou s jeskyněmi

v přímé příčinné souvislosti.

(2)

Poškozovat a ničit jeskyně je zakázáno. Pro povolení ke zpřístupnění či jinému využití

jeskyní podle zvláštních předpisů

9

)

je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

§ 11

Ochrana paleontologických nálezů

(1)

Kdo učiní paleontologický nález, který sám rozpozná, je povinen zajistit jeho ochranu

před zničením, poškozením nebo odcizením a opatřit jej údaji o nálezových okolnostech,

zejména místě nálezu. Dále je povinen na písemné vyzvání orgánu ochrany přírody sdělit

údaje o učiněném nálezu a umožnit přístup a dokumentaci tohoto nálezu osobám pověřeným

orgánem ochrany přírody.

(2)

Vlastník pozemku, na němž byl paleontologický nález učiněn, nebo ten, kdo vykonává

činnosti, při nichž k nálezu došlo, je povinen umožnit na žádost orgánu ochrany přírody

osobám tímto orgánem pověřeným provedení záchranného paleontologického výzkumu a po

dobu jeho konání, nejdéle však po dobu osmi dnů od ohlášení nálezu, nedohodnou-li

se strany jinak, zdržet se na místě nálezu činnosti, která by mohla vést k jeho zničení

nebo poškození. Po ukončení záchranného paleontologického výzkumu musí být osobám

pověřeným orgánem ochrany přírody umožněno provádět odborný paleontologický dohled

nad dalšími pracemi.

(3)

Vývoz paleontologických nálezů je povolen jen se souhlasem orgánu ochrany přírody.

§ 12

Ochrana krajinného rázu a přírodní park

(1)

Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého

místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu.

Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny

pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území,

kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

(2)

K umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit

nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti

ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným

právním předpisem.

(3)

K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami,

který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody

zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového

využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.

§ 13

Přechodně chráněné plochy

(1)

Území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo živočišných

druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů může orgán ochrany přírody svým rozhodnutím

vyhlásit za přechodně chráněnou plochu. Přechodně chráněnou plochu lze vyhlásit též

z jiných vážných důvodů, zejména vědeckých, studijních či informačních. Přechodně

chráněná plocha se vyhlašuje na předem stanovenou dobu, případně na opakované období,

například dobu hnízdění. V rozhodnutí o jejím vyhlášení se omezí takové využití území,

které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení vývoje předmětu ochrany.

(2)

Vznikne-li vlastníku či nájemci pozemku v důsledku ochranných podmínek přechodně

chráněné plochy újma nikoliv nepatrná, přísluší mu na jeho žádost finanční náhrada

od orgánu ochrany přírody, který přechodně chráněnou plochu vyhlásil. Orgán ochrany

přírody při rozhodování o výši finanční náhrady může požadovat doložení žádosti doklady

či údaji o výnosu pozemku.

§ 14

Kategorie zvláště chráněných území

(1)

Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze vyhlásit za zvláště

chráněná; přitom se stanoví podmínky jejich ochrany.

(2)

Kategorie zvláště chráněných území jsou

a)

národní parky,

b)

chráněné krajinné oblasti,

c)

národní přírodní rezervace,

d)

přírodní rezervace,

e)

národní přírodní památky,

f)

přírodní památky.

§ 15

Národní parky

(1)

Rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část

zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny,

živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam, lze vyhlásit

za národní parky.

(2)

Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních

poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením.

(3)

Národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem.

§ 16

Základní ochranné podmínky národních parků

(1)

Na celém území národních parků je zakázáno

a)

hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky

a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře

a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch,

b)

zneškodňovat odpady, které mají původ mimo území národního parku a zneškodňovat ostatní

odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

c)

tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody,

d)

vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní

komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání

vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření,

obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu

a vozidel vodohospodářských organizací,

e)

pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat

vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

f)

provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech

mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

g)

sbírat rostliny kromě lesních plodů či odchytávat živočichy, není-li stanoveno jinak

v tomto zákoně, bližších ochranných podmínkách či návštěvním řádu národního parku,

h)

povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin

a živočichů,

i)

zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice, kromě

záchranných chovů, a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti,

j)

měnit stávající vodní režim pozemků,

k)

stavět nové dálnice, silnice, železnice, průmyslové stavby, sídelní útvary, plavební

kanály, elektrická vedení velmi vysokého napětí a dálkové produktovody,

l)

provádět chemický posyp cest,

m)

těžit nerosty, horniny a humolity kromě stavebního kamene a písku pro stavby na území

národního parku,

n)

pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky,

o)

měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního

parku.

(2)

Na území první zóny národního parku (§ 17 odst. 1) je dále zakázáno

a)

povolovat a umisťovat nové stavby,

b)

vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků

a nájemců pozemků,

c)

měnit současnou skladbu a plochu kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o národní

park,

d)

hnojit, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady.

§ 17

Členění území národních parků

(1)

Metody a způsoby ochrany národních parků jsou odstupňovány na základě členění území

národních parků zpravidla do tří zón ochrany přírody vymezených s ohledem na přírodní

hodnoty. Nejpřísnější režim ochrany se stanoví pro první zónu. Bližší charakteristiku

a režim zón upravuje obecně závazný právní předpis, kterým se národní park vyhlašuje.

(2)

Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví orgán ochrany přírody v

dohodě s federálním ministerstvem obrany a ministerstvem zemědělství České republiky

(dále jen „ministerstvo zemědělství“) a po projednání s dotčenými ústředními orgány

státní správy, okresními úřady a obcemi a zaznamená je v mapových podkladech vhodného

měřítka, uložených též u všech orgánů, s nimiž byly zóny projednány. Hranice první

zóny vyznačí orgán ochrany přírody vhodným způsobem v terénu.

§ 18

Plány péče o národní parky a jejich ochranná pásma

(1)

Pro každý národní park navrhuje a schvaluje orgán ochrany přírody plán péče o národní

park a jeho ochranné pásmo (dále jen „plán péče“), a to na období zpravidla deseti

let. Jeho východiskem je členění území národního parku do jednotlivých zón (§ 17),

obsahem pak zejména stanovení dlouhodobých i krátkodobých úkolů pro ochranu rostlin

a živočichů, péči o les i půdu, vzhled krajiny, ekologické limity osídlení, dopravy,

turistiky a hospodaření na území národního parku.

(2)

Plán péče obsahuje též úkoly na úseku strážní a informační služby a zásadní vnitřní

úkoly pro činnost orgánu ochrany přírody. Slouží jako závazný podklad pro jiné plánovací

dokumenty a pro činnost orgánu ochrany přírody.

(3)

Plán péče se může členit do podrobnějších záměrů i na kratší časové úseky a může

být zpracován pro části území národního parku.

§ 19

Návštěvní řády národních parků

(1)

Na území národních parků je omezen vstup, vjezd, volný pohyb osob mimo zastavěné

části obcí a rekreační a turistická aktivita osob. Podmínky tohoto omezení a výčet

turistických a rekreačních činností, které jsou zakázány, stanoví tento zákon a návštěvní

řády.

(2)

Návštěvní řád vydává orgán ochrany přírody národního parku formou obecně závazné

vyhlášky; osoby trvale bydlící či pracující v národním parku mohou být z její působnosti

ve stanoveném rozsahu vyňaty. Návštěvní řád může být vydán také pro část území národního

parku.

(3)

Návštěvní řád obsahuje ustanovení o výchovném a osvětovém využívání národního parku.

§ 20

Rada národního parku

(1)

K projednání a posouzení všech důležitých dokumentů ochrany a řízení národního parku

a jeho ochranného pásma, zejména členění území národního parku do zón ochrany přírody,

plánu péče, návštěvního řádu, způsobu péče o les a územních plánů, zřizuje orgán ochrany

přírody národního parku radu národního parku (dále jen „rada“) jako iniciativní a

konzultační orgán pro záležitosti příslušného národního parku.

(2)

Členy rady jsou delegovaní zástupci obcí, okresních úřadů a v horských oblastech

zástupci Horské služby, na jejichž území se národní park a jeho ochranné pásmo rozkládá.

Další členy rady jmenuje orgán ochrany přírody národního parku z nejvýznamnějších

právnických a fyzických osob s podnikatelskou činností na území národního parku, zejména

z oblasti lesnictví, zemědělství, obchodu a cestovního ruchu, odborníků z vědeckých

a odborných pracovišť, popřípadě z jiných orgánů státní správy.

(3)

Před schválením zón národního parku (§ 17), návštěvního řádu (§ 19) a plánu péče

o národní park (§ 18) je orgán ochrany přírody povinen dohodnout návrh těchto dokumentů

se zástupci obcí, delegovanými do rady podle odstavce 2.

(4)

Nedojde-li k dohodě podle odstavce 3, předloží rada rozpor se svým stanoviskem ministerstvu

životního prostředí, které věc rozhodne po projednání s dotčenými obcemi.

§ 21

Právo myslivosti a rybářství v národních parcích

Výkon práva myslivosti a práva rybářství podle zvláštních předpisů

10

)

může být v určitých částech národního parku nebo na celém jeho území orgánem ochrany

přírody omezen nebo vyloučen.

§ 22

Lesy národních parků

(1)

Lesy v národním parku nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských;

11

)

ustanovení o zásazích proti škůdcům

12

)

a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod

3

)

lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody.

(2)

Právo hospodaření k lesům, lesnímu půdnímu fondu a jinému lesnímu majetku ve státním

vlastnictví, který je na území národních parků a jejich ochranných pásem, převedou

právnické osoby vykonávající právo hospodaření na příslušnou správu národního parku

do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona a u národních parků vyhlášených

po nabytí účinnosti tohoto zákona do jednoho roku od vyhlášení národního parku.

(3)

K majetku převedenému podle odstavce 2 vykonává příslušná správa národního parku

právo hospodaření přímo nebo prostřednictvím právnické osoby, kterou k tomuto účelu

zřídí.

(4)

Lhůta k převedení majetku podle odstavce 2 se pro Krkonošský národní park stanoví

na dva roky.

§ 23

Právo vlastnictví k některému majetku v národních parcích

Lesy, lesní půdní fond, vodní toky a vodní plochy na území národních parků, které

jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví, nelze zcizit. Tím

nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci.

13

)

§ 24

Poplatky v národních parcích

(1)

Za vjezd a setrvání motorovými vozidly na území národního parku nebo za vstup do

jeho vybraných míst mimo zastavěná území obcí může orgán ochrany přírody vybírat poplatek.

Tento poplatek neplatí osoby pracující, trvale bydlící nebo fyzické osoby vlastnící

rekreační objekty na území národního parku.

(2)

Za jízdu na území národního parku motorovým vozidlem, jehož vjezd podléhá poplatku

podle odstavce 1, může orgán ochrany přírody rovněž vybírat jednorázový poplatek.

Maximální výši a způsob vyměření tohoto poplatku stanoví ministerstvo životního prostředí

obecně závazným právním předpisem.

(3)

Výši poplatku podle odstavců 1 a 2 a způsob vybírání poplatku stanoví orgán ochrany

přírody národního parku vyhláškou.

(4)

Poplatky v národních parcích jsou příjmem příslušného orgánu ochrany přírody národního

parku.

(5)

Využije-li orgán ochrany přírody oprávnění podle odstavců 1 a 2, nelze v těchto místech

vybírat poplatek podle zákona o místních poplatcích.

14

)

§ 25

Chráněné krajinné oblasti

(1)

Rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem,

významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným

zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit

za chráněné krajinné oblasti.

(2)

Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak,

aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální

ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje

přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí.

(3)

Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda

republiky nařízením.

§ 26

Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí

(1)

Na celém území chráněných krajinných oblastí je zakázáno

a)

zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

b)

tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

c)

vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní

komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání

vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření,

obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu a zdravotní a veterinární

službu,

d)

povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin

a živočichů,

e)

používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti,

f)

stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály,

g)

pořádat automobilové a motocyklové soutěže,

h)

provádět chemický posyp cest,

i)

měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany chráněné

krajinné oblasti.

(2)

Na území první zóny chráněné krajinné oblasti je dále zakázáno

a)

umisťovat a povolovat nové stavby,

b)

povolovat a měnit využití území,

c)

měnit současnou skladbu a plochy kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o chráněnou

krajinnou oblast,

d)

hnojit pozemky, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady,

e)

těžit nerosty a humolity.

(3)

Na území první a druhé zóny chráněné krajinné oblasti je dále zakázáno

a)

hospodařit na pozemcích mimo zastavěná území obcí způsobem vyžadujícím intenzivní

technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v

biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní

povrch, používat biocidy, měnit vodní režim či provádět terénní úpravy značného rozsahu,

b)

zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy, bažantnice,

c)

pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená

se souhlasem orgánu ochrany přírody.

§ 27

Zóny a plány péče v chráněných krajinných oblastech

(1)

K bližšímu určení způsobu ochrany přírody chráněných krajinných oblastí se vymezují

zpravidla čtyři, nejméně však tři zóny odstupňované ochrany přírody; první zóna má

nejpřísnější režim ochrany. Zóny vymezuje orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými

ústředními orgány státní správy, okresními úřady a obcemi. Podrobnější režim zón ochrany

přírody chráněných krajinných oblastí se stanoví při vyhlášení či změně bližších ochranných

podmínek chráněných krajinných oblastí (§ 25 odst. 3) obecně závazným právním předpisem.

(2)

K usměrňování a ovlivňování lidské činnosti s ohledem na poslání chráněných krajinných

oblastí a ke stanovení střednědobých a dlouhodobých úkolů ochrany přírody v těchto

oblastech, zejména v péči o rostliny a živočichy orgány ochrany přírody navrhují a

schvalují plány péče v chráněných krajinných oblastech (dále jen „plány péče“), a

to zpravidla na období deseti až patnácti let.

(3)

Plány péče vycházejí z ochranných podmínek a z režimu zón ochrany přírody chráněných

krajinných oblastí (odstavec 1), jsou výchozím podkladem pro územně plánovací dokumentaci,

lesní hospodářské plány, směrný vodohospodářský plán a jiné druhy plánovací dokumentace.

§ 28

Národní přírodní rezervace

(1)

Menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou

geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním

měřítku, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní rezervace; stanoví

přitom také jejich bližší ochranné podmínky.

(2)

Využívání národní přírodní rezervace je možné jen v případě, že se jím uchová či

zlepší dosavadní stav přírodního prostředí.

§ 29

Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací

Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno

a)

hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky

a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci

ekosystémů nebo nevratně poškozovat půdní povrch, provádět chemizaci, změnu vodního

režimu a terénní úpravy,

b)

povolovat a umisťovat stavby,

c)

těžit nerosty a humolity,

d)

vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě

vlastníků a nájemců pozemků,

e)

povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin

a živočichů,

f)

provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech

mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody,

g)

zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice a používat

otrávených návnad při výkonu práva myslivosti,

h)

vjíždět motorovými vozidly, kromě vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných

pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární

ochranu, zdravotní a veterinární službu,

i)

sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, nejde-li o případy podle § 30.

j)

tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody,

k)

měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národní

přírodní rezervace.

§ 30

Právo myslivosti a rybářství v národních přírodních rezervacích

Výkon rybářského a mysliveckého práva v národních přírodních rezervacích je možný

jen se souhlasem orgánu ochrany přírody.

§ 31

Lesy národních přírodních rezervací

Lesy v národních přírodních rezervacích nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských;

11

)

ustanovení o zásazích proti škůdcům

12

)

a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod

3

)

lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody.

§ 32

Právo vlastnictví k některému majetku v národních přírodních rezervacích

Lesy, lesní půdní fond, vodní toky, vodní plochy a nezastavěné pozemky na území národních

přírodních rezervací, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním

vlastnictví, nelze zcizit. Tím nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle

předpisů o majetkové restituci.

13

)

§ 33

Přírodní rezervace

(1)

Menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a

významných pro příslušnou geografickou oblast může orgán ochrany přírody vyhlásit

za přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky.

(2)

Nezastavěné pozemky na území přírodních rezervací, které jsou ke dni nabytí účinnosti

tohoto zákona ve státním vlastnictví, lze zcizit jen se souhlasem ministerstva životního

prostředí. Tím nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o

majetkové restituci.

13

)

§ 34

Základní ochranné podmínky v přírodních rezervacích

(1)

Na celém území přírodních rezervací je zakázáno

a)

hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky

a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci

ekosystému anebo nevratně poškozovat půdní povrch,

b)

používat biocidy,

c)

povolovat a umisťovat nové stavby,

d)

povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin

a živočichů,

e)

sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, kromě výkonu práva myslivosti a rybářství

či sběru lesních plodů,

f)

měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany přírodní

rezervace.

(2)

Výkon práva myslivosti a rybářství může příslušný orgán omezit, pokud tento výkon

je v rozporu s podmínkami ochrany území přírodní rezervace.

§ 35

Národní přírodní památka

(1)

Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště

nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo

mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle

přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní

přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky.

(2)

Změny či poškozování národních přírodních rezervací či jejich hospodářské využívání,

pokud by tím hrozilo jejich poškození, je zakázáno.

(3)

Lesy, lesní půdní fond, vodní toky, vodní plochy a nezastavěné pozemky na území národních

přírodních památek, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví,

nelze zcizit. Tím nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů

o majetkové restituci.

13

)

§ 36

Přírodní památka

(1)

Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště

vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým,

vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou

činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví

přitom také její bližší ochranné podmínky.

(2)

Nezastavěné pozemky na území přírodních památek, které jsou ke dni nabytí účinnosti

tohoto zákona ve státním vlastnictví, lze zcizit jen se souhlasem ministerstva životního

prostředí. Tím nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o

majetkové restituci.

13

)

§ 37

Ochranná pásma zvláště chráněných území

(1)

Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může být

pro ně vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou

vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Ochranné pásmo vyhlašuje orgán,

který zvláště chráněné území vyhlásil, a to stejným způsobem. Pokud se ochranné pásmo

národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní

památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území.

(2)

Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků,

změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu

je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

§ 38

Plány péče o vybraná zvláště chráněná území

(1)

Vývoj přírodních poměrů v národních přírodních rezervacích, přírodních rezervacích,

případně v národních přírodních památkách a přírodních památkách a jejich ochranných

pásmech se usměrňuje na základě plánů péče. Tyto plány obsahují pokyny pro regulaci

přirozeného vývoje a lidských činností, zejména pro provádění praktických zásahů v

příslušných zvláště chráněných částech přírody.

(2)

Plány péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období deseti let. Jsou využívány

jako závazný podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů, zejména pro lesní hospodářské

plány a územně plánovací dokumentace.

(3)

Podrobnosti o náležitostech plánů péče může stanovit ministerstvo životního prostředí

obecně závazným právním předpisem.

§ 39

Smluvní ochrana některých zvláště chráněných částí přírody

Přírodní rezervace, přírodní památky a památné stromy (§ 46) včetně jejich ochranných

pásem mohou orgány ochrany přírody zřizovat též na základě písemné dohody o ochranných

podmínkách uzavřené mezi orgánem oprávněným k jejich vyhlášení a vlastníkem dotčeného

pozemku za předpokladu, že takto zřízená ochrana bude k pozemku vázána trvale formou

věcného břemene.

§ 40

Postup při vyhlašování zvláště chráněných území

(1)

Záměr na vyhlášení zvláště chráněných území oznamuje písemně orgán ochrany přírody

příslušný k vyhlášení vlastníkům a nájemcům pozemků dotčených zamýšlenou ochranou.

O záměru na vyhlášení národních parků a chráněných krajinných oblastí vyrozumí orgán

ochrany přírody vlastníky a nájemce dotčených pozemků prostřednictvím orgánů obce

zpravidla formou veřejné vyhlášky. Náležitosti oznámení podle tohoto odstavce upraví

podrobněji ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

(2)

Vlastníci dotčených pozemků mají právo vznést k záměru vyhlásit část přírody podle

odstavce 1 za zvláště chráněnou výhrady do 30 dnů od doručení oznámení či jeho veřejného

oznámení k orgánu ochrany přírody, který oznámení vydal.

(3)

Orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení je povinen včas podané výhrady posoudit

ve lhůtě 60 dnů a se svými závěry seznámit toho, kdo je podal.

(4)

Od doby oznámení záměru vyhlásit část přírody podle odstavce 1 za zvláště chráněnou

až do konečného rozhodnutí, nejdéle však po dobu dvou let, se musí vlastníci dotčených

pozemků zdržet všech zásahů, které by negativně měnily či poškozovaly dochovaný stav

přírody území navrhovaného ke zvláštní ochraně.

§ 41

Projednávání záměrů na vyhlášení s orgány státní správy

(1)

Záměr na vyhlášení národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních

rezervací a národních přírodních památek projedná orgán ochrany přírody s ústředními

orgány státní správy dotčenými podle zvláštních předpisů.

15

)

(2)

Dotčené ústřední orgány státní správy se musí k předloženým návrhům a záměrům podle

odstavce 1 vyjádřit nejpozději do 30 dnů od jejich předložení.

§ 42

Evidence a označování zvláště chráněných území

(1)

Zvláště chráněná území jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody (dále jen

„ústřední seznam“).

(2)

Ústřední seznam je veřejný a každý do něj může nahlížet v přítomnosti pověřeného

pracovníka. Podrobnosti o vedení ústředního seznamu stanoví ministerstvo životního

prostředí obecně závazným právním předpisem, v němž také určí právnickou osobu pověřenou

vedením ústředního seznamu.

(3)

Každé vyhlášení, změnu, popřípadě zrušení chráněného území podle odstavce 1 oznámí

orgán ochrany přírody příslušnému orgánu geodézie a kartografie.

16

)

(4)

K označení národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací

a národních přírodních památek se užívá velkého státního znaku České republiky. Na

označení přírodních rezervací a přírodních památek se užívá malého státního znaku

České republiky.

(5)

Podrobnosti o způsobu označení zvláště chráněných území v terénu i mapových podkladech

stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 43

Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích

Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 16, 26, 29, 34 a § 35 odst.

2 může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody,

povolit orgán ochrany přírody, který je příslušný k vyhlášení ochrany. U národních

parků a chráněných krajinných oblastí je tímto orgánem ministerstvo životního prostředí.

§ 44

Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněných územích

(1)

Na území národních parků a chráněných krajinných oblastí nelze bez souhlasu orgánu

ochrany přírody vydat rozhodnutí o umístění, povolení či změně v užívání stavby,

17

)

povolení k nakládání s vodami a k vodohospodářským dílům, povolení k některým činnostem

18

)

či udělení souhlasu

19

)

podle vodního zákona.

(2)

V bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území lze vymezit činnosti a

zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánů ochrany přírody.

§ 45

Zrušení zvláště chráněných území a jejich ochranných pásem

(1)

Orgán, který vyhlásil území včetně ochranného pásma za zvláště chráněné, je oprávněn

zrušit ochranu stejným způsobem, jakým bylo provedeno její vyhlášení, a to pouze z

důvodů, pro něž lze udělit výjimku z bližších podmínek ochrany (§ 43) anebo pokud

důvody pro zvláštní ochranu zanikly.

(2)

Smluvní zvláštní ochranu území vyhlášenou podle § 39 lze zrušit na základě písemné

dohody uzavřené mezi vlastníkem pozemku a orgánem ochrany přírody oprávněným k vyhlašování.

V případě nesouhlasu vlastníka pozemku rozhoduje o zrušení orgán ochrany přírody,

který je dohodu oprávněn uzavřít.

§ 46

Památné stromy a jejich ochranná pásma

(1)

Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu

ochrany přírody za památné stromy.

(2)

Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji; jejich

ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil.

(3)

Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně

orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené

činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud

tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku

průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná

pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování,

chemizace.

(4)

Zrušit ochranu památného stromu může orgán ochrany přírody jen z důvodu, pro který

lze udělit výjimku dle § 56.

§ 47

Evidence a označování památných stromů

(1)

Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu (§ 42 odst. 1 a 2).

(2)

Na označení památných stromů se užívá malého státního znaku České republiky.

(3)

Bližší podmínky o způsobu označení památných stromů v terénu i mapových podkladech

stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 48

Zvláště chráněné rostliny a živočichové

(1)

Druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi

významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné.

(2)

Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se dle stupně jejich ohrožení člení na

a)

kriticky ohrožené,

b)

silně ohrožené,

c)

ohrožené.

(3)

Seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle odstavců

1 a 2 stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 49

Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin

(1)

Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech

a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny

sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji.

(2)

Ochrana podle tohoto zákona se na rostliny nevztahuje, pokud

a)

rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny, poškozovány nebo rušeny v

přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto kultur,

b)

jsou pěstovány v kulturách získaných povoleným způsobem,

c)

pocházejí z dovozu a nejsou předmětem ochrany podle mezinárodních úmluv.

(3)

Za běžné obhospodařování podle odstavce 2 písm. a) se nepovažují zásahy, při kterých

může dojít ke změně hydrologických půdních poměrů, půdního povrchu či chemických vlastností

prostředí, kromě zásahů při obvyklém hospodaření v lesích podle platného lesního hospodářského

plánu.

(4)

Ustanovení odstavce 2 písm. a) neplatí pro druhy kriticky a silně ohrožené; v těchto

případech je ke způsobu běžného obhospodařování nezbytné předchozí stanovisko orgánu

ochrany přírody, který může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný

přenos rostlin.

(5)

Bližší podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin stanoví ministerstvo životního

prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 50

Základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů

(1)

Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna

jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří

jsou chráněni i uhynulí, stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným

právním předpisem.

(2)

Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů,

zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno

sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná

sídla.

(3)

Ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na případy, kdy je zásah do přirozeného

vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování

nemovitostí nebo jiného majetku anebo z důvodů hygienických. V těchto případech je

ke způsobu a době zásahu nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, který

může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos živočichů.

(4)

Ustanovení odstavce 3 neplatí pro druhy silně a kriticky ohrožené.

(5)

Bližší podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů, zejména pokud se jedná o zoologické

zahrady, záchranné chovy, péči o zraněné živočichy a oprávnění k preparaci uhynulých

živočichů stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 51

Zvláštní ochrana nerostů

(1)

Druhy nerostů, které jsou vzácné nebo vědecky či kulturně hodnotné, lze vyhlásit

za zvláště chráněné.

(2)

Zvláště chráněné nerosty není dovoleno na místě jejich přirozeného výskytu poškozovat

či sbírat bez povolení orgánu ochrany přírody.

(3)

Seznam zvláště chráněných nerostů podle odstavce 1 a bližší ochranné podmínky stanoví

ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 52

Záchranné programy zvláště chráněných druhů

K ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů zajišťují všechny orgány ochrany

přírody záchranné programy s cílem vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací

těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení. Záchranné programy

spočívají v návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, jakými jsou

záchranné chovy, introdukce, reintrodukce, záchranné přenosy a jiné přístupné metody

vhodné k dosažení sledovaného cíle.

§ 53

Vývoz

(1)

Vývoz zvláště chráněných živočichů, rostlin a nerostů je zakázán. Povolení k vývozu

může výjimečně v případech hodných zvláštního zřetele udělit ministerstvo životního

prostředí.

(2)

Toto povolení nenahrazuje souhlas podle zvláštních předpisů.

20

)

§ 54

Prokázání původu

(1)

Kdo drží, nabízí k prodeji nebo zpracovává zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného

živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv (§ 5 odst.

6), je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat povolený způsob jejich nabytí

(povoleným dovozem, povoleným chovem a sběrem, pěstováním v kultuře apod.). Bez prokázání

původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu

a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv držet, nabízet k prodeji nebo je

zpracovávat.

(2)

Kdo drží, nabízí k prodeji či zpracovává věc uvedenou v odstavci 1, je povinen na

vyžádání orgánů ochrany přírody nebo stráže přírody (§ 81) prokázat svoji totožnost.

§ 55

Projednávání záměrů na vyhlášení

(1)

Záměr na vyhlášení památných stromů projedná orgán ochrany přírody s vlastníky těchto

stromů a orgány státní správy dotčenými podle zvláštních předpisů

21

)

přiměřeně podle § 40.

(2)

Zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a nerostů vyhlašuje orgán ochrany přírody

v dohodě s ministerstvem zemědělství a po projednání s ústředními orgány státní správy

dotčenými podle zvláštních předpisů.

21

)

(3)

Dotčené ústřední orgány státní správy se musí k návrhům a záměrům předloženým dle

odstavce 1 vyjádřit do 30 dnů od jejich předložení.

§ 56

Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů

a nerostů

Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů

a nerostů podle § 46 odst. 2, § 49, 50 a § 51 odst. 2 může v případech, kdy jiný veřejný

zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody.

§ 57

Souhlas k některým činnostem týkajícím se zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů

a nerostů

V bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů (§

50 odst. 5) a nerostů (§ 51 odst. 3) lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány

na předchozí souhlas orgánů ochrany přírody.

§ 58

Základní povinnosti

Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto

zákona.

§ 59

Zajištění pozemků k tvorbě systému ekologické stability

(1)

K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se v dohodě s vlastníkem

pozemku uskuteční opatření, projekty a plány podle § 4 odst. 1.

(2)

Vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku, se kterou

jeho vlastník nesouhlasí, nabídne mu pozemkový úřad

22

)

výměnu jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako

je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část

pozemku původního.

(3)

Na pozemky nezbytné k uskutečnění opatření, projektů a plánů tvorby systému ekologické

stability podle § 4 odst. 1 se nevztahují ustanovení o ochraně zemědělského půdního

fondu

23

)

a o ochraně lesního půdního fondu.

1

)

§ 60

Vyvlastnění a obligatorní převod práva hospodaření

(1)

Vyvlastnit nemovitost či práva k ní za účelem ochrany přírody a krajiny lze v případech

stanovených zvláštním předpisem.

24

)

(2)

Při vyvlastňování podle odstavce 1 se postupuje podle zvláštních předpisů o vyvlastnění,

25

)

a to na návrh orgánu ochrany přírody.

(3)

Právo hospodaření k nemovitosti ve státním vlastnictví může převést orgán ochrany

přírody z důvodů a v rozsahu uvedeném v odstavci 1 na sebe. Převod práva hospodaření

je bezúplatný; úplatně lze právo hospodaření převést pouze v případech, kdy převádějící

nabyl nemovitost úplatně.

(4)

Podrobnosti postupu při převodech práva hospodaření podle odstavce 3 upraví ministerstvo

životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 61

Předkupní právo státu a financování výkupu pozemků

(1)

Vlastníci nezastavěných pozemků ležících mimo sídelní útvary na území národních parků,

národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a vlastníci jeskyní jsou

povinni v případě jejich zamýšleného prodeje přednostně nabídnout tyto pozemky ke

koupi orgánu ochrany přírody. Pokud orgán ochrany přírody neprojeví o tyto pozemky

do 60 dnů od obdržení nabídky pozemku písemně závazný zájem, mohou vlastníci zamýšlený

prodej uskutečnit.

(2)

K zajištění výkupu pozemků zvláště chráněných území či významných krajinných prvků

do vlastnictví státu lze poskytnout příspěvek ze Státního fondu životního prostředí

České republiky.

7

)

§ 62

Vstup na pozemky

(1)

Pracovníci všech orgánů ochrany přírody, kteří se při výkonu své pracovní činnosti

prokáží služebním průkazem, mají právo vstupovat v nezbytných případech na cizí pozemky

při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů na úseku ochrany

přírody a krajiny. Mohou přitom provádět potřebná měření, sledování, dokumentaci a

požadovat informace nezbytné ke zjištění stavu přírodního prostředí. Při výkonu této

činnosti jsou pracovníci orgánu ochrany přírody povinni co nejvíce šetřit vstupem

dotčené pozemky, jakož i všechna práva vlastníka.

(2)

Za škody způsobené pracovníky orgánů ochrany přírody při výkonu jejich činnosti podle

odstavce 1 odpovídá stát. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.

(3)

Vstup do prostorů a objektů užívaných ozbrojenými silami a ozbrojenými sbory se řídí

zvláštními předpisy.

26

)

§ 63

Přístup do krajiny

(1)

Veřejně přístupné účelové komunikace,

27

)

stezky a pěšiny mimo zastavěné území obcí není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu

příslušného orgánu ochrany přírody. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových

komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti.

(2)

Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce

nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby

a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti

28

)

či sousedských práv.

29

)

Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a

obecně závazné právní předpisy.

30

)

(3)

Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady,

sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky

a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či

půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle

odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně.

31

)

(4)

Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu

podle odstavce 3, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními

možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku.

§ 64

Omezení vstupu z důvodu ochrany přírody

Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích,

národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí, zejména

nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi

omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či

omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem

i na jiných místech v terénu.

§ 65

Dotčení zájmů ochrany přírody

Orgán státní správy vydávající rozhodnutí podle zvláštních předpisů,

32

)

jimiž mohou být dotčeny zájmy chráněné tímto zákonem, tak činí jen po dohodě s orgánem

ochrany přírody, není-li v tomto zákoně předepsán jiný postup.

§ 66

Omezení a zákaz činnosti

Orgán ochrany přírody je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro

výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných

částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat.

§ 67

Povinnosti investorů

(1)

Ten, kdo v rámci výstavby nebo jiného užívání krajiny zamýšlí uskutečnit závažné

zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných podle části druhé, třetí a čtvrté

tohoto zákona (dále jen „investor“), je povinen předem zajistit na svůj náklad provedení

přírodovědného průzkumu dotčených pozemků a písemné hodnocení vlivu zamýšleného zásahu

na rostliny a živočichy (dále jen „biologické hodnocení“), pokud o jeho nezbytnosti

rozhodne orgán ochrany přírody příslušný k povolení zamýšleného zásahu. Fyzickou či

právnickou osobu, která biologické hodnocení provede, schválí na návrh investora nebo

účastníka v příslušném řízení orgán ochrany přírody s ohledem na její kvalifikační,

technické a jiné předpoklady. Podrobnosti biologického hodnocení upraví ministerstvo

životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

(2)

Provedení biologického hodnocení podle odstavce 1 se neuloží, pokud je součástí jiného

ekologického hodnocení podle obecně závazných právních předpisů na ochranu životního

prostředí

33

)

a splňuje zároveň požadavky na biologické hodnocení.

(3)

Přírodovědný průzkum a biologické hodnocení podle odstavců 1 a 2 se využívá jako

podklad pro rozhodování orgánu ochrany přírody.

(4)

Vyplyne-li z tohoto zákona nebo z jiných právních předpisů nebo z výsledku biologického

hodnocení podle odstavce 1 či 2 potřeba zajištění přiměřených náhradních opatření

k ochraně přírody (například vybudování technických zábran, přemístění živočichů a

rostlin), je investor povinen tato opatření realizovat na svůj náklad. O rozsahu a

nezbytnosti těchto opatření rozhodne orgán ochrany přírody.

§ 68

Opatření ke zlepšování přírodního prostředí

(1)

Vlastníci a nájemci pozemků zlepšují podle svých možností stav dochovaného přírodního

a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému

ekologické stability.

(2)

K provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody mohou uzavírat orgány ochrany

přírody či obce s vlastníky či nájemci pozemků písemné dohody.

(3)

Orgány ochrany přírody jsou oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného zásahy

ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle odstavce 1, neučiní-li tak k výzvě

orgánu ochrany přírody vlastník či nájemce pozemku sám, zejména pokud jde o ochranu

zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků.

(4)

Vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni strpět provádění zásahů podle

odstavce 3 a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na pozemky. Orgán ochrany přírody

je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu. Za případné

škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá

orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil. Tím není dotčena odpovědnost osob provádějících

tyto zásahy.

§ 69

Finanční příspěvek

(1)

K uskutečnění záměrů uvedených v § 68 odst. 2 lze poskytnout finanční příspěvek vlastníkům

nebo nájemcům dotčených pozemků za předpokladu, že se tito zdrží určité činnosti nebo

provedou dohodnuté práce v zájmu zlepšení přírodního prostředí.

(2)

Finanční příspěvek lze též poskytnout osobě, která provede náhradní ochranné opatření

podle § 49 či 50.

(3)

Příspěvek podle odstavce 1 může poskytnout na základě písemné dohody orgán ochrany

přírody nebo obec. Bližší podrobnosti o podmínkách poskytování příspěvku i náležitosti

dohody o jeho poskytování stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným

právním předpisem.

(4)

Příspěvek podle odstavce 1 lze poskytovat i ze Státního fondu životního prostředí

České republiky.

7

)

§ 70

Účast občanů

(1)

Ochrana přírody podle tohoto zákona se uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím

jejich občanských sdružení

34

)

a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody.

(2)

Místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním

podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení“), je oprávněna,

pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla

předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních,

při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto

zákona.

(3)

Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit

se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení

orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka

řízení.

35

)

§ 71

Účast obcí

(1)

Obce se prostřednictvím svých orgánů zapojují do ochrany přírody a krajiny ve svých

územních obvodech. Vyjadřují se zejména k vyhlašování a rušení zvláště chráněných

území, památných stromů a jejich ochranných pásem.

(2)

Orgány státní ochrany přírody jsou povinny spolupracovat s obcemi, předkládat jim

požadované podklady a informace, poskytovat potřebná vysvětlení k zásahům do přírody

i způsobům její ochrany, zejména pokud takové zásahy mohou nepříznivě ovlivnit prostředí

v obci nebo omezit výkon práv jejích obyvatel.

(3)

Orgány obce jsou ve svém územním obvodu účastníkem řízení podle tohoto zákona, pokud

v téže věci nerozhodují jako orgány státní správy.

§ 72

Právo na informace v ochraně přírody a krajiny

(1)

Orgány, které vykonávají státní správu v ochraně přírody podle tohoto zákona a prováděcích

předpisů, jsou povinny v rozsahu své působnosti vést přehled informací, který obsahuje

zejména

a)

normativní správní akty v ochraně přírody,

b)

návrhy na zahájení správního řízení,

c)

vydaná rozhodnutí včetně rozhodnutí v odvolacím nebo přezkumném řízení,

d)

všechny písemné a jiné podklady pro vydaná rozhodnutí, zejména zápisy, protokoly,

svědecké výpovědi, písemné důkazy, odborné posudky,

e)

návrhy na vyhlášení části přírody za zvláště chráněnou a vyjádření vlastníků či nájemců

pozemků k tomuto záměru (§ 40 a 55),

f)

jiné důležité informace, které se vztahují k výkonu a řízení ochrany přírody známé

příslušnému orgánu, zejména údaje o stavu a vývoji přírodního prostředí.

(2)

Fyzickým a právnickým osobám jsou informace uvedené v odstavci 1 přístupné v pracovní

době orgánů ochrany přírody, nejsou-li předmětem hospodářského, obchodního či státního

tajemství

36

)

nebo pokud zveřejněním místa výskytu zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů

a nerostů hrozí jejich nepřípustné rušení či ohrožování. Tyto informace jsou bezúplatné,

s výjimkou informací uvedených v odstavci 1 písm. f) využívaných k obchodním účelům.

Každý má právo pořizovat si potřebné výpisy z dokumentů uvedených v odstavci 1, a

je-li to provozně možné, má právo na pořízení jejich kopií orgánem ochrany přírody

za cenu materiálových nákladů.

§ 73

Věda a výzkum

(1)

Při ochraně přírody a krajiny, zejména při vyhlašování a ochraně zvláště chráněných

částí přírody, popřípadě při upuštění od jejich ochrany, v přípravě plánu péče o vybraná

zvláště chráněná území spolupracují orgány ochrany přírody s odborně kvalifikovanými

právnickými a fyzickými osobami.

(2)

Odborné expertízy v ochraně přírody a krajiny a výzkum zvláště chráněných částí přírody,

vyžadující zásahy do jejich ochranných podmínek, mohou orgány ochrany přírody zadat

nebo povolit jen těm fyzickým či právnickým osobám, které mají pro tuto činnost kvalifikační

předpoklady.

§ 74

Spolupráce při ochraně přírody

(1)

Orgány ochrany přírody se aktivně podílejí na mezinárodní spolupráci v ochraně přírody,

zajišťují závazky vyplývající z mezinárodních úmluv, programů a projektů přijatých

k ochraně přírody. K zajištění úkolů vyplývajících z mezinárodních závazků může v

mezích své působnosti ministerstvo životního prostředí vydat obecně závazný právní

předpis.

(2)

Zvláštní péči věnují orgány ochrany přírody vyhlašování a ochraně území hraničících

se zvláště chráněnými územími Slovenské republiky a států sousedících s Českou republikou,

jakož i ochraně živočichů pohybujících se volně přes státní hranice a přírodních zdrojů

přesahujících hranice České republiky.

§ 75

Orgány ochrany přírody

(1)

Orgány ochrany přírody jsou

a)

obce,

b)

okresní úřady,

c)

správy národních parků a chráněných krajinných oblastí,

d)

Česká inspekce životního prostředí,

37

)

e)

ministerstvo životního prostředí.

(2)

Orgány ochrany přírody vykonávají státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny

podle tohoto zákona.

§ 76

Působnost obcí

(1)

Obce

a)

účastní se na ochraně přírody a krajiny ve svých územních obvodech podle § 68 odst.

2, § 69 odst. 2 a § 71,

b)

povolují s výjimkou území národních parků kácení dřevin a jsou oprávněny k pozastavení,

omezení nebo zákazu kácení dřevin podle § 8, ukládají náhradní výsadbu podle § 9 s

výjimkou území národních parků a vedou přehled pozemků vhodných k náhradní výsadbě

podle § 9 odst. 2,

c)

vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v

obvodu své územní působnosti podle § 63 odst. 1.

(2)

Pověřené obecní úřady

38

)

a)

registrují významné krajinné prvky podle § 6,

b)

vydávají závazná stanoviska podle § 4 odst. 2 k zásahům do registrovaných krajinných

prvků,

c)

hodnotí a vymezují místní systém ekologické stability,

d)

vyhlašují památné stromy a jejich ochranná pásma podle § 46 odst. 1 a udělují souhlas

k jejich ošetřování podle § 46 odst. 2,

e)

vydávají souhlas ke zřizování či rušení účelových komunikací, stezek a pěšin podle

§ 63 odst. 1,

f)

ukládají pokuty za přestupky podle § 87 odst. 1 a za protiprávní jednání podle §

88 odst. 1, mimo území národních parků a chráněných krajinných oblastí.

(3)

Působnost pověřených obecních úřadů podle odstavce 2 se nevztahuje na území národních

parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací,

národních přírodních památek a přírodních památek.

(4)

Statutární města

38

)

vykonávají státní správu v ochraně přírody v rozsahu svěřeném obcím, pověřeným obecním

úřadům a okresním úřadům (§ 77).

(5)

Hlavní město Praha a jeho městské části vykonávají státní správu v ochraně přírody

v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem.

39

)

§ 77

Působnost okresních úřadů

(1)

Okresní úřady zpracovávají koncepci ochrany přírody a krajiny v okrese a vykonávají

státní správu v ochraně přírody ve svém územním obvodu, není-li příslušný jiný orgán

ochrany přírody (§ 76, 79 a 80) a nejde-li o území národního parku nebo chráněné krajinné

oblasti (§ 78).

(2)

Okresní úřady dále vedou výpisy z ústředního seznamu ochrany přírody (§ 42 a 47)

v obvodu své územní působnosti. Mohou si vyhradit, jsou-li pro to závažné důvody,

působnost obce ve věcech podle § 76 odst. 1 písm. b) a působnost pověřených obecních

úřadů ve věcech podle § 76 odst. 2. Ukládají pokuty podle tohoto zákona, nejsou-li

příslušné jiné orgány ochrany přírody [§ 76 odst. 2 písm. f) a § 78 odst. 2].

(3)

Okresní úřady mohou vydat vyhlášku podle § 5 odst. 1 tohoto zákona k omezení nebo

zákazu rušivé činnosti, vyhlášku o zřízení přírodního parku podle § 12 odst. 3, vyhlášku

o zřízení přírodní rezervace podle § 33, vyhlášku o zřízení přírodní památky podle

§ 36.

§ 78

Působnost správ národních parků a chráněných krajinných oblastí

(1)

Na území národních parků, chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem

vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy národních parků a chráněných

krajinných oblastí (dále jen „správa“), není-li podle tohoto zákona příslušná obec,

ministerstvo životního prostředí nebo Česká inspekce životního prostředí. Přehled

správ na území České republiky a jejich sídla jsou uvedeny v příloze tohoto zákona.

Správa národního parku Šumava vykonává též působnost Správy chráněné krajinné oblasti

Šumava.

(2)

Správy vedou výpisy z ústředního seznamu ochrany přírody (§ 42 a 47) v obvodu své

územní působnosti. Mohou si vyhradit působnost obce ve věcech podle § 76 odst. 1 písm.

b) a odst. 2 písm. c) až e), jsou-li pro to závažné důvody; projednávají a ukládají

pokuty podle tohoto zákona za přestupky a protiprávní jednání na území národních parků

a chráněných krajinných oblastí. Jsou oprávněny k vydání vyhlášky o zřízení přírodních

rezervací (§ 33) a přírodních památek (§ 36).

(3)

Správy plní zároveň úkoly odborných organizací ochrany přírody ve svých územních

obvodech. Přitom zejména provádějí potřebné inventarizační přírodovědné průzkumy,

dokumentaci a šetření v ochraně přírody, spolupracují s výzkumnými a vědeckými pracovišti,

zajišťují strážní, informační a kulturně výchovnou činnost.

(4)

Správy národních parků dále vykonávají na území národních parků působnost svěřenou

podle zvláštních předpisů okresním úřadům, obcím a pověřeným obecním úřadům na úseku

lesního hospodářství, myslivosti, rybářství a ochrany zemědělského půdního fondu.

40

)

(5)

Správy národních parků navrhují plán péče o národní park (§ 18), vydávají vyhlášku

o návštěvním řádu národního parku (§ 19) a poplatcích v národním parku (§ 24 odst.

3), schvalují lesní hospodářské plány pro lesy na území národních parků, povolují

výzkumnou činnost na území národních parků (§ 73) a zřizují radu (§ 20).

§ 79

Působnost ministerstva životního prostředí

(1)

Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy ochrany přírody

v České republice.

(2)

Ministerstvo životního prostředí

a)

zpracovává prognózy a koncepce strategie ochrany přírody v České republice,

b)

koordinuje státní vědeckovýzkumnou činnost v oboru ochrany přírody a krajiny,

c)

spolupracuje s ministerstvem školství České republiky v zajišťování ekologické výchovy

a vzdělávání,

d)

zabezpečuje mezinárodní spolupráci České republiky v oboru ochrany přírody a krajiny.

(3)

Ministerstvo životního prostředí dále

a)

provádí vymezení a hodnocení nadregionálního systému ekologické stability,

b)

vydává vyhlášky, kterými se vyhlašují národní přírodní rezervace (§ 28) a národní

přírodní památky (§ 35), zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů (§ 48) a nerostů

(§ 51) a jimiž se stanoví bližší podmínky jejich ochrany,

c)

vymezuje zóny ochrany přírody národních parků (§ 17), chráněných krajinných oblastí

(§ 27),

d)

schvaluje plán péče o národní park (§ 18), národní přírodní rezervaci a národní přírodní

památku (§ 38) a plán péče chráněné krajinné oblasti (§ 27),

e)

zajišťuje záchranné programy (§ 52) kriticky ohrožených druhů rostlin a živočichů,

f)

uděluje výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných kriticky a silně ohrožených

druhů rostlin, živočichů a výjimky z ochranných podmínek nerostů (§ 56),

g)

uděluje souhlasy k činnostem v národních přírodních rezervacích a v národních přírodních

památkách (§ 44), pokud je nepřenese na okresní úřad či správu,

h)

je odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným okresním úřadem či správou,

i)

vykonává funkci ústředního orgánu státní správy ve věcech lesního hospodářství národních

parků,

j)

vydává povolení k vývozu paleontologických nálezů (§ 11 odst. 3), k vývozu zvláště

chráněných rostlin, živočichů a nerostů (§ 53), k výzkumu v národních přírodních rezervacích,

národních přírodních památkách a kriticky či silně ohrožených druhů rostlin a živočichů

(§ 73),

k)

vydává souhlas k vývozu či dovozu rostlin a živočichů chráněných mezinárodními úmluvami

(§ 5 odst. 6),

l)

vykonává působnost orgánu ochrany přírody na pozemcích určených pro účely obrany

státu,

41

)

není-li zákonem stanoveno jinak (§ 91),

m)

oznamuje záměr vyhlášení národního parku, chráněné krajinné oblasti a národní přírodní

rezervace (§ 40 odst. 1),

n)

řídí činnost správ a plní jiné úkoly stanovené tímto zákonem.

§ 80

Působnost České inspekce životního prostředí

(1)

Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) dozírá, jak jsou orgány

státní správy, právnickými a fyzickými osobami dodržována ustanovení právních předpisů

a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny. Inspekce zjišťuje případy ohrožení

a poškození přírody a krajiny, jejich příčiny a osoby odpovědné za jejich vznik nebo

trvání.

(2)

Inspekce je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení

škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin.

(3)

Inspekce ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za porušení povinností při ochraně

přírody a krajiny podle tohoto zákona. Inspekce může zahájit řízení o uložení pokuty

pouze tehdy, nezahájil-li je již pověřený obecní úřad, okresní úřad nebo správa. Pokud

řízení o pokutě zahájí pověřený obecní úřad, okresní úřad nebo správa a inspekce ve

stejný den, provede řízení o uložení pokuty pověřený obecní úřad, okresní úřad nebo

správa. O zahájení řízení o uložení pokuty se inspekce a pověřený obecní úřad, okresní

úřad nebo správa vzájemně informují. O odvolání proti rozhodnutí inspekce rozhoduje

ministerstvo životního prostředí.

(4)

Úkoly inspekce plní inspektoři, kteří se prokazují služebními průkazy.

§ 81

Stráž přírody

(1)

Okresní úřady a správy ustanovují stráž přírody zejména z řad dobrovolných pracovníků.

Posláním stráže přírody je kontrola dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny.

(2)

Stráž přírody se skládá ze strážců a zpravodajů, které jmenuje a odvolává územně

příslušný okresní úřad nebo správa.

(3)

Strážci jsou oprávněni

a)

zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody,

b)

ukládat a vybírat blokové pokuty

42

)

za přestupky na úseku ochrany přírody,

c)

vstupovat na cizí pozemky za podmínek stanovených v § 62.

(4)

V případě bezprostředního ohrožení zájmů chráněných podle části druhé, třetí a čtvrté

tohoto zákona je strážce přírody oprávněn k pozastavení rušivé činnosti. O svém opatření

bezodkladně vyrozumí územně příslušný orgán ochrany přírody. Opatření potvrdí, změní

nebo zruší orgán ochrany přírody nejpozději do 15 dnů od jeho vydání.

(5)

Podrobnosti o organizaci, úkolech a předpokladech pro výkon stráže přírody stanoví

ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 82

Používání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody

(1)

Nosit stejnokroje ochrany přírody mohou pracovníci správ a inspekce.

(2)

Podrobnosti o způsobu zavedení a užívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany

přírody stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 83

Řízení ve věcech ochrany přírody

(1)

K ústnímu jednání přizve orgán ochrany přírody všechny jemu známé účastníky řízení.

V případech, kdy rozhodnutí orgánů ochrany přírody může ovlivnit přírodní poměry v

územních obvodech několika obcí, oznámí orgán ochrany přírody termín a předmět ústního

jednání také veřejnou vyhláškou vyvěšenou v těchto obcích.

(2)

Jestliže je nařízeno ústní jednání, je povinen orgán ochrany přírody doručit předvolání

k tomuto jednání účastníku řízení nejméně 15 dnů, ve zvláště složitých případech 30

dnů přede dnem ústního jednání. Stejnou dobu musí být vyvěšena veřejná vyhláška o

ústním jednání.

(3)

V jednoduchých věcech rozhodne orgán státní ochrany přírody bezodkladně. V ostatních

případech rozhodne do 60 dnů od zahájení řízení, ve zvláště složitých případech do

90 dnů od zahájení řízení.

§ 84

Změny a zrušení povolení

(1)

Orgán ochrany přírody může z vlastního podnětu nebo na návrh po provedeném řízení

jím vydané povolení změnit, popřípadě zrušit

a)

dojde-li ke změně skutečností rozhodných pro vydání povolení,

b)

vyžadují-li to zájmy přírody a krajiny chráněné tímto zákonem, zejména vznikla-li

nebo hrozí-li vážná ekologická újma,

c)

nedodržuje-li oprávněný opětovně podmínky povolení nebo povinnosti stanovené v něm

orgánem ochrany přírody,

d)

nevyužívá-li oprávněný povolení bez zvláštního důvodu po dobu delší dvou let,

e)

dochází-li při činnosti vykonávané na základě povolení k porušování ustanovení tohoto

zákona nebo k podstatnému poškozování jiných oprávněných zájmů v ochraně přírodního

prostředí.

(2)

Ministerstvo životního prostředí si může změnu či zrušení povolení vyhradit, jde-li

o povolení nižšího orgánu ochrany přírody z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b)

nebo e).

§ 85

Státní dozor v ochraně přírody

(1)

Okresní úřady a správy dozírají, zda v obvodu jejich působnosti nedochází k ohrožování

zájmů ochrany přírody a krajiny, dozírají na dodržování tohoto zákona a prováděcích

předpisů a v rozsahu své působnosti ukládají opatření k odstranění zjištěných závad.

Tyto orgány zejména dozírají, jak jsou dodržována vydaná rozhodnutí a závazná stanoviska

na úseku ochrany přírody a krajiny, plněny povinnosti fyzických a právnických osob

vyplývající z předpisů na ochranu přírody a krajiny, zajišťovány ochranné podmínky

zvláště chráněných částí přírody a dodržována ochrana významných krajinných prvků,

připravovány a naplňovány plány, projekty a opatření k obnově systému ekologické stability.

(2)

Ministerstvo životního prostředí dozírá v rámci vrchního dozoru v ochraně přírody

na to, jak okresní úřady, správy, stráž přírody, fyzické i právnické osoby provádějí

ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů. Ministerstvo životního prostředí

dozírá zejména, jak jsou dodržována rozhodnutí a závazná stanoviska orgánů ochrany

přírody, plněny povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny, zpracovávány

a zajišťovány plány péče o zvláště chráněná území a záchranné programy rostlin a živočichů,

dodržovány podmínky ochrany národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních

přírodních rezervací a národních přírodních památek. Zjistí-li ministerstvo životního

prostředí závady, uloží potřebná opatření k jejich odstranění.

§ 86

Odstranění následků neoprávněných zásahů

(1)

Kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní části přírody a krajiny chráněné podle tohoto

zákona, je povinen navrátit ji do původního stavu, pokud je to možné a účelné. O možnosti

a podmínkách uvedení do původního stavu rozhoduje orgán ochrany přírody.

(2)

Jestliže uvedení do původního stavu není možné a účelné, může orgán ochrany přírody

uložit povinnému, aby provedl přiměřená náhradní opatření k nápravě. Jejich účelem

je kompenzovat, byť jen zčásti, následky nedovoleného jednání.

(3)

Uložením povinnosti uvedení do původního stavu či náhradního opatření není dotčena

povinnost náhrady škody podle jiných předpisů ani možnost postihu za přestupek nebo

protiprávní jednání či trestný čin.

§ 87

Přestupky

(1)

Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 5 000 Kčs fyzické osobě, která se dopustí

přestupku tím, že

a)

nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném území nebo nedovoleně

mění dochovaný stav památného stromu,

b)

nedovoleně zasahuje do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin,

c)

zraňuje, chová bez povolení zvláště chráněné živočichy nebo jinak nedovoleně zasahuje

do jejich přirozeného vývoje,

d)

neumožní osobám oprávněným podle § 62 nebo § 68 odst. 4 a § 81 vstup na pozemky,

které vlastní nebo užívá,

e)

nesplní ohlašovací povinnost určenou tímto zákonem,

f)

vykonává činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných

částí přírody,

g)

neprokáže předepsaným způsobem podle § 54 odst. 1 původ zvláště chráněné rostliny

nebo živočicha,

h)

neprovede uložení náhradní výsadbu dřevin podle § 9,

i)

nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle § 64,

j)

nesplní některou z povinností k paleontologickému nálezu podle § 11 odst. 1.

(2)

Orgán ochrany přírody uloží pokutu ve výši do 10 000 Kčs fyzické osobě, která se

dopustí přestupku tím, že

a)

zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení určená k ochraně,

označení a vybavení zvláště chráněného území,

b)

zničí zvláště chráněné rostliny zařazené do kategorie ohrožených buď přímo nebo způsobí

jejich úhyn nedovoleným zásahem do jejich životního prostředí,

c)

usmrcuje zvláště chráněné živočichy zařazené do kategorie ohrožených přímo nebo způsobí

jejich úhyn nedovoleným zásahem do jejich životního prostředí nebo chytá zvláště chráněné

živočichy,

d)

ohrožuje nad nezbytnou míru zvláště chráněné části přírody při zásazích proti škůdcům,

rostlinným chorobám, plevelům a při hygienických opatřeních,

e)

poškodí nebo bez povolení pokácí dřevinu rostoucí mimo les,

f)

provádí škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany

přírody,

g)

poškozuje nebo ničí jeskyni nebo její součást,

h)

naruší krajinný ráz nesplněním povinnosti podle § 12 odst. 2,

i)

porušuje ustanovení návštěvního řádu národního parku vydaného podle § 19.

(3)

Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 50 000 Kčs fyzické osobě, která se

dopustí přestupku tím, že

a)

poškodí nebo zničí památný strom nebo zvláště chráněné území či jeho část,

b)

usmrtí zvláště chráněného živočicha kriticky nebo silně ohroženého druhu nebo způsobí

jeho úhyn zásahem do jeho životního prostředí,

c)

zničí zvláště chráněnou rostlinu kriticky nebo silně ohroženého druhu nebo způsobí

její úhyn zásahem do jejího životního prostředí,

d)

pokácí bez povolení nebo závažně poškodí skupinu dřevin rostoucích mimo les,

e)

neuvede poškozenou část přírody chráněnou dle tohoto zákona do původního stavu nebo

nesplní opatření k nápravě tohoto stavu podle § 86 či přiměřená náhradní opatření

podle § 67 odst. 4,

f)

nesplní povinnost vlastníka či nájemce pozemku zdržet se negativních zásahů na pozemcích

připravovaných k vyhlášení zvláštní ochrany podle § 40 odst. 4,

g)

nepostupuje tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a živočichů podle § 5

odst. 3,

h)

nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovený podle § 66,

i)

nedovoleně obchoduje s jedinci druhů, jejichž obchod je omezen nebo zakázán podle

mezinárodních úmluv,

j)

nedovoleně sbírá nebo poškozuje zvláště chráněné nerosty,

k)

porušuje podmínky stanovené k ochraně přechodně chráněných ploch (§ 13),

l)

neplní podmínky výjimky udělené podle § 43 a 56 nebo podmínky souhlasu podle § 44

a 57,

m)

závažně poškodí nebo zničí významný krajinný prvek.

(4)

Za přestupky v ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů, dřevin a památných

stromů lze uložit pokutu až dvojnásobnou, pokud byly spáchány ve zvláště chráněných

územích.

(5)

Výnosy pokut uložených pověřeným obecním úřadem nebo okresním úřadem jsou příjmem

rozpočtu orgánu, který pokutu uložil. Výnosy pokut uložených správami a inspekcí se

dělí způsobem upraveným zvláštním zákonem.

7

)

§ 88

Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti

(1)

Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 500 000 Kčs právnické osobě nebo fyzické

osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím,

že

a)

poškodí součást přírody ve zvláště chráněném území, nedovoleně změní nebo ohrožuje

jeho dochovaný stav,

b)

poškodí nebo zničí památný strom,

c)

poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les,

d)

nedovoleně zasahuje do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin,

e)

zraňuje, chová bez povolení zvláště chráněné živočichy nebo jinak nedovoleně zasahuje

do jejich přirozeného vývoje,

f)

vykonává činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných

částí přírody,

g)

neumožní osobám oprávněným podle § 62 nebo § 68 odst. 4 a § 81 vstup na pozemky,

které vlastní nebo užívá,

h)

nesplní ohlašovací povinnost podle tohoto zákona nebo nesplní povinnost náhradní

výsadby podle § 9,

i)

provádí škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany

přírody,

j)

porušuje podmínky stanovené k ochraně přechodně chráněných ploch,

k)

nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle § 64 nebo porušuje ustanovení

návštěvního řádu národního parku,

l)

poškozuje nebo ničí jeskyni nebo její součást,

m)

nesplní některou z povinností k paleontologickému nálezu podle § 11 odst. 1.

(2)

Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kčs právnické osobě nebo

fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání

tím, že

a)

naruší krajinný ráz nesplněním povinností podle § 12 odst. 2,

b)

závažně poškodí nebo zničí významný krajinný prvek,

c)

zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení určená k ochraně,

označení a vybavení zvláště chráněného území,

d)

zničí jedince zvláště chráněného druhu rostlin buď přímo nebo nedovoleným zásahem

do jejich prostředí.

e)

usmrcuje zvláště chráněné živočichy přímo nebo způsobí jejich úhyn nedovoleným zásahem

do jejich prostředí,

f)

ohrožuje nad nezbytnou míru zvláště chráněné části přírody při zásazích proti škůdcům,

rostlinným chorobám, plevelům a při hygienických opatřeních,

g)

neuvede poškozenou část přírody chráněnou podle tohoto zákona do původního stavu

nebo nesplní opatření k nápravě podle § 86 či přiměřená náhradní opatření podle §

67 odst. 4,

h)

nesplní povinnosti vlastníka či nájemce pozemku zdržet se negativních zásahů na pozemcích

připravovaných k vyhlášení zvláštní ochrany podle § 40 odst. 4,

i)

nepostupuje tak, aby nedocházelo k nadbytečnému úhynu rostlin a živočichů podle §

5 odst. 3, nedovoleně sbírá nebo poškozuje zvlášť chráněné nerosty,

j)

nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovené podle § 66,

k)

nedovoleně obchoduje s jedinci druhů, jejichž obchod je omezen nebo zakázán podle

mezinárodních úmluv,

l)

nezajistí ochranu paleontologického nálezu před zničením, poškozením nebo odcizením

podle § 11,

m)

překročí nezbytně nutnou míru při poškozování obecně či zvláště chráněných částí

přírody na územích sloužících zájmům obrany státu podle § 90 odst. 2.

(3)

Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu

hrozící nebo způsobené újmy ochraně přírody a krajiny.

(4)

Pokutu lze právnické osobě uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán státní ochrany

přírody o porušení povinnosti dozvěděl, nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení

povinnosti došlo.

(5)

Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla

pokuta uložena.

(6)

Uložením pokuty právnické osobě zůstává nedotčena její odpovědnost, případně odpovědnost

jejích pracovníků podle zvláštních předpisů.

(7)

Výnosy pokut uložených pověřeným obecním úřadem nebo okresním úřadem jsou příjmem

rozpočtu orgánu, který pokutu uložil. Výnosy pokut uložených správami a inspekcí se

dělí způsobem upraveným zvláštním zákonem.

7

)

§ 89

Odebrání nedovoleně držených jedinců zvláště chráněných druhů

(1)

Orgán ochrany přírody může nedovoleně držené jedince zvláště chráněných druhů rostlin

a živočichů odebrat. Odebrat může i jedince zvláště chráněných rostlin a živočichů,

pokud držitel takového jedince neprokáže jeho původ podle § 54 odst. 1 nebo je-li

obchod s nimi omezen nebo zakázán podle mezinárodních úmluv.

(2)

Písemné rozhodnutí o odebrání podle odstavce 1 musí orgán ochrany přírody vydat nejpozději

do 15 dnů ode dne odebrání, jinak je odebrání neplatné.

(3)

Vlastníkem odebrané věci se stává stát. Podrobnosti může stanovit ministerstvo životního

prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 90

Ustanovení společná

(1)

Obecné předpisy o správním řízení

43

)

se nevztahují na řízení podle § 5 odst. 6, § 6, § 11 odst. 3, § 17, 18, 24, 27, 38,

40, § 46 odst. 2, § 52, 53 a 69 tohoto zákona. Odkladný účinek odvolání je vyloučen

v případě rozhodnutí o zřízení přechodně chráněné plochy podle § 13, omezení a zastavení

činnosti podle § 66 a odebrání jedince zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů

podle § 89.

(2)

Na území sloužící zájmům obrany státu

41

)

se nevztahují ustanovení § 4 odst. 2 a 3, § 6, 8, 12, § 40 odst. 4, § 49 odst. 1,

§ 63, § 68 odst. 3 a § 70 tohoto zákona. Případné poškozování přírody z důvodu obrany

státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru.

(3)

Při hornické činnosti v dobývacím prostoru výhradních ložisek nerostů

44

)

lze povinnosti podle § 10, § 11 odst. 1 a 2 a § 51 odst. 2 uplatnit jen v dohodě

s osobou oprávněnou k výkonu hornické činnosti podle zvláštního předpisu.

45

)

(4)

Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy vydané k jeho provedení jsou zvláštními

předpisy ve vztahu k předpisům o lesích, vodách, územním plánování a stavebním řádu,

o ochraně nerostného bohatství, ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství.

46

)

(5)

Státní přírodní rezervace vyhlášené podle § 4 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb., o státní

ochraně přírody, se převádějí do kategorie národních přírodních rezervací (§ 28),

přírodních rezervací (§ 33), národních přírodních památek (§ 35) nebo přírodních památek

(§ 36). Kategorizaci těchto území stanoví ministerstvo životního prostředí obecně

závazným právním předpisem.

(6)

Chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy vyhlášené

podle § 5 zákona č. 40/1956 Sb. se vyhlašují za národní přírodní památky či přírodní

památky (§ 35 a 36). Kategorizaci těchto území stanoví ministerstvo životního prostředí

obecně závazným právním předpisem.

(7)

Chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky vyhlášené podle § 6 zákona

č. 40/1956 Sb. se tímto prohlašují za přírodní památky (§ 36), pokud nebudou zařazeny

do kategorie národních přírodních rezervací (§ 28), přírodních rezervací (§ 33) nebo

národních přírodních památek (§ 35) ministerstvem životního prostředí obecně závazným

právním předpisem.

(8)

Stromy a jejich skupiny vyhlášené podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb. za chráněné přírodní

výtvory nebo chráněné přírodní památky se tímto prohlašují památnými stromy (§ 46).

(9)

Národní parky a chráněné krajinné oblasti vyhlášené podle § 8 zákona č. 40/1956 Sb.

jsou nadále chráněny jako národní parky (§ 15) a chráněné krajinné oblasti (§ 25).

(10)

Oblasti klidu vyhlášené obecně závaznými právními předpisy okresních národních výborů

47

)

se tímto prohlašují za přírodní parky (§ 12).

§ 91

Ustanovení přechodné

Státní správu lesního hospodářství nad vojenskými lesy

48

)

na území Národního parku Šumava, u kterých již pominuly důvody jejich prohlášení

za vojenské lesy, vykonává Správa národního parku Šumava v rozsahu podle § 78 odst.

4.

§ 92

Ustanovení zrušovací

Zrušují se

1.

zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb.,

zákona ČNR č. 137/1982 Sb., zákona ČNR č. 96/1977 Sb. a zákona ČNR č. 65/1986 Sb.,

2.

§ 2 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní

vlajky České republiky,

3.

§ 3, § 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se

zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky pro jeho ochrany,

4.

§ 3, § 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 164/1991 Sb., kterým se

zřizuje Národní park Podyjí a stanoví podmínky jeho ochrany,

5.

§ 3, § 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 165/1991 Sb., kterým se

zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany,

6.

vyhláška č. 142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích

mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní

hmoty těchto stromů,

7.

vyhláška č. 131/1957 Ú.l., o dobrovolných pracovnících státní ochrany přírody (konzervátorech

a zpravodajích),

8.

vyhláška č. 228/1959 Ú.l., o evidenci chráněných částí přírody a o náhradě za majetkovou

újmu vzniklou z omezení stanovených podmínkami ochrany.

§ 93

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1992.