Vládní nařízení 110/1946 Z. z. o zrušení nebo změně rozhodnutí správních úřadů z doby nesvobody a o úřadech zřízených v době nesvobody.

§ 1.

Rozhodnutí veřejné správy.

Rozhodnutími veřejné správy ve smyslu čl. 6 ústavního dekretu č. 11/1944 Úř. věst.

čsl. ve znění zákona č. 12/1946 Sb. se rozumějí v tomto nařízení rozhodnutí kteréhokoliv

orgánu veřejné správy, který v době nesvobody vykonával působnost na území zemí České

a Moravskoslezské, pokud se účinky takových rozhodnutí vztahovaly na toto území.

§ 2.

Zrušení nebo změna rozhodnutí.

Rozhodnutí (

§ 1

) lze zrušiti nebo změniti - mimo případy upravené obecnými nebo zvláštními ustanoveními

- za podmínek vymezených v čl. 6 ústavního dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl. ve znění

zákona č. 12/1946 Sb.

§ 3.

Příslušnost.

(1)

O zrušení nebo změně rozhodnutí veřejné správy rozhoduje

a)

orgán, který o věci rozhodl v poslední stolici,

b)

není-li orgánu uvedeného pod písm. a), orgán, na nějž přešla jeho působnost,

c)

nepřešla-li působnost podle písm. b), orgán, do jehož působnosti náleží rozhodnutí

v první stolici o věcech, jichž se rozhodnutí týká,

d)

není-li orgánu uvedeného pod písm. c), orgán, který určí příslušný ústřední úřad.

(2)

Není-li místní příslušnost určena již podle odstavce 1, řídí se

a)

ve věcech týkajících se nemovitostí (práv a povinností s jejich vlastnictvím nebo

držbou spojených, k nim uplatňovaných nebo na ně ukládaných) polohou nemovitostí;

b)

ve věcech, jejichž předmětem je nějaký čin nebo činnost lidská, místem, kde čin byl

nebo má býti vykonán, kde se činnost konala nebo jest nebo má býti konána;

c)

v jiných věcech především bydlištěm (sídlem) strany, je-li stran několik, bydlištěm

(sídlem) oné, proti níž úřední úkon směřuje; nemá-li strana v tuzemsku bydliště (sídlo),

pobytem, nemá-li ani ten, domovskou obcí, konečně posledním bydlištěm (sídlem) nebo

pobytem v tuzemsku; nemůže-li pak žádný z těchto důvodů příslušnost založiti nebo

je-li nebezpečí v prodlení, podnětem k zakročení.

(3)

Byla-li by podle předchozích ustanovení založena příslušnost několika orgánů, je

příslušným ten, který nejdříve ve věci zahájil řízení.

(4)

Spory o příslušnost rozhoduje příslušný ústřední úřad.

(5)

Spadá-li věc, o niž vznikl spor o příslušnost, do působnosti dvou nebo několika ústředních

úřadů, rozhodují zúčastněné ústřední úřady ve vzájemné dohodě, a nedojde-li k ní,

rozhodne vláda.

§ 4.

Návrh.

(1)

Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí veřejné správy má obsahovati zejména

1.

označení rozhodnutí, jehož se návrh týká,

2.

okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti,

3.

prohlášení, zda se navrhuje zrušení nebo změna rozhodnutí a v jakém rozsahu, a jaké

jiné rozhodnutí ve věci samé se má státi,

4.

skutečnosti a průvodní prostředky, jimiž se návrh odůvodňuje,

5.

označení důvodu, o nějž se návrh opírá [čl. 6, odst. 1, písm. a) až c) ústavního

dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl. ve znění zákona č. 12/1946 Sb.].

(2)

Orgán, který ve věci rozhoduje, není oprávněn odmítnouti písemné podání (odstavec

1) jen pro formální vady, nýbrž má zaříditi z úřední moci jejich odstranění a stanoviti

k tomu cíli podateli přiměřenou lhůtu. Po bezvýsledném uplynutí lhůty považuje se

podání za neučiněné. Na tento následek budiž osoba, která učinila podání, upozorněna.

Byla-li formální vada odstraněna ve stanovené lhůtě, má se za to, že podání bylo původně

učiněno správně.

§ 5.

Řízení.

(1)

Pro řízení o návrhu na zrušení nebo změnu rozhodnutí veřejné správy platí předpisy,

které upravují všeobecně řízení před orgánem příslušným podle § 3, a není-li takových

předpisů, platí přiměřeně ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8

Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

(2)

Rozhodnutí o zabavení (konfiskaci) majetkových hodnot, které bylo v době nesvobody

vydáno bývalými německými úřady a orgány, zejména bývalou státní policií, se zruší

- pokud se dotýká většího počtu stran nebo pokud se to jeví účelným - vyhláškou uveřejněnou

v Úředním listě republiky Československé a oznámí se podle potřeby i obvyklým způsobem

v obcích, jichž se obsah vyhlášky dotýká. Doručení platí za vykonané dnem uveřejnění

vyhlášky v Úředním listě republiky Československé.

(3)

Příslušný orgán může upustiti od provedení důkazů, jde-li při rozhodování jen o otázky

právní. Jsou-li okolnosti, o které se návrh opírá, prokázány veřejnými listinami přiloženými

v prvopise nebo ověřeném opise, a byla-li věc po skutkové stránce náležitě probrána,

neprovádí se další důkazní řízení.

(4)

Z rozhodnutí lze se - pokud nejde o rozhodnutí ústředního úřadu - odvolati do 15

dnů po doručení rozhodnutí podáním u orgánu, který rozhodnutí vydal, k orgánu jemu

přímo nadřízenému.

(5)

Pravomocná rozhodnutí jsou exekučními tituly a vykonávají se politickou nebo soudní

exekucí.

§ 6.

Až do rozhodnutí ve věci může příslušný orgán na návrh nebo z úřední moci odložiti

exekuční a zajišťovací úkony, které mají býti provedeny podle rozhodnutí, jež má býti

zrušeno nebo změněno, lze-li podle okolností případu míti za to, že návrhu na zrušení

nebo změnu rozhodnutí bude vyhověno. Proti rozhodnutí o odkladu není samostatný opravný

prostředek, příslušný orgán může je však kdykoliv na návrh nebo z úřední moci změniti.

§ 7.

Řízení o návrhu je prosto kolků a poplatků.

§ 8.

Zrušení nebo změna rozhodnutí, která nenabyla právní moci.

(1)

Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci, může býti

podle tohoto nařízení učiněn také v opravném prostředku, který bude proti rozhodnutí

podán, a to i tehdy, když by podle obecných předpisů nebylo možno opříti opravný prostředek

o důvod, o který se návrh opírá.

(2)

Byl-li opravný prostředek už podán, ale nebylo-li o něm dosud rozhodnuto, může strana

podati návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy toto nařízení

nabude účinnosti, také u orgánu, který je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku.

Toto podání musí obsahovati údaje vytčené v

§ 4

.

(3)

Ustanovení

§ 6

platí přiměřeně i pro toto rozhodnutí.

§ 9.

Z úřadů (orgánů) a soudů, zřízených v době nesvobody, úřadují dočasně dále úřady (orgány)

a soudy, uvedené v příloze k tomuto nařízení, a to, pokud z přílohy jinak neplyne,

v dosavadním rozsahu.

§ 10.

(1)

Toto nařízení platí zatím jen v zemích České a Moravskoslezské.

(2)

Ustanovení

§ 9

nabývá účinnosti dnem 5. května 1945, ostatní předpisy pak dnem vyhlášení; toto nařízení

provedou všichni členové vlády.