Vládní nařízení 106/1946 Z. z. kterým se provádí § 9, odst. 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb.

§ 1.

Osobám, které po ukončení povinné školní docházky vstoupily do učení živnosti zubotechnické

v době od 7. května 1920 do 28. července 1934, lze uděliti v mezích § 7 oprávnění

k samostatnému vykonávání zubní techniky, jestliže

a)

vyhovují všeobecným podmínkám pro nabytí koncese, stanoveným nařízením ze dne 20.

března 1892, č. 55 ř. z., jímž se živnost zubních techniků zařazuje mezi živnosti

koncesované,

b)

jsou státně a národně spolehlivé,

c)

byly činny v zubní technice nepřetržitě nejméně po dobu 8 let před účinností tohoto

nařízení; na překážku není přerušení způsobené těžkou nemocí ne delší jednoho roku,

vojenskou službou, nebo povinným přidělením do jiného zaměstnání v době nesvobody,

d)

prokáží zkouškou podle tohoto nařízení nadprůměrné znalosti a zručnosti v oboru zubní

techniky.

§ 2.

(1)

Pro vykonávání zkoušek podle § 1, písm. d) se zřídí při ministerstvu zdravotnictví

potřebný počet zkušebních komisí, jejichž členy jmenuje ministr zdravotnictví.

(2)

Každá komise se skládá ze zástupce ministerstva zdravotnictví jako předsedy a tří

zkušebných komisařů, vybraných z učitelů a asistentů lékařských fakult nebo z učitelů

a asistentů Státního ústavu pro zubní lékařství. Za každého člena se jmenuje náhradník.

§ 3.

(1)

Zkouška je písemná, ústní a praktická.

(2)

Předmětem zkoušky jsou veškeré výkony na zubech a chrupu, jež jsou nutny k tomu,

aby se mohla provésti umělá náhrada zubů a chrupu (§ 4 zák. č. 303/1920 Sb., ve znění

zákona č. 171/1934 Sb. a § 2 vládního nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 132 Sb.,

kterým se provádí toto ustanovení), a k nim potřebné znalosti teoretické.

§ 4.

(1)

Přihlášky ke zkoušce je nutno podati u ministerstva zdravotnictví nejpozději do 3

měsíců po vyhlášení tohoto nařízení.

(2)

K přihlášce je třeba přiložiti tyto doklady

a)

vylíčení dosavadního života s podrobným popisem učební doby a činnosti v oboru zubní

techniky,

b)

rodný nebo křestní list,

c)

osvědčení o státním občanství,

d)

osvědčení o státní a národní spolehlivosti,

e)

vysvědčení zachovalosti,

f)

výuční list nebo výuční vysvědčení,

g)

pracovní vysvědčení.

Mimo to může žadatel přiložiti také jiné doklady, které pokládá za významné. Pracovní

vysvědčení (písm. g) musí býti opatřeno potvrzením lékařské komory, že lékař, který

je vydal, byl v době, kdy žadatele zaměstnával, oprávněn provozovati odbornou zubní

praksi, nebo potvrzením Svazu gremií dentistů a zubních techniků v Československé

republice, že dentista nebo zubní technik, který je vystavil, měl ve zmíněné době

koncesi (oprávnění) k provozování zubní techniky.

(3)

Ministerstvo zdravotnictví může povoliti, aby kandidát, který beze své viny nemůže

předložiti některé z dokladů, uvedených v odstavci 2, písm. b), f) nebo g), ony okolnosti

jinak osvědčil.

§ 5.

(1)

Ministerstvo zdravotnictví odmítne přihlášky žadatelů, kteří nevyhovují podmínkám

§ 1, písm. a) až c), a přihlášky došlé opožděně (§ 4, odst. 1), leč by bylo zmeškání

lhůty zaviněno okolnostmi zvláštního zřetele hodnými. Přihlášky kandidátů připuštěných

ke zkoušce odevzdá ministerstvo zdravotnictví předsedovi zkušební komise, kterou určí

(§ 2).

(2)

Předseda stanoví čas a místo zkoušky a pozve k ní kandidáta.

(3)

Kandidát je povinen před zkouškou zaplatiti u ministerstva zdravotnictví zkušební

taxu ve výši 300 Kčs. O taxe platí obdobně ustanovení § 5 vládního nařízení ze dne

17. prosince 1920, č. 673 Sb., kterým se provádí zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 303

Sb., o zubním lékařství a zubní technice.

§ 6.

(1)

O zkoušce se sepíše protokol, v němž se uvede, že kandidát

a)

je způsobilý pro udělení oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky podle

tohoto nařízení, nebo

b)

že při zkoušce neobstál.

Protokol, podepsaný všemi členy komise, se odevzdá ministerstvu zdravotnictví.

(2)

Výsledek zkoušky se určí hlasováním předsedy a zkušebních komisařů. Rozhoduje se

většinou hlasů, při čemž se pro výrok podle odstavce 1, písm. a) vyžaduje, aby pro

způsobilost hlasoval zkušební komisař, jehož zkušebním předmětem jsou výkony v dutině

ústní.

(3)

Zkoušku nelze zpravidla opakovati; v případech hodných zvláštního zřetele může však

zkušební komise povoliti, aby kandidát zkoušku jednou opakoval, a to do 3 měsíců;

ustanovení § 5, odst. 2 a 3 platí obdobně.

(4)

Kandidátům, kteří prokázali způsobilost podle odstavce 1, písm. a), vydá zkušební

komise vysvědčení podle vzoru připojeného v příloze. Před vydáním vysvědčení zaplatí

kandidát předepsaný kolkový poplatek a taxu za vysvědčení ve výši 100 Kčs.

§ 7.

(1)

Žadateli, který vyhověl podmínkám § 1, udělí ministerstvo zdravotnictví oprávnění

k samostatnému vykonávání zubní techniky v rozsahu § 4 zák. č. 303/1920 Sb., ve znění

zákona č. 171/1934 Sb., pro stanoviště, o němž zjistí po slyšení zemského národního

výboru a Ústřední rady odborů, že potřeba samostatného výkonu zubní techniky je tam

odůvodněna veřejným zájmem zdravotním. Změnu stanoviště povolí ministerstvo zdravotnictví

za stejných podmínek.

(2)

Ministerstvo zdravotnictví odejme oprávnění podle odstavce 1, nezahájí-li oprávněný

bez důležitých důvodů vykonávání zubní techniky v určeném místě do 3 měsíců od doručení

výměru podle odstavce 1.

(3)

Osoby, kterým bylo uděleno oprávnění podle odstavce 1, smějí užívati toliko označení

„zkoušený zubní technik“ a smějí k němu připojovati jen označení pracovních hodin.

(4)

Oprávnění podle odstavce 1 se smí vykonávati jen osobně a samostatně. Ustanovení

§ 55 živn. řádu o provozování živnosti náměstkem a propachtování živnosti na účet

vdovy nebo k dědictví oprávněných nezletilých potomků se na oprávnění podle odstavce

1 nevztahují.

§ 8.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské;

provede je ministr zdravotnictví.