Dekret presidenta republiky 102/1945 Z. z. o znárodnění akciových bank.

§ 1.

(1)

Dnem vyhlášení tohoto dekretu se akciové společnosti, provozující bankovní a peněžní

obchody (akciové banky), znárodňují zestátněním a přeměňují podle dalších ustanovení

v národní podniky (banky).

(2)

Znárodněním přecházejí práva a závazky akciových bank (odstavec 1) na banky.

(3)

Zruší-li se banka, musí býti odveden likvidační přebytek, bude-li jaký, státní pokladně.

§ 2.

(1)

Za akcie, které jsou částí základního kapitálu akciových bank (

§ 1, odst. 1

), přísluší jejich vlastníkům, pokud není v dalším jinak stanoveno náhrada, odpovídající

jejich obecné ceně, vypočtené podle úředních cen aktiv a pasiv akciové banky v den

vyhlášení tohoto dekretu, a není-li těchto cen, zjištěné úředním odhadem; ostatní

práva akcionářů zanikají dnem vyhlášení tohoto dekretu.

(2)

Při určení náhrady se nepřihlíží k majetku určenému pro sociální, dobročinné a podobné

účely.

(3)

O správnosti zjištění obecné ceny rozhodne ministr financí po slyšení Revisní jednoty

bank.

(4)

Ministr financí vyhlásí v Úředním listě republiky Československé, na Slovensku prostřednictvím

pověřence pro finance též v Úradnom vestníku, výši a druh náhrady.

§ 3.

(1)

Za akcie (

§ 2

), které v době faktického skončení okupace a nacistického nebo fašistického režimu

nepochybně vlastnicky náležely, nebo náleží osobám dále uvedeným, se neposkytuje náhrada

a)

Německé říši, Království maďarskému, osobám veřejného práva podle německého nebo

maďarského práva, německé straně nacistické a politickým stranám maďarským a jiným

útvarům, organisacím, podnikům, zařízením, osobním sdružením, fondům a účelovým jměním

těchto režimů nebo s nimi souvisícím, jakož i jiným německým nebo maďarským právnickým

osobám, nebo

b)

osobám fysickým národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokáží,

že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému

a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým

nebo fašistickým terorem, nebo

c)

osobám fysickým, které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti,

celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé

republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně

podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty, v době zvýšeného ohrožení

republiky (

§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb.

, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových

soudech), nebo které nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci na území Československé

republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo

slovenskému národu, jakož i osobám, které strpěly takovou činnost u osob spravujících

jejich majetek nebo podnik.

(2)

Ustanovení odstavce 1, písm. c) platí i pro osoby právnické, pokud lze fysickým osobám,

které jsou jejich členy nebo podílníky na majetku nebo podniku (kapitálovým účastníkům),

přičítati vinu na postupu orgánu zastupujícího právnickou osobu nebo pokud tyto osoby

zanedbaly přiměřenou opatrnost při jeho volbě a dozoru naň.

(3)

Nedostane-li se za akcie náhrady osobě právnické, přísluší poměrná část náhrady osobám

na ní kapitálově zúčastněným, pokud nespadají pod ustanovení odstavců 1 nebo 2; při

tom se hledí na účasti, které jsou pod národní správou, jako by náležely osobám státně

spolehlivým.

(4)

Náhrada za akcie, které náležely v době po 29. září 1938 osobám spadajícím pod ustanovení

odstavců 1 nebo 2 a již jim nenáležejí, se neposkytuje nabyvateli, leč by neposkytnutí

náhrady neodpovídalo zásadám slušnosti.

(5)

Vláda může nařízením stanoviti, že se určitému okruhu osob, spadajících pod ustanovení

odstavců 1 až 4, poskytuje náhrada zčásti nebo zcela.

(6)

O tom, zda fysická nebo právnická osoba spadá pod ustanovení odstavců 1 nebo 2, rozhoduje

ministr financí v dohodě s věcně příslušnými ministry, na Slovensku též v dohodě s

věcně příslušnými pověřenci.

§ 4.

(1)

Náhrada za akcie (

§ 2

) se poskytuje

a)

v cenných papírech,

b)

v hotovosti,

c)

v jiných hodnotách.

(2)

Náhradovou službu provádí Fond znárodněného hospodářství, zřízený podle

dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb.

, o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků (v dalším jen Fond).

(3)

Náhrada je splatna do šesti měsíců od vyhlášení její výše a druhu v Úředním listě

republiky Československé (

§ 2, odst. 4

).

(4)

Pro řízení o náhradě platí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č.

8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

§ 5.

O použití náhrady za akcie, která se neposkytuje osobám uvedeným v

§ 3

, rozhodne vláda.

§ 6.

(1)

Svazkům územní nebo zájmové samosprávy, ústavům a korporacím, sloužícím výhradně

veřejným účelům, jakož i ústavům lidového peněžnictví, které utrpí vážnou ztrátu při

vypořádání svých majetkových zájmů a účastí na akciové bance, může vláda na návrh

ministra financí učiněný v dohodě s věcně příslušnými ministry, na Slovensku též v

dohodě s příslušnými pověřenci, poskytnouti mimo náhradu přiměřený příspěvek z prostředků

Fondu. Na příspěvek není nárok.

(2)

Za podmínek uvedených v předchozím odstavci lze obdobně poskytnouti příspěvky fysickým

osobám, byla-li by utrpěnými ztrátami ohrožena jejich výživa nebo výživa osob, o které

podle zákona nebo z mravní povinnosti pečují.

§ 10.

(1)

Příslušný soud zapíše, s odvoláním na tento dekret, do pozemkové knihy přechod vlastnických

a jiných práv, která příslušela akciové bance, na banku, a to na její návrh.

(2)

Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vyznačení přechodu jiných práv akciové

banky na banku, pokud se zapisují do úředních rejstříků nebo seznamů.

§ 20.

Majetek akciové banky určený pro sociální, vzdělávací a podobné účely nesmí býti odňat

svému určení. Totéž platí o sociálních, vzdělávacích a podobných fondech.

§ 23.

(2)

Pro přeměnu podle § 1, odst. 1 neplatí ustanovení čl. 243, odst. 2 všeobecného zákoníka

obchodního ani ustanovení § 202, odst. 2 zák. čl. XXXVII z r. 1875.

§ 25.

(1)

Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění akciové banky zmařil nebo zvýšenou

měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let

a trestem na penězích do deseti milionů korun; v oboru působnosti trestního zákona

zák. čl. V z r. 1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických

práv.

(2)

Kdo poruší některé ustanovení tohoto dekretu nebo nařízení podle něho vydaných, bude

potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek

pokutou do pěti milionů korun nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti

měsíců nebo oběma těmito tresty; pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se náhradní

trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň,

nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více

než šest měsíců.

(3)

Pokuty připadají státu.

§ 26.

(1)

Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor pokutu zaměstnanci, zmocněnci, zástupci

nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný

podle

§ 25

spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za pokutu rukou společnou a nerozdílnou.

(2)

Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k

jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti

význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.

(3)

Výrok o ručení je třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem

postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může

se veřejný žalobce odvolati také tehdy, nebyl-li takový výrok učiněn. O odvolání proti

takovému výroku platí předpisy o odvolání proti výroku o trestu.

(4)

Pokuty se vymáhají na osobě, jíž bylo ručení uloženo podle všeobecných ustanovení

platných o pokutách.

§ 27.

(1)

Při odsouzení pro zločin podle

§ 25, odst. 1

nebo při odsouzení pro správní přestupek podle

§ 25, odst. 2

k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion korun, uveřejní se

rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem

(trestním nálezem) na útraty odsouzeného.

(2)

Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku

(trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

§ 28.

Přestupky tohoto dekretu se promlčují ve třech letech.

§ 29.

Do ustavení představenstva (§ 12) banky vykonávají dosavadní orgány svou působnost

obdobně podle tohoto dekretu.

§ 30.

(1)

U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních

smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy nebo zaopatřovací, odpočivné

a jiné požitky nebo nárok na odbytné, může a na vyzvání ministra financí musí se banka

domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li k dohodě, rozhodne rozhodčí

soud. Ustanovení o něm budou dána zvláště.

(2)

K rozvázání služebních smluv osob uvedených v odstavci 1 není třeba souhlasu úřadu

ochrany práce.

§ 31.

(1)

Banka může odporovati právním jednáním, která vykonala akciová banka (

§ 1, odst. 1

) po 29. srpnu 1944 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti znárodnění nebo zavléci ve svůj

nebo cizí prospěch svoje majetkové hodnoty.

(2)

Odporovati lze do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto dekretu. Jinak platí obdobně

ustanovení odpůrčího řádu vydaného zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb.

§ 32.

Účasti bank na nepeněžních podnicích, které nepodléhají znárodnění zestátněním podle

dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb.

, o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle

dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb.

, o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, buďtež v přiměřené lhůtě

přenechány osobám fysickým nebo právnickým za náhradu odpovídající jejich obecné ceně

na volném trhu, může-li tak banka učiniti beze ztráty.

§ 33.

Vláda vydá nařízením podrobné předpisy k provedení tohoto dekretu.

§ 34.

Právní jednání, písemnosti a podání k zápisům do veřejných knih a rejstříků a úřední

úkony, potřebné k provedení tohoto dekretu, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek.

§ 35.

Ustanovení tohoto dekretu se nevztahují na Národní banku Československou.

§ 36.

Tento dekret nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.