141/2002 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňuje text Rozhodnutí č. 2/2001 Společného výboru Dohody o volném obchodu mezi Českou republikou a Tureckou republikou o změně Protokolu 3 týkajícího se definice pojmu „původní výrobky“ a metod administrativní spolupráce, podepsaného v Praze dne 21. května 2002, vyhlášeného pod č. 113/2002 Sb. m. s.

Pro účely tohoto Protokolu

(a) „výroba“ znamená jakékoli opracování nebo zpracování, včetně sestavování nebo zvláštních postupů;

(j) „kapitoly“ a „čísla“ znamenají kapitoly a čísla (čtyřmístné kódy) používané v nomenklatuře Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží, dále nazývaného „Harmonizovaný systém“ nebo „HS“;

(k) „zařazení“ znamená zatřídění výrobku nebo materiálu do příslušného čísla;

(l) „zásilkou“ se rozumějí výrobky, které jsou současně zasílány jedním vývozcem jednomu příjemci nebo jsou uvedeny v jednom dopravním dokladu, vztahujícím se na jejich dopravu od vývozce k příjemci nebo, neexistuje-li takový doklad, jsou uvedeny v jedné faktuře;

(m) „území“ zahrnuje teritoriální vody.

(b) „materiál“ znamená jakékoli příměsi, suroviny, části, součásti apod., které jsou používány při výrobě výrobku;

(c) „výrobkem“ se rozumí právě vyráběný výrobek, i když je zamýšleno jeho pozdější použití v jiné výrobní operaci;

(d) „zboží“ znamená obojí, materiály i výrobky;

(e) „celní hodnotou“ se rozumí hodnota stanovená podle Dohody o provádění Článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (dohoda Světové obchodní organizace o celním hodnocení);

(f) „cena ze závodu“ znamená cenu zaplacenou za výrobek výrobci ve Straně, v jehož podniku je prováděno poslední opracování nebo zpracování, za předpokladu, že tato cena zahrnuje hodnotu všech použitých materiálů sníženou o veškeré vnitřní daně, které se vracejí nebo mohou vracet, je-li získaný výrobek vyvážen;

(g) „hodnota materiálů“ znamená celní hodnotu použitých nepůvodních materiálů v době dovozu nebo, není-li tato známa a nelze ji zjistit, první zjistitelnou cenu zaplacenou za tyto materiály ve Straně;

(h) „hodnotou původních materiálů“ se rozumí hodnota těchto materiálů stanovená podle písmene (g) mutatis mutandis;

(i) „přidanou hodnotou“ se rozumí cena ze závodu snížená o celní hodnotu všech použitých materiálů původních v ostatních zemích uvedených v článcích 3 a 4, nebo, není-li celní hodnota známa nebo nemůže být zjištěna, o první zjistitelnou cenu zaplacenou za tyto materiály ve Straně;

Pro účely provádění této dohody se následující výrobky pokládají za původní ve Straně

(a) výrobky zcela získané v této Straně ve smyslu článku 5;

(b) výrobky získané v této Straně obsahující materiály, které zde nebyly zcela získány, za předpokladu, že takové materiály byly podrobeny dostatečnému opracování nebo zpracování v této Straně ve smyslu článku 6.

1. Bez dotčení ustanovení článku 2 se výrobky považují za původní v Turecku, jestliže jsou zde tyto výrobky získány s použitím materiálů původních v Bulharsku, Švýcarsku (včetně Lichtenštejnska)1, České republice, Estonsku, Evropském společenství2, Maďarsku, Islandu, Litvě, Lotyšsku, Norsku, Polsku, Rumunsku, Slovinsku, Slovenské republice nebo Turecku v souladu s ustanoveními protokolu o pravidlech původu, který je součástí dohod mezi Tureckem a každou z těchto zemí, za předpokladu, že opracování nebo zpracování provedené v Turecku přesahuje operace uvedené v článku 7. Není nutné, aby tyto materiály byly podrobeny dostatečnému opracování nebo zpracování.

2. Jestliže opracování nebo zpracování provedené v Turecku nepřesahuje operace uvedené v článku 7, získaný výrobek se považuje za původní v Turecku, pouze je-li hodnota zde přidaná větší než hodnota použitých materiálů původních v jedné z ostatních zemí uvedených v odstavci 1. Pokud tomu tak není, získaný výrobek se považuje za původní v té zemi, ve které byla přidána nejvyšší hodnota původních materiálů použitých ve výrobě v Turecku.

3. Výrobky původní v jedné ze zemí uvedených v odstavci 1, které nejsou podrobeny žádnému opracování nebo zpracování v Turecku, si ponechávají svůj původ, jestliže jsou vyvezeny do jedné z těchto zemí.

4. Kumulace stanovená v tomto článku může být uplatněna pouze na materiály a výrobky, které získaly status původu použitím pravidel původu shodných s pravidly v tomto protokolu.

1. Bez dotčení ustanovení článku 2 se výrobky považují za původní v České republice, jestliže jsou zde tyto výrobky získány s použitím materiálů původních v Bulharsku, Švýcarsku (včetně Lichtenštejnska)1, České republice, Estonsku, Evropském společenství2, Maďarsku, Islandu, Litvě, Lotyšsku, Norsku, Polsku, Rumunsku, Slovinsku, Slovenské republice nebo Turecku v souladu s ustanoveními protokolu o pravidlech původu, který je součástí dohod mezi Českou republikou a každou z těchto zemí, za předpokladu, že opracování nebo zpracování provedené v České republice přesahuje operace uvedené v článku 7. Není nutné, aby tyto materiály byly podrobeny dostatečnému opracování nebo zpracování.

2. Jestliže opracování nebo zpracování provedené v České republice nepřesahuje operace uvedené v článku 7, získaný výrobek se považuje za původní v České republice, pouze je-li hodnota zde přidaná větší než hodnota použitých materiálů původních v jedné z ostatních zemí uvedených v odstavci 1. Pokud tomu tak není, získaný výrobek se považuje za původní v té zemi, ve které byla přidána nejvyšší hodnota původních materiálů použitých ve výrobě v České republice.

3. Výrobky původní v jedné ze zemí uvedených v odstavci 1, které nejsou podrobeny žádnému opracování nebo zpracování v České republice, si ponechávají svůj původ, jestliže jsou vyvezeny do jedné z těchto zemí.

4. Kumulace stanovená v tomto článku může být uplatněna pouze na materiály a výrobky, které získaly status původu použitím pravidel původu shodných s pravidly v tomto protokolu.

1. Následující výrobky se pokládají za zcela získané ve Straně

(a) nerostné produkty těžené z její půdy nebo mořského dna;

(j) produkty vytěžené z mořského dna nebo podmořské půdy mimo její teritoriální vody, za předpokladu, že má výhradní práva je využívat;

(k) zboží vyráběné zde výhradně z výrobků uvedených v písmenech (a) až (j).

(b) rostlinné výrobky sklízené zde;

(c) živá zvířata narozená a chovaná zde;

(d) výrobky z živých zvířat chovaných zde;

(e) produkty získané lovem nebo rybolovem zde prováděným;

(f) produkty mořského rybolovu a jiné produkty pocházející z moře mimo teritoriální vody Strany, získané jejími plavidly;

(g) výrobky zhotovené na jejích rybářských zpracovatelských lodích výhradně z produktů uvedených v písmeni (f);

(h) upotřebené předměty zde sebrané, které lze využít pouze pro získání surovin, včetně použitých pneumatik vhodných pouze k protektorování nebo jako odpad;

(i) odpad a šrot pocházející z výrobních operací zde prováděných;

2. Pojmy „její plavidla“ a „její rybářské zpracovatelské lodě“ uvedené v odstavci 1, písmenech f) a g), se rozumějí pouze plavidla a rybářské zpracovatelské lodě

(a) která jsou registrována nebo zaznamenána ve Straně;

(b) která plují pod vlajkou této Strany;

(c) která jsou vlastněna nejméně z 50 procent, státními příslušníky této Strany, nebo společností s ústředím v jedné ze Stran, jejíž ředitel nebo ředitelé, předseda správní rady nebo dozorčí rady a většina členů těchto rad jsou státní příslušníci této Strany a, navíc, v případě partnerství nebo společností s ručením omezeným, alespoň polovina kapitálu patří této Straně, veřejným institucím nebo státním příslušníkům této Strany;

(d) jejichž kapitán a důstojníci jsou státní příslušníci této Strany; a

(e) jejichž posádku tvoří alespoň ze 75 procent státní příslušníci této Strany.

1. Pro účely článku 2 se výrobky, které nebyly zcela získány, považují za dostatečně opracované nebo zpracované, pokud jsou splněny podmínky uvedené v příloze II. Výše uvedené podmínky stanovují pro všechny výrobky, na něž se vztahuje tato dohoda, opracování nebo zpracování, které musí být provedeno na nepůvodních materiálech použitých při výrobě, a uplatňují se pouze ve vztahu k takovým materiálům. Z toho vyplývá, že je-li při výrobě jiného výrobku použit meziprodukt, který získá status původu splněním podmínek uvedených v příloze II, potom se na něj nevztahují podmínky platné pro výrobek, ve kterém je tento meziprodukt obsažen, a žádné nepůvodní materiály použité při výrobě meziproduktu se neberou v úvahu.

2. Nehledě na ustanovení odstavce 1, nepůvodní materiály, které by se podle podmínek uvedených v příloze II neměly použít při výrobě výrobku, mohou být použity za předpokladu, že

(a) jejich celková hodnota nepřesahuje 10 procent ceny výrobku ze závodu;

(b) žádné procentní vyjádření nejvyšší hodnoty nepůvodních materiálů stanovené v příloze II není překročeno uplatněním tohoto odstavce.

Tento odstavec se nevztahuje na výrobky zařazené v kapitolách 50 až 63 Harmonizovaného systému.

3. Odstavce 1 a 2 se uplatní bez dotčení ustanovení článku 7.

1. Bez dotčení odstavce 2 se dále uvedené operace považují za opracování nebo zpracování nepostačující pro přiznání statusu původu, a to bez ohledu na splnění požadavků uvedených v článku 6

(a) operace, které formou ochrany zajišťují dobrý stav výrobků během dopravy a skladování;

(j) prosévání, prohazování, třídění, zařazování, srovnávání, sdružování; (včetně tvorby souprav předmětů);

(k) prosté uložení do láhví, plechovek, baněk, sáčků, pytlů, pouzder, beden, krabic, upevnění na podložky a všechny ostatní prosté balicí operace;

(l) připojování nebo tištění značek, štítků, log a jiných rozlišovacích označení na výrobky nebo jejich obaly;

(m) prosté mísení výrobků, též různých druhů;

(n) prosté sestavování částí výrobků za účelem vytvoření kompletního výrobku nebo rozebírání výrobků na části;

(o) kombinace dvou nebo více operací uvedených v písmenech (a) až (n);

(p) porážka zvířat.

(b) rozebírání a sestavování balíků;

(c) mytí, praní, čištění; odstraňování prachu, oxidu, oleje, nátěru nebo jiných povrchových vrstev;

(d) žehlení nebo mandlování textilií;

(e) prosté natírání, malování, leštění;

(f) loupání, částečné nebo úplné bělení, leštění a glazování obilovin a rýže;

(g) operace spočívající v barvení cukru nebo vytváření kostek cukru a podobných tvarů z cukru;

(h) loupání, vypeckování a louskání, ovoce, ořechů a zeleniny;

(i) broušení, ostření; prosté mletí, drcení nebo prosté řezání, stříhání, krájení, sekání, štípání;

2. Všechny operace provedené s danými výrobky ve Stranách jsou posuzovány společně při určování, zda je opracování nebo zpracování, kterému byly tyto výrobky podrobeny, považováno za nedostatečné ve smyslu odstavce 1.

1. Určující jednotkou pro uplatnění ustanovení tohoto protokolu se rozumí konkrétní výrobek, který je považován za základní jednotku k zařazení do nomenklatury Harmonizovaného systému.

Z toho vyplývá, že

(a) je-li výrobek, skládající se ze sady nebo sestavy předmětů, zařazen podle pravidel Harmonizovaného systému do jednoho čísla, tvoří celek určující jednotku;

(b) sestává-li zásilka z řady stejných výrobků zařazených ve stejném čísle Harmonizovaného systému, musí se při uplatnění pravidel tohoto protokolu brát každý výrobek jednotlivě.

2. Je-li podle všeobecného pravidla 5 pro interpretaci Harmonizovaného systému zařazen spolu s výrobkem i obal, pak je zahrnut do stejného čísla také pro účely stanovení původu.

Příslušenství, náhradní díly a nástroje odeslané se zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem, které jsou součástí běžného vybavení a jsou zahrnuty do ceny nebo nejsou zvlášť fakturovány, se pokládají za celek takového zařízení, stroje, přístroje nebo vozidla.

Soupravy (sady), definované všeobecným pravidlem 3 pro interpretaci Harmonizovaného systému, se považují za původní, jsou-li původní všechny jejich části. Sestává-li však souprava (sada) z původních a nepůvodních výrobků, pak se jako celek pokládá za původní, jestliže hodnota nepůvodních výrobků nepřesahuje 15 procent ceny soupravy (sady) ze závodu.

Pro účely stanovení, zda je výrobek původní, není nutné určovat původ následujících prvků, které mohou být použity při jeho výrobě

(a) elektrická energie a palivo;

(b) zařízení a vybavení;

(c) stroje a nástroje;

(d) zboží, které není nebo nemá být součástí konečného složení výrobku.

1. Vyjma ustanovení článku 4 a odstavce 3 tohoto článku, musí být podmínky pro získání statusu původu stanovené v hlavě II splněny bez přerušení ve Straně.

2. Vyjma ustanovení článku 4, vrací-li se zpět původní zboží vyvezené ze Strany do jiné země, musí být považováno za nepůvodní, pokud není možno uspokojivě prokázat celním orgánům, že

(a) zpět dovážené zboží je totožné s vyvezeným; a

(b) nebylo podrobeno jiné operaci než operaci nezbytné pro jeho uchování v dobrém stavu v dané zemi nebo při vývozu.

3. Získání statusu původu ve smyslu podmínek stanovených v hlavě II není dotčeno opracováním nebo zpracováním materiálů, vyvezených z jedné ze Stran a následně zpět dovezených, které je provedeno mimo území Stran, za předpokladu, že

(a) uvedené materiály jsou zcela získány v jedné ze Stran nebo byly před vyvezením podrobeny opracování nebo zpracování nad rámec operací uvedených v článku 7;

a

(b) celním orgánům může být uspokojivým způsobem prokázáno, že

(i) zpět dovážené zboží bylo získáno opracováním nebo zpracováním vyvezených materiálů;

a

(ii) celková hodnota přidaná mimo území Strany uplatněním ustanovení tohoto článku nepřesahuje 10 procent ceny ze závodu výsledného výrobku, jehož status původu je požadován.

4. Pro účely odstavce 3 se podmínky pro získání statusu původu stanovené v hlavě II nevztahují na opracování nebo zpracování provedené mimo území Strany. Nicméně stanoví-li pravidlo v příloze II, které je použito k určení původu výsledného výrobku, nejvyšší hodnotu všech použitých nepůvodních materiálů, nesmí součet celkové hodnoty nepůvodních materiálů použitých na uzemí příslušné Strany a celkové hodnoty přidané mimo území Strany uplatněním ustanovení tohoto článku překročit stanovené procentuální kritérium.

5. Pro účely uplatnění ustanovení odstavců 3 a 4 se pojmem „celková přidaná hodnota“ rozumí všechny náklady vynaložené mimo Strany, včetně hodnoty materiálů tam použitých.

6. Ustanovení odstavců 3 a 4 se nevztahuje na výrobky, které nesplňují podmínky uvedené v příloze II, nebo které mohou být považovány za dostatečně opracované nebo zpracované pouze uplatněním pravidla všeobecné hodnotové tolerance stanoveného v odstavci 2 článku 6.

7. Ustanovení odstavců 3 a 4 se nevztahuje na výrobky zařazené v kapitolách 50 až 63 Harmonizovaného systému.

8. Jakékoli opracování a zpracování, na něž se vztahují ustanovení tohoto článku, a které bylo provedeno mimo Stranu, se uskuteční v režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo v obdobném režimu.

1. Preferenční zacházení stanovené touto dohodou se týká pouze výrobků splňujících požadavky tohoto protokolu, které jsou přepravovány přímo mezi Stranami nebo přes území zemí uvedených v článcích 3 a 4. Avšak výrobky tvořící jednu jedinou zásilku, mohou být přepravovány přes jiná území, včetně přeložení nebo prozatímního uskladnění na takovém území, jestliže zůstaly pod dohledem celních orgánů v zemi tranzitu nebo uskladnění a jestliže s nimi nebyly prováděny jiné operace než vykládání, opětné nakládání nebo jakékoliv operace určené k jejich uchování v dobrém stavu. Původní výrobky mohou být dopravovány potrubím přes území jiné než území Stran.

2. Celním orgánům dovážející Strany je nutno prokázat, že byly splněny podmínky stanovené v odstavci 1, a to ve formě

(a) jednotného dopravního dokumentu, který se vztahuje na dopravu přes země tranzitu; nebo

(b) osvědčení vydaného celními orgány země tranzitu, které obsahuje

(i) přesný popis výrobků;

(ii) datum vyložení a přeložení zboží a případně názvy lodí nebo jiných použitých dopravních prostředků; a

(iii) potvrzení podmínek, za kterých se zboží nacházelo v zemi tranzitu; nebo

(c) jinými průkaznými doklady, není-li možno předložit doklady uvedené výše.

1. Původní výrobky zaslané na výstavu do země jiné, než jsou země uvedené v článcích 3 a 4, a následně prodané a dovezené do Strany, mají při dovozu nárok na uplatnění preferencí podle této dohody za předpokladu, že celním orgánům je uspokojivým způsobem prokázáno, že

(a) vývozce odeslal tyto výrobky ze Strany do země, kde se koná výstava, a vystavil je v této zemi;

(b) vývozce tyto výrobky prodal nebo jiným způsobem přenechal subjektu ve Straně;

(c) výrobky byly odeslány během výstavy nebo bezprostředně po ní ve stejném stavu, v jakém byly zaslány na výstavu; a

(d) výrobky nebyly od okamžiku odeslání na výstavu použity pro jiný účel než předvádění na výstavě.

2. Důkaz původu musí být vystaven nebo vyhotoven v souladu s ustanoveními hlavy V a předložen celním orgánům dovážející Strany obvyklým způsobem. Na důkaz původu je nutno uvést název a adresu výstavy. V případě potřeby je možno požadovat další písemné doklady o podmínkách, za kterých byly vystaveny.

3. Odstavec 1 platí pro jakoukoliv obchodní, průmyslovou, zemědělskou nebo uměleckou výstavu, veletrh nebo podobnou veřejnou akci, která není organizována pro soukromé účely v obchodech nebo podnikatelských provozovnách s úmyslem prodeje zahraničních výrobků a během níž výrobky zůstávají pod celním dohledem.

1. Nepůvodní materiály použité při výrobě výrobků původních ve Straně nebo v jedné ze zemí uvedených v článcích 3 a 4, pro které je vydán nebo vystaven důkaz původu podle ustanovení hlavy V, nepodléhá ve Straně navracení cla (drawback) nebo osvobození od cla jakéhokoli druhu.

2. Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na jakékoli opatření týkající se vracení, osvobození nebo neplacení, částečné nebo úplné, cla nebo poplatků majících rovnocenný účinek, uplatňovaných ve Straně pro materiály použité k výrobě, za předpokladu, že se toto vracení, osvobození nebo neplacení uplatňuje výslovně nebo de facto tehdy, pokud jsou výrobky získané z těchto materiálů vyváženy, a nikoli jsou-li určeny pro domácí použití.

3. Vývozce výrobků uvedených v důkazu původu je povinen předložit kdykoli na požádání celních orgánů všechny doklady prokazující, že nebylo uplatněno navracení cla pro nepůvodní materiály použité při jejich výrobě, a že veškerá cla a poplatky mající rovnocenný účinek, které se vztahují na tyto materiály, byly skutečně zaplaceny.

4. Ustanovení odstavců 1 až 3 se uplatní rovněž pro obaly ve smyslu článku 8 (2), pro příslušenství, náhradní díly a nástroje ve smyslu článku 9 a pro výrobky v soupravách (sadách) ve smyslu článku 10, jsou-li tyto nepůvodní.

5. Ustanovení odstavců 1 až 4 se uplatní pouze pro materiály, na něž se vztahuje tato dohoda. Tato ustanovení rovněž nevylučují použití systému vývozních podpor pro zemědělské výrobky, jsou-li tyto podpory uplatňovány pro vývoz v souladu s touto dohodou.

1. Výrobky původní v jedné Straně mají při dovozu do druhé Strany nárok na uplatnění výhod podle této dohody, pokud je předloženo

(a) průvodní osvědčení EUR.1, jehož vzor je uveden v příloze III; nebo

(b) v případech uvedených v článku 21 (1), prohlášení, dále uváděné jako „prohlášení na faktuře“, vyhotovené vývozcem na faktuře, dodacím listu nebo jiném obchodním dokladu, který popisuje výrobky takovým způsobem, aby je bylo možno ztotožnit; text prohlášení na faktuře je obsažen v příloze IV.

2. Nehledě na ustanovení odstavce 1 mají výrobky původní ve smyslu tohoto protokolu nárok na uplatnění výhod podle této dohody, aniž by byly předloženy dokumenty uvedené výše, v případech stanovených v článku 26.

1. Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají celní orgány vyvážející Strany na základě písemné žádosti vývozce nebo, na zodpovědnost vývozce, jím zmocněného zástupce.

2. Pro tyto účely je vývozce nebo jeho zmocněný zástupce povinen vyplnit průvodní osvědčení EUR.1 a žádost o jeho vystavení, jejichž vzory jsou uvedeny v příloze III. Tyto formuláře musí být vyplněny v jednom z jazyků použitých v tomto protokolu a v souladu s obecně závaznými předpisy vyvážející Strany. Jestliže jsou vyplněny ručně, je třeba použít inkoustové pero a psát hůlkovým písmem. Popis výrobků musí být uveden v příslušném oddílu takovým způsobem, aby zde nebyly ponechány prázdné řádky. Není-li celý tento oddíl vyplněn, musí být poslední řádek popisu podtržen vodorovnou čarou a prázdný prostor proškrtnut.

3. Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 je povinen kdykoliv na požádání celních orgánů vyvážející Strany, ve které je průvodní osvědčení vydáváno, předložit všechny potřebné dokumenty prokazující původ předmětných výrobků a splnění ostatních podmínek tohoto protokolu.

4. Průvodní osvědčení EUR.1 vydají celní orgány Strany, jestliže lze vyvážené výrobky považovat za výrobky původní ve Straně nebo v jedné ze zemí uvedených v článcích 3 a 4 a jsou-li splněny ostatní podmínky tohoto protokolu.

5. Celní orgány vydávající průvodní osvědčení EUR.1 přijmou všechna nezbytná opatření k tomu, aby ověřily původ výrobků a splnění ostatních podmínek tohoto protokolu. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli podklady a provádět jakoukoli kontrolu účetnictví vývozce či jakoukoli kontrolu, kterou považují za účelnou. Dále zaručují, že formuláře uvedené v odstavci 2 jsou řádně vyplněny. Zkontrolují především, je-li prostor určený pro popis výrobků vyplněn takovým způsobem, aby byla vyloučena možnost dodatečného podvodného doplnění.

6. Datum vydání průvodního osvědčení EUR.1 je uvedeno v oddíle 11 osvědčení.

7. Vydané průvodní osvědčení EUR.1 předají celní orgány vývozci, jakmile je vlastní vývoz proveden nebo zajištěn.

1. Nehledě na ustanovení článku 17 (7) lze za výjimečných okolností vydat průvodní osvědčení EUR.1 po uskutečnění vývozu výrobků, kterých se osvědčení týká, jestliže

(a) nebylo vydáno v době vývozu z důvodu omylu, nechtěného opomenutí nebo zvláštních okolností; nebo

(b) je celním orgánům náležitě prokázáno, že průvodní osvědčení EUR.1 bylo vydáno, ale nebylo při dovozu přijato z technických důvodů.

2. Pro účely uplatnění odstavce 1 musí vývozce v žádosti uvést místo a datum vývozu výrobků, kterých se průvodní osvědčení EUR.1 týká, a odůvodnění této žádosti.

3. Celní orgány mohou vydat průvodní osvědčení EUR.1 dodatečně pouze po ověření, zda informace uvedené v žádosti vývozce souhlasí s údaji v příslušné evidenci.

4. Průvodní osvědčení EUR.1 vystavená dodatečně musí obsahovat jednu z těchto frází

CZ "VYSTAVENO DODATEČNĚ",

TR "SONRADAN VERILMIŞTIR",

SK "VYSTAVENÉ DODATOČNE",

EN "ISSUED RETROSPECTIVELY".

5. Fráze zmíněná v odstavci 4 se uvede do oddílu „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

1. V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 smí vývozce písemně požádat celní orgány, které průvodní osvědčení vydaly, o duplikát vystavený na základě vývozních dokumentů, které vlastní.

2. Duplikát vystavený tímto způsobem musí obsahovat jedno z následujících slov

CZ, SK "DUPLIKÁT",

TR "IKINCI NÜSHADIR",

EN "DUPLICATE".

3. Slovo zmíněné v odstavci 2 se uvede do oddílu „Poznámky“ duplikátu průvodního osvědčení EUR.1.

4. Duplikát, na kterém musí být uvedeno datum vystavení původního průvodního osvědčení EUR.1, je platný od tohoto data.

Jsou-li původní výrobky pod dohledem celních orgánů Strany, je možno vyměnit původní důkaz původu za jedno nebo více průvodních osvědčení EUR.1, pro účely zaslání všech nebo části těchto výrobků na jiné území v rámci Stran. Nahrazující průvodní osvědčení EUR.1 vydá celní úřad, pod jehož dohledem se zboží nachází.

1. Jestliže oddělené skladování zásob původních a nepůvodních materiálů, které jsou totožné a zaměnitelné, způsobuje značné náklady nebo materiální obtíže, celní orgány mohou na písemnou žádost dotčené osoby povolit použití tzv. metody ”účetního rozlišování” pro vedení takových zásob.

2. Tato metoda musí být schopna zajistit, že pro určité stanovené období je množství získaných výrobků, které mohou být považovány za ”původní”, stejné jako to, které by bylo získáno, kdyby zásoby byly fyzicky odděleny.

3. Celní orgány mohou podmínit udělení tohoto povolení splněním jakýchkoli požadavků, které považují za účelné.

4. Tato metoda je zaznamenávána a uplatňována podle všeobecných účetních postupů platných v zemi, kde byl výrobek vyroben.

5. Držitel tohoto povolení může vydávat nebo žádat o důkazy původu, dle konkrétního případu, pro množství výrobků, které mohou být považovány za původní. Na žádost celních orgánů držitel předloží prohlášení o tom, jak bylo dané množství stanoveno.

6. Celní orgány kontrolují využívání povolení a mohou je kdykoli odebrat, jestliže držitel jakýmkoli způsobem zneužije povolení nebo nesplní některou z dalších podmínek stanovených tímto protokolem.

1. Prohlášení na faktuře zmíněné v článku 16 (1)(b) může vystavit

(a) schválený vývozce ve smyslu článku 22 nebo

(b) kterýkoli vývozce pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více nákladových kusů a obsahující původní výrobky, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR.

2. Prohlášení na faktuře může být vystaveno, jestliže se jedná o výrobky původní ve Stranách nebo v jedné ze zemí uvedených v článcích 3 a 4 a jsou-li splněny ostatní podmínky tohoto protokolu.

3. Vývozce vystavující prohlášení na faktuře je povinen kdykoli na požádání celních orgánů vyvážející Strany předložit všechny nezbytné doklady prokazující původ výrobků a splnění ostatních podmínek tohoto protokolu.

4. Prohlášení na faktuře vyhotoví vývozce na psacím stroji, otiskem razítka nebo tiskem na faktuře, dodacím listu nebo jiném obchodním dokladu. Prohlášení, jehož vzor je uveden v příloze IV, je vystaveno v jedné z jazykových verzí použitých v této příloze a v souladu s obecně závaznými předpisy vyvážející Strany. Jestliže je prohlášení napsáno ručně, je třeba použít inkoustové pero a psát hůlkovým písmem.

5. Prohlášení na faktuře musí být vývozcem vlastnoručně podepsáno. Avšak schválený vývozce ve smyslu článku 22 nemusí tato prohlášení podepisovat za předpokladu, že písemně potvrdí celním orgánům vyvážející země, že na sebe bere veškerou zodpovědnost za prohlášení na faktuře, na které je uvedeno jeho jméno, jako by jej vlastnoručně podepsal.

6. Prohlášení na faktuře je vystaveno vývozcem v okamžiku, kdy jsou výrobky, jichž se osvědčení týká, vyváženy, nebo po vývozu, je-li prohlášení předloženo v dovážející zemi do dvou let po uskutečnění dovozu příslušných výrobků.

1. Celní orgány vyvážející Strany mohou oprávnit vývozce dále jen 'schválený vývozce', který uskutečňuje časté vývozy výrobků, na něž se vztahuje tato dohoda, aby vystavoval prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu těchto výrobků. Vývozce, který o takovéto oprávnění žádá, musí poskytnout celním orgánům dostatečné záruky nezbytné k ověření statusu původu výrobků a splnění ostatních podmínek tohoto protokolu.

2. Celní orgány mají právo podmínit udělení statusu schváleného vývozce splněním jakýchkoli požadavků, které považují za účelné.

3. Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního oprávnění, které bude uváděno v prohlášení na faktuře.

4. Celní orgány kontrolují využívání tohoto oprávnění schváleným vývozcem.

5. Celní orgány mohou kdykoli odebrat toto oprávnění. Musí tak učinit, pokud schválený vývozce nadále neposkytuje veškeré záruky zmíněné v odstavci 1, nadále nesplňuje podmínky zmíněné v odstavci 2 nebo jinak nesprávně používá své oprávnění.

1. Důkaz původu je platný čtyři měsíce od data jeho vystavení ve vyvážející Straně a musí být předložen v této lhůtě celním orgánům dovážející Strany.

2. Důkazy původu, předkládané celním orgánům dovážející Strany po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1, lze přijmout pro účely uplatnění preferenčního zacházení v případech, kdy nepředložení těchto osvědčení ve stanovené lhůtě je způsobeno výjimečnými okolnostmi.

3. V jiných případech opožděného předložení mohou celní orgány dovážející Strany přijmout důkazy původu za předpokladu, že jim byly před uplynutím této lhůty předloženy výrobky.

Důkazy původu se předkládají celním orgánům dovážející Strany v souladu s postupy platnými v této Straně. Celní orgány mohou požadovat překlad důkazu původu a mohou rovněž požadovat, aby k dovoznímu celnímu prohlášení bylo přiloženo prohlášení dovozce o tom, že výrobky splňují podmínky vyžadované pro účely provádění této dohody.

V případě, kdy se na žádost dovozce a za podmínek stanovených celními orgány dovážející Strany, dováží ve smyslu všeobecného pravidla 2 (a) pro interpretaci Harmonizovaného systému po částech rozebraný nebo nesestavený výrobek, zařazený do třídy XVI a XVII nebo do čísel 7308 a 9406 Harmonizovaného systému, je jediný důkaz původu předkládán celním orgánům při dovozu první části.

1. Výrobky posílané jako malé zásilky soukromými osobami soukromým osobám nebo tvořící část osobních zavazadel cestujících jsou pokládány za původní výrobky bez předložení důkazu původu, za předpokladu, že tyto výrobky nejsou dováženy pro obchodní účely, byly prohlášeny za výrobky splňující požadavky tohoto protokolu a neexistují žádné pochybnosti o pravdivosti takového prohlášení. V případě výrobků zasílaných poštou může být toto prohlášení uvedeno na celním prohlášení CN22/CN23 nebo na listu papíru, který je připojen k tomuto dokladu.

2. Dovozy, které jsou příležitostné a sestávají výhradně z výrobků pro uspokojení osobních potřeb příjemců nebo cestujících nebo jejich rodin, se nepovažují za obchodní, je-li z povahy a množství výrobků zřejmé, že nejde o obchodní účel dovozu.

3. Celková hodnota těchto výrobků nesmí přesáhnout 500 EUR v případě malých zásilek a 1 200 EUR v případě výrobků tvořících část osobních zavazadel cestujícího.

Za dokumenty zmíněné v článcích 17 (3) a 21 (3), které dokazují, že výrobky uvedené v průvodním osvědčení EUR.1 nebo na faktuře s prohlášením vývozce mohou být považovány za výrobky původní ve Straně nebo v jedné ze zemí uvedených v článcích 3 a 4 a že splňují ostatní požadavky tohoto protokolu, mohou být pokládány inter alia

(a) přímý důkaz o činnostech prováděných vývozcem nebo výrobcem při získávání zboží, tvořící například součást jeho účtů nebo vnitřního účetnictví;

(b) dokumenty prokazující původ použitých materiálů, vydané nebo vystavené v jedné ze Stran, pokud takové dokumenty mohou být použity v souladu s národními obecně závaznými předpisy;

(c) dokumenty prokazující opracování nebo zpracování materiálů ve Straně, vydané nebo vystavené v jedné ze Stran, pokud takové dokumenty mohou být použity v souladu s národními obecně závaznými předpisy;

(d) průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře, prokazující původ použitých materiálů, vydané nebo vystavené ve Straně v souladu s tímto protokolem, nebo v jedné ze zemí uvedených v článcích 3 a 4, v souladu s pravidly původu, která jsou shodná s pravidly původu tohoto protokolu.

1. Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 je povinen uchovat po dobu nejméně tří let dokumenty zmíněné v článku 17 (3).

2. Vývozce vystavující prohlášení na faktuře je povinen uchovat po dobu nejméně tří let kopie těchto prohlášení na faktuře a dokumenty zmíněné v článku 21 (3).

3. Celní orgány vyvážející Strany, které vydávají průvodní osvědčení EUR.1, jsou povinny uchovat po dobu nejméně tří let žádosti zmíněné v článku 17 (2).

4. Celní orgány dovážející Strany jsou povinny uchovat po dobu nejméně tří let předložená průvodní osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře.

1. Zjištění drobných rozdílů mezi údaji uvedenými na důkazu původu a v dokumentech předložených celnímu úřadu za účelem propuštění dovážených výrobků nezbavuje důkaz původu ipso facto platnosti, jestliže je náležitě prokázáno, že se důkaz původu vztahuje k předloženým výrobkům.

2. Zřejmé formální chyby, jako například překlepy na důkazu původu, nejsou důvodem pro jeho nepřijetí, pokud takové chyby nevyvolají pochybnosti o pravdivosti prohlášení uvedeném v tomto důkazu.

1. Pro uplatnění ustanovení článku 21(1)(b) a článku 26(3) v případech, kdy jsou výrobky fakturovány v jiné měně než euro, částky v národních měnách zemí uvedených v článcích 3 a 4 odpovídající částkám vyjádřeným v euro stanoví každoročně každá příslušná země.

2. Zásilka může využít ustanovení článku 21(1)(b) a článku 26(3), je-li částka v měně, ve které je vystavena faktura, v souladu s částkou stanovenou příslušnou zemí.

3. Částky vyjádřené v příslušné národní měně jsou přepočtem této národní měny vůči euro podle kursu platného první pracovní den měsíce října a uplatní se od 1. ledna následujícího roku. Stranám jsou odpovídající částky oznámeny.

4. Země může částky přepočítané z euro na národní měnu zaokrouhlit směrem nahoru nebo dolů. Zaokrouhlená částka se nesmí odlišovat od částky vyplývající z přepočtu o více než 5 procent. Země může ponechat ekvivalent částky vyjádřené v euro ve své národní měně nezměněný, jestliže v okamžiku každoroční úpravy podle odstavce 3 přepočet této částky, před jakýmkoli zaokrouhlením, převyšuje stávající ekvivalent v národní měně o méně než 15 procent. Ekvivalent v národní měně může zůstat nezměněn, pokud by z přepočtu vyplýval pokles hodnoty tohoto ekvivalentu.

5. Částky vyjádřené v euro budou revidovány Společným výborem, pokud o to Strana požádá. Při revizi Společný výbor posoudí potřebu zachování účinků těchto limitů v reálných hodnotách. K tomuto účelu může rozhodnout i o úpravě částek vyjádřených v euro.

1. Celní orgány Stran si navzájem předají vzory otisků razítek používaných celními úřady pro vydávání průvodních osvědčení EUR.1 a adresy celních orgánů zodpovědných za ověřování těchto osvědčení a prohlášení na faktuře.

2. Za účelem správného provádění tohoto protokolu Strany vzájemně spolupracují prostřednictvím příslušných celních správ při kontrole pravosti průvodních osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře a při kontrole přesnosti údajů uvedených v těchto dokumentech.

1. Následné ověřování důkazů původu se provádí namátkově nebo kdykoliv mají celní orgány dovážející Strany opodstatněnou pochybnost o pravosti těchto dokumentů, o původu výrobků v nich uvedených nebo o splnění jiných podmínek tohoto Protokolu.

2. Za účelem provádění ustanovení odstavce 1 vrátí celní orgány dovážející Strany průvodní osvědčení EUR.1 a fakturu, pokud je předložena, prohlášení na faktuře nebo kopie těchto dokumentů celním orgánům vyvážející Strany, je-li to možné též s uvedením důvodů tohoto požadavku. Jakékoliv získané dokumenty a informace o tom, že údaje uvedené na důkazu původu jsou nesprávné, jsou zaslány spolu se žádostí o ověření.

3. Ověření je prováděno celními orgány vyvážející Strany. Pro tyto účely mají celní orgány právo požadovat jakékoli doklady a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou.

4. Rozhodnou-li celní orgány dovážející Strany pozastavit uplatnění preferenčního zacházení se zbožím až do výsledku ověření, umožní dovozci nakládat se zbožím při splnění podmínek, které pokládají za nezbytné.

5. Celní orgány žádající o ověření budou informovány o jeho výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou dokumenty pravé, zda je možno v nich uvedené výrobky považovat za původní ve Straně nebo v jedné ze zemí uvedených v článcích 3 a 4 a zda jsou splněny ostatní podmínky tohoto protokolu.

6. Neobdrží-li v případech opodstatněných pochybností celní orgány dovážející Strany žádnou odpověď do deseti měsíců od data žádosti o ověření, nebo nebude-li odpověď obsahovat dostatečné informace pro určení pravosti předmětného dokumentu nebo skutečného původu výrobků, nepřiznají žádající celní orgány nárok na preference, kromě případů způsobených výjimečnými okolnostmi.

Spory, které vyvstanou při ověřování podle článku 32 a které nebude možno vyřešit mezi celními orgány žádajícími o ověření a celními orgány zodpovědnými za toto ověření, nebo případy rozdílného výkladu tohoto protokolu budou předloženy Společnému výboru.

Řešení všech sporů mezi dovozcem a celními orgány dovážející Strany se řídí právními předpisy této Strany.

Každá osoba, která vystaví nebo zapříčiní vydání dokumentu obsahujícího nesprávné údaje za účelem získání preferenčního zacházení pro výrobky, bude sankcionována.

1. Strany učiní veškeré kroky nezbytné k zajištění toho, aby výrobky provázené důkazem původu, které jsou během přepravy umístěny ve svobodném celním pásmu nebo skladu na jejich území, nebyly nahrazeny jiným zbožím a nebylo s nimi zacházeno jinak, než je obvyklé pro jejich zachování v dobrém stavu.

2. Pokud jsou, jako výjimka z ustanovení odstavce 1, výrobky původní ve Straně dováženy do svobodného celního pásma nebo skladu s důkazem původu a jsou zde podrobeny určitému zacházení nebo zpracování, vydají celní orgány nové průvodní osvědčení EUR.1 na základě žádosti vývozce za předpokladu, že toto zacházení nebo zpracování je v souladu s ustanoveními tohoto protokolu.

1. Tímto se zřizuje Celní podvýbor, jehož úkolem je zajistit administrativní spolupráci za účelem správného a jednotného provádění tohoto protokolu a plnit jakékoli další úkoly v celní oblasti, které mu budou svěřeny.

2. Podvýbor je tvořen odborníky obou Stran, kteří zodpovídají za celní záležitosti.

Přílohy I - V tohoto protokolu tvoří jeho nedílnou součást.

Společný výbor může rozhodnout o změnách ustanovení tohoto protokolu.