28/2002 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dodatkového protokolu č. 9 ke Středoevropské dohodě o volném obchodu

Ustanovení v příloze k tomuto Dodatkovému protokolu nahrazují příslušná ustanovení Protokolu 7 Středoevropské dohody o volném obchodu.

Tento Dodatkový protokol tvoří nedílnou součást Středoevropské dohody o volném obchodu.

1. Tento Dodatkový protokol vstoupí v platnost třicátého dne od data, kdy depozitář obdrží poslední notifikaci od Stran Středoevropské dohody o volném obchodu o ukončení postupů nezbytných k tomuto účelu.

2. Depozitář bude notifikovat všem Stranám ukončení postupů nezbytných pro vstup tohoto Dodatkového protokolu v platnost.

3. Jestliže tento Dodatkový protokol nevstoupí v platnost do 1. ledna 2001, bude předběžně prováděn od tohoto data. Avšak, jestliže některá Strana nebude s to jej provádět od 1. ledna 2001, tak tato Strana písemně oznámí tuto skutečnost ostatním Stranám co nejdříve, ale ne později než 21. prosince 2000. Pokud se týká této Strany, pak tento Dodatkový protokol se bude provádět desátý den od data, kdy obdržely ostatní Strany písemné oznámení o tom, že tato Strana ukončila vnitrostátní postupy nezbytné pro provádění tohoto Dodatkového protokolu.

„Článek 7

1. Bez dotčení odstavce 2 se dále uvedené operace považují za opracování nebo zpracování nepostačující pro přiznání statusu původu, a to bez ohledu na splnění požadavků uvedených v článku 6

(a) operace, které formou ochrany zajišťují dobrý stav výrobků během dopravy a skladování;

(j) prosévání, prohazování, třídění, zařazování, srovnávání, sdružování; (včetně tvorby souprav předmětů);

(k) prosté uložení do láhví, plechovek, baněk, sáčků, pytlů, pouzder, beden, krabic, upevnění na podložky a všechny ostatní prosté balicí operace;

(l) připojování nebo tištění značek, štítků, log a jiných rozlišovacích označení na výrobky nebo jejich obaly;

(m) prosté mísení výrobků, též různých druhů;

(n) prosté sestavování částí výrobků za účelem vytvoření kompletního výrobku nebo rozebírání výrobků na části;

(o) kombinace dvou nebo více operací uvedených v písmenech (a) až (n);

(p) porážka zvířat.

(b) rozebírání a sestavování balíků;

(c) mytí, praní, čištění; odstraňování prachu, oxidu, oleje, nátěru nebo jiných povrchových vrstev;

(d) žehlení nebo mandlování textilií;

(e) prosté natírání, malování, leštění;

(f) loupání, částečné nebo úplné bělení, leštění a glazování obilovin a rýže;

(g) operace spočívající v barvení cukru nebo vytváření kostek cukru a podobných tvarů z cukru;

(h) loupání, vypeckování a louskání, ovoce, ořechů a zeleniny;

(i) broušení, ostření; prosté mletí, drcení nebo prosté řezání, stříhání, krájení, sekání, štípání;

2. Všechny operace provedené s danými výrobky ve Smluvních stranách jsou posuzovány společně při určování, zda je opracování nebo zpracování, kterému byly tyto výrobky podrobeny, považováno za nedostatečné ve smyslu odstavce 1.“.

„Článek 20a

1. Jestliže oddělené skladování zásob původních a nepůvodních materiálů, které jsou totožné a zaměnitelné, způsobuje značné náklady nebo materiální obtíže, celní orgány mohou na písemnou žádost dotčené osoby povolit použití tzv. metody „účetního rozlišování“ pro vedení takových zásob.

2. Tato metoda musí být schopna zajistit, že pro určité stanovené období je množství získaných výrobků, které mohou být považovány za „původní“, stejné jako to, které by bylo získáno, kdyby zásoby byly fyzicky odděleny.

3. Celní orgány mohou podmínit udělení tohoto povolení splněním jakýchkoli požadavků, které považují za účelné.

4. Tato metoda je zaznamenávána a uplatňována podle všeobecných účetních postupů platných v zemi, kde byl výrobek vyroben.

5. Držitel tohoto povolení může vydávat nebo žádat o důkazy původu, dle konkrétního případu, pro množství výrobků, které mohou být považovány za původní. Na žádost celních orgánů držitel předloží prohlášení o tom, jak bylo dané množství stanoveno.

6. Celní orgány kontrolují využívání povolení a mohou je kdykoli odebrat, jestliže držitel jakýmkoli způsobem zneužije povolení nebo nesplní některou z dalších podmínek stanovených tímto protokolem.“.

„Článek 30

1. Pro uplatnění ustanovení článku 21(1)(b) a článku 26(3) v případech, kdy jsou výrobky fakturovány v jiné měně než euro, částky v národních měnách zemí uvedených v článku 4 odpovídající částkám vyjádřeným v euro stanoví každoročně každá příslušná země.

2. Zásilka může využít ustanovení článku 21(1)(b) a článku 26(3), je-li částka v měně, ve které je vystavena faktura, v souladu s částkou stanovenou příslušnou zemí.

3. Částky vyjádřené v příslušné národní měně jsou přepočtem této národní měny vůči euro podle kursu platného první pracovní den měsíce října a uplatní se od 1. ledna následujícího roku. Smluvním stranám jsou odpovídající částky oznámeny.

4. Země může částky přepočítané z euro na národní měnu zaokrouhlit směrem nahoru nebo dolů. Zaokrouhlená částka se nesmí odlišovat od částky vyplývající z přepočtu o více než 5 %. Země může ponechat ekvivalent částky vyjádřené v euro ve své národní měně nezměněný, jestliže v okamžiku každoroční úpravy podle odstavce 3 přepočet této částky, před jakýmkoli zaokrouhlením, převyšuje stávající ekvivalent v národní měně o méně než 15 %. Ekvivalent v národní měně může zůstat nezměněn, pokud by z přepočtu vyplýval pokles hodnoty tohoto ekvivalentu.

5. Částky vyjádřené v euro budou revidovány Společným výborem, pokud o to Smluvní strana požádá. Při revizi Společný výbor posoudí potřebu zachování účinků těchto limitů v reálných hodnotách. K tomuto účelu může rozhodnout i o úpravě částek vyjádřených v euro.“.