141/2000 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Evropské úmluvy o odškodnění obětí násilných trestných činů

Smluvní strany se zavazují přijmout nezbytná opatření pro efektivní realizaci principů stanovených v části I této Úmluvy.

1. Pokud nelze zajistit odškodnění z jiných zdrojů, stát je povinen přispět na odškodnění

a) těch, kteří utrpěli těžké ublížení na těle a na zdraví následkem úmyslného trestného činu;

b) těch, kteří byli v péči osoby zemřelé následkem tohoto trestného činu.

2. Nárok na odškodnění stanovené v předchozím odstavci vzniká, i když nelze pachatele trestně stíhat a potrestat.

Nárok na odškodnění státem, na jehož území byl spáchán daný trestný čin, mohou uplatnit

a) státní příslušníci států, které přistoupily k této Úmluvě;

b) státní příslušníci všech členských států Rady Evropy, kteří mají trvalý pobyt ve státě, na jehož území byl spáchán trestný čin.

Odškodnění v závislosti na konkrétním případě musí pokrýt alespoň následující újmu: ušlý výdělek, výlohy léčby a hospitalizace, výlohy spojené s pohřbem, a pokud jde o vyživované osoby, ušlé výživné.

Předpisy upravující odškodňování mohou podle potřeby souhrnně nebo pro jednotlivé položky stanovit horní hranici a dolní hranici, nad kterou a pod kterou nelze odškodnění vyplácet.

Předpisy pro odškodňování mohou rovněž stanovit lhůtu, do které je třeba podat žádost o odškodnění.

Nárok na odškodnění lze snížit nebo zrušit podle finanční situace žadatele.

1. Nárok na odškodnění lze snížit nebo zrušit podle chování poškozeného nebo žadatele během trestného činu nebo po něm nebo v závislosti na způsobené újmě nebo smrti.

2. Nárok na odškodnění lze rovněž snížit nebo zrušit, pokud poškozený nebo žadatel je zapojen do organizovaného zločinu nebo je členem organizace, která páchá násilnou trestnou činnost.

3. Nárok na odškodnění lze rovněž snížit nebo zrušit v případě, že částečné nebo celkové odškodnění by nebylo spravedlivé nebo by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Pro účely zamezení dvojího odškodňování může stát nebo příslušný orgán zkrátit přiznanou částku odškodnění nebo na dané osobě požadovat vrácení celé částky spojené s újmou nebo smrtí, kterou obdržela od pachatele, od orgánů sociálního zabezpečení, pojišťovny nebo z jiného zdroje.

Na stát nebo příslušný orgán lze převést práva odškodněné osoby do výše plnění.

Smluvní strany se zavazují přijmout příslušná opatření tak, aby případní žadatelé měli k dispozici informace o systému odškodňování.

S výhradou aplikace dvoustranných a mnohostranných smluv o vzájemné pomoci mezi smluvními státy jsou příslušné orgány smluvních států povinny si na požádání vzájemně poskytovat veškerou možnou pomoc v oblasti upravené touto Úmluvou. Za tímto účelem každý smluvní stát určí ústřední orgán, který bude přijímat žádosti o pomoc a vyřizovat je, a bude o tom informovat generálního tajemníka Rady Evropy při předložení listin o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

1. O aplikaci této Úmluvy je třeba informovat Evropský výbor pro trestní problematiku (CDPC) Rady Evropy.

2. Za tímto účelem každá smluvní strana generálnímu tajemníkovi Rady Evropy předá veškeré užitečné informace týkající se zákonných nebo podzákonných norem, které se dotýkají otázek upravených touto Úmluvou.

Tato Úmluva je otevřena k podpisu všem členským státům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců po datu, ke kterému tři členské státy Rady Evropy vyjádřily svůj souhlas přijmout na sebe závazky vyplývající z Úmluvy v souladu s ustanoveními čl. 14.

2. Pro státy, které svůj souhlas přijmout na sebe závazky vyplývající z Úmluvy vyjádří později, tato Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců po datu předložení listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení.

1. Poté, co tato Úmluva vstoupí v platnost, může Výbor ministrů Rady Evropy vyzvat i nečlenské státy, aby k této Úmluvě přistoupily na základě rozhodnutí přijatého většinou stanovenou v čl. 20. d Statutu Rady Evropy a jednohlasným souhlasem vyjádřeným zástupci smluvních států majících právo zasedat ve Výboru.

2. Pro státy, které přistoupí k Úmluvě, tato Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu uložení listiny o přistoupení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

1. Každý stát může při podpisu nebo při předložení listin o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení určit území, na kterém nebo na nichž bude platit tato Úmluva.

2. Každý stát kdykoliv později může na základě prohlášení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit působnost této Úmluvy na další případné území uvedené v daném prohlášení. Pro toto území Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců po datu, ke kterému toto prohlášení bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.

3. Každé prohlášení učiněné v souladu s předchozími odstavci lze s ohledem na v něm uvedené území vzít zpět na základě oznámení generálnímu tajemníkovi. Toto zpětvzetí se stane účinným první den měsíce následujícího po uplynutí období šesti měsíců po datu doručení oznámení generálnímu tajemníkovi.

1. Každý stát může při podpisu nebo při předložení své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uplatnit jednu nebo několik výhrad.

2. Ten smluvní stát, který vyjádřil výhradu v souladu s předchozím odstavcem, ji může zcela nebo částečně vzít zpět na základě oznámení doručeného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Toto zpětvzetí nabude účinnosti k datu doručení oznámení generálnímu tajemníkovi.

3. Smluvní strana, která vyjádřila výhradu k nějakému ustanovení této Úmluvy, se nemůže domáhat aplikace stejného ustanovení jiným smluvním státem; nicméně v případě částečné nebo podmíněné výhrady se může domáhat platnosti daného ustanovení v rozsahu, který sama akceptovala.

1. Smluvní strany mohou kdykoliv tuto Úmluvu vypovědět na základě oznámení doručeného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2. Výpověď nabude účinnosti první den měsíce následujícího po uplynutí období šesti měsíců po datu doručení oznámení generálnímu tajemníkovi.

Generální tajemník Rady Evropy uvědomí členské státy Rady Evropy a ostatní státy, které přistoupily k Úmluvě

a) o každém státě, který podepsal Úmluvu;

b) o každém uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přístupu;

c) o každém datu vstupu v platnost této Úmluvy v souladu s jejími čl. 15, 16 a 17;

d) o jakémkoli jiném aktu, oznámení nebo sdělení, které se vztahuje k této Úmluvě.