43/2000 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení

Cílem této Úmluvy je

a) vytvořit záruky toho, aby se mezinárodní osvojení uskutečňovala v nejlepším zájmu dítěte a respektovala jeho základní práva uznávaná mezinárodním právem;

b) vytvořit systém spolupráce mezi smluvními státy zajišťující, aby byly tyto záruky respektovány, a tak se předcházelo únosům, prodeji a obchodování s dětmi;

c) zabezpečit ve smluvních státech uznávání osvojení uskutečněných v souladu s Úmluvou.

1. Úmluva se použije v případech, kdy dítě, jehož obvyklé bydliště je v jednom smluvním státě („stát původu“), bylo přemístěno, je přemisťováno nebo má být přemístěno do jiného smluvního státu („přijímající stát“) buď po svém osvojení ve státě původu manželi nebo jednou osobou s obvyklým bydlištěm v přijímajícím státě nebo za účelem takového osvojení v přijímajícím státě nebo ve státě původu.

2. Úmluva se vztahuje pouze na osvojení, která vytvářejí trvalý vztah mezi rodiči a dětmi.

Úmluva se nepoužije, pokud souhlasy uvedené v článku 17 písm. c) nebyly dány dříve, než dítě dosáhlo osmnácti let věku.

Osvojení podle této Úmluvy se může uskutečnit, pouze pokud příslušné orgány státu původu

a) zjistily, že dítě je osvojitelné;

b) rozhodly, po náležitém přezkoumání možností umístění dítěte ve státě původu, že mezistátní osvojení je v nejlepším zájmu dítěte;

c) zajistily, aby

(1) osoby, instituce a orgány, jejichž souhlas je nezbytný pro osvojení, obdržely potřebnou poradu a byly řádně informovány o důsledcích svého souhlasu, zejména o tom, zda osvojení bude nebo nebude mít za následek ukončení právních svazků mezi dítětem a jeho původní rodinou,

(2) tyto osoby, instituce a orgány daly souhlas dobrovolně, v zákonem požadované formě a písemně nebo byl jejich souhlas písemně zaznamenán,

(3) souhlas nebyl poskytnut za úplatu nebo náhradu jakéhokoli druhu a nebyl odvolán, a

(4) souhlas matky, pokud je požadován, byl dán až po narození dítěte; a

d) zajistily, s ohledem na věk a stupeň zralosti dítěte, aby

(1) obdrželo poradu a bylo řádně informováno o důsledcích osvojení a svého souhlasu s osvojením, pokud je tento souhlas vyžadován,

(2) bylo přihlédnuto k přáním a názoru dítěte,

(3) souhlas dítěte s osvojením, pokud je požadován, byl dán dobrovolně, v zákonem požadované formě a písemně nebo byl písemně zaznamenán, a

(4) souhlas nebyl poskytnut za úplatu nebo náhradu jakéhokoli druhu.

Osvojení podle této Úmluvy se uskuteční, pouze jestliže příslušné orgány přijímajícího státu

a) rozhodly, že budoucí osvojitelé jsou k osvojení vhodní a způsobilí;

b) zabezpečily, aby budoucí osvojitelé obdrželi potřebné porady; a

c) rozhodly, že dítě je nebo bude oprávněno ke vstupu a k trvalému pobytu v tomto státě.

1. Každý smluvní stát určí ústřední orgán pro výkon povinností uložených Úmluvou těmto orgánům.

2. Federální státy, státy s více než jedním právním systémem nebo státy, které mají autonomní územní jednotky, mohou určit více než jeden ústřední orgán a specifikovat územní nebo osobní rozsah jejich funkcí. Stát, který ustanovil více než jeden ústřední orgán, určí ústřední orgán, jemuž mohou být zasílány všechny písemnosti k postoupení příslušnému ústřednímu orgánu v tomto státě.

1. Ústřední orgány budou vzájemně spolupracovat a podporovat spolupráci mezi příslušnými orgány ve svých státech při ochraně dětí a při realizaci dalších cílů této Úmluvy.

2. Podniknou přímo všechna potřebná opatření k

a) poskytnutí informací o právu svých států o osvojení a další všeobecné informace, jako statistiky a standardní tiskopisy;

b) vzájemnému informování o úkonech podle Úmluvy, a pokud možno, odstranění všech překážek postupu podle ní.

Ústřední orgány učiní přímo nebo prostřednictvím státních orgánů všechna potřebná opatření, aby předešly nepatřičným finančním nebo jiným ziskům v souvislosti s osvojením a bránily všem praktikám, které jsou v rozporu s cíli Úmluvy.

Ústřední orgány učiní přímo nebo prostřednictvím státních orgánů nebo jiných organizací řádně pověřených ve svém státě všechna potřebná opatření, zejména budou

a) shromažďovat, uchovávat a vyměňovat si navzájem informace o situaci dítěte a budoucích osvojitelů, pokud je to nezbytné k uskutečnění osvojení;

b) usnadňovat, sledovat a urychlovat řízení o osvojení;

c) podporovat rozvoj poradenství ve věcech osvojení a postadopční péče ve svých státech;

d) poskytovat si navzájem hodnotící zprávy o zkušenostech s mezinárodním osvojením;

e) zodpovídat, v rozsahu povoleném právem svého státu, oprávněné žádosti jiných ústředních orgánů nebo státních orgánů o informace o situaci v jednotlivých případech osvojení.

Pověření může být poskytnuto a ponecháno pouze organizacím, které prokáží svou způsobilost vykonávat řádně úkoly, které jim budou svěřeny.

Pověřená organizace musí

a) sledovat pouze neziskové cíle za takových podmínek a v takových mezích, které stanoví příslušné orgány státu, který je pověřil;

b) být řízena a zaměstnávat osoby kvalifikované svou morální úrovní a vzděláním nebo zkušenostmi pro práci v oblasti mezinárodních osvojení; a

c) být předmětem dozoru příslušných státních orgánů, pokud jde o její organizaci, činnost a finanční situaci.

Organizace pověřená v jednom smluvním státě může působit v jiném smluvním státě, pouze pokud k tomu má povolení příslušných orgánů obou států.

Určení ústředních orgánů, popřípadě rozsahu jejich působnosti, jakož i jména a adresy pověřených organizací sdělí každý smluvní stát Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

Osoby, které mají obvyklé bydliště v některém smluvním státě a přejí si osvojit dítě s obvyklým bydlištěm v jiném smluvním státě, podají žádost ústřednímu orgánu státu, v němž mají obvyklé bydliště.

1. Pokud ústřední orgán přijímajícího státu dospěje k přesvědčení, že žadatelé jsou způsobilí a vhodní stát se osvojiteli, připraví zprávu obsahující informace o jejich totožnosti, způsobilosti a vhodnosti stát se osvojiteli, poměrech v nichž žijí, rodinných poměrech a zdravotním stavu, sociálním prostředí, důvodech pro osvojení, schopnosti osvojit dítě z ciziny a charakteristiky dětí, o které by mohli kvalifikovaně pečovat.

2. Zprávu zašle ústřednímu orgánu státu původu.

1. Pokud ústřední orgán státu původu dospěje k přesvědčení, že dítě je osvojitelné,

a) připraví zprávu obsahující informace o jeho totožnosti, osvojitelnosti, poměrech, z nichž pochází, sociálním prostředí, rodinných poměrech, zdravotním stavu a rodině dítěte a o jakýchkoli zvláštních potřebách dítěte;

b) pečlivě zváží dosavadní výchovu dítěte a jeho etnický, náboženský a kulturní původ;

c) zajistí, aby souhlasy byly získány v souladu s článkem 4; a

d) rozhodne zejména na základě zpráv o dítěti a budoucích osvojitelích, zda zamýšlené umístění je v nejlepším zájmu dítěte.

2. Zašle ústřednímu orgánu přijímajícího státu svou zprávu o dítěti, doklad o získání potřebných souhlasů a důvody svého rozhodnutí o umístění, přičemž dbá, aby neprozradil totožnost matky a otce, pokud ve státě původu tato totožnost nesmí být odhalena.

Rozhodnutí ve státě původu, že dítě bude svěřeno budoucím osvojitelům, může být učiněno, pouze pokud

a) ústřední orgán tohoto státu ověřil, že budoucí osvojitelé souhlasí;

b) ústřední orgán přijímajícího státu toto rozhodnutí schválil, pokud je takové schválení požadováno právem tohoto státu nebo ústředním orgánem státu původu;

c) ústřední orgány obou států souhlasily s provedením osvojení; a

d) bylo zjištěno podle článku 5, že budoucí osvojitelé jsou vhodní a způsobilí stát se osvojiteli a že dítěti je nebo bude povolen vstup a trvalý pobyt v přijímajícím státě.

Ústřední orgány obou států učiní všechny potřebné kroky, aby pro dítě získaly povolení k vycestování ze státu původu a vstupu a trvalému pobytu v přijímajícím státě.

1. Přemístění dítěte do přijímajícího státu lze uskutečnit, pouze pokud byly splněny podmínky uvedené v článku 17.

2. Ústřední orgány obou států zajistí, aby se toto přemístění uskutečnilo při zachování bezpečnosti, za vhodných podmínek a pokud možno ve společnosti osvojitelů nebo budoucích osvojitelů.

3. Jestliže k přemístění dítěte nedojde, zprávy uvedené v článcích 15 a 16 budou vráceny orgánům, které je zaslaly.

Ústřední orgány se budou vzájemně informovat o postupu osvojení a o opatřeních přijatých pro jeho dokončení, jakož i o pokroku během zkušebního umístění, pokud je zkušební doba vyžadována.

1. Pokud se osvojení má uskutečnit po přemístění dítěte do přijímajícího státu a ústřední orgán tohoto státu zjistí, že další umístění dítěte u budoucích osvojitelů není v nejlepším zájmu dítěte, tento ústřední orgán podnikne opatření potřebná pro ochranu dítěte, zejména

a) zařídí, aby dítě bylo odňato budoucím osvojitelům, a zabezpečí mu dočasnou péči;

b) po poradě s ústředním orgánem státu původu zařídí neprodleně nové umístění dítěte za účelem osvojení nebo, pokud to není vhodné, zařídí náhradní dlouhodobou péči; osvojení nemůže být provedeno, dokud ústřední orgán státu původu nebyl náležitě informován o nových budoucích osvojitelích;

c) v krajním případě, pokud to vyžaduje zájem dítěte, zařídí jeho navrácení.

2. S přihlédnutím zejména k věku a stupni vyspělosti dítěte s ním bude situace projednána a, pokud je to vhodné, bude získán jeho souhlas s opatřeními podle tohoto článku.

1. Funkce ústředního orgánu podle této kapitoly mohou vykonávat státní orgány nebo pověřené organizace podle kapitoly III v rozsahu povoleném zákony jejich státu.

2. Každý smluvní stát může prohlásit depozitáři Úmluvy, že funkce ústředního orgánu podle článků 15 až 21 mohou v tomto státě vykonávat v rozsahu povoleném zákonem a pod dohledem příslušných orgánů tohoto státu rovněž organizace nebo osoby, které

a) splňují požadavky bezúhonnosti, odborné způsobilosti, zkušeností a odpovědnosti vůči tomuto státu; a

b) jsou pro práci v oblasti mezinárodních osvojení způsobilé svou morální úrovní a vzděláním nebo zkušenostmi.

3. Smluvní stát, který učiní prohlášení podle odstavce 2, bude informovat Stálý výbor Haagské konference mezinárodního práva soukromého o jménech a adresách těchto organizací a osob.

4. Každý smluvní stát může prohlásit depozitáři Úmluvy, že osvojení dětí s obvyklým bydlištěm na jeho území se může uskutečnit, pouze pokud výkon funkce ústředního orgánu je vykonáván v souladu s odstavcem 1.

5. Bez ohledu na prohlášení učiněné podle odstavce 2 za přípravu zpráv uvedených v článcích 15 a 16 ručí ústřední orgán nebo jiné orgány nebo organizace podle odstavce 1.

1. Osvojení, u kterého příslušný orgán státu, kde k němu došlo, potvrdil, že bylo provedeno v souladu s Úmluvou, bude zákonným postupem uznáno v ostatních smluvních státech. V potvrzení bude uvedeno, kdy a kým byly dány souhlasy podle článku 17 písm. c).

2. Každý smluvní stát při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu oznámí depozitáři Úmluvy označení a funkce orgánu nebo orgánů, které jsou v tomto státě příslušné potvrzení vydat. Rovněž oznámí depozitáři všechny změny v názvech těchto orgánů.

Uznání osvojení může být, s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte, ve smluvním státě zamítnuto, pouze pokud je osvojení ve zjevném rozporu s jeho veřejným pořádkem.

Každý smluvní stát může prohlásit depozitáři Úmluvy, že se nebude cítit vázán podle této Úmluvy k uznání osvojení provedených na základě dohody uzavřené podle článku 39 odst. 2.

1. Uznání osvojení znamená uznání

a) zákonného příbuzenského svazku mezi dítětem a jeho osvojiteli;

b) rodičovské zodpovědnosti osvojitelů za dítě;

c) ukončení předchozího svazku mezi dítětem a jeho otcem a matkou; pokud osvojení má tento důsledek ve smluvním státě, kde k němu došlo.

2. V případě osvojení, které má za důsledek ukončení předchozího zákonného rodinného svazku, bude dítě požívat v přijímajícím státě a ve všech ostatních smluvních státech, v nichž bylo osvojení uznáno, stejných práv, jaká vyplývají z osvojení majících tento důsledek ve všech těchto státech.

3. Předchozí odstavce nebrání použití pro dítě příznivějších ustanovení platných ve smluvním státě, který uznává osvojení.

1. Pokud osvojení provedené ve státě původu nemá za důsledek ukončení předchozího rodinného svazku mezi dítětem a jeho rodiči, může být v přijímajícím státě, který uznává osvojení podle této Úmluvy, změněno na osvojení, které má tento důsledek,

a) pokud to připouští právo přijímajícího státu; a

b) pokud souhlasy uvedené v článku 4 písm. c) a d) byly dány pro účely takového osvojení.

2. Článek 23 se použije i pro rozhodnutí měnící osvojení.

Úmluva nemění zákony státu původu vyžadující, aby osvojení dítěte, které má obvyklé bydliště v tomto státě, se uskutečnilo v tomto státě, nebo zakazující umístění dítěte nebo jeho přemístění do přijímajícího státu před osvojením.

Budoucí osvojitelé nebudou mít žádné styky s rodiči dítěte nebo jinou osobou, která má dítě v péči, dokud nebudou splněny požadavky článku 4 písm. a) až c) a článku 5 písm. a), s výjimkou osvojení mezi členy téže rodiny, nebo pokud je styk v souladu s podmínkami stanovenými příslušným orgánem státu původu.

1. Příslušné orgány smluvního státu zajistí ochranu informací, které mají o původu dítěte, zejména informace o totožnosti jeho rodičů, stejně jako údaje o zdravotním stavu.

2. Zajistí, aby dítě nebo jeho zástupce měli přístup k těmto informacím pod vhodným vedením, v rozsahu povoleném zákony tohoto státu.

S výhradou článku 30 osobní údaje shromážděné nebo zaslané podle Úmluvy, zejména údaje podle článků 15 a 16, mohou být použity pouze pro účely, pro něž byly shromážděny nebo zaslány.

1. Nikdo nesmí mít nepatřičný finanční nebo jiný zisk z činnosti týkající se mezinárodního osvojení.

2. Požadovány a placeny mohou být pouze náklady a výlohy, včetně odůvodněných odměn osobám činným při osvojení.

3. Ředitelé, úředníci a zaměstnanci orgánů činných při osvojení nesmějí pobírat odměnu, která je neodůvodněně vysoká vzhledem k poskytnutým službám.

Příslušný orgán, který zjistí, že některé z ustanovení této Úmluvy nebylo dodrženo nebo že existuje vážné riziko, že nebude dodrženo, musí okamžitě informovat ústřední orgán svého státu. Ústřední orgán odpovídá za to, že budou podniknuta potřebná opatření.

Pokud to požaduje příslušný orgán státu přijímajícího doklad, je třeba předložit ověřený překlad shodný s originálem. Bez ohledu na ostatní ustanovení náklady tohoto překladu hradí budoucí osvojitelé.

Příslušné orgány smluvních států budou v řízení o osvojení jednat urychleně.

V případě státu, který má dva nebo více právních systémů týkajících se osvojení platných v různých územních jednotkách,

a) všechny odkazy na obvyklé bydliště v tomto státě budou znamenat odkazy na obvyklé bydliště v územní jednotce tohoto státu;

b) všechny odkazy na právo tohoto státu budou znamenat odkazy na právo platné v dotyčné územní jednotce;

c) všechny odkazy na příslušné nebo státní orgány budou znamenat odkazy na ty orgány, které jsou oprávněny jednat v dotyčné územní jednotce;

d) všechny odkazy na pověřené organizace tohoto státu budou znamenat odkazy na organizace pověřené v dotyčné územní jednotce.

V případě státu, který má pro osvojení dva nebo více právních systémů vztahujících se na různé skupiny osob, všechny odkazy na právo tohoto státu budou znamenat odkazy na právní systém určený právem tohoto státu.

Stát, jehož různé územní jednotky mají své vlastní právní úpravy osvojení, nebude povinen postupovat podle Úmluvy, jestliže stát s jednotným právním systémem by k tomu nebyl povinen.

1. Úmluva neovlivňuje jiné mezinárodní smlouvy, jejichž stranami jsou smluvní státy a které obsahují ustanovení o věcech upravených Úmluvou, pokud členské státy neučiní opačné prohlášení ohledně takové smlouvy.

2. Každý smluvní stát může uzavřít smlouvy s jedním nebo více dalšími smluvními státy ke zlepšení aplikace Úmluvy ve svých vzájemných stycích. Tyto smlouvy mohou změnit pouze ustanovení článků 14 až 16 a 18 až 21. Státy, které uzavřely takovou smlouvu, zašlou kopii depozitáři Úmluvy.

K Úmluvě nelze učinit žádnou výhradu.

Úmluva se použije v případech, kdy žádost podle článku 14 byla přijata poté, kdy vstoupila v platnost v přijímajícím státě a ve státě původu.

Generální tajemník Haagské konference mezinárodního práva soukromého bude pravidelně svolávat Zvláštní komisi, aby posoudila fungování Úmluvy v praxi.

1. Úmluva bude otevřena k podpisu státům, které byly členy Haagské konference mezinárodního práva soukromého v době Sedmnáctého zasedání, a dalším státům, které se zúčastnily tohoto zasedání.

2. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení a listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře Úmluvy.

1. Každý další stát může přistoupit k Úmluvě poté, co vstoupila v platnost podle článku 46 odst. 1.

2. Listina o přístupu bude uložena u depozitáře.

3. Tento přístup bude účinný pouze ve vztahu mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které nevznesly výhradu k jeho přístupu do šesti měsíců po obdržení notifikace uvedené v písmenu b) článku 48. Tato výhrada může být státy vznesena rovněž v době, kdy ratifikují, přijímají nebo schvalují Úmluvu po přístupu. Všechny tyto výhrady budou notifikovány depozitáři.

1. Pokud stát má dvě nebo více územních jednotek, v nichž platí různé právní systémy ve věcech upravených Úmluvou, může při podpisu, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že tato Úmluva se vztahuje na všechny jeho územní jednotky nebo jen na jednu nebo více z nich, a může kdykoli toto prohlášení měnit podáním jiného prohlášení.

2. Všechna tato prohlášení budou notifikována depozitáři a výslovně stanoví územní jednotky, na něž se Úmluva vztahuje.

3. Pokud stát neučiní prohlášení podle tohoto článku, Úmluva se bude vztahovat na všechny územní jednotky tohoto státu.

1. Úmluva vstoupí v platnost prvým dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po uložení třetí listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení uvedené v článku 43.

2. Dále Úmluva vstoupí v platnost

a) pro každý stát ratifikující, přijímající nebo schvalující ji dodatečně nebo k ní přistupující prvého dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po uložení této listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu;

b) pro územní jednotku, na niž se Úmluva bude vztahovat podle článku 45, prvého dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po notifikaci uvedené v tomto článku.

1. Členský stát Úmluvy ji může vypovědět písemnou notifikací zaslanou depozitáři.

2. Vypovězení se stane účinným prvým dnem měsíce následujícího po uplynutí dvanácti měsíců od obdržení notifikace depozitářem. Pokud je v notifikaci uvedena delší lhůta pro účinnost vypovězení, stane se vypovězení účinným po uplynutí této delší lhůty od obdržení notifikace depozitářem.

Depozitář bude notifikovat členským státům Haagské konference mezinárodního práva soukromého, dalším státům, které se zúčastnily Sedmnáctého zasedání, a státům, které přistoupily podle článku 44, následující

a) podpisy, ratifikace, přijetí a schválení uvedené v článku 43;

b) přístupy a výhrady vznesené k přístupům uvedené v článku 44;

c) den, kdy Úmluva vstoupí v platnost podle článku 46;

d) prohlášení a označení uvedená v článcích 22, 23, 25 a 45;

e) smlouvy uvedené v článku 39;

f) oznámení uvedená v článku 47.