566/2006 Sb. Nařízení vlády o úhradě osobních požitků duchovních církví a náboženských společností

Toto nařízení se vztahuje na duchovní církví a náboženských společností (dále jen „duchovní“) uvedené v § 1 odst. 1 zákona a stanoví

a) částky základního platu a způsob a míru jeho zvyšování,

b) podmínky pro přiznání hodnostního přídavku a jeho výši a

c) podmínky pro přiznání odměny za vyšší výkon a podrobnosti o této odměně.

(1) Duchovnímu přísluší za výkon činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení základní plat uvedený v příloze č. 2 k tomuto nařízení podle platové třídy a platového stupně, do kterých je zařazen. Duchovnímu, který vykonává činnosti uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení po dobu kratší, než je stanovená týdenní pracovní doba1), náleží základní plat ve výši odpovídající této kratší době.

(2) Církev nebo náboženská společnost (dále jen „církev“) zařadí duchovního do platové třídy podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon na něm požaduje. Popisy činností a jejich zařazení do platových tříd jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Činnost, která není v příloze uvedena, zařadí církev do jedné ze šesti platových tříd tak, aby toto zařazení bylo v souladu se složitostí, náročností a významem ostatních činností uvedených v příslušné platové třídě.

(3) Církev zařadí duchovního do platového stupně příslušné platové třídy podle doby započtené činnosti rozhodné pro toto zařazení (dále jen „započitatelná činnost“).

(4) Do započitatelné činnosti zahrne církev v plném rozsahu dobu, po kterou duchovní

a) působil jako duchovní,

b) vykonával vojenskou základní (náhradní) službu nebo civilní službu v rozsahu stanoveném tehdy platnými zvláštními právními předpisy pro výkon vojenské základní (náhradní) služby2) nebo civilní služby3), pokud se duchovní v době této služby současně nepřipravoval na povolání v denním4) nebo v prezenčním studiu5),

c) skutečně čerpal mateřskou dovolenou, další mateřskou dovolenou nebo rodičovskou dovolenou nebo trvalou péči o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené podle v době této péče platného zvláštního právního předpisu6),

d) osobně pečoval o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě7),

e) vykonal trest odnětí svobody, jestliže rozhodnutí soudu, na jehož základě tento trest odnětí svobody vykonal, bylo podle zvláštního právního předpisu8) zrušeno,

f) nemohl vykonávat činnost uvedenou v § 1 odst. 1 z důvodu neplatného právního úkonu9).

(5) Doby uvedené v odstavci 4 písm. c) a d) započte církev nejvýše v celkovém rozsahu 6 let, jen pokud se duchovní v době jejich čerpání současně nepřipravoval na povolání v denním4) nebo v prezenčním studiu5).

(6) Církev zahrne duchovnímu do započitatelné činnosti dobu výkonu jiné činnosti než činnosti uvedené v § 1 odst. 1 zákona nejvýše v rozsahu dvou třetin. Při zápočtu doby této jiné činnosti přihlédne k tomu, v jaké míře jsou znalosti a zkušenosti v ní získané použitelné pro výkon činnosti, kterou bude duchovní vykonávat.

(7) Základní plat ve vyšším platovém stupni náleží duchovnímu od prvého dne měsíce, v němž dosáhl doby započitatelné činnosti stanovené pro jednotlivé platové stupně v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

(1) Duchovnímu náleží podle míry složitosti, náročnosti a významu činnosti, kterou vykonává, hodnostní přídavek ve výši

Platová třídaRozpětí hodnostního přídavku v Kč2700 až 2 30031 200 až 3 70042 300 až 6 60054 000 až 8 00066 000 až 10 000

(2) Výši hodnostního přídavku stanoví v rámci rozpětí uvedeného v odstavci 1 církev.

(3) Při činnosti, kterou duchovní vykonává po dobu kratší, než je stanovená týdenní pracovní doba1), náleží hodnostní přídavek ve výši odpovídající této kratší době.

Odměnu za vyšší výkon může církev duchovnímu poskytnout za

a) vysokou kvalitu výkonu činnosti nebo její vyšší rozsah až do výše 50 % základního platu 12. platového stupně v platové třídě, do které je duchovní zařazen,

b) splnění mimořádného nebo zvlášť významného úkolu.

Podle tohoto nařízení církev určí ke dni nabytí jeho účinnosti osobní požitky také duchovním, kteří byli duchovními před 1. lednem 2007.

Zrušuje se

1. Nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností.

2. Nařízení vlády č. 273/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností.

3. Nařízení vlády č. 322/1998 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností, ve znění nařízení vlády č. 273/1995 Sb.

4. Nařízení vlády č. 68/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů.

5. Nařízení vlády č. 586/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů.

6. Nařízení vlády č. 465/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů.

7. Nařízení vlády č. 636/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů.

8. Nařízení vlády č. 535/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.