33/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o odborné způsobilosti k výkonu některých odborných činností v oblasti šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat

Odbornou činnost ve funkci šlechtitele mohou vykonávat fyzické osoby, které mají vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském nebo doktorském studijním programu1) v oblasti zemědělství nebo veterinárního lékařství a hygieny nebo biologického zaměření v oborech, jejichž náplní jsou předměty genetika, šlechtění a reprodukce hospodářských zvířat.

Odbornou činnost ve funkci plemenářského zootechnika mohou vykonávat fyzické osoby, které mají

a) vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském nebo doktorském studijním programu v oblasti zemědělství nebo veterinárního lékařství a hygieny nebo biologického zaměření, nebo

b) úplné střední odborné, popřípadě vyšší odborné vzdělání zemědělského zaměření s výukou předmětů vztahujících se k živočišné výrobě.

Odbornou činnost ve funkci osoby odpovědné za odborné vedení inseminační stanice mohou vykonávat fyzické osoby, které mají

a) vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském nebo doktorském studijním programu v oblasti zemědělství nebo veterinárního lékařství a hygieny nebo biologického zaměření, nebo

b) úplné střední odborné, popřípadě vyšší odborné vzdělání zemědělského zaměření s výukou předmětů vztahujících se k živočišné výrobě.

Odbornou činnost osoby odpovědné za odborné vedení střediska pro přenos embryí mohou vykonávat fyzické osoby, které mají vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském nebo doktorském studijním programu v oblasti zemědělství nebo veterinárního lékařství a hygieny nebo biologického zaměření.

(1) Odbornou činnost inseminačního technika mohou vykonávat fyzické osoby, které mají

a) vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském nebo doktorském studijním programu v oblasti zemědělství nebo veterinárního lékařství a hygieny, nebo

b) úplné střední odborné, popřípadě vyšší odborné vzdělání zemědělského nebo veterinárního zaměření s výukou předmětů vztahujících se k živočišné výrobě, a

nejde-li o inseminační techniky pro inseminaci běžců, úspěšně absolvovaly odborný kurz pro inseminační techniky.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na chovatele, kteří provádějí inseminaci vlastních plemenic. Pro tuto činnost se vyžaduje nejméně střední odborné vzdělání zemědělského zaměření a absolvování odborného kurzu.

(1) Odborné kurzy se vyhlašují pro odbornou činnost inseminační technik se specializací

a) inseminační technik pro inseminaci skotu, ovcí a koz,

b) inseminační technik – technolog inseminační stanice,

c) inseminační technik – technolog přenosu embryí,

d) inseminační technik pro výplach a přenos embryí,

e) inseminační technik pro přenos embryí,

f) inseminační technik pro inseminaci koní,

g) inseminační technik pro inseminaci prasat.

(2) Odborný kurz se skládá

a) z teoretického studia prezenčního nebo distančního,

b) z praktického výcviku.

(3) Odborný kurz se ukončuje závěrečnou zkouškou.

(1) V přihlášce do odborného kurzu uchazeč uvede

a) příjmení, jméno a titul, popřípadě akademický titul,

b) datum narození,

c) trvalý pobyt,

d) ukončené vzdělání,

e) název odborného kurzu, do kterého se přihlašuje, a specializaci.

(2) Přihlášku zasílá uchazeč Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“), které ji předá příslušnému vzdělávacímu zařízení.

(3) Vzor přihlášky do kurzu je uveden v příloze č. 1.

Pořádáním kurzů mohou být ministerstvem pověřeny osoby, které mají vzdělávání v předmětu své činnosti a jejichž odborné, materiální a technické podmínky odpovídají požadavkům na výuku podle rámcových obsahů v úvahu přicházejících odborných kurzů uvedených v přílohách č. 2 až 8.

(1) Závěrečná zkouška se skládá před pětičlennou zkušební komisí, kterou ustavuje ředitel vzdělávacího zařízení tak, že předsedou jmenuje zástupce ministerstva; ostatními členy jsou odborníci ze vzdělávacího zařízení, středních a vyšších odborných škol, vysokých škol, výzkumných ústavů nebo příslušných uznaných chovatelských sdružení.

(2) Závěrečná zkouška se dělí na část teoretickou a část praktickou; teoretická část se skládá z písemné a ústní zkoušky.

(3) Znalosti účastníka kurzu, prokázané u závěrečné zkoušky, se ohodnotí stupni „vyhověl“ nebo „nevyhověl“ v celkovém hodnocení i v hodnocení každé části závěrečné zkoušky samostatně podle prokázaných znalostí. Pokud zkoušený neprospěje v jedné části zkoušky, nevyhovuje ani v celkovém hodnocení.

(4) O průběhu závěrečné zkoušky se vede protokol. Kopie protokolu se předává ministerstvu jako podklad pro vydání osvědčení o odborné způsobilosti.

(1) Nevyhoví-li uchazeč při závěrečné zkoušce, může ji opakovat nejdříve po uplynutí 30 dnů a nejdéle do šesti měsíců ode dne neúspěšného konání závěrečné zkoušky.

(2) Uchazeči, který se k závěrečné zkoušce nebo opravné závěrečné zkoušce nemohl dostavit ze závažného důvodu anebo svou neúčast řádně omluvil, se stanoví náhradní termín.

(3) Jestliže se uchazeč k závěrečné zkoušce nebo opravné závěrečné zkoušce nedostaví bez závažného důvodu nebo bez řádné omluvy, může ji konat pouze na základě nové přihlášky.

Uchazeči, který úspěšně vykoná závěrečnou zkoušku, vydá ministerstvo na základě protokolu o závěrečné zkoušce osvědčení o odborné způsobilosti získané absolvováním odborného kurzu, a to do 30 dní ode dne obdržení protokolu.

Tato vyhláška neupravuje způsob uznávání odborné kvalifikace občanů Evropské unie.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.