316/1998 Sb. Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví metoda pro zjišťování výbušnosti chemických látek a chemických přípravků

Pro účely této vyhlášky se považuje za

a) výbušnou látku1) taková chemická látka2) nebo chemický přípravek3) (dále jen „látka“), která je schopna vybuchnout působením tepla nebo která z hlediska možnosti vybuchnout je citlivá na náraz nebo na tření v přístroji uvedeném v příloze nebo je citlivější na náraz nebo na tření než 1,3-dinitrobenzen v alternativním přístroji,

b) referenční látku

1. krystalický 1,3-dinitrobenzen, který prochází sítem o velikosti oka 0,5 mm, a to pro zkoušení citlivosti na náraz a na tření,

2. perhydro-1,3,5-trinitro-1,3,5-triazin (označovaný jako RDX nebo hexogen nebo cyklonit - CAS 121-82-4) rekrystalovaný z vodného cyklohexanonu, prosátý za mokra na sítě 250 µm a zachycený na sítě 150 µm, sušený při 103 ± 2 °C po dobu 4 hodin, pro druhou sérii zkoušek podle § 3 odst. 3 písm. b) a c).

(1) Před provedením zkoušek se pro zajištění bezpečnosti provádí předběžné zkoušky.

(2) Předběžné zkoušky se provedou s velmi malými vzorky látky, přibližně 10 mg, a to zahříváním neuzavřené látky v plameni plynového hořáku, nárazem v jakémkoliv zařízení a třením za použití paličky proti podložce nebo v jiném zařízení pro zkoušení citlivosti na tření. Účelem předběžných zkoušek je zjistit, zda látka není tak citlivá a výbušná, že předepsané zkoušky citlivosti, zvláště zkoušku citlivosti na působení tepla, je nutné provádět za použití ochranných opatření, která by zamezila poranění osoby provádějící zkoušky.

(3) Výsledky předběžných zkoušek neslouží k hodnocení výbušnosti látky.

(1) Metoda pro zjišťování výbušnosti látky uvedená v příloze (dále jen „metoda“) stanovuje zkušební postup pro zjištění, zda látka je z hlediska výbuchu citlivá na působení tepla, na náraz nebo na tření, a to za podmínek uvedených v této vyhlášce.

(2) Metoda poskytuje údaje pro ohodnocení možnosti vyvolání výbuchu působením podnětů uvedených v odstavci 1. Neslouží ke zjištění, zda je látka schopna vybuchovat za jakýchkoliv podmínek.

(3) Látka musí být podrobena těmto zkouškám

a) zkoušce citlivosti na působení tepla, při které se látka zahřívá v ocelové trubce uzavřené clonami. Při této zkoušce se zjišťuje, zda je látka náchylná k výbuchu za podmínek intenzivního zahřívání a předepsaného utěsnění,

b) zkoušce citlivosti na náraz, při které se látka zkouší závažím předepsané hmotnosti puštěným z předepsané výšky,

c) zkoušce citlivosti na tření, při které se pevná nebo pastovitá látka zkouší třením mezi standardními povrchy za předepsaných podmínek zatížení a vzájemného pohybu. U kapalin se zkouška třením neprovádí.

Zkoušky se provádějí podle metodiky uvedené v příloze.

(4) Při zkouškách uvedených v odstavci 3 lze použít i alternativní přístroje, a to za podmínky, že jsou mezinárodně uznávané a že jimi získané výsledky odpovídají výsledkům získaným na přístrojích uvedených v příloze.

(5) Zkoušky uvedené v odstavci 3 se neprovádějí, lze-li u látky na základě odborného posouzení vyslovit jednoznačný závěr, že se látka nemůže rychle rozkládat za vývoje plynů a uvolňování tepla a nepředstavuje tedy nebezpečí výbuchu.

(1) Látka je ve smyslu této zkoušky hodnocena jako výbušná, získá-li se při některé ze zkoušek podle § 3 odst. 3 pozitivní výsledek nebo odpovídá-li výsledek zkoušky s použitím alternativních přístrojů větší citlivosti, než je citlivost referenční látky.

(2) Pozitivním výsledkem zkoušky je výbuch, jehož projev je uveden v příloze.

(1) O zkoušce se vyhotoví protokol.

(2) Protokol o zkoušce, pokud je to možné, obsahuje zejména

a) označení, chemické složení, čistotu a vlhkost zkoušené látky,

b) fyzikální formu vzorku a informaci, zda se vzorek drtil, mlel nebo proséval,

c) údaje zjištěné při zkoušce citlivosti na působení tepla, například hmotnost vzorku a počet úlomků,

d) pozorované jevy při zkoušce citlivosti na náraz nebo při zkoušce citlivosti na tření, například tvorba značného množství dýmu nebo úplný rozklad bez třesku, plameny, jiskry, třesk nebo praskání,

e) výsledky každého typu zkoušky,

f) zdůvodnění použití alternativního přístroje a důkaz srovnatelnosti získaných výsledků s výsledky získanými s přístrojem uvedeným v příloze,

g) poznámky, které mohou mít význam pro správné hodnocení výsledků, například odkazy na zkoušky podobných látek.

(3) V protokolu o zkoušce se uvádí také všechny výsledky, které jsou považovány za chybné, anomální nebo nereprezentativní. Pokud není možno takový výsledek kvalifikovaně vysvětlit, je třeba jej přijmout tak, jak byl dosažen, a látku ohodnotit způsobem odpovídajícím dosaženému výsledku.

Pokud vznikne pochybnost o výsledku zkoušek, je nutno provést další zkoušku, a to buď zkoušku pro stanovení schopnosti šířit reakci detonativního charakteru, nebo zkoušku citlivosti k vnitřním tepelným podnětům, popřípadě obě tyto zkoušky. Tyto zkoušky se provádějí podle mezinárodně uznávané metodiky.4) V protokolu o zkoušce je nutno uvést druh a výsledky těchto dalších zkoušek, jakož i odůvodnění použití zvolené zkoušky a k ní použité metodiky.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1999.